Naprosto typický Skot. Od prvního pohledu musí být všem, kdo nejsou slepí, jasné, že tenhle kluk pochází ze Skotska. Poukazuje na to spousta věcí - například jeho nepoddajné kudrnaté vlasy barvy mědi a spousta pih, které se shlukují hlavně pod očima, ale jinak je má Fergus naprosto všude, po celém těle. Jeho oči mají tuctovou šedou barvu a nejsou nijak zajímavé, snad kromě toho, že z nich sálá odhodlanost a veselí, a že je lemují poměrně dlouhé řasy. Nos má Fergus mírně zašpičatělý, ústa nevýrazná, ale dobře proříznutá. Na čele a na bradě má světlou jizvičku, protože na skotské Vysočině je prostě drsný život. A samozřejmě má skotsky světlou pleť a jakožto zrzek se na Slunci spaluje opravdu rychle. Zaměřme se teď na chlapcovu postavu. Fergus je dobře stavěný a na svůj věk poměrně urostlý; o nějakých deset centimetrů převyšuje svoje vrstevníky, má široká ramena a dobře osvalené ruce i nohy. Jeho táta by ostatně nesnesl, kdyby z kluka vyrůstal nějaký chcípáček, a tak dbá na to, aby se Fergus dostatečně pohyboval a sem tam ho donutí pomáhat při nějaké práci, odtud ty svaly. Není vůbec pochyb o tom, že až Fergus vyroste, bude z něj chlap jako hora.
Jeho oblečení je... dost typické. Velmi často ho lze zahlédnout v kiltu, který samozřejmě nese barvy klanu McIntyre, a ne, opravdu pod tím kiltem nic nemá. Často ten kilt nosí i ve škole, dokonce i na vyučování, pokud ho za to nikdo vyloženě nesprdne a nepohrozí mu vyloučením ze školy - pro Ferguse je totiž velmi důležitá jeho skotská hrdost a je ochoten se za ni rvát, ale o tom až později. Pokud na sobě zrovna nemá kilt, pravděpodobně ho uvidíte v džínách a obyčejném tričku nebo svetru. A ten svetr je ručně pletený maminkou nebo babičkou, samozřejmě opět v barvách klanu. V oblibě má barevné šátky, ale to je z doplňků asi tak všechno. Po škole s sebou tahá koženou brašnu na učebnice.
Fergusova povaha by se dala popsat pouhými třemi slovy - drsná skotská nátura. Odmalička byl veden k tomu, aby byl hrdý na to, že je Skot, a Fergus hrdý opravdu je. Pokud má někdo nemístné narážky na cokoliv, co je mu blízké a v co věří, je schopen se rvát a dát dotyčnému drzounovi pěknou nakládačku. Jestliže se pak dotyčný omluví, je ochotný mu odpustit, v opačném případě zvládne docela hluboce nenávidět. Občas je horká hlava, ale kupodivu dokáže i přemýšlet a hloupý tedy rozhodně není, jen na to přemýšlení potřebuje klid a čas. Nebojí se nahlas říkat svoje názory, ať už jsou jakékoliv, a odmítá být ovcí, co jde hloupě s davem. Jestliže se mu něco nelíbí, dává to bez váhání hlasitě najevo, a to dokonce i autoritám. K těm ostatně jako hrdý Skot, který si zakládá na osobní volnosti, nemá příliš respektu. Dalším důvodem je i to, že je to přirozený vůdčí typ a v tomhle směru nesnese konkurenci. Jen tak se nezalekne, za své blízké by se klidně porval, a rozhodně po sobě nenechá šlapat. Takže zapomeňte na to, že by si nechal líbit šikanu, nebo něco takového. Neodmítne žádnou výzvu ani sázku, protože přece není srab. Přes svou poměrně drsnou a divokou náturu je ale velmi přátelský, rád poznává nové lidi a hrozně rád poslouchá nejrůznější historky, obzvlášť pokud se týkají například historie. Skotská i světová historie ho totiž neskutečně baví. Možná to tak nevypadá, ale na Ferguse se můžete spolehnout - pokud mu svěříte tajemství, ani za nic ho neprozradí, je ochotný naslouchat a poradit či pomoc, když to někdo potřebuje a není to úplný idiot. Nechybí mu odhodlání dosáhnout vytyčených cílů a je poměrně ambiciózní, to mu rozhodně nemůžeme upřít.
K jeho zálibám patří především skotská historie, tradice a zvyky. Skotsko totiž miluje celým svým srdcem a už se hrozně moc těší, až se bude moci zúčastnit Highland games. Sport mu rozhodně není cizí, obzvlášť když je Fergus dost soutěživý - miluje famfrpál, odmalička je fanouškem a doufá, že se dostane do školního týmu, alespoň na pozici náhradníka. Chtěl by hrát jako odrážeč. Zajímá se i o přírodu, v které si, mimochodem, umí velmi dobře poradit a docela se vyzná. A ačkoliv by to do něj málokdo řekl, není mu cizí ani čtení. Když ho knížka dostatečně zaujme, dokáže nad ní sedět dlouhé hodiny. Nejraději má, když si za deštivého dne může sednout ke krbu s vřesovým čajem a číst si.
Ač se klan McIntyre v širém světě prezentuje jako ryze mudlovský, je prolezlý kouzelníky skrz naskrz. Důkazem budiž Fergusův tatínek a jeho předci, mezi nimiž se mudlové nacházeli spíše výjimečně, než že by to bylo nějakým pravidlem. Většina členů klanu je tedy s kouzelnickým světem obeznámena a ti, kdož nebyli obdařeni čaromocí, většinou chovají kouzelníky z rodu v úctě a mají k nim respekt. Oprávněně - nikdo z nich nechce vyzkoušet nějakou hezkou kletbu na vlastní kůži, byť se Skotové perou raději postaru, pěstmi, než za pomoci hůlek.
Co se zázemí týče, Fergusova rodina žije na skotské Vysočině, poměrně daleko od civilizace, ve starém kamenném sídle připomínající hrad či tvrz. Kolem se nachází pár dalších domků kouzelnického příbuzenstva, a většina McIntyreů si je naprosto soběstačná - nemusí tedy podnikat výlety do civilizace, aby nakoupili, protože mají vlastní zahrádky a vlastní chov ovcí a skotu (nikoliv Skotů, i když to je poměrně diskutabilní).
A jací tihle McIntyři jsou? Zrzaví a připomínají pytel blech. A taky jsou to vlastenci až běda a láska k jejich zemi se v nich ve všech zakořenila opravdu hluboko.
OTECGlen Adam McIntyre*1936, nečistokrevný kouzelník vystudoval Bradavice/Nebelvír bývalý brankář Pýchy Portree, nyní démonolog Chlap jako hora vážící určitě alespoň metrák, za což ale rozhodně nemůže nadváha, nýbrž svaly a mohutná stavba těla. Glen měří nějaký metr devadesát a je trojnásobným šampionem v Highland Games. Vypadá... No, skotsky. Má delší zrzavé vlasy, které se vlní, a zrzavý plnovous, díky čemuž vypadá Glen poměrně divoce. Menší a mírně zapadlé oči mají barvu nebe a jeho tvář je posetá nespočtem pih. Obléká se především do zemitých barev, a pokud na sobě zrovna nemá kilt, je něco strašlivě špatně. Na první dojem působí celkem děsivě, ale jakmile promluví, zjistíte, že je to přátelský a milý chlapík, jen občas trochu neurvalý. Je neskutečně hrdý na svůj skotský původ a na svou zemi nedá dopustit. A ano, sní o svobodném Skotsku a kromě běžné angličtiny se silným skotským přízvukem mluví i plynně gaelsky. | MATKA Lorna Sheena McIntyre roz. McArthur *1940, mudla lékárnice a bylinkářka
Vedle svého muže vypadá Lorna jako přízrak, protože je drobná, štíhlá a nevyčnívá ani svou průměrnou výškou. Stejně jako Glen, i ona má zrzavé vlnité vlasy, jen podstatně delší, než její manžel, a taky mnohem upravenější. Její oči mají oříškově hnědou barvu, pleť má bledou a na celém těle má spoustu pih. Na rozdíl od Glena jde celkem s dobou a snaží se oblékat módně, v oblibě má šaty a sukně s květovaným vzorováním a také spoustu doplňků. Na první pohled působí vřele a nápomocně a je spíše tichá a zamyšlená, ale svou skotskou krev nezapře, tudíž se nebojí přetáhnout kdejakého hulváta po hlavě prázdnou lahví, nebo jej peprnou gaelštinou poslat do míst, kam slunce nesvítí. Zkrátka a dobře, nenechá se sebou zametat, a pokud by někdo nějak ohrožoval její blízké, rvala by se jako lvice. S existencí kouzel je obeznámena skoro od první chvíle, kdy se s Glenem potkali, a vzala to celkem s klidem. |
STARŠÍ BRATRHamish McIntyre (*1960)Mishy je pravděpodobně nejklidnější z Fergusových sourozenců. Zachovává chladnou hlavu i ve chvílích, kdy se ho nějaký hlupák snaží vyprovokovat, a je opravdu velmi inteligentní. Má samozřejmě zrzavé vlasy, i když na rozdíl od sourozenců rovné a pevné jako hřebíky, a nosí je krátce zastřižené. Oči podědil po otci, tedy modré. Ačkoliv je to celkem intelektuál, umí se i velmi bujaře bavit a je oblíbený jak mezi přáteli, tak mezi širokým příbuzenstvem. Studoval v Bradavicích, kde byl zařazen do Havraspáru.
STARŠÍ BRATR??? McIntyre (*1963)úmyslně nerozepisuji pro případ, že by si jej někdo chtěl založit
(šestý ročník 1979/80 nebo 1980/81)STARŠÍ BRATRAngus McIntyre (*1965)Energický soutěživý mladík, který se docela potatil a není tedy divu, že ho Moudrý klobouk zařadil to též koleje, kam chodil jeho otec - Nebelvíru. Angus chvilku na místě neposedí, pořád by něco vyváděl, je velmi přátelský a ochranářský. A taky dobrosrdečný. Je štíhlý po matce a vysoký po otci, takže vypadá trochu jako párátko, které zlomí každý větší poryv větru, ale kupodivu má docela sílu a jen tak něco ho nepoloží. Stejně jako všichni McIntyři, i on se pyšní hřívou zrzavých vlasů. Oči má zelenohnědé a obličej řádně pihatý.
MLADŠÍ SESTRAMatilda McIntyre (*pozdní léto 1969)MLADŠÍ SESTRAEsmé McIntyre (*1973)Nejmladší z Glenových a Lorniných dětí, a pravděpodobně také poslední, neboť Lorna prohlásila, že už toho má dost a šest dětí bohatě stačí. Esmé je tvrdohlavá malá holčička, dost svérázná, ale zároveň je to usměvavé zlatíčko, kterému by všichni snesli modré z nebe. Její vlasy jsou spíše červené, než oranžové, a hlubokýma hnědýma očima dokáže okouzlit snad každého. Nepochybně z ní vyroste samostatná a krásná dívka. Protože se u ostatních dětí čaromoc projevila poměrně brzy a u Esmé zatím nikoliv, mají rodiče trošku starosti, aby Esmé jako jediná z dětí nebyla mudla.
♪♫♪ Fergus se narodil šestnáctého dubna, asi proto, aby si i vzdálenější příbuzenstvo pamatovalo, kdy má narozeniny - šestnáctý duben je totiž pro skotské patrioty důležitým dnem, neboť právě toho dne roku 1746 proběhla slavná Bitva u Cullodenu, která pro Skoty a celé jakobitské hnutí dopadla poněkud neslavně. Nebylo tedy divu, že byl hlavně tatínek dost nadšený a dojatý, že se synek narodil právě v tenhle historický den, a jméno dostal automaticky po jednom z předků, který údajně u Cullodenu tehdá padl. A druhé jméno dostal vlastenecké jakbysmet, protože se tatínek docela opil a usoudil, že je nutné, aby syn poukazoval na svůj skotský původ nejen vzhledem, ale též jmény. Všemi.
Posuňme se ale o pár let dále - Fergus měl poměrně poklidné dětství, vezmeme-li v potaz, že vyrůstal na drsné skotské Vysočině s několika staršími sourozenci, kteří ho neustále pošťuchovali. Zle to ale nikdy nemysleli a všichni členové rodiny spolu vždycky táhli za jeden provaz, když to bylo třeba. Fergus se už jako mrně proháněl po vřesovištích a občas se stávalo, že se rodičům ztratil z očí na celý den. Z toho si nikdo nic nedělal, Glen prohlašoval, že se kluk aspoň naučí samostatnosti, trochu se omlátí a stane se ošlehanějším. Že je Fergus opravdu drsné skotské nátury, to ostatně potvrzoval fakt, že onemocněl jen málokdy, a to i přesto, že běhal celé dny v dešti venku a měl na sobě jenom kilt. No, tatínek byl právem hrdý. Jediné, co narušovalo poměrně idylické dětství, byly návštěvy babiček, které vždycky projevovaly touhu tahat Ferguse za tváře, pusinkovat ho a peskovat za to, že si občas krknul u rodinné večeře.
Jeho kouzelnické schopnosti se poprvé projevily, když mu bylo pět let. Během hry se sourozenci omylem rozbil několik matčiných flakónků s bylinkovými odvary, které se rozlily a přišly tak vniveč. Lorna se tehdy opravdu rozhněvala, a Fergus, který jí to všecho chtěl vynahradit, způsobil, nevěda jak, že ze země v její pracovně začaly rašit nejrůznější léčivé bylinky, nebo alespoň jejich napodobeniny, takové, které chlapec vídal v matčiných herbářích. Lorna si jen povzdechla, že má doma dalšího kouzelnického mezka, zato Glen se radoval jako malý kluk.
Fergus by řekl, že od té doby se jeho dětství dost vleklo, protože se nesmírně těšil, až mu přijde dopis z Bradavic. A znáte to - když se člověk na něco těší, čas se neskutečně vleče. Společně s otcem navštívil několikrát Highland Games, které si opravdu oblíbil, ale také se byl podívat na mnoha famfrpálových zápasech a stal se z něj fanoušek Pýchy Portree a famfrpálu jako takového. Dokonce zkusil létat na domácím koštěti, ale protože to bylo koště staré a rozmrzelé, vyboural se po několika metrech letu. Naštěstí dopadl do měkkého vřesu. V období, kdy už nebyl Fergus malé dítě, ale na odjezd do školy si ještě musel chvíli počkat, ho otec začal zasvěcovat do skotské historie a podněcoval jeho lásku k rodné zemi. A Fergus vždycky rád naslouchal a ještě raději cestoval s tátou po historických památkách.
No a pak konečně nastala ta chvíle, kdy měl Fergus oslavit jedenácté narozeniny, a z bradavické školy mu přišel dopis, že byl přijat a v září nastupuje. Teď už chlapec jen prudí rodiče, aby jeli nakupovat na Příčnou ulici, a nemůže se dočkat, až vyrazí do školy. Je nesmírně zvědav, do které z kolejí se asi dostane.
Herní historie: Bude doplněna.
(Koncem září 1983 účastníkem rebélie na Příčné ulici, bojoval po boku rebelů, ochutnal smrtijedské crucio. Namísto disciplinárního řízení za kouzlení mimo školu spíš vychválen jako hrdina, vše odpuštěno.)