Na Příčnou už si stihl Flavi za tu dobu, co se po ní potloukal zvyknout. Ale Gringottovi? To bylo něco úplně jiného. Už před vstupem si všiml nápisu, který byl evidentně určitým varováním pro příchozí.

přečetl nahlas svým obvyklým zastřeným hlasem. V hlavě mu proběhla představa rozlehlých podzemních síní a komnat, rozkládajících se minimálně pod celým Londýnem, a naplněných až po okraj zlatem*, drahokamy a jinými cennostmi. Obrovské prostory byly v jeho představě osvětleny stovkami pochodní a pod zlatem se ukrývali hroziví draci, připraveni sežrat kohokoliv, kdo tam nemá co dělat. Třeba nějaký überdraci se schopností odhadnout nekalé úmysly. "Hmm... tak to asi znamená, že tam fakt mají hlídací draky... neplést s draky útočnými a nebo draky...dalšími..." oznámil v reakci na celý nápis i na to, o čem předtím přemítali. Jasně, byl tak trochu šokovaný tím, že draci a vůbec všechno tohle evidentně existuje, a on o tom jedenáct let ani nevěděl... ale už ten den, co sem před měsícem přijel s matkou, se rozhodl, že se bude divit jen v duchu, a jen maličko. Jenže to by předtím musel tušit, že u Gringottů pracují skřeti. Docela neslušně zíral na ty dva u vchodu, a to pokračovalo i uvnitř, zatímco si ostatní rozměňovali své obnosy. On měl naštěstí ještě pořád trochu kouzelníkopeněz, a byl za to rád, jelikož se mu zrovna dvakrát nechtělo přibližovat k těm skřetům. Místo toho se postavil ke Gweeny(ne, rozhodně to nebylo tak, že by se za ni schovával - stejně by to nešlo, poněvadž byl z celé skupinky suverénně nejvyšší) a čekal, až si rozmění tedy Ang a Andy. "Závidím ti," řekl upřímně právě Gwee,"jsi z normální kouzelnický rodiny. Moje máti s taťkou kdoví proč radši žijou jako mudlové i když oba kouzelníci jsou. A já si přijdu jako idiot," zasmál se, trochu hořce, "poněvadž vím kulový."
Pořád měl z toho děvčete trochu...ehm...respekt, když ne strach, ale rozhodl se, že to prostě překoná. Přeci jen se zdálo, že toho ví o kouzelných tvorech hodně... a ti Flavieho opravdu zajímali nejvíc. Nikdy nevíte, co z těch znalejších vypadne, takže bude fajn se poblíž Gweeny držet. A třeba to bude i nakonec fajn kamarádka... "To budou nejspíš nějací...eemm..." chtěl odpovědět Andymu, ale fakt zlí a podezřívaví zmutovaní skřítci mu nějak nešlo přes rty. Zvlášť proto, že by to jeden z těch skřítkomutantů mohl slyšet. Raději tedy nechal Gweeny, jakožto jedinou, co vyrůstala po kouzelnicku, odpovědět.

*asi takhle

| +

Mimo herně:
Děkuji, Gwee - jinak bych ten nápis hledala sama

_________________

Arsen chvíli vypadal, že to prostě vzdá. "Já nejsem Darrelovo sušenka," upřesnil temně. Vážně, kdo by vám zavařil kvůli tomu, že jste se zapomněli podepsat? Jedině profesor! Vrhl po Riley pohled, kterým ji jasně vyzýval, ať radši už nic neříká - nic o tom, že by byl kdokoli pitomý, a nic o podepisování balíčků.
Vzápětí se zatvářil nefalšovaně zmateně, když mu Riley potvrdila, že má dorty ráda (úleva), a vzápětí nato přihodila, že hadí zuby by asi vyšly ve výsledku líp (naprostý chaos - Arsen si zkoušel představit, jak se tváří někdo, kdo v balíčku dostane kousky mrtvého živočicha ve srovnání s někým, kdo dostane dort).
Pro jistotu se stejně jako Riley zadíval do sudu ledvinek. Prostě idylka.
Taky se nedíval - to si v tuhle chvíli asi nemohli vyčítat.
"Hmm. Myslel jsem na něco podobného. Jenže," rezignovaně si povzdychl. "Nemůžu si vzpomenout, jak jsme se bavili předtím." V některých situacích je i pro Mrzimora fakticky těžké sebrat optimismus a shrabat ho do nějaké použitelné lajny. Každopádně jakékoli vzdychání, odmlky a rozpačité ticho ho začínaly víc než štvát.
"Nemrkneme se dovnitř? Třeba tam bude něco zajímavého... Mimochodem, ve výloze u Krucánků a kaňourů jsem viděl úplně úžasnou knížku o pokročilých lektvarech, má takové fialové, flekaté desky... Neznáš ji náhodou?"

_________________

Gweeny se vlastně ani moc nedivila tomu, jak jsou její tři společníci vyjevení ze skřetí banky. No, spíš z těch skřetů než bílé budovy. Když vcházeli, Flavi poprvé promluvil, ale to si četl varování nad portálem. To dokonale podtrhlo informace, které dívka před chvíli poskytla o dracích.
Od pultu odstoupila, když si Ang a Andy začali měnit peníze. Postřehla, že za těch pár liber dostali docela slušné množství galeonů, no, alespoň má tak představu, jaký je kurz mudlovské měny. Gweeny vytáhla z kapsy vlastní peníze, uložené v tmavomodrém váčku s erbem Havraspáru. Ten patřil tátovi, ona sama vlastně pochybovala, že se dostane zrovna do téhle koleje. Tam přece chodili ti chytří, a tak si Neyrianne rozhodně nepřipadala. Prostě je asi spíš O´Rileyová, i když maminka chodila do Havraspáru stejně jako všichni McGrathové... Ale asi bude stejná výjimka jako Patrick. I když na Nebelvír si zrovna nefandila.
Docela jí překvapilo, když se k ní přiblížil Flavius. Připadal jí tak trochu odtažitý, co vyšli z Kotle, a ani předtím se nějak nehrnul, aby si s McGrathovou popovídal. Vyslechla si ho, ale úplně nevěděla, co říct. "To nebude tak hrozný. Spousta prváků je z mudlovských rodin, ví toho ještě míň než ty. A abys věděl, já taky musela chodit do mudlovský školy. Máma totiž žije u dědy, a taky vlastně po mudlovsku. A když jsem se nastěhovala k tátovi, nechtěla ani slyšet o tom, že bych přestala do školy chodit. A to věděla, že jsem kouzelnice." řekla nakonec chlácholivým tónem a protentokrát nejistě se usmála. Kdo by to řekl, že se vydá na nákupy úplně sama jen s dětmi, které potkala toho rána v hospodě, a hned si takhle pustí hubu na špacír?
Pak Gweeny opět vycítila svou příležitost. Naklonila se blíž k Flavimu a případně i Ang, jestli už měla rozměněno, a řekla: "To jsou skřeti. Hodně se vyznají v pokladech, sami to bývali hustý zlatníci a tak. Patří jim prej velký poklady." Možná to bylo sdělení přitažené za vlasy, ale bylo jediné, kterého se jí kdy dostalo. A taky ještě, že skřeti jsou hamižní až hanba, ale to jí asi jen Patrick nakukal. Vlastně jí tohle všechno řekl Patrick.
Počkala, až si i Andy rozměnil peníze, a pak společně s ostatními vyšla před banku. Bylo krásně- teplo, svítilo sluníčko a nebe bylo bez mráčku. Otočila se na Flaviho, Andyho a Ang. "Tak, kam teď? Musíme ještě pro kotlíky, učebnice, váhy, sadu na lektvary, uniformu a hlavně pro hůlky!" usmála se na ně. Bylo toho docela dost, co ještě museli oběhnout, a to už bylo odpoledne.

Mimo herně:
Andy, v klidu si napiš tu výměnu, a můžete rovnou napsat, kam jsme vyrazili, to je minimální manipulace

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Když Riley zaslechla Arsenovo rezignované povzdechnutí, měla sto chutí se na místě propadnout do země. Taková potupa a proč... Aby se vzápětí dozvěděla, že to bylo všechno naprosto zbytečné. Zmijozelka pevně semkla čelisti k sobě. Včas se tak zarazila, než by řekla něco, čeho by později litovala ještě víc. Zůstat potichu ale nebylo vůbec jednoduché. Riley zoufale chtěla říct Quinnovi něco zásadního a moc ošklivého. Třeba by se jí podařilo z něj vymámit peprnější odpověď - protože už moc dobře věděla, že toho i jako mrzimorský lidumil schopný je -, padlo by pár ostrých slov a ti dva by spolu definitivně skončili. Z takového boje by navíc jistojistě vyšli s poskvrněnými štíty oba. Obdobná mise by ovšem vyžadovala stoprocentní nasazení a to byl pro Riley menší problém. Současně s ošklivostmi se jí totiž drala na jazyk slova jako ,to mě mrzí´, protože... Riley to, jak se celá situace vyvinula, doopravdy mrzelo. Dokonce se zdálo, že tahle její část ve výsledku převažovala nad tou rozezlenou.
A tak nastal ten okamžik, kdy měla jako poraženecká strana vyklidit pole. Alespoň tak to viděla Riley. Jenže Arsen byl očividně jiného mínění... To měla slyšiny nebo vážně navrhoval, aby si zašli dovnitř obchodu jakože... Společně? Obrat v celém rozhovoru ji taky zrovna nepomohl zmoudřet.
"Fialové a flekaté desky?" zopakovala zaraženě a chvíli jí trvalo, než jí došlo, nač se Arsen vlastně ptá. "Ehm. Jo. Myslím, že na tu jsem narazila, ale... Bylo to jen novější vydání knížky, co jsem ji zdědila po dědovi, takže jsem se o ni moc nezajímala. Radši jsem sáhla po tomhle měsíčníku." Riley krátce zamávala v ruce časopisem s lektvarovou tématikou, načež se odmlčela... "Hele... Neřekl jsi právě náhodou, že už se spolu normálně bavit nemůžeme?" otázala se zmateně, jelikož jí to zkrátka nedalo. Ona si tak jeho jednoduchou větu vyložila a tyhle pokusy o rozhovor jí proto vcelku logicky nedávaly smysl.

_________________

Arsen v duchu oplakal svůj celkem normální, společenský příspěvek do hovoru, který (málem!) zůstal bez odezvy, a vrátil se k tomu, u čeho se Riley asi zasekla.
"To jsem neřekl! Myslel jsem tím... jakože si nepamatuju, kdy by dva jsme se bavili nějak obyčejně. Přijde mi, jako kdybysme se vždycky jen pošťuchovali a hádali," zamumlal. Určitě musela někde na počátku existovat nějaká ta hezčí fáze. Fáze nedůvěřivé Riley a občasného pozdravení se na chodbě. Pak to nejspíš začalo tou rivalitou na lektvarech, Darrelem... Vážně si nevybavoval jediný rozhovor, který by byl zároveň "jako dřív" a "bez hádání" zároveň.
"Hele, a jestli se v tom hodláš rýpat a bojkovovat mi moje 'normální bavení se', tak - tak já dovnitř půjdu sám," zabrblal trochu vzpurně. Jestli se Riley zdálo, že ustoupil moc rychle, bylo jí to podezřelé, nebo chtěla víc přesvědčování... Arsen vážně nepotřeboval zdlouhavé minuty ujišťování, že to nikdo z nich tak nemyslel. To věděl.
"Můžu si to půjčit?" vrátil se celkem vděčně k něčemu, co už neřešilo a nesnažilo se pojmenovat to, co mezi nimi bylo nebo bude, a ukázal na časopis. Druhou rukou při tom rovnou otevíral těžké dveře do obchodu, takže ven vyvanula dost drsná pecka do nosu - směska pachů a zápachů, vůní a navinulého kouře, nejspíš z něčeho uzeného.

_________________

"To není pravda," zaprotestovala Riley automaticky, ale ničím své tvrzení nepodložila. Jestli si obdobně jako Arsen nemohla vzpomenout na nic hezkého nebo jen neviděla smysl pátrat v paměti ve směti roztodivných vzpomínek... Výsledek byl tak jako tak stejný. Ticho.
Když ji poté Arsen nařkl z bojkotování jeho pokusů obrátit list, narovnala se v zádech a zavrtěla hlavou. Ona přeci nic nebojkotovala. Pouze nepatřila k druhu důvěřivců, kteří vědí, nezpochybňují a věří druhým bez ptaní. Zrovna tohle jí přeci nikdo nemohl mít za zlé. Člověk musí být opatrný...
Jak tak Riley pozorovala Quinna, který se mezitím chopil vchodových dveří, aby je otevřel, mlčky zvažovala, jestli jít dovnitř také nebo se někam zašít sama. Výpary linoucí se zevnitř krámku jí rozhodování ovšem značně usnadnily. Jen s nepatrným zaváháním tak předběhla Arsena, zády se opřela do dveří na znamení, že je podrží, a bradou naznačila, aby vešel. "Až po tobě," řekla a ruku s časopisem zdvihla tak, aby si ho od ní mohl převzít, když procházel kolem. Jestliže tak Arsen učinil, takřka profesním hlasem, který naznačoval, že se pro dnešek pokusí být hodná, se zeptala: "Slyšel jsi už někdy o postaršovacím lektvaru? Tady se o něm píše..." Riley poodstoupila od vchodu, aby mohla vejít i ona. "Tak úplně nechápu, kdo by se chtěl dělat starším. I mudlové přeci touží po věčném mládí," pokračovala.
Jakmile ovšem stanula uvnitř apotéky, otázala se: "Šli jsme sem z nějakého důvodu nebo jen nachytat vůni zdarma? Protože... Ačkoliv jsou lektvary fakt super, i já bych radši voněla po kytkách než po fermentovaných rybičkách." Významně se zadívala na ingredienci v jedné z pootevřených sklenic na pultu.

_________________

Na pult Andy hned po Ang strčil všechny bankovky a mince, které měl v tašce. Skřet si zrzka odborně proměřil a pohrdavě si začal malou lupičkou zkoumat mince a bankovky. Jeho řídké šedé vlasy se při této činnosti ani nehnuly. Měl na sobě, od pohledu a Andyho přeměření, asi kouzelnické sáčko. Ostatně.. asi jako všichni pracovníčci zdejší banky.
Asi už byly ke skřetově hlavě připnuté na tolik, jak by je tam připlácl gelem. Dlouhýmy prsty schoval všechny bankovky do pultu a vytáhl celkem velkou kopu mincí. Tolik mincí po hromadě ještě neviděl. Takové kurzy.. to se teda vyplatí.. postavil se na špičky a uviděl zlata ještě více, než před tím. Měli tu neobyčejně vysoké pulty.
"56 galeonů, 253 srpců a 389 svrčků." řekl skřet pomalu, ale zřetelně pisklavým, přidušeným hláskem a postupně vyrovnával mince od sloupečků na pult. "Díky.." oznámil Andy a rukou zbořil skřetovy věžičky, což se mu pranic nelíbilo, a nahrnul je do tašky. Nějak ztěškla, možná, že až moc.
Všichni vyšli z banky zpátky na rušnou Příčnou ulici a mířily k jednomu obchodu. "Já bych začal u těch učebnic.." řekl Andy nadšeně. "Ten je kde?" Popravdě.. Andyho knížky zajímaly nejvíc, nejspíše tam totiž bude spoustu informací o kouzelnickém světě.
"A dá se tu koupit taky něco jiného, než jen věci do školy?" zeptal se Andy i přes to, že byl snad každý obchod pro jinou věc.
Andrew si tu se svým mudlovským oblečením připadal trochu vystrčený. Došli k jakémusi obchodu, ze kterého byl cítit nový papír. Nebo pergamen? Asi pergamen, protože kouzelníci na papír napsali.

"Takových peněz! Ti Gringottovi musejí být opravdu bohatí!" Prohlásila Angvin nadšeně, když vycházeli všichni z banky. Připadala si jako v snách. Tolik kouzelnických věcí a hlavně tolik kouzelníků! Když Andy řekl, že si nejdříve dojdou zakoupit učebnice, mlčky souhlasila. Dokonce se těšila až si koupí všechny ty zajímavé knížky a věci! Když vcházela do obchodu s knihami, přečetla nahlas jméno obchodu. "Krucánky a Kaňoury, co to má znamenat?" zeptala se, protože jí ten název nedával moc dobře smysl. Ale ty "Kaňoury", byly buď kňouři, neboli divočáci, nebo divně řečené kaňky, dobrala se, že ty kaňky spíš když je to obchod s knihami. Do obchodu vešla jako poslední. Do nosi jí zavanula vůně všech těch knih a pro ni vůně nového poznání. Strašně by si chtěla koupit nějakou knihu o dracích... Ale třeba i o tom famfrfálu, nebo jak se ta hra na těch košťatech vlastně jmenovala. Ale na přemýšlení teď nebyl čas. Rozhlížela se kolem sebe a hledala nějaké učebnice. Zamířila k nějakým stohům knížek kolem kterých se hemžily děti, zhruba stejně staří jako oni. Pohlédla na svůj seznam učebnic. Ano, opravdu to byly ty knížky! "Gweeny, Andy, Flave,!" houkla na ně, i když jí vůbec nedošlo, že Flavieho jméno vyskloňovala špatně. Vzala si jednu z knih do ruky a prolistovala si jí. Měla přinejmenším zajímavé a krásné obrázky. Samozdřejmě že se chopila knihy Fanatiská zvířata a kde je najít. Kniha měla červenou koženou vazbu, rohy zlaté a byl na ní vymalovaná zlatá hlava jednorožce s rozevlátou hřívou. Už teď věděla, že předmět, ke kterému je tahle učebnice, bude její oblíbený.

Gweenino prohlášení, že spousta dětí o kouzelnickém světě toho moc neví, zvlášť ty z opravdu mudlovských rodin, ho sice uklidnilo, ale i tak se pořád zlobil na rodiče, že z něj prostě chtěli mít mudlu jako trudlu, ani se ho nezeptali na jeho vlastní názor. Nakonec nad tím ale jen pokrčil rameny. S tím evidentně nic nenadělá. Navíc tady kolem bylo tolik věcí, na které se dalo koukat... nebo minimálně tolik skřetů, na které se koukat dalo. Nehledě zlato a mramor a kouzelníky, co si přicházeli vybírat peníze. Zajímalo by mě, jestli tady má nějaký sejf nebo něco takového i naše rodina, pomyslel si Flavi a rozhlížel se kolem, jako by snad někde měl být obří blikající nápis "TUDY K EÖBERGSSONŮM". Což samozřejmě nebyl. Rozhodl se, že se na to musí zeptat matky. A taky si najít něco víc o těch skřetech. Děsili ho, jen co je pravda, a fakt by jim doporučil pleťovou masku a nějakou dobrou manikérku, s těmi jejich nehty a vůbec. Jediné přijatelné na nich snad byly ty chytré oči, kterých se ale Flá zase dost bál.
"Já hůlku a hábit už mám," opáčil zamyšleně, "ale toho zbytku bych se rád s vámi zúčastnil."Tak či tak, skupinka dětí brzy banku opustila a bylo dohodnuto, že se půjde pro knížky jako první. Flavimu to ani náhodou nevadilo, ale krom učebnic se chtěl podívat i po něčem na normální čtení.
"Ty, Gweeny," zase promluvil na jedinou průvodkyni, které se už docela přestával bát, "a mají kouzelníci nějaké vlastní pověsti a pohádky?"
Ať už mu odpověděla cokoliv, během chvíle vešli do obchodu s knížkami, který nesl vážně podivný nápis.


"Krucánky? Hm... asi jako kroucený písmo nebo co, víte, jak někdo dělá různý kudrlinky a tak, když píše, že jo?" hned u vchodu začal rozebírat první slovo jména obchodu. Kaňoury mu na rozdíl od toho přišly naprosto jasné. Prostě velký kaňky. Jako fak ultravelký kaňky. Což asi znamená, že kouzelníci píšou inkoustem. Moment, ale já si žádnýho inkousto-obchodu nevšiml!
Jelikož ale byli v obchodě s knížkami, cítil se ve svém živlu. Aniž by dával pozor na to, že Ang evidentně už objevila všechny knihy, které potřebují, nebo spíš právě proto, že je objevila... ehm, prostě vyrazil přímo k prodavačce.
"Dobrý den," pozdravil s úsměvem, "rád bych nějaké knížky o věštění, astronomii, astrologii, pověsti a pohádky, mýtická stvoření a tak. A taky tyhle učebnice," řekl prostě a ukázal seznam. Bylo mu úplně jedno, jestli tady utratí svoje všechno našetřené kapesné za posledních pět let. Čtení bylo totiž krom šití, vyšívání, kreslení, háčkování a pletení jednou z mnoha věcí, které Flavi opravdu miloval. "No a pak taky to....to..." pokračoval, a snažil se vzpomenout na název knížky, co mu řekla Gweeny (pokud mu nějakou řekla, jinak se tato část prostě vynechává). Prodavačka mu poradila, aby si nejdříve došel pro učebnice, že mu zatím ostatní najde (páni, kouzelnický prodavačky jsou tááák milý!), a tak se Flavius připojil ke skupince dětí u učebnic. To, že ho Angvin oslovila FLAVE moc neřešil, ač jindy by mu to asi hnulo žlučí.

_________________

Arsen viditelně zabodl do Riley trošku pobavený pohled s pozvednutým obočím, když se hned chytila a zase s tím začínala.
"Ne, určitě není," zazubil se, prošel dveřmi a převzal si s díky časopis, aby si ho zběžně prohlédl.
"Samozřejmě že slyšel... náhodou se může určitě hodit v obchodech, kde potřebuješ koupit něco, co se prodává jen dospělým kouzelníkům, nemyslíš?" Jinak ale musel dát Riley za pravdu. "Jenže je to s ním jako s kterýmkoli jiným lektvarem, ne? Časem vyprchá a ty se zase vrátíš k původnímu věku. A je to jenom fyzický, člověk po něm určitě není chytřejší, zkušenější nebo moudřejší..."
Po její otázce se rozhlédl po obchodě a pokrčil rameny. Sám za sebe se chtěl asi jen podívat, ale zdálo se mu, že to je pro Riley špatná odpověď. Omluvně po ní koukl a trochu se usmál.
"Mně se tu líbí, protože tu mají věci, které nejsou na skladě ve škole. Některé z těch věcí má u sebe leda McKayová, Snailer nebo náš novej kolejní v kabinetu - možná. Na skladě není skoro nic na složitější lektary," vysvětlil a krapet se tím prozradil, protože tak dychtivě zíral po přísadách, které byly neobvyklé a většinou taky drahé.
"Já bych si děsně rád zkusil ten postaršovací... Co vlastně budeme míchat ve čtvrťáku?" rozhodil rukama. On osobně by konečně přivítal něco, co by jim pomáhalo myslet a naučit se něco přes jednu noc. Zvlášť s rozpisem famfrpálových tréninků, které Arsen sotva dokázal někam nacpat tak, aby mohli dorazit všichni najednou.
"Mimochodem, slyšela jsi o Snailovi? Že prej odešel na odpočinek. On! Vždyť mu nebylo ani..." Zaváhal. "No, určitě ne sto. Všichni starší říkali, že byl skvělej," pronesl parte zachmuřeně.

_________________