• Narozen v pátek 13.8.1965, 13:13 (lev, ascedent ve štíru)
• Dokonalý anglický cukřík
• Jeho bydlištěm jest Stratford nad Avonou | • Polokrevného původu
• 6. ročník
• Zmijozel and not proud |
• Jeho
Hůlka Byla vyrobena z dřeva
topolu, její jádro tvoří
blána z dračího srdce, je dlouhá
10,5 palce a je
ohebná.
- A co na ni Ollivander? | +
- TOPOL
„Pokud hledáš bezúhonného člověka, rozhlédni se nejprve mezi topoly,“ znělo proslulé rčení mého dědečka, Gerbolda Ollivandera, a musím říci, že moje vlastní zkušenosti s topolovými hůlkami a jejich majiteli to nemohou nic než potvrdit. Zde máte hůlku na kterou se dá spolehnout, zásadovou, vládnoucí mocnou a stálou silou, hůlku, která nejraději pracuje s čarodějkami a čaroději, kteří před sebou mají jasnou morální vizi.
BLÁNA Z DRAKA
Blány z dračího srdce zpravidla tvoří hůlky s největší mocí, které jsou schopné těch nejokázalejších a nejvíce ohromujících kouzel. Hůlky s dračím jádrem se dokáží učit rychleji, než ostatní. Když jsou v souboji odebrány původnímu majiteli a mají prokázat oddanost někomu jinému, vždy silně přilnou k novému majiteli.
Dračí hůlky bývá snadnější obrátit na stranu zla, ačkoli se na ni nepřikloní samy od sebe. Ze všech tří jader jsou ty dračí, jako poněkud temperamentnější, nejvíce náchylné k nehodám.
ZDROJ: ceskyzpottermore
faceclaim: Jeremy SumpterZa poslední rok se nám Petřík docela vytáhl, takže se teď svou výškou řadí někam kolem 180 centimetrů. Z jeho obličeje už taky zmizela veškerá baculatost, takže jeho oválná hlava s kulatými oušky už nepůsobí tolik dětským dojmem. Pod čupřinou neustále rozcuchaných, lehce zvlněných vlasů slámové barvy, se skrývají modrozelené oči plné veselých raráškovských plamínků a chuti do života, kterou mu ani dlouhodobý pobyt mezi Zmijemi prostě nemohl sebrat. Také má mladík neuvěřitelně dlouhé a husté řasy, které by mu mohla kdejaká dívka závidět. Ani rovný nos s bambulkou, ani nepříliš plné rty, skrývající řadu rovných zubů, nepoutají k sobě takovou pozornost.
Peter disponuje skvělou sadou mimických svalů, neboť je schopen obličej zkroutit do téměř jakéhokoliv výrazu, a řeknu vám, ty jeho ksichtíky často opravdu stojí za to. Navíc je pro Petera téměř charakteristický takový ten pokřivený úsměv, doplněný raráškovskými plamínky v očích, který nám napovídá, že je mladík připraven ke každé špatnosti. Co se oblékání týká, nemá Péťa vyhraněný nějaký styl, oblíbené barvy ani materiály. Obvykle si prostě obleče to, co první najde, což zatím bývá tričko, kalhoty a kecky, a pokud je zrovna školní rok, obléká více či méně upravenou školní uniformu. O účes už se nestará vůbec, a jeho vlasy mohou být rády, že je ráno prohrábne hřebenem, jinak ale působí neustále dokonale rozcuchaně. Celkově je to ale hoch pohledný, ne že ne.
Jelikož přeci jen došel do určitého věku, kdy se o takové věci prostě nejde nezajímat, Petřík často sportuje a tak si udržuje dobrou postavu, a upřímně, kdyby mu snad někdy někdo měl svléknout tričko, věřte, že se rozhodně bude na co dívat.
Peter je vcelku velice inteligentní stvoření s bezbřehou fantazií, které však nedostatkem správné výchovy doma poněkud zvlčilo. Ne, že by byl úplně nějak extra nevychovaný, a většinou i ví, co se smí a co nesmí, jen nevidí důvod, proč by měl poslouchat některá dle jeho názoru absolutně nesmyslná nařízení. Navíc je ho většinou všude plno, a tak se nesmíme divit, že se sem tam (a někdy i mnohem častěji) připlete do nějakého maléru. A někdy ty maléry i sám organizuje, poněvadž se prostě nudí. Na druhou stranu ale i moc rád čte a dozvídá se nové věci. Což nás dostává k tomu, proč si o něm v mudlovské škole mysleli, že je až moc inteligentní. Neví se, jakým IQ Peter oplývá, ostatně jeho rodiče to nikdy nezajímalo, ale jedno je jisté. Má fotografickou paměť, a to tak dobrou, že opravdu stačí, aby se na danou věc podíval jednou, a dokud si sám neřekne, že by už to asi mohl zapomenout, tak mu zůstane dopodrobna zapsána v paměti pro pozdější použití či přehrání, jedná-li se o vzpomínku. Stejně tak si pamatuje cokoliv, co mu kdy kdo řekl. Problém nastává, když mu je nejprve podána nějaká nepravdivá informace, je pro něj totiž dost složité ji ve vlastní hlavě přepsat na tu správnou. Ale s tím si zřejmě nic nedělá, naopak, sám si o sobě také dost myslí. Ne že by se nějak povyšoval nad ostatní, ale je přesvědčený, že to v životě dotáhne hodně daleko, bude bohatý a úspěšný a vůbec všechno. Neexistuje pro něj jiná možnost, než že by to tak bylo, a podvědomě se staví tak trochu na piedestal. Své rodiče a jejich rozhodnutí stran životního stylu sice nechápe, ale nijak proti tomu nebrojí. Pro něj je i tenhle způsob žití určitým zajímavým zážitkem. Ale je si jistý, že do budoucna by si přál asi něco jiného. Většího. Láká ho představa, že by vedl jakoukoliv skupinu lidí za nějakým cílem. Jak už to ale bývá, má v sobě Peter hodně sebestřednosti. Je to takový ten rarach našeptávač, který si vás hezky omotá kolem prstíku, je-li potřeba. A dobře se u toho baví, když pak skáčete podle jeho. Pokud není po jeho, většinou se parádně urazí, ale nedává to na povrchu nijak extra najevo. Rád dělá ve volném čase téměř cokoliv, má totiž tu super vlastnost, nadchnout se úplně pro všechno, má rád zvířata (a to i ta hnusná a slizká) a fascinují ho všechny možné mýtické potvory.
Je tu ale jedna část života, kdy je Peter, snad jako každý dospívající kluk, poněkud zabedněný, a to jsou holky. Nechápe je, nerozumí jim, a co se vztahů s nimi týká, zřejmě si počíná tak trochu jako slon v porcelánu.
Co ho naučila léta ve Zmijozelu je fakt, že všechno se musí vydržet, a i nějaký ten nepříjemný spolužák z koleje neznamená konec světa. A on začal své zařazení brát jako zkoušku a věří, že když jí projde, ještě z toho vytěží. Co si však neuvědomuje je, že právě ve zmijozelském prostředí se stává ještě víc manipulátorským sobcem, a chtě nechtě se opravdu na zbytek světa začíná dívat svrchu.
Na závěr ještě přidáme malé varování. Pokud je Peter nevyspalý nebo unavený, stává se z něj cynický, rýpavý a všeobecně nesnesitelný člověk, který vidí všechno černě. Minimálních sedm hodin spánku denně potřebuje, aby normálně fungoval.
Péťova rodina není úplně tím, co byste si asi normálně pod pojmem
rodina představili. Jednak proto, poněvadž jeho rodiče žijí tzv.
na psí knížku (a to prosím žili už dávno před anulací sňatků kouzelníků s mudly, ostatně, politika jde tak trochu mimo ně), druhak proto, poněvadž se snaží žít převelice ekologicky a v souladu s přírodou. Ale to, co je na celé rodince nejdivnější, je asi fakt, že Peter má
dvě maminky. Ale všechno hezky popořadě.
Roderic Powell je Peterův tatínek. Mudlovský akademický malíř a možná trochu avantgardní umělec, pracující na svých dílech s využitím recyklovatelných i nerecyklovatelných starých nepotřebných věcí a harampádí, se vyznačuje hlavně zarostlou bradou a hustou hřívou světlých vlasů, v nichž má zapletené (ostatně jako ve vousech) copánky, a neustálým přátelským úsměvem, odrážejícím se i v pomněnkově modrých očích, skrytých pod možná trochu hustším obočím. Stejně jako někteří jiní, se Roderic zhlédl v ideologii hippies, takže nejenže jako otec, vzor nebo někdo, kdo by měl vychovávat malé dítě, stojí za starou bačkoru, ale třeba také odsuzuje manželství jakožto svazující klec, bránící rozkvetení skutečné lásky - která je tu samozřejmě pro všechny, a nezáleží na věku, národnosti, původu, vyznání nebo pohlaví. A to je možná jeden ze základních důvodů, proč má Peter dvě maminky místo jedné.
Vlastní
minidodávku, do které se snaží lít organickou náhražku benzínu, takže někdy jezdí a někdy ne.
Anette Creeweyová anebo také
maminka číslo jedna, je kouzelnice nečistokrevného původu, která dodává do jednoho menšího krámku na Příčné doma vypěstované bylinky a přísady. Je to usměvavá mladá žena s dlouhými vlnami světle hnědých vlasů a s veselýma zelenýma očima. Jedná se o Péťovu skutečnou biologickou matku, a také nejlepší kamarádku matky jeho brášky Prestona. V Bradavicích vystudovala v Mrzimoru, a prokázala velké nadání nejen v Bylinkářství, ale třeba také v Lektvarech a Přeměňování. Klobouk se při zařazování chvíli rozhodoval mezi Mrzimorem a Havraspárem, jednoduše proto, že žena má doslova paměť jako slon, a když se jí někdy něco řekne, už to nikdy nezapomene. Díky tomu také školou prošla s vynikajícími výsledky. Je to vegetariánka, ale ani Roderica, ani Péťu či nikoho jiného do přestávání s masem nenutí. Co se ideologie týká, souhlasí se svým druhem, a dělit se o něj s druhou ženou jí ani trochu nevadí, zvlášť když se jedná o její nejlepší kamarádku už od jedenácti let, kdy se spolu prvně potkaly u kolejního stolu na zahajovací slavnosti.
Aisha Goldwine je
maminkou číslo dvě, tedy biologickou matkou Péťova brášky Prestona. Další žena, upřednostňující lásku všem a bez rozdílu, taktéž kouzelnice a Mrzimorka, a nejlepší kamarádka druhé družky Roderica. Lékouzelnice a veganka.
Preston A. Powell je Péťův o 16478 minut (necelých 11 dní) mladší bráška. Nebo tedy poloviční bráška, se kterým mají stejného jenom tatínka. Péťa ho má moc rád, ostatně, zažívali i zažívají spolu téměř veškerá dětská dobrodružství. Je však pravdou, že Preston je to klidnější dítě. Ale což, aspoň má Peter koho kazit. Taky Prestonovi někdy říká Preclíku, což mladšího brášku neuvěřitelně irituje.
Postava jiného hráče.Profil zde>>> Mimo tuto rodinu má Péťa ještě nepřeberné množství různých tetiček a strýčků, o nichž tak nějak tuší, že na tom budou s příbuzností podobně vlažně jako maminky, ale i tak u nich doma často zůstávají, a pak je tady ještě
dědeček Stewart, tatínek Petrovy maminky, po kterém má chlapec svoje prostřední jméno. To je asi taky jediný člověk, který se kdy snažil kluky nějak vychovávat. A ačkoliv je pokrevně dědeček Petra, má mnohem raději druhého brášku, Prestona. Zvláštní je, že s Preclíkovým biologickým dědečkem
Abrahamem je to zase obráceně, a oba muži by si tak asi nejraději prohodili vnuky.
Doma a ve škole...Byl pátek třináctého srpna 1965, něco málo po poledni, a venku bylo vedro k padnutí a nesnesitelné dusno, když se Anettino už pěkně narostlé bříško začalo probouzet k životu, a malému Petříkovi se zachtělo konečně vyloupnout na svět. Péťa sám si to sice nepamatuje, ale maminka tvrdí, že než se skutečně vyklubal, vypukla taková ta bouřka, kterých v létě bývá nespočet, a po jejichž konci se vždycky vyčasí a vzduch, provoněný vůní deště, se vyčistí. Což se také stalo, a jen několik minut po Petrově narození (které je v záznamech vedeno přesně ve 13:13) se na oblohu vyhouplo zpět letní slunce. Jen několik dní po narození Péti přišel na svět i jeho mladší bráška Preston. A ti dva také spolu vyrůstali ve veselé domácnosti, kde se všichni měli rádi a nikdo nikomu neubližoval. Jelikož jejich rodinka byla přeci jen trochu rozdílná než většina kolem, a nejen tím, že měli za otce mudlu, který o světě kouzel od svých družek věděl a bral ho jako samozřejmost. To nejzvláštnější byly prostě ony dvě maminky. Ani jednomu z bratrů však takový život nepřipadal zvláštní, a tak, když začali chodit do mudlovské školy, nemohl nejdřív Peter pochopit čím to, že všichni ostatní mají jen jednu maminku. A když už tohle pochopil, zase mu nedávalo rozum, proč by vůči nim měli ostatní něco mít jen proto, že jejich rodiče nejsou sezdaní, žijí ekologicky a ve třech. Na něj osobně si kupodivu nikdo netroufl, ale šikanátoři si vždycky nějak našli jeho brášku. A Péťa býval tím, kdo se nakonec dostával do problémů, poněvadž Preclíka zuby nehty bránil, a kdo nakonec po několika letech vydobyl bráškům respekt. Navíc jim učení nedělalo problém, a tak to nakonec byli oni, kdo stáli na vrchu celé třídní hierarchie. Víceméně. Nebo to tak alespoň Péťa viděl, poněvadž si k nim už nikdo moc nedovoloval.
Dědečkovské lekce...Mimo mudlovskou školu absolvovali bratři ještě střídavě u každého dědečka něco jako kurzy vychování, poněvadž doma se jim ničeho podobného moc nedostávalo. Dědečci byli oba přísní, jako by snad chtěli vytvořit protiklad ke svým zvlčilým potomkům, možná se však jen snažili chlapcům vštípit zásady dobrého chování. Navíc měl každý děda slušnou knihovničku, kde si mohli kluci Powellovi nejen zlepšovat čtení, ale i se třeba něco hezkého dozvědět. Péťa si zamiloval staré vydání Bajek Barda Beedleyho, které našel mezi knihami dědy Abrahama, a stejně tak se mu zamlouval příběh o létajícím chlapci, který nikdy nezestárne, o němž věděl, že ho podle něj pojmenovala maminka číslo jedna.
Přicházejí kouzla...O Bradavicích a kouzelnickém světě od maminek slýchal, snad co se pamatuje. Nejprve to všechno považoval za moc hezkou pohádku, ale čím větší byl, a zejména pak, když se u něj i u brášky začaly projevovat kouzelnické schopnosti, tím více mu docházelo, že to asi nebude jen tak nějaká pohádka. První projevy chlapcova nadání nebyly kupodivu nijak destruktivní nebo násilné. Způsoboval jen téměř nepostřehnutelné změny v okolí, jako rychleji kvetoucí kytky a tak. A nebýt toho, že po dobu několika týdnů když byl hodně šťastný, měl tendenci vzlétat pár stop nad zem, nejspíš by tomu ani nikdo nevěnoval pozornost. Nakonec si jeho nadání ale doma všimli, Anette prohlásila, že
to jméno určuje jeho budoucnost, a že jí přeci neodletí do Nezemě, a začala vysvětlování kouzelnických záležitostí brát trochu více vážně. Tak či tak, Peter přestal po čase létat, a rodinka už jen jak u něj, tak u Preclíka očekávala přílet sovy s dopisem z Bradavic.
Herní historie...- | +
Jo, vážně?
Petera k jeho vlastnímu překvapení a nesouhlasu Moudrý klobouk poslal do Zmijozelu. A to se s ním ostatně táhlo tak nějak celou dobu. Protože ti, se kterými se bavil, a o kterých si myslel, že budou kamarádi, prostě tak nějak všichni skončili v Nebelvíru, zatímco on musel snášet divné studené čumáky a přecitlivělé princezničky jako byl Romeo Howells nebo třeba divná Gruška Olšenko. Ne, v koleji se nikdy přímo nezabydlel, ale brzy zjistil, že to prostě bude muset nějak vydržet a soustředit se na to, co ho ve škole baví. Vždyť ho nikdo nenutil zůstávat v kolejních prostorech mimo spánek, ne? Dobře, abychom zase Zmijozelu tolik nekřivdili, Petřík našel několik málo lidí, se kterými bylo možné se mezi hady bavit, a nakonec se to tak nějak všechno dalo přečkat. Zkoušel své štěstí i ve famfrpálovém týmu, a ve volném čase dělal svým zmijím spolužákům různé naschvály. A navíc, pořád měl v Bradavicích brášku.
Zlom nastal až na konci Peterova pátého ročníku, kdy, a teď se nesmějte, během cvičného famfrpálového zápasu (hrál jako náhradník za svůj tým) dostal do hlavy potloukem, spadl, a to tak nešťastně, že se hlavou praštil o kámen. Několik měsíců ležel v bezvědomí, nikdo nebyl schopný ho probudit, a když už konečně otevřel oči tak zjistil, že si spoustu věcí a lidí vůbec nepamatuje. Některé vzpomínky se mu nakonec vrátily, jiné ne, ale díky tomu,
že právě tímhle neuváženým jednáním ztratil spoustu času, ve schopnostech poněkud začal pokulhávat za stejně starými spolužáky. Jinak se ale nezdá, že by na něm ten pád zanechal další stopy. Jen je, bohužel, i do dneška poněkud zmatený kdo je kdo, a jeho bývalá fotografická paměť taky trochu utrpěla, neboť už nedokáže věci ukládat tak dobře jako dřív.
Talenty: létání+1, OPČM+1, lektvary-5 LOL
• Létání 4/10
• Lektvary 0/10, EXTRÉMNÍ ANTITALENT!
Naučená kouzla:
Lumos/Nox
Wingardium leviosa
Alohomora
Expecto patronum (ne-100%, neb chybějící vzpomínky, nemá ještě podobu, přehazuje 7)
Accio | Naučené lektvary:
Pro bezpečí všech kolem doufejme že nikdy nic vařit zkoušet nebude... |
OPČM
+1 (+1)
Petrificus Totalus
Protego
Mucus ad Nauseam
+0 (+1)
Expelliarmus
Riddikulus
Everte Stati
Immobilus
Incendio
Perikulo
Relashio
Klopýtací kletba
Rictusempra
Tarantallegra
Mdloby na tebe
Bombarda
Conjunctivitus
Confundo
Plantamitto
Cave Inimicum
Repello Inimicum | FORMULE
+1
Incendio
+0
Aresto momentum
Diffindo
Evanesco
Aqua Eructo | PŘEMĚŇOVÁNÍ
+0
Asius
Reparo
Colovaria
Duro |
Majetek:
• kompletní školní uniforma
• pomůcky
• houkající figurka výra velikého z hodiny Přeměňování
• Merlin - vlkodav, kterého s Preclíkem dostali k pátým narozeninám. Přirozeně s nimi do Bradavic nejel.
• Alarm - úplně obyčejný skokan skřehotavý. A že je doopravdy hodně skřehotavý, to zjistí kdokoliv, kdo se mu dostane do blízkosti. Péťa si z něj už několik let snaží bezvýsledně vycvičit alarm proti zlodějům a budík. | Zajímavosti:
• Peter se narodil ve stejný den jako roku 1899 hororový režisér Alfred Hitchcock, jehož film Ptáci byl uveden téhož dne roku 1963.
• Jeho maminka ho pojmenovala po Petru Panovi.
• Péťovo rodiště, Stratford nad Avonou, je taktéž místem narození a úmrtí Williama Shakespeara.
• Mívá často sny o létání. Bez koštěte, prostě levitace.
• Nemá rád, když ho někdo oslovuje zkráceninou jeho prostředího jména, [Stjů] poněvadž on vážně žádné dušené maso není! |
Nebelvír 60
Mrzimor 65
Havraspár 50
Zmijozel 150
