Účastníci: Darrel a Spencer
Místo: Menší byt v postranní uličce Příčné ulice
Čas: Začátek července 1979

Darrel bydlí v malém podkrovním apartmánu, který ale obydleně vůbec nevypadá. Hned za vstupními dveřmi, na kterých nechybí cedulka pan Gall, je dlouhá úzká chodba, naprosto prázdná, bez obrázků, bez oblečení na věšácích a i bez botníku. Po cestě touhle chodbou je na pravé straně úzké dřevěné schodiště, které vede do ložnice, ve které nic není kromě postele a hozeného Darrelova kufru, kolem kterého leží chlapcovo oblečení, pár knížek a sada famfrpálových figurek.
Na konci chodby je potom malá kuchyně, kde je pouze jídelní stůl a čtyři židle, a také skřítek Bačkora, který se o celu domácnost má starat, i když vlastně není o co, protože v celém bytě není nic k jídlu, k pití a nábytek, z kterého by mohl otírat prach, se dá napočítat na prstech jedné ruky.

_________________

"Je to jenom kousek odtud, hned támhle v tý ulici," ukázal těžce identifikovatelným směrem někam před sebe a protože Darrel nedokázal jít rovně, musela ho pravděpodobně Spencer chvílemi přidržovat, pokud na tom nebyla podobně.
Bylo docela s podivem, že si v tomhle stavu pamatoval cestu, ale naštěstí se orientoval podle dost jasných bodů - hladový drak, zmrzlinářství a pak už mohl zahnout do menší ulice, kde ušli pár metrů a Darrel, aniž by hledal klíče, zatlačil do dřevěných dveří a vešel vevnitř. "Ten chlápek říkal, že se tu nikdy nezamyká," vysvětloval, i když ho nenapadlo ráno se zeptat, proč se nezamyká a radši se otočil přes rameno na Spencer, aby ho následovala. Darrel bydlel až úplně nahoře v podkrovním apartmánu, což samozřejmě Spencer po cestě taky několikrát sdělil, a když tedy vyšli několik pater po tmavém schodišti, protože Darrel si doma zapomněl hůlku a nemohl tudíž vyčarovat Lumos, ocitli se před dveřmi, na kterých byla cedulka pan Gall.
Darrel začal hledat klíče po všech různých kapsách, které na sobě měl. Že mu to zabralo spoustu času a na chvíli se musel ramenem opřít o zeď vedle, nenaznačovalo nic dobrého, takže když vzápětí zvedl se zaskočeným výrazem tvář ke Spencer, ani nemohla být tou informací zaskočená: "Já je nechal doma!" vybafl a zadíval se na dveře, které měly místo kliky na sobě kouli, takže je nemohl otevřít. Nikdy nebyl zvyklý nosit klíče. Bydleli v takovém sídle, že ten zloděj by byl sebevrah, kdyby se tam vydal.
Chvíli byl z ticha, protože přemýšlel, co bude dělat, a v tom mu to došlo. "Bačkoro!" zašeptal tiše a přiložil ucho na dveře. Několikrát zaklepal, ale snažil se počínat tiše, protože věděl, že v okolních bytech bydlí další lidi. "Bačkoro! Bačkoro votevři nám! Bačkora je můj střítek, víš," otočil se mezitím na Spencer, aby byla informovaná, protože o něm se určitě nezmínil a než se otočil zpět, dveře se otevřely.
"Pán zapomněl klíče!" povzdechl si Bačkora teatrálně a ukázal klíče, které držel v ruce, než dodal:"a hůlku." Tu držel v druhé ruce. Darrel se pobaveně zašklebil a vešel dovnitř.
"Pán přinesl návštěvu?"
"Přivedl, Bačkoro. Při-ve-dl," prohodil k němu Darrel a podrbal se ve vlasech, jakože tak jsou tady. "Přistěhoval jsem se teprve dneska ráno, ještě tu nic není," ukázal na prázdnou chodbou a kývl na Spencer, ať pokračuje dál. Vzal to rovnou do kuchyně, ale vlastně na celém tom bytě nebylo nic k vidění. Bylo to prázdné a neobydlené, všude samé holé zdi. "Nabíd bych ti něco k jídlu, ale ještě jsem nic nekoupil," vysvětlil, "nebo vodu... ale vlastně nemám ani skleničky," uvědomil si a protože bylo zbytečné v té kuchyni stát, když neměl ani co nabídnout, vydal se Spencer ukázat ložnici, protože určitě tu nechtěla trávit čas až do rána a měla v plánu jít domů. Darrel se chtěl jenom pochlubit tím novým bytem, který sice postrádal jakékoli teplo domova, ale i tak to pro něho byl úspěch. Vyšplhal se po schodech do svého pokoje, kde ležel na zemi kufr, a pobaveně se opřel zády o futra. "A to je všechno, nic víc tu není," zastrčil si ruce do kapes a tázavě na ní pohlédl, co na to říká. "Není to sice jako naše sídlo, vlastně celý ten byt je menší než můj pokoj doma, ale stejně se tu cítím líp. Kde vůbec bydlíš s rodiči ty?" zeptal se.

_________________

Protože Spencer na tom byla celkem podobně jako Darrel, dost možná se podpírali navzájem a bylo jen otázkou času, kdy společně skončí na zemi. "Já to nevidím," špitla, protože tam kam Darrel ukazoval byla jen.. tma. Dost možná nějaké baráky, ale Spenceriny oči se tmě zatím špatně přizpůsobovali a navíc v sobě měla to velké množství alkoholu, takže některé věci viděla i trochu máznutě.
Kolem sebe se moc nerozhlížela, ale Hladového draka si všimla, protože ten jel ve dne i v noci a byla to neodolatelná vůně, takže se jí začaly sbíhat sliny. V cestě však pokračovala a nezastavovala se, protože by pak dost možná ani s Darrelem nikam nedošla. "Aby je někdo nevykradl," zachichtala se tiše, protože bylo přeci divný, nezamykat se. To se nebáli ty lidi tam o svůj majetek nebo co?
Vyjít všechny ty schody nahoru dalo Spencer rozhodně zabrat, a vlastně nejen jí, takže ta cesta byla celkem zajímavá, ale hlavně vcelku pomalá, jak se oba motali a snažili se nespadnout. "Co jsi nechal doma?" Zeptala se Spencer nechápavě, protože se zrovna soustředila na to, aby vydržela stát rovně a nespadla na zem. "Počkej.. ty nemáš klíče?" vyvalila na něho překvapeně oči a pak.. se zasmála, protože jí to v tuhle chvíli přišlo děsně vtipný, než jí došlo, že dost možná budou muset nocovat na prázdné chodbě. Tedy, Darrel, ona měla přeci pokoj v Kotli.. I když pochybovala o tom, že by tam doťapkala.
O Bačkorovi se Darrel skutečně nezmínil, takže chvíli koukala zmateně, než jí to Darrel vysvětlil. No a když se dveře otevřely, Spencer se spokojeně zazubila a mrkla na skřítka, který stál v nich.
Prohlídka bytu byla celkem rychlá, protože byt byl skutečně zcela prázdný. Krom tedy postele a kufru, no. "To nevadí, já ani moc hlad nemám a žízeň taky moc ne," pokrčila rameny, když pokračovali přes kuchyň dál.
"Já bydlím v Cardiffu, v takovém větším domě.. Není to přímo v centru, kousek od něho, ale je to celkem blízko k moři," broukla s úsměvem, protože se jí líbilo kde žila, i když sídla některých čistokrevných byla.. opravdu nádherná a na něco takového by si jistě zvykla. Sama byla na jistý luxus zvyklá, peněz jejich rodina měla vždycky dost. "Ale plánuju se po škole odstěhovat. Ještě nevím kam, dost možná do Londýna.. Chci se osamostatnit, a tak. Navíc mi připadá divný, abych žila pořád s rodiči," zabručela s menším úsměvem a pokrčením ramen.

_________________

Chvílemi se Darrel neubránil a začal se chechtat společně se Spencer, i když mu vlastně na začátku večera do smíchu ani trochu nebylo. Ale kdo ví, proč mu nakonec ta situace s klíči připadala vtipná. Takže zatímco se Spencer zděsila, on se nevkusně zachechtal a snažil se vzbudit svého domácího skřítka.
"Je fakt, že by bylo divný, kdybys po tom všem měla žízeň," ušklíbl se pobaveně, protože toho vypili tolik, že o žízni se nedalo ani trochu mluvit, i když oni pili pouze alkohol. Když se potom ocitli nahoře v ložnici, respektive Darrel se opíral o futra a ruce měl založené v kapsách od kalhot a Spencer byla asi někde vevnitř.
"V Cardiffu?" zvážněl z ničeho nic a překvapeně se na Spencer podíval, protože mu očividně až teď došlo, že to on by měl dívku doprovodit domů, obzvláště když bydlela tak daleko, musela se přemisťovat a tak, namísto toho, aby ho dovedla domů ona. Bylo to fakt... trapné. A dost podobné jako minulé léto s Jane, tudíž mu také v hlavě vyvstala myšlenka, která se s tou situací před rokem dost podobala. Přeci nenechá Spencer cestovat tak daleko uprostřed noci ve stavu, že by se pravděpodobně nezvládla ani přemístit. Jeho džentlmenská duše se zase projevila a Darrel na zlomek vteřiny v duchu zalitoval, že svou první noc v novém bytě stráví na tvrdé zemi bez přikrývky.
Shodil ze sebe bundu, kterou položil na kufr a poslouchal Spencer, jak mu vypráví o vlastním bydlení.
"Já to teda neplánoval, vlastně... plánoval," uvědomil si z ničeho nic a podrbal se v rozcuchaných vlasech, "ale v Americe. Měl jsem se na začátku srpna stěhovat za Donnou," vysvětlil s nepřítomným pohledem upřeným ke kufru, než se zadíval zpět na Spencer a pokrčil rameny. "Ale z toho sešlo. Jak se dostaneš teď do Cardiffu? Můžeš tu klidně zůstat, lehnu si na zem," odlepil se od futer a udělal k ní krok blíž, směrem do místnosti, zatímco se na ní zamyšleně díval a přemýšlel nad tím, že teď už by vlastně ani nebyl problém, kdyby je tu někdo našel. Byl svobodný a stále na to zapomínal. Zapomínal na to tak moc, že se na Spencer ani nedíval jako na objekt zájmu, ale jako na svou spolužačku, na svou kamarádku. Až, když mu tohle problesklo hlavou, což vyvolala právě ta zmínka o padlém ubytování, uvědomil si, že je svobodný, sám, v místnosti svého bytu s cizí holkou. Krátce zamrkal, když si to začal postupně uvědomovat. Ježiš, já dostal ženskou do svýho bytu, aniž bych to chtěl! Hned první den! Netušil, jestli se má cítit pyšně nebo zděšeně, ale v tu chvíli se jeho pohled okamžitě změnil a on začal přemýšlet, jak tady z té situace vybruslit, aniž by udělal nějaký malér. Jenže ho nic smysluplného nenapadalo, naštěstí si ani neuvědomoval tu větu: mám tam jenom postel. Takže se mohl na Spencer pouze mlčky dívat a snažit se držet rovnováhu, protože mu ten svět okolo připadal zničeho nic až moc pohyblivý a zastřený. A než si to stačil jakkoli uvědomit, trochu prozřít z toho alkoholového oparu, vyklouzla z něho omylem věta: "škoda, že nejsi zrzavá." A co bylo nejhorší, že mu to nedošlo, ani když to vyslovil. Jen se přiblble pousmál.

_________________

"Jo," odsouhlasila své místo bydliště pokýváním hlavou. V tuhle chvíli se jí už zpátky do Kotle nechtělo, protože měla pocit, že by tu cestu stejně nedala, i když by to mohlo být celkem zajímavé. "Jo ták. No, v Americe je prej pěkně." Zamyšleně nakrčila nosík, protože si tak úplně nebyla jistá, kdo to ta Donna vlastně je. Byla sice pravda, že chodila k nim do koleje, ale Spencer se se staršími ročníky zas tak nebavila, pokud tam nebyl někdo, kdo by jí nějakým způsobem zajímal. A to Donna určitě nebyla. Za střízliva by se jí jistě přemýšlelo mnohem lépe, takhle si sotva dokázala vybavit tvář.
"Já mám do zítřka pokoj v Kotli. Věděla jsem, že tady budu přenocovávat, protože jsem chtěla pořádně oslavit ty zkoušky, a kdyby pak jela domů vlakem, usnula bych tam. A ten vlak nemá konečnou v Cardiffu.. Ani nevím, kam bych vlastně dojela," přiznala pak s širokým úsměvem a pokrčením ramen. "Ale když ti to nebude vadit, možná bych tady přespala. Nevím jak bych tu cestu do Kotle dala," nevinně se uculila. Když už tu to pozvání bylo.. No a kdyby byla střízlivá, určitě by už navrhla, že na zemi spát rozhodně nemusí, protože do té postele by se jistě vešli oba. Takhle se jen začervenala a pohledem zabloudila mezi Darrelem, který se od futer přisunul kousek blíže k ní, takže zase trochu zčervenala, a postelí.
Když z Darrela vyklouzla ta věta o barvě vlasů, Spencer to chvíli nechápala, ale pak si to spojila s Donnou, která zrzavá byla. A i když to původně neplánovala, vypadla z ní nakonec věta: "Se může zařídit," což by se dalo zařídit vlastně i hned, jen kdyby u sebe měla hůlku.. a nebo kdyby byla v tomhle stavu schopná kouzlit. Což nebyla, a kdyby se o to pokoušela, dost možná by si vypíchla svoje oko nebo tak něco.
"Hele, si myslím, že se na tu postel vejdeme spolu. Je celkem velká a zem je tvrdá," zabrblala po chvíli, když si zkoumavým pohledem přeměřila jediný kus nábytku v místnosti, a pak se s širokým úsměvem zahleděla na Darrela, co on jako na to.

_________________

Teda, co musel uznat, že dokázala mluvit hodně i v tomhle podnapilém stavu. Co však nezvládal on, bylo ty informace zachycovat, takže se po chvíli přistihl, že netuší, o čem právě Spencer mluví a on se na ní pouze dívá a přemýšlí nad tím, jak vypadá v těch baletních šatech.
Nechápavě nad sebou zavrtěl hlavou, když ho konečně z přemýšlení vytrhla odpověď přespala. Možná trochu doufal, že to zamítne, ne proto, že by nechtěl spát na zemi a mít bolavá záda, ale protože si začínal uvědomovat, nad čím posledních pár vteřin přemýšlí a rozhodně by bylo lepší, kdyby tu Spencer nezůstala. A než se stačil nadít, stál kousek před ní a mluvil o zrzavých vlasech... seběhlo se to docela rychle, Darrel ale ani nestíhal zachycovat své myšlenky a vmačkávat je do slov, protože v tu chvíli to bylo asi úplně nemožné. "To... to nebude problém," zašeptal ohledně toho přespání a vrtěl hlavou, když se Spencer ze své výšky díval do výstřihu a vypadal, že by teď odsouhlasil i vlastní smrt.
Alkohol se v něm vstřebával stále víc a víc a bylo s podivem, že se stále dokázal držet na nohách, když toho vypil tolik. Nemohl sice srovnávat, protože tak po hodině na baru ztratil přehled, ale ten žal byl dost veliký, takže ho musel zapít velkým množstvím.
Co se týkalo těch vlasů, nemusela to ani říkat, Darrel si před sebou prostě představoval Donnu a přál si, aby teď před ním stála ona a řekla mu, že se mu to všechno jenom zdálo. "Vážně?" zašeptal tiše a nedůvěřivě, protože tohle by mu asi každá holka nenabídla, obzvláště, pokud by se na ní začal dívat takhle a začal by se k ní nenápadnými kroky přibližovat. Nejhorší, co na tom momentálně asi bylo a zvládal si to uvědomovat, což moc nechápal, bylo, že tak trochu doufal, že to řekne.
"Tak fajn," nenechal se pochopitelně zrovna dvakrát přemlouvat, co však udělal vzápětí, to změnilo trochu plány a on byl naštěstí ve stavu, že by mu ani nevadilo, kdyby ho Spencer odstrčila, dala mu pěstí nebo ho prohodila střešním oknem. Nejen, že na tyhle výlevy byl zvyklý od Donny, teď byl tak opilý, že o sobě nevěděl. "Ale mám ještě lepší návrh," udělal k ní poslední krok a políbil ji. Netušil proč, ale ve skutečnosti to bylo až příliš zřejmé. Prostě chtěl přebít ten pocit, že ho někdo odkopl a že pro nikoho není důležitý. Teď si mohl dokázat, že to tak není.

_________________