Všichni, kteří znají oba její rodiče tvrdí, že je celá matka. No, vzhledově opravdu možná ano. Ale to nechť si každý posoudí podle sebe. Fel totiž není zrovna šťastná, když ji někdo srovnává s matkou, jelikož mezi nimi je jeden dosti podstatný rozdíl.

Na první pohled tuto dívenku od jejích vrstevníků příliš nerozeznáte. Výškově se svými 149 cm zapadá téměř do průměru a za nějakými vyššími žáky se úplně ztratí. Její pleť není tak snědá, jak tomu většinou u Italů bývá, nicméně pokud zůstane delší dobu na sluníčku, vždy se opálí do hezké karamelové barvy. Na její celkové postavě je dosti vidět, že sportuje. Sem tam se objeví něco, co by nemělo být, ale to pouze díky její lásce ke sladkostem. Jelikož je ve vývinu, není to na ní ani poznat. Pyšní se dlouhými hbitými nožkami, zatímco zbytek jejího těla je v poměru s nimi poměrně krátký. Pravděpodobně se ale ještě vytáhne, neboť oba její rodiče jsou vysocí.

Pokud se zrovna rozhlíží po nějakém místě, jistě není vyloučeno, že vás do obličeje nešlehne svými dlouhými vlásky. Havraní kadeře splývající, kolem jejího lehce oválného obličeje, mívá pouze při nějaké zvláštní příležitosti, ve většině případů si vlásky spíná. Nesnáší totiž, když si žijí vlastním životem a nevypadají potom hezky. A jelikož její čelíčko není příliš vysoké, dalo by se říct, že její ofina je tak nějak ztracena v jejích hustých vlasech. Obličeji dominují dvě velká hnědá kukadla, která by měla být oknem do její duše, jež rámují dlouhé řasy. Nosánek působí zcela tuctově, snad jediné, co je na něm odlišné, že jej občas nosí trochu více nahoru, než by se slušelo. Detailista nebo pozorný člověk si povšimne i jemných pih, které se v okolí nosu nacházejí. Nejvíce poutavé na jejím obličeji jsou však plné červené rty. Proč zrovna ty? Jelikož pokud najde nějakou svoji obět, tak je už jen s těží dokáže znovu zavřít.

Je zvyklá nosit především mudlovské oblečení. Nepohrdne téměř ničím. Od džínů, přes tepláky až po sukně či šaty. Samozřejmě si je vědoma toho, na jaké společenské události se co hodí a snaží se to také dodržovat. Určitě by si nezvala na oslavu tepláky, není přeci nějaký vidlák. Pokud má však v oblékání volnou ruku, bere to, nač má zrovna náladu. Ráda s oblečením experimentuje a než vyjde z pokoje, je schopna svůj outfit klidně dvakrát ještě změnit. Její základní barvou je však černá. Tu nejčastěji doplňuje o prvky zelené či červené, aby ji trochu projasnila a nevypadala, že se chystá někam na pohřeb.

Její nerozlučnou ozdobou je kovová korunka, kterou neustále nosí ve vláskách, ať je má sepnuté či ne. Pokud jste u ní dostatečně blízko, můžete cítit, že voní po kokosu.

Stále je sama pro sebe ještě takovým oříškem, který musí rozlousknout. Ne jednou se jí totiž stalo, že se zachovala zcela jinak, než by předpokládala. Nicméně její matka v tom má zřejmě jasno, neboť s oblibou tvrdí, že se v povaze doslova a do písmene potatila. No, matky jsou moudré bytosti a nejspíše i v tomto případě bude mít pravdu. Felicity je skutečně neskutečně tvrdohlavé a také umanuté dítě. Odmalička byla zvyklá dostat vše, nač si její hlavinka jen vzpomněla a rozhodně je to na ní pořádně vidět. Neztropila by sice scénu na veřejnosti, ale dokázala by své rodiče deptat mnohem horším způsobem - pomáhala by jim. Ovšem tím stylem, že by všechno kazila, dokud by se nenaštvali a danou věc jí nepořídili. Nedá se říct, že by byla nešika, ale když se nechce snažit, tak se jí věci doslova rozpadají pod rukama. Toto stvoření je svým způsobem neskutečně lenošné. Pokud má volný čas, v žádném případě se dobrovolně nezvedne a nejde něco dělat, raději někde polehává nebo posedává a nechává se unášet svojí bujnou fantazií. Oproti tomu, pokud ji zrovna něco zajímá, dokázala by u toho strávit hodiny. Takovým věrným příkladem je třeba zjišťování různých tajemství, ať už rodinných nebo nějakých sousedů. Její jméno by klidně mohlo být zvědavka obecná. Možná proto, když se s někým pustí do řeči, tak jen málo mluví o sobě a spíše se snaží zjistit co nejvíce o tom druhém. Nutno však podotknout, že zrovna moc trpělivosti nepobrala. Na drobné detailní prácičky ji rozhodně neužije a pokud by si měla nějaké oblečení zašívat, to tu věc snad radši vyhodí. Rozhodně se nejedná o introverta, spíše o hodně silného extroverta. Nebojí se dát do řeči s kýmkoli a pozornost lidí si dost užívá. Pokud k tomu dostane jen sebemenší příležitost, ráda ostatní škádlí a popichuje. Sama se však trochu čertí, když jí někdo dělá to samé. I když to tak možná nevypadá, záleží jí na tom, co si o ní ostatní myslí - a že docela dost. V získávání přátel je trochu jako slon v porcelánu a co může tak rozbije, jen jedním neuváženým slovíčkem. Některé situace velmi ráda vyhrocuje až do extrémů a pokud se jí to zrovna hodí, spustí svůj neutišitelný pláč. Nicméně i přes to je poměrně veselá kopa, pokud ji někdo nenaštve, takže je schopna se zasmát i sama sobě, což si myslí, že někteří lidé silně v dnešní době postrádají. Nálady se jí ovšem mění jako počasí. Jednu minutu se směje a tu druhou po vás klidně očima hází blesky. Nicméně přetvářka jí rozhodně není cizí a pokud opravdu chce, dokáže zatnout zuby natolik a být tak milá, jako ještě nikdy. Většinou to dělá, pokud něco chce nebo jí někdo skutečně padl do oka a zdá se jako fajn človíček. Je velmi hrdá na svoji kouzelnickou rodinu. Není proto divu, že většinou mluví pouze o tatínkovi a matku trochu opomíjí. Nejvíce ze všeho je však pyšná na svoji ambicióznost. Zbožňuje výzvy a vždy když na to dojde, klade si mnohem vyšší cíle, než by bylo zapotřebí. Navíc je ten typ člověka, který prostě musí vyhrát za každou cenu, i kdyby jí to mělo stát cokoli. V ten moment nezná bratra a existuje pro ni jen ona a výhra. Porážky snáší hodně špatně a nedělá jí problém na vítěze klidně vypláznout jazyk, i když to není zrovna sportovní chování. Pokud se v její hlavince něco usadí, snaží se toho dosáhnout všemi prostředky a mnohdy ani nevidí škody, které při tom páchá. Mezi její ještě horší stránky se však dále řadí i taková lehká závislost na hazardu. Neustále má sklony se s někým o něco vsázet - i kdyby jen o poslední žvýkačku. Tuto stránku v ní podporuje její drahý bratránek, který ji naučil riskovat a neustále chtít něco víc, právě při pokeru. Odsud se také naučila, jak ovládat své pocity a nedávat je najevo v nevhodnou chvíli. Aby toho nebylo málo, vždycky měla tak nějak talent na průšvihy, ať už úmyslné nebo ne.

Dario, věrný přítel, 5 let - Klec s tímto krasavcem stála na jejím psacím stole v novém domě, když se přestěhovali zpět do otcovi rodné země. Měl být něco jako úplatek za to, že nebude už dělat scény. Svým způsobem se to povedlo. Zajímala se o svého nového přítele natolik, že nějak zapomněla na její nechuť kvůli stěhování. Jako dnes si pamatuje ten malý chomáček peří, ke kterému si musela v prvním týdnu najít cestu, aby jí důvěřoval a při otevření klece nevykloval oči. Od té doby už s ním tráví snad všechen čas, co jen může. Často jí věrně sedí na rameni a nevyplaší jej odsud ani matčino mrmlání při obědě či večeři. Jeden čas se ho snažila naučit mluvit, ale když jí došla trpělivost, uzavřela to tím, že prostě není papoušek, protože jeho tělo je celé porostlé tmavým peřím, jež má v jasném slunečním světle charakteristický kovově modrý nádech a rozpětí křídel je nejspíše něco kolem 94 cm - tudíž žádný pestrobarevný pták, který by jen hloupě opakoval slova. I když se to její matce zrovna moc nelíbí, Dario je prostě už její součástí a tím pádem i částí rodiny. Nemá žádné otravné sourozence, místo nich má tohoto havránka.

Ještě před tím, než vůbec mohla spatřit světlo světa, tak se musely ty dvě hrdličky, kteří jsou její rodiče, nějak potkat. Vlastně za svůj život vděčí jen tátově tvrdohlavosti. V rodokmenu rodu Cleggových se totiž jen ojediněle objevil nějaký mudla a právě proto si měl vzít jistou dívku, jejíž matka byla rodinou přítelkyní a její dcera byla zrovna single. S postojem svých rodičů samozřejmě nesouhlasil a snažil se z toho vykroutit, ale co takový třiadvacetiletý mladík zmůže, že? Rozhodl se však vzít svůj život do svých rukou. Na Ministerstvu byl stále ještě novopečeným zaměstnancem, avšak ani to mu nezabránilo naslibovat hory doly, jen aby jej poslali někam pryč a to co nejrychleji. Jak si přál, tak se nakonec stalo - nějaká hodná duše se tam nad ním asi slitovala. Během týdne tedy zmizel svým rodičům z očí a to rovnou do malebné Itálie. Tam se potuloval a snažil se plnit vše, co přislíbil. Samozřejmě by to nebyla pravá love story, kdyby mu jednou cestu nezkřížila - nebo tedy spíše ho skoro nepřeválcovala - dívka v autě. Mladá slečna zrovna zkoušela nový model auta a příliš se zaobírala věcmi uvnitř a mladíka přecházejícího vozovku si všimla na poslední chvíli. Matka jí vždy tvrdila, že to byla láska na první pohled. V krátkém časovém intervalu ji mladík požádal o ruku a zanedlouho se konala svatba. Na tu velkolepou událost sice dorazili všichni pozvaní členové obou rodin, nicméně napětí se tam dalo krájet. Poté, co Francesca oznámila, že čeká dítě, tak se věci na chvíli uklidnily.

Felicity se narodila mezi dva znepřátelené rody. Cleggovi chtěli dobrý rodokmen, zatímco rodina Ferrari nechtěla, aby jejich narůstající jmění padlo do rukou nějakých "šarlatánů". Všechno se to prý znovu spustilo na oslavě jejích prvních narozenin. Znovu padla obvinění, že její tatínek si maminku vzal jen z toho důvodu, aby se dostal k penězům. Oba rodiče proto ani neměli možnost se těšit z prvních narozenin svojí dcerky. Jak čas plynul, věci se postupně vyhrocovaly. Nicméně dětství této neposedné holčičky to díky bohu nijak nezasáhlo. Rodiče pro ni dělali první poslední. Vždycky dostala to, co si zrovna přála. Byla šťastná, pozornosti obou dospěláků měla více než bylo nutné, i přes to jim ráda dělala naschvály, aby nezapomněli, že ji mají. Byla však také hodně zvědavá. Byly jí asi čtyři roky, když viděla tatínka, jak si s pomocí kouzla usnadnil práci. Ihned jej zasypala otázkami a on věděl, že už není cesty zpět. Poprvé se tak dozvěděla, co má nejspíše v sobě. Od té doby v ní svým způsobem rostla větší a větší láska k otci nežli k "obyčejné" matce. Trávila s ním všechen čas, který mohla. Dokonce odmítala chodit i do školy, tak jí museli pořídit domácího učitele. Pilně se vždy učila, když to po ní ten pán chtěl, aby potom mohla být zase s tatínkem. Moc dobře si pamatuje na ty časy, kdy mávala v kouskem klacíku a připadala si u toho jako kouzelnice nebo když chodila ke kleci sovy svého otce a potají jí dávala kousky nějaké sušenky a hladila ji. Ano, to krásné stvoření mu záviděla. Zvířátka doma mít nemohli, protože jen stěží matka strpěla tuto sovu, která byla téměř všechen čas pouze v kleci. Jednou za týden jezdila s maminkou navštívit babičku s dědečkem. Toho starého pána neměla příliš ráda, protože se na ni vždycky díval tak zvláštně - jako by byla někdo nežádoucí, ale babičku zbožňovala. Vždycky jí dávala strašně dobré sušenky. Navíc u nich bylo tolik zvířátek, že se cítila jako v ráji. Psi, kočky, koně a andulky. Dokázala by u nich být zalezlá celé hodiny. Všechno se však zdálo až příliš idylické. Proto jednou musel přijít šok. Rodiče jí oznámili, že se budou muset přestěhovat do Londýna. V ten moment to začalo. Její pláč byl neutišitelný. Slzy jí z očí tekly snad čtyřiadvacet hodin denně. Odmítala jíst, pít a dokonce ani s otcem se vidět nechtěla. Měla to doma ráda a nechtěla si ani představit, že to tam opustí. Ani to však nic nezměnilo a během měsíce sledovala, jak se celá jejich vila postupně stává pustou bez veškerého toho nábytku. Svůj nesouhlas s rozhodnutím rodičů jim dávala řádně najevo. Nebavila se s nimi a dělala uraženou. Nezajímalo jí, že to tatínek dělal kvůli práci a klidu v rodině, chtěla zůstat v místě, kde se narodila a vyrůstala. Vysvětlovali jí neustále, že to tak bude pro ni nejlepší, ale z nějakého důvodu jim nevěřila. Ihned po příjezdu do nového domu utíkala do svého pokoje, aby se tam na truc znovu zavřela. Spatřila na stole však nějaké malé ptáčátko v kleci. V ten moment pozapomněla, proč vlastně dělá takové scény. Od toho okamžiku se to tak nějak ustálilo. Přestala to dávat rodičům za vinu a snažila se na nové místo zvyknout a ochočit si svého milého Daria. Každý den trávila u jeho klece nejméně tři hodiny a pozorovala jej nebo na něj mluvila. Otec se ji také snažil více seznámit s jeho rodinou, která za nimi do Itálie nejezdila. Dědečka už nestačila poznat, ale babičku Cleggovou si oblíbila. Vždycky ji nechala probírat se rodinnými fotkami, věcmi, které Fel nazývala poklady a říkala jí různé příběhy. Právě ona v ní probudila zájem o Mloka Scamandera. Zdálo se, že se vše dává do pořádku a dívenka se s novým místem celkem sžívá. Dokonce mezi svými bratránky našla i jisté společníky k jejím neplechám a matka ji přesvědčila k tomu, aby začala navštěvovat lekce krasobruslení. Postupem času tak začala zapomínat na Itálii. Jen občas slyšela nějaké úryvky z rozhovorů rodičů, jak se baví o tom, že jsou nejspíš všichni rádi, že odjeli sem. Z toho si tak nějak udělala obrázek, že se nejspíše přestěhovali i kvůli nim. Roky ubíhaly a ona byla spokojená. Všechny radosti z nějakých úspěchů v krasobruslení však překryla jedna událost. Tou byl dopis z Bradavic. Ve skrytu duše moc doufala, že jí přijde a konečně se tak stalo. Byla naprosto štěstím bez sebe. Celá rodina na ni byla velmi pyšná, dokonce i maminka, která už tak bude jediná, jež nebude umět kouzlit. Felicity jí však slavnostně přísahala, že jí něco málo potom naučí.

Lektvary: 1/10 | Létání: 0/10

+1 Kouzelné formule | +1 Obrana proti černé magii