Přihlásit se    Fórum    Web    Hledat    FAQ
TOTO FÓRUM SLOUŽÍ POUZE JAKO ARCHIV A NENÍ MOŽNÉ SE NA NĚJ REGISTROVAT. HRA PROBÍHÁ >>ZDE<<

Obsah fóra » Svět » Přenášedla » Eventy » Sarkofág




 Stránka 1 z 2 [ Příspěvků: 11 ] Přejít na stránku 1, 2  Další



Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: pon 25. črc 2016 23:40:17 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: úte 17. zář 2013 11:35:04
Příspěvky: 241
Obrázek

14. července 1979
Richard, Theressa Van Helmont | Demarcus, Suzanne Van Helmont | Kenneth, Isabela, Rosemarie Van Helmont | Moreen, Jeremiah, Brienne, Carmel, Amanda, Meredith Van Helmont | Glorie, Brenton Van Helmont | Walter, Amelinda a případně Rossana Van Helmont


Zahradní slavnost je každoroční událost, která se odehrává o druhém víkendu letních prázdnin, letos tudíž čtrnáctého července, v sídle Helmont ležícím západně od Londýna. Na rozdíl od prestižního Helmontského plesu, kterého se účastní čistokrevná smetánka celé Británie, tato událost je čistě rodinného charakteru a v diářích Helmontových má své místo rezervované na několik let dopředu. Nezáleží na tom, co se kde odehrává, nebo kdo má jaké povinnosti, druhý víkend v červenci se každého roku schází rodina Van Helmontových k příjemnému posezení a utužení vzájemných rodinných vztahů a tato tradice nemůže být ničím narušena.
K této příležitosti se většinou s menším předstihem oslavují narozeniny Moreen Van Helmontové, rozebírají se nové události a zážitky nastřádané během roku a dumá se nad budoucími plány.
Kolem domu několik stovek metrů je precizně udržovaná zahrada, která může dostatečně vystačit procházkám, načerpání čerstvého vzduchu a pocitu svobody, ale ve skutečnosti až za její hranicí se schovává pravé bohatství Van Helmontových v podobě lesů, luk, kopců a jezer.
Přímo za domem na perfektním anglickém trávníku je postaven dlouhý stůl potažený zářivě bílým ubrusem s místy minimálně pro patnáct lidí, na němž je hlavní dominantou narozeninový dort a poté několik lahví kvalitního vína, šampaňského, jednohubek a téměř všeho, co si může člověk u tak prestižní a bohaté rodiny představit.
V dostatečné vzdálenosti od stolu postává několik slunečníků, pod nimiž jsou pohodlná křesla, kousek od nich koutek pro ty nejmenší s hračkami, naopak na druhé straně obdélníkového trávníku si mohou muži zahrát menší verzi kouzelnického kroketu a úplně vzadu za trávníkem se po písčité cestě prochází domovník, Richard, který vede za otěže hnědého hřebce.


| +
Mimo herně:
Protože by na mě vycházelo uhrát minimálně deset postav, za všechny samozřejmě psát nebudu, ale berte to tak, že se tam někde pohybují. Určitě nebudu psát za Amelindu, Waltera a zbytek se uvidí. :D

_________________

| +
Obrázek


Kenneth* | Demarcus* | Suzanne | Brenton* | Richard*


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: úte 26. črc 2016 0:23:44 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: úte 17. zář 2013 11:35:04
Příspěvky: 241
Počasí bylo toho dne možná až příliš dobré. Na nebi nebyl ani mráček a sluníčko pražilo do zahrad plnou svou silou, takže Demarcus s Walterem zvyklí na britské pochmurno a deštivo byli trochu zaskočeni, když vylezli ven ze svého domu v perfektních oblecích a během několika minut se začali pod vrstvou silného oblečení vařit.
"Být žena má i svou výhodu," usmála se Suzanne na svého manžela, když kolem něho prošla ve vzdušných bílých šatech s nádechem do modré ladící ke svému muži v hnědém obleku s jemně modrou košilí. Pochopitelně, všechno oblečení, které dnes mohlo být na slavnosti vidět, bylo od Moreen, která svou rodinu oblékala už několik let. Být členem takové rodiny znamenalo určitou prestiž a to i v podobně značky vlastního jména.
Demarcus se na svou ženu laskavě pousmál, protože odpovědět na styl: myslíš tu jedinou? se rozhodně nehodilo, takže v polobotkách sešel kamenné schodiště a v dáli už rozpoznal blížícího se Kennetha se svou rodinou.
Kenneth přicházel na rozdíl od svých strýců pouze v tmavě modrých společenských kalhotách, bílé košili a vestičce, za ručku držel svou malou dceru, která vedle něho pomalým tempem cupitala. "Myslíš, že si bude na malou Meredith pamatovat, když se tak dlouho neviděly?" otočil se zvědavě směrem k Isabel a pozvedl obočí, protože samozřejmě doufal, že se děti trochu zabaví a oni za Rose nebudou muset v jednom kuse běhat, protože to bylo vážně náročné. A to Kenneth doma netrávil tolik času, všechna péče a výchova spadala především na Isabelu. A i díky tomu se na ní Kenneth díval jako na nejúžasnější ženu na světě. "Jak to lidi s těmi dvojčaty vůbec zvládají?" podivil se a zakroutil hlavou, to už však Rose spatřila strýčka Dema a rozběhla se za ním. Kenneth dívenku nechal a místo ní vzal za ruku Isabel.
Skoro v ten samý moment se z rohu sídla vyloupl Brenton se svou nepovedenou manželkou, tím myšleno Glorií neé Kingovou, s níž ani pár let po svatbě stále neměli potomka a napětí mezi nimi lehce stoupalo. "Budou tu i malé děti, jsi na to doufám psychicky připravená?" dobíral si Brenton s nadhledem svou ženu, jako kdyby to žádný problém ve skutečnosti nebyl. Laškovně se na ní podíval a vytáhl ruce z kapes, aby mohl vzít Glorii za ruku, protože všechna odtažitost mezi nimi ostatní bila do očí a to on rozhodně nechtěl. "Zkus ty děti nevyděsit," zašveholil těsně před tím, než padli ostatním do obzoru a Brenton se od ucha k uchu usmál.
"Kennethe!" padl svému mladšímu bratrovi do náruče a poplácal ho po zádech, než se stočil k Isabel, před níž se galantně pouklonil a potom už se otočil k malé Rose, která teď byla v náruči Demarca.
"Glorie, Isabelo, tak ráda vás vidím. Oběma vám to moc sluší, dáte si něco k pití?" přimotala se k nim brzo Suzanne, když Demarcus v roli hostitele selhával, protože byl paralyzován roztomilostí malé Rosemarie. Brzo se kolem stolu začali motat skřítkové, a tak bylo o servis postaráno.
Netrvalo to dlouho a na vrcholu schodiště se ocitl Jeremiahův otec, Richard. Působící jako obvykle přísně a autoritativně se tentokrát při pohledu na rodinu shromažďující se dole na trávníku pousmál. "Dobré odpoledne, předpokládám, že jsem druhou výpravu z Manchesteru předběhl?" narážel na to, že Moreen s Jeremiahem a dětmi zatím nedorazili. Se všemi se pozdravil a zastavil se až u Isabely. "Slyšel jsem nějaké zprávy o vaší sestře, jak to vypadá?" narážel na Malloriny těhotenství, možná trochu příliš zvědavě, ale vždyť rodina byla rodina. Richarda doprovodila i jeho švagrová, Theressa, vlastně babička velké části hostů. Byla už to starší dáma v letech, oblečena v úhledných šatech s vysoce vyčesaným drdolem, všechny obešla a laskavě se s nimi pozdravila, vnoučatům dala na tvář pusu a poté se posadila vedle Richarda, protože si byli věkově blízko a vždy si měli co říct.

_________________

| +
Obrázek


Kenneth* | Demarcus* | Suzanne | Brenton* | Richard*


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: úte 02. srp 2016 19:39:42 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: pon 06. led 2014 18:34:46
Příspěvky: 80
Isabel si ve chvíli, kdy kráčela v tmavomodrých šatech po boku svého muže a dcerky, připadala jako v nějaké přeslazené romantické knize. Nezáleželo na tom, že byl Kenneth jejím manželem tři roky - kdykoli se na něj podívala, rozbušilo se jí srdce. Zvlášť, když měl zrovna na starosti jejich malého andílka. "Určitě," přisvědčila s úsměvem, "na Meredith se nedá zapomenout. Je tak roztomilá!" prohlásila a v duchu už na maličkou příbuznou šišlala. Nad dvojčaty jen pokrčila rameny - upřímně se sama divila. Ačkoli péči o maličkou Van Helmontovou už měla v malíčku (tzn. nehody a úprky se neděly denně), starost o dva prcky najednou považovala za vyšší level. Když Rose odcupitala ke strýčkovi, aby ho oblažila hnědýma očima po tatínkovi a širokým úsměvem po mamince, Isabel rozzářeně stiskla Kennethovu ruku - za tři roky manželství jí jeho chování nepřekvapovalo, stejně ji ale takovéhle maličkosti dokázaly potěšit.
Brentona i zbytek rodina pozdravila veselým zazubením - které bylo základním atributem každého mrzimora, ať už byl ze školy třeba padesát let nebo ho v září ještě čekaly školní lavice. "Tobě taky, Suzanne," oblažila svou nejoblíbenější příbuznou se strany Van Helmontů upřímným úsměvem, načež s povděkem přijala jemně perlivou vodu. "Jak se daří zahrádce?" zajímala se - a rozhodně se neptala jen ze zdvořilosti, protože vášeň pro bylinkářství měly společnou (ačkoli Isabel přeci jen víc prožívala lodě a sladké). Pak se přiblížil Richard, na jehož otázku Isabel nejprve reagovala širokým úsměvem. "Velmi dobře - jak jí ale znám, určitě už by radši měla těch několik měsíců za sebou," odpověděla upřímně a taktně vynechala fakt, že tuhle informaci rozhodně jenom nehádá. Vlastně se jí dozvěděl každý, kdo se ocitl v Mallořině přítomnosti, a bylo jedno, jestli o to stál nebo ne.

_________________


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: čtv 04. srp 2016 23:38:22 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: ned 21. zář 2014 18:30:54
Příspěvky: 30
Gloria Van Helmontová se sice stále ještě nesžila s Van Helmontovskými ušlechtilostmi, poněvadž přeci jenom pocházela z rodiny se zcela jinou náturou, nicméně neměla nic proti tomu se před Brentonovou rodinou promenádovat v bezchybných temně zelených, a přesto povlávajících splývavých šatech od Moreen Van Helmontové, které zdůrazňovaly její bezchybnou figuru, stejně jako ploché břicho. "Není moje vina, že je nemáme," odsekla svému manželovi, kterého probodla pohledem ledově modrých očí, než nasadila vlídný úsměv, se kterým spolu s ním vyšla na denní světlo, které na její poměry příliš svítilo - v žádném případě si nechtěla spálit svou dokonale alabastrovou aristokratickou pokožku. Po jeho další poznámce po něm znovu šlehla pohledem, ale to už ji Brenton chytal za ruku, kterou svou dlaní minula, aby se mu zavěsila za rámě se sladkým úsměvem. Láskyplně vypadat byla sice nutnost, ale nemuseli to přehánět; Gloria nebyla fanynkou spocených rukou. "Ale co tě nemá, miláčku!" zašveholila v odpověď a zářivě se usmála jak na něj, tak na nával Brentonovy rodiny, který musela celý den snášet.
"Dobré odpoledne," kvitovala Suzanne, které věnovala úsměv, stejně jako Isabel, kterou považovala za hloupou holku, která měla to štěstí se dobře narodit a provdat. Kéž by byl stejně lehce ovlivnitelný Brenton... povzdychla si v duchu, ale to už její plná ústa zvýrazněná rudou rtěnkou říkala: "Vám samozřejmě také!" Zatímco Suzanne s Isabel se bavily o bylinkách, které pro Glorii byly nepodstatné, tedy pokud se nejednalo o něco jedovatého, přelétla pohledem k Demarcovi s malou Rose v náručí. Demarca v duchu nenáviděla, protože to jeho geny jistě mohly za to, že s Brentonem nemohla otěhotnět, ale ona nebyla Suzanne. A už ji nebavilo čekat. Snaživě se na děvčátko usmála, i když se zatím naštěstí úspěšně vyhýbala tomu, aby to málé človíče musela držet v náručí, a věrně stála po Brentonově boku, což bylo pouze tím, že kolem nebyl nikdo, s kým by si Gloria vyloženě chtěla povídat a Brenton jí svým tělem a přátelským vystupováním dělal proti své rodině štít. Nalila si z karafy bílé víno a pomalu z něj upila, zatímco přelétla pohledem mezi nově příchozím Richardem a svým manželem, než její rysy v obličeji ztvrdly jak pomyslně skřípala vzteky zuby kvůli tomu, že se tu řešilo další těhotenství, které se její osoby netýkalo už několik let.



Moreen si před spánkem musela dát slabý odvar uspávacího lektvaru, jinak by nebyla schopná usnout, a na oslavu svých padesátin nemohla přijít vyčerpaná a s kruhy pod očima. Nazítří se měla po dlouhé době pouhého dopisování vidět se svým manželem, a co hůř, o jeho nevěře se záhadným způsobem dozvěděla Amanda, a teď už to věděli v domě všichni kromě Meredith, před kterou úzkostlivě pokračovaly v tvrzení, že tatínek je v práci.
"Dobré ráno!" zvolala Carmel se širokým úsměvem, následovaná svým dvojčetem, když Moreen v hedvábném županu sešla ze schodů do jídelny. "Víme, že ještě nemáš narozeniny, ale aspoň jsme ti připravily snídani!" pokračovala zvesela Brienne, ale Moreen neunikla rychlá výměna pohledů mezi těmi dvěma. Měly o ni starost. Kdyby záleželo na Moreen, nikdy by se to děvčata nedozvěděla. Nechtěla, aby Jeremiahovou nevěrou trpěly stejně jako ona, ale už se to nedalo vrátit, nic z toho. "Dobré ráno," řekla Moreen a i ona se musela usmát na svoje dvě holčičky, které rostly do krásy. Nebo snad bylo lepší říct dorostly? Moreen netušila, kdy se stalo, že jim už za chvilku mělo být devatenáct. Věk akorát tak na vdávání... "Kde máte Amandu?" dodala a rozhlédla se po kuchyni, i když věděla, že pokud není Amanda slyšet, není tam. "Určitě za chvilku dorazí, zatím se najez," dala se slyšet Carmel, "Já zatím dojdu pro Meri!" prohlásila zpěvně Brienne a zmizela v chodbě. Moreen si zlehka povzdychla, než se znovu lehce usmála na Carmel, která k ní postrčila talíř s palačinkami, které byly vlastnoručně dělané a nebylo pochyb, že je dělalo právě tohle dvojče, které si kromě koní a kluků našlo zálibu v pečení, což Moreen udivovalo i přes to, že ženy z rodu Baneů měly spoustu nevšedních koníčků. "Děkuji, zlatíčko," řekla Moreen a znovu si palačinky prohlédla. Následovala chvilka ticha, kdy si Moreen ukrojila první trojúhelníček s čerstvými jahodami, než se Carmel odhodlala ke slovu s rukama položenýma lokty na stole. "Budeš v pohodě, mami, viď že jo?" hlesla a zvedla k Moreen velké oči, které měla nachlup stejné jako Jeremiah a díky nimž se Moreen taky pokaždé vybavil a u srdce ji znovu bodlo lítostí. Carmel na ni však koukala s takovou nadějí a starostí v očích, že se Moreen hned vzpamatovala a pohladila dívku po ruce. "Samozřejmě, že budu. Je to rodinná oslava a bylo by velmi neslušné tam nejít." "Ale-" "Žádné ale," usmála se Moreen, ale to už se ode dveří ozvalo: "Podívejte, kdo se vyspinkal do růžova!" a do jídelny vešly Brienne s malou Meredith ruku v ruce. "No to se podívejme! Dobré ráno, má drahá," usmála se Moreen a natáhla ruku, aby k ní Meredith vyrazila a Carmel jí pomohla se posadit na židli vedle, než před ni naservírovala další porci palačinek. "Ne, že toho sníš tolik, že se poblinkáš," varovala ji a políbila ji do vlasů, načež potichu zamumlala: "I když tatínek by si to zasloužil," když si sedala naproti matce spolu s Brienne. Ta po ní vrhla káravým pohledem a Moreen se na okamžik stáhlo hrdlo, než se do jídelny dostala i Amanda, která od matky obdržela další usměvavé "Dobré ráno, drahoušku," a pak už jim nezbývalo než se nasnídat a pustit se do oblékání a všemožného čančání.
"Stejně tam nebudou žádný mladý kluci než Kenneth, to je tak strašně nefér!" stěžovala si málem na celý dům Carmel. "Ty děláš, jako by jich kolem tebe bylo jindy málo!" vrátila jí Brienne, načež na ně Moreen musela varovně houknout, aby se přestaly hašteřit.
"Tak co, Am - těšíš se na to, až uvidíš Kennetha? Určitě bude svírat celou dobu Isabel v náručí," povzdychla si hraně Brienne, když dvojčata probíhala kolem Amandy, a zlehka jí pocuchala vlasy, než se na ni obě s popichovačným úsměvem otočily, a se smíchem pokračovaly točitými schody dolů do přízemí, kde Moreen dělala poslední úpravy na Meredithině broskvovém kabátku, který měla přes pomněnkově modré šatečky a botičky ve stejné barvě jako byl kabátek. "No tak, děvčata, nepobíhejte tu tolik. Máte všechno?" napomenula je vlídně Moreen a narovnala se, aby si své nejstarší dcery prohlédla kritickým okem návrhářky od hlavy až k patě. Brienne upravila límeček a Carmel narovnala sukni tak, aby měla rovnoměrné švy, a jenom varovné pohledy obou dívek je zachránily před mateřským rozplýváním se. Moreen k nim pošoupla Meredith a pokračovala ve svých šarlatových pouzdrových šatech a ladících semišových lodiček na vysokém podpatku po schodech vzhůru. Vlasy měla vyčesané do vkusného drdolu a na uších malé černé perly. "Amando? Potřebuješ s něčím pomoct? Za chvilku už musíme jít," zavolala na svou prostřední dceru a tiše vešla do jejího pokoje. [prostor pro případnou interakci]

Moreen nerada chodila pozdě, protože to považovala za značně nezdvořilé, a proto byly všechny připravené na odchod včas. Zbývalo jenom počkat na Jeremiaha, který se měl dostavit, aby se mohli do hlavního sídla Van Helmontových přemístit všichni spolu a vyhnuli se hovorům ohledně toho, proč přišli separátně. Moreen byla značně nervózní a viděla to i na děvčatech - dokonce i Meredith se tvářila zaraženě, protože se jí něco nezdálo na tom, jak dvojčata neustále podmračeně pokukují po dveřích. Carmel se kousala zevnitř úst do tváře a Brienne vedle ní si začala kousat nehty, a proto do ní Carmel lehce šťouchla loktem a malinko zavrtěla hlavou na znamení, ať toho nechá. Hned nato se usmála na matku, která pohledem zaletěla k nim, a Brienne ji hned provinile následovala. Moreen se v duchu modlila, aby tu už její manžel byl a měly to za sebou.
Jakmile se ozvalo klepadlo (naštěstí nebylo tak nezvyklé, aby Jeremiah klepal u svých vlastních dveřích, dělal to vždy, když se vrátil z cest po delší době jako formu zdvořilosti), všechny sebou trhly a Moreen se snažila tvářit uvolněně, když šla Jeremiahovi otevřít, zatímco dvojčata si stiskla ruce a Brienne natáhla ruku i k Meredith. Carmel se otočila na Amandu ve vzácné chvilce naprostého souladu, a pokud i ona byla pro, jemně jí stiskla dlaň. V tomhle byly všechny spolu, čtyři sestry a matka.
"Jeremiahu," pozdravila Moreen svého manžela klidně, i když klasický milující úsměv jí na rtech nehrál, a pustila jej dovnitř, aby se mohl přivítat s dcerkami. "Papiiiiii!" vřískla nadšeně Meredith, pustila Brienne a běžela k tatínkovi, zatímco dvojčata se spokojila s poněkud úsečným: "Ahoj, tati." Moreen Jeremiaha v dopise varovala, že už o tom všechny ví, ale i tak jí bolelo vidět je takhle. Jejich rodina byla narušena, a i když to byla Jeremiahova vina, Moreen je nechtěla proti němu poštvat, i když to nevypadalo, že by v tomhle měla na výběr, soudě podle toho, jak se dvojčata na svého otce tvářila, Carmel ve slunečnicově žlutých šatech se sukní pošitou bílou krajkou a vysoko vyčesaným ohonem; Brienne ve světle modrých šatech s dlouhými vlasy spletenými do rybího copanu. Obě vypadaly jako mladé dámy, kterými byly a Moreen si znovu palčivě uvědomila, že by jim s Jeremiahem měly začít shánět ženicha, i když je nechtěla do ničeho tlačit, protože ona si Jeremiaha taky brala až po dvacítce.
Nicméně o vdavkách mohli přemýšlet jindy, a proto je Moreen pokud možno co nejdříve dostala všechny z domu. Pokud se Meredith neujal Jeremiah, vzala ji do náruče a přešli spolu na štěrkem zasypanou příjezdovou cestu, kde před sebe Carmel natáhla ruku s africkou vyřezávanou píšťalou, kterou Moreen dostala darem a líbila se jí natolik, že z ní spolu s Jeremiahem udělali přenášedlo. Všichni se dotkli dřeva a o chvilku později se už ocitli před sídlem Van Helmontů.



"Všichni mě teď dobře poslouchejte - budeme se chovat, jako by se nic nedělo, jasné?" ujala se slova tiše Moreen, která takovéto příkazy neměla ve zvyku, ale všechny přejela pohledem, který nepřijímal odmítnutí. Snažila se, aby to nezaslechla Meredith, ale ta zatím byla natolik nadšená, že vidí tátu, že ani neposlouchala. "Fajn," souhlasila Brienne a pubertálně při tom protočila očima. "Stejně se to jednou dozví," prohlásila Carmel a upřeně se zahleděla na otce, než natáhla ruku k Meredith a zaklesnutá do Brienne se vydala dovnitř, aby mohly vyjít na zahradu, kde už byli snad všichni, kdo tam být měli. "Přejde je to," řekla Moreen, ale nedokázala se na svého muže déle dívat, a tak počkala, až jí nabídne rámě, a vydali se spolu za děvčaty do čilého ruchu.
"Suzanne! Moc ti to sluší! A Iso, tebe by si měl Kenneth hlídat!" zvolala bez cavyků Carmel, načež se se všemi vlídně přivítala a spolu s Brienne odběhly dát prababičce pusu na tvář a pozdravit se s dědečkem a prakticky mu do náruče vnutily Meredith, která se na chvíli tvářila stejně zádumčivě, jako Richard, a dvojčata měla co dělat, aby nevyprskla smíchy.
"Demarcu, Suzanne," řekla usměvavě Moreen a stiskla Suzanne ruce, načež následovalo nekonečné vítání se. "Isabel, drahá, vyřídíš ode mě pozdrav Mallory? Jsem ráda, že jste s Kennethem dorazili - a podívejme se, jak malá Rosie vyrostla!" zvolala a usmála se na holčičku, než Jeremiaha pohladila po paži, což byl zcela automaticý pohyb a samotnou ji to zarazilo, takže k Jeremiahovi těkla poplašeným pohledem, jako by se spálila, než ruku zase stáhla a s úsměvem se jej zlehka chytila za rámě. "Dojdeme pozdravit Richarda, a pak se k vám zase vrátíme," oznámila usměvavě a spolu se svým mužem zamířili k jeho otci, kterého zrovna obletovaly minimálně tři z jejích dcer.
"Dobré odpoledne, Richarde," řekla Moreen a pustila se Jeremiaha, aby se s Richardem mohli formálně přivítat, než se káravě podmračila na své dcery, které jenom nevinně pokrčily rameny. "Někdo dědu rozpovídat musí," prohlásila na jejich obranu Carmel a obě dvojčata na Richarda hodily psí oči, aby je před rodiči podpořil. Pokud Moreen s Richardem udržovala zdvořilostní vztah, dvojčata ho měla omotaná kolem prsty, nebo se o to minimálně celý svůj život snažila.

Mimo herně:
Mi to... trochu ujelo .__. Gwen stačí číst Glorii a poslední věci pod čarou a Samík si vyhledá v textu zmínky o Amandě :D

_________________
| Moreen Dilwen Van Helmont |
| +
Obrázek Obrázek


Moreen | Carmel & Brienne x| Gloria x


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: pát 05. srp 2016 14:45:31 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: ned 10. srp 2014 20:20:42
Příspěvky: 150
Jeremiah pár dní po odchodu z domu uvažoval o tom, že Brumbálovi zašle okamžitou výpověď. Bylo mu naprosto ukradené, kde profesor na poslední dva měsíce školního roku sežene náhradu nebo co bude s Jeremiahovou třídou dělat, tak špatně na tom věčně zodpovědný a puntičkářský Jeremiah byl.
Nakonec se ale rozhodl tento rok doučit a dovést svou třídu ke zkouškám. V Bradavicích býval přes týden a ve volném čase a o víkendu v hotelu uprostřed Manchesteru, což nebyla zrovna levná záležitost a Jeremiah musel na konci školního roku řešit jinou alternativu, protože poslední čtvrt rok se drasticky odrazil na jeho financích. Kromě toho, že slečně Beckettové dal osm tisíc galeonů (což byla mimochodem v téhle situaci skoro směšná částka), také pořídil Moreen dárek k narozeninám za dvacet tisíc galeonů, což pro představu bylo sedmdesát pět tisíc liber a v českých penězích k dnešnímu dni tři miliony tři sta tisíc. Snažil si namlouvat, že tímto si svou manželku nechce uplácet, že chce své ženě udělat především radost a splnit ji sen, v hloubi duše však velmi dobře věděl, že se snaží Moreen ohromit a tímto to celé napravit. Nicméně, nebylo tedy divu, že při dalších poplatcích za luxusní hotel, trezor Jeremiaha čněl téměř prázdnotou a to byl nucen nechat tam patřičné množství peněz na údržbu sídla, protože to také nebyla levná věc a nemohl to nechat platit Moreen samotnou, kdyby se k ní náhodou doneslo, že z Jeremiahova trezoru nemůžou kvůli nedostatku peněz odcházet platby. Tohle všechno platil on, zatímco jeho žena se starala o oblečení a zútulnění domova, pro což měla rozhodně cit.
Při propočítání došel tedy k závěru, že nejen, že nemůže zůstat déle v hotelu, ale že si nedokáže sehnat ani byt, aniž by drasticky snížil ze svých standardů a bydlel v jedné místnosti. Nakonec se tedy přesunul do rodinného - respektive letního sídla Baneových do Irska, kde často pobývali s Moreen, když byli mladí. Věděl, že v sídle trvale nikdo nebydlí a Baneovi tam nejezdí už tak často, takže se tam přemístil a doufal, že se tam neocitne nějaká neplánovaná návštěva třeba v podobě Amelie. Jistě, že i oni s Moreen měli své letní sídlo, ale to měli letos po celý rok pronajaté a Jeremiah nechtěl nikoho ze dne na den vyhazovat z domu, nehledě na to, že mu z toho přicházely peníze.

Když mu došla pozvánka na každoroční letní slavnost, pochopitelně se mu v hlavě prohnalo pár myšlenek typu, že by se pracovně omluvil nebo nasimuloval nemoc, protože setkat se se svou manželkou a dětmi po dvou a půl měsících před celým příbuzenstvem bylo pravděpodobně to poslední, o co momentálně stál. Za ty dva měsíce byl skoro k nepoznání, zhubl několik kilo, takže tváře měl propadlé, a pod očima měl velké kruhy ze špatného spánku. Docela dost často pil alkohol, což jeho unavenému vzhledu také příliš nepřidávalo, o věčně špatné náladě ani nemluvně.
Letní Van Helmontovská slavnost ho měla vytrhnout z nudného ubíjejícího stereotypu, pod kterým se doslova sesypával jako hromádka z karet a nebyl kolikrát schopen ani normálně fungovat. Věnoval se práci, ale pouze dálkově, odmítal cestovat po světě a navštěvovat konference, nechtěl být v kontaktu se žádnou živou osobou, rovněž začal pracovat na své nové knize a po večerech samotu zaháněl kvalitní irskou whiskey. Věděl, že namísto toho, aby se tomu takto poddával, neustále si to vyčítal a také sebe litoval, měl by se tomu spíše postavit a celé to napravit, ale občas míval pocit, že už mu nezbývá žádná síla. Že už se nezvládne zvednout ani z postele a pohlédnout všem těm lidem, které zklamal, do očí.
Když se však připravoval na dnešní slavnost, věděl, že na něm nikdo nesmí nic poznat a naivně si to i myslel. Večer před tím vypil uspávací lektvar, takže ráno málem zaspal a byl tak mimo, že ani nevěděl, co za oblek si má vzít, aby byli s Moreen patřičně sladění a nevzbuzovali žádné podezření. Po hodině strávené v koupelně a upravování přeleželých vlasů, usoudil, že svou tvář už v zrcadle poznává a že když se zkusí trochu usmívat, nebude to tak strašné, takže si oblékl kostičkované, šedé sako a mohl se přemístit.
Obvykle, když se proti vám spikne ženská, znamená to peklo. A teď si představte, že se proti vám spiknou čtyři. Ačkoli měl pocit, že se kolikrát nemůže cítit víc pod psa, když si od Moreen přečetl, že už to doma všichni kromě Meredith ví, bylo to jako bodnutí do zad. Naštěstí si uvědomoval, že se nemůže schovávat donekonečna a že čím dřív se tomu postaví, tím to bude lepší, takže se přesně na čas přemístil před dům. Byl oblečen v tmavém, dvouřadém saku, černé košili s modrou kravatou. Před dveřmi se na chvíli zastavil a zhluboka se nadechl, srdce mu nervózně tlouklo pod vrstvami oblečení a on chvíli nesmyslně čekal s rukou položenou na klepadle, než zaklepal.
Když se před ním otevřely dveře a on spatřil svou manželku, které zpříma pohlédl do očí, zlehka se pouklonil, ani ho nenapadlo natahovat se k ní pro polibek, byť na tvář. "Moreen," promluvil klidným hlasem a překročil práh, zatímco své oči stočil ke čtveřici dcer. Stihl pouze přelétnou spojené ruce děvčat, téměř už se nadechoval, když v tom se k němu rozběhla Meredith a snad musel být i slyšet ten kámen, co mu spadl ze srdce, když alespoň jedna dcera k němu projevila vřelost. Přidřepl si na zadek a dívenku s úsměvem objal. "Meredith, zlatíčko," vydechl tiše a dal dceři pusu na tvář, "ty si vyrostla," zadíval se na ní a jemně ji pohladil po tváři, než se zvedl a vzal Meredith do náruče, protože i přesto, že dívence už byli čtyři, pro Jeremiaha nebyla těžká. Společně s ní se vydal k dvojčatům, aby dívkám dal pusu na tvář, jako to dělával pokaždé, ale když se bližší Carmel od něho odtáhla, trochu zaraženě a rozpačitě střelil pohledem k Moreen. Soudě dle výrazu Brienne už tatáž chybu neopakoval a od dětí se stáhl, na Amandu se pouze trochu nervózně pousmál. "Rád vás vidím, chybíte mi," podíval se po dětech vážně a chvíli si dospělé dcery a Amandu prohlížel, zatímco mu běhal mráz po zádech a hruď měl bolestivě staženou. Nakonec se otočil a vydal se ven před dům, aniž by snad čekal na odpověď, protože tohle mu stačilo. Měl pocit, jako by k nim vůbec nepatřil.
Během přemisťování držel Meredith v náruči a vypadalo to, že svou dceru nechce za žádnou cenu pustit. Měl pocit, že je momentálně jeho jediným spojencem, záchytným bodem a podporou, která ho stále měla ráda a s úsměvem ho štípala do hladce oholené tváře. Když se však přenesli před Helmont, musel dceru pustit a ta se hned přimotala ke svým sestrám.
Na Moreenino rázné prohlášení neřekl ani slovo, protože pochopitelně souhlasil, co mu však mnohem víc vyrazilo dech, byla reakce dvojčat. Na setinu se v něm vzedmula taková vlna vzteku, že měl sto chutí něco říct a udržet si svou otcovskou autoritu, byl však na pár vteřin natolik paralyzován, že mu ten vhodný okamžik utekl a když se vzpamatoval, promlouvala k němu už Moreen. Stočil k ní na krátkou chvíli modré oči. "Opravdu si to myslíš?" zeptal se tiše pochybovačným hlasem, než své ženě nabídl rámě a vydal se s ní na zahradu.
Zdálo se, že opravdu přicházeli poslední, ale očividně s minimálně zpožděním. Slabě se pousmál směrem ke svým příbuzným a nechal se vést svou ženou, protože to ona uměla nenuceně a lehce navázat plynulou konverzaci, zatímco on stál tiše vedle ní a myšlenkami byl úplně někde jinde.
Z hlubokého zamyšlení ho vytrhla až Moreen, která se ho dotkla na ruce, a on se na ní okamžitě překvapeně zadíval, než vzhlédl zpět ke Kennethovi s Isabel. "Strašně rychle to utíká, vždyť nedávno tu ještě Brienne vozila Rose v kočárku," vzpomněl si na slavnost přesně před rokem a slabě se nad tou vzpomínkou pousmál, než se znovu podíval na svou manželku a z profilu pár vteřin zamyšleně zkoumal její tvář a úsměv. Přemýšlel nad tím, kde beru tu sílu se tak přirozeně usmívat, jak se zvládá chovat, jako kdyby se vůbec nic nedělo.
Nakonec se jejich chůze stočila směrem k Richardovi, se kterým si Jeremiah potřásl rukou. "Dobré odpoledne, otče. Theresso, rád tě vidím," stočil se potom k takové své tetobabičce a usmál se, než byl nucen stočit pozornost znovu ke svému otci, který byl teď obletován jeho dcerami.
"Jeremiahu, měl by sis ty své holky trochu víc hlídat," prohodil pobaveně, zatímco mu Meredith seděla na klíně a Brienne s Carmel se motali kolem nich.
"Chceš donést něco k pití? Víno?" stočil se potom k Moreen s laskavým hlasem a tázavě na ní pohlédl. Pokud si něco vybrala, Jeremiah se vydal ke stolu s občerstvením a po cestě se zastavil u Brentona s Glorií.
"Zdravím, Brentone. Glorie, dlouho jsem vás neviděl. Jak se vám daří?" stočil se k slečně Kingové a pozvedl obočí, zatímco si naléval čistou vodu, protože měl žaludek stále jako na vodě a na víno se prozatím necítil.

_________________
>> J. N. Van Helmont

| +
Obrázek Obrázek


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: pon 08. srp 2016 12:53:14 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: čtv 21. srp 2014 20:08:23
Příspěvky: 79
Jít na rodinou oslavu! No to byl zase jednou nápad, že ano? Vždyť neměla co na sebe. Teda, měla toho plnou skříň, ale co si měla asi tak vybrat? Ze svého poblouznění Kennethem už trochu vyrostla, takže se nemusela zase tak předvádět, šaty jako šaty kategoricky odmítala. To by tam snad šla raději v té vojenské uniformě, co splašila bůh ví kde. Amanda byla živé dítko. No, už ani ne tolik dítko, ale prostě, ale prostě oblečení nikdy neřešila. Mohla by se namaskovat za mozkomora, ale to by asi nikdo moc neocenil. Minimálně její mladší sourozenci ne. A tak seděla na posteli a přehrabovala se ve věcech. A u toho si přeříkávala veškeré rodinné příslušníky. Už jich bylo tolik, že by potřebovala seznam s fotkami. Pozitivní bylo, že by snad měla vidět otce. Musela si ho někde posadit pod žárovku a dostat z něj, co se sakra stalo, že se mu už nechtělo bydlet s nimi. Jestli na něj přišla krize středního věku, tak to bude horší jak její dospívání, tím si byla jistá. A tak přemýšlela co a jak.
Když konečně vylezla z pokoje, měla na sobě prosté letní šaty, světle modré barvy. Byly dost krátké a nahoře je držely jen úzké ramínka. No, ne úplně aristokratické, ale všichni znali Am. Na nohou měla něco, co připomínalo podpatky, kterých se hodlala zbavit hned, jak se dostanou na trávník. A též u sebe měla menší plátěný pytel, ve kterém měla kraťasy a volné tričko, kdyby se jí náhodou podařilo zdrhnout od hlavního dění. Vzrůstem se za poslední dobu značně vytáhla, vlastně hodně, bylo vidět, že narozdíl od faceclaimu byla pravá Van Helmont, ale to bylo tak nějak všechno, co se na jejím vzhledu změnilo. Ženské rysy teda nic moc.
"Dobré," mávla na rodinu, když dorazila do jídelny. Ach, samozřejmě, že její starší sestry si už hrály na nejdokonalejší členky rodiny. Ale vyjímečně souhlasila s nedostatkem mladého mužného genofondu na jejích oslavách. "Říkám to pořád, že jsem jí měla zaškrtit už ve dvanácti," povzdechla si s náznakem ironie, při zmínce Isabel.
Před odchodem se jí ještě matka ptala na to, jestli nepotřebuje s něčím pomoci. "No, mohla by si mi zatím někam ulít tohle?" ukázala na připravené věci na převlečení a andělsky se usmála. "A přemýšlela jsem, že bychom mohly někde sehnat takovou tu mudlovskou rouru, co dělá príma hudbu. Kluci ve škole tomu říkali bazuka. Možná by to oživilo tu sešlost?" nadhodila rošťácky a došla ke své matce. "A ty nepotřebuješ s něčím pomoci?" zeptala se. Ještě chtěla sehnat nějakou skládací gilotinu, kdyby tatínek moc zlobil, ale to nestihla.

Vypadalo to, že všichni očekávali příchod Jerryho docela zaraženě. No, problém byl, že Amanda byla Amanda. Takže jí to sice nebylo jedno, ale měla naprosto jiný názor na situaci jak zbytek rodiny. Podporovala mamku, to už dala najevo několikrát, ale rozhodla se k tátovi přistupovat normálně, ne nijak odlišně. Pořád to byl její tatík a jí přímo nic neudělal. Nebo spíš nevěděla, co všechno udělal a tím pádem toho musela využít a dostat to pak z něj. A aby ukázala podporu, chytla se za ruce se sestrami. "Poprava teď nebo až potom?" řekla opět s provokatérským úsměvem, ale nakonec jen na tatínka mrkla a dodala: "Ráda tě vidím," čímž se možná lišila od svých sourozenců, ale rebel byla vždycky. A pak se už frčelo na tu oslavu.



No, díky bohu, že nemuseli jít pěšky. Během okamžiku byli na místě a pohroma roku mohla začít. Tolik příbuzných a nikde žádný kluk, co by jí mohl dělat společnost. Jak smutné. Ne, že by to poslední dobou bylo ve škole lepší. Kde jsou ty časy, kdy si omotávala jednoho kluka za druhým. No, to se možná časem spraví... nebo taky ne.
Pak začala taková ta uvítací část, ve které se sám písatel ještě pořádně neorientuje kde kdo s kým, ale Amanda samozřejmě pozdravil prarodičstvo, příbuzenstvo a tak podobně. Nechtěla mamce udělat ostudu hned ze začátku, tak se chovala jako správně vychovaná dívka.
"Kdepak mám Kennetha?" vypadlo z ní po chvíli.

_________________
Obrázek


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: pon 08. srp 2016 15:05:51 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: úte 17. zář 2013 11:35:04
Příspěvky: 241
Kenneth se na Isabel slabě pousmál, zatímco malá Rose už byla v náruči svého strýčka. A tak zatímco se Is zapovídala se Suzanne, Kenneth se otočil směrem ke svému bratrovi a jeho manželce.
"Glorie, vypadáš úchvatně. Zdá se, že vedle Brentona jenom kveteš," zadíval se na blondýnku s kamennou tváří, možná trochu nezvykle upustil od své laskavosti a do hlasu se mu vryl menší sarkasmus, což Brenton vedle ocenil vyprsknutím smíchy.
"Ještě aby nekvetla, květinka moje," vzal Brenton svou ženu kolem pasu, když se uklidnil, nicméně se pořád pochechtával a nemohl to zastavit. Současně si přitom s Kennethem vyměnili pohled, takže bylo zcela očividné, že oba bratři k sobě mají velmi blízko a řeší spolu úplně všechno. Kenneth moc dobře věděl, že Glorie není ani trochu laskavá a milá žena, za kterou se vydávala. A také věděl, že dost špatně nese, že stále nemůže otěhotnět, zatímco Brentonovi to docela vyhovovalo. Často s bráchou seděli nad sklenkou whiskey a s doutníkem a probírali rozmrzelost Glorie Van Helmontové. Smáli se a žertovali na ženin účet, aniž by o tom ona věděla. Oba si byli moc dobře vědomi, že to s ní není žádný med a zlehčit si to vtipkováním občas museli, navíc takto na veřejnosti to Glorii mohli všechno za Brentona vrátit, protože byla kvůli snaze vypadat dokonale a chovat se slušně naprosto bezzubá.
Mezitím se Suzanne věnovala Isabele, s kterou si velmi dobře rozuměla a trávila s ní spoustu času. "Výborně! Kdybys viděla, kolik nových bylinek tam vyrostlo. Můžeme se tam potom zaskočit podívat, pokud budeš chtít a manžel tě na chvíli propustí," mrkla směrem ke Kennethovi, který mluvil vedle s Brentonem a Glorií. "Určitě vám zase pošlu čerstvou zásilku domů," usmála se Suzanne na Isabel a v tom dorazili i poslední hosté, Moreen s Jeremiahem. "Omluv mě na okamžik," omluvila se a otočila se k nově příchozím. Na Moreen se zvesela usmála a vydala se k ní blíž.
"Moreen, moc ráda tě vidím," uculila se, stiskla si s ní ruku a otočila se k děvčatům, která ke stolu vtrhla jako velká voda a začala se se všemi zdravit, blonďatá žena to pozorovala s úsměvem, také se s nimi pozdravila a s Jeremiahem si potřásla rukou, než se vrátila zpět k Isabel. Kenneth si stoupl na špičky až to rozhodně kvůli své výšce nemusel dělat a z dálky zamával na Amandu.
"Tak jsi se dostala do dalšího ročníku?" popíchl ji s úsměvem, když se k němu přimotala, "teď už by ses ale vážně měla začít učit," pozvedl směrem k Amandě obočí, i když to, že chodila do Havraspáru, něco určitě znamenalo a třeba zvládne zkoušky NKÚ, aniž by se na učení podívala. Kéž by to býval měl stejně. Demarcus kus od nich zrovna držel malou Rose v náruči a se spokojeným úsměvem se s ní promenádoval kolem stolu.
"Děvčata, a svého strýčka nepozdravíte?" zadíval se směrem k Brienne s Carmel, na které se zvesela usmál a vydal se blíž k nim i Richardovi, aby se s nimi pozdravil a malou Rose ukázal Meredith, která rostla každým dnem. "Dobré odpoledne, princezno. Ty nám ale rosteš do krásy. Pozdravíš se s Rose? Rose, to je tvá sestřenka Meredith," stočil pozornost k dívence ve své náruči a doslova tatínkovsky se na děvčátka usmíval, i když on své děti v životě neměl a mít nebude.
"Vemte si tu maličkou, když máte tolik energie," zajiskřilo mu v očích, když roční Rose předal Brienne (nebo to byla Carmel?) a mohl se konečně vydat k rodičům, kteří už také byli na zdravící obchůzce. Počkal, až Moreen s Jeremiahem domluví s Isabel a následně s Richardem, než se k nim pomalu přiblížil. Vzhledem k tomu, že věděl, co se mezi nimi momentálně odehrává, dokázal si všimnout každého detailu mezi nimi, každého nervózního i zmateného pohledu a určitého napětí, které pro ostatní bylo neviditelné.
"Ta šarlatová barva ti ohromně sluší, Moreen," zadíval se ženě do očí s úsměvem, než ji vtiskl symbolický polibek na hřbet ruky. "Jeremiahu, rád tě vidím. Jak se daří?" stiskl si pevně se svým bratrancem ruku. "Děvčata už máte skoro na vdávání, je opravdu neuvěřitelné, jak ten čas letí," zavrtěl nad tím hlavou, když stočil tvář k Richardovi, který byl obklopen všechnou drobotinou, která na slavnosti momentálně byla.
"Jen se na něho podívejte," ozval se odněkud Brenton s pobaveným smíchem, když si naléval víno, "děda je ve svým živlu!" pochechtával se zvesela, protože ten pohled byl k nezaplacení. Meredith s Rose v náručí, ve věku takovém, že už nevydržely sedět na místě, takže mu pomalu přelézaly přes hlavu, Carmel s Brienne kolem něho běhaly a Amanda samozřejmě také nesměla nikde chybět.
"A že my to máme poslední dobou samé holky, co?" uvědomil si Demarcus, protože v životě to nebylo tak očividné jako právě teď.
"Abychom za chvíli nevyhynuli," zavtipkoval suše Kenneth a sklouzl pohledem k Isabel, protože doufal, že zrovna oni tomu za pár měsíců zabrání.

Richard byl v tiché konverzaci s Theressou, když se k němu zničeho nic přihnala Moreenina a Jeremiahova děvčata a vrazila mu Meri do náruče. "Vypadám snad jako chůva, dámy?" houkl zprvu dost vážně směrem k Brienne s Carmel, rozhodně to však neznamenalo, že by Meredith neviděl rád. Bylo však známo, že Richard je hodně přísný a nenechá si všechno líbit. Ale i tak Meredith okamžitě vzal a dal ji pusu na čelo.
"Ve vás se ta Baneovská krev opravdu nezapře," okomentoval nálet dvojčat (lol, to zní trochu černě :D) a doufal, že hosté pár hodin vydrží pubertální směs narážek a smíchu, protože to pro ty dvě bylo naprosto typické a Amanda už se k nim začínala pomalu přidávat, což do budoucna nevypadalo vůbec pozitivně. Jakmile se u nich ocitla jeho snacha, zvedl se na okamžik ze židle a vřele se s ní přivítal. "Dobrý den, Moreen. Velmi ti to dnes sluší," pravil upřímně s lehkým přikývnutím, než se znovu posadil a dívenku si přehodil na druhou nohu, což neměl dělat, protože z ničeho nic se u něho ocitl Demarcus a cpal mu druhé dítě. "Demarcu, dětský koutek máš na druhé straně," ukázal s kamennou tváří ke slunečníkům, ale očividně mu to zase tolik nevadilo, protože neprotestoval. Bylo docela zvykem, že nejvíce vážný a zamračený člověk skončil v obležení dětské roztomilosti, což se potom střetlo s pobavením ostatních jako právě teď.
Kennethově poznámce se však musel od srdce zasmát a nad Demarcovou poznámkou vážně zamyslet, protože to byla vskutku pravda. Armáda ženských! "Co, Jeremiahu, nějakého syna bychom potřebovali," promluvil směrem ke svému synovi, protože bylo známo, že Richard ohromně trpěl tím, že po Jeremiahovi není žádný následník rodové linie, "nemáš nějakého v plánu?" narazil nevědíc na dost citlivé místo, o čemž dalších osmdesát procent hostů nemělo ani tušení. Nicméně kdo měl tušení, byl Demarcus a ten okamžitě zakročil.
"Pojďme se usadit," vyzval rázně všechny přítomné. Když se skupina usadila, skřítkové obratem donesli na tácech šampaňské, které rozdali všem dospělým a děti dostali sladkou napodobeninu.
"Jsem velmi rád, že jsme se tu všichni po roce opět sešli a můžeme spolu prožít alespoň jeden den z našich uspěchaných a zaneprázdněných životů - ano, na tebe se dívám, Amando, všichni víme, že máš v Bradavicích na práci spoustu malérů -" zadíval se na mladou havraspárku a pobaveně na ní zamrkal. "A jak určitě víte, také tu dnes máme jednu příjemnou událost na víc a to oslavu narozenin naší milé a krásné Moreen, která se už několik let stará o to, že nechodíme pouze ve spodním prádle."
"Demarcu," drcla Suzanne loktem nenápadně do svého manžela, ať si odpustí ty detaily. Brenton se pubertálně zachechtal a Kenneth si přikryl pusu rukou.
Zástupce ředitele Azkabanu se pouze pobaveně pousmál a pokračoval. "Takže tímto bych ti chtěl Moreen popřát všechno nejlepší, spoustu trpělivosti s dětmi a manželem," řekl to v nadsázce, takže tak to také neinformování určitě pochopili, "s náročnými zákazníky a myslím, že můžu říct za nás všechny, že jsi pro nás opravdovým andělem a že jsme rádi, že tě máme. Takže na naší Moreen," pozvedl skleničku se šampaňským a společně s ostatními si připili a to už skřítci ke stolu vezli velký narozeninový dort ve tvaru šatů, což bylo vážně nápadité, ale dost nepraktické.
Co se týkalo dárků, Demarcus se Suzanne se rozhodli předávat dárek až jako poslední, takže nechali ostatní, ať jdou jako první.

_________________

| +
Obrázek


Kenneth* | Demarcus* | Suzanne | Brenton* | Richard*


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: pon 15. srp 2016 23:18:51 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: ned 21. zář 2014 18:30:54
Příspěvky: 30
Glorii neušlel podtón v Kennethově hlase, ani to, jak se na sebe s jejím manželem podívali, a čelisti jí ztuhly, jak pevně stiskla zuby. Nicméně po vteřině jako by se to nikdy nestalo, a zatímco udržovala společenský úsměv, odpověděla: "Děkuji, Kennethe. Zato ty vypadáš poněkud vyčerpaně; že by tě příliš vytěžovala spolupráce s bystrozory?" Samozřejmě narážela na Jocelyn, na kterou veřejnost jakoby zapomněla, ale Glorie nezapomínala nikdy nic, co by mohla použít proti jiným lidem. Brentona od sebe poněkud upjatě odstrčila, i když se nenechal, ale i tak se mu snažila pokud možno vykroutit z tak veřejně zostuzujícího objetí. Přetvařovat se dokázala dobře, ale něco už bylo příliš.
"Dobré odpoledne, Jeremiahu. Daří se nám skvěle, viď, Brentone?" řekla k Jeremiahovi, když se k nim přidal, jakmile si bral sklenku čiré vody, a případně druhou s vínem pro otce. "Mám štěstí, že mám manžela, se kterým se nikdy nenudím," dodala s nenávistným zábleskem v očích směrem k vysokému Brentonovi, který se nad ní tyčil, i když měla vysoké jehlové podpatky. "Doufám, že vám s Moreen se daří také dobře? Slyšela jsem, že už připravuje podzimní kolekci - nemůžu se dočkat!" pokračovala, a tentokrát to dokonce myslela z části upřímně. "Ty nepřipravuješ další knihu? Otec se divil, že už ti dlouho nic nevyšlo," podivila se poté, protože hlava Kingových Jeremiahovy publikace skutečně četla, když na to měl zrovna čas, kterého měl čím dál méně, a stejně tak ho ubíral oběma synům.
"Na zdraví, miláčku," protáhla Gloria s nenávistným pohledem ledových očí, a sladce se na svého muže usmála se svou sklenkou vína, kterou plánovala vypít co nejrychleji, než ji Brenton nechal u stolu s občerstvením samotnou, a ona tak z dálky musela pozorovat celé to dění a nadšené shledání důležitého rodu. Ale názor celé její rodiny byl, že Van Helmontovi mají dobré postavení, ale vzhledem k jejich férové a slušné povaze se jim dá taky pěkně rychle sebrat. Gloria se bohužel lépe provdat nemohla, tedy pokud nechtěla padnout do spárům Rusům, kteří neměli v Británii co dělat, ale to neznamenalo, že by souhlasila s ideami Brentonovy rodiny. Potřebovala nutně porodit dědice pro případ, že by se Kennethovi s Isabellou narodil syn, a něco špatného se mu přihodilo. Horší bylo, že zatím nedokázala porodit ani dceru, což ji dohánělo málem k šílenství, stejně jako k napůl probdělým nocím a čtením ve starých kouzelnických spisech. Matka ji samozřejmě místo chlácholení pouze oznamovala, že pokud neporodí, je prakticky bezcenná, ale Gloria nepotřebovala ničí soucit, ani dřív, ani teď. Jediné, co potřebovala, bylo otěhotnět, a to se dalo zařídit, ať už s manželem, nebo bez něj.
Když pak Demarcus svolal všechny ke stolu, Gloria se postavila po manželově boku, usmívala se ve správných intervalech, a celkově se tvářila, jako že do téhle rodiny patří, zatímco si v duchu usilovně přála, aby ve všech číších kromě té její byl jed. Moreen popřála pozvednutím sklenky s šampaňským, spolu s hromadným zvoláním a přáním hodně štěstí, než střelila pohledem po manželovi, ke kterému významně povytáhla obočí. Předat dárek měl on, zatímco ona ho vybrala, protože Brenton to schválně nebral vážně, aby ji naštval, k čemuž si našel jakoukoli záminku, pročež mu Gloria laskavě připomněla, že má neomezený přístup ke všemu jeho pití a jídlu.


Moreen již svého manžela o chování jejich dcer dále neujišťovala, protože všechny byly mix jí a jeho - po něm vysoce inteligentní, po ní silné charaktery, což z nich dělalo prakticky zbraň hromadného ničení, a Moreen se zcela upřímně bála, jak je za někoho provdá. Ale vdát se musely, to věděly všechny, jakkoli nechtěly.
Samozřejmě Amandě zakázila si s sebou brát náhradní oblečení, protože tohle nebyly prázdniny u babičky, nicméně věděla, že to na slavnost beztak nějak propašuje. Co se Amandy týkalo, začínala to pomalu vzdávat, protože zjevně byla ještě víc baneovické povahy než její sestry, a jediný, kdo s ní dokázal hnout byli Jeremiah s Kennethem.
"To nevím. Možná ti chybí bavlněný čepec, ale to se dá velmi rychle zařídit," přimhouřila oči zamyšleně k Richardovi Carmel, a sestra s ní držela basu, než se obě rozesmály a Brienne vtiskla dědečkovi pusu na tvář, zatímco Meredith mu nadšeně šátrala ručkama po obličeji. Na zmínku ohledně baneovských genů pouze obě sehraně udělaly přímo vzorové pukrle, za což si od matky vysloužily pobaveně káravý pohled, a Brienne se k Richardovi nahnula, aby ho mohla polohlasně informovat, že: "Vypadá to, že se ti nese další mimino, dědo," a nezapomněla se široce zazubit na Demarca.
"My zdravily, ale nemůžeme za to, že jsi to neviděl!" ozvala se zcela beze studu Carmel a spolu s Brianne se zatvářily jako neviňátka, než obě Demarcovi vtiskly dva lehké polibky na tváře. Demarcus sice předal malou Rose Brianne, a ta se s ní spolu s Carmel náležitě poňuňala, nicméně pak už holčička putovala na Richardovo druhé koleno. Pak už zavěšené do sebe pozorovaly debatu dospělých.
"Děkuji, Demarcu, bála jsem se, že bude moc ponurá na tak letní den," usmála se Moreen mile na Demarca. "Nestíhám to sledovat. Ale ty vdavky mi dělají starosti..." přiznala a děvčata naštěstí zrovna nedávala pozor, protože lochtala obě holčičky, takže Richard byl doslova v obložení. Na Brentonovo zvolání se Moreen pobaveně usmála, nicméně po očku starostlivě kontrolovala, kdyby toho na Richarda bylo příliš, aby mu od všech vnuček ulevila. Moc dobře věděla, že dokáží být vyčerpávající, i když Meri byla naštěstí hodné dítě, stejně jako Rose.
"My se ale nechystáme umřít!" zvolala Carmel pobouřeně ke Kennethovi, i když smysl toho, že vymře jméno Van Helmont samozřejmě pochopila, a byla by poznamenala ještě něco, kdyby se neozvali Demarcus s Richardem. Moreen z tak náhlého dotazu zatrnulo, a její napjetí bylo na okamžik zřetelné v jejím postoji, než se donutila se zase uvolnit, i když jí srdce zběsile bušilo. Dvojčata po sobě rychle hodila pohledem, než se se starostí v očích zadívaly na Moreen, která je úsměvem ujistila, že je v pořádku, a že se mají tvářit normálně. "Zdá se, že na chlapce nemáme štěstí," řekla odlehčeně, než Demarcus vkusně uvolnil napětí změnou tématu a hromadným přesunem ke stolu. Carmel po otci za chůze šlehla zlostným pohledem, než se spolu s Brienne chopily každá jedné holčičky a odvedly je do dětského koutku, kde si je přebrala chůva.

"Alkohol za to, že u babičky práskneš bombu hnojůvku?" přimotala se Brienne k Amandě, a pokud si na to podaly ruce, nenápadně, zatímco všichni věnovali pozornost Demarcovi a Moreen, prohodila svoji sklenku s tou Amandinou.
Carmel pak Amandu dloubla do boku, když na ni Demarcus upozornil a provokativně se na ni zazubila, než se nadšeně a pyšně zadívala spolu s Brienne na Moreen, která jako by mezi nimi všemi zářila, i když palčivě vnímaly její vnitřní smutek. To, že za to mohl jejich táta, tomu rozhodně nepřidávalo.
"Ale jdi ty!" zvolala Moreen k Demarcovi, než se se všemi zasmála, když jej okřikla manželka, a píchlo ji u srdce, když si uvědomila, že by se automaticky bývala zlehka opřela o Jeremiaha po svém boku. Že by se na něj podívala a vyměnili by si usměvavé pohledy. Zatímco teď se na něj bála podívat, aby ji to přede všemi nerozhodilo.
"Na nás trpělivost nikdy nemůže mít dostatek," prohlásila Carmel, na což si s Brienne připily, než spolu s ostatními zatleskaly své matce a zvědavě pozorovaly příchod dortu. "Schválně, jestli zvládneš sníst tři porce a nepozvracet se," vyzvala potom Amandu na sázku s potutelným úsměvem, a pak už se šlo přát. Ony matce dávaly dárky až v pravý den jejích narozenin, takže teď byl první na řadě otec, po něm pravděpodobně dědeček Richard, a pak ostatní. Carmel s Brienne matku málem úzkostně pozorovaly a kontrolovaly, jestli je opravdu šťastná, aspoň na chvíli, a snažily se na otce pokud možno nedívat, i když Brienne k němu sem tam zalétl pohled, ve kterém Jeremiah mohl vyčíst spíš bolest a zradu než nenávist. Carmel to zvládala naprosto bravurně, a pomáhala s úkládáním dárků na stranu.

"Všechno nejlepší, Moreen," popřála Moreen Van Helmontové Gloria, když na ni s Brentonem došla řada, a jemně jí stiskla ruku. "Snažila jsem se vybrat něco, co by tě opravdu potěšilo, tak snad jsem nešlápla vedle," dodala a úspěšně dělala, že do věty zahrnuje i manžela, i když se o něm ani nezmínila. Bylo na Brentovi aby Moreen objemnou krabici v drahém zlaceném papíře předal. Uvnitř se schovávalo velmi drahé, a taky velmi kvalitní sedlo na míru, bohatě, ale přesto decentně prošívané a vkusné.

_________________
| Moreen Dilwen Van Helmont |
| +
Obrázek Obrázek


Moreen | Carmel & Brienne x| Gloria x


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: čtv 18. srp 2016 13:38:13 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: pon 06. led 2014 18:34:46
Příspěvky: 80
"To by bylo skvělé," přitakala Suzanne upřímně a na svého manžela pohlédla s vřelým úsměvem. "Co bychom si bez tebe počali?" prohlásila vesele, načež se sama otočila k nově příchozím, aby se s nimi po Suzanne také pozdravila. "Vyřidím, Moreen, ráda," přikývla a představila si, jak si bude její sestra stěžovat, že si jí všichni nejvíc všímají ve chvíli, kdy je jako koule. Na Amandu, která se už koupala v Kennethově pozornosti, srdečně zamávala.
Spolu s ostatními pobaveně sledovala, jak si děvčata obtáčejí Richarda kolem prstů, a musela si přitisknout ruku na ústa, když pozorovala Rose, kterak se po váženém Van Helmontovi sápe. Neopomněla s opětovat Kennethův pohled, jako by mu četla myšlenky, a povzbudivě se usmála. Demarcův proslov kvitovala zubatým úsměvem, a když se Brenton rozesmál, nemohla jinak než napodobit ho. Po přípitku mlsně loupla pohledem po dortu, na ten ale ještě nebyl čas.

Když se na ně při předávání dárků dostala řada, Isabel se celá rozzářila a neváhala oslavenkyni vřele obejmout. "Všechno nejlepší, Moreen," popřála s upřímným širokým úsměvem a předala své příbuzné vkusně zabalenou, úzkou krabičku, ze které po otevření vykoukla poukázka na degustaci vín - pro dva, samozřejmě. "Snad se vám to bude líbit," projevila ještě přání, přičemž přejela pohledem z Moreen na Jeremiaha, načež s láskyplným úsměvem pohlédla na Kennetha. Nějak se nedokázala ubránit myšlence na chvíli, kdy ona sama bude v padesáti letech degustovat víno se svým manželem.
To už budou jejich děti samozřejmě staré - Rose už bude mít jistě vlastní potomčata a... když už jsme u té rodiny... Isabel vyhledala Kennethův pohled a tázavě vyklenula obočí, než si s lehkým odkašláním převzala Demarcovo slovo - samozřejmě až poté, co byly všechny dárky darovány. "Já... my bychom ještě rádi doplnili Demarca o jednu šťastnou novinku," prohlásila a všechny zúčastněné přejela vlídným pohledem, než se znovu zahleděla do Kennethovy tváře. "Čekáme miminko," dopověděla, rozzářená jako sluníčko, a stiskla Kennethovi ruku. "Takže nikdo nemůže říct, že proti vyhynutí nic neděláme," neodpustila si a rozpustile se zaculila.

_________________


Nahoru 
 Předmět příspěvku: Re: SummerEvent - Zahradní slavnost
 Příspěvek Napsal: čtv 18. srp 2016 23:34:39 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: ned 10. srp 2014 20:20:42
Příspěvky: 150
Když se vrátíme na okamžik o pár minut nazpět, do chvíle, v níž Jeremiah stál v chodbě svého vlastního domu, ale připadal si jako v kůži cizince a ostýchavě se díval svým dcerám do tváří, při Amandině poznámce mu uteklo tiché uchechtnutí, za kterým se však ani trochu neskrývalo pobavení. To až druhá Amandina věta donutila Jeremiaha se slabě pousmát a přikývnout, než vzal do náručí Meredith a vyšel s ní ven.
Na oslavě už se pohyboval po boku Moreen naprosto přirozeným a klidným krokem. Naštěstí takových slavností, večírků a plesů spolu zažili nespočet, takže ho ani ta vážná situace mezi nimi nemohla rozhodit a on naprosto věděl, co má dělat. Své manželce samozřejmě nabídl rámě, pokud bylo potřeba, nebo pro ní převzal skleničku vína a chápavě se usmíval na své okolí, protože to ona většinou dokázala vést smysluplnou a typickou čistokrevnou konverzaci, zatímco on byl často myšlenkami v práci, a tak mu ani dnes mlčenlivost nemohl nikdo vyčítat.
"Samozřejmě," zalhal bez mrknutí oka, když se dali do řeči s Glorií a i přesto, že Moreen stála hned vedle něho, se dovolil při té odpovědi pousmát a hned druhým dechem pokračoval, "abych se přiznal, ani já se nemůžu dočkat. Je zajímavé sledovat všechny ty přípravy... hromady látek, plánků a desítky krejčích, kteří vydávají všechnu svou energii a potom to vidět uceleně jako perfektní výsledek. Mám velmi schopnou ženu," pootočil hlavu směrem k Moreen a krátce na ní pohlédl.
"Ne, na psaní poslední dobou nebyl čas, ale mám to v plánu. Už jsem si dal dohromady podklady a myslím, že příští léto bych mohl mít dopsáno," vysvětlil ohledně své nové publikace, u které měl zatím opravdu pouze kostru a čekalo před ním spoustu práce, což ve výsledku nebude problém, když se do Bradavic pravděpodobně nevrátí.
Když se poté po cestě zastavili u Demarca a nakonec se ocitli v zorném poli Jeremiahova otce, který byl momentálně obklopenou veškerou dětskou populací na oslavě, Jeremiah se napil sklenice čisté vody. Jen tak nuceně se pousmál nad poznámkou o budoucím pokolení, protože věděl, že on už to s Moreen rozhodně nezachrání a že v tomhle se čtyřmi dcerami zklamali na plné čáře, ačkoli by to v životě nevyslovili na hlas a své dcery milovali tak, že by teď rozhodně za žádného chlapce neměnili. Ale věděli to oba moc dobře, proto Richardova poznámka byla jako bodnutí do zad, obzvláště v situaci, v níž se Jeremiah s Moreen právě ocital. Nebyla to ani vteřina, ve skutečnosti Jeremiah ani nemusel k Moreen stáčet hlavu, aby poznal, že se napnula a na chvíli zůstala v křeči.
"Otče, prosím tě," odsekl mu Jeremiah nepříjemně přes rameno, zatímco Moreen se zachovala mnohem více diplomaticky a v klidu odpověděla. Jeremiah ale momentálně neměl takovou sebekontrolu, když věděl, že někde v Británii je těhotná žena s jeho potomkem. Zakroutil nad svým otcem hlavou a prostě odešel na druhou stranu stolu, což se nakonec objevilo jako příhodné, protože se slova ujal Demarcus, takže Jeremiah mohl Moreen poodsunout židli a poté se taky posadit.
Když Demarcus začal mluvit, Jeremiah si vzal sklenici se šampaňským a pozorně ho poslouchal, přičemž si párkrát neodpustil sklouznout pohledem ke své ženě, kolem níž se celá tahle slavnost točila. Za normálních okolností by možná něco na poznámku Brienne dodal, ale takto nad tím pouze zakroutil hlavou a pozvedl skleničku společně s ostatními. "Na Moreen," zadíval se na svou manželku po svém boku, než se napil šampaňského a nehledě na to, že mu poslední dobou nebylo z alkoholu úplně dobře, na něho dopadla úplně jiná nevolnost.
Jeremiah koupil velkou kytici na Příčné už ráno a nechal ji doručit sem do Helmontu, takže tu mu skřítci teď právě předali a jelikož se předpokládalo, že jako manžel bude přát oslavenkyni jako první, pomalu se ke své manželce vydal a po cestě si vyndaval úhlednou, tenkou obálku z vnitřní kapsy saka, což byla výborná záminka nedívat se Moreen do očí.
Promnul obálku v prstech a obě ruce schoval za zády, když se zastavil před svou ženou, kterou téměř o hlavu převyšoval a pomalu k ní sklonil pohled, zatímco si uvědomoval pohled svých příbuzných ve svých zádech. "Vím, že jsi o tom nikdy ze své skromnosti nemluvila, ale myslím si, že si to za svou práci, odhodlání a inspiraci nás všech zasloužíš. A že je na čase, aby se tvá kariéra posunula o další krok dál," předal Moreen s laskavým úsměvem úhlednou obálku, v níž byla smlouva o koupeném vysokém domě na Příčné ulici, jenž byl předurčen být prvním módním domem Moreen Van Helmontové. "Všechno nejlepší, Moreen," dodal tiše a po krátkém rozmýšlení, zda má svou ženu políbit, protože by bylo věru divné, kdyby to neudělal, na druhou stranu se chtěl vyvarovat tomu, že před ním Moreen ucukne, se dostatečně pomalu naklonil, případně aby měla čas na reakci, a pokud mu to dovolila, s letmým dotykem svých prstů na Moreenině předloktí dal své ženě pusu na tvář.
Předal své manželce ještě obrovskou kytici rudých růží, kterých bylo přesně padesát, protože věděl, že ač Van Helmontovi dávali vždy lilie, Moreen růže milovala a poté už uvolnil místo ostatním.
S dárky pomáhala dvojčata a Jeremiahova přítomnost v okolí Moreen určitě nebyla žádaná, takže se na okamžik přesunul k dětskému koutku, kde se koncentrovala Van Helmontovská drobotina, a vzal si do náruče malou Rose, kterou dnes neměl možnost si pochovat a se spokojeným úsměvem se vrátil ke stolu, zatímco se ostatní vraceli ke stolu a Moreen byla obklopena dárky.
"No vidíte, možná to s tím vymíráním nebude tak žhavé," zvedl Jeremiah pobaveně oči od malé Rose a kdo ví, proč si při pohledu na Kennetha s Isabelou vzpomněl na svou mladší verzi s mladší Moreen. "Moc gratuluji, každého nového člena vítáme s nadšením, viď Rose?" pozvedl holčičku a uličnicky se zatvářil, když tu maličkou držel v ruce, protože své dcery si ve své nejvyšší roztomilosti takhle neužil. Ani si v tu chvíli neuvědomil, jak nevhodně musela vyznít jeho slova vůči Moreen. Když se Rose začala vrtět, postavil holčičku na zem a nechal ji běžet zpět do dětstkého koutku, zatímco dopil šampaňské ve sklenici.

_________________
>> J. N. Van Helmont

| +
Obrázek Obrázek


Nahoru 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
 
 Stránka 1 z 2 [ Příspěvků: 11 ] Přejít na stránku 1, 2  Další




Obsah fóra » Svět » Přenášedla » Eventy » Sarkofág


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

 
 

 
Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Český překlad – phpBB.cz