Narozdíl od svého jména, Oberon je vlastně docela tuctový kluk. Tuctový zrzek, popravdě řečeno. Je to takové bledé, na svůj věk poměrně vysoké stvoření, samá ruka, samá noha, na hlavě vrabčí hnízdo věčně přerostlých rudých vlasů, které prostě nechce máti nechat stříhat už z principu, ne ani tak proto, že by mu na tom snad záleželo. Nejen na poněkud hranatém obličeji s menšími ušisky, ale i na celém zbytku těla, má Oby rozeseté miliony pih, které však kupodivu s rostoucím věkem blednou a blednou, a vpíjejí se do jeho kůže, i když se nezdá, že by někdy měly zmizet úplně. Jeho obličeji určitě nedominují ani úzké růžové rty, ani nevýrazný nos,zakončený menší bambulí, a už vůbec ne nevýrazné obočí, stejně rezaté jako chlapcovy vlasy, které do něj stejně většinu času padají, jak se odmítá stříhat nebo pořádně česat. Ne, kdepak to se spíš podíváte na ty dvě zelené oči, kryté světlými řasami, a dívající se na svět s notnou dávkou zvědavosti a zdravého sebevědomí. Zajímavé je, že má Oby na svůj věk docela dlouhé prsty na rukou, ale na druhou stranu, on sám je tak trochu tyčka, tak by asi ty špekáčky k tomu vypadaly divně.
Co se oblékání týká, nemá Oby vyhraněný zrovna nějaký styl, který by chtěl nosit, ačkoliv pokud někde sežene tričko s logem nějaké kapely, bude v sedmém nebi a bude ho hrdě nosit na prsou, dokud mu ho mamka nevyhodí. A je mu obvykle jedno, co to je za kapelu, jestli je mudlovská nebo kouzelnická, a nebo třeba jen to, jestli ji poslouchá. Protože trička kapel jsou prostě cool. A on je přece taky cool. Obvykle ho tedy uvidíte prostě v tričku a kalhotech, doplněných keckami. Nic, co by na sebe poutalo pozornost.
Co však ale musíme zmínit je, že ačkoliv to není tak úplně jeho záměr, někdy působí trošku děsivě, když se směje. Jenže to je asi pouze tím obličejem.

Oberonek je zlatíčko. Vážně, úplný miláček. Teda alespoň na první pohled. On se totiž na svět hrozně rád usmívá a dělá vtípky, ačkoliv si někde v duchu myslí něco o tom, jak by všechny nejradši poslal do zadele, slušně řečeno. Jasně, má kamarády, a rád si je dělá, jen je problém, že si ve výsledku nechá spíš ty, kteří mu budou k něčemu užiteční. Je to tak trochu sobeček, který je zvyklý, že mu prostě všechno projde, slovo vychování mu nic neříká, pokud má pocit, že chovat se jako hodný chlapec je k ničemu. Rád si hraje. Na všechno. Má opravdu velkou fantazii, a herecký talent ostatně taky. A taky rád žertuje. Někdy i dost přes čáru. Jenže pro smích on žije, i kdyby to měl být ten škodolibý smích. Ostatně, směje se někdy i v dost nevhodných situacích. Jenže když mu přijde něco vtipné, tak to prostě vtipné je a tečka. Nevadí mu bavit se na něčí účet, však proč taky ne, pokud se tedy nejedná o jeho bratrance, za kterého by snad i do ohně skočil. Sourozence má teda taky rád, celou svou rodinu, ale u těch už by si to skákání asi trochu rozmyslel. Jakkoliv mu nevadí dělat si srandu z druhých, nesnese, když se někdo posmívá jemu, například kvůli jménu. Sice už si vypěstoval jakýsi obranný mechanismus, ale i tak si bere poznámky jeho směrem fakt osobně, a dost snadno se pro ně naštve. Myslí si o sobě totiž docela hodně, ačkoliv pořádně nemá proč, poněvadž nikdy nic nedokázal, že jo, je mu teprve jedenáct! Nicméně tuší, že to někam daleko dotáhne, a považuje se tak trochu za magického génia, a to i přes to, že nejblíž se ke kouzlům dostal asi tak, že si pročetl dopředu všemožné knihy a učebnice sourozenců, aby jako všechno věděl a byl v Bradavicích ve třídě nejlepší. Protože, světe div se, má nutkavou potřebu být lepší než všichni kolem a nesnáší (a neumí si přiznat) porážku. Jinak je to ale veselá kopa, a kupodivu fakt docela dobrý kámoš, a lidem nijak moc záměrně neubližuje. On má lidi rád, fakt, i když si o většině z nich myslí, že jsou to naprostí hlupáci. Spíš nedomýšlí následky. Prostě se chce jen dobře pobavit.
Jednoduše řečeno, Oby je tak trošku malý rarášek a hajzlík. No ale jinak je to fakt úplný miláček.

Ashwoodovi rozhodně už po dlouhé generace nepatří k čistokrevné části obyvatelstva velké Británie, ale nezdá se, že by jim to nějak vadilo v prosperitě. Žijí si spokojeným životem, a o peníze taky nemají nouzi, i když samozřejmě nevlastní obrovské jmění jako některé čistokrevné rodiny. Mají ale dost na to, aby si žili v klidu a v pohodě, a čas od času si dovolili i nějaký ten výstřelek navíc.

ARNOLD ASHWOOD, Oberonův otec, je vysoký, dobře stavěný muž přísných rysů, který už od pohledu vzbuzuje respekt kolemjdoucích, i když ho třeba vůbec neznají. Pracuje jako odeklínač pro Gringottovu banku a umí několika světovými jazyky. V Bradavicích vystudoval v Havraspáru. Je možná důvodem, proč se Oby snaží pořád vtipkovat, protože sám se skoro nikdy nesměje. I tak je mezi nimi velice dobrý vztah - jednoduše řečeno, Oberona rozmazlil právě otec, který mu už od dětství vštěpoval, že to dotáhne daleko. Právě Ob je ten, před kterým se některé z jeho málo častých úsměvů objevují. Nikdy ho netrestá, ani za věci, za které by jeho sourozence nějaký ten trest jistojistě stihl. HAMLET RÍAN ASHWOOD Oberonův starší bratr, který studuje v Nebelvíru. Podle vzhledu byste rozhodně neřekli, že se jedná o Obyho sourozence, a podle povahy asi taky moc ne. Ačkoliv se taky rád směje, nechtěl by to dělat na ničí účet, a opravdu se někdy může zdát, že se až příliš zastává těch, kdo jsou slabší než on, nebo nějakým způsobem v nevýhodě. S Oberonkem se sice špičkují, ale jinak se mají fakt rádi, jak jen tak rozdílní chlapci můžou. Bohužel, Hamlet není nijak extra nadaný, co se kouzel týká. Ačkoliv, dost mu jde létání a všemožné magické potvory ho mají zřejmě mnohem raději než zbytek světa. Tudíž kariéru vidí v jedné z těchto oblastí. OPHELIA NOLLA ASHWOOD Nejmladší z rodiny Ashwoodů, která zatím kromě úsměvů a dětských her neprojevuje moc výraznějších povahových rysů. S bráškou si ráda hraje, to ano, ale někdy se trochu bojí některých jeho žertíků. MILO Y. GRAY Tohohle kluka by chtěl Oberon vážně za bráchu, ale je to jenom jeho bratranec. Je to pro něj ta nejbližší osoba, možná proto, poněvadž jsou stejně staří, možná proto, že spolu vyrůstali. Nicméně právě Milo je nejvíc schopný prohlédnout přes veškeré laciné žertíky a vidět zranitelnou duši uvnitř Obyho, kterou nevidí ani on sám. Oberon si taky tak trochu myslí, že kdyby byl Milo holka, mohl by být nejhezčí holka na světě - a několikrát mu to i řekl, a kupodivu to nemyslel ani nijak kousavě. Opravdu doufá, že skončí v Bradavicích ve stejné koleji, ať už to bude jakákoliv. ♦ Postava jiného hráče, karta ZDE

AIGNÉIS ASHWOOD (née O'Donoghue) Oberonova matka je dcera irské rodiny, která se v jejím dětství přestěhovala do Londýna, ale nikdy se své dceři neobtěžovali vysvětlit důvod. Je jisté, že kromě výšky se chlapec vzhledově dokonale pomamil, poněvadž je to drobná žena s pihovatým obličejem, zelenýma očima a rudými vlasy, neustále staženými do nepořádného drdolu. V Bradavicích vystudovala v Havraspáru, kde také poznala svého budoucího muže. Je korektorkou pro jedno kouzelnické nakladatelství, a už podle toho musíme poznat, že absolutně zbožňuje literaturu. A co miluje nejvíce, to jsou Shakespearovy hry. Ostatně podle postav právě z těchto her pojmenovala veškeré své děti, a vehementně odmítá některé stížnosti na to, že jim tím možná trochu zkazila život. Většinu dne tráví zahloubaná do knih, a jednou z hezkých vzpomínek, které všechny Ashwoodovy ratolesti sdílejí je ta, když jim před spaním četla pohádky a pověsti. Má totiž melodický, uklidňující hlas. Jo a taky hezky zpívá. DESDEMONA NÍAH ASHWOOD O existenci téhle mladé slečny byste jen těžko věděli, pokud byste se někdy ocitli v domě Ashwoodů. Desdemona je, zřejmě po mamince, neuvěřitelný knihomol, a čas tráví nejraději právě s nosem zabořeným mezi stránky. Ráda se učí a dozvídá nové věci, ale vlastně přečte tak nějak všechno, co má písmena. Byla, stejně jako rodiče, zařazena do Havraspáru. V budoucnu by chtěla být buť učitelkou nebo lékouzelnicí. S Oberonem nemá zrovna dobrý vztah - on je na ni moc hlučný, ona na něj zase příliš tichá. FREDERICK, zkráceně Freddy, a ORLANDO jsou dvě rodinné sovy, přičemž Orlanda už Ashwodovi vlastní docela dlouho, a na stařičkém výrovi je to i vidět. Freddyho naopak pořídili rodiče až, když nejstarší ratolest nastupovala do školy, a taky si ho děti spolu do Bradavic vozí.

Jako už u jeho sourozenců před ním, paní Ashwoodová si vydupala, že i on bude pojmenován podle některé ze Shakespearových postav, a tak ještě než se vyloupl z lůna, dostal chlapec jméno Oberon. Náš drahý zrzek se prodral na svět pouhé tři minuty před začátkem dalšího dne, a zdálo se, jako by to opravdu bylo proto, poněvadž si usmyslel, že nechce mít v datu narození více osmiček než je absolutně nutné. Už od toho momentu se vědělo, že bude tak nějak svůj, protože trvalo neuvěřitelně dlouho, než jakožto ještě čerstvé mimčo přestal ječet, a když už přestal, tak se kupodivu docela brzy naučil pro změnu smát. Dokonce i kouzelnické schopnosti se u něj projevily velmi brzy, a tím velmi myslíme opravdu hodně brzy. Jeho starší bratříček totiž sám ještě magii neprojevil, a Oberon už nevědomky obarvoval polovinu svého do té doby modrého pokoje na zeleno, protože se mu prostě zelená líbila víc, a když měl některý ze svých dětských záchvatů, bylo fajn pokud se dostal mimo dosah vodovodních kohoutků, protože v opačném případě hrozilo lehké vytopení místnosti. Rodiče to vzali dvěma způsoby. Matka, které se takové hlučné projevy nezamlouvaly, zvolila přísnější výchovu a opravdu to nakonec byla ona, kdo syna zklidnil, ale otec? Ten ve velmi brzkém projevování magických schopností viděl především bezbřehý potenciál, a Oberona tedy už od dětství patřičně rozmazloval. Není proto divu, že si Oby časem zvykl, že je ve všem nejlepší, a začal z něj růst poněkud nesnesitelný fracek, což zmírňovala jen právě matčina výchova. I tak ale už roky Oberon od světa očekává, že splní to, co se od něj žádá, a jelikož mu to bylo vtloukáno do hlavy, prostě začal věřit, že to jednoho dne dotáhne daleko.
Velmi brzy se Oby ale také začal stýkat se svým bratrancem Milem. Milova rodina hlídávala někdy Ashwoodovic děti a naopak, a obě rodiny trávily společně například vánoce, protože pan Ashwood a jeho sestra, Milova maminka, měli spolu vždy velice dobrý vztah. Nu a protože byl Milo stejně starý jako Oby, není divu, že se brzy sblížili, a dnes když se Oberona zeptáte, kdo je pro něj rodinou, pravděpodobně to bude právě tento chlapec, na kterého poukáže. Tak či tak, kluci spolu prožili období dětských her a smíchu i prvního pláče, a jak se blížila doba, kdy jim oběma měl přijít dopis s pozvánkou do Bradavic, začali si dělat plány na to, jak to jednou bude boží, až se dostanou do stejné koleje. Nějakou jinou možnost snad ani nezvažovali, a nějaké povahové rysy jim byly absolutně ukradené. Dopisy nakonec skutečně přišly, a s nimi i největší dobrodružství celého Oberonova života...