Na Willovi na první pohled poznáte, že určitě nepochází z bohaté rodiny - spíš je to právě naopak. Obnošené hábity a oblečení, které mu často vůbec nesedí, mluví za vše. Jeho šatstvo na sobě občas má díry nebo záplaty a jeví známky častého nošení; Will taky nemá moc oblečení na střídání, takže ho rozhodně neuvidíte každý týden v novém outfitu. Nejčastěji nosí odrbané džíny, ještě odrbanější tenisky a volná trička. Když je zima, tak i vytahané svetry a záplatované kabáty. A k jeho image neodmyslitelně patří škrábance, modřiny a krvavá kolena, protože je William docela aktivní dítě, které proleze naprosto všude a nebojí se toho, že se zraní.
V obličeji je to docela roztomilý hoch, ale nedalo by se říct, že svým vzhledem nějak vybočuje z davu. Má hnědé vlasy, které mají takový... neurčitý, rozježený účes. Vlastně tak trochu vypadají, že jsou ostříhané přinejlepším nůžkami na stříhání ovcí, a že je stříhal někdo, kdo tomu vůbec, ale vůbec nerozumí. Willovi ofina často padá do očí a s nějakým česáním se vůbec nezatěžuje. Jeho oči mají barvu hořké čokolády, jsou velké a dá se v nich poměrně snadno číst. Nos má Will zaoblenější, pusu širokou a plnou bílých, leč trošku křivých zubů. Snadno se opaluje, takže se přes léto pyšní bronzovou pokožkou.
A postava? Taky naprosto nezajímavá. Will je průměrně vysoký a štíhlý, nicméně stavěný je dobře a díky tomu, že je fakt aktivní prcek, by se na něm našly i nějaké svaly. K pekáči buchet na břiše má ale zatím pochopitelně celkem daleko.
Félix Bossuet, později Matthew Grey GublerProtože život Willa naučil držet hubu a krok, je to poměrně zakřiknuté dítě, které se moc neprojevuje - alespoň co se názorů týče. Ano, možná si myslí svoje, ale málokdy to řekne nahlas. Dědeček mu totiž vždycky říkal, že by se měl vyhýbat problémům, což znamená radši si svoje názory nechávat pro sebe, aby nenaštval nesprávnou osobu. A William se toho vždycky držel. Že by po sobě ale nechal dupat, to se úplně říct nedá - i jeho trpělivost (které má celkem dost) má své hranice, a když přeteče pomyslný pohárek, Will se promění v malou naštvanou šelmu schopnou porvat se za svou hrdost a čest. A taky za hrdost a čest někoho, na kom mu záleží - na přátele, kterých nikdy moc neměl, totiž nedá dopustit, neboť jsou pro něj tím nejcennějším v životě. Will je zvídavé dítě, které neustále někde běhá a něco zkoumá, ale o hyperaktivitě u něj mluvit nemůžeme; naopak bez problémů zvládá dlouhé hodiny sedět nad knihami, pokud se tedy jedná o dobrodružnou nebo fantasy literaturu. Protože vyrůstal na farmě docela daleko od civilizace, nemá moc znalostí, ale zato má dost bujnou představivost a nechybí mu touha po učení, což ovšem neznamená, že mu učení půjde levou zadní. Předměty, které ho budou bavit, zvládne lehce, ale s těmi, které ho nezaujmou, se bude vyloženě trápit a učit se je s určitým sebezapřením. William je možná trochu prosťáček, ale má srdce na správném místě a odvaha mu taky nechybí. A to se počítá, ne?
Své rodiče William vlastně ani moc neznal -
otec James od matky odešel, když zjistil, že otěhotněla, a
maminka Caroline podlehla těžké nemoci, když byly Willovi tři roky. Oba byli kouzelníci (dokonce s druidskými kořeny), ale o tom Will až doposud neměl nejmenší tušení a žil v mudlovském světě bez kouzel - vychovává ho totiž jeho
dědeček Arthur, jediný žijící příbuzný, který je mudlovského původu. O světě kouzel sice ponětí má, ale odmítal se s tímhle malým tajemstvím klukovi svěřit, dokud to nebude nutné; nechtěl mu poplést hlavu pohádkami o kouzlech, když by z prcka nakonec ani kouzelník vyrůst nemusel.
Arthura má Will moc rád, vzhlíží k němu a bere ho jako svůj vzor. Žije s ním na farmě na venkově nedaleko hranic se Skotskem, takže o farmaření a o tom, jak se starat o dobytek, ví naprosto všechno. O tom ostatním neví skoro nic, ale to se nějak poddá. Přestože Arthurovi táhne na sedmdesát, těší se dobrému zdraví. Je to pořád poměrně statný muž, nicméně jeho vlasy už jsou bílé a obličej vrásčitý; modré oči však zůstávají veselé a plné života.
Do své rodiny Will nepochybně počítá
Bílého Tesáka, velkého bílého psa, který vzhledem tak trochu připomíná ledního medvěda, a který má za úkol hlídat početná ovčí stáda, takže tráví většinu času venku. A Will se moc rád toulá s ním, což mu Arthur nijak nezakazuje, protože dobře ví, že Tesák kluka ohlídá. Na tom psovi je Will poněkud závislý a moc ho mrzí, že si ho nemůže vzít s sebou do Bradavic.
Nemůžeme říci, že by Willovo dětství bylo naprosto bezchybné a dokonalé, ale špatně se rozhodně neměl, a to navzdory tomu, že víceméně nepoznal svoje rodiče. Jak o ně přišel, to už bylo řečeno výše, my se teď zaměřme na to ostatní. Will byl odmala poměrně tvárné a poslušné dítě, takže dědečka, který se ujal jeho opatrovnictví po smrti Willovy matky, vždycky poslouchal a nikdy mu nedělal naschvály, už jen proto, že ho má moc rád. Ano, byl (a pořád je) zvědavé dítě, které se celý den dokázalo toulat po pastvinách a domů se vracelo s rozbitými koleny a odřenou bradou, ale nic, co by dědečka připravovalo o nervy, nevyváděl. Jakmile povyrostl, ochotně mu pomáhal na farmě s kdečím, protože Arthur ostatně počítal s tím, že po něm William farmu převezme. Jenže to by se kolem kluka občas nesměly dít podivné věci, kterým se dědeček snažil nevěnovat moc pozornosti a nechtěl si připouštět, že by jeho vnuk mohl být kouzelníkem, stejně jako jeho rodiče. To by totiž znamenalo, že se na farmu pravděpodobně vykašle. Jenže Will svoje kouzelnické schopnosti prokazoval čím dál častěji, a když se s podivnými zážitky svěřil dědečkovi, ten nad tím mávl rukou se slovy, že „prostě jen moc čte pohádky“ a že kouzla neexistují. A Will by mu možná i věřil, kdyby mu v den jedenáctých narozenin nepřišel dopis z Bradavic, opravdické kouzelnické školy. Arthur tedy musel s pravdou ven. A jakmile se Will dozvěděl, že skutečně v září nastoupí do školy plné kouzel, byl nedočkavostí bez sebe. Od té doby neustále žvaní o kouzlech a nemůže se dočkat, až se poprvé v životě podívá do velkého města, jako je Londýn, navíc do jeho kouzelnické části. A do té školy, samozřejmě!
Nebelvír 60
Mrzimor 65
Havraspár 50
Zmijozel 150
