Ron okolí příliš pozornosti nevěnoval a na chvíli dokonce zavřel oči, takže si Brook pochopitelně nevšimnul. Když však zaslechl své jméno a dobře známý hlas, oči zase otevřel, zapátral pohledem kolem sebe a jakmile spatřil spolužačku, narovnal se. „Nazdar, Brook,“ zahučel, ušklíbnul se a pokrčil rameny. „A co?“ odvětil na její poznámku, že zase utekl z domova. Nepřišlo mu to nijak zvláštní – často se takhle toulal a všichni to o něm věděli. „Pohádal jsem se s tátou, tak jsem radši zmizel,“ vysvětlil, ale nevypadalo to, že by ho to nějak trápilo. Konec konců, takhle mu bylo fajn.
Když mu Brook podstrčila lahev s vodou, věnoval jí vděčný úsměv. „Díky, musím si někde něco koupit. Docházejí mi zásoby,“ zamumlal, odšrouboval víčko a pořádně se napil. Pak lahev kamarádce zase vrátil a znovu se pohodlně rozvalil na lavičce. „Nevíš, jestli maj v Kotli ještě volný pokoje? Potřeboval bych se tam na pár dní zašít,“ prohodil tázavě, zabloudil očima k Brook a sundal si sluneční brýle, které si vzápětí posadil do rozcuchaných vlasů, aby mu bylo vidět do očí. „Můj obličej vypadá vždycky dokonale,“ odvětil pobaveně. „To ten letax. Bábi mi zabavila koště s tím, že nepoletím do Londýna na nějakým smetáku, když můžu použít krb.“
Jakmile se Ron zbavil pocitu, že skrz naskrz vysychá, vylovil z kapsy kraťasů krabičku cigaret. Tohle byla novinka – o minulých prázdninách na tenhle převážně mudlovský zlozvyk ještě ani nepomyslel. Ale doznívající stres z NKÚček a neustálé hádky s otcem zahrály svou roli a z Aarona se pomalu stával kuřák. Pravděpodobně jen prázdninový, protože ani on nebyl takové pako, aby kouřil na pozemcích školy. Dokázal se do průšvihu dostat tisícem dalších způsobů, tak proč tahat do Bradavic cigarety. Strčil si cigaretu do koutku úst a začal po kapsách hledat zápalky. Ani ho nenapadlo, že by Brook mohlo být kouření proti srsti. A i kdyby bylo, tak co? Není to její zdraví.

_________________

"Nic," odvětila Brook a vyplázla na Aarona špičku jazyka, načež se pobaveně uculila. Kdyby měla počítat, kolikrát její kamarád utekl z domova, nestačily by jí k tomu prsty obou rukou. Dříve ji to mrzelo a měla snahu vztah Aarona k jeho otci napravit, ale velmi rychle to nechala plavat - když se o sebe chlapec dokázal postarat sám, nebylo co řešit.
"Jak dlouho jsi ve městě?" zeptala se, zatímco si od něj brala zpátky lahev a strkala ji zpátky do batohu, "Hm...myslím, že pár volných míst tam ještě bylo, ale budeš se muset dojít zeptat. Přinejhorším jsem ochotná nechat tě spát u mě v pokoji na podlaze," prohlásila, když zapínala přezky a potutelně na Aarona mrkla.
"Pako!" houkla na něj, když obhajoval svůj vzhled a plácla do dlaní do ramene. "Tebe ty šmouhy vážně netrápí, co? Připadám si, jako bych se kamarádila s horníkem. Ale to bys pak na sobě měl i nějaký super overall," zavrtěla pobaveně hlavou a zasněně si povzdechla. Samozřejmě to myslela jako vtip, což potvrdila následným zazubením a vložila si do pusy svoje ledo-lízátko, které malinko roztálo na slunci, když ho držela v ruce, aby mohla mluvit.
"Vážně?" protáhla s povytaženým obočím, když Aaron vytáhl cigaretu. "Zničíš si tím zdraví...ale tobě už asi stejně nic nemůže uškodit," řekla, načež nad tím mávla rukou. Sama ještě cigaretu nedržela ani v ruce, ale všešobecně to byl šíleně moderní zlozvyk. Upřímně ji zajímalo, jestli nad Aaronem bude taky pršet pokaždé, co si zapálí na školních pozemcích, jako nad tím Takashim ze Zmijozelu.
Opřela se zády o lavičku, nožky si natáhla před sebe a chvilku ťukala špičkami bot o sebe, a pak se otočila zase k Ronovi. "Co vlastně prázdniny? Nějaké super drby, co se ještě nestihly dostat do Bleskobrku? Nějaká krasavice na obzoru?" zeptala se ho a pobaveně se pousmála.

_________________

Ani Aaron svůj úprk z domova víc nerozebíral. Neměl, co víc by o tom řekl, navíc mu bylo úplně putna, jak to ostatním mohlo vyznít. On to bral jako takový… výlet. Jiní jako vzepření se rodičům, akt rebelství a merlinví co ještě. „No, ve městě jsem od rána. Prošel jsem snad půlku Londýna. Ale na cestách už jsem asi…,“ Ron se zamyslel a zvedl pohled k modré obloze. „přes týden? Nevím přesně,“ odvětil nakonec a pokrčil rameny. Když se takhle sám toulal, většinou mimo civilizaci, snadno ztrácel pojem o čase. Vlastně ani netušil, co je za den, ale neptal se. Netrápilo ho to, starosti si nedělal. „Kolik teď vůbec chtěj za pronájem pokoje? Pořád stejně, nebo podražili?“ prohodil tázavě, protože netušil, jestli mu po nákupu věcí do školy zbude dost peněz na vlastní pokoj. „Dík, seš kámoška,“ zazubil se hned, když mu Brook sdělila, že by ho přinejhorším nechala spát u sebe v pokoji, na podlaze. Podlaha mu ani trošku nevadila, byl zvyklý spát všude možně. Přátelsky jí dloubnul do žeber a zase si zakryl oči brýlemi, protože ho od slunce začínaly nepříjemně pálit.
„Proč by mě měly trápit šmouhy?“ Ron se ušklíbnul a potřásl hlavou. Taková prkotina. „Ale když ti to tak vadí…,“ prohodil, odněkud vylovil čistý kapesník a obličej si otřel. Sice mu zůstala tmavá šmouha na čele, ale horníka už naštěstí nepřipomínal.
Aaron čekal daleko horší reakci na to, že kouří, takže se na Brook na chvíli překvapeně zadíval, než konečně vylovil zápalky, připálil si a vyfoukl obláček kouře. „Dík za kompliment,“ zahučel, když Brook prohlásila, že jemu už nemůže nic uškodit. Osobně se nepovažoval za tak velkého ztroskotance, ale ani se ho to nijak nedotklo. Jen pokrčil rameny a hodil to za hlavu. „Hele, hlavně o tom nikomu neříkej. Kdyby se to dozvěděl táta, zabil by mě,“ zahlásil ještě. To, že by ho otec rozčtvrtil, byl jediný zádrhel, jinak na kouření neviděl absolutně nic špatného.
Když se Brook zeptala na prázdniny, Aaron se krátce zamyslel. „Nic moc. První měsíc dobrý, táta byl pryč. Pak jsem se radši zdejchnul k bábi. Málem mě zabila, když jsem jí na pár dní zmizel. Nechápe, že do Helsinek je to na koštěti kousek. A co jako, že se letí nad mořem?“ protočil očima. „Krasavice? Tak ta by mi tak scházela,“ pobaveně se ušklíbnul a potřásl hlavou. „Co ty? Nějakej krasavec?“ oplatil jí otázku a lišácky se uculil.

_________________

"Týden? Myl ses?" zeptala se Brook, lehce se od kamaráda odtáhla a podezíravě na něj přimhouřila oči, což bylo samozřejmě hrané. Ona byla zvyklá na ledacos a Aaron byl cítit maximálně po cigaretách...na což byla zvyklá taky - skoro všichni senioři v matčině pracovišti kouřili.
"Tom po mně chtěl malinko víc, ale umluvila jsem ho na slevu. Tobě bude pěknej kukuč asi k ničemu," odvětila a nevinně pokrčila rameny. "I když, kdybys na něj pořádně zamrkal, třeba by si myslel, že máš tik v oku a slevu by ti dal," pokračovala a provokativně Aaronovi stiskla tvářičku. Celkově ho už od prvního ročníku strašně ráda pošťuchovala, nejspíš za to mohlo to, že to byl typický Mrzimor.
Se zadostiučiněním ženám a dívkám vlastním pozorovala, jak si setřel většinu šmouh, i když ta na čele mu zůstala. Brook se rozhodla, že mu o ní neřekne a bude se snažit se jí vyhýbat pohledem a nesmát se do doby, kdy Aaron konfrontuje jiného člověka, aby mohla vidět jeho reakci. Toho člověka, ne Aarona.
"Nemáš zač, víš, že ti komplimenty skládám ráda," prohlásila a sladce se na chlapce uculila, načež se na něj pobaveně ušklíbla. "Ty si vážně myslíš, že na tebe nemám milion dalších věcí, za který by tě tvůj táta zabil?" nadhodila a lehce povytáhla obočí, zatímco koutky úst jí vystřelily vzhůru.
"Ty tvojí babičce jednou uženeš infarkt, vážně," zavrtěla hlavou. Přelet nad mořem, u Merlina! "A jo, promiň, ty vlastně nejsi na holky," opáčila provinile, načež se svrchovaně pousmála. "Krasavců na pláži bylo! Bohužel pro ně ani jeden z nich nevyhovoval mým standartům - tím myslím, aby vylezli na prkno a drželi jazyk za zuby. Vážně nechápu, proč si po čtvrťáku všichni myslíte, že jste neodolatelní a že všechno, co vám vyjde z úst je rajská hudba!" řekla a sarkasticky si povzdychla. "Myslím, že letos budu otravovat svou přítomností mladší ročníky, abych si uklidnila nervy," dodala a pobaveně se zazubila.
"Ty, Rone, ty sis taky k OVCím bral Obranu, ne? Slyšela jsem, že snad dostaneme novou profesorku...vypadá to, že bude poněkud...důslednější než Samík," nadhodila poté a zamžourala přes krempu kloubouku do slunce.

_________________

„Nemyl. K čemu by to bylo?“ odvětil Aaron s naprosto vážnou tváří, ale prozradily ho jiskřičky pobavení, co mu zazářily v očích. „Párkrát jsem hupsnul do řeky, to se počítá, ne?“ zazubil se vzápětí a zadíval se na Brook, aby zjistil, jak se na to tváří. Ve skutečnosti trochu kecal. Párkrát se sice v řece vážně myl, ale občas zabloudil do nějakého penzionu, kde si koupil nejlevnější pokoj a odpočinul si od prašných cest.
Když mu Brook sdělila, že Tom chtěl za pokoj trošku víc, než obvykle, Aaron se zamračil. „Tak to je v pytli, já už moc peněz nemám a to si musím ještě koupit nějaký věci do školy,“ zabrblal, maje tušení, že nakonec vážně skončí na podlaze v jejím pokoji. Nedalo by se však říct, že by mu to vadilo. „Ale mohl bych pustit slinu, nesrozumitelně mumlat a třeba by mi ten pokoj dal zadarmo,“ zahlásil s úsměvem, ačkoliv tomu ani trochu nevěřil. Občas Toma podezíral, že je Žid.
Ron udělal s cigaretou rychlý proces a nedopalek hodil na ulici, přímo pod nohy nějakému vysokému kouzelníkovi, který na něj vrhnul pohoršený pohled. Aaron pomalu vyfouknul kouř z plic a drze muži zasalutoval. Vůbec by se nedivil, kdyby odněkud přilétl výchovný pohlavek, nebo rovnou rána pěstí či kletba, ale byl na to zvyklý a měl to na háku. „Fajn, máš na mě dost věcí, kvůli kterým by mě otec zabil, rozčtvrtil, sešil, oživil a znovu zabil,“ uznal, jakmile vrátil svou pozornost k Brook. „Ale stejně. Buď hodná a nepráskni mě.“ Aaron Brook věřil, jinak by před ní ty cigarety zřejmě ani nevytáhnul.
„Tak hele, moje bábi má tuhej kořínek,“ uculil se poté, ale vzápětí mu úsměv zmrznul na tváři. Natočil hlavu k drzounce po svém boku a dloubnul jí prsty do žeber. „Hele, nech si to, Addletonová. Nevím, kdes k tomu přišla,“ zabručel rádoby dotčeně, ale ve skutečnosti se dobře bavil a jeho ego neutrpělo ani trošku. Při jejím vyprávění o krasavcích na pláži se musel pobaveně culit. „My jsme neodolatelní. Já obzvlášť,“ brouknul sebevědomě, zavlnil obočím a poslal Brook vzdušný polibek. „Cože? Jak jako mladší ročníky? Jakože zabrousíš mezi čtvrťáky a budeš jim dávat lekce sexuální výchovy?“ Ron se zvědavě napřímil. Tohle ho vážně zajímalo a představa Brook, jak teoreticky zaučuje mladé zajíčky, ho fakt bavila.
Když Brook nakousla téma obrany proti černé magii, Ron se nepatrně ušklíbnul. Vážně se mu nechtělo bavit o učení, ale co s tím nadělal. Přikývl. „Bral, no. Co? Samík?“ Znechuceně se otřásl. Ta zdrobnělina byla příšerná. „Počkej, jakou novou učitelku? Si děláš srandu? To neodvovcuju,“ zabručel zachmuřeně. Noví profesoři s ním zpravidla špatně vycházeli. Nebo možná on s nimi. Nebo to bylo vzájemné, čert to vem.

_________________

Brook už to nevydržela a vyprskla smíchy. Bylo jí naprosto jasné, že Ron dělá trošku ramena, ale brát mu to nehodlala. "Co všechno ti chybí? Učebnice?" zeptala se a zaklátila nožkama ve vzduchu, načež se opět zasmála, tak nahlas, až se na ně pohoršeně otočila postarší čarodějka s kloboukem. "Nevím, jestli by si Tom nechal dobrovolně poslintat pokoj, navíc zadarmo," prohlásila se zazubením a oči se jí smály. S tím spaním u ní na zemi to myslela vážně a neváhala by kamarádovi vypomoci - na to toho spolu už zažili až příliš, aby ho nechala tápat někde na ulici. Jak ho znala, určitě by byl schopný se zatoulat na Obrtlou a ještě by se mu něco stalo, kdepak.
Na kouzelníka, který v jednom okamžiku vypadal, že prokleje Aarona na místě, se mile uculila. Na to, že byl Mrzimor drzý jak racek, byla zvyklá, a jeho ležérní přístup k životu ji vždy dokázal pobavit. Naopak nechápala upjaté studenty, jako byla většina Zmijozelů nad nimi, kteří si ze života skoro nic neužili. "Já jsem přeci hodná vždycky," prohlásila a roztomile na Rona zamrkala, načež si přehodila nožku přes nožku a malinko se na lavičce svezla, takže se opírala hlavou o opěradlo.
"No máš kolem sebe mě a nijak užasle na mě nereaguješ," řekla s bradou vzhůru a snobsky povytaženým obočím poté, co se s vypísknutím schoulila po Ronově útoku. "Ale ale, náš Ronánek se někde praštil do hlavišky," zašišlala s lízátkem natisknutým k vnitřní straně tváře a oběma rukama stiskla Aaronovy tváře. "Co? Chtěl by ses přidat?" protáhla a nevěřicně, ale s pobaveným úsměvem zavrtěla hlavou. "Tu čest přenechám povolanějším osobám - třeba Fí nebo Rory, aspoň se můžou cvičit do budoucna," prohlásila poté a s úsměvem si přehodila ledolízátko zpátky do pusy. Už jí z něj moc nezbývalo a začínalo jí tu na sluníčku být horko, ale zase se tu moc hezky sedělo a jí se nechtělo se zvedat.
Aaronův úšklebek, stejně jako nechuť k jejímu oslovení profesora Tyerse, odignorovala, načež řekla: "No, pokud je vážně taková, jak se říká, tak je to dost možné. Vlastně možná pravděpodobné. A na mě se vůbec nekoukej, na Obranu jsem celkem levá."

_________________

Aaron poposednul na lavičce, ale hned vzápětí se zase pohodlně rozvalil, jako by mu to tu patřilo. „Jo, ňáký učebnice k OVCím. Prej jsou docela drahý, i ty z druhý ruky,“ zašklebil se nespokojeně a zapřemýšlel nad tím, kolik peněz vlastně má. Nějak ztratil přehled o tom, kolik během dneška v Londýně utratil. Ale moc snad ne. „Máš recht,“ pronesl, když mu Brook sdělila, že ho Tom asi nenechá v nějakém pokoji slintat, natož zadarmo. „Vypadá to, že skončím u tebe na podlaze. Jsi ráda?“ povytáhl obočí a pobaveně se ušklíbnul. Nepřišlo mu ani trošku divné, že se k ní takhle nasáčkuje – konec konců, sama mu to nabídla. A už toho spolu prožili tolik, že spaní na podlaze byla prkotina.
Ron se pobaveně uchechtl a potřásl hlavou, když Brook prohlásila, že je hodná vždycky. „To určitě. Jestli ti tohle někdo žere, tak je padlej na hlavu,“ rýpnul si do ní. On měl co říkat, polovina školy ho měla za flákače a ta druhá za rebela. A Ron byl možná obojí a nestyděl se za to. Znovu se musel zazubit, když Brook přispěla do hovoru s další perlou. „Na tebe bych měl reagovat užasle?“ popíchnul jí znovu. „A to jako proč? Sorry, to mi nějak uniklo.“ Naklonil hlavu ke straně, sundal si brýle a upřeně se na ní zadíval, čekaje na nějaké vysvětlení.
Ohnal se po jejích rukách, jakmile mu stiskla tváře, a probodl ji vražedným pohledem. „Tobě šibe? To už nikdy nedělej,“ zabručel, protože na tahání za tváře byl vážně alergický. A na šišlání taky. A vůbec, oslovení ‚Ronánku‘ bylo naprosto příšerné. „Přidat se?“ vypadlo z něj potom téměř šokovaně. „No to ani náhodou,“ odvětil s úšklebkem a zakroutil hlavou. „Hele, kdes přišla na tyhle hrozný zdrobněliny jmen? Zní to fakt příšerně ujetě. Myslím, že zrovna taková Rory by tě za to nechala zbičovat.“
Když se Brook rozpovídala o tom novém postrachu učícím OPČM, Aaron se k ní natočil čelem a zamračil se. „A co se o ní povídá?“ začal vyzvídat a zaznělo to trochu znepokojeně. Nezamlouvala se mu představa, že by se musel fakt hodně učit. Vždycky na učení kašlal a vždycky mu to nějak prošlo. Tušil, že s touhle profesorkou přijde změna režimu, což se mu ani trošku nelíbilo. „Tsíkráso, já nakonec ještě nedostuduju. Za to by mě otec taky zabil.“ Ron začínal pochybovat o tom, že na světě existuje něco, za co by ho otec nezabil. Jinými slovy, jeho šance na přežití se neustále tenčily.

_________________

"Tak to víš, k OVCím se nedostane jen tak někdo," pokrčila rameny a šibalsky se na něj usmála. Ona naštěstí s financemi problém neměla, protože uměla dobře šetřit - když jste chtěli jíst dobré jídlo a nenarodili jste se zrovna do zlaté rodiny, museli jste se naučit pracovat s penězi ve svůj prospěch, tedy ve prospěch jídla. "Samozřejmě, že jsem ráda. Budu mít na co ráno stoupat, nemám u postele kobereček a podlaha je po ránu studená," uculila se na Rona, ale nedělala si tak úplně legraci. To o studené podlaze byla totiž pravda a ji strašně iritovalo, když celá rozespalá dostala každé ráno šok. I moře bylo touhle dobou teplejší!
"Tvůj táta by mi to určitě sežral, kdybych si za ním došla popovídat o tvé zářné přítomnosti a budoucnosti." rýpla si s andílkovským výrazem zpátky a spokojeně se svezla na laviččce ještě o něco víc, takže teď prakticky ležela s nohama nataženýma před sebe. Následně k němu vzhlédla a povytáhla jedno obočí, jak se tak na ni díval. "No, podle těch osvalenejch troubů z pláže mám božské nohy, pas jako víla a vlasy jako hedvábí," pokrčila rameny, zatímco jeho upřený výraz opětovala, a provokativně si v puse přehodila tyčku od ledolízátka. "Neboj, třeba to pochopíš, až budeš starší," zamrkala na něj spoza řas a konejšivě našpulila rty.
"Tvé přání je mým rozkazem," řekla poté, co se Aaron tak ohradil proti její zdrobnělině, ale chlapci muselo být naprosto jasné, že to hodlá použít znovu, pokud možno vícekrát.
"Nevim, učitelé jsou taky lidi, ne? A Rory Rorince říká určitě ještě někdo kromě mě. A proč by se měla namáhat s bičováním? Jednoduše by mi nakapala něco do pití," řekla nevzrušeně a malinko uraženě vystrčila bradu. Na referování o profesorech zdrobnělinami byla pyšná, přišlo jí to roztomilé a Ron si dovolil to takhle shazovat!
"Nó, je to stará škola, je dost od rány, s nikým se nepáře, už vychovala snad tucet dětí, a byla to legendární odrážečka. A samozřejmě chodila do Nebelvíru," vypočítávála Brook na prstech, načež se na Rona ironicky zadívala. "Člověk by ti skoro věřil, že to, že ses dožil šestnácti by si zasloužilo státní svátek!" zavrtěla hlavou. Aaron byl tak trochu infantilní, což Brook brala, ale opravdu jí vadilo, když takhle házel flintu do žita. Někdy jí připadalo, že je víc chlap než on. "Prostě zatneš zuby a budeš na hodinách mlčet. Hlavně ji moc neprovokuj, prej je dost drsná, když ji vytočíš...ale třeba to jsou všechno jenom povídačky. A nebo nakonec dostane mladší ročníky a vás si nechá Sam," řekla poté smířlivě a zamžourala do slunce, zatímco si propletla prsty na klíně. "Jo, a prej Rory už je Andersenová! Z jejího jména se úplně vytratil ten děs! Čím budeme strašit prťata?" řekla poté a malinko se narovnala, aby se mohla zadívat na Rona.

_________________

„Říkáš to, jak kdybysme byli nějaký premianti,“ podotknul Aaron pobaveně, když Brook zahlásila, že se k závěrečným zkouškám nedostane jen tak někdo. On rozhodně premiant nebyl, občas měl při ročníkových zkouškách vážně namále, ale bylo mu to upřímně jedno. Protože když nejde o život, tak jde přece o… nic. O nic, tak.
Ron se zašklebil a znovu Brook zákeřně dloubnul do žeber. „Ty seš někdy fakt příšerná, Addletonová. Občas si říkám, jak je možný, že tě Klóbrc zařadil do Mrzíku a ne mezi Zmijata. Chvílema by ses tam fakt hodila,“ popíchnul jí a nevinně se uculil. Netušil, jestli má tu její poznámku brát vážně, protože Brook byla občas schopná všeho, a tak dodal: „A přilepím si na záda napínáčky, abys věděla.“
Na téma svého otce a toho, co by na Rona před ním mohla Brook vytáhnout, už se moc nevyjadřoval, jen se ušklíbnul. Věřil, že by na něj nic nepráskla, byl jí za to vděčný a tím to pro něj haslo. Navíc byl přesvědčený, že by otec nakonec sežral i ji, chudinku. Když se pak zmínila, jak o ní přemýšlí namakaní pitomečci na pláži, Aaron se uchechtnul a potřásl hlavou. „Teda, to jsou dobrý případi. Nechápu, jak někdy někdo na tyhle kecy mohl sbalit holku. To by musela bejt úplně vypatlaná, ne?“ vyklenul tázavě obočí. „Nebo vám se to jako líbí? Ještě od takovejch pitomečků, co mají v hlavě nas-… Nasněženo?“ Ušklíbnul se a znovu zavrtěl hlavou. „Já nepotřebuju nic chápat, mám v tom jasno, slečno Božské nohy.“ Při těch slovech bezmyšlenkovitě zabloudil očima k jejím nožkám. Musel v duchu uznat, že její nohy nejsou vůbec špatné, ale nahlas jí skládat komplimenty nehodlal. Brook byla prostě jen kamarádka a Aaron to tak chtěl nechat. S ženskýma stejně byly akorát trable.
Ron docela pochyboval, že si Brook vezme jeho varování k srdci a přestane jeho jméno tak šíleně komolit. Naopak si dokázal docela dobře představit, jak ho tak oslovuje někde, kde bude pokud možno co nejvíce lidí. „No, u některých bych o jejich lidskosti celkem pochyboval,“ podotknul kysele, jakmile Brook prohlásila, že učitelé jsou taky lidi. Některá individua na to fakt nevypadala. „To je fakt, Rorynka by vymyslela něco rafinovanýho. A ještě by zvládla někoho zmanipulovat, aby ti to do pití nemusela kápnout ona sama,“ odkývnul její slova. To na profesorku lektvarů celkem odpovídalo.
Když mu kamarádka začala vyprávět, co slyšela o té nové profesorce obrany, Aaron sjel na lavičce ještě o něco níž a ve tváři se mu usadil úšklebek. „S tou si určitě budu rozumět,“ pronesl ironicky. „Hej, to si piš, že by to zasloužilo vlastní svátek! Občas je to doma fakt o život.“ Kdyby měl počítat, kolikrát dostal od otce takříkajíc lidově přes hubu, asi by se nedopočítal. A párkrát měl dokonce vážně pocit, že umře. A vlastně se mu to dělo všude, ne jen doma. Netušil, čím to je, že tak přitahuje problémy.
„Hele, dobře víš, že při hodinách mlčím. Ale všichni profesoři jsou na mě alergický, protože se prej tvářím jako lempl, což samozřejmě není pravda.“ Odmlčel se a tázavě se na Brook zadíval. „No řekni, tvářím se jako lempl? Já bych řekl, že ne.“ Zakroutil hlavou. „Nevím, jestli je zrovna Sam výhra. Ale to je fuk, já budu rád, když OVCEma prolezu,“ ušklíbl se a pokrčil rameny. „Co?“ vybafnul, když mu Brook sdělila, že už je Rory Andersenová. „Počkej, jak jako Andersenová? Ona si Erasma fakt vzala? Teda já slyšel, že se k tomu schyluje, ale moc jsem tomu nevěřil.“ Ne že by ho to zajímalo, ale když už to kamarádka nakousla… Navíc bylo dobré být před dalším školním rokem v obraze.

_________________

"My a premianti? Tak to teda bohužel..." podotkla Brook a srazila si krempu klobouku víc do čela, aby jí slunce nesvítilo do očí. S průměrem na tom byla zhruba stejně jako Ron, jenom k OVCím šla s jedním předmětem víc než on. Každopádně ani sebe ani jeho nepovažovala za hlupáky, jenom on byl trochu líný a ona malinko pohodlná. A nerada trávila celé dny nad učením, to se radši šla projít ven k jezeru se s kakaem a sušenkami.
"Když mně by neslušela ta jejich zelená," řekla mučednicky a svraštila obočí. Následně nadšeně zatleskala a zatřepala nožkama ve vzduchu. "Budeš protiskluzová podložka, bezva!"
Když se Ron zeptal, jestli dívkám opravdu lichotilo podlézání, ironicky na něj povytáhla obočí a malinko sklonila hlavu, aby dala najevo, jak moc se plete. "Ty o holkách vážně nic nevíš, Pärnojo, co?" prohlásila a lehce zavrtěla hlavou. "Samozřejmě, že se necháme ukecat. Proč myslíš, že O'Callaghan chodil s tolika holkama? Krasavec to teda vážně není. Občas by ti taky neuškodilo mluvit hezky, třeba to přinese nějaký ovoce - čímž neindikuji, abys mluvil hezky na mě, protože jestli s tím začneš, musela bych tě praštit," pokračovala a pobaveně se zakřenila. Aaron byl tak trochu naivka a Brook musela odolat pokušení ho opět vzít za tváře, což pro ni bylo o to víc atraktivní, protože ho to tolik štvalo. Jeho pohledu si samozřejmě všimla, ale okomentovala to jenom lehce povytaženým obočím. Samozřejmě, že měla hezké nohy, taky že se za ní většina chlapců na ulici otáčela. O náletech na pláži nemluvě - byla však dostatečně vystavená svému bratrovi, aby si o opálených namakancích udělala představu.
"Je to prostě holka šikovná," řekla ohledně Lorelei, neboli Rorynky, "Řekla bych, že Larry se jí trošku bojí...a není se ani čemu divit. Jo, o tom, že Larry se dal na konci roku dohromady s Mei, víš? Nějak se to na škole páruje, nezdá se ti? Doufám, že se jednoho dne neprobudím jako paní Pärnojová..." dodala a podezřívavě na Rona přimhouřila oči. Ne, to si prostě představit nedokázala. Byli to kamarádi už od prváku a věděli toho o sobě příliš na to, aby jim zbyl prostor na romantický podtext.
"Už se nemůžu dočkat, co o vašem vzájemném porozumnění uslyším," ušklíbla se pobaveně a žďuchla Aarona loktem, "Zkus provést něco, co tě dostane do Azkabanu, a domov ti najednou bude připadat jako pohádka," mrkla na něj. Samozřejmě mu Azkaban nepřála, to místo ukrývalo nejhorší zločince a Aaron byl proti nim naprostý andílek. Navíc tam většina lidí přišla o rozum, a pak už jenom čekala na smrt. Při té představě se na Aarona podívala, zkroušeně svraštila obočí a omluvně ho pohladila po paži, načež svou ruku zase stáhla a začala si hrát s prsty.
"Jestli se tváříš jako lempl? Myslím, že lempl se tváří míň lemplácky než ty. Vážně, viděl ses někdy v zrcadle?" rýpla si a pobaveně se uculila. S rozcuchanými vlasy a tou šmouhou na čele byl na Rona prostě pohled k popukání. Pomalu začala litovat toho, že ho donutila smazat si ty zbývající šmouhy od letaxu.
"Tak mají spolu děti, je jasné, že se někdy museli vzít," pokrčila rameny, a pak zamyšleně zamrkala do slunce. "Ale stejně...dokážeš si představit, že bys hned po vystudování měl na krku dvě děti?" zeptala se a lehce se otřásla. Děti sice milovala, ale zatím jí plně stačilo starat se o cizí.

_________________