Přezdívka: Lofty, oslovení Dori ze srdce nesnáší, i když to nedává najevo
Datum narození: 3. července 1960
Vystudovaná škola/kolej: Bradavice/Mrzimor
Povolání: Hipík na plný úvazek
Původ: kouzelnický nečistokrevný
Národnost: americká

Nemusíte si Doriana prohlížet moc pečlivě, abyste přišli na to, že mezi ním a Thymeovými nemůže být žádné pokrevní pouto. První, čeho si nepochybně všimnete, je Doriho rozlétané háro. Jeho vlasy, dlouhé dva tři palce, jsou husté a nezbedně se vlní, takže mu na hlavě vytváří tak trochu afro, které není lehké zkrotit. Takže se o to Dori ani moc nepokouší. Vlasy mu věčně létají do všech stran, padají do čela, trčí podle toho, na kterém boku Dori spal... Zkrátka žijí vlastním životem. Mají čokoládově hnědou barvu, a přestože se o ně Dorian moc nestará, jsou zdravé a lesklé. Občas je trošku zkrotí nějakým barevným šátkem, který si ováže kolem hlavy, nebo čepicí, ale jinak na to kašle. Pod poměrně hustým obočím se ukrývá pár hlubokých modrozelených očí, pod nimi špičatější nos a nakonec poměrně nezajímavá ústa, která se často vlní do přívětivého úsměvu. Doma se Dorian sice na popud otce holí, ale ve škole na to kašle, takže mu tváře většinou porůstá tmavé strniště. Postavu má štíhlou a zatím se na ní příliš svalů nevyrýsovalo, i když chcípák Dori rozhodně není. Měří kolem sto osmdesáti centimetrů, takže své vrstevníky převyšuje opravdu jen o kousíček.
Protože Dorian vyrůstal v přepychu, není mu cizí oblékat se docela honosně, ale poslední dobou už to moc nepraktikuje. Nosí to, co je mu pohodlné, a co aspoň trochu odráží jeho nitro. Takže je docela pravděpodobné, že ať už se na něj podíváte kdykoliv, uvidíte aspoň jeden kus oblečení, který nese květovaný vzor. Většinou je to nějaká divoce barevná košile, nebo třeba i kraťasy. Pokud jinak působí docela nevýrazně, stylem oblékání k sobě přitahuje pozornost zcela určitě. Místo obyčejných nudných kalhot většinou nosí pruhované, k nim pak tričko s dlouhým rukávem a vestičku, není výjimkou, když má kolem krku barevný šátek. Dori miluje nejrůznější vzory a kombinuje je naprosto šíleně. Je mu upřímně jedno, že se k sobě nehodí kostky a pruhy, a že červená s oranžovou docela bijí do očí, a tak podobně. Pokud se ochladí, většinou oblečení nějak kreativně vrství. Co se doplňků týče, těch nosí poměrně dost. Na krku má vždycky aspoň jeden přívěsek na proužku kůže, a jeho ruce jsou obalené náramky nejrůznějších barev, vzorů a materiálů. Najdete na něm korálky, ale i pletené náramky, možná i nějaký ten řetízek. A dva nebo tři prstýnky. Jeho vzhled doplňuje ještě poměrně ošoupaný khaki batoh ozdobený mnoha odznáčky, který nahrazuje klasickou školní brašnu. Co se uniformy týče, tu Dorian ze srdce nesnáší. K černým kalhotám nosí aspoň barevné tenisky, bílou košili má věčně pomuchlanou, a mrzimorskou kravatu zašmodrchanou.
Mluví s americkým přízvukem.

Není moc věcí, které by se Doriana zvládly dotknout, a které by nějak řešil. Do problémů ostatních nestrká nos, nevšímá si toho, co se ho netýká, a zbytečně se nevzteká, protože ví, že to nemá smysl. Hádkám a rvačkám se snaží vyhýbat, protože má rád svůj klid a nesnáší, když ten klid něco narušuje. Pokud musí vyřešit nějaké rozpory, snaží se je vyřešit slovně a s klidem. Je docela flegmatik, který věří v lásku a mír, a něco jako negativní emoce absolutně neschvaluje. Pomáhá všem bez rozdílu, pokud to opravdu potřebují, dokáže poradit, být ramenem na vyplakání, a udržet tajemství. Je to zkrátka kamarád k nezaplacení. Není ani upovídaný, ani tichý. Má smysl pro humor a rád se baví. Zase tak pasivní ale není, i když tak někdy působí, protože je pro každou lumpárnu, pokud to bude sranda, a je schopný vzít všechnu vinu na sebe, když na něj a jeho spolupachatele někdo přijde. Má totiž úžasný dar ze všeho se vykecat, a to s naprostým klidem, bez mrknutí oka. Autority moc neuznává, protože mu nic neříká nějaká hloupá nadřazenost, ale to neznamená, že by schválně dělal problémy. Dorian je zkrátka vždycky úžasně nad věcí. Neznamená to ale, že se nedokáže naštvat. Dokáže. A pěkně. A proto to radši nedělá. Projevy jakýchkoliv negativních emocí u něj uvidíte jen výjimečně. Není divu, že ho většina spolužáků označuje za hipíka – Dori se konec konců s postoji a názory hippies ztotožňuje. Nic neplánuje do budoucnosti a minulostí se nezabývá, žije ze dne na den a naprosto mu to vyhovuje. Člověk má pak o dost méně starostí. Dori je taky dost samostatný a ví, jak se o sebe postarat. Je to dobrodruh, který je schopný ze dne na den sbalit batoh a vypadnout na týden na čundr. Toulky přírodou a poznávání krás světa konec konců patří k jeho zájmům, stejně jako čtení a poslouchání hudby. Má rád i létání, ale famfrpálu nikdy nepropadl.

Dorian nikdy nepoznal své skutečné rodiče a nikdy ho to netrápilo. Neví o nich absolutně nic – kdo byli, jak vypadali, odkud pocházeli, ani proč se ho vzdali. Vychovali ho jeho adoptivní mudlovští rodiče, kteří si jej přisvojili, když byl ještě mrně a neměl z toho rozum. Že je adoptovaný se dozvěděl, když mu bylo osm, a kupodivu to přijal bez problémů a hysterických scén. Jima a Eden totiž považuje za jediné své skutečné rodiče a jejich příjmení nese hrdě.

Jim Thyme (*1936) je úspěšný americký podnikatel, dědic a ředitel několika firem, které slušně vynáší. Díky tomu jeho rodina vždycky žila v přepychu a nemusí se bát, že by se to v nejbližší době změnilo. Je to vytáhlý blonďatý elegán s přívětivýma modrýma očima a hřejivým úsměvem ve tváři. Je cílevědomý a umí si zjednat pořádek, když chce, v práci se chová přísně a nepřístupně, avšak v rodinném kruhu je to přátelský muž s příjemným vystupováním.

Eden Thyme, roz. Anderson (*1939) je štíhlá blondýna možná trochu nesympatického vzezření, jelikož ráda nosí své blonďané vlasy natočené a rty krvavě rudé, což se k ní moc nehodí, ale chováním je moc milá, je to taková osoba, co by mouše neublížila a hádkám se vyhýbá obloukem. Nad svými syny ale dokáže držet pevnou ruku a usměrňovat je, když je to třeba. Se všemi dobře vychází a v sousedství je oblíbená, protože každou středu pořádá doma v zimní zahradě schůzky literárního kroužku.

Caleb Thyme (*1958) je Dorianův o dva roky starší bratr, se kterým si Dori nikdy nepadl do oka. Před rodiči se spolu snaží vycházet, ale moc se jim to nedaří, takže po sobě věčně štěkají a dělají si naschvály. Tedy, spíš Caleb dělá, Dori se ho snaží stranit a nevšímat si ho. Cal je vysoký ramenatý mladík, který za svou univerzitu hraje rugby, takže není divu, že od něj Dorian schytal pár pěkných ran. Caleb zdědil po rodičích plavé vlasy a světlé oči, po otci navíc touhu oblékat se a působit elegantně, což se mu moc nedaří a Dorian z něj kvůli tomu má docela srandu.

O tom, že rodina nikdy nebyla chudá, svědčí i rodinné sídlo nedaleko San Francisca, které se obyčejným řadovým domkům nepodobá ani trošku. Turisté by se k němu možná hrnuli v domnění, že je to nějaký historický zámek. Inu, historii ten dům určitě má a od zámku nemá daleko. O dům se stará několik sloužících tmavé pleti, se kterými ale nikdy nebylo zacházeno jako s cháskou, naopak.

Dorianovými skutečnými rodiči byli Arthur McKenzie a Maggie Fletcher, oba původem z Velké Británie a oba kouzelníci, i když nečistokrevného původu. Arthur však Maggie opustil krátce poté, co zjistil, že je těhotná, a zmizel do Ameriky, kam ho zoufalá Maggie následovala. Nenašla jej, ale v Americe už zůstala. Protože ale byla opuštěná, neměla moc peněz a neměla nejmenší tušení, jak vychovávat dítě, nedlouho po porodu se malého Doriana, jemuž dala jméno po oblíbeném Dorianu Greyovi, vzdala a navždy zmizela z jeho života, jako to před několika měsíci udělal jeho otec.

Jak již bylo řečeno, Dorian se narodil v Americe, konkrétně v San Franciscu, a krátce po svém narození byl matkou opuštěn, takže se dostal do dětského domova. To ho nijak netrápilo, protože z toho jako škvrně neměl rozum, a staraly se tam o něj hodné tety, tudíž si neměl na co stěžovat. Když mu byly dva roky, usmála se na něj štěstěna, neboť si jej adoptovali manželé Thymeovi, tou dobou již mající jednoho synka. Eden Thymeová však porod vlastního dítěte skoro nepřežila a doktoři jí sdělili, že by se s manželem o další dítě neměli pokoušet. Eden se však nechtěla smířit s tím, že bude mít pouze jedno dítko, a tak přemluvila manžela, aby se obrátili na adopční službu, která jim nakonec vyhověla, protože dokonale splňovali všechny požadavky a bylo naprosto jisté, že se u nich malý Dori bude mít dobře. A taky měl – bylo o něj postaráno ukázkově a jeho život měl jedinou vadu, a tou byl jeho nevlastní starší bratr, který ho už od prvního dne nenáviděl. Nechápal, proč se rodiče rozhodli vzít domů dítě, které není jejich, a proč by se on, rodilý Thyme, měl tvářit, že má skutečného bratra. Navíc žárlil – Dorian byl totiž okouzlující dítě s tmavými kučerami a velkýma hlubokýma očima, takže z něj všichni, služebné i rodinní přátelé, byli přirozeně úplně paf. Nechtěně na sebe strhnul veškerou pozornost a Caleb se pochopitelně cítil odstrčený. A tak začala žabomyší válka, kterou hoši vedou dodnes. Zatímco Cal má na své straně hrubou sílu, Dori vládne kouzly. To samozřejmě zpočátku nevěděli, ale brzy to vyšlo najevo. Kolem Doriana se vždycky děly divné věci, ale byly to maličkosti, kterým nikdo nepřikládal větší význam. Jednou ale jeho schopnosti explodovaly – to když si ho Caleb zase ošklivě dobíral a vmetal mu do tváře, že sem nepatří, a že by radši měl vypadnout a hledat své vlastní rodiče, než se něco stalo. Dori tak vybouchnul vzteky, že se Cal proletěl vzduchem, narazil do protější stěny a na hlavu mu padl potrét pradědečka Alfreda. To všechno viděla jedna ze služebných, která se okamžitě v mdlobách poroučela k zemi, takže toho večera Thymeovi zaměstnali nejednoho doktora, protože minimálně Caleb si žádal ošetření. Na Doriana se rodiče pochopitelně dost zlobili, dostal domácí vězení, a nikdo se s ním nějaký čas nebavil, což paradoxně rozvinulo jeho schopnosti ještě víc. Tak moc, že se na prahu jejich rodinného sídla brzy zastavil jeden z pracovníků ministerstva kouzel, aby Dorianovým nevlastním rodičům vysvětlil, co se s jejich synem děje, a co by mělo následovat. Někdo podle všeho podal za kluka přihlášku do nějaké školy čar a kouzel kdesi ve Skotsku, kam dle slov toho ministerského chodili Dorianovi rodiče, kteří byli ze stejného těsta, jako on. Protože Thymeovi usoudili, že by neměli Dorianovi v ničem bránit a bude jen dobře, když se své schopnosti naučí ovládat, proti jeho nástupu do té divné školy nic neměli. Dokonce jej následovali na Příčnou ulici, která minimálně pana otce naprosto fascinovala, a kde nakoupili vše potřebné, co bylo napsáno v dopise, který jim přinesla sova. A téhož roku, 1. září, Dorian prvně nastoupil do bradavického expresu a odjel do školy čar a kouzel. Moudrý klobouk se ani nemusel dotknout jeho hlavy a hned ho zařadil do Mrzimoru. Protože si Dorian vážil toho, že může v takové škole studovat, zpočátku byl docela pilným studentem, ale s pubertou ho to přešlo a známky hodil za hlavu. Vyloženě flákač není, ale jeho priority jsou zkrátka někde jinde. V tom, co se děje nyní v kouzelnické společnosti, se moc nevyzná, takže se toho radši snaží stranit. Rád by úspěšně dostudoval a pak se vydal do světa, lépe poznávat jeho kouzelnickou část.

Lektvary 6/10 ☮ Létání 3/10 ☮ Talenty: lektvary, kouzelné formule ☮ přemisťování

100% kouzla Accio Alohomora Expecto patronum Lumos/Nox Wingardium leviosa 3. úroveň Abeo cultivate (KF) Confundo (OPČM) Finite incantatem (KF) Herbifors (P) Incendio (KF) Ševelissimo (KF)

2. úroveň Aresto momentum (KF) Bublinové kouzlo (KF) Crinus muto (P) Dolévací kouzlo (KF) Erecto (KF) Expelliarmus (OPČM) Horkovzdušné kouzlo (KF) Multicorfors (P) Protego (OPČM)

1. úroveň Awinio Radix (KF) Colloportus (KF) Lacarnum Inflamare (KF) Risus Hilaris (KF) Specialis revelio

Lektvary: Amorův šíp, Dokrvující lektvar, Felix felicis, Lektvar proti kašli, Matoucí utrejch, Elixír euforie, Pohodový odvar, Posilující odvar, Protijed na málo běžné jedy, Škytací roztok, Ostrovtipný lektvar, Postaršující lektvar