Autor |
Zpráva |
Lorelei Ch. Andersen
|
Napsal: pát 07. bře 2014 10:58:32 |
|
Registrován: pon 13. srp 2012 13:01:36 Příspěvky: 810
|
„Já bych to udělala.“ Prohlásila Vicky a pokrčila rameny. Bylo to zákeřné, takže bylo stoprocentně jasné, že pokud nezačnou mlátit příbory do talířů Anderseni, ona ano. A byla si jistá, že se k ní pár dalších bez odporu přidá. Věnovala Markovi mírně ovíněný úsměv a přikývla. „To je. Taky bych chtěla takovou, ale takové privilegium mají jen zmijozelské princezny a královny. Ne jejich dvorní dámy.“ Broukla pobaveně. Studium v Leině stínu jí nikdy nevadilo, naopak byla na svou kamarádku hrdá, a i když jí záviděla, všechno jí to přála. Mohla být alespoň šťastná za ni. A Lei rozhodně nevypadala, že by jí snad v životě něco scházelo. Zářila štěstím, usmívala se a vůbec působila nezvykle vřele, za což rozhodně mohl její drahý. Když každý z hostů obdržel svůj talířek s dortem, odklidila se společně s Erym stranou, aby si nerušeně vychutnali kakaový dort. „Hlavně se nepřecpi, abys pak na parketě nebloumal jako probuzené medvídě.“ Popíchla svého manžela pobaveně a pustila se do dortu, protože jí těch pár soust při obědě zrovna nestačilo. Blaine byl mezitím ve svém živlu a uculoval se od ucha k uchu, za což z části mohla slova Hanah a z druhé části alkohol, jenž se mu pomalu vtíral mezi myšlenky. „Pár by se jich našlo, ale vy dvě přece nezasadíte svým odmítnutím mému egu tak krutou ránu, že ne?“ mrknul na Mei i Haničku rozverně. Když se k nim přidali i dva starší Andersenovic potomci, nechal je, aby si k nim přisedli, a zazubil se. „Nejsem si jistý, jestli ti fešná svědkyně nedá košem, ta si očividně našla svůj objekt zájmu.“ Potřásl pobaveně hlavou, když zabloudil pohledem k Markovi s Vicky. Ta se k nim zmateně přitočila, když ji Hanah oslovila, nicméně jejich rozhovor moc nevnímala, takže se jen zatvářila nechápavě. „Tančit?“ vypadlo z ní, protože to bylo to jediné, co pochytila. Přesunula pohled na Blainea a tázavě povytáhla obočí, načež se na něj významně zadívala. Ten briskně pochopil a přelétl očima všechny přítomné. „Kdo nezažil Ceilidh, jako by nežil.“ Zazubil se tajuplně. Pak se ovšem chopil sklenky a pozvedl ji v nápodobě Hanah k přípitku. Pan McKay mezitím popošel i se svým dortem blíž k Markusovi a Inge, načež talířek odložil a vlídně se na své nové příbuzné pousmál. Pohled mu ale hned vzápětí sklouzl k vnoučatům a nervózně si odkašlal. „Mohl bych?“ zadíval se na oba Andersenovi tázavě. Ninu ani Mikkaela od jejich narození pořádně neviděl, natož aby je držel v náruči.
|
|
 |
|
 |
Erasmus Andersen
|
Napsal: pát 07. bře 2014 12:55:25 |
|
Registrován: ned 13. led 2013 19:42:55 Příspěvky: 1284
|
Mark překvapeně zamrkal, když Vicky okamžitě prohlásila, že by to udělala. Že by i opilé novomanžele donutila na tu zrádnou židli vylézt. „Jestli začneš dělat hluk, ochotně se přidám,“ přislíbil, ačkoliv sám začínat nechtěl a taky nechtěl sledovat, jak Ery s Lei padají k zemi jako zralé hrušky. Ale Erasmus naštěstí zatím nevypadal moc přiopile a Mark usoudil, že by v následujících chvílích ještě zvládl udržet rovnováhu. Když Vicky prohlásila, že by taky chtěla takovou svatbu, Mark se na ní pousmál, ale nic na to neřekl, nevěděl totiž co. Bylo mu jasné, že Vicky takovou svatbu zřejmě nezažije, takže utěšovat jí, že se jí možná také poštěstí, nebylo na místě. Ery se neustále uculovat jako měsíček na hnoji, za což zřejmě trošičku mohl alkohol, ale hlavní zásluhy na tom nepochybně měla právě jeho milovaná Rory. Když se usmívala ona, musel zkrátka i on, obzvlášť když mu bylo tak skvěle. Poté, co usedli zpátky ke stolu s dortem, s chutí se do kakaového dortíku pustil. Pobaveně se uculil, když zaslechl to popíchnutí, a jemně do své drahé drcnul. „Přecpávám se snad?“ odvětil s mírně povytaženým obočím, ale neznělo to dotčeně. V očích mu pořád přeskakovaly veselé jiskřičky. „A k medvíděti mám náhodou daleko, miláčku,“ pronesl přesvědčeně, načež se naklonil a líbnul svou drahou na tvář. Už se nemohl dočkat, až si společně zatančí, ale věděl, že tomu předchází ještě jedna dánská tradice, která byla taky řádně střelená. „Jsme Anderseni, nám energie rozhodně vydrží!“ brouknul Peter lehce přiopile a zářivě se na Mei s Hanah usmál. „To jsou správná slova!“ zajásal Erik, když Hanah prohlásila, že to, že jsou zadané, přece neznamená, že by si nemohly zatančit. Vesele na Haničku mrknul a potom stočil pohled k Vicky, která očividně moc netušila, která bije, a kromě slova „tanec“ nepochytila nic jiného. „Kdo nezažil co?“ vybafnul Peter, když k jeho uším od Blainea dolehlo to podivné slovíčko. Neměl tušení, co by to mohlo být za tanec, a čekal nějakou šílenost. Erik se jen vědoucně usmál – už pár let žil ve Skotsku a dobře věděl, o co jde. Dokonce Ceilidh už párkrát neobratně tančil. Když se Mei zeptala na zvyk s nádobím, Erik její slova odkýval. „Jo, přesně tak. Nejlepší na tom je, že se to může kdykoliv opakovat, takže když už mají novomanželé v kožichu pár skleniček, obvykle to bývá dost velká sranda. Když si táta bral mámu, prý z té židle několikrát spadli, ale nevzdávali to,“ zazubil se. „Zajímalo by mě, jestli je s tím ještě někdo potrápí. Ale Eryho určitě ještě jedna zákeřnost čeká,“ pronesl tajuplně a dloubnul loktem do Petera. „Máš nůžky, brácho?“ Když mu odpovědí bylo souhlasné přikývnutí, spokojeně se uculil a plácnul si s mladším bratrem. Protože když šlo o týrání toho nejmladšího, byli dokonalý tým. Oba Anderseni se široce zazubili, když Hanah přišla s přípitkem, a pozvedli svoje sklenky. „Na hrdličky!“ brouknul Erik, načež si s ostatními připil, stejně jako Peter. Zatímco mládež se bavila mezi sebou, Markus s Inge si užívali relativního klidu. Markus se cpal dortem, Inge hlídala drobotinu a rozněžněle se usmála pokaždé, když Mikkael zašermoval ručkama ve vzduchu. Když se u nich objevil Domhnall, vzhlédla k němu a věnovala mu vlídný úsměv. „Ah, samozřejmě!“ broukla ihned a vstala, aby mu mohla děti opatrně předat. „Zvládnete je oba?“ optala se pro jistotu. „Opatrně, vypadá to, že Nina každou chvílí usne,“ poinformovala ještě pana McKaye, když mu vnoučátka předávala. A skutečně to vypadalo, že malá princezna brzy navštíví krajinu snů, navzdory ruchu, který tu panoval. To měla zřejmě po tatínkovi, ten byl totiž schopný usnout kdykoliv a kdekoliv, na hluk nehledě.
|
|
 |
|
 |
Mei-Xiang Bell
|
Napsal: úte 11. bře 2014 20:11:49 |
|
Registrován: ned 17. bře 2013 21:46:48 Příspěvky: 194
|
"Samozřejmě, že ne," prohlásila Meik Blaineovi a pobaveně se na něj uculila. Všichni už v sobě měli několik skleniček, a tak celá sešlost působila uvolněně a přátelsky. Stejně jako Peter obě dívky zvědavě povytáhly obočí na téma jakéhosi záhadného tance, od kterého Mei neočekávala nic klidného a tichého. Mei také neuniklo, jak se tvářil Erik, a tak se ho polohlasně zeptala: "Ale není to nic příšerného, že ne? Nebudeme třeba tancovat na stolech nebo tak něco?" "Ale to pak může být i nebezpečné!" vydechla malinko polekaně a těkla pohledem k Lorelei s Erasmem, když jim Erik objasnil pointu třískání do talířů. "O to přeci jde, Mei! Když spadnou, spadnou na sebe, plus odvoz do nemocnice bude jejich společným a výrazným zážitkem na celý život!" prohlásila Hanah a pobaveně se zasmála, což Mei ujistilo v tom, že čím dříve začně hrát hudba k tanci, tím lépe. "K čemu potřebujete nůžky?" zeptala se poté sourozenců Andersenových malinko vyjukaně Mei a přelézla pohledem z jednoho na druhého. Chlapci vypadali, jako že si dnešní svatbu náramně užívají, a když se podívala kolem, usmívali se všichni a kolem stolu probíhal živý hovor. Mei se na tváři vykouzlil potěšený úsměv - lidé se bavili, což bylo známkou toho, že se manželům Andersenovým svatba vydařila. Už zbývalo jenom doufat, že nakonec nespadnou ze židle.
_________________ "Teachers open the door. You enter by yourself."♥ MEIRRY & Max the baby ♥
|
|
 |
|
 |
Lorelei Ch. Andersen
|
Napsal: stř 12. bře 2014 16:11:26 |
|
Registrován: pon 13. srp 2012 13:01:36 Příspěvky: 810
|
Lei si dokonale užívala společnost svého manžela a uždibovala z kakaového kousku tak, aby ho na Eryho zbylo co nejvíc. „Občas? Někdy jsi jak smečka Hulkernových hafoňů.“ Broukla pobaveně, aby ho trochu poškádlila. Chvílemi doufala, že dvojčátka nebudou mít stravovací návyky právě po něm, protože jinak by se doopravdy musela naučit pořádně vařit. Zatím jí s tím v akutních případech pomáhala babi, ale ta jim taky nemohla vyvařovat donekonečna. „Ceilidh. To je takový skotský taneček, viď, Vicky? Támhle Mark si určitě zatancuje. Klidně ho můžete tancovat i na stole, ale vzhledem k tomu, že se tancuje ve skupince, tak by to musel být vážně pořádný stůl.“ Osvětlil jim zběžně zahraniční problematiku a potutelně se uculil, když si všiml, že slečna svědkyně nějak podezřele často brousí pohledem k panu svědkovi. Dost možná za to ale mohl i alkohol, protože on sám měl problém nepomrkávat po Hanah před sebou. A to byl zasnoubený. Ohledně zvyku s mlácením do talířů neměl Blaine ani Vicky víc otázek, jen byli oba dva přesvědčení, že by si to v nějaké nestřežené chvilce měli taky vyzkoušet, aby vzdali hold dánským tradicím. „Co mu chcete udělat? Jeho účes už blbě vypadá.“ Zkonstatoval Blaine ironicky, když se pánové Anderseni vytasili s nůžkami. Pak si on i Vicky s ostatními připili, ale slečna Dungworthová se jim hned vzápětí přestala věnovat a měla oči jen pro Marka. A na rtech jí při tom zářil opile roztomilý úsměv. Domhnall mezitím pozoroval svoje vnoučata a docela ho zamrzelo, že se jim dřív nevěnoval. Obě děti vypadaly spokojeně a vesele, a taky je ani trochu netrápilo, že se nenarodili do pozlacené kolíbky. „To netuším, ale zkusím to.“ Pousmál se a nechal si naaranžovat děti do náruče. Pozorně si oba dva prohlédl, a když spočinul pohledem na Nině, povzdechl si. „Vypadá úplně jako Lorelei, když byla malá.“ Prohlásil tiše a lehoučce obě děti pohoupal v náruči. To, že je jejich babička nechtěla ani vidět, přece neznamenalo, že on se nebude chovat jako jejich dědeček.
|
|
 |
|
 |
Erasmus Andersen
|
Napsal: stř 12. bře 2014 17:21:52 |
|
Registrován: ned 13. led 2013 19:42:55 Příspěvky: 1284
|
Ery rádoby dotčeně nafouknul tváře a přimhouřil oči, když ho jeho drahá přirovnala ke smečce Hulkernových hafoňů. „Jsem Andersen. Anderseni hodně jí,“ pronesl, což byl naprosto nezlomný argument. Faktem bylo, že jak jeho bratři, tak otec, byli občas horší, než hejno kobylek. A paní Andersenová nejednou zoufala u prázdné ledničky. To ale radši nezmiňoval, aby Lorelei moc nevyděsil. Ona sama už si s ním zažila své a věděla, že do něj jídlo padá jako do bezedné propasti. Ale naštěstí to na něm nebylo poznat. Erik se pobaveně zazubil, když došla řeč na Ceilidh. „Ceilidh je sranda, není to tak příšerný, jak to zní,“ ozval se, aby neznalce trochu uklidnil. „Ale nejlíp se to tančí, když je člověk trošku přiopilej. Mám pravdu?“ brouknul pobaveně a mrknul na Blainea. To se potom člověku hopsalo raz dva. Co o to, že se občas někomu zamotala hlava, nebo končetiny, a padnul na parketu naznak. „Já myslím, že ještě nejsem natolik opilej, abych mohl tančit nějaký skotský opičárny,“ podotknul Peter, načež se zvednul, došel pro lahev vína a každému dolil, aby v té opilosti nebyl sám. „S účesem to nemá nic společnýho,“ odvětil Erik Blaineovi a šibalsky se uculil, stejně jako Peter, kterému už v očích přeskakovaly nezbedné jiskřičky. Naštěstí ještě nebyl přiopilý natolik, aby stříhnul jinam, než měl. To by mu Ery asi moc nepoděkoval. „Uvidíte,“ odvětil nakonec starší z Andersenů tajuplně. Inge se na pana McKaye usmívala a očima zalétávala k dětem, kterým bylo očividně celkem jedno, že je pro změnu drží někdo jiný. Naopak to vypadalo, že se jim v Domhnallově náruči líbí. „Jsou krásní, že?“ pronesla potichu a poměrně rozněžněle. Nikdy by neřekla, že z ní bude babička tak brzy, ale rozhodně si nestěžovala. Ula už odrostla věku, kdy se s ní mohla mazlit a dle libosti jí pusinkovat, a malí Anderseni na to byli jako dělaní. U stolu nějakou chvíli panoval relativní klid narušovaný pouze smíchem, hovorem a cinkáním nádobí, ale brzy nastal čas, aby se jak novomanželé, tak hosté přesunuli k parketu, u nějž už dolaďovala své nástroje kapela, aby mohla zahrát první skladbu, věnovanou jen a pouze novomanželům. Slunce začínalo pomalu klesat k západu a dodávalo tomu všemu kouzelnou atmosféru. Erasmus velkoryse nechal poslední kousek dortu své ženě, načež přelétl pohledem okolí a letmo se pousmál. Brzy nastane chvíle, kdy bude parket patřit jenom jemu a Lorelei a on se na to hrozně těšil. Natáhl k Rory ruku, pomohl jí vstát a společně s ostatními zamířil k tanečnímu parketu, pátraje přitom očima po záškodnické čtveřici, kterou tvořili tři Anderseni a jeden Abrahams. Dobře si všimnul, že Peter už výhružně máchá nůžkami ve vzduchu a šibalsky se šklebí. Ery se naklonil k Lei. „Prosím tě, nelekej se,“ zašeptal jí do ucha a raději jí pustil, aby nepřišla k žádné újmě. „Hele, už je čas,“ zahlásil Peter nadšeně, když se hosté začali přesouvat k parketu. Plácnul si s Erikem, načež poklepal na rameno Markovi. Ten zrovna s úsměvem zíral na Vicky a uvažoval, jestli by jí mohl políbit, nebo jestli je to hloupost. Alkohol sehrál svou roli a Markovi se ta představa zamlouvala víc a víc. „Vicky, myslíš, že bychom si pak mohli zatancovat? Anebo se spolu projít po pláži?“ vyžbleptnul, přičemž se mu trošku zamotal jazyk. Než však stihl nastínit svoje plány do větší hloubky, vyrušil ho Peter. Ohlédl se k němu a zmateně zamrkal. Když však spatřil nůžky, došlo mu, co se po něm chce, a odevzdaně vstal. „Omluv mě na chvíli,“ brouknul k Vicky, načež se společně s bratry Andersenovými a jejich otcem vydal k parketu. Eryho odchytli právě ve chvíli, kdy vkračoval společně s Lei na parket a kdy kapela už jen čekala na znamení, aby mohla začít. Mark, Erik a Markus ženicha zvedli ze země a nezapomínali se přitom ďábelsky zubit. „Né, nechte toho! No tak, kluci! Tati!“ začal Ery protestovat, ačkoliv věděl, že se tomu nevyhne. „Jste příšerní, fakt!“ dodal trucovitě, nicméně ve skutečnosti se dobře bavil a byl na tuhle přepadovku připravený. Peter mu sundal boty, takže na svět vykoukly zářivě žluté ponožky s fialovými prasátky a rozesmály nejednoho z hostů. Ery se zazubil a zavlnil obočím – původně uvažoval nad tím, že obětuje nějaké cool ponožky ze své ujeté sbírky, ale na to nakonec neměl srdce. Tyhle ale očividně sklízely úspěch. Zatvářil se lítostivě, když mu Peter ustřihnul obě špičky, a zahýbal prsty u nohou. „No paráda, ti teda fakt děkuju, brácho,“ prohodil s pobaveným úšklebkem ve tváři a zavrtěl hlavou. Když se ocitl zpátky na nohou, lítostivě se zadíval na ustřižené špičky ponožek, povzdechl si a znovu se obul. „Buď mu to zašij, Lorelei, pěkně po mudlovsku, nebo spolu běžte koupit nové,“ brouknul Markus s úsměvem, poplácal svého syna po zádech a popostrčil ho k nevěstě, protože teď už parket vážně patřil jen jim dvěma.
|
|
 |
|
 |
Mei-Xiang Bell
|
Napsal: pon 17. bře 2014 13:05:04 |
|
Registrován: ned 17. bře 2013 21:46:48 Příspěvky: 194
|
Dle Meina výrazu muselo být chlapcům jasné, že je na ten jejich slavný tanec stejnou měrou zvědavá, jako se ho děsí. Hanah naopak vypadala, že jí všechno přijde nesmírně zábavné a culila se od ucha k uchu. Blaineovy pohledy jí samozřejmě neušly a ona na něj stejnou měrou svůdně pomrkávala řasami. Nemohla říct, že by se jí loňské setkání s ním nelíbilo a i když on byl zasnoubený a ona zadaná, neviděla v tom překážku - tím méně, čím více pila. Když poté Božský Blaine zahlásil, že Eryho ůčes už blbě vypadá, zasmála se jako školačka, načež spokojeně přiblížila svou sklenku k Peterovi, který jim nalil další rundu. "Neboj, o tuhle maličkost se rádi postaráme," zavrněla a lišácky na něj mrkla. Alkoholu tu bylo dost na to, aby si nikdo z účastníků svatbu nepamatoval. Když se pak celá společnost zvedala, Hanah výáznamně povytáhla obočí směrem k Erikovi s Peterem, aby se jeden z nich ujal Mei, která se zatím ani nemotala, a ona se pak zcela automaticky a jakoby náhodou zavěsila Blaineovi za rámě a nevinně se na něj uculila. Poté se odehrála další ze severských zvyklostí, čemuž se Hanah vesele smála a Mei nevěřícně kroutila hlavou, a pak už byl parket volný pro obě hrdličky. "Pamatujete si někdo, jak moc hrozně Andersen tancuje?" zeptala se polohlasně Mei a snažila se smát se co nejtiššeji. "Náhodou se dost zlepšil," hájila Eryho Mei, zatímco od té dvojice neodtrhávala oči. Tolik jim to slušelo! Hanah se mezitím rozverně opřela Blaineovi hlavou o rameno, zcela ignorujíc, že by je tu mohl vidět někdo z jeho velectěné rodiny. Vždyť před nimi stáli Anderseni a určitě je dobře kryli. A navíc byla opilá, takže vlastně za nic nemohla, no ne?
_________________ "Teachers open the door. You enter by yourself."♥ MEIRRY & Max the baby ♥
|
|
 |
|
 |
Lorelei Ch. Andersen
|
Napsal: čtv 20. bře 2014 18:04:18 |
|
Registrován: pon 13. srp 2012 13:01:36 Příspěvky: 810
|
"Skotský opičárny se zásadně tančí po několika skleničkách whisky. Jinak je to tuctovej skupinovej taneček." oznámil Blaine skupince zasvěceně a chopil se skleničky, aby si nechal od Petera dolít slušnou míru. Sám už byl notně veselý a jeho pohledy se čím dál víc stáčely směrem k Hanah, ale jazyk se mu nemotal a stále ještě zvládal chodit víceméně rovně. Když se oba Andersenovic sourozenci zatvářili, že s nůžkami plánují nějaký děsně tajný atentát, spokojil se s tím, že se nechá překvapit, a víc už nevyzvídal. Pan McKay nespouštěl oči z drobečků ve své náruči a souhlasně odkýval slova paní Andersenové. "Jsou nádherní." odtušil polohlasně, aby Anderseňátka nevylekal, a líbnul jedno i druhé miminko na čelíčko. "Myslím, že je nejvyšší čas, aby šli spát." usoudil moudře a předal polospící dvojčátka jejich babičce. Bylo mu zcela jedno, jestli jim v žilách koluje ta nejčistší kouzelnická krev nebo se do ní vmísila kapička té mudlovské. Byla to rodina, stejně jako Anderseni. Jen doma se o tom mluvit nesmělo. Když čas pokročil a všichni se pomalu začínali přesouvat k parketu, Lei se s úsměvem zachytila nabízené ruky a doprovodila svého drahého manžela, aby spolu začali proplouvat parketem jako první. Nebylo jim to ovšem hned dopřáno. Lei se maličko vyděsila, když se k ní Ery naklonil a šeptem ji upozornil, aby se nevylekala. Poodstoupila nejistě stranou a pohledem zabloudila k Vicky, aby zjistila, co se chystá. Její svědkyně by to přeci měla vědět. Ta ale zrovna v tu chvíli s nepřítomným úsměvem na rtech hypnotizovala Marka Abrahamse, nebo spíš jeho rty a podpírala si hlavu dlaní. "A nebo si můžeme zatancovat na pláži." navrhla zasněně. Po Peterovi pak vrhla nepříjemným a zcela zmijozelsky jedovatým pohledem, protože jim přerušil zásadní chvilku. "Hmm." zabručela tedy nespokojeně na Markovu omluvu a zamračila se. Co jí bylo po nějakých tradicích? Babi Deb sledovala celou stříhací scénu s nadšením a každého v okolí krmila historkami o stříhání ovcí, protože už taky měla pár skleniček whisky v sobě, a ještě si vypomáhala nějakým domácím špiritusem, co ho propašovala v kabelce celou placatku. Blaine se nadšeně zubil a když vykoukly na svět Erasmovy ponožky, naklonil se k Hanah. "Je to cvok." oznámil jí všeobecně známý fakt, který ho ještě pořád nepřestal udivovat, protože si nikdy nemyslel, že by se jeho sestra mohla bláznivě zamilovat do takového cvoka. Mýlil se, ačkoliv zrovna teď mladá paní Andersenová nevypadala nadšeně. Když se k ní ale přitočil Markus, vlažně se pousmála, a vrátila se zpátky po Eryho bok. "Víš, jsem celkem ráda, že se vynechala většina skotských tradic. V kombinaci s těmi dánskými by to mohlo skončit katastrofou." broukla k němu tiše, ale usmála se, a to i při představě, jak štupuje jeho zářivé ponožtičky. Teď už jim snad nikdo v tanci bránit nebude. - | +
- Mimo herně:
Fakt se omlouvám za kvalitu, ale Skřítě mi skáče po hlavě, za každým slovem doplňuju mezeru a jak nemám svůj word, tak se mi píše ukrutně špatně 
|
|
 |
|
 |
Erasmus Andersen
|
Napsal: pát 21. bře 2014 15:15:01 |
|
Registrován: ned 13. led 2013 19:42:55 Příspěvky: 1284
|
„Výborně.“ Peter si zamnul ruce a pobaveně se zazubil, když mu Hanah sdělila, že se rády postarají o to, aby nikdo netančil střízlivý. Z Erikových a Blaineových slov pochopil, že ten ce-něco se vážně nedá tancovat ve střízlivosti, a tak se dalším skleničkám vína, případně i něčeho tvrdšího, ani trošku nebránil. Stejně by to nemělo cenu. „Ery z nás tří vždycky tančil nejlíp,“ přiznal Erik pobaveně poté, co se Hanah nepřímo zeptala na Erasmovy taneční kvality. Co si oba Anderseni pamatovali, jejich nejmladší bratr většinou dupal na nohy tanečnic nejméně z jejich tria a tanec si vždycky užíval, na rozdíl od nich – Erik většinou předstíral, že neexistuje a Peter pravidelně zakotvoval na baru, kde se zbavoval zábran a teprve poté byl schopný předvést nejrůznější taneční skopičiny, aniž by nad nimi přemýšlel. Inge se mlčky rozplývala nad dvojčaty a sledovala, jak si je chová Domhnall. Na chvilku se ale přitočila ke svému muži, aby panu McKayovi dala trošku prostoru a poňufání těch dvou zlatíček. Poté se na něj však znovu zadívala a souhlasně pokývala hlavou. „Máte pravdu,“ broukla na souhlas – děti ten okolní ruch očividně zmohl víc, než to vypadalo. „Ukažte, uložím je,“ zamumlala tlumeným hlasem a natáhla se pro vnoučata, aby je vzápětí mohla uložit do provizorní postýlky přistavené kousek od hlavního dění. Děti tam budou mít klid a ona je bude mít na očích. Mark byl z Vicky upřímně na větvi. Netušil, jestli to dělá všechen ten vypitý alkohol, atmosféra panující všude kolem, nebo za to může něco úplně jiného. Ať tak či onak, měl nutkavou potřebu naklonit se k ní a políbit jí, ale na to zřejmě ještě nebyl opilý dostatečně, protože se styděl. Sebrat odvahu bylo daleko těžší, než si myslel, obzvlášť když šlo o Vicky, která navíc byla zasnoubená. „Tak si zatancujeme na pláži,“ zamumlal k ní a ve tváři se mu objevil nepatrný úsměv. Nepatrný, avšak dosti přihlouplý. Možná by se dalo říct, že dokonce zamilovaný. Jenže Mark se nacházel ve stavu, kdy pořádně nerozuměl ani sám sobě a neměl nejmenší tušení, co to do něj vjelo. Když bylo po té šílené střihací scéně, kdy Erasmovy ponožky přišly o své špičky, konečně nastala chvíle, kdy měli mít novomanželé parket pouze pro sebe. Žádná dánská tradice už jim do toho neměla vpadnout a Ery doufal, že ani skotská. „To jsou skotský tradice taky takhle šílený?“ prohodil ke své drahé s pobaveným úšklebkem ve tváři a potřásl hlavou. Hosté shromažďující se kolem parketu jim uvolnili cestu, a tak Ery s úsměvem nabídl své ženě rámě a zatímco kráčel do středu parketu, zase už se začínal uculovat jako šťastný blázínek. Kývnutím hlavy dal znamení kapele, zaujal taneční postoj a zadíval se na svou milovanou Lorelei, které věnoval široký úsměv. Tahle chvíle patřila jen a jen jim a sotva zazněly první tóny*, Ery odplul mimo realitu do světa, kde existovali jen oni dva. Hudbu sice vnímal, ale jinak si uvědomoval pouze Leinu blízkost a nepřestával se jí vpíjet do očí. Naštěstí byl vážně dobrým tanečníkem, takže nehrozilo, že když se nebude dívat pod nohy, pošlape jí střevíčky. Na tanec se vlastně vůbec nesoustředil, jen proplouval s Rory parketem a užíval si ten pocit absolutního štěstí. Kdyby si včas neuvědomil, že skladba věnovaná novomanželům začíná spět ke svému konci, pravděpodobně by klidně tančil dál. Nechtělo se mu Lei pouštět a ta chvilka tance mu přišla jako neskutečně krátká a nedostačující. I tak si jí však užil se vším všudy. Když dozněly poslední tóny, Ery se usmál, pomalu zastavil a sklonil se ke své ženě, aby ji dlouze políbil. To odměnili hlasitým potleskem a zahvízdáním především Peter s Erikem, kteří se stihli přesunout blíže k parketu, aby dobře viděli. „Miluju tě, Rory,“ hlesnul Ery ke své manželce s úsměvem od ucha k uchu, pohladil ji po tváři a narovnal se. „Myslím, že půjdu najít Debbie. Asi by mi neodpustila, kdybych jí nevyzval k tanci, co?“ uculil se pak a zapátral očima kolem sebe. To už se na taneční parket začali hrnout i ostatní a najít Leinu babičku bylo obtížnější, ačkoliv k sobě většinou přitahovala pozornost. „Potom si tě najdu,“ slíbil Lei, políbil ji na tvář, a ač nerad, nechal ji na pospas tanečníkům. Mezi lidmi se propletl k místu, kde spatřil Debbie, zastavil se u ní a zazubil se od ucha k uchu. „Myslíš, že bych si tě mohl půjčit na jeden tanec, Debbie?“ brouknul tázavě, zavlnil obočím a gentlemansky jí nabídl rámě. Nevěděl, jestli z toho má mít srandu, nebo jestli se má raději děsit – nikdy Debbie neviděl tancovat, takže to pro něj byl obrovský skok do neznáma. Byl si ale jistý, že ať už bude Debbie předvádět jakkoliv šílené kreace, bude to mnohem lepší tanec, než by zažil s jedovatou Vasilisou. Svým způsobem byl rád, že se na svatbě neukázala. Očividně ani nikomu nechyběla. Mark se mezitím přesunul k Vicky, na kterou se zářivě usmál. „Půjdeme si zatancovat?“ prohodil prosebně. „Klidně na tu pláž,“ dodal, protože takový tanec na klidné pláži, jen on a Vicky, ho lákal mnohem více, než mačkanice na parketu. A dokonce ho takový tanec lákal i přesto, že neuměl tancovat úplně bezchybně a většinou se proto cítil příšerně trapně. Jenže alkohol mu pomohl odbourat zábrany a navíc ho napadlo, že by s Vicky nemuseli zůstat jen u formálních tanečků. Přestával chápat svoje myšlenkové pochody. Peter s Erikem se na chvilku pozastavili u Markuse, který předstíral, že neexistuje, protože neuměl tancovat a byl si dost dobře vědom, že by si zřejmě měl zatancovat s nevěstou. Už teď litoval Lorelei, protože šlapat na nohy mu šlo vážně skvěle. „Nebuď suchar, tati,“ zahlásil Peter přiopile a zákeřně otce popostrčil směrem k nevěstě. Potom dloubnul do Erika, který mu dloubanec klukovsky oplatil, zasmáli se nějakému přiblblému vtípku a zatímco Peter si šel dolít sklenku vína, protože mu údajně vyschlo v hrdle, Erik zamířil k Mei, ačkoliv tanci většinou moc neholdoval. „Smím prosit?“ brouknul k ní s úsměvem dříve, než mu ji stihnul někdo vyfouknout, a nabídl drobné Asiatce rámě. - | +
- Mimo herně:
Onu sladkou skladbu určitě nahodí Lorelei ve svém postu. Manžel ztratil odkaz a zaboha ho nemůže najít 
|
|
 |
|
 |
Mei-Xiang Bell
|
Napsal: sob 29. bře 2014 21:10:24 |
|
Registrován: ned 17. bře 2013 21:46:48 Příspěvky: 194
|
"Řekl někdo whiskey?" chytila se Blaineova slova Hanah, jako malý roztomilý blond ostříž se rozhlédla po okolí, až spatřila lahev kýžené tekutiny a svým lehce motavým krokem pro ni došla, načež jim všem nesmlouvavě nalila skleničku. "Na divné skotské tanečky!" zahlásila s širokým zazubením, na což Mei pobaveně zakroutila hlavou, a mohlo se pokračovat v opíjení. "Nejlíp z vás všech? No potěš kartáček na zuby!" prohlásila poté u parketu s hraným zděšením. Ne, že by někdy moc zkoumala Eryho tanec, bohatě jí stačily ty jeho počáteční pokusy ve čtvrťáku. Skoro začala litovat Mei, protože její kamarádka tancovala skvěle a navíc měla tanec ráda. A taky měla obrovskou toleranci vůči alkoholu, takže jí blondýnka podstrčila další skleničku. "Abysme neměli moc velkej náskok," zazubila se na ni, a pak už natulená na Blaineho McKaye pozorovala tanec zamilovaného párečku. "Nepovídej!" vydechla, když se k ní naklonil Blaine a na okamžik na něm spočinula pohledem. Zrychlil se jí tep a v hrudi cítila bolestivý tlak, ne však nepříjemný. Opilost jí dodávala na rozněžnělosti a taky vymazávala ony pomyslné hranice, které by neměla překračovat, jako byl třeba ten fakt, že jak ona tak Blaine jsou zasnoubení. Ale jak se tak na pana Božského dívala, vybavily se jí události loňského léta... Hanah se k Blainovi ještě víc natiskla a tajně mu přejela ručkou od rámě přes předloktí, až jí nakonec vklouzla do jeho velké dlaně a jemně mu ji stiskla. Naposledy se zadívala do jeho očí, ale byl to pohled hlubší a významný, načež oči zase stočila k parketu. Když dohrála hudba, byl čas na zaplnění parketu, a Mei obdařila Erika zářivým úsměvem, když si přišel pro tanec. "Velmi ráda, jenom musím někam odložit skleničku," uculila se na něj, a když bylo postaráno o nádobí, vyšla s Erikem na parket. "Takže...co dělají draci? A doufám, že už jsme se o tom dnes nebavili, s přísunem alkoholu mi jisté věci začínají splývat..." nadhodila a široce se na něj usmála. "Nuže, drahý čistokrevný pane, můžou mě s vámi vidět na parketu, nebo bychom se měli jít někam schovat...?" zavrněla Hanah k Blainovi a s našpulenými růžolícími rtíky naklonila hlavičku a svůdně na něj mávla řasami. "Mimochodem, myslím, že budeme muset dávat pozor, abysme se neschovali na stejném místě jako támhle milí svědkové," dodala a poukázala na pohihňávající se dvojici. "Co se mě týče, jednomu tanci bych se nebránila," broukla poté a zadívala se chlapci dlouze do očí, jako by tam něco hledala. Co to však bylo, nevěděla ani ona sama. Mysl měla v alkoholovém oparu a bylo jí šíleně pěkně a šíleně smutno najednou.
_________________ "Teachers open the door. You enter by yourself."♥ MEIRRY & Max the baby ♥
|
|
 |
|
 |
Lorelei Ch. Andersen
|
Napsal: čtv 24. dub 2014 9:56:51 |
|
Registrován: pon 13. srp 2012 13:01:36 Příspěvky: 810
|
„Většina skotských tradic je šílená,“ přiznala Lei pobaveně a zavěsila se Erymu do nabízeného rámě. „Jen ponožky tedy vážně nikomu nestříháme.“ Dodala, aby bylo jasno, ale pak už se nechala odvést doprostřed tanečního parketu, aby společně se svým mužem poctila společnost novomanželským tanečkem. Sotva zazněly první tóny pomalé melodie, nedokázala odtrhnout oči od svého drahého a stejně jako on, i ona najednou vnímala jen jeho a oplácela mu pohled do očí. Tanec pro ni nebyl žádnou novinkou, takže proplouvali parketem sehraně a ladně, jakoby celé roky nedělali nic jiného. Ani jí nepřišlo na mysl, že by jejich tanec mohl skončit jinak, než dlouhým a procítěným polibkem, který vyvolal pobavené reakce přihlížejících, a Lei si byla jistá, že mezi pískajícími provokatéry byl i její bratr. Ale jí to nevadilo. Měla oči jen pro Eryho, zářila jako sluníčko a usmívala se od ucha k uchu, když se od ní odtahoval. „Já tebe taky, Ery,“ zamumlala nazpět a zamrkala, aby zahnala dojaté slzy štěstí. „Utíkej, babi bude nadšená.“ Popohnala ho, protože hrozilo, že by si to brzy mohla rozmyslet, a nikam by ho nepustila. Spíš by se s ním vytratila někam, kde by mohla být se svým mužem zcela sama. Chvilku postávala na místě a pozorovala vzdalující se záda svého muže, než se jí dočista ztratil mezi svatebčany. Marně hledala pohledem svou svědkyni a než se stihla porozhlédnout po Blainovi, objevil se u ní její tchán. Věnovala mu úsměv, ale zapomněla si při tom hlídat ty slzičky dobývající se jí do očí, takže jí jedna osamělá vyklouzla a stekla po tváři přímo před panem Andersenem. Babi Debb se zrovna velmi dobře bavila ve společnosti kdovíkoho podobně alkoholem zmoženého a stále ještě slzela, i když teď už spíš smíchy. Před chvilkou ale nezabránila dalším slzám, když pozorovala Eryho s Lei na tanečním parketu. „Ale jistě, chlapče náš!“ Odsouhlasila mu návrh tanečku bez zaváhání a odložila whisky na stůl, aby se zavěsila o dost mladšímu muži na rámě. „Jaká já bývala tanečnice v Leiných letech! Víla! A nymfa, říkával můj manžel.“ Zasnila se na okamžik a poctila Eryho širokým úsměvem. Vicky si v době, kdy se Mark vzdálil, aby pomohl ženichovi zastřihnout ponožky, nalila další skleničku a začala připomínat opilé sluníčko. A to jí vydrželo skrz celý taneček novomanželů až do chvíle, kdy se v jejím rozostřeném zorném poli znovu objevil Mark. „Na pláži to bude fajn. Tady je moc plno,“ zamumlala nesrozumitelně, ale rozhodla se slova doplnit činy, takže vrávoravě vstala a zachytila se Markovy ruky, načež si s ním propletla prsty a opřela se o něj. Na rtech jí neustále pohrával ten nepřítomný úsměv a v očích jí přeskakovaly jiskřičky pokaždé, když se zahleděla na svědka po svém boku. „Strašně ti to sluší, Marku, už jsem ti to říkala?“ Zamrkala na něj bezelstně a pak se k němu naklonila, ovšem díky alkoholu trochu neodhadla vzdálenost, takže když mu šeptala do ouška, letmo se při tom rty dotýkala jeho kůže na krku. „A ve školní uniformě si byl vždycky zatraceně sexy.“ Blaine na tom nebyl s hladinkou alkoholu o moc lépe než Leina nejlepší kamarádka, ale dokázal ještě držet balanc a nechával si svoje myšlenky pro sebe. Zatím. Spokojeně se usmíval, když cítil Haniččinu blízkou přítomnost a mrknul na ni, když zareagovala na jeho slova o cvokovi. Na chvilku se ztratil pohledem v jejích očích a sklouzl očima o něco níž k jejím rtům. Ty jeho ozdobil úšklebek, jakmile mu přejela rukou po předloktí, a pak ji sevřel v dlani. Neměl ani tušení, co jeho sestra provádí na parketě a co se děje okolo něj, dokud Hanah znovu nepromluvila. „Je mi jedno, s kým mě vidí. Matka tu není, zbytku to může být jedno,“ ujistil ji a natáhl svou ruku, aby to poupátko pohladil palcem po tváři. Po její poznámce sice na okamžik zabloudil pohledem ke svědkům, ale jen se tomu pobaveně pousmál, než svou pozornost přesunul zpět k blondýnce. „Nebo bychom na to místo měli dorazit jako první, aby si nějaké jiné museli hledat oni,“ mrknul na ni šibalsky a v očích se mu zajiskřilo. Nakonec ale nenaléhal, vždyť na podobné úvahy měli celou noc a jeden taneček je nemohl zdržet. „Smím prosit?“ nahodil tvář profesionálního snoba a dvorně jí nabídl rámě. Měl výchovu své matky i otce a na večírcích všeho druhu se zvládal pohybovat jako ryba ve vodě. A tanečník byl skvělý. Neméně skvělým tanečníkem byl i pan McKay, který vyhledal paní Andersenovou a věnoval jí malou úklonu, než k ní natáhl svou ruku. „Mohl bych být tak smělý a požádat vás o tanec?“ otázal se s úsměvem a vyčkal odpovědi. - | +
- Mimo herně:
Tak já doufám, že jsem na nic nezapomněla a za případné vynechávky se omlouvám, ale bylo to vyčerpávající 
|
|
 |
|
 |
|
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků |
|
|
|
Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru Nemůžete odpovídat v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
|
|