A Gid jí pomáhá

"Jasně, to dá rozum." zatvářil se nečekaně moudře - moc dlouho mu to ale nevydrželo. Brzy přeřadil zpět na troubo-úsměv.
"Vědecky tam sovy tráví. A existuje pár kouzelníků, co razí teorii, že v sovích předžaludcích se rodí všechny jejich city. Aspoň tedy ty velké city." pousmál se - on k této skupině rozhodně patřil. Vždycky si myslel, že zvířata toho mají s lidmi hodně společného, a právě city patřily k tomu hodně.
Se sluníčkovým úsměvem přesunul pohled ke dvěma sovičkám-dvoujčatům, na které se rozplývavě zazubil. "Ty jsou slaďoučké. No, ale asi si je budeš muset koupit obě, protože si nedovedu představit, že bychom tu jednu nechali." věnoval další zazubení Emilce. Rozhodně by mu přišlo nehezké nechat sovičku bez brášky/sestřičky. To byl jeden z důvodů, proč si málokdy něco koupil - v regálu to vždy bylo s něčím pohromadě, a jemu přišlo hloupé nějakou věc odcizit od ostatních, na které byla zvyklá. Co na tom, že brky podle většiny kouzelníků nemají city, nebo nedejmerlin rodinné vazby.
"Těm se u tebe bude určitě líbit." zhodnotil tedy nakonec a znovu se usmál, načež (na vteřinku) přesunul pozornost od Emilky na sovičku, která se zdála být Emilkou číslo dvě. "A já si vezmu tuhletu." rozhodl se. Sám se dělil o sovu s Felixem, a protože toho momentálně neměl tak úplně v lásce (a to i přesto, že ho s Em dal tak trochu dohromady) rozhodl se konečně korespondenčně postavit na vlastní nohy.

_________________

"Aha, tak to jsem vážně nevěděla, nejsem zrovna sovoexpert," přiznala se s úsměvem. A pak že bude on dělat uklízečku. To spíš ona, když ani neví co je ten... no prosím, už zas zapomněla, jak to Gideon říkal.
"Taky mě to napadlo, vlastně by jedna mohla patřit mamce, abych se o ní pořád nebála. Je malá a rozkošná, takže z ní ani nebude mít strach nebo tak," odvětila ohledně toho, že by si sovy měla vzít obě. Její mamka se opravdu trochu bála těch kouzelnických návyků, ne že by jí to Em někdy měla za zlé, byla přece mudla! A i ji samotnou po těch necelých sedmi letech pořád některé věci překvapovaly.
"Dobře," pousmála se nad Giddieho výběrem. Tak nějak čekala, že si tu malou rozkošnou sluníčko-sovičku nakonec koupí on. Bylo jí fajn. Vlastně se cítila jako by tu byla spíš s kamarádem, což bylo super. Nemusela se ničím stresovat a byla ráda, že Gid evidentně poslech to, co si přála. Došla tedy za prodavačkou, požádala o sovičky, klícky, zob a jiné potřebné věci a po chvíli zaplatila. Postavila se i s nákupem ke dveřím a čekala, až koupí svojí sovičku. "Tak co, půjdem ještě někam, nebo se uvidíme až na Mistráku?" otázala se ho s úsměvem.

_________________

Zazubil se na ni - znělo to skoro jako obdiv. Když ona byla opravdu tak mco úžasná! Nedělalo mu sebemenší problém se s ní uvolnit, navíc když věděla o jeho citech, nemusel se ani bát, že řekne něco nepříliš vhodného. Cítil, že udělal dobře, a dokonce to ani nestálo jejich přátelství. Prostě super situace.
"Nevadí. Já sovy miluju, víš?" svěřil se a usmál se na malou rezavou sovičku, přemýšleje o jméně. Emilka by bylo... No, hloupé. Navíc nechtěl mluvit se sovou stejně jako se svou holkou, že. Pak mu logicky přišla na mysl jména od G - bylo by to G&G, což bylo jednoznačně cool.
Počkal, než si nakoupí Emily, a pak sám požádal o tu ultra-úža sovičku, která získala jméno Gylfie - popřípadě Gary, kdyby se jednalo o samečka. Jeho sestra teď měla Kasse a Nudlososku, a jinak měli všichni (krom Jamese) svou sovu. To bylo taky cool. A sluníčkový. Dneska mu připadalo sluníčkový všechno.
"Nemám nejmenší tušení, kam bychom se ještě mohli vecpat... Ale možná tě můžu pozvat na zmrzlinu, jen na chvilku - když nevyšla ta dýňová šťáva..." zazubil se typicky Gideonským úsměvem a otevřel Emilce dveře. Dnešek byl skutečně výjimečně slunečný.

>> Možná zmrzlina?

_________________

"Lidi se s tebou možná nebaví jen tak, protože je nenecháš, za vším něco hledáš," zabručel Arsen a překvapeně se na Riley zadíval, jestli myslí vážně, co právě řekla. On si zrovna nepřipadal moc... zásobený kamarády. Nějaké měl, určitě, a měl je moc rád, ale... náklaďák? No, kvůli zlatonce a tomu, že se - moment, on se přece nevrtěl na koštěti! Zkrátka a dobře, kvůli tomu je přece neměl... Nebo ano? Dost o tom pochyboval, protože na hřišti doteď nepředváděl nic zase tak extrémně úžasného. Byl v tom průměrný a jednou nebo dvakrát měl jen štěstí.
"Nechám tě sežrat Bastet, jestli chceš. To je maguár, našli jsme ji v lese, to by taky šlo," ušklíbl se, jako že vyplnit její přání by nebyl takový problém. "Ten tvůj potravinový problém by možná řešilo to, že si jednoduše už nikdy nic nevezmeš od Darrela. Hele, a tebe nikdy nenapadlo, že ty zase oslňuješ tím, jak umíš ty lektvary namíchat? Že jsi chytrá? Nepotřebuješ přece..." Koukl rychle dolů. "...nový boty, šminky a tak," dokončil neobratně a pokrčil rameny, takže se zelený sliz povážlivě zakymácel a trochu ho vyžbluňklo právě na Riley. "Sakryš, promiň." Dost bezradně se podíval na svou plnou náruč. Mohl by se pokusit sundat ten chuchel Riley z vlasy leda botou, a to nebylo moc košér řešení. Arsen rychle nabral barvu ředvičky za to, co právě řekl, i to, co udělal.
"Víš o tom, že když budeš tohle počítat jako naschvál, že nám ten mír vůbec nevydrží?" vybreptl zoufale a rychle se snažil vybalancovat sliz, aby mu přestal protékat přes ruce na zem. Vážně ho zajímalo, kam to dá...

_________________

[Emily, sovy a jiné...]

Na Gida se prostě nešlo neusmívat, zvlášť ne když on se taky usmíval. Bylo to vážně, ale vážně nakažlivé. Dobře, to byla pro Emily většina úsměvů, ale některé prostě... více než jiné. Docela se jí přestávala zamlouvat představa, že by měla čekat až do Mistráku nebo tak nějak, sama s myšlenkami, které se jí docela hezky zatím dařilo vypudit z hlavy právě díky Alwullovi. Na druhou stranu nebyla sobec aby si ho uzurpovala jen pro sebe, zvlášť ne, když sama vlastně ještě nevěděla, jak moc vážné vlastně chce, aby to s nimi nakonec bylo.
"Jo, to bys mohl," přikývla s úsměvem ohledně té zmrzliny, "takovou sladkou tečku za dnem či tak nějak."
Samozřejmě jak jinak, než že zazubení opětovala a následovala svého nyní už asi-skoro-přítele ze dveří rozhodnutá pro pořádnou čokoládovou zmzlinu ještě dřív, než někam došli. Klasika totiž byla klasika.
>>>Zmrzka

Mimo herně:
Kdyžtak teď začni ty

_________________

Riley se užuž nadechovala k protestu, když tu jí došlo, že na tohle zkrátka nemohla najít žádný vhodný protiargument, protože pro jednou měl Arsen pravdu. „Ale lidi nikdy nedělají nic bezdůvodně,“ svěřila se nakonec se svou životní filosofií, čímž jako by se alespoň snažila vysvětlit, proč za vším něco hledá, když už to nedokázala vyvrátit. „Co je špatného na tom ty jejich důvody chtít znát?“ optala se spíše tak nějak řečnicky. Inu v jejích očích se jednalo o pouhou opatrnost a jestli to někdy přeháněla, to už byla věc jiná...
Když pak Arsen navrhl, že se o likvidaci její osoby klidně postará sám s nějakým maguárem – Riley ani netušila, co to je za potvoru, ale vůbec se jí ten název nelíbil -, zatvářila se kysele a poznamenala: „To by od tebe bylo fakticky milé... Díky.“ Ten sarkasmus se nedal přeslechnout.
Riley by bývala okomentovala i jeho chytráckou radu, aby si už od Galla prostě nic nebrala, a bývala by mu možná i vmetla do tváře, že zrovna tahle příhoda skutečně potvrzovala její prve vyslovenou teorii o vypočítavosti lidských bytostí, ovšem to by na ni nesměl vychrlit i to... Další. ,Tak já najednou... oslňuju?´
Naštěstí byla ušetřena rozpaků, když jí přistálo na hlavě to zelené něco, jak sebou Arsen šil. „No fuj,“ postěžovala si a hned si to rukou začala z vlasů odstraňovat. „Fuj, fuj, fuj,“ opakovala v průběhu celého čistícího procesu, dokud konečně nepohlédla na svou zamazanou dlaň. Teď už jí ta slizová akce nepřišla jako až takový projev štěstěny...
S oslizlou prackou napřaženou před sebou pohlédla na Quinna. Vypadal, že si s celou tou spouští nevěděl vůbec rady. „Ehm... Já myslím, že... Ti to prominu,“ oznámila Riley způsobem, jako by právě udělila Arsenovi milost. Přeci jenom se rozhodla ho za jeho naschvál netrýznit, že ano... Nejistota, která se jí přitom ale vkradla do hlasu, onen obřadný efekt úplně zkazila.
V následující chvíli Riley začala šátrat tou jednou čistou rukou po kapsách, jestli náhodou nenahmatá něco užitečného. A vida! Igeliťák! „Ukaž,“ oslovila Arsena, zatímco do pytlíku hodila svůj menší podíl zelené hmoty. Vzápětí sáček chytla za obě ucha a přidržela ho Arsenovi pod rukama, aby se mohl také toho hnusu zbavit. A pokud to udělal, milostivě mu celý dárkový balíček přenechala.
„Takže... Vážně mír?“ ujišťovala se pak vzápětí. „Ehm... Vážně jakože doopravdy? Kamarádi?“ dovolila si nakonec zeptat se přímo.

_________________

>> Ollivanderovy hůlky & Madame Malkinová
Tak, nakoupeno. Jakmile Gweeny vylezla od Ollivandera, jasně pocítila, že její havraspárský váček s penězi je o něco lehčí. Gandalf na ní skutečně čekal před obchodem, až jí trochu připomínal psa a hned jak svou novou paní zmerčil, nadšeně vzletěl a kroužil jí nad hlavou.
Možna čekala, možná už ti dva venku byli, ale v uličce se zase setkala s Ang a s Andym.
"Dneska to bylo fajn." obdařila je oba úsměvem. Opravdu. Doufala, e si dnes nasla nové opravdové kamarády. Snad s někým z těch tří bude i v koleji.
Zamračila se na temnící nebe. "Já už asi budu muset jít zpátky, odjíždíme totiž zpátky do Skotska." Nejistě se na ně oba zase usmála. "Budeme si psát, že jo? Jestli nebudete mít sovu, tak mi můžete zpátky poslat po Gandalfovi. kývla hlavou nahoru ke své nové sově.
"Tak.. zatím, snad v Bradavicích!" rozloučila se s nimi a vrátila se do Děravého kotle.

Ke své radosti zjistila, že zpátky nemusí mudlovským vlakem a ani nemusí zůstat u nevlastní tetičky v Londýně. Tatínek si prý během dne domluvil práci doma, takže se může o Geeeny starat doma. Sem údajně jeli vlakem proto, že jim došel Letax. Mno, fajn.
Už večer se přesunuli i s novou zásobou kouzelného prachu ke krbu u Děravého kotle. A během chvíle byla Gwen stovky mil daleko od Londýna.

Domov, sladký domov ve Skotsku

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Arsen se v tom dál nerýpal. Tak nějak poznal, že Riley to myslí smrtelně vážně a že z takových přesvědčení ji rozhodně nezviklá ze dne na den. Nebo z roku na rok.
S díky a úlevným výdechem nasypa zbytek slizu do igelitky a rozpačitě si otřel ruce do trička, načež si igelitku přebral*.
"Promiň," zakvílel a když se Riley nepřesvědčivým tónem rozhodla, že z toho nebude dělat velkou věc, opatrně natáhl ruku a sundal jí z hlavy větší kus slizu, kterého si nevšimla. "Ehm. Tak to je fajn," zamumlal docela úlevně, i když přešel to, že se jim do usmiřování vloudil sarkasmus, zatímco on myslel to, co řekl, úplně vážně. Radši ale nerozebíral to, že ne každý dokáže zřejmě ocenit talent na lektvary, jinak by byla Riley určitě ještě oblíbenější... Zatím se musel spokojit s tím, že se jí to pokusí dokázat aspoň u své maličkosti.
"Ne jakože, doopravdy kamarádi," přkývl pak bez zaváhání docela vážně a odpustil si úsměv od ucha k uchu, aby se Riley nezdálo, že to znevažuje. Pak mu ale přecejen zacukaly koutky úst v náznaku smíchu. "Teda, pokud vysloveně nechceš nepřítele, ale já tě mám mnohem radši za kamarádku. Ehm... Nevíš, kde se tu bude dát smýt ten sliz? Venku jsem viděl pítko kousek za vetešnictvím a Prvotřídními potřebami pro famfrpál," dodal zamyšleně.

* Igelitka plná zeleného slizu = nejspolehlivější usmiřovadlo

_________________

"Jo jasně.." řekl Andy nejistě, když se s nimi Gweeny loučila a pohlédl nahoru na sovu. Soví pošta pro něj byla naprostá novina, ale doufal, že si ještě během prázdnin všechno osvojí.
Popotáhl k sobě kufr a zamával Gweeny ještě před tím, než odešla z ulice. "No, tak já už taky budu muset domů. Slíbil jsem, že do večera budu u dveří.." Uculil se přátelsky na Ang. Kufr byl o něco těžší, než před tím. Teprve teď si Andy uvědomil, že je z tvrdé, hnědé kůže a vypadá jako úplně nový. Ještě se trochu leskne. Ve svém zavazadle měl tedy všechno, co jeho dopis z Bradavic vyžadoval - všechny kotlíky a různé skleničky, snad miliony knih. Ostatní věci mu budou brzy doručeny.
"Tak ahoj.." Mávl také Ang a spolu s kufrem v zádech se rozešel ke Kotli.

"Tak sbohem v Bradavicích, Gweeny!" Rozloučila se s ní a pak velice podobně i s Andym. Tak nakonec bude v Kotli asi skoro sama. Do té "sovírny" si přece může zajít i zítra. Takže teď už byla na cestě do Děravého kotle. Stále ještě se fascinovaně si prohlížela obchody kolem kterých procházela. Mamce hold napíše zítra, vždyť je snad pořád v Londýně, takže jí to nebude tak dlouho trvat. S nějakou obtloustlou čarodějkou prošla zdí do Děravého kotle.
>>>Děravý kotel