Datum narození: 27. 9. 1957 |
Původ: Čistokrevný |
Národnost: Britská |
Vystudovaná škola: Bradavice /
Zmijozel |
Bydliště: Dům Prattových |
Frakce: Smrtijedi
Zaměstnání: Výroba různých lektvarů na zakázky a Praktikant lektvarů na Škole čar a kouzel v Bradavicích
- | +
- (+ má menší obchod na Obrtlé, o němž ví jen málo lidí a jen tak někdo by na něj asi nekápl. Obchod nemá žádné cedule a jeho dveře nezdobí žádný baldachýn. Jen ti, kdož dostali pozvánku, vědí, že mají hledat zaprášenou výlohu a ničím nezajímavé dveře. Až tam, v hloubi budovy, se nachází několik místností, v nichž se připravují lektvary, anebo schraňují přísady)
Lektvary 10 (talent) | Kouzelné formule (talent) | Létání 1 | Přemisťování
Bubák
Ona sama v chudé edici
Patron
Karakal
Mina je mladá žena, které by mohlo být odhadem něco kolem dvaceti až pětadvaceti let. Postavou se řadí spíše mezi průměr - měří asi stosedmdesát centimetrů, její postava je štíhlá a na patřičných místech patřičně zaoblená, aniž by jí to však ubíralo na jisté dívčí křehkosti, která je na ní stále patrná. Svých předností si je však dozajista vědoma, což dává na odiv bezchybným držením těla a dokonale střiženými oblečky v nejnovějších hitech kouzelnické módy. Málokdy je však třeba ji vidět ve veselých barvách - nejčastěji se odívá do černé, bílé, fialové, či zářivě červené.
Vlasy na hlavě mají tmavě hnědou barvu, avšak je vidno, že čarodějka ráda podléhá změnám - někdy je možno ji zahlédnout s různými účesy i barvami. Bývají dny, kdy se nebrání ani úplně světlé barvě, ale většinu času se drží spíše hnědé klasiky.
Její pokožka je přes rok skoro až alabastrově bílá, jen přes letní čas chytne nějaký ten bronz, který je však jen jemný a jasně vypovídá o tom, že se mladá žena na slunci zrovna dvakrát nepohybuje.
Z kulaté tváře na svět vyhlíží dvojicí oříškově hnědých očí, z nichž mnohdy srší blesky nebo se za nimi skrývá výsměšný ďáblík. Na její tváři nechybí ani drobný nos a plnější rty, které bývají zvýrazněné červenou rtěnkou.
V její grimase většinu času nelze nic vyčíst, avšak když se střetne s někým cizím nebo nenáviděným, ten může v jemných rysech spatřit cosi jako nenávist a výsměch, který se ukrývá kdesi za tou jemnou a křehkou dívčí maskou.
Promluví-li na někoho, okolí se rozezní jejím jemným dívčím hlasem, který často doplní i nějaké to laškovné uchechtnutí, avšak chce-li, a u některých lidí to dělá převelice ráda, promlouvá chladně, krutě a s výsměšným odstupem.
Nemá žádný šperk, který by nosila často - vypadá to, jakoby každý den měla jiný. Jednou bohatý náhrdelník s drahokamy a druhý den pouze jednoduché drobné pecky v uších. Přesto však nikdy nenosí nic přepláceného a drží se spíše v elegantní rovině. Možným vybočením by mohla být hůlka, kterou často nosívá na pouzdru u stehna a občas volí i úkryt ve vlasech.
Nápadným, avšak často schovávaným, znakem by mohlo být tetování na pravém předloktí, které připomíná lebku s hadem.
Kolem pasu pak dívka často nosívá opasek, na němž jsou připevněny jakési lektvary a váček.
FC [ Christina Ricci ]
Neznalý člověk by Wilhelminu mohl vnímat jako normální čistokrevnou čarodějku, která je hrdá na svůj původ, avšak nahlédnutím do jejího nitra se může ukázat její pravé já - právé já, postihnuté poruchou zvaná sociopatie, které ovlivňuje celé její myšlení a vnímání světa.
Na první pohled by tato mladá žena mohla působit elegantním a bohatým dojmem, čemuž jistě neodporuje její časté oblékání a vystupování. Sama Wilhelmina sebe vnímá jako vzácnou a důležitou osobnost, bez níž by se jistě nikdo jen tak neobešel. Má se ráda a jen tak by nedopustila, aby se jí něco stalo - stejně tak o sebe dbá a pečuje. Vidět ji zanedbanou není jen tak jednoduché.
Jelikož vyrostla v čistokrevně kouzelnickém prostředí, její názory a celkové smýšlení je vlastně hodně proministerské. Sebe vnímá jako dokonale čistokrevnou čarodějku, která nemá jediné chyby ani vady. To však platí i na kouzelnickou společnost - i když čistokrevné kouzelníky je schopna alespoň skousnout, přesto jsou pro ni skoro všichni jedním velkým póvlem a zalíbit se této slečně je velice těžký úkol. Sama Wilhelmina si však užívá, pokud je středem té správné společnosti, a pokud ostatní žadoní o to, aby se mohli nacházet v jejím nejbližším kruhu. Má ráda, když jí někdo poslouchá na slovo, a když pro ni otročí. Čím více krve je pro ni někdo ochoten prolít, tím více se tváří jako nejlepší kamarádka, ačkoliv její vnitřní pocity tomu ne vždy mohou odpovídat. Mít rád je pro ni neskutečně cizí pojem a ona sama se bez něj cítí spíše jako svobodná. Láska je moc neznámá a svazující, minimálně pro Wilhelmine, která věří, že je bez ní o dost lépe.
Je to kompulzivní osoba, která se rozhoduje z minuty na minutu. Skoro nic neplánuje, většina životních událostí se stala jen díky tomu, že si na poslední chvíli řekla, že něco chce, anebo ne. A stejně tak se chová i její nálada. V jednu chvíli klidná, ve druhou chvíli dokáže zuřit jako drak. I když se občas dostane do vypjaté situace, přesto dokáže být chladná a odměřená. Ale pak jsou tu i maličkosti, které jí dokáží vytočit až do běla, kdy se nebojí ruku položit na hůlku a bojovat, rvát se. Jen aby dosáhla svého, neboť to je přeci nejlepší. Ono pokud si obecně něco umane, jde si za tím, i kdyby měla jít přes mrtvoly.
Otec
Albert Bartholomew Pratt (*7. 10. 1927)Na první pohled vcelku uspořádaný muž v letech, který skoro celý svůj život zasvětil práci pro Ministerstvo kouzel, což ještě stále trvá. Dříve začínal na podřadných pozicích, avšak svou lstivostí a cílevědomostí (není také divu, že to za mlada býval Zmijozel) se vyšplhal po pomyslném žebříčku a nyní je vedoucím Odboru utajování kouzelnické činnosti. Pro své postavení i čistokrevnost je poměrně arogantní k nekouzelníkům a málo pochopení u něj najde kdokoliv, kdo není vysoce postaven. Pro Wilhelmine má však slabost, je to jeho jediná dcera - jediné dítě - pro které je schopen se alespoň částečně rozdělit.Matka
Yvaine Victoria Pratt (*19. 3. 1931) (roz. Thompson)
Yvaine je moudrá a inteligentní žena, která se vyzná v kouzelnické módě, avšak ani ve světě magie se nikterak neztratí. Už od dívčích let se často projevovala její přirozená moudrost a inteligence, která se pojila s kreativitou a možná proto navštěvovala havraspárskou kolej. Nyní je to žena v letech, která až převelice přivykla životu na vysoké noze, a tak může na mnohé působit nesympatickým dojmem. Pravých přátel má jen pomálu, neboť o většinu přišla buď vlastním přičiněním, anebo se jí zkrátka rozprchli kamsi do světa. To jí však netrápí, jelikož tím pádem má více času na své povolání - navrhování kouzelnického oblečení. Wilhelmine je její jediná dcera, a také jediný člověk, kterého kdy nade vše milovala.Před narozením Wilhelminy…Albert a Yvaine se vzali jako hodně mladí a už od začátku si žili po svém a nikoliv jako pár. Neměli mezi sebou tak vřelý vztah, avšak jak čas běžel, okolí od nich začalo očekávat čistokrevného kouzelníka, který bude pokračovat v jejich kouzelnické linii. Nechtěli vzdorovat, a tak se pokusili dát okolí to, co si přálo. Jenže až tehdy měli zjistit, že to nebude tak jednoduché. Zatímco jejich známí měli první, druhé dítě, oni se stále snažili a neměli nic. Chlad mezi nimi byl stále větší a jejich okolí bylo kousavější. Rodina si přála potomka a nic jiného nebylo akceptovatelné. Jenže pak Yvaine otěhotněla a vše se změnilo. Okolí a rodina konečně získala to, co si přála, a tak se maminky začaly nazývat babičkami a tatínkové dědečky, zlí jazykové zmlkly a i Yvainin vztah s Albertem začal být vřelejší, až
si Yvaine uvědomila, že chce s Albertem zůstat. Spolu se těšili na svého potomka, připravovali společný dům, chystali pokoje. Jenže manželům zřejmě nebylo přáno, jelikož Yvaine své dítko ani nedonosila a potratila jej. Pro všechny to byl šok, avšak ještě nikdo netušil, co všechno přijde - jako by nedonošené dítko byla jakási předzvěst. Manželé se opakovaně pokoušeli o další dítě, znovu a znovu, jenže se nedařilo. Přišlo ještě několik zklamání, než se jim konečně narodil syn, kterému dali jméno Cedric. Chlapec byl pro ně spásou, štěstím, těšili se z něj, ale osud byl i tehdy k oběma manželům krutý. Jako by jim jen ukázal něco hezkého, a pak jim to zase vyškubl z ruky. Cedric po několika týdnech od narození zemřel, bez zjevné příčiny, aniž by rodiče něco zanedbali. Životní rána na dlouhou dobu rozdělila Alberta a Yvaine nejen od sebe, ale i od celé rodiny. Albert se začal věnovat práci a Yvaine začala více cestovat po světě a experimentovat s návrhy. Nikdo nečekal, že by se ti dva někdy zase dali dohromady, a že by snad někdy zplodili potomka, ale i nemožné se občas stává možným. Asi po třech letech od všech nehezkých událostí se manželé znovu sešli, pod novou střechou, v novém městě. A po devíti měsících přišla na svět Wilhelmine.
Dětství a škola...Wilhelmina sice nebyla chlapec, ale od narození byla čilá a silná. Učila se rychle a svým rodičům dělala jedině radost a tak ti úplně zapomněli na neštěstí, které se za nimi couralo několik dlouhých let. Po ní už se o žádné další dítko nesnažili, a proto většinu pozornosti upřeli právě k malé, zdravé holčičce. Dívence s ebenovými vlasy a inteligentním pohledem, kterým často provrtávala rodiče, když ji něco učili.
Byla schopná pojmout mnoho informací a den co den své rodiče překvapovala tím, co dovede. Jak však rostla, rodiče si u ní začali všímat toho, že i přes své inteligentní chování, se občas chová krutě. Občas to odnesla nějaká panenka, občas nějaký plyšák. Mina však vždy nahodila jen klidný a tázavý výraz, jako by neměla ani nejmenší ponětí o tom, co se děje. Osvojovala si vybrané chování, ale zároveň z ní rostla sebestředná dívenka, která si nevážila ostatních a vše, kromě ní, jí bylo vcelku ukradené. Odmítala se přizpůsobovat, vše muselo být po jejím, a pokud se tak nestalo, nebála se proti ostatním použít různých věcí, anebo vlastních schopností, které se u ní projevily velice brzy. Nikdy jich však nepoužívala nijak šetrně. Její schopnosti vždy jen trhaly a ničily. I její rodiče z ní postupně začali míti strach a jejich obava z toho, že jsou prokletí, se znovu vrátila. Zbytku rodiny však Wilhelmine dělala jedině radost, a tak nebylo divu, když se jí brzy dostalo dopisu z Bradavic, do kterých nakonec nastoupila a Moudrým kloboukem byla zařazena do Zmijozelu.
Život v Bradavicích…Mina byla chytré děvče, avšak je faktem, že někteří spolužáci se od ní drželi dál, protože se nebála mluvit až přehnaně upřímně a mnohdy i výhružně. Už v prvním ročníku se proti ní otočilo několik spolužaček, ovšem Wilhelmine si od nikoho nenechala ztrpčovat život, a tak jednoho dne přimíchala svým spolužačkám do čaje pár kapek lektvaru, po němž dívkám na obličeji naskákalo mnoho hnisavých pupínků. Za své chování jí málem hrozilo podmínečné vyloučení, ale když bylo třeba, nebála se na profesory usmát a vymyslet si nějakou historku o tom, jak je neskutečně utlačována, a jak byla donucena své činy provést pod tlakem.
Nakonec se tedy se štěstím (a hlavně se svými znalostmi, neboť v učení tolik nezaostávala) dostala i do vyšších ročníků. Při svém studiu nalezla pár lidí, se kterými byla ochotna se bavit, ale také na hradě našla spoustu nepřátel, se kterými si po dobu studia neustále dělali naschvály. Nikdy se však nestalo, že by proti někomu využila nějaké nebezpečnější kouzlo, ačkoliv občas měla jen namále.
Na hradě si našla i přítele, kterého nějakou dobu nazývala i svou láskou, než jí rodiče sehnali snoubence Erwina Ewinga, který se jí však již od počátku nelíbil. Byl to ňouma z malého kouzelnického rodu, nikdo, kdo by jí mohl být hoden, a tak se snažila všemi dostupnými prostředky toho otrapy zbavit.
Svatba? To sotva!Se svým snoubencem se nikdy nespokojila a čím víc se blížila svatba, tím více si uvědomovala, že se jej musí zbavit. Bylo jasné, že po OVCÍch už nebude úniku a ona za svůj úspěch nedostane ten nejkrásnější dar. Společně s učením tedy začala vymýšlet, jak se jej doopravdy zbavit. Když už bylo jasné, že rodina nepovolí, uvědomila si, že pokud se snoubenci něco stane, svatba nebude moci proběhnout.
Těsně po složení zkoušek OVCE se tedy chopila výroby silného jedu, který chtěla snoubenci podat. Musela
však mít na paměti, že pokud někdo odhalí, že byl otráven, bude pak moci vina padnout na ni. Plán se stal složitějším, ale Mina byla jasně odhodlána se jej zbavit.
Využila toho, když jednoho dne odcestoval do jiného města kvůli práci. Následovala jej a pod záminkou, že by si možná mohli promluvit o jejich vzájemné budoucnosti, se vetřela do jeho přechodného bytu, kde mu do pití nalila svůj jed. Snoubenec nic nepoznal a ukolébán sladkými řečmi i doteky vše poctivě vypil. Když jed začal účinkovat, vyčistila celý byt, a pak všude rozmístila svíce, které zapálila, společně se záclonami a závěsy. Když bylo jasné, že byt nepůjde zachránit, přemístila se pryč z ohnivého pekla.
Když bylo nalezeno tělo, nikdo nechápal, co se stalo. Pochopitelně se pátralo po příčinách a i sama Wilhelmina se bála, že by někdo mohl zjistit, čeho se dopustila, ale k jejímu překvapení (a snaze) však nikdo nebyl dopaden a případ byl ponechán jako nevyřešený jak kouzelníky, tak i mudlovskou policií, která navíc případ uzavřela tak, že mladík popíjel při svíčkách a požár se rozšířil ve chvíli, kdy usnul. Wilhelmina vyhrála, ale bylo jasné, že v kouzelnické společnosti ne na dlouho. Ne, pokud na ni někdo bude chtít vyhrabat špínu a půjde až do hloubky.
Ministerský poskok a obchůdek na Obrtlé…K ministerským poskokům(budoucím smrtijedům) se vlastně dostala spíše pouhou náhodou. Nejprve rozjela svůj obchůdek, protože si byla vědoma vlastních sil i schopností. V prvopočátcích své lektvary předávala potají na ulici, když kolem někoho prošla a opatrně mu do kapsy vsunula ampulku s lektvarem, za což si vysloužila někdy i několik galeonů. Postupně si získala své zákazníky a poté už bylo vlastnictví zapadlého krámku na Obrtlé už pouhou formalitkou. Sice jen málokdo věděl, o jaký obchůdek se jedná, ale stálých zákazníků přibývalo a ten, kdo jejích služeb skutečně potřeboval, si vždy cestu našel.
Ve svém krámku vždy prodávala pod krycím jménem Caia, což je její prostřední, málo používané jméno, pro jehož význam (římská bohyně ohně) si jej oblíbila a rozhodla se jej využívat jen a pouze v tajnosti.
Její šikovnost nezůstala bez povšimnutí, a jelikož se mezi jejími zákazníky objevovali i lidé z Ministerstva, netrvalo dlouho a i ona postupně začala dychtit potom, aby se mohla dostat do jejich řad, protože čistokrevnost byla alespoň pro ni dost důležitý atribut.
- Všichni, jen kromě pár vybraných osob, ji musí oslovovat Wilhelmine
- Skutečně nenávidí, když ji někdo nazývá Minnie
- Alkohol jí nedělá problémy - když může, napije se, ale není někým, kdo by s ním měl problém
- Snad k nikomu nemá respekt, vše bere na lehkou váhu
- Je skoro géniem v oboru lektvarů - už na škole dokázala leccos umíchat o dost lépe, než ostatní
- Pracuje dosti nelegálně - pro své zákazníky je schopna umíchat jedy a nestará se o to, na koho je použijí, pro ni z toho plyne jen zisk
- Na svých rukou už má krev - v 17ti, několik měsíců před svatbou, zabila svého snoubence, neboť byl podle ní nezajímavý, neurozený a zkrátka neschopný vlastnit někoho takového, jako je ona
- Kromě rodné angličtiny ještě umí francouzsky
- Pokud se někdo pídí po tom, co skutečně dělá, vždy se dozví, že je u mistra, který ji učí, jak být nejlepší ve svém oboru
Naučená kouzla100% Lumos / Nox Wingardium Leviosa Alohomora Expecto Patronum Accio Specialis Revelio Morsmordre | III. úroveň Expelliarmus Stupefy Protego Mobilicorpus Bombarda | II. úroveň Ascendio Aresto Momentum Colloportus Evanesco Everte Stati Finite Incantatem Incendio Incarcerous Homenum Revelio Silencio |
+ kletby, které se nepromíjejí
Naučené lektvaryDoušek živé smrti
Lektvar neviditelnosti
Lektvar na léčení vředů
Lektvar zapomnění
Mnoholičný lektvar
Nadouvací roztok
Protijed na běžné jedy
Lektvar procitnutí
Lektvar proti strnulosti
Veritasérum
HůlkaTisové dřevo, blána z dračího srdce, ohebná (8")Předmětypřísady do lektvarů, ampulky, zlatý kotlík, měděný kotlík, vařečka, ochranné brýle, rukavice z draží kůže a pár dalších pomůcek na vaření lektvarů...KoštěMěsíční paprsekZkoušky (pergameny)
- | +
NKÚ Bylinkářství - V Dějiny čar a kouzel - N Kouzelné formule - V Lektvary - V Péče o kouzelné tvory - P Přeměňování - N Obrana proti černé magii - N Věštění - M | OVCE Bylinkářství - N Dějiny čar a kouzel - P Kouzelné formule - V Lektvary - V Péče o kouzelné tvory - N Přeměňování - N Obrana proti černé magii - V |
- | +
- Žádné známosti. V případě zájmu posílejte PM.