Když Zack její rýpnutí pojal tak, jak ho pojal, Brook se dala do upřímného smíchu, který ne a ne přestat. Plácala při tom dlaní do lavičky a snažila se do sebe nějak dostat vzduch. Nakonec chmátla po Zackovi a stiskla mu rameno, zatímco se stále smála. "Promiň...ale...ta představa!" dostala ze sebe, načež se jí podařilo se uklidnit a utřela si slzu. Profesor Rodwell se prostě neřadil k mužům se sex-appealem, ne, když byl ještě hubenější než dívka sama, a že to bylo co říct. Brook si byla skoro stoprocentně jistá, že při pohledu na něj každý mrzimorský student odolává nutkání donést mu krabici plnou sušenek a donutit ho všechny ty sušenky sníst přímo před jeho očima.
"Jo, tak princezny," hlesla, evidentně naprosto nepřesvědčena jeho odpovědí. Ne, že by vypadal, jako že lže - právě naopak se tvářil zcela vážně a výmluvně. Ale princezny...prosím vás. Po chlapcovo stylu se opřela loktem o opěrku lavičky, takže se jejich ruce lehce dotýkaly a malinko se zaklonila, zatímco se natočila ještě víc směrem k němu a vytáhla si nohy nahoru do ležérního tureckého sedu. "A teď mi pověz, Goldwyne, to vám v tom Nebelvíru vážně lejou něco do pití, nebo se tam pořád mlátíte do hlavy?" prohlásila a koutky jí pobaveně zacukaly. "Mimochodem, pokud se k drakům vrháš v takovémhle odění, tak se těm jizvám vážně nedivím," řekla a pravou rukou, kterou se neopírala o opěradlo, ho lehce zatahala za lem rozeplé košile. "Ony totiž dračice postrádají logiku třináctiletých děvčat. Ale to bys měl vědět, na hodinách Péče jsem tě viděla," dodala důvěrně a malinko se k Zackovi nahnula, aby se pak zase narovnala a široce se na něj zazubila. Byl jí sympatický, i když z dálky vypadal jako menší pako. I když...vlastně ani ne. "Vzal sis jí nakonec k OVCím?" zeptala se poté se zájmem. U NKúček Zackaryho viděla, ale nevěděla, jak nakonec dopadl.

_________________

Zack se upřímně v první chvíli mírně vylekal, když zaslechl tu přicházející salvu smíchu* a skutečně mu v tom okamžiku probleskla myšlenka, jestli se jí náhodou nepřihodila nějaká neočekávaná příhoda. Ono to vlastně ani nešlo zase tak vidět, bylo to sotva jen pár vteřin než se i on pobaveně rozesmál. Představa to byla zkrátka k nezaplacení, jak ostatně souhlasně přikyvoval a ještě se při posledním chechtání kroutil.
Když se smíchem přestal opětoval drobné blondýnce zkoumavý pohled a očima sjel k opěradlu, kde se nečekaně připojila i její něžná ručka a on tak i z toho malého dotyku mohl poznat, jak hebkou má kůži. A to nebylo všechno, z čeho se mu zježily chloupky na zátylku. Jakmile se totiž přiklonila blíž, jeho pohled mu znovu padl k jejímu žehlícímu prknu – tedy oblasti hrudního koše – a provokativně se zaculil, jako kdyby právě objevil Ameriku. „Addletonová, už ti někdo řekl, že jsi hrozně zvědavá?“ A taky málo prsatá, dodal sám sobě v duchu s pobaveným úšklebkem, a opět pozvolna vyputoval očima k jejímu obličeji. I jemu byla vcelku sympatická, jinak by tu asi nezůstal sedět. „Rytířské turnaje jsou velice vážná věc, kde nebelvíři bojují o srdce svých vyvolených. Copak to dívkám nelichotí, když kluci bojují o jejich srdéčka?“ Pozvedl obočí v otázce, zjevně přesvědčen o tom, že má pravdu. Byl to jeho pohled na věc, kterou pochytil od svých zkušeností s něžným pohlavím, i když se pořád nedalo hovořit o tom, že by byl v takových záležitostech odborníkem. „A kdo řekl, že s nimi bojuju v takových hadrech?“ Zakroutil hlavou a na chvilku se zamyslel. No vlastně si jen mlčky užíval tu chvíli, kdy se k němu znovu nahnula a on se mohl tak trochu pokochat pohledem. Nedělal nic neslušného, pouze trochu zneužíval situace, ale nebylo to nic obtěžujícího. Avšak měl trochu problém pobrat poslední otázku, kterou skoro nevědomky zazdil. Snad jako kdyby byl mírně zasněný. „No jistě, bez ní by to nešlo,“ Vyhrkl krapet energičteji než by chtěl a kdo ví, jestli opravdu myslel Péči nebo něco naprosto odlišného…

| +

Mimo herně:
*Smích? odkaz

Brook už se neobtěžovala nějak komentovat nebo mu zakazovat pohledy, které vrhal k jejímu hrudníku, ostatně jí to jistým způsobem vlastně lichotilo, a stejně měla skoro nulový výstřih, takže když se to vzalo kolem a kolem tak Zack obdivoval pouze její košili. Která byla bezvadná, jen co je pravda! Po jeho otázce se zatvářila zamyšleně. "Mám pocit, že už se mi to pár lidí snažilo naznačit, ale žádný z nich neuspěl," prohlásila a obdařila chlapce širokým úsměvem.
"Já věděla, že mám být ráda, že mám spolku v podzemí a nic zeshora k nám není slyšet," řekla naoko úlevně a lehce si přiložila pravou dlaň k hrudi, načež ji zase spustila. "Samozřejmě, že lichotí, ale pokud se u toho oba rytíři navzájem přizabijí, tak je to jejim vyvoleným poněkud k ničemu," pokrčila rameny a šibalsky se na Zacka uculila. Schválně, jaký argument použije na tohle - a tím, že nějakou obhajobu svojí šlechetnosti mít bude, si byla naprosto jistá. Přeci jenom byla vytrénovaná od rozhovorů s Aaronem.
"A v čem s nimi tedy bojuješ? V zářivém brnění s mečem v jedné ruce a štítem ve druhé? A není ti těch stvoření aspoň trochu líto?" nadhodila, naklonila hlavinku malinko na stranu a zkoumavě se chlapci zadívala do jeho modrých očí.
Po jeho nečekaném a lehce opožděném vyhrkuntí na něj podezřívavě přimhouřila oči. "To školu vážně tolik žereš?" zeptala se a obočí jí vyletělo malinko vzhůru. Najednou měla pocit, že Zackovým snem je prohánět se po rozkvetlé louce s jednorožci.

_________________

"Vypadáš děsně nebelvírsky," ujistil Arsen Ginger a nervózně na ni zamrkal, jestli si jakože zase nerýpne, když Gwen promluvila o sušenkovém spojení. Společně s Gwen se pak zaculil nad otázkou na strategii nebelvírského týmu pro příští rok a pak se zatvářil rádoby vážně. "Tak to prr. Nejlepší bradavická odrážečka nosí mrzimorský barvy," zarazil Ginger a hrdě se narovnal.
"A co sháníš za dárek, zrzko? Někdo má narozeniny, nebo jsi někoho sejmula a poslala k Mungovi? Mimochodem, nechceš se taky ostříhat? Teď tam právě vešla ženská s hadama na hlavě," prozradil šeptem. Když se Ginger zmínila o stěhování, vyměnil si pohled s Gwen a zatvářil se sešle.
"Proč? Slyšel jsem o tom, co ministerský vyvedli na mistrovství... Fakt na hlavu, viď, Felixi? No, já vlastně nevím... Všechno už mám zařízené, ale co kdybychom si zašli dát do kotle čaj? Prší," upozornil se zazubením na to, že už nějakou dobu stojí na deštíku, a celou společnost trošku popohnal, pokud souhlasili.
"Uvidíme se ve vlaku, ne? Když na nás nenasadí Greyburna, tak možná i vykoupíme ten vozíček s žabkami, co říkáte?"

_________________

„Ženský…“ Zakroutil nad těmi prvními slovy o zvědavosti pobaveně hlavou. Když ale začala o tom, že by měla být ráda, že mají mrzimorčata společenku dole, kde od divokých nebelvírů nejde nic slyšet – pobaveně se krátce rozesmál. Nebelvíři byli možná hlasití, ale za to mrzimorští byli zase o něco mazlivější a tulící se, a i když mu to v té chvíli nepřipadalo zase tak špatné (možná že i krapet záviděl, protože kdo by se netulil k pěkným holkám, že ano) nedal nic z toho na sobě znát a mírně se zamračil. „Za to vy se prý válíte po sobě hromadně, v té své noře. Tak nevím co je lepší,“ nadhodil zdánlivě bez většího zájmu, lhostejně k tomu pokrčil rameny ale v očích se mu objevily šibalské jiskřičky tolik charakteristické pro jeho maličkost. V dalším okamžiku si ještě jednou prohlédl dívku od hlavy až k patě a usoudil, že i mrzimorské dívky mají něco do sebe. Vlastně ani tolik nezáleželo na tom, kdo je kdo a z jaké koleje, Zack totiž dával na své dojmy a stranil se předsudků. I když samozřejmě jako Nebelvířan neměl moc sympatií k zmijozelským. Ale to už bylo něco jiného…
„No právě,“ potěšeně se zašklebil a energicky zakýval hlavou, až se mu zatřepotala blonďatá čupřina vlasů a provokativně zamrkal. On v té záležitosti zraněných rytířů viděl mnohem víc a navíc jednu příležitost, kterou Brook očividně nepostřehla. „To se pleteš, kdo myslíš, že ty rytíře pak ošetřuje, hm?“ A že to byla náramná představa i pro něho samotného, ale to už neřekl. Koneckonců o holky se zase tak moc nezajímal, protože to s nimi bylo docela dost těžké a navíc si zažíval svoje s Jocelyn, ve které se po čas jejích zblázněných hormonů fakt moc nevyznal. Co může být horšího, než holka se zblázněnými hormony, že?
„Asi tak nějak, ale teď vážně. Ne, s draky opravdu nebojuju, to co se o nich povídá ani většinou není pravda. Jsou to nepochopený zvířata, majestátní vládci oblohy, co zasluhují náš respekt,“ Přehoupl se na vážnou strunu, což mu u tématu draků vlastně ani nedělalo problém. Draci bylo jedno z mála témat, které bral naprosto vážně a dovedl se o nich bavit velice barvitě a hlavně dlouho. Ne nadarmo to byla jeho srdeční záležitost a ostrý zub, spočívající mu na krku o tom taky vypovídal. „Nežeru, nejsem žádný šprt, ale co se týče zrovna Péče, tak ta mě dost baví, to je pravda. A co ty? Jak si vlastně dopadla u zkoušek?“ Raději svou otázku blíže nespecifikoval, protože fakt nevěděl, u jakých předmětů ji viděl. Jestli teda vůbec, že. Zkoumavě se na ni zahleděl a nenápadně prsty drnkal do její ruky na opěradle.

Fellix se na Ginger zakřenil: "Mrzimorsky teda nevypadáš. Možná na Zmijozel."rozhodl se dívku trochu poškádlit. Utahování z malých Nebelvírských... No, do by si nedal říct, že? "Jo, to jsem slyšel. A právě kvůli tomu potřebuje ochránce. Valerie je děsivý nepřítel." věděl, o čem mluví - o Valrii bylo známo, že děsí všechny nepřátele. A taky většinu chlapců, ale to by raději nevytahoval.
"Beru na vědomí." zazubila jsem se na Ginger, ačkoli nám všem muselo být jasné, že já bych svůj tým nikdy neopustila. "Arsene, ty jsi suprovej kamarád!" zářivě jsem se usmála a přátelsky ho objala - rychle jsem ho ale pustila, aby si to GG náhodou nevyložila špatně. No, znáte to, o její povytažený obočí...
!A jo, dárky... No, já doufám, že ty vánoční seženu v Prasinkách, protože... Prostě by u mě v kufru evydržely tak dlouho, a já bych je kamarádům musela dát ku příležitosti Všech svatých nebo tak." Plánovala jsem tento rok nakoupit dárky pro kamarády - což znamenalo, že jsem musela prošetřit Mistrovství, protože kamarádů já neměla zrovna málo. Důležité bylo sehnat něco úžasného pro Arsena, Cassidyho, GG a Matta... A možná pro Giu, ne, pro ní určitě, a ještě něco pro Mei a Bella... Rodwellovi jsem něco koupit musela - vždycky vypadal tak osaměle, že jsem pochybovala, že mu někdo dá vůbec dárek k Vánocům. Vlastně... Kdy má narozeniny?
"Jo, to bylo idiotský. Ségra teda zápas prošvihla - máma se děsně bála - takže ona taky nic neví." řekl Fellix a provokativně se na mě zazubil.
"Náhodou vím, ty troubo, že ses porval. Jednomu čistokrevnému rozbil nos. To je nespravedlivý, on přece nemůže za to, že byl na tý druhý polovině stadionu, ne?" oplatila jsem mu a obrátila se na kamarády. Fellix jen něco nesrozumitelně zahuhlal a pak se otočil za jednou mladou dívkou. "Hej, támhle jde Evangeline - omluvte mě, dámy a pánové, jdu se družit." prohlásil ihned a jal se co nejrychleji dostihnout nějakou ze svých potencionálních kamarádek.
"Jo jo, kotlík je fajne." souhlasila jsem s Quinnem a následovala jsem ho pryč z dosahu kapek - které mi vůbec nevadily. Odchod ale Jamie hodnotil kladně, protože to znamenalo, že by mohla třeba GG mít cestu jinam, a on by si mohl oddychnout.

>>

_________________

Brook se pobavně zasmála, když Zack zkonstatoval, že jsou všechny příslušnice ženského rodu stejné. "To myslíš vážně? Jestli je lepší bojování a ubližování na zdraví nebo válení se po sobě a pojídání sušenek? Jasně, že válení!" prohlásila a zatvářila se velmi pyšně a rozhodně, i když její oči vážné nebyly ani trošku. Evidentně se dobře bavila, navíc bylo opravdu krásně, nemusela nic dělat a díky Zackově přítomnosti se nenudila. Taky ji těšilo, že se s ním tak dobře krátí čas, protože o něj vždycky jevila tak nějak zájem, ale nebyla vhodná příležitost k tomu, aby se dali do pořádného hovoru. I teď ji na mysl vyskočila otázka, co by na to řekla taková Jocelyn nebo ostatně i Aaron, ale vlastně nebylo proč na to nějak přehnaně reagovat, pokud vůbec.
Následně si Mrzimorka zpomaleně promnula dlaní čelo a pomalu vydechla. Ne, tohle ji opravdu nenapadlo, ale Zack se sebou vypadal naprosto spokojen. "A co děláš, když dotyčná vyvolená naprosto neovládá léčivá kouzla a lektvary? Házíš očko na madame Pomfreyovou?" zeptala se a pobaveně povytáhla obočí. Ta představa ji donutila zadržet smích, a tak se jenom široce usmála. Ostatně nepochybovala, že by toho Zackary byl schopný...
"To je dobře," řekla tiše po tom, co Zack zvážněl a povzbudivě se na něj usmála. "Kde jsi získal tohle, když ne v souboji na život a na smrt?" zeptala se poté a volnou rukou lehce zatahala Zacka za provázek, na kterém měl pověšený dračí zub. Samotného zubu se nedotkla, protože to vypadalo, že na něm chlapci hodně záleží a kdo byla ona, aby mu sahala na jeho talisman. Pohled jí přitom sjel k jeho obnažené hrudi a malinko nakrčila obočí, když si opět prohlédla jeho jizvy, načež se vzpamatovala a opět vzhlédla k jeho očím a sotvna znatelně se omluvně usmála.
"Já taky nejsem šprt. A Péči mám ze všeho nejradší. Víš, že Hulkern loni vystrašil děcka skvorejšema? Prý z toho někteří mají trauma na celý život," řekla a zase se krátce zasmála. "Zkoušky nic moc, ale mohlo to být horší. K OVCím jsem prošla s Dějinami, Formulemi, Péčí, Přeměnkem a Mudly. Jak to máš ty? Tedy kromě Péče, samozřejmě," dodala a s pobaveným uculením přejela od Zackovi drnkající ruky k jeho obličeji, načež mu drnknutí prsty lišácky oplatila. "A co jinak prázdniny, pane Goldwyn? Nějaký hrdinský zážitek, o kterém si bude povídat celý Nebelvír?" nadhodila poté a zastrčila si za ucho zbloudilý pramen vlasů, který jí spadl do obličeje.

_________________

„Podle toho s kým. Třeba s Filchem bych se válel vážně nerad, a to by nebyla zrovna ta nejlepší možnost,“ podotkl se znechuceným šklebemem, který následně vyměnil za pobavený smích. I on se tu cítil příjemně, i když se dobře cítil i předtím, protože on se málokdy tvářil zachmuřeně nebo zkrátka jinak, než s úsměvem. Ale stejně bylo znát, že jestli to bylo ještě možné jeho nálada se o něco zvedla výš a za to mohla Brook, na kterou se sem tam podíval a bez problémů jí opětoval svůj modrý rošťácký pohled. Necítil se ani trochu v rozpacích, snad jenom kdyby šlo opravdu do tuhého, jako třeba kdy by se schylovalo k něčemu více intimnějšímu, ale nad tím se ani nemusel zamýšlet. Sám na to nepomyslel. I když kdo ví, na co myslel, když si prohlížel ten neexistující hrudník. A co se týkalo Jocelyn? Ta teď byla utlumená kdesi hlouběji v jeho hlavě.
„To je taky možnost, paní Pomfreyová je pořád jistota, i když umí být i nepříjemná, ale pořád lepší, než ti mamlasové u Munga,“ postěžoval si jen tak mimochodem, aby si mohl ulevit. Při té příležitosti si totiž vzpomněl na svůj ne zase tak dávný pobyt v nemocnici, kde se léčil z utržených nových šrámů a popálenin, jak bylo ostatně jeho zvykem. Snad nebyly prázdniny, kdy by se mu něco takového nepřihodilo. Souhlasně pak přikývl na další slova, přičemž sklouzl pohledem na svou maličkost. Konkrétně sklopil pohled ke své odhalené zjizvené kůži na hrudi a sám pro sebe se nepatrně ušklíbl. Sledoval její prsty jak ho tahala za ten kožený provázek a dávala si přitom evidentně záležet, aby se nedotkla i toho drahocenného dračího zubu, který pro něj skutečně znamenal hodně. Nebyl to jen tak ledajaký talisman, a i když se to mohlo zdát i z části tak trochu jako barbarské, byl rád, že ho má. Byla to i vzpomínka na jeho první setkání s vládci oblohy. „Je to můj cenný talisman, který jsem získal při své první návštěvě dračí rezervace,“ nadechl se a vzal si ho do prstů, než zase pokračoval. „Moc lidí se tam nedostane, ale já měl fakt hodně štěstí…“ Krátce se zasnil při tom pohledu na přívěšek, až to vypadalo, že se v tu jedinou chvíli snad i zapomněl. Pravdou bylo, že zrovna na tyhle zážitky vzpomínal hrozně rád, a zároveň to bylo něco, co mu nikdo nikdy nemohl jen tak vzít. Pohled nakonec zvedl zpátky ke své společnici a mimoděk se rozhlédl kolem sebe. Už se začalo stmívat, a v tom okamžiku si uvědomil, jak dlouho se tu asi oba společně zdrželi. Rozhodně toho ale nelitoval ba naopak byl rád, že poznal další spolužačku, se kterou se ještě nedal do řeči. Letmo se pousmál na její výčet předmětů a sám se musel krátce zamyslet nad svou odpovědí. O školních záležitostech se mu momentálně nepřemýšlelo nejlíp, že. „A to jsem si myslel, že děcka budou mít trauma spíš z Rodwella – ale jo, něco jsem o té hodině s Hulkernem slyšel,“ dodal nakonec pobaveně. „No, se mnou je to složitější, já na školu nemám čas, ale kvůli našim jsem si musel vzít ještě Obranu a Přeměňování, a podobné nesmyslnosti…“ Ke konci už se snažil trochu mlžit jelikož nevěděl, jak by vzala sdělení, že bude dělat zkoušky i z Věštění, na které měl vážně talent, ačkoliv by to do něj určitě nikdo neřekl. „Už se stmívá a taky se trochu ochladilo, měli bychom jít. Nebo aspoň já, mám ještě nějaké záležitosti k vyřizování,“ Nadhodil naprosto nevinně, i když v očích mu zajiskřilo. Košili si však navzdory svým slovům nechal tak jak byla.
Počkal si na její odpověď a jestli se Brook taky měla k odchodu, nabídl jí že ji doprovodí aspoň kousek. Přece jenom i v něm se skrývala rytířská šlechetnost, ale kdo ví, co za tím ve skutečnosti stálo.

"Náhodou, i Filch by potřeboval od někoho obejmout - nenabízíš se jako dobrovolník? Dala bych ti na sako něco jako že jsi velvyslanec Mrzimoru ve věcech objímacích," řekla se smíchem. Ta představa byla k nezaplacení.
"U Munga? Ty už jsi tam někdy byl?" zeptala se překvapeně Brook a bradou těkla k jeho hrudníku v němé otázce, jestli to bylo kvůli zraněním, která po sobě zanechala ony jizvy. Ona o nemocnici u svatého Munga jenom slyšela, sama navštěvovala především mudlovské instituce a během školního roku nikdy neměla žádné zranění, se kterým by si neporadila madame Pomfreyová.
"Dračí rezervace? Která přesně?" zeptala se poté možná až moc zvědavě a malinko se při tom předklonila. Zack ji čím dál víc utvrzoval v tom, že je zajímavá osobnost, a zajímavé osobnosti Brook fascinovaly a přitahovaly jako můru lampa.
"Ebík je jenom další člověk, který potřebuje obejmout, věř mi," prohlásila poté, ale sama se potom malinko ošila. Kdepak, na obejmutí Rodwella bylo třeba silnější povahy, než byla ona. "Jo tak ty na školu nemáš čas? A na co ten čas tedy potřebuješ, když ne na studium? Nebo je to tajemství velkého pana lva?" nadhodila poté a naklonila hlavu na stranu. Doufala, že jí Zackary neodsouhlasí, že je to tajemství, protože tajemství byla pro Brook ještě větším lákadlem než nějaká zajímavá osobnost.
Když Zack poznamenal, že už se stmívá a že se dělá tma, Brook vzhlédla ke smrákající se obloze, jako by si až teď uvědomila, jak už je pozdě - což byla ostatně pravda. Byla natolik soustředěná na rozhovor, že se vůbec nekoukala kolem. Jako na zavolanou jí na pažích vyskočila husina. "Máš pravdu..." řekla a párkrát si přejela dlaněmi po pažích, aby se trochu zahřála. "Já už bych taky měla jít," přitakala a usmála se na Zacka. Doufám, že se ten pakoň někam nezdejchnul, když má klíče od pokoje... pomyslela si. Bylo jí skoro líto, že se se Zackem musí rozloučit, ale zůstávat s ním do pozdních hodin by mohlo být riskantním podnikem, když si ji předtím tak prohlížel. Kdepak, byl čas na to jít si každý po svých. Jeho galantní nabídku na doprovození přijala, protože neměla proč odporovat - jeho společnost jí byla příjemná a s chlapcem po boku se mohla cítit naprosto bezpečně. Ať už ji doprovodil přímo ke Kotli nebo jenom někam na rozcestí, rozloučila se s přátelským mávnutím a slovy: "Tak nashle ve vlaku nebo ve škole. Příště mi musíš povyprávět o tom, jak zachraňuješ princezny ze spárů rozlícených saní!" Poté se s pobaveným úsměvem ztratila v těžkých skřípějících dveřích hostince.

>>>

_________________

"Děkuji, děkuji pánové," zahlásila Ginger a naznačila pukrle. Spokojeně jako kočka přimhouřila oči na Arsena, když si všimla, že je lehce nesvůj - ne, že by našla zálibu v děsení lidí, ale přirovnání ke Zmijozelu jí kupodivu poněkud lichotilo, i když by to nahlas asi nikdy nepřiznala. "Dungworthová je tak blb- ehm, sportovně zaměřená, že bych se o Gwen nebála," řekla poté bezstarostně. Ostatně, její odražečka to nebyla, že.
"Když myslíš," pokrčila rameny, protože podle ní Nebelvírské duo Leslie-Darrel neměl nikdo šanci překonat. A pak tu byla ta Zmijozelská potvora, které se loni porařilo bolestivě sejmout samotnou Ginger. Kdepak té byl asi konec? Když Gwen Arsena objala, Ginger opravdu vyletělo obočí nahoru a oba si je velmi přezíravě prohlédla. Na Gwen pořád ještě měla tak trošku pifku kvůli tomu Mattovi a teď se jí sápala po jejím plesovém doprovodu...ale ne, že by snad žárlila, pochopitelně.
"Nebuď zvědavej, Quinne! A bejt tebou, tak si dávám bacha na jazyk, nebo k Mungovi příště poletíš ty sám," vyplázla na Arsena jazýček. "Tyjo, Prasinky, málem jsem zase zapomněla na podpis rodičů, safra!" zaklela poté a přemýšlela, jestli si to má někam napsat. Nakonec usoudila, že si na to snad vzpomene. A přinejhorším se do Prasinek prostě dostane nějak tajně, no. Loni narazila na jedné zapadlé chodbě na podivnou sochu, o které se domnívala, že půjde nějak odklopit, když přijde na to, kam máčknout. "Ostříhat? Ne, díky," odsekla s úšklebkem, "Tím nechci říct, že by to vám dvěma neslušelo, ale kvůli stříhání tu dneska vážně nejsem. Navíc by mi pak vlasy přikážely při lítání. A za tou ženskou jsem šla celej blok. Musela provýst něco fakt strašnýho. Myslíte, že si to způsobila sama nebo že ji někdo zaklel?" pokrčila rameny, načež se pobaveně a zvědavě ušklíbla a podívala se směrem ke kadeřnictví.
"Jo, byl tam blázinec..." zavrtěla hlavou, a pak vrhla zlý pohled po Felixovi, který se dle slov Gwen porval s čistokrevným. Ona sice na všechny ty povídačky ohledně čisté a nečisté krvě nedala, ale přeci jenom byla čistokrevná a představa, že by se Gwenin bratr dal do potyčky třeba s jejím tátou jenom kvůli tomu, že to tak zařídilo Ministerstvo, jí přišlo nepochopitelné. Nejspíš bylo dobře, že Felix hned odběhl za jakousi spolužačkou.
Toho, že prší, si Ginger moc nevšímala, přeci jenom nebyl úplný slejvák, a tak na Arsenovu poznámku pouze pokrčila rameny, načež prohlásila: "Já ještě musim sehnat ten dárek, tak se mějte. Nazdar ve vlaku!" Na všechny se přátelsky zakřenila a energicky jim mávla (nezapomněla mrknout na vyjukaného Jamieho) a zaplula do kadeřnictví pro zmiňovaný dárek pro Nebelvírského kamaráda.

>>>

_________________