Julinka se narodila jako třetí dcera, kterou už nikdo nečekal, do docela harmonické rodiny. Byla takovým tím dárečkem, o který jste si neřekli, ale udělá vám největší radost, a protože i její sestry už byly velké, neměla nikdy problém s tím, že by se o ní neměl kdo starat, nebo že by si snad musela hrát sama. Sestry ji ve svém volném čase nejen hlídaly nebo si s ní hrály, ale dokonce ji učily spoustě věcí, které už samy znaly, takže v době nástupu do první třídy základní školy už Julinka uměla plynule číst a zvládla trochu kostrbatě i psát. Ve škole si našla dívka nejlepší kamarádku Susan, s jejíž rodinou podnikala různé výlety, stejně jako Susan často někam jezdila s Meadowovými. Život si probíhal naprosto idylicky, jak tak už dětský život probíhat má, žádná větší dramata, žádné neštěstí. A pak se kolem malé Julinky začaly dít podivné věci, a klid šel, slušně řečeno do kapusty. Bývalo pak docela běžné, že pokud se Julča vztekala, praskaly skleničky na poličkách nebo třeba během pláče, když zjistila, že Susan se stěhuje do Londýna, vytopila koupelnu a rodiče nevěděli, co se to s jejich dítětem děje. Matka to samozřejmě řešila pomocí zaracha a podobných věcí, ačkoliv to jen těžko mohlo potlačit kouzelné schopnosti, které se v dítěti začaly probouzet. Julia byla prostě označená za divnou, za blázna, a začala chodit k psychiatrovi. Nic takového taky nepomáhalo a nakonec to došlo až k tomu, že když se malé blondýnce k tomu hnusnému chlapovi, co chce pořád malovat stromy a kolečka opravdu nechtělo, vzlétla vždycky sama od sebe až ke stropu, kde se držela do té doby, než jí rodiče slíbili, že s ní nikam nepůjdou. Jediné, co proti přílišným projevům kouzelné energie pomáhalo, byl pohyb a spousta zájmových kroužků. Julinka tak během krátké doby chodila na balet, klavír, judo, scénický tanec a do dramatického kroužku. A taky do jazykového kroužku. Všechno jí to bavilo, ale herectví ji asi chytilo nejvíc. I přes spoustu nových zájmů se ale kouzelné schopnosti projevovaly dál. Na sestřině svatbě před dvěma lety například navztekaně rozmázla svatební dort pouhou myšlenkou po celém stole. A asi tak ji také objevil úředník Ministerstva, který byl zjevně jedním z hostů na ženichově straně. Vzal si tehdy její rodiče stranou a všechno jim vysvětlil. Ti tomu samozřejmě nemohli prvně uvěřit, ale fakty mluvily proti přesvědčení. Ministerského úředníka od toho dne nikdo z nich neviděl, až teprve nedávno, kdy ten stejný muž doručil rodině dopis, zvoucí dívku ke studiu na škole čar a kouzel v Bradavicích, a vysvětlil jim, jak se dostat na Příčnou ulici, kde se seženou všechny předměty ze seznamu pomůcek. Julia byla vším tím samozřejmě fascinovaná, a tak rodiče přemluvila, aby jí skutečně do té divné čaroškoly nechali chodit.