Jméno: Onni Harmaajärvi

Kolej:

Ročník:

Datum narození: 19. 2. 1972

Národnost: Finská

Původ: Smíšený

Vzhled:
Onni je skrz naskrz obyčejný jedenáctiletý kluk spadající do široké oblasti vzhledového průměru. Není ani vysoký, ani nízký, ani hubený, ani vyloženě tlustý. Protože z Finska není zvyklý krmit se zrovna valníky zeleniny, je maličko oplácanější, ale protože mu britská strava zrovna moc nejede, je jen otázkou času než se těch pár přebytečných kil ztratí. Zatím trochu připomíná tulení mládě, ale běda tomu, kdo by se nechal tou zdánlivou roztomilostí zlákat k pohlazení.
Pihovatý bledý obličej rámují Onnimu krátké, ze zásady neučesané barvy neurčitého střihu a nenápadného odstínu myší hnědi. Rty má trochu moc úzké, nos trochu moc špičatý a oči v příliš vodovém odstínu modré na to, aby někoho okouzlil pouhou svou vizáží. Jestli z něj jednoho dne puberta vykouzlí šarmantního fešáka, nejspíš to upřímně šokuje všechny včetně jeho samotného.
Snad jediná vyloženě hezká část Onniho těla jsou jeho ruce s jemnými prsty klavíristy. A až mu trochu odrostou odrbané nehty, bude efekt dokonalý. Protože si je ale většinu času nechává schované v kapsách nebo založené na hrudi, tuto jeho kvalitu může jen málokdo docenit.
Co se šatstva týče, nosí Onni prostě ten první kus oděvu, na který daný den narazí, pokud to a) nestojí špínou, b) není to o tři čísla menší než je jeho velikost nebo c) není to na první pohled dámské ošacení.. Na jednu stranu není tak obtížné mu narafičit něco reprezentativního do cesty a on si to bez ptaní navlékne, na stranu druhou lze předpokládat, že jeho garderoba přesunem do Bradavic poměrně utrpí. Z Finska je také zvyklý se oblékat poměrně teple a s výjimkou léta (které letos připadlo na pondělí, to byl hrozně mizerný den) si nedokáže představit život bez huňatého svetru, ve kterém připomíná vykrmeného tuleně ještě víc než kdy jindy. Po příjezdu do Británie mu tento zvyk vydržel zhruba dva dny šest hodin a třicet osm minut, pročež se ho velmi neochotně vzdal, proklel britské podnebí, proklel Británii a stal se ještě větší mrzoutem, než býval předtím.

Povaha:
Jsou lidé, kteří povahou připomínají ledního medvěda – na povrchu jsou huňatí a heboučcí, ale velmi záhy zjistíte, že pod vší tou rozkošnou plyšovostí je spousta zubů a drápů. A pak jsou lidé, kteří jsou jako tuleni. Na povrchu šedí a nijak zvlášť okouzlující, ale pod tou šedou kůží a tlustou vrstvou sádla se skrývá velké srdce, do kterého se vejde celý svět. Nebo aspoň ta část, které se podaří prokousat veskrze odpudivým obalem.
Pak je tu samozřejmě ještě skupinka lidí, co jsou jako sobi – nijak zvlášť inteligentní a dobří akorát na práci nebo k jídlu. Ale to bychom zbytečně odbíhali.
Onni se zcela bez debat řadí k tulenímu lidu. Na první pohled ho rozhodně nikdo netipuje na nějakého dobráka a při dalších pohledech se tento dojem jedině utvrzuje. Na svět kolem sebe zahlíží vyloženě nepobaveně, ze zásady se neusmívá a občas jen tak z rozmaru shazuje věci. Jeho sociální schopnosti odpovídají člověku, který strávil své mládí ve společnosti nesmírně pragmatické matky – vědkyně a stáda sobů. S jinými lidmi pokud možno nekomunikuje a jejich přítomnost trpí buď mlčky nebo za tichého kyselého reptání. Nachází-li se právě v širší společnosti, je slušná pravděpodobnost, že mu předtím někdo pohrozil nabitou pistolí. Když někoho urazí, není vlastně ani moc dobře poznat, jestli tak činí záměrně nebo prostě ze setrvačnosti.
Kdyby si ovšem někdo dal tu práci a dostal se mu pod kůži, překonal těch několik vrstev pomyslného duševního tuku, přelezl trojitý plot s ostnatým drátem a na závěr překonal vodní příkop s hladovými aligátory, nejspíš by byl překvapený, jak křehký, nejistý a potenciálně dobrosrdečný človíček se v Onnim skrývá. Pravděpodobně by byl překvapený i sám Onni, protože ten človíček se ukrývá vážně hodně, hodně hluboko. Pro ty, kteří by si snad nějakým zázrakem získali jeho přízeň a důvěru (což vyžaduje především skálopevnou vůli, bezbřehou trpělivost a nulovou znalost finštiny), má Onni zvláštní a věčné místo ve svém srdci a pro takové osoby by se dokázal rvát zuby i nehty, což je při jeho fyzických možnostech sice směšná hrozba, ale snaha se taky cení. Taky se občas dokáže zastat slabších a probudit v sobě jakousi elementární lítost nad lidmi, kteří jsou na tom momentálně hůře než on sám. Se svým levelem sociálního cítění se ale v podobných situacích cítí značně nejistě a snaží se jim vyhýbat, jak to jen jde.
Přes svou asociální slupku není Onni nezbytně lhostejný k okolnímu světu – spíše naopak. Snad že se zájem o podstatu věcí dědí, dokáže Onni věnovat poměrně značné úsilí tomu, aby přišel na kloub, jak věci fungují a proč se dějí. Pragmatický přístup vědce, který nutně převzal od matky, ponechává jen málo prostoru fantazii; občas ale uvolní místo nefalšovanému, třebaže dobře skrytému nadšení.
Onniho velkou zálibou je pěstování kaktusů. To neznamená, že mu pěstování kaktusů jde a finské podnebí této zálibě také příliš nefandí. Onni však ve svých pěstitelských pokusech tvrdohlavě pokračuje a to o jeho povaze také leccos vypovídá.

Rodina:
Onniho matkou je Sari Harmaajärvi, ambiciózní finská lichenoložka a svobodná matka samoživitelka – to prvé dobrovolně, to druhé už ne tak docela. Tahle křehká, takřka éterická bytost patří k těm nejumanutějším stvořením pod sluncem. Když si před léty její rodiče postavili hlavu, že cesta vědy se pro jejich dceru nehodí, ona si taky postavila hlavu, opatřila si Vzdělání a přemístila své pole působnosti do Laponska, kde už zůstala. Není nezbytně nelaskavá, jen silně pragmatická a bádání jí vždycky šlo líp než mezilidský kontakt. Samozřejmě při potenciální konverzaci dost pomáhá, pokud jste vzácný druh lišejníku.
Anssi Ilmarinen, Onniho nepoznaný otec, na tom s komunikací nikdy nebyl o mnoho lépe. Už v mládí zjistil, že je mu lépe na cestách než na jednom místě, a tak si nasadil toulavé boty a od té doby se nezastavil. Ač kouzelník, nikdy neměl problém stýkat se s mudly. Se Sari ho dala dohromady náhoda a lahev finské vodky; vystřízlivění ze zamilovanosti přitom trvalo zhruba stejně dlouho, jako vystřízlivění z alkoholu. Jakmile pominula kocovina, Anssi zmizel a už se nikdy neobjevil. Pravděpodobně ani netuší, že někde po světě běhá jeho syn.
Kromě matky tvoří Onniho rodinu několik strýčků – totiž členů vědecké skupiny spolupracující se Sari. Ti se k Onnimu chovají jako k vlastnímu, třebaže na něj nemají skoro nikdy čas a v socializaci taky nejsou právě dvakrát úspěšní. A samozřejmě nelze zapomenout na nevelké stádečko sobů žijící v okolí výzkumné stanice, Onniho nejbližší přátele.

Historie:
Nelze tak docela očkávat, že v jedenácti letech za sebou člověk bude mít kulervoucí životní příběh plný dramatu a dobrodružství a u Onniho v tomto směru nefungují žádné velké výjimky. Narodil se před jedenácti lety poblíž města Kittilä v Laponsku, jako první a poslední syn Anssiho Ilmarinena a Sari Harmaajärvi. Už neshoda příjmení napovídá, že v tomhle origin story cosi nepěkně hapruje, protože Sari by se nikdy nenechala dobrovolně uvrtat do svobodného mateřství. Jenže když vám potenciální budoucí manžel zmizí před nosem dlouho předtím, než se vůbec dozvíte o vlastním těhotenství, dobrovolnost tu vůbec nehraje roli a možností ve hře taky moc není.
Sari se navzdory hlasu zdravého rozumu rozhodla si dítě ponechat – a tak na svět přišel Onni. Sari si ale zároveň nenechala mateřstvím zničit slibně nakročenou vědeckou kariéru, což do značné míry definovalo podobu Onniho dětství. Byla to především práce, osamělost a nekonečně dlouhé zimy, ale když se do takového života narodíte, ani vám nepřipadá, že by něco mělo být jinak. Onni se málokdy viděl se svými vrstevníky a daleko víc času trávil ve společnosti matčiných kolegů a, jak jinak, sobů.
Na druhou stranu, nebyl to tak docela nespokojený život. Každopádně to byl život bez větších vyhlídek na změnu, která ovšem přišla rázně a nepozvána.
Onniho čarodějné schopnosti se nikdy nijak dramaticky neprojevily, snad s výjimkou jeho výjimečně dobrého vztahu se soby a té jedné drobné epizodky, kdy se mu podařilo jen přísným pohledem vyhnat ze spíže rosomáka, třebaže ten ho mohl rozcupovat na deset malých Finů. Toho si ale nikdo nevšiml a proto bylo pro všechny nesmírným překvapením, když Sari a Onniho jednoho dne navštívil postarší, velmi zvláštně (a neprakticky) oblečený muž a začal hovořit o kouzlech a nadpřirozenu. Byl to dlouhý a obtížný rozhovor, protože Sari ani její syn nebyli představě existence magie právě nakloněni, samozvaný kouzelník nicméně předložil několik velmi pádných argumentů, v nichž povětšinou figurovala hůlka a světelné efekty. Nakonec byly Sariny a Onniho představy o fungování světa otřeseny v základech a Sari se s čarodějem dohodla, že pro blaho všech bude nejlepší, když Onni od září nastoupí do prvního ročníku do školy čar a kouzel v Bradavicích. To celé nebylo tak docela nepodobné Mnichovské dohodě a Onni zastupoval roli Československa.
Ještě nikdy nebyl jedenáctiletý kluk méně nadšený z představy, že má kouzelnickou krev. Svůj zpečetěný osud přijal s klidem a jen za nenápadného poškubávání levého obočí, hluboko v duši se mu ale uhnízdila panika, která tam od té doby pokojně roste a zřejmě brzy plánuje vyvést mladé. Jak se Onniho další život bude vyvíjet, to je prozatím ve hvězdách, ale je takřka jisté, že jemu se to rozhodně líbit nebude.


Zajímavosti:
- Onni umí plynule anglicky, protože Sari bylo odjakživa jasné, že s finštinou nikdo díru do světa neudělá. Nejčastěji Onni přechází do svého rodného jazyka, když dojde na nadávky.
- Onni umí perfektně plavat a teploty pod nulou mu v tom nedokáží zabránit. Obecně ale pociťuje silnou nedůvěru k tekoucí vodě.
- I když nikdy nehrál žádný sport a fyzické aktivity s výjimkou výše zmíněného plavání jsou mu ještě vzdálenější než srdečná konverzace, dokáže Onni už od malička jezdit na sobovi.

Hůlka:

Vrozený talent: Pokud má Onni kromě lezení na nervy ostatním lidem ještě další talenty, budou teprve muset být objeveny.

Schopnosti:

Lektvary:

Kouzla:

Inventář:

Pidän siitä, pro! Ale rosomáky v Bradavicích doporučuju pohledama nedráždit.
(a kdyby se ti třeba chtělo ještě vysvětlit, proč jde jako Fin do anglické školy, tak se tomu taky bránit nebudu, ale vzhledem k tomu, že už je tu Finů docela dost, tak to nepovažuji za nijak nutné)

_________________