_________________

| +

Larry se ruku v ruce s Mei objevil u úpatí hor Jižního ostrova Nového Zélandu, na místě známém pro svou krásnou a nespoutanou horskou přírodu s hustými lesy, zelenajícími se loukami na horských úbočích a jezery v údolích. Krajina jako vystřižená z pohádky.
Na chvilku sklopil zrak ke svým nohám, protože se mu po přemístění nečekaně zamotala hlava, a když opět vzhlédl a spatřil tu scenérii před sebou, omámeně vydechl. Byla to prostě krása, která ho chytala přímo za srdce, ačkoliv dával před cestováním přednost pohodlí pohovky a teplu krbu. Přesto tu teď stál a nemohl se dočkat, až se společně s Mei vydají na pěší túry do hor, jen se stanem, spacáky a tolika zásobami v batohu, kolik jsou schopní unést. Bylo to sice jen na pár dní, ale Larry celkem pochyboval, že mimo turistické stezky narazí na nějaké občerstvení, kde by si mohli koupit párek v rohlíku. Zásoby (včetně několika balíků sušenek) byly důležité.
„Je to nádhera, co?“ hlesnul po chvilce a stočil pohled k Mei. Oči se mu zatřpytily nadšením, a ačkoliv ještě před několika dny pochyboval o tom, že je dobrý nápad vyrazit pouze se stanem někam, kde to neznají, teď byl vážně rád, že se do toho nakonec vrhli po hlavě. Sice netušil, co je tam v horách čeká, ale věřil, že společně si s tím hravě poradí. Navíc měli hůlky, že.
Nebýt té hůlky, Larry by opět snadno zapadl mezi mudlovské turisty. Oblékl se totiž do hnědých kraťasů sahajících ke kolenům, šedého trička a kostkované košile, která mu teď povlávala v mírném větříku. A samozřejmě nezapomněl na pevné kotníkové boty a velký batoh, do kterého nacpal nejenom spacák a stan, ale i pár kousků náhradního oblečení, základní hygienické potřeby, mapy a buzolu, zápalky, lékárničku… a hlavně jídlo.
Ještě chvilku si užíval první dojem ze zélandské krajiny, načež se otočil k Mei. „Tak co, vyrazíme?“ uculil se. „Rád bych během těch několika dní přešel hory a podíval se na pobřeží, co ty na to?“ brouknul nadšeně. Neměl naplánovanou žádnou trasu, chtěl udržovat jen přibližně daný směr a toulat se přírodou, jak se jim zachce. Dokonce nechal doma hodinky, aby pořád nezjišťoval, kolik je hodin, to člověka hrozně omezovalo.

_________________

| +

Mei se spolu s Larrym s lupnutím a zavlněním vzduchu přemístila do krajiny Nového Zélandu. Při svých toulkách po světě většinou volila mudlovský způsob přepravy, ale tento výlet byl domluven narychlo a už tak jim moc času do konce prázdnin nezbývalo, a tak se nakonec s Larrym domluvili na přemístění. Navíc Mei věděla, že Larry není tak úplně dobrodružný duch a nechtěla ho trápit více, než bylo nutné.
"To tedy je," přitakala a vrátila mu nadšený pohled, zatímco mu silněji stiskla ruku ve své dlani. Stejně jako Larry měla sbaleno jen to minimum, co se jí vešlo do jejího oblíbeného cestovního batohu, který za ta léta co ho měla vypadal dosti použitě. Už byl několikrát vyspravený jak ručně, tak kouzly a Mei se ho odmítala vzdát. Oblečená byla podobně jako Larry - na nohou měla béžové šortky, do kterých měla zastrkané olivově zelené tílko, přes které měla přehozenou vojenskou khaki košili, kterou sehnala před rokem v jakémsi second-handu.
"Samozřejmě," broukla a věnovala Larrymu ještě jeden zaláskovaný pohled, a pak volným tempem vykročila vpřed. "S těmi horami si nejsem tak úplně jistá, přejít je asi bude dost náročné. Přinejhorším se prostě přemístíme," poznamenala opatrně, protože nechtěla Larrymu kazit radost.
"Vždycky jsem se sem chtěla podívat," nadhodila s úsměvem po chvilce a už poněkolikáté se rozhlédla po pohádkovém okolí. Právě stoupali na hřeben kopce a dole pod nimi se začínala rýsovat úžlabina s potokem, který měl později ústit do jezera, od jehož hladiny se odrážěly paprsky slunce. "Cos vlastně dělal na té Aljašce? Myslím jako proč ses tam vydal?" zeptala se poté a zvědavě se na Larryho podívala.

_________________

Larry vyrazil společně s Mei vpřed, za dobrodružstvím. Palce si zahákl za popruhy batohu a očima nadšeně rejdil kolem sebe, aby mu náhodou něco zajímavého neuniklo. Když už tu byl, chtěl si toho zapamatovat co nejvíc. „Ale no tak, Mei… Ty hory zvládneme!“ zahlásil optimisticky. „Najdeme nějakou stezku, po které je přejdeme. Nebo to vezmeme nějakým průsmykem,“ brouknul s úsměvem od ucha k uchu, přesvědčený, že přejít horský masiv bude hračka. Tedy, pravděpodobně to bude dost fyzicky náročné, ale nic, co by nešlo zvládnout.
„Docela se divím, žes tu ještě nebyla,“ prohodil Larry s úsměvem, když Mei prohlásila, že se sem vždycky chtěla podívat. „Totiž… Hodně cestuješ, ne?“ Tázavě povytáhl obočí, zahleděl se na Mei a přitom se mu povedlo zakopnout o nějaký kámen. Klopýtl, zamračil se na ten kus skály a několika rychlými kroky Mei dohnal. Když se zeptala na Aljašku, pokrčil rameny. „Četl jsem o tom jednu knížku, takovou cestopisnou. A z ničeho nic mě popadla touha přemístit se tam a vidět místa, o kterých se ta knížka zmiňovala, na vlastní oči,“ vysvětlil. „Bylo to fajn. Lepší, než čtení,“ přiznal s úsměvem.
Když cesta začala poměrně strmě stoupat, jejich výstup na horský hřeben se trochu zpomalil. Larry po chvíli začal potichu funět, protože nebyl zvyklý na podobné túry a už vůbec ne na těžký batoh na svých zádech, ale hrdinně, bez jediné negativní poznámky, šel dál. Protože tenhle výlet za to jednoznačně stál. Jakmile se vydrápali na kopec, shodil batoh ze zad, zhluboka vydechl a nadechl se, a rozhlédl se kolem sebe. Z jedné strany se jim pod nohama rozprostíralo údolí s potokem, z další jezero, do kterého potok ústil. Další dvě světové strany měli však zakryté ještě o něco vyššími horami, přesto to však byl fascinující výhled. „Fajn, takový výhledy mě nikdy nepřestanou fascinovat,“ vydechl Larry s úsměvem a ohlédl se k Mei, aby zjistil, co na to říká ona.

_________________

| +

Jakmile Larry zahlásil, že přejít hory bude prostě hračka, Mei se na něj zadívala lehce schovívavým pohledem. "Když to říkáš, Larry," usmála se na něj pobaveně a oči jí hrály, ale v duchu nad jeho optimismem kroutila hlavou. Ona byla taky optimistka, ale věděla, kdy je třeba dát optimismus stranou a přemýšlet logicky.
"Neřekla bych, že cestuji hodně - rozhodně ne tolik, co bych si přála. Ale přeci jenom cestuji víc než ostatní," pokrčila rameny a chtěla se zažulit na Larryho, ale ten se vedle ní najednou nevyskytoval. Překvapeně se ohlédla a viděla, jak k ní její milý pajdá, protože se právě přizabil o jakousi skálu. A to se mnou chce přejít hory, pomyslela si pobaveně. "Jsi v pořádku?" zeptala se jenom napůl starostlivě, protože jinak jí Larry přišel úsměvný (protože co si budeme povídat, Larry prostě byl takový ten roztomilý člověk, který nutil člověka začít se zničehonic usmívat).
"Tak samozřejmě," usmála se na něj, když prohlásil, že vidět Aljašku na vlastní oči je lepší než přečíst si o ní v knížce. O tom nebylo pochyb.
Poté vyšli až na hřbet jedné z hor, přičemž Mei funěla podstatně méně než Larry, ale ani jí se nevyhnulo pár kapek potu na čele, protože jim na hlavy překrásně svítilo slunce. Stejně jako Larry si ze zad sundala batoh, i když s ním zacházela jemněji. "Mě také ne," řekla a zadívala se na Larryho, na chvilku od něj nemohla odtrhnout oči, ale pak s úsměvem vklouzla Larrymu ročkou do dlaně a stočila pohled na ten krásný výhled kolem. "Kdyby nebylo tak brzy, bylo by hezké tu zůstat přes noc - je to chráněné proti větru a zem je tu rovná," zapřemýšlela nahlas a prohlésla si to místo kolem dokola. Ale vyšli teprve před několika hodinami a slunce se ani zdaleka nesklánělo k západu.

_________________

Larry dál žil v přesvědčení, že zélandské hory zdolají raz dva, ačkoliv Mei viděl na očích, že o tom možná trošku pochybuje. Optimismus ho však neopouštěl, alespoň několik prvních kilometrů ne. Čím víc toho ušli, tím více pesimisticky začínal smýšlet a uvažoval o tom, že to možná nebude tak jednoduché, jak si myslel. Ale svoje myšlenky si nechával pro sebe.
Když se přizabil o ten skalní výčnělek, či co to bylo, v duchu děkoval bohu, že má pevné boty, protože jinak by byl asi na okamžik mimo hru a než by to rozchodil, pajdal by jako postřelený zajíc. „Nic mi není!“ zahlásil okamžitě, když zaslechl Meinu otázku, zářivě se usmál a když od něj odvrátila pohled, několikrát potichu zaklel, zkřivil rty do úšklebku a onen provinilý šutr probodl vražedným pohledem.
Poté, co se společně vyškrabali na vrchol kopce a podařilo se jim popadnout dech, se Larry nějakou chvíli rozhlížel kolem sebe a snažil se vtisknout si do paměti obrázky všeho, co vidí. Když mu Mei vklouzla rukou do dlaně, zabloudil k ní pohledem a široce se usmál. Chvíli se na ní mlčky zadíval a skoro mu unikla její slova. „Cože?“ vybafnul, než si uvědomil, co slyšel, načež pokrčil rameny a pousmál se. „Můžeme tu zůstat. Vždyť přece nikam nespěcháme, nebo jo? Navíc bychom to neměli hned ze začátku přehánět,“ pronesl, čímž dal tak trochu najevo, že jemu samotnému se dál nechce. Ačkoliv si to nepřiznával, měl toho pro dnešek plné kecky a věděl, že mu chvíli potrvá, než si zvykne na chůzi terénem a tempo rychlejší, než procházkové. Larry trávil volný čas v knihovnách, ne na horách, a bylo to poznat. Navíc ho ohromně lákala představa občerstvení a odpočinku a připadalo mu, jako by mu nohy z ničeho nic zatuhly na místě a odmítaly se pohnout dál.
„Dokud svítí slunce, mohli bychom si tu natáhnout deku, odpočinout si a najíst se, co ty na to?“ povytáhl tázavě obočí. „A postavíme stan, hm?“ Usmál se na Mei, zadíval se jí do očí a srdce mu několikrát radostně poskočilo, když si uvědomil, že je tu s ní sám, nikdo se na ně nemůže šklebit a otravovat je, a všechen čas patří jen a jen jim dvěma. Neodolal, sklonil se k ní a ukradl si bez varování alespoň letmý polibek. V očích mu přitom šibalsky zajiskřilo.
Jestliže mu Mei odsouhlasila ten plán, že tu zůstanou a dál půjdou až ráno, vydoloval ze svého batohu deku, kterou rozložil na rovné ploše, a vyndal něco ze zásob jídla – obložené chleby, ovoce a sušenky. Takový britský piknik na Novém Zélandu.

_________________

| +

Teď se pro změnu na Larryho nechápavě podívala Mei. Že nespěchají a neměli by to přehánět? Ona byla zvyklá na svižnou chůzi a na to, že za dva dny stihne projít křížem krážem celé nové město, dojít si na oběd, sednout si v nějaké krásné kavárně, nasát atmosféru cizí země, a pak se vydat zase dál po trase. Poté jí však došlo, že Lawrence není moc cestovní duch a že je to přeci jenom typický Mrzimor - naštěstí mu však zatím nehrozilo panděro. I když Mei si byla jistá, že ani to by jí na něm nevadilo, protože to pro ni byl ten nejbáječnější člověk na světě. "Samozřejmě, že nikam nechvátáme," broukla a věnovala Larrymu velký milující úsměv. "To nezní vůbec špatně," řekla poté a opětovala Larryho polibek, načež neodolala a objala ho kolem krku, aby jej mohla políbit o něco déle. A vůbec jí nevadilo, že ani jeden z nich přímo nevoní, že jsou zaprášení od cesty a že jejich rty chutnají slaně.
"A ten stan? Postavíme ho po mudlovsku, nebo kouzlem?" nadhodila poté, co s úsměvem přihlížela, jak se Larry činí s dekou a s občerstvením, načež došla pro termosku s černým čajem a nádobu s vodou, aby jejich malý piknik s výhledem na překrásné vysoké a pohádkově působící hory Nového Zélandu. Když bylo prostřeno, usadila se vedle Larryho a dali se do jídla, a když byli hotovi i s tím, posunula se ještě o kousek blíž k němu a mazlivě si opřela hlavu o jeho rameno. Na chvilku zavřela oči a užívala si jejich tělesné blízkosti, lehkého vánku, který jim čechral vlasy, čerstvého horského vzduchu a sluníčka, které je pěkně hřálo.

_________________

Larry si dobře všimnul Meina nechápavého pohledu a trošku se začervenal, protože tušil, že jeho drahá polovička předpokládá, že během pár dní proběhnou celé hory křížem krážem. Jenže na to Larry neměl a navíc v tom neviděl žádné kouzlo – správný turista určitě chodil pomalu, užíval si a kochal se.
Ulevilo se mu, když Mei nakonec prohlásila, že nikam nespěchají a odsouhlasila jeho návrh s piknikem. Polibek, který Mei ještě o něco prodloužila, si náležitě vychutnal a poté se na ni rozzářeně zadíval. Neustále se pozastavoval nad tím, jak je úžasná, a ta myšlenka ho znovu přepadla právě teď. Nedokázal pochopit, že zrovna on má někoho tak skvělého, jako je Mei, a ohromně si toho cenil. „Tak výborně,“ brouknul spokojeně, načež se pustil do přípravy pikniku.
„Stan bych postavil po mudlovsku, pokud proti tomu nic nemáš – určitě to bude větší zábava, než mávnout hůlkou a sledovat, jak se staví sám,“ zahlásil přesvědčeně. Už ale nedodával, že se stavěním stanu má jen pramalé zkušenosti a že to pravděpodobně dopadne katastrofálně a stan se jim v noci zhroutí na hlavu. Před stavěním stanu však dal přednost pikniku, takže se uvelebil na dece a s přáním dobré chuti se pustil do jídla. Nepřecpával se, protože tak nějak tušil, že to pro chození po horách není úplně dobrá taktika, a navíc s sebou neměli merlinví jaké zásoby, aby si mohli hrát na hobity s dvěma snídaněmi, obědem o třech chodech a alespoň třemi večeřemi.
S občerstvením Larry udělal rychlý proces, spokojeně vydechnul, a když se k němu Mei natulila a opřela mu hlavu o rameno, tváří se mu rozlil šťastný úsměv. Políbil jí do vlasů, objal jednou rukou kolem pasu a zamžoural do sluníčka, které už sice klesalo k západu, ale ještě stále příjemně hřálo. Neměl potřebu tuhle úžasnou chvíli rušit slovy, takže si jen potichu vychutnával kouzelný okamžik a především Meinu blízkost. Když však slunce zapadlo, v horách se citelně ochladilo a Larry se nespokojeně ušklíbnul. „Možná bychom se měli pustit do stavění toho stanu,“ prohodil do ticha. Jestliže mu to Mei odsouhlasila, zvednul se, aby vyprostil stan z pouzdra, a kritickým okem se na něj zadíval. Mělo to nějak moc plachet a především tyčí. A žádný návod. „Ty, Mei? Stavěla jsi někdy stan po mudlovsku?“ zeptal se, když usoudil, že absolutně netuší, co s tím, a sklouznul k Mei očima.

_________________

| +

Mei se na Larryho usmála, ale v očích jí blýskla pobavená jiskra. Tak nějak tušila, že její drahý nebude ve stavění stanů tak úplně zběhlý... ona se sice také většinou zdržovala v civilizaci, ale stan už několikrát stavěla, i když ten její byl menší než ten, který s sebou měli nyní.
Když si ji Larry objal kolem pasu, spokojeně se k němu přitulila, objala si ho a spolu s ním pozorovala západ slunce. Setrvávali sice v tichosti, ale v tak magickém okamžiku nebylo třeba slov. Když pak sluneční kotouč zapadl za obzor, teplota poklesla a Mei se bezděčně zatřásla. "Nejspíš ano," broukla a s nevolí se oddělila od Larryho, aby si z batohu vytáhla teplý svetr. Poté stála jako správná dívka opodál a čekala, až její láska sama zjistí, že není schopna stan postavit, a až potom se do toho vložila. "Stavěla. Ale nikdy ne za tmy, budeme si na to muset posvítit," řekla s trpělivým úsměvem, vytáhla hůlku a pomocí Lumusu maximy nad nimi vytvořila světelnou kouli, ke které se okamžite začal slétat hmyz, což bylo nepříjemné, každopádně ne životu nebezpečné a Mei to hemžení s přehledem ignorovala. "Prvně se musí složit jednotlivé tyče, z těch se pak udělá konstrukce a na tu se položí plachta," instruovala Larryho a názorně složila jednu tyč. Když je měly složené všechny, rozprostřeli na zem spodní díl stanu, který se k tyčím přivázal, stejně jako celtová plachta, kterou přes ně nakonec přehodili. Mei se během stavění zahřála, i když nos měla studený kvůli okolní zimě. "Myslím, že zítra bychom měli s tím stavěním začít dřív, nebo zvážit použití kouzla..." nadhodila a zaculila se na Larryho, načež vzala svůj batoh a hodila ho dovnitř stanu, poté mrkla na svého milého a zmizela v něm sama. Uvnitř rozbalila kouzlem zmenšenou karimatku (což bylo jediné zjednodušení mudlovského cestování; karimatky prostě byly příliš neskladné) a na ni si vybalila spacák a zůstala sedět mezi tím vším. "Ty Larry...chce se ti už jít spát?" zeptala se a těkla k němu pohledem. Momentálně byla moc ráda, že ve stanu panuje přítmí rušené pouze slabým světlem přenosné lampy, protože i když se tvářila jako by nic, byla z noci strávené po Larryho boku parádně nervózní. Přeci jenom nikdy vedle muže nespala, pokud nepočítáte jejího otce a bratra, natožpak aby spala vedle svého milého. A od Hanah věděla moc dobře, že u milých většinou nešlo jenom o spaní vedle sebe.

_________________

Stavění stanu byla svým způsobem zábava. Určitě pro Mei, která stála opodál a sledovala Larryho snažení. Nutno podotknout, že marné snažení. Tvářil se sice, že naprosto přesně ví, co dělá, ale ve skutečnosti netušil, kterou tyč spojit s kterou a co s nimi pak. Vděčně se na svou drahou pousmál, když vyčarovala světelnou kouli, ale nedalo by se říct, že mu ta koule ve stavění stanu nějak pomohla. Larry na to nepotřeboval vidět, když stejně netušil, co dělá. „Já to vzdávám,“ zahučel po dobré půlhodině zoufale, zčervenal ve tvářích a zatvářil se jako spráskaný pes. Připadal si strašně hloupě – sám s tím nápadem, postavit stan po mudlovsku, přišel, a nevěděl si rady. Ale naivně doufal, že se s tím popere, což se mu vážně nepovedlo.
Když ho Mei začala instruovat, co se dělá nejdřív a co potom, souhlasně pokýval hlavou – to si ještě zvládl domyslet, ale splnit jednotlivé části stavby, to bylo o něco obtížnější. Zatímco pokukoval k Mei, aby zjistil, jak dává tyče dohromady, pomáhal s těmi ostatními. Nakonec společnými silami stan postavili a Larry se na něj skepticky zadíval. „Jen doufám, že nám to v noci nespadne na hlavu,“ podotknul a otřásl se zimou, protože ačkoliv se při stavění zahřál, stále měl na sobě jenom triko a košili a nebylo mu úplně nejtepleji. „Příště bychom možná mohli použít kouzlo,“ přiznal poníženě a nepatrně se ušklíbnul. Připadal si jako příšerný trouba.
Dal Mei chvilku času, než se do stanu nacpal i on, aby si připravil správný jezevčí pelech se svítící hůlkou sevřenou mezi zuby, aby ve stanu netápal potmě. Poté se usadil na spacák, zadíval se na Mei a zavrtěl hlavou. „Nechce,“ přiznal. Netušil, kam tím Mei míří, takže zatím nestihl upadnout do rozpaků. Zato ho čekalo další milé překvapení – od stropu stanu se totiž vedle Mei začal spouštět drobný pavouček.
Larry zblednul, vyděšeně vykulil oči a okamžitě se vzdálil na maximální možnou vzdálenost, dokud ho nezarazila stěna stanu. Hůlka, jejíž špička stále slabě zářila, mu přitom upadla mezi spacáky. „Dej to pryč! Honem!“ zahlásil zděšeně, přičemž ukázal kousek nad Meino rameno, na drobného osminohého kamarádíčka. V očích se mu zračila hrůza adekvátní tomu, jako by spatřil minimálně akromantuli. Rukama ihned začal šátrat po východu, ale nedařilo se mu nahmátnout zip, takže začínal poměrně rychle propadat panice. „M-Mei, udělej s tím pavoukem něco! Prosím!“ vyhrknul roztřeseně, přičemž z pavoučka nespouštěl oči, aby mu náhodou neuniklo, kam zalezl, kdyby se rozhodl snést až k zemi. S pavoukem ve stanu by totiž noc určitě nestrávil.

_________________

| +