Na Sybille není na první pohled znát, že si nese hluboké šrámy na duši i těle z doby, kdy byla krátce vězněna v Azkabanu. Pohublost, která její přibližně sto sedmdesáti centimetrovou postavu hyzdila ještě pár měsíců po útěku, naštěstí už zmizela, ale vykrmit se ji do zdravé oplácanosti Sheridanovi stejně nepodařilo. Sybille se tak za svou postavu nemusí stydět, ale rozhodně by jí neuškodilo, kdyby ještě nějaké to kilo navíc přibrala. Rysy, které kdysi zdobily její tvář, se po tolika přeměňovacích a zastíracích kouzlech nikdy nevrátily k původní podobě, ale nedá se říct, že by ji to změnilo docela. Na svět shlíží jasně modrýma očima s neposednými jiskřičkami zájmu, které ale při čtení a psaní schovává za brýle s černými obroučkami. Její krátký, rovný nos zakončený bambulkou působí vcelku roztomile a přímo láká ke škodolibému cvrnknutí, které na Sybiných úzkých růžových rtech zvládne vyvolat široký úsměv. Co dřív bývalo hřívou hnědých kadeří, dnes má každou chvíli jinou barvu, asi proto, že si Syb zvykla na neustálé změny svého vzhledu, se kterým už tak moc neexperimentuje, neboť pátrání po ní lehce opadlo.
I její šatník prošel menší změnou, ačkoliv klasická trička oslavující hvězdy hudebního nebe má Sybille stále ve skříni. Možná je to tím, že dospěla, nebo si jen zvykla na své nové já, které zakrývalo její pravou identitu. Sybille nedělá problém se obléci jako dáma a vzít si místo conversek podpatky, nicméně jejím nejoblíbenějším kusem v šatníku je stále obyčejné tričko, džíny a rozervané kecky.

Do Sybille by dnes už asi nikdo neřekl, že nejraději vysedávala o samotě jen s knížkou zavřená kdesi v havraspárské věži. Svůj hlas propůjčuje v současné době rebelskému hnutí, i když hlavního dění se spíše straní, neboť to nebylo tak dávno, co se jí povedlo za pomoci bývalého spolužáka utéct z Azkabanu. Sybille to nepoznamenalo jen fyzicky, ale především po té psychické stránce, ačkoliv pokud by si někdo myslel, že se bude strachy schovávat před zraky lidí, ten by se ošklivě mýlil. Možná nemůže být tolik vidět jako by chtěla, ale strach z možných následků má jen o své blízké. Tím, že zažila jednání ministerstva z první ruky a na vlastní kůži, tím spíš se utvrdila ve svých protiministerských názorech, a snaží se podporovat Fénixův řád ve všech ohledech. Dalo by se s klidem říct, že Sybille je rebel tělem i duší.
Zatímco o sebe strach nemá, o své blízké se velmi bojí, a nesnese pomyšlení, že by se někomu z nich mohlo něco stát. Raději bude riskovat vlastní život než život ostatních, a bez zaváhání by se obětovala za někoho jiného, kdyby mu to mělo zachránit život. Zároveň je velmi majetnická a nešetří sarkasmem a ironií, pokud se dostane do přehnaně vyhrocené diskuze.
Ze zálib by se dala zmínit hra na kytaru a v šachy (včetně těch kouzelnických), knihy v jakémkoliv množství a poslech hudby.

Sybbie pochází z naprosto obyčejné mudlovské rodiny. Její otec, světlovlasý a modrooký Mike Lowrey, pracuje jako zubař ve své vlastní ordinaci a ač je to velmi milý a přátelský muž, lidé by se mu nejraději celý život vyhýbali. Sybillina matka, tmavovlasá a zelenooká Karine, je nadšená archivářka a genealožka, která neumí zpívat a ještě hůř vaří. Bohužel oboje provozuje velmi často a s úsměvem na tváři. Jejich finanční situace není zlá, ale vyskakovat si také nemohou, takže obývají menší domek na okraji Londýna.
Sybbie si sice celý život přála pod stromeček sourozence, ale nebylo jí to dopřáno. Místo bratříčka nebo sestřičky tak vždycky obdržela pouze domácí zvířátko, takže kromě tří Lowreyových obývá domácnost i nespočet chlupatých či opeřených individuí v nejrůznějších věkových kategoriích. Sybbie s láskou vzpomíná na svého hnědého potkánka Hectora, který jí dělal společnost v Bradavických zdech po celou dobu jejího nedokončeného studia.

Za svou rodinu teď považuje i svého přítele Sheridana a členy Fénixova řádu.

Mike a Karine se seznámili už na základní škole, a i když se jejich cesty později rozdělily, opět je svedla souhra náhod dohromady. Po několika společných posezeních u čaje usoudili, že jim je spolu vlastně dobře, že si neskutečně rozumí, a že pro sebe mají určitou nepopiratelnou slabost, která vyústila v to, že se jim šest měsíců po pečlivě naplánované a neuspěchané svatbě z lásky narodilo jejich jediné dítě, které Karine v záchvatu stesku po genealogických spisech pojmenovala tak, že se Sybille smály snad všechny děti, s nimiž kdy přišla do styku. Možná za to mohlo to jméno, možná fakt, že už od plenek byla Syb nepřirozeně tiché dítě, ale nikdy si moc kamarádů mezi spolužáky a sousedy neudělala, takže se uchýlila k hudbě a knihám, které si nejraději vychutnávala o samotě. Těch pár kamarádů, které měla, si ale žárlivě střežila a nikdy na ně nedala dopustit.
Jak čas ubíhal, okolo Sybille se začaly dít podivuhodné věci, které nikdo z rodiny nechápal a tím méně některé úkazy na pozemku Lowreyových chápali sousedé. Třeba levitující auto se Sybiným rodičům vysvětlovalo velmi špatně. Světlo do situace vnesla až návštěva podivně oblečeného muže, který Lowreyovým bez obalu sdělil, že jejich dcera je čarodějka, která toho časem dokáže mnohem víc, než jen nechat levitovat jejich starý ford pár centimetrů nad zemí. Vysvětlil jim, že by pro Sybille bylo nejlepší navštěvovat školu pro podobně nadané děti a malou Syb obdařil srdečným úsměvem, díky kterému si jedenáctiletá slečna Bradavického ředitele okamžitě zamilovala. Po další hodině, kdy jim muž pro jistotu ještě jednou vše zopakoval, Lowreyovi usoudili, že bude opravdu lepší, když jejich dcera nebude podivínem a outsiderem na normální škole, a tak se stalo, že prvního září toho samého roku Sybille oněměle zírala na bradavický express a hemžící se kouzelníky okolo něj. Všichni byli podivní a většina z nich měla ještě horší jméno než ona sama, takže se s úsměvem na rtech nechala odvést do školy čar a kouzel, kde ji Moudrý klobouk po kratším váhání zařadil do Havraspárské koleje. Během studia se z udivené mudlovské dívenky stala mladá čarodějka, která má většinu věcí na háku, a kterou nemůže překvapit žádná zkouška nebo domácí úkol.
HERNÍ HISTORIE v kostce: Sybille za svého studia nikdy neměla problémy s učením, zatímco jiné problémy se jí nevyhýbaly. Krátkou dobu chodila se svým spolužákem Aaronem Pärnojou, ale nakonec se rozhodla školy zanechat pro větší dobro. Přidala se k počínajícímu protiministerskému hnutí, seznámila se se svým přítelem Sheridanem, a během bitvy na Příčné ulici byla zajata, a následně uvězněna v Azkabanu. Pobyt ve vězení se na Sybille podepsal ve všech ohledech, ale díky své povaze přežila to nejhorší, a nakonec se jí při nastalém zmatku, který vyvolal její bývalý spolužák Aidan Thorne, podařilo i s Aidanem uprchnout. Ze zoufalé situace na moři je zachránila rybářská loď, které oba dopravila bezpečně na pevninu. Ze Sybille se stala hledaná osoba a tudíž pro ni nebylo bezpečné pohybovat se po ulicích Londýna. Bezprostřední chvíle po útěku trávila schovaná před světem v Sheridanově bytě, a jen díky jeho péči se postupem času dala dohromady natolik, aby byla schopná vyjít mezi lidi. S tváří někoho jiného a bez přímého zapojení do nepokojů, což ji vytáčelo daleko víc než fakt, že už nebyla sama sebou. I nadále však podporuje rebely, nyní již Fénixův řád, z jejich doupěte na Obrtlé. Jistě k velké Sheridanově radosti...