Účastníci: Darrel s rodinou, Riley a paní Butlerová
Časové zasazení: letní prázdniny 1975 (blízká prázdninová budoucnost)
Místo konání: Příčná ulice
Poznámka: Soukromý event. Ve hře by mělo dojít ke konfliktu mezi čistokrevnými a těmi, co jsou nějak blíže spřízněni s mudly. Odtud také pochází jméno celého eventu.


Ačkoliv dnes teploty vystoupaly v některých oblastech až ke třiceti stupňům, v Příčné ulici je rušněji než obvykle. Kromě běžných kamenných obchodů zde totiž návštěvníci mohou právě dnes narazit na menší stánky kouzelníků, kteří se sem sjeli z celé Británie. Prostoru proto značně ubylo, zatímco počet zákazníků se ztrojnásobil. Na těchto tradičních trzích, jež se zde pravidelně každé léto pořádají, je k dostání takřka vše s moderním i klasickým kouzelnictvím spojené a panuje zde ta správná nakupovací atmosféra...

_________________

Skupinou kouzelníků se protlačila vysoká, štíhlá žena s vysoko vyčesaným drdolem, držíc se sotva na neskutečně vysokých podpatcích, na kterých už párkrát kolísala takovým způsobem, že někteří muži v její blízkosti měli křečovité nutkání rychle přiskočit a hrdě vyhlížející dámu zachytit, pohled muže kousek za ní však každého potencionálního zachránce rychle zarazil a donutil ho hledět si svého. Navíc, když se kousek za nimi ozval hlas veselého chlapce, všichni většinou ihned ztratili zájem. "Tjo, mami, ty se fakt za chvíli vysekáš," zachechtal se, když po dlouhé době odtrhl od úst barevné lízátko a pobaveně se zakřenil, což ho přešlo v okamžiku, když se k němu otec prudce otočil a zpražil ho smrtelně vážným pohledem. Dneska měl zase náladičku, tatínek. Ale tu měl vlastně pořád, takže hned potom, co se Jaren stočil zpět ke své ženě a nabídl jí rámě, Darrel protočil znechuceně očima a cupital dál za nimi.
Vlastně se mu sem vůbec nechtělo, ale otec trval na tom, že si musí na Příčné něco neodkladného zařídit, a matka zase nekompromisně tvrdila, že když tu na pár dní vyrostla tržnice, měli by se sem alespoň na chvíli podívat a něco malého si koupit. Takže matka si v ruce nesla už patero tašek o hodnotě asi tolik, co si tu ten stánkář vydělal tak za šest hodin prodávání, a tvářila se maximálně spokojeně. Otec si tu zatím koupil novou sadu doutníků, přičemž nechápal, proč se synátor celou dobu uculoval a schovával se za obrovské lízátko. Společně s tím si oddechl, že otec na tu krádež doutníků nepřišel, ale kdo ano, když takových krabiček měl několik. No a Darrelovi zatím koupili velké lízátko. Jinak umlčet Darrela totiž nešlo. Připadal si dotčeně, že rodiče si tu nakoupili tolik věcí a on měl lízátko, které se navíc zmenšovalo a nakonec po něm zbyla pouze tyčka, se kterou chvilku se smíchem šermoval, než mu ji otec nečekaně vytrhl z ruky a hodil do blízkého odpadkového koše. Šlehl ublíženým pohledem po rodičích a matce, co se na něho sladce usmála, než odvrátil pohled a podíval se k dalším stánkům, které měli v cestě. "Košťata!!" zahalekal z ničeho nic a odlepil se od země, než vystřelil nadšeně ke stánku, co byl věnován částečně famfrpálu a částečně košťatům a všem různým vychytávkám. Když ho rodiče klidně došli, nedobrovolně se zastavili a s otráveným výrazem se na sebe podívali, něco na styl: "Kdo mu řekne, že Nimbus nebude?" Jaren se posměšně ušklíbl, ale to už Darrel držel v ruce luxusní odrážeckou pálku a máchal s ní do všech stran. "Tak ta je pecková! Tati, koukej. Můžu jí na tobě vyzkoušet?" zakřenil se provokativně, protože představa, že tatíka praští pálkou byla zkrátka zábavná. Jenže otcův výraz vypadal spíše tak, že pokud s tím Darrel nenechá, dostane pálkou on a tak se chlapec zatvářil vážně a pak se slabě uculil. "Že mi jí koupíte? No tak, mami! Fakt potřebuju novou pálkou.. a ehm, koště taky. No tak," zamrkal na své rodiče, kteří se netvářili vůbec nadšeně.

_________________

Dnešek měla Riley s mamkou pečlivě naplánovaný. Paní Butlerová si vzala na ministerstvu den těžce vydřené dovolené, aby mohla spolu s dcerou strávit ničím nerušené ráno, odpoledne a i poklidný večer. Riley sice na oko protestovala a neustále mamku ujišťovala, že kvůli ní si v práci dělat trable nemusí - zvláště s tím, co se teď všechno na ministerstvu dělo -, ale Evanna Butlerová veškeré dceřiny protesty rezolutně zamítla. Dnešek měly zkrátka strávit společně. A ačkoliv Riley mamce vážně nechtěla působit potíže, nakonec byla za její dovolenou více než vděčná. Za celý rok si jedna druhé kvůli Rileyinu pobytu v Bradavicích užila minimálně a o letních prázdninách to s mamčinou pracovní dobou také nebylo zrovna valné...
„Ta výstava mi vůbec nic nevysvětlila,“ nechala se slyšet Riley v okamžiku, kdy se vyloupla spolu s paní Butlerovou z jedné z postranních uliček křižujících Příčnou, kde byly obě nucené se zastavit před davem návštěvníků letních trhů. „Nejsem o nic moudřejší než ráno.“
Paní Butlerová se na svou dceru ani neotočila, když se jala na její nepochybnou stížnost reagovat. „To není pravda, Riley,“ začala, zatímco očima skenovala dav a v duchu přemítala nad tím, jak těžké bude se dostat skrz něj až do zdejšího proslulého zmrzlinářství. „Jsem si jistá, že ještě ráno bys nepoznala třešňové dřevo od toho ořechového.“
Riley se v reakci na maminčina slova celá nafoukla. „Ale to nebyl hlavní důvod, proč jsme tam šly!“ nechala se slyšet dotčeným hlasem. „Obě nás přeci zajímalo, jak si hůlka vybírá svého majitele, no ne?“ Riley nečekala, jestli se dočká kýžené odezvy. Odpověděla si totiž rázem sama. „Tuhle otázku nám ta výstava vůbec nezodpověděla.“
Paní Butlerová si povzdechla a moudrýma očima na dceru pohlédla. „Ale ano. Tobě ta odpověď prostě jenom nestačí. Nic víc,“ pronesla typickým havraspárským tónem, který Riley přímo nesnášela, což také dala řádně najevo tím, jak kysele se začala tvářit. Paní Butlerová ale její výraz naprosto ignorovala a pokračovala: „To, jak si hůlka vybírá kouzelníka, zkrátka stále vysvětlit neumíme a - podle toho, co jsem dnes slyšela - ani nikdy nebudeme. Tím celá diskuze končí.“ Riley nesouhlasně špulila rty, ale paní Butlerová jí nedala šanci se k tématu více vyjádřit. Namísto toho totiž dceru spěšně čapla za zápěstí a začala si brázdit cestu Příčnou ulicí k vytoužené cukrárně až na druhé straně. „Hlavně se mi neztrať a drž se mě,“ oznámila jí pevným hlasem.
Riley se pokusila mamce jako správná puberťačka vysmeknout, protože nechat se vláčit davem... To bylo tak potupné! Vždyť už jí dávno nebylo pět! Paní Butlerová však byla poslední dobou v těchto záležitostech neústupnější než kdy dřív. Riley se jí musela ustavičně hlásit a na Příčnou už měla bez dozoru nebo společnosti přátel vstup zcela zakázán. Mladá tmavovláska možná tak úplně nevnímala atmosféru, která v kouzelnickém společenství panovala, ale paní Butlerová si jako nižší ministerská úřednice nastávající změny uvědomovala více než dobře. A žádná z nich se jí nelíbila...
Jak se tak Riley s otráveným výrazem plahočila v závěsu za mamkou, tu si mezi lidmi všimla elegantně oblečené dámy na vysokých podpatcích. Podle jejího oděvu a množství nákupních tašek očividně finančně nestrádala. Navíc kolem sebe měla jasnou auru čistokrevné čarodějky. Riley mimoděk napadlo, jak by v takovém oblečení vypadala její mamka. Vždyť takové šaty kdysi dávno také nosívala, než si vzala Rileyina tátu. Těm časům už ale dávno odzvonilo. Dnes měly na sobě Riley a i paní Butlerová obnošené, staré a často i záplatované oblečení... Riley nad tím nikdy příliš nepřemýšlela, ale... Jak tu tak spatřila členku noblesní smetánky, neubránila se menšímu srovnání mezi ženiným vzezřením a podstatně všednějším vzezřením Evanny Butlerové v bílé halence a seprané sukni. Darrela stojícího za onou neznámou by si Riley bývala vůbec nevšimla, kdyby do ní paní Butlerová omylem lehce nestrčila, jak se snažila s dcerou co nejšetrněji prodrat ke zmrlinářství, a nepřiměla ji tak kousíček ustoupit.
„Oh. Omlouvám se,“ oslovila paní Butlerová dotyčnou, aniž by se blíže podívala, kdo před ní stojí, načež chtěla neomylně pokračovat v cestě dál...

_________________

Jaren se na svého syna zamračil a založil si ruce na hrudi, zatímco si prohlížel tmavě hnědou pálku, s kterou Darrel šermoval. "Pálku si dostal minulé léto," promluvil nakonec nekompromisním hlasem.
"No právě," zamračil se chlapec a vrátil uraženě pálku prodavači. "Ale koště si mi slíbil, už dávno!" nedal se odbít, čehož se téměř okamžitě chytl prodavač, co té nešťastné rozepři přísného otce a pubertálního syna přihlížel, a ihned zamával s tenkým výtiskem, ve kterém byla nabídka naprosto všeho, co prodával.
"Naše košťata," začal důležitě, "dodáváme významným ligovým týmům. Například Tutshillským tornádům nebo Kenmarským káňatům. Je to opravdová kvalita," culil se hrdě, protože s takovou věcí se nemohli pyšnit všichni prodejci, takže předpokládal, že tento fakt pozvedne oblíbenost a především kvalitu v očích potencionálních zákazníků.
Darrelova otce však ani tento fakt nepřesvědčil, namísto toho se nepatrně ušklíbl a hlasem, v němž se ani trošičku neodrazil zájem, klidně odvětil. "My ale fandíme netopýrům." Darrel chtěl určitě něco namítnout, ale prodavač mu nedal prostor, protože ten na Jarenovu reakci hbitě odpověděl.
"Také jsme hlavním sponzorem anglického národního týmu," vtiskl Darrelovi do rukou letáček, ať se o tom klidně přesvědčí, protože tam pochopitelně byly fotografie všech týmů, kteří užívali tato košťata a navíc tam byl i sem tam podpis nějakého známého famfrpálového hráče, jenž se proháněl právě na koštěti, které tu prodával tenhle chlápek. A už nezáleželo, zda to byla pouhá kometa nebo Nimbus.
Jarenova tvář přeci jenom po chvíli povolila, když se chlapci podíval přes rameno a prstem poklepal na jedno z vykreslených košťat. "Hm, tohle vypadá dobře," nedal se v něm zapřít nadšenec famfrpálu. Však i on ho během svých studentských let hrál. Takže pochopitelně chtěl svého syna v tomhle sportu podporovat, ale zase mu nemohl koupit hned vše, na co si ukázal. Už takhle byl nezvladatelné dítě, které si dovolovalo víc, než by si on vůbec dovolil ke svým rodičům. Za jeho chování si rozhodně nic nezasloužil. Ale i tak už začínal být Jaren trochu nalomený, když si od Darrela leták převzal a začal s ním se zájmem listovat. Už, už se zdálo, že nakonec svolí...
"Nemůžete dávat pozor?" ozvala se z ničeho nic Radella, když se po tom nepatrném drcnutí zapotácela a ihned, jak nabrala zpět ztracenou rovnováhu, prudce se otočila k ženě, která se tu protlačovala davem jako neandrtálec. Zhluboka se nadechla a počastovala Evannu dotčeným pohledem. Chtěla se zpět otočit, když v tom si uvědomila, že jí ta žena připadá povědomá. "Stačilo říct s dovolením," pozvedla koutek úst ke zdvořilému úsměvu, což mělo posloužit k získaní času, během kterého horlivě přemýšlela nad ženiným jménem. Byla to známá tvář z Bradavic, to nepochybně. Ale spolužáků a studentů tam bylo tolik, že bylo zkrátka nemožné pamatovat si každého, když školu odpustila už pěkně dávno.
Jaren zaklapl výtisk s nabídkou a nechápavě stočil svou pozornost k Radelle, která si zamyšleným pohledem prohlížela tu neznámou ženu. On na rozdíl od ní naprosto věděl, o koho se jedná. Na Ministerstvu přece pracoval, občas se stalo, že se na chodbách minuli, i když to byla tak velká instituce, že se to stávalo zřídka a když už, sotva o sebe zavadili pohledem. Proč by měl ztrácet čas s někým takovým? Vůbec se divil, že si Ministerstvo takové lidi na své půdě ještě drží. "Baileyová," přikývl ženě na znamení nepatrného pozdravu, čímž se Radelle poznáním zablesklo v očích a úsměv se náhle vytratil ta tam.
"Omlouvám se, nepoznala jsem tě," dodala falešně a pečlivým pohledem si Evannu prohlédla, jako by se opravdu chtěla ujistit, že je to ona. Vypadala... o tolik odlišně. A také si nešlo nevšimnout děvčete, která postávalo vedle ní. Radelle překvapeně stouplo obočí. "Dcera? Jsi teď matka samoživitelka, že?" poušklíbla se, mysle tím nedávno vydané ustanovení anulace sňatků s mudly. Radella neměla sebemenší tušení, že Evanna se s Rileyným otcem rozvedla po dvou letech narození dítěte. Tak moc se o život čistokrevných odpadlíků nezajímala. Za to Jaren byl informovaný mnohem více.
"To je už několik let, Radello," opravil Jaren svou manželku, kterou tahle informace opravdu překvapila, ale tvářit se šokovaně se v tu chvíli zkrátka nehodilo, a tak se zatvářila, jako kdyby to odjakživa věděla a šlehla po Evanně jen letmým pohledem.
"No, je to vidět," otočila se, "Darrele, vrať tam ten časopis," houkla na chlapce přísně, když si s prodavačem famfrpálových potřeb nadšeně něco vypravoval a starší pán mu s úsměvem ukazoval všechny vychytávky. Když ho matka z ničeho nic okřikla, popadl Nimbus, který mu pán půjčil pro potěžkání a vrátil se ke svým rodičům.
"Tak já jsem si už vybral- jé, Riley?" zamrkal překvapeně na dívku a zmateně se podíval ke svým rodičům, co tu vůbec s Riley a její matkou řeší.
"Řekl jsem ti, že se nic kupovat nebude," sykl Jaren, kterého snad mnohem víc vytočil Darrelova reakce k dívce, než to, že v ruce držel nové koště a tvářil se, jako by ho už měl jisté.

_________________

Evanna Butlerová se zarazila v pohybu, když zaslechla hlas dámy, do níž nechtěně strčila. Připadal jí povědomý. Ohlédla se proto přes rameno a řádně si ženu prohlédla. Během několika vteřin usilovného vzpomínání měla jasno. Zvláště když si povšimla Jarena Galla po jejím boku. Bylo to už velice dávno, co se Evanna o dění v kruzích čistokrevných kouzelníků trochu zajímala, avšak tu a tam k ní přes její matku Albertine nějaká ta informace přeci jen prosákla. Její pracovní pozice na ministerstvu jí též znemožňovala se zcela izolovat od kouzelnické smetánky...
Evanna neměla sebemenší chuť se ve společnosti manželů Gallových zdržovat, ovšem ti dva - zdálo se - na celou situaci pohlíželi jinak. Patrně si nechtěli nechat ujít příležitost jí ukázat, jak malinká a bezvýznamná ve srovnání s nimi byla. Kdoví. Možná vycítili svou šanci udělat nějakou tu scénu na veřejnosti. Ostatně smysl pro dramatičnost měli všichni čistokrevní společný stejně tak jako pocit nadřazenosti. Evanna trochu zesílila stisk na zápěstí vlastní dcery, načež si Riley přitáhla k sobě o něco blíž, aby ji měla hezky vedle sebe a v relativním bezpečí. Tentokrát Riley kupodivu neprotestovala a zůstala zticha. O vypočítavosti druhých - a zvláště čistokrevných - si také za život vyslechla mnoho přednášek...
„Butlerová. Nikoliv Baileyová,“ opravila Evanna Jarena, když ji oslovil jejím dívčím jménem, a sledovala, jak se Radella rázem přestala snažit přetvařovat. Neupřímnost z ní totiž čišela na sto honů. „Nepředpokládala jsem, že bys mě měla poznat, Radello,“ zareagovala na svou někdejší spolužačku chladně vyrovnaným tónem, který přiměl Riley po své matce loupnout překvapeným pohledem. „Omluvy vážně nejsou třeba.“ ,I tu faleš si můžeš nechat od cesty...´
Evanna tak trochu předpokládala, že tím rozhovor nejspíše neskončí, proto ji tak úplně nepřekvapilo, když se Radella rozhodla k prvnímu slovnímu výpadu. Evannina havraspárská mysl se okamžitě snažila přijít na smysluplnou a hlavně diplomatickou odpověď, protože si ve svém postavení zkrátka nemohla dovolit proti sobě poštvat Gally. S veškerým nedávným děním v Británii bylo pro ni jako pro čistokrevnou čarodějku, která nectila hodnoty ostatních čistokrevných, důležité, aby si udržela pevnou půdu pod nohama a vyhýbala se takovýmto konfliktům. Radella a Jaren se však právě tuto její snahu rozhodli svými poznámkami pokusit zmařit.
„Zdá se, že jste velice dobře informovaný, pane Galle,“ zaměřila svou pozornost na Radellina manžela, když se dotyčný rozhodl do rozhovoru zasáhnout po svém. Vykáním si od něj udržovala odstup, protože - na rozdíl od Radelly - ho osobně takřka neznala. „Jak se vlastně má váš bratr - Kolton? Ano, tak bylo to jméno. Doufám, že se stále těší pevnému zdraví a nijak - řekněme - nepoklesl na duchu,“ stočila Evanna náhle rozhovor jinačím směrem. Ona otázka sama o sobě působila velice nevinně jako čirý projev zájmu o rodinu starého známého, avšak znalí nemohli přehlédnout jasnou narážku... Ostatně... Když se čistokrevný kouzelník slavného rodu stane bratrovrahem a skončí za to v Azkabanu obklopen mozkomory... To je šťavnatý drb, který neuteče uším žádného člověka v kouzelnické společnosti. Ani Evannu tento fakt neminul a očividně se rozhodla využít znalosti dané informace k protiútoku. Význam její otázky se nedal přehlížet a zároveň za něj nemohla být nařčena za agresi. Ideální střední cesta. Dát najevo, že není radno si ji splést s lovenou zvěří a přitom se nehnat do boje... Evanna se této zásady hodlala držet.
Riley ovšem o historii rodiny Gallů nevěděla vůbec nic. Její povědomí o nich spočívalo tak akorát ve známosti s Darrelem, který si jí právě v daný okamžik povšiml. Mladá zmijozelka byla z rozhovoru mezi dospělými poměrně zmatená, a tak Darrelovi jen sotva patrně kývla hlavou na pozdrav.

_________________

Darrel absolutně nechápal, proč otec zase tak rychle změnil názor. Skoro vyčítavě se podíval po neznámé ženě a pak zmateným pohledem sklouzl ke zmijozelské spolužačce, než mu to konečně došlo a on se dovtípil, že tohle bude Rileyina maminka. Tiše a hlavně nenápadně pozdravil, protože od narození věděl, že když se rodiče začali bavit s někým nečistokrevného původu, nevěstilo z toho nic dobrého a bylo lepší stáhnout se do pozadí. Chtěl se vrátit zpět ke stánku, ale Jaren mu položil ruku na rameno a pevně stiskl. Asi chtěl, aby si Evanna povšimla středně vysokého chlapce v dokonale nažehleném obleku a světle modré košili s černou kravatou, co na tom, že bylo léto a lidé častokrát chodili v kraťasech a tričkách. Čistokrevní měli zkrátka svou úroveň, to se musela nechat. A dokud Darrel mlčel, Jaren se obvykle tvářil ohledně svého syna hrdě a pyšně. I když to vlastně bylo trochu jinak, navenek však chtěl vyvolat pouze závist a obdiv.
"Butlerová...," zamyslel se krátce se zamračenou tváří a nakrčeným čelem a zaznělo to přesně tak, jak často říkával Darrel Riley. Jaren přemýšlel nad čistokrevnými rodinami, ale tohle jméno mezi nimi chybělo. Krátce zakroutil hlavou, absolutně nerozuměl počínání kouzelníka, co se narodil s čistokrevnou krví a vzal si podřadného mudlu. Jak rychle se dostat z vrcholu až na dno, že. O tom mohla Evanna určitě vyprávět. "Vdávala jste se pod vlivem imperia?" ušklíbl se Jaren posměšně, protože zkrátka nechápal ten fakt, že si vzala mudlu a kvůli lásce obětovala život plný bohatství a pohodlí. "Tvá maminka si brala tvého otce asi z lásky, že?" stočil Jaren zrak k dívce a krátce se na ní zastavil pohledem, než si vsunul druhou ruku, tu kterou neměl položenou na Darrelovi, do kapsy společenských kalhot a s mírným pocitem zadostiučiněním se ušklíbl. "Očividně se to vyplatilo," dokončil.
Manželé Gallovi neměli přehnanou potřebu navážet se do žen Butlerových pouze kvůli tomu, že měli co do činění s mudlovskou krví. Však takto se tu mohli pohrdavě pošklebovat nad polovinu dnešních návštěvníků trhů, ale minimálně pro Radellu byla Evanna stará známá. A když se starší žena zamyslela nad posledním ročníkem v Bradavicích, jak velký pokrok od něho ony dvě udělaly? Ona se stala manželkou čistokrevného kouzelníka, měla tři děti a Evanna si vzala mudlu, a když se s ním rozvedla, namísto uznání svého přešlapu, jako mudla nadále žila. Radella se na okamžik znechuceně odvrátila a podívala se k jednomu ze stánků s vonnými svíčkami.
Jaren se samolibě ušklíbl, protože informovanost a držení si přehledu bylo pro něho osobně velice důležité. Není to zase tak těžké, když máte tolik kontaktů, ovšem nějaká ta snaha se k tomu vynaložit musí, ale když se to poté takovým způsobem vyplatí... Ovšem určitá nadnesenost a povýšenost mu z tváře smyla hned následnou otázkou, při které Jarenovi nebezpečně potemnělo v očích a duchapřítomná Radella se zlehka dotkla mužovy paže. "Všichni v naší rodině se těší pevnému zdraví," bohužel, pousmál se falešně Jaren a krátce pohlédl na svou manželku, která se na okamžik zatvářila rozpačitě, než si založila ruce na břiše a krátce přikývla.
"Kolton byl už od dětství velmi silná osobnost, myslím, že to zvládá poměrně dobře," čímž bezpochyby lhala, ale to Evanna nemohla vědět, "dokonce mu nedávno dovolili návštěvy, to je pouze důkaz toho, že všechno začíná být na správné cestě," pousmála se spokojeně a znovu sklouzla pohledem k dívce, která očividně vůbec nevěděla, která bije. Jistěže, že Azkaban Gallovi nehodlali zmiňovat nahlas, snažili se pouze z tohoto tématu brilantně s náznakem diplomacie vybruslit, protože to nevrhalo dobré světlo na rodinu a i když byl Kolton v Azkabanu už několik let, stále si to spousta lidí pamatovala a ráda to připomínala, jako právě teď Evanna.
"Navíc, vězení je přeplněné těmi odpůrci Ministerstva, možná se budou kouzelníci s těmi lehčími zločiny hromadně propouštět, přeci jenom je potřeba udělat tam místo těm mudlovským," šmejdům, "kouzelníkům. Co myslíš, Darrele?" sklonil zcela nečekaně zrak ke chlapci, který celou dobu tomu rozhovoru naslouchal a snažil se tvářit nenápadně, aby se právě nestalo něco takového.
"Co?" vzhlédl nechápavě k otci.
"Dělá Ministerstvo dobře, že zavírá všechny, kteří s ním nesouhlasí?" povytáhl obočí a provrtal se do něho intenzivním pohledem, až chlapec nenápadně ztěžka polkl a trochu vyděšeným pohledem se podíval po paní Butlerové a Riley. Jaren z něho stále nespouštěl pohled a čekal na synovu odpověď, u které věděl, že ho zkrátka nezklame.
"Samozřejmě. Patří jim to," odpověděl Darrel se staženým krkem a sklonil před Riley pohled, než se zamračil a snažil se být zase neviditelný, což moc dobře nešlo, protože Jaren ho se spokojeným úsměvem poplácal po rameni a pokrčil rameny.
"No vidíte, i to dítě v tom má jasno."

_________________

Evanna pevně semkla rty, když se Jaren Gall začal navážet do jejího někdejšího sňatku s mužem mudlovského původu. Proti jeho slovům neměla co namítnout. Své manželství a city nemohla nijak řádně bránit vzhledem k tomu, že obojí patřilo do dávné minulosti a ani jedno již nebylo skutečné.
Riley na svou mamku vážně pohlédla. Ani trochu se jí nelíbilo, že měl tenhle nesympatický chlap - a zjevně Darrelův otec - v celém rozhovoru navrch. Nutkání se vlastní rodiny nějak zastat v Riley proto sílilo a jakmile ji Jaren Gall přímo oslovil, využila své šance a - ačkoliv toho měla jistě později litovat - vzpurně se otázala: „Vy jste se snad ženil pro peníze, pane?“ Z jejího tónu bylo jasně poznat, jak ošklivý obrázek si v hlavě o charakteru muže před sebou utvářela. Očima přitom těkala mezi manžely Gallovými. Riley byla na rozdíl od Evanny Butlerové mladé pískle, které si vlivnost a tudíž i nebezpečnost Gallů plně neuvědomovala.
Maminka jí to ale rázem připomněla pevným stiskem dívčina zápěstí. Až Riley trochu sykla bolestí a ublíženě se po ní ohlédla. Její výraz jasně říkal: ,To do sebe necháš prostě jen tak kopat, mami? To nemůžeš myslet vážně!´
„Má rozhodnutí jsou čistě má,“ prohlásila opět Evanna spořádaným hlasem. „A ačkoliv nejsem povinná se tu z čehokoliv zpovídat, garantuji vám, že žádného z nich nelituji.“ Evanna nyní pohlédla z Jarena na Radellu. Těžko mohla někomu, jako byli oni dva, vysvětlovat, že od té doby, co se postavila na vlastní nohy, byla se svým životem spokojenější. Ano. Spálila se a to nejednou. Ano. Možná měla s Riley podstatně těžší život, než jaký by měla pod ochrannými křídly rodného jména, ale alespoň byla svým vlastním pánem. Nemusela se řídit nesmyslnými konvencemi plnými předsudků jako Gallovi. A zároveň se nemusela obávat, že by jí nějaký šílený příbuzný bodl dýku do zad, protože si přál získat její postavení v rodinné hierarchii a stoupat po společenském žebříčku.
Riley se na maminku dívala s tichým uznáním a přáním, aby jednou působila stejně vyrovnaně jako ona...
Když se pak rozhovor stočil k temným tajemstvím Gallovic rodu, Evanně povylétlo obočí vzhůru, zatímco Riley se i nadále tvářila zmateně. Alespoň do chvíle, kdy sám Jaren nezmínil slovo ,vězení´. Od toho okamžiku jako by malé zmijozelce začalo svítat. Na přímé Jarenovo adresování Darrela, který se dosud držel zpátky a očividně se snažil být neviditelným, sebou Riley trochu cukla a následně přihlížela výměně mezi otcem a synem. Nečekala, že by se Darrel snad vzepřel. Přesto zklamaně vydechla, když jeho automatickou odpověď zaslechla. Sama nad sebou si zavrtěla hlavou a zamračila se. Mladý Gall přeci dosud vždy naplnil veškerá její očekávání, no ne? Tak proč být zklamaná... Už jednou se před ní přeci nechal slyšet se svými protimudlovskými názory.
Z Rileyina přemítání ji vytrhl opět mamčin hlas. „Snad za lehký zločin nepovažujete bratrovraždu?“ otázala se Evanna Butlerová. Ze svého tónu nedokázala tak úplně vytěsnit nevěřícnost a šok nad takovým tvrzením. To tihle lidé vážně neměli ani špetku morálního cítění? „Chcete mi tvrdit, že zastánce mudlovských práv je větší kriminálník než vrah?“ Evanna nemohla věřit vlastním uším. „Proč?“ zeptala se a ačkoliv věděla, že se pohybovala po velice tenkém ledě, odpověď ji doopravdy zajímala.
Na chlapce před sebou pak pohlédla s upřímnou lítostí, jak tak nad Jarenovými posledními slovy kroutila hlavou. Komentářem je však nepoctila. Vířit vodu mezi nimi ještě víc tím, že by se zbytečně snažila vehnat do Darrelových rodičů rozum, nehodlala. Evanna nebyla naivní. Gallovi byli ztracení a pod jejich vedením patrně i Darrel. Pouze ono ,proč´ ji doopravdy zajímalo.

_________________

Když Jarenovi dívka bez žádného ostychu odpověděla, na okamžik se mu v očích zablesklo mírné překvapení. To však navenek moc ukazovat nechtěl, takže mírně povytažené obočí rychle stáhl a střelil pohledem po své ženě, která teď mladou slečnu Butlerovou propalovala přímým nevyzpytatelným pohledem. Když se Jaren vůbec z toho, že se dívka odvážila na něco zeptat, vzpamatoval, slabě se zasmál. "Já? Ne," zakroutil se šklebivým úsměvem hlavou, "nemusím se ženit pro peníze. Mám jich dost," odvětil, když se tahle konverzace začala stáčet nebezpečným směrem, což si snad uvědomovali všichni, až na tu malou dívku a Darrela. Chlapec totiž při zaslechnutí otcovy odpovědi prudce zvedl hlavu a protože byl očividně už dlouho v klidu a stál nehnutě na místě, nastřádaná energie a dočasně potlačovaná hyperaktivita se projevila v ten nejméně vhodný okamžik.
"To bys mi mohl koupit to koště," proťal náhle dusnou konverzaci dospělých svých veselým hlasem a podíval se po rodičích, kteří celou dobu věnovali pozornost ženě s Riley a měli akorát snahu se do nich navážet a ukázat, že oni jsou zkrátka lepší. Nešlo to urychlit?
Radella v tu chvíli zbělala ve tvářích, až měla pleť úplně popelavou, zatímco Jaren nabral nachovou barvu a prudce ke chlapci sklonil zrak, takže Darrel byl přinucen zase normálně a klidně se postavit vedle něho. Jen nejistě povytáhl obočí a usmál se s tak sladkou nevinností, která strachem zmizela hned v okamžiku, když se starší muž dal do řeči. "Kolikrát ti budeme říkat, že dospělým lidem se do řeči neskáče?" sykl k němu, snaže zastat roli autoritativního otce, ale zároveň nechat Evannu v domnění, že Jaren výchovu svých dětí s přehledem zvládá. Což nebyla tak úplně pravda, že. "Tímhle stylem ten Nimbus nebudeš mít ani za deset let," pokračoval podmračeně, zatímco Radella chytře stočila pozornost k Evanně s Riley.
"To máš pravdu, Evanno," usmála se falešně a udělala k oběma krok blíž, tudíž Jaren mohl neustále drze odříkajícího Darrela odtáhnout stranou a pořádně mu vyčinit. A protože si Radella byla plně vědoma faktu, že tohle na ně také nehází dobré světlo, hodlala dvojici žen před ní zaměstnat. "Každý svého štěstí strůjcem, že," ušklíbla se. "A ty děvče, předpokládám, že také chodíš do Bradavic?" pozvedla nenuceně obočí směrem k Riley, od které čekala přikývnutí, ale moc prostoru k rozpovídání jí vskutku nedala. "Poměry v Bradavicích jsou také trestuhodné, už by s tím Ministerstvo mělo něco dělat, ale myslím, že je to jen otázka času," ušklíbla se, ale to už se k nim vrátili Jaren s Darrelem. Zdálo se, že Jarena vlna prvotního vzteku přešla, a Darrel působil zaraženým dojmem, takže už si nedovolil k Riley ani k paní Butlerové zvednout zrak. Pohled zavrtával pod sebe do země a doufal, že už se toho rozhodnou všichni nechat a půjdou dál nakupovat. Vůbec se mu nelíbilo, že byla Riley tohohle svědkem. Co si o něm teď asi myslí? V životě to asi nebylo nic pěkného, ale teď, když viděla jeho rodiče a všechno, jak se k sobě navzájem chovají? Poškrábal se zamyšleně na hlavě a přemýšlel nad tím, čím odpoutat pozornost otce, to přece nemohlo být tak těžké. A hlavně, co když tohle Riley vykecá ostatním jeho kamarádům?
A zrovna když se Darrel zabýval takovými složitými věcmi, zaslechl něco o bratrovraždě. Prudce zvedl k Evanně hlavu a před ní už se blízko tyčil Jaren, když k ní rychle přistoupil a pozorně si ji zblízka prohlédl. "Dávejte si pozor, Evanno Butlerová," zašeptal tiše, než s menším úšklebkem sklouzl pohledem k Riley. "Děti jsou většinou to nejcennější, co máme, že?" odbočil zcela nečekaně od tématu, ač všichni přítomní určitě věděli, že to spolu souvisí až moc.
"Lidé se vraždili odjakživa, to nevymizí, ale tohle se určitě potlačit dá," ušklíbl se, tím odpověděl na Evanninu otázku - nechápavé proč a víc se tím nezabýval. Evanna Butlerová už byla beztak dávno ztracena, už tenkrát, když si vzala z vlastního rozmaru mudlu a tím si podepsala vlastní ortel. A Jaren neměl potřebu litovat jí, když si za to vlastně mohla sama. Věřil a pravděpodobně i doufal, že s takovou minulostí jí lehká budoucnost rozhodně nečeká. Ministerstvo totiž určitě hodlalo ještě přitvrdit, což většina čistokrevných s povděkem kvitovala.
"Já mám hlad," ozval se po chvíli znovu Darrel, když k tomu sbíral odvahu, a kupodivu to zabralo. Radella na svého syna překvapeně zamrkala a pousmála se, než zvedla zrak ke svému manželovi.
"Myslím, že tady víc říkat už není potřeba. Pojďme si dát něco k jídlu," vzala Jarena za ruku a ten nakonec s mírným přikývnutím souhlasil, zatímco Darrel nenápadně vrhl pohled k paní Butlerové a Riley, než se otočil ke svým rodičům.
"Snad brzy pochopíte, že u čistokrevných byste se měla lépe. I když s označením čistokrevného přeběhlíka do světa díru asi neuděláte. A ty, děvče-"
"Tati, tak pojď už," zatahal ho Darrel za ruku a nebýt Jaren v přítomnosti cizích lidí, jistě by se po chlapci pohlavkem ohnal, protože tohle z celé duše nesnášel, ale nakonec se jen ušklíbl a odvrátil od dvou žen pohled.
"No jo," zavrčel k synovi podrážděným tónem, což si už mohl dovolit, protože Evana s Riley byly za nimi, a rozešli se k jednomu nedalekému stánku s občerstvením.

_________________

Riley taktak odolávala se vyptávat dál, protože když ne pro peníze a ani ne pro lásku... Tak proč se teda pan Gall ženil? Z rozmaru? Protože se to prostě dělá? Takové důvody přišly Riley ještě nesmyslnější. Kdyby si vzal Radellu pro peníze, alespoň by v tom nějakou logiku viděla, ale takto... Nakonec si však nechala své názory pro sebe. Už svou první otázkou tu Riley pokoušela štěstí. Sama si to uvědomovala.
Když pak Riley zaslechla Darrela, jenž si nastalou chvíli tíživého ticha vybral k tomu, aby se začal dožadovat koštěte, pohlédla na něj a tiše se nevhodnosti jeho projevu uchechtla. Tohle byl standardní Darrel, kterého znala z Bradavic. Riley by nevěřila, že bude za jeho hyperaktivní povahu a nevybíravé vystupování někdy vděčná, ale dnes tomu tak skutečně bylo. Darrel totiž očividně nechoval mnoho respektu ani vůči svým rodičům, což Riley výjimečně ohodnotila kladnými body, protože... Gallovi se jí zkrátka ani za mák nelíbili!
Evanna celou výchovnou epizodku sledovala s neutrálním výrazem ve tváři, dokud se jim blíže nezačala věnovat Radella, která se snažila v konverzaci opět zaujmout důstojnější pozici. Evanna tomu jen mlčky přihlížela. Riley, jež nyní též stočila svou pozornost k paní Gallové, pak na její otázku sotva stačila přikývnout, když tu si Radella začala stěžovat na poměry v Bradavicích.
„Pokud narážíš na všechny ty statistiky zabývající se nárůstem kouzelnických dětí mudlovského původu a dětí ze smíšených rodin, pak se obávám, že ministerstvo může dělat jen velmi málo, jestliže se nechce dočkat skutečné vzpoury,“ zareagovala Evanna věcně. Z jejího tónu bylo jasné, že naráží na vzpouru větší než tu březnovou v Severním Irsku, kterou se ministerstvu podařilo bez problémů potlačit. „Každý kouzelník s alespoň špetkou rozumu si musí uvědomovat, že bez dětí ze smíšených rodin by se kouzelnická společnost blížila vymření. Sáhněme si na svědomí... Všichni víme, že čistokrevných, kteří nemají v rodě ani jednoho mudlu, je po málu. Ministerstvo by tohle všechno mělo vědět ze všech nejlíp.“
Jakmile se na scéně opět objevil Jaren, Evanna se odmlčela. Tušila, že teď toho řekla víc než dost, ale... Copak ani Radella nechápala, jak absurdní veškeré ty protimudlovské kroky ministerstva byly?
A náhle celý rozhovor vyústil v nefalšované vyhrožování. Evanna mimoděk sáhla po Riley, kterou si doslova přimkla k tělu v ochranitelském gestu. Jako by ji snad měl Jaren ublížit přímo teď a tady.
„Pokud tomu vážně věříte,“ zareagovala pak opatrně, když jí Jaren odpověděl na její klíčovou otázku. Očima přitom ale významně těkla po Radelle. Její soukromý rozhovor s bývalou spolužačkou totiž Jarenovo přesvědčení vyvracel rovnou v základech.
Následně věci nabraly rychlý spád. Stačilo, aby Darrel oznámil, že mu brzy začne kručet v žaludku. Evanna si trpělivě vyslechla poslední Jarenovu radu, kterou přešla pouhým mrknutím oka, a Riley zezadu o něco pevněji objímala rukama, když se rozhodl oslovit i ji, ale... Naštěstí nedostal příležitost. Riley by si bývala ale ráda vyslechla, co měl starší Gall na srdci. Inu ta její zvídavost neznala mezí. Bohužel se však Gallovi vytratili pryč.
Až když Evanna ztratila Jarena s Radellou z dohledu, trochu se uvolnila a unaveně pohlédla na Riley. „Přesně před takovými lidmi se musíš mít na pozoru. Rozumíš?“ oslovila dceru, načež ji opět chytla pevně za zápěstí a pokračovala v cestě ke zmrzlinářství. „Myslím, že si obě zasloužíme pořádnou dávku jahodové zmrzliny.“
A s tím se obě Butlerové vydaly ke zmrzlinářství. Riley si ovšem poručila kopeček krásně zelené pistáciové. Se svými kornouty se společně usadily k venkovnímu stolku před obchodem a mlsaly v tichosti. Evanně po setkání s Gallovými nebylo dvakrát do řeči a Riley netušila, co by měla říkat, aby náladu mamce zlepšila, a tak též mlčela a pouze v duchu proklínala rodiče Darrela, kteří jim zkazili jejich výjimečný společný den.

_________________

Jaren ani Radella Evanně se svou dcerou už nevěnovali pozornost, i když si mezi sebou vyměnili pár poznámek, které Darrel neměl možnost zaslechnout, protože se rychlým krokem vydal ke stánku s občerstvením. Nechtěl riskovat, že si to rodiče rozmyslí a budou se třeba chtít k těm dvěma vrátit a ještě něco jim říct. Tvářil se docela sklesle, což u něho nebylo zrovna obvyklé, ale oba rodiče s povděkem kvitovali, že Darrel alespoň mlčí a nemá snahu běhat zběsile od stánku ke stánku a snažit se z nich vyžebračit pár zlaťáků pro koupi téhle "luxusní čepice, která se mi bude opravdu hodit" a která nakonec skončí po dvou dnech na dni skříně a chlapec si na ní už ani nevzpomene. Takových věcí měl milión.
Zatímco si Jaren dal vychlazené pivo a zaníceně nad něčím diskutoval s Radellou, která při tom neustále rozhazovala rukama, ač ne zrovna prudce a zběsile, ale určitá horlivá a galantní gestikulace to byla, Darrel si vybíral z nabídnutého jídelníčku a když nad tím tak přemýšlel, absolutně ho přešla chuť k jídlu. Ten incident s Butlerovými ho tak otrávil, že chlapec tak sklesle dlouho nevypadal. Nechápal, proč tu zrovna museli narazit na Rileyinu matku. Zrovna s Riley ho spojovalo spousta zážitků, které za šťastné a veselé považovat nemohl, vždyť byli přece nepřátelé! Na život a na smrt, zařekl se, když kvůli ní šel na bylinkářství pouze v trenkách, ale zároveň si moc dobře pamatoval tu výpravu do zakázaného lesa s profesorem Wellsem a tam se k němu Rilča přece zachovala jako kamarádka. Kamarádka?! Prudce zavrtěl hlavou. Prostě ho zachránila, když už se zdálo, že ho sežerou afromantule, a to ani on nezapomněl. Právě asi proto se Riley během letošního roku vyhýbal a pokud už se někde setkali, tvářil se neviditelně a nic si na ní nedovolil. Což bylo opravdu podezřelé, zrovna on! A teď se stalo tohle... bylo mu z toho pod psa.
"Tak co sis vybral, Darrele?" stočila se k němu zcela nečekaně matka a tázavě na něho pohlédla, ale on pouze zakroutil hlavou na znamení, že zatím nic. Radella se proto otočila ke stánku, rychle očima přelétla nabídku a pak rozhodla za chlapce, ať už souhlasil nebo ne.
"Budeš si muset deset minut počkat, to vydržíš, ne?" probodla Darrela pohledem, když se kluk pořád šklebil. Absolutně nechápala, co mu přelétlo přes nos, ale nakonec se mu rozhodla nevěnovat pozornost, ať se zabaví sám. Koneckonců, ona na výchovu dětí v životě moc nebyla. Darrel matčinu nepozornost kvitoval s povděkem a když si povšiml, že se rodiče ponořili zase do vážné a veledůležité konverzace, které vůbec nerozumněl a ve které určitě pomlouvali několik čistokrevných kouzelníků, s kterými to šlo z kopce, využil té chvíle a zlehka zatahal otce za ruku.
"Půjdu se podívat támhle k tomu stánku, jo?" zamrkal na otce a neurčitě ukázal ukazováčkem, a protože Jaren tohle nesnášel a synátor to moc dobře věděl, odbyl ho mávnutím rukou. Darrel se rychle otočil a vydal se tím směrem, ale když už byl z dohledu rodičů, zamířil po cestě, kterou odešla paní Butlerová a Riley. Ani nevěděl, jestli na ně chce znovu narazit nebo pouze potřebuje vstřebat to, jak otřesně se jeho rodiče chovali. A pak, že mu všichni v Bradavicích zazlívali, jak se zachoval, když vyšel první věštec, kde se zmiňovalo o tom Ministerstvu a nečistokrevných. Tohle doma poslouchal neustále, vlastně to v životě tak nevnímal, ale dneska když se díval tváří v tvář paní Butlerové a pak Riley, připadalo mu to naprosto nesmyslné a měl skoro až zoufalou chuť rodičům říct, jestli to s tím opravdu myslí vážně. Ale na druhou stranu, byla to přece máma a táta. Ti měli vždycky pravdu. A v tu chvíli se prudce zarazil a pohlédl k zmrzlinářství, před kterým seděla Rilča s paní Butlerovou. Nervózně si pročísl vlasy a obezřetně na ně pohlédl, než letmo zkontroloval čas na hodinkách. Rodiče se po něm za chvíli určitě budou shánět...
"Riley?" vykoukl z ničeho nic a obešel vysokého pána, za kterým se tu chvíli schovával, než se zadíval na paní Butlerovou a trochu se zamračil. Takový Darrel rozhodně nebyl na denním pořádku, ale co když ho teď nesnáší? Nenávidí? "Já... no, jenom, víte prostě... chci se omluvit za rodiče, oni to tak nemysleli," vyblekotal ze sebe a trochu se zašklebil - tak se docela podobal Jarenovi, ale se svým otcem toho měl opravdu pramálo společného. A když po pár vteřinách nabyl ztracenou jistotu, prostě si vzal židli a k oběma se přisedl. "Nesmíte si to brát vážně, teď je toho určitě hodně, vůbec tomu nerozumím... ta politika," mávl teatrálně rukou a vlastně se ani jednou zpříma na Riley nepodíval, protože ho pořád sžíralo svědomí, že za tu její pomoc nepoděkoval a mnohem radši se jí vybíhal. Nejradši by to udělal teď hned, ale před paní Evannou se styděl a tak to radši odložil na dobu neurčitou.

_________________