"Jo," řekla přesvědčeně a trochu ublíženě Laurel, křehká to dušička, jejímuž nevinnému milému bráškovi ten velký chlapeček škodil. V duchu se nad Leeho chováním jízlivě ušklíbla - jak si mohl dovolit jí nevěnovat ani jediný úsměv? Inu, někteří chlapci prostě neměli vkus. A asi se nebylo čemu divit, když to byl jenom prachobyčejný Nečistý. Následně po něm hodila další roztomile káravý pohled, když Tarena tak odbyl, a tentokrát opravdu sympatizovala s jejím bratrem, protože Liam se prostě neuměl chovat, neutřelec jeden Špinavá. Ale nervy si kvůli němu cuchat nehodlala, na to byl příliš málo důležitý.
Když si omladina podala ruce, Laurel se celá miloučce rozzářila a vesele se na Míšu uculila, zatímco měla co dělat, aby jí necukaly koutky i kvůli tomu, jak si Taren nenápadně otřel ruku do košile - tento zlozvyk byl zřejmě v rodině. Tarenovým následným prohlášením o tom, jak jsou Bradavice skvělá škola, ji upřímně překvapilo, i když na sobě nenechala nic znát, a dál se vesele usmívala. I když nepochybovala, že Taren svůj názor změní hned, jak ho přepadne krutá pravda, tedy že se bude muset pravidelně stýkat s Nečistými a jakž takž respektovat profesory. Očekávala, že ze začátku bude mít velké problémy s tím zvyknout si, že ne všechno bude podle něj a ne všichni budou hopsat, jak on píská. "Žábu, opravdu? No, tak tu vážně moc lidí nemá - doufám, že si vybereš nějakou parádní," usmála se na Michaela a přátelsky na něj mrkla, "Třeba se tam dostaneš, někdy Moudrý klobouk zařazením překvapí," dodala a úsměv se jí rozšířil, což navenek působilo povzbudivě, ale uvnitř Laurel Míšu odsuzovala za jeho špatný výběr. Ale pořád lepší, než kdyby taková lůza šla do Zmijozelu, samozřejmě.
"Samozřejmě, zlatíčko, ale já se o tebe prostě budu strachovat pořád, vždyť jsem tvoje sestra," řekla Tarenovi s lehce svraštělým obočím na znamení toho, že ho nepovažuje za mimino, ale je přeci starostlivá. V očích se jí však blýskla jízlivost, patrná jenom pro Tarenovy oči, načež od něj zase vzhlédla a najednou, jako by se na něco rovzpomněla, zalapala po dechu. "Což mi připomíná, že jsme se měli už touhle dobou sejít s mamkou, takže se s vámi budeme muset rozloučit. Třeba se tu ještě někdy potkáme, ale kdyžtak nashle ve škole, a vyberte nějakou tu pěknou žábu, nebo žabáka!" zatrylkovala a usmála se na oba Sheppardovi, přičemž Liamovi se do očí zadívala o okamžik déle, načež už se věnovala bratrovi, "Chceš si už vzít to sako, nebo ti ho mám ještě nést? Ráno to nevypadalo, že bude takové teplo..." řekla už za chodu starostlivě, přičemž se za Sheppardovými zády na Tarena jedovatě ušklíbla.

>>>

_________________

Miles sa pobavene uchechtol a pokrčil ramenom, keď ucitíl Eryho šťuchnutie do rebier. "Pohľadnice som posielal slečnám! To dá predsa rozum, nie?" zazubil sa na kamaráta. "Aj šťastie je schopnosť. O tom si nikdy nepočul? Navyše na to, aby si sa dostal ku Strakám ti určite nestačilo len šťastie. Máš talent. To vedia všetci, bratku," pousmial sa na neho. Keď sa Erasmus následne ozval s tým, že okrem metlobalu aj lietanie učí na škole, prebehli Milovi v očiach iskričky plné záujmu a nadšenia, ktoré v sebe však snaživo potláčal. Skutočne si musel kusnúť do jazyka, aby na Eryho hneď nevybafol, že sa v septembri po rokoch opäť raz stretnú v škole. "To je skvelé, chlape!" capol ho po ramene a veselo sa zhúpol na špičkách. Jeho ťažko potláčané nadšenie z neho priam vyžarovalo, ale Milo sa jednoducho rozhodol prekonať a mlčať. V septembri padneš na zadok, kamarát! Chechech... zasmial sa v duchu. Za ten výraz, ktorý Erasmus určite bude mať na tvári, keď sa stretnú vo Veľkej Sieni na uvítacej hostine a on mu s úškrnom nastaví ruku na tlapnutie, mu to stálo. To po prvé a po druhé, nechcel o svojej novej práci hovoriť, kým sa skutočne neocitol na Rokforte a miesto praktikanta nemal na sto percent isté. S tým, čo sa dialo vo svete a hlavne na ich Ministerstve by sa vôbec nedivil, keby obdržal sovu o prehodnotení jeho pracovného pomeru. Nech už bol Miles totiž akokoľvek výborný čarodejník, stále mu v žilách kolovala muklovská krv a to sa v dnešnej dobe nenosilo v žiadnej inštitúcii. "Ako sa ti inak práca profesora páči? Sú tie decká horšie ako sme boli my? A čo kolektív? Ostatní profáci sú fajn?" vyzvedal zvedavo. Prečo totiž troška popredu nevyzistiť ako to na škole ide ešte pred svojim návratom? On by svoju žiadosť o miesto späť nevzal, ale informácie sa mu určite zídu. "Rodwell ešte učí?" spýtal sa s nezbedným úškrnom. Práve na tohto profesora mal Milo najviac spomienok aj napriek tomu, že ho učil len jeden jediný rok. Uhľadil si rukou triko, pričom chvíľu kontroloval či fľaky zmizli kompletne, no v tom začul, čo vypadlo z Eryho. Pár sekúnd mu trvalo, kým to spracoval a správne zhodnotil. Hneď nato vystrelil hlavou dohora a vykulil na Eryho, ktorý už mu otŕčal prsteň, oči. "Pri raráškových vyrážkach, Andersen! Chytila ťa do komúta!!" zahučal a hneď na to vybuchol do smiechu až sa mu do očí tlačili slzy. "Ja sa picnem..." chichotal sa. "To snaď nie je pravda..." ďalšia vlna smiechu. "Ako to s tebou vydržala?" kukol na Eryho uslzenými očami a položil mu ruku na rameno. "Ako si to vydržal ty s ňou?" doberal si kamaráta, ale Ery musel vedieť, že proti Lorelei nič nemá. On mal niečo len proti málokomu a Lorelei zasa až tak dobre nepoznal, aby ju nemal rád. Na jazyk sa mu ešte tlačila otázka, kto žiadal o ruku, ale rozhodol sa ju radšej prehĺtnuť. Keď sa trocha upokojil a utrel si oči od tých sĺz, pokrútil hlavou. "Žartujem... Gratulujem, Ery. To je skvelá správa. Určite vám to vydrží," usmial sa úprimne a poplácal ho po ramene. "Nie, nič, čo by stálo za zmienku. Stále slobodný ako vták," pokrčil ramenami, ale nezdalo sa, že by mu to vadilo. Prsteň na ruke mu momentálne k šťastiu naozaj nechýbal. Na to bol až moc rozlietaný a najmä prelietavý. "Bola," opravil Eryho. "Dal som výpoveď," vysvetlil mu ako to s tou škôlkou vlastne je. "Chápem, ty máš škôlku na Rokforte, čo?" uchechtol sa, pretože mu asi nedošiel ten pravý význam Eryho narážky na dvojčatá. Ako by mu to vôbec mohlo napadnúť? Šok bolo už len oznámenie o manželstve s McKaykou. Deti, Eryho deti, boli pre Milesa niečo ako sci-fi. Uverí, až keď ich uchopí. Erasma si akosi nevedel predstaviť ako otca, ale rovnako si nedokázal ani Lei predstaviť ako pani Andersenovú a voilá!
"Všetko máš na letáčiku, Andersen! Čítaj, chlape!" pokrútil hlavou a zamrmlal si niečo o havranoch nepoužiteľných v praxi. "To je pani Andersenová taká žiarlivá?" podpichol ho, keď sa Ery zmienil o tom, že by ho očividne zaškrtila, keby videla akékoľvek láskyplné prejavy medzi ním a Erym. "To chápem, rodina je prednejšia ako zábava, ale čo tak vziať so sebou aj Rory? Možno by sa tiež chcela trocha odviazať," pokrčil ramenami, ale o ničom ho viac nepresviedčal. Ery musel vedieť najlepšie, či prísť môže a chce alebo nie.

Mimo herně:
Ehm... také dlhé je to len preto, že nevieš písať úsporne a ja na teba musím reagovať

_________________

Taren se samolibě ušklíbl, když se ho sestra zastala, a tak se na Liama klidně díval a zlehka se usmíval, jako by mu tím chtěl dát najevo, že je pro něho naprosto nedotknutelný, protože ať si dovolí cokoli, vždy mu to u rodičů projde, na to koneckonců doplácela i Laurel, ke které teď na chvíli zvedl zrak a vpil se pohledem do jejích modrých očí, než se zadíval zpět na Michaela, který mu na rozdíl od jeho staršího bratra připadal sympatický. Částečně. Takový ňouma, co nemá žádné cíle a ambice a asi bude ostatním zobat z ruky. A to se Tarenovi líbilo, ostatně obklopovat se takovými lidmi, když jste Tarenova nátura, to bylo skoro povinností.
"Já?" podivil se nad tou otázku ohledně mazlíčka a nepatrně se ušklíbl, protože nemohl uvěřit tomu, že se ho na to Michael zeptal. Jako by Taren vypadal na člověka, který se bude starat zvířata. "Ne. Nehodlám se starat o nějaké chlupaté monstrum," odpověděl úsečně, jako by horší otázka v životě neexistovala, hned vzápětí si ale uvědomil, že by nebylo dobré si Michaela rozezlít, ne když byl prvním budoucím spolužákem, kterého poznal. Nemusel zase být tak hloupý, jak vypadal, takže se Taren hned na to prudce nadechl a přes mírné sebezapření skoro až přátelským hlasem dodal: "Ale žába zní fajn," zalhal. Skoro ho z toho neupřímného úsměvu vzala křeč, nakonec ale koutky úst svěsil a zatímco se Laurel bavila s Liamem, kterému od určité chvíle Taren vůbec nevěnoval pozornost, zamyšleně si promnul heboučké světlé tváře. Při zmínce o Nebelvíru mu nepatrně stouplo obočí, ale nakonec diplomaticky přenechal prostor Laurel, která se uměla přetvařovat o dost lépe, než on. "Tam se rozhodně nehodíš," utrousil Taren suše, když mu to spíše uklouzlo, než že by chtěl Miachelovi tříštit naděje, takže hned na to krátce zamrkal a odvrátil od Sheppardových tvář, aby nemusel maskovat úšklebek na své tváři.
Ohledně výlevu své sestry, která opět promluvila stylem, že ve větě měla víc zdrobnělin než smysluplných slov, nijak nereagoval, i když se mu stáhly vnitřnosti a on si připadal opravdu poníženě, že s ním takto jedná před ostatními a dělá z něho neschopného chlapečka, který se sám o sebe nedokáže postarat. "Pravda," odtušil nevzrušeně ohledně toho, že se mají sejít s matkou, načež se zadíval na Michaela, na kterého se nepatrně ušklíbl a když se pomalu vydali k odchodu, poplácal chlapce zlehka po rameni. "Uvidíme se v Bradavicích," pousmál se samolibě, než se výmluvně ušklíbl na Liama a vydal se za svou sestrou, která už byla o pár kroků napřed. "Potřebuji si někde umýt ruce," prohodil nepříjemně, když s ní srovnal krok, "a to sako mi budeš nosit tak dlouho, dokud ho nevyčistíš. Jaká smůla, že nemůžeš kouzlit, co?" zašveholil na ní sladce a zároveň sarkasticky, než oba zmizeli někde v davu...

>>

_________________

Ery se pobaveně zachechtal, když mu Miles sdělil, že si pohlednice šetřil pro slečny. „Ty se nezdáš, kamaráde. To tě ty pohlednice musely stát dost peněz, co?“ popíchnul ho s šibalskými jiskřičkami v očích. Když Milo prohlásil, že i štěstí je schopnost, Ery mírně povytáhl obočí, načež zvednul koutky úst o pár milimetříků výš. „To jsem neslyšel, že je štěstí schopnost. A s tím talentem bych to zase tak moc nepřeháněl,“ mrknul na něj. Ery věděl, že kdyby byl nemehlo, nikdy by se do nejlepšího týmu britsko-irské famfrpálové ligy nedostal, ale stejně zůstával u skromného prohlašování, že určitě není tak skvělý, jak si všichni myslí. Ono se konec konců ukáže, jak na tom je, až odehraje pár oficiálních zápasů v bíločerném dresu.
Když Erasmus spatřil nadšení v Milesových očích poté, co mu sdělil, že v Bradavicích učí, překvapeně vyklenul obočí, protože až takovou reakci skutečně nečekal. Milo byl ale vždycky trošku blázen, takže to Ery rychle hodil za hlavu. Na jeho otázku pokrčil rameny. „Učení je fajn, ani mi to nezabírá tolik času, kolik jsem myslel, že to zabírat bude. Proto jsem se rozhodl zkusit ty Straky,“ vysvětlil. „Myslím, že ty děti nejsou ani horší, ani lepší, než jsme bývali my. Skoro v každém ročníku se najde nějakej talent a nějakej antitalent, takže je to taková… normálka,“ pousmál se. „A kolektiv je docela fajn. Nebýt Lorelei a Mei, připadal bych si jako největší mladej jouda, ale jinak je to dobrý. Je tam pár bručounů – včetně Rodwella – a pár profesorů, se kterýma se dá normálně vycházet. Asi jako v každý práci.“ Erymu sice zpočátku chvíli trvalo, než si přivykl na to, že kolem nemá jen svoje vrstevníky, ale především o dost starší kolegy, ale nakonec to překousl a snad i mezi profesory jakž takž zapadl. Minimálně obrazy to tvrdily. Ostatně, to, že byl cvok, nebyl handicap. On na tom totiž třeba takový Wells byl možná ještě hůře.
Milovu reakci na to, že je ženatý, si Ery pořádně užíval. Sledoval jeho výrazy a zubil se přitom jako mentálně narušená osoba. „Nepřeháněj, Milo!“ napomenul ho po chvilce, ale v žertu a s úsměvem na rtech. „A nemyslím si, že by ona chytila mně, když jsem já žádal o ruku ji,“ podotknul pobaveně a potřásl hlavou. Milo z toho dělal moc velké drama, i když Ery samozřejmě chápal, že to nemyslí moc vážně a bere to spíš jako humor. „Díky,“ odvětil se šťastným úculem ve tváři na jeho gratulaci, načež na něj šibalsky zamrkal. „Svoboda má svoje výhody, kamaráde!“ Nepochyboval o tom, že si Milo domyslí, jaké výhody to jsou.
Ery se zatvářil celkem překvapeně, když mu Milo sdělil, že dal ve školce výpověď. „Počkej, proč jsi dal výpověď, když to byla fajn práce?“ zeptal se zvědavě a trošku zaraženě. „Nízkej plat?“ tipnul si, protože jiný důvod ho zkrátka nenapadal. Maximálně ten, že Milese děti časem omrzely. I to byla možnost. „No, ne tak úplně,“ odvětil, když Milo pronesl, že chápe, a vyvodil si, že Ery myslel školku v Bradavicích. Erasmus si skousnul spodní ret, aby se nerozesmál, ale nechal Mrzimoráka, ať se utápí ve svých domněnkách. Prozatím.
Když se řeč po chvíli stočila k tomu festivalu, Ery se natáhl pro jeden z letáčků a rychle ho prolétl očima, načež jej vrátil na komínek k ostatním. „Vypadá to celkem zajímavě,“ zkonstatoval, načež zakroutil hlavou a uculil se. „Né, jenom trošku. Jenom by ti nalila jed do kafe, když by ses zrovna nedíval.“ Ery se uchechtnul a potřásl hlavou. V jeho očích byla Lorelei ta nejúžasnější osoba pod sluncem, a dobře věděl, že to není taková zmijozelská ledová královna, za kterou ji všichni mají. Upřímně mu bylo úplně jedno, kdo si co myslel, on věděl svoje a tím to haslo. Když si ale představil Rory na festivalu, jak hopsá mezi davy fanoušků, měl co dělat, aby nevyprsknul smíchy. Možná, že by ho překvapila a na nějaký festival s ním vyrazila, ale stejně to byla komická představa. Nicméně, ono to nebylo tak jednoduché. Nemohli se prostě jen sebrat a vyrazit na fesťák, když měli malé děti. „Nevím, jestli by Rory chtěla jet zrovna na fesťák,“ přiznal a pokrčil rameny. „A navíc bychom museli shánět hlídání,“ dodal s vážnou tváří. Ve skutečnosti se ale velmi dobře bavil. Byl přesvědčený, že teď už to musí Milovi dojít, a že se tentokrát bude bavit jeho reakcí on.

Mimo herně:
Dlouhý je to proto, že já musím reagovat na tebe!

_________________

Lee se pobaveně zašklebil, když se Mickey zasmál té jeho prohře, a zavrtěl hlavou. „No, to si myslelo víc lidí, včetně mě. Jenže já předtím právě sněd jeden celej koláč a ty košíčky už se do mě prostě nevešly. A hlavně to bylo moc sladkýho najednou,“ zabručel na svou obranu, načež dodal: „No a pak jsem musel jít na závěrečnou slavnost v růžový noční košili a huňatejch papučích. Fakt paráda.“ Liam se možná tvářil kysele, ale ve skutečnosti ho to ani moc neštvalo a ten výstup v růžové košili si užíval. Až do chvíle, kdy sdělil Greyburnovi, že ho miluje, a na scéně se objevila jejich kolejní.
Liam byl vůči Laureliným káravým pohledům zřejmě imunní, protože si vsugeroval, že se tak vůči mladému Hartovi chová oprávněně. Vždyť ten kluk se choval jako spratek? Jak mu to jeho hodná sestra může trpět? Být Lee na jejím místě, srovnal by ho do latě tak rychle, že by mladej ani nestihnul mrknout. „Moudrý klobouk se dá někdy prej trochu ukecat, tak to můžeš zkusit,“ navázal na Laurelina slova o tom, že hučka někdy překvapí, a mrknul na svého malého brášku.
Když se Hartovi omluvili, že už budou muset jít, Lee se falešně pousmál a přikývl. Laurelina společnost mu nevadila, ale ten její bratr mu byl značně proti srsti. Obzvlášť když viděl, jak pohrdavě se chová k jeho bráškovi. „Mějte se hezky,“ rozloučil se s nimi, na Tarena se naposledy zašklebil a pak popostrčil Mickeyho, aby zamířili k Ollivanderovi.
„Mickey?“ ozval se po chvíli se starostlivou vráskou na čele. „Já ti vážně nechci vybírat kamarády, ale… Možná by sis měl rozmyslet, jestli se s tímhle malým zmeťourem vážně chceš bavit,“ podotkl s povzdechem, protože věděl, jak je jeho bratr občas naivní, a že v lidech často nedokáže zahlédnout tu jejich temnou stránku. A že Taren ji měl temnou až až. „Tak jdeme pro tu hůlku, jo?“ brouknul po chvíli, aby přišel na jiné myšlenky jak on, tak Mickey, a zamířil ke starému obchůdku s hůlkami.

>> Ollivander (Mickey, Lee)

_________________

<<<

„A co teď, dědo?“ ptala jsem se staršího pána, který kráčel přímo vedle mě. Banshee spokojeně pozorovala okolní dění z mé kapsy: „Teď? Teď tady počkáme na tátu, strejdu a Kaila.“ Zastavil se na místě: „Dobře... co je to tam?“ Zeptala jsem se a kývla směrem k uličce, která nevypadala zrovna příjemně. V ničem nepřipomínala Příčnou, byla vlhká a potemnělá: „To je Obrtlá ulice.“ děda se zamračil: „Rozhodně ne místo pro malé zvědavé holčičky!“ pohladil mě po vlasech, které lemovaly zvědavou tvář: „Ne, aby tě napadlo prozkoumávat Obrtlou ulici!“ pohrozil mi prstem a když vzhlédl, usmál se: „Podívej, tamhle jdou!“
Opravdu! Strýček a táta nesli každý jeden balíček, povídali si a Kail šel vedle nich, ruce v kapsách na tváři pobavený úsměv: „Tak jak jste pochodili, Een?“ zajímal se Strýček Liam: „Doreen byla moc šikovná, všechno si vyřídila sama.“ prohlásil děda a pyšně položil svou ruku na moje rameno: „Dokonce se stihla i skamarádit ...“ „No ovšem, vždyť je to naše Doreen!“ prohlásil tatínek. Vyrazili jsme směrem k Děravému kotli:
„Hůlka i hábit brzo dorazí.“ upozornila jsem otce, který šel vedle mě: „Kde máš sovu?“ zajímal se strýček: „Já si sovu nekoupila.“ zavrtěla jsem hlavou s širokým úsměvem: „Vidíš, říkal jsem to.“ ušklíbl se bratránek a přitočil se ke mně: „Tak copak sis vybrala, Dory?“ Tentokrát jsem to byla já, kdo přetékal pýchou, když jsem vytahovala krysu z kapsy: „Jmenuje se Banshee.“ Ano, opět její jméno pobavilo: „Prosím tě, proč zrovna Banshee?“ kuckal se táta smíchy: „Protože dokáže být strašně děsivá a hodně nahlas pištět.“ objasnila jsem a ukázala kamarádku Kailovi, který jen kroutil hlavou, ale úsměv prozradil, že se mu to zvláštní jméno líbí, koneckonců jméno jeho sovy také pocházelo z Irských mýtů.
„Nakoupili jsme učebnice a podařilo se nám sehnat i skleněné lahvičky za dobrou cenu.“ Promluvil táta, ale vypadalo to, že spíš na dědu, než na mě. Z mého seznamu tedy zbýval už jen teleskop, protože kotlík a váhy jsem dostala od Kaila. Už je na nic nepotřeboval, když školu dokončil a protože se o ně vždy pečlivě staral, oba předměty vypadaly skoro jako nové: „To je skvělé.“ usmála jsem se a to už jsme stáli před Děravím kotlem.

>>> Děravý kotel

"Nooo... musela ma založiť babička," odpovedal s pobavením v očiach na tému pohľadníc, takže to očividne nemyslel zas až tak vážne. "Ty si len zrazu veľmi skromný chlapec. Kedy k tomu došlo..." stiskol pery a akože nechápavo pokrútil hlavou. Byť súčasťou jedného z najlepších anglických metlobalových družstiev a povedať, že to bolo len šťastie, sa Milesovi zdalo naozaj prehnane skromné.
"Ja som skôr myslel či sú tie decká také kvítka ako sme boli my," objasnil svoju otázku Erymu. "Počkaj! Takže Mei tiež učí? Na Rokforte?" vykulil na Erasma svoje zelenkavé oči. Táto informácia sa k nemu nikdy nedostala. Vlastne ani nebolo kedy. Po škole sa hneď zbalil a odfrčal za babičkou a od kedy sa vrátil do Británie, nikoho zo svojich bývalých spolužiakov nestretol, takže toto bola pre neho novinka. Síce stará, ale predsa novinka. Navyše ho neskutočne potešilo, že bude mať toľko známych kolegov, obzvlášť Eryho a Mei, s ktorou zdieľal sedem rokov mrzinoru a dobre si s ňou rozumel. "To je fantastické, Ery! Nášmu ročníku sa zo školy asi veľmi nechce, čo?" uchechtol sa pri tej predstave.
Keď však prišla reč na Eryho svadbu, Milo sa nedokázal vyhnúť hrdelnému smiechu. "Si si istý, že si žiadal ty ju, kamarát?" podpichol ho s iskričkami v očiach. "Takže ste vlastne ešte stále prominentným párikom školy, čo?" neodpustil si poznámku. "Nesťažujem si. Ako vravíš, sloboda má svoje výhody a okolnosti posledných rokov mi ani nedovoľovali udržať si nejaký vzťah. Nikam sa neponáhľam," uistil ho s úsmevom a prehrábol si vzadu vlasy.
"Pravda, plat nebol zrovna najlepší a navyše som mal pocit, že sa potrebujem zasa pohnúť z miesta. Veď vieš, ťažko obsedím na jednom mieste," povedal a potom prikývol. "Súhlasím, program síce nie je až taký vychytaný ako pred rokom či dvoma, ale toto sú nedobré časy a viaceré kapely si... dávajú pauzu, iné odmietli. Nuže, organizátorský tým je do špíku kosti nečistokrvní a nikto z nás sa tým netají..." pokrčil ramenami, a aj keď mu oči akosi pohasli, stále si na perách udržiaval príjemný, i keď slabý, úsmev. "Tak to, aby som sa tvojej žene začal vyhýbať a dával si pri nej pozor, čo jem," pokrútil hlavou, ale v duchu si urobil poznámku, že to naozaj pri Lorelei nebude na škodu. Ostatne, zmije ho nikdy neznášali veľmi dobre. "Počkaj, čože? Aké stráženie?" vyhŕkol šokovane, no len, čo si uvedomil, že Lorelei asi nie je veľmi psíčkarský typ, znova mu poklesla sánka. "No nekacaj, Andersen!! Ty si tatko!!?" vykulil na neho očiská, div že mu nevypadli.

Mimo herně:
Cha, už to nie je také veľké

_________________

Ery už nechal téma pohlednic i famfrpálu plavat, protože beztak nechtěl rozebírat to, že se jeho jméno z ničeho nic stalo docela známým. Nebylo mu to moc příjemné – nebyl ten typ, který by se chlubil tím, kam až to dotáhnul, a všude hlásil, že je ten Andersen, co hraje za Montroseské straky. Jistě, užíval si, že se dostal do podvědomí všech větších fanoušků famfrpálu, ale na druhou stranu nepotřeboval, aby na něj lidi pěli ódy a bláznili, kdykoliv projde kolem. Ostatně, rodina pro něj pořád byla důležitější, než famfrpál, a soukromí by za slávu nikdy nevyměnil.
„My jsme přece nebyli žádný kvítka,“ namítnul vážně, ale pak se zazubil a pokrčil rameny. „Ono je to dost individuální, no,“ odvětil nakonec na Milovu otázku a zvlnil rty do dalšího úsměvu. „Tys nevěděl, že Mei učí?“ zamrkal vzápětí překvapeně. Už si moc dobře nevzpomínal, jak to v sedmáku bylo, ale myslel si, že Mei říkala, že chce v Bradavicích zůstat. Nebo ne? No, možná to tak nebylo. „Mei se na post profesorky hodí,“ pousmál se a napadlo ho, že Milese klepne, až se dozví, že i Mei má už dítě a je vdaná. Teda, ještě není, ale v září pravděpodobně už bude. „No, nikdo jinej tam nezůstal, takže zase tak horký to nebude. Já bych možná taky nezůstal, kdybych neměl Rory. Protože kdybych odešel, moc bychom se nevídali, a ta představa se ani jednomu z nás nelíbila,“ přiznal. „Ale učení je nakonec bezva a nechtěl bych tu práci pověsit na hřebík.“
Když ho Milo popíchl s tím, jestli si je jistý, že žádal o ruku on Lorelei, pobaveně se zašklebil a znovu ho dloubnul mezi žebra. „Nebuď drzej, Turnere!“ zavelel přísně, ale o chvilku později už se zase usmíval. „No, na škole je teď víc párů, takže se na nás už moc pozornosti naštěstí neobrací. Díky tomu, že je to už vlastně oficiální, si nemají studenti ani obrazy o čem šeptat za našimi zády. Kromě takových těch domněnek, kolik plánujeme dětí, jestli nemám milenku, a tak dále. Prostě klasika.“ Ery se zhoupl z nohy na nohu, zatěkal očima kolem sebe a protáhl se, přičemž dával pozor, aby mu koště nesklouzlo z ramene. Poté ale zaostřil zpět na Mila. „Jo, kamaráde, já taky nikam nespěchal,“ popíchl ho zákeřně. Dobře totiž věděl, že si člověk může říkat, že na nic nespěchá, jak chce, ale pak mu do cesty vpadne osudová láska a co s tím, hm? Tomu se člověk prostě neubrání.
„No jo, to znám, taky nerad zůstávám na jednom místě,“ pokýval souhlasně hlavou na jeho slova, ačkoliv teď už to bylo jinak. Teď už Ery neměl nutkání létat z jednoho místa na druhé. Neměl potřebu opouštět svoje místo – víceméně se usadil a kupodivu mu to tak naprosto vyhovovalo. Zvykl si na určitý řád věcí, a jen nerad by ho měnil. „Aha, to chápu,“ ušklíbl se, když mu Milo sdělil, jak to je s kapelami a programem. „Doba je zlá. Ale třeba už to bude příští rok lepší. Musíme v to doufat,“ povzdechl si. Ery neustále doufal, že se konečně něco stane, že někdo podkopne ministrovi trůn pod zadkem a vrátí věci do zajetých kolejí, ale zatím to moc nadějně nevypadlo. Nebál se o sebe, bál se o děti – vážně nechtěl, aby vyrůstaly v takovémhle světě. To totiž nebyla žádná sláva. Jediné štěstí bylo, že z toho ještě nic neměly.
Když pak Milo přišel na onu skutečnost, že je z Eryho táta, mladý pan otec se zazubil od ucha k uchu a v očích mu přeběhly plamínky štěstí. „No jo, jsem,“ přikývl a nepřestával se přitom culit jako idiot. „Dvojnásobnej,“ dodal, nicméně zatvářil se přitom patřičně hrdě. „Narodila se nám dvojčata, víš. Mikkael a Nina. V březnu měli první narozeniny,“ objasnil, jak to s těmi dětmi je, a šťastně se uculil. „Kamaráde, málem to se mnou seklo, když jsem se dozvěděl, že je Rory těhotná, ale srovnal jsem se s tím a teď už si to bez dětí nedokážu představit. Jsou prostě úžasný!“ začal básnit. V jeho podání to mohlo vypadat docela děsivě, protože kdo by si myslel, že se Erasmus Andersen stane otcem, a bude si to užívat, že jo. Faktem ale bylo, že Ery toužil po dalším prckovi. A Lorelei to zřejmě měla stejně. „Když chvíli počkáš, možná někde vylovím i fotku, jestli chceš.“ Ery ani nečekal na odpověď a začal se shánět po své peněžence, kde ukrýval fotku dvojčat. Nemohl si prostě pomoct a musel se pochlubit, i když to Mila možná ani nezajímalo.*

*Jako důchodci, co se vidí po padesáti letech a navzájem si ukazujou fotky vnoučat, hell yeah xDD

_________________

"Nevedel. Asi mi to vtedy nejak ušlo," zašklebil sa. Koncom siedmeho ročníka mal iné starosti. Záverečné skúšky a vybavovanie množstva vecí okolo jeho cestovania po svete zapríčinolo, že sa egoisticky sústredil na seba a mnohé veci týkajúce sa jeho kamarátov mu v tom čase asi ušli. "Mei by som tiež rád zasa videl," pousmial sa s pohľadom upreným kamsi pred seba a v duchu ho utešoval pocit, že na Rokforte bude mať príležitosť dobehnúť aspoň pár starých kamarátstiev. "Tým som si istý. Mei to s mladšími deckami vždy vedela. Ona to vlastne vedela asi s každým, čo?" dodal, keď sa nad tým tak zamyslel. "To je dobre, že ťa práca baví. Mnohí to šťastie nemajú," povedal a chápavo prikývol na dôvod, ktorý ho prinútil zostať na škole.
"Ale no ták!" ohradil sa a bolestivo sa zašklebil, keď ho Ery tak šťuchol. Milo bol koniec-koncov šteklivý ako malé šteňa. "Bol to žart. Pokoj..." uchechtol sa a rukou si prešiel po zasiahnutom rebre. "Aj tak sa mi tomu nechce veriť, že zrovna ty si už ženáč, Ery." Stiskol pery a pokrútil nad tým hlavou.
"Veru. Ako vravia fanúšikovia Kudleyovských Kanónov... Držme si palce a dúfajme, že to dobre dopadne," povzdychol si nad situáciou aká vo svete a najmä v Británii vládla. "Snaď sa Ministerstvo čoskoro spamätá," dodal k tejto téme, ale viac ju nerozoberal. Nechcel si kaziť náladu.
"Neuveriteľné. Nedávno som počul, že niekde pršalo kakao a marshmallows a teraz mi tu hovoríš, že Erasmus Andersen má dvojčatá. Ja už uverím aj tomu, že šumivé bzučalky sa robia z vílieho prachu!" zasmial sa, no až tak ďaleko od pravdy zasa nebol. "Pekné mená. Mikkael a Nina. A Lorelei teraz učí alebo je s malými?" spýtal sa zvedavo. Bolo známe, že čistokrvní často nechávajú svoje deti v rukách pestúniek alebo dokonca škriatkov, a tak Milesa zaujímalo či tak urobila aj pani Andersenová alebo nie. Lorelei predsa len asi nebola typická čistokrvná, keď si vzdala zrovna Eryho. "To ti verím. Niekedy mi ich musíš požičiať na stráženie," zaškeril sa na Eryho. Milo mal deti rád ako máloktorý muž, minimálne tie cudzie a tak bol na tie Eryho zvedavý. "Máš? Ukáž. Úprimne... v ich záujme dúfam, že sú po mamičke," podpichol kamaráta, zatiaľ čo on hľadal fotku detí.

_________________

Ery věnoval Milovi úsměv a chápavě přikývl, když kamarád zmínil, že by Mei rád viděl. „No, Mei má taky co vyprávět, řekl bych,“ uculil se tajuplně. „Možná bys jí měl aspoň zkusit napsat, aby tě nekleplo, až se zase čirou náhodou dozvíš nějaký novinky,“ popíchnul ho s úsměvem od ucha k uchu. „Jo, Mei vychází s každým. Ale umí si i zjednat pořádek,“ odvětil na Milovu domněnku a pokrčil rameny. Mei možná vypadala jako zlatíčko, ale uměla být i přísná, to Ery věděl ještě z doby, kdy byla primuskou. On byl tehdy ještě trouba, co na pravidla moc nedbal, ale postupem času se naučil, jak studenty srovnat do latě, aby mu na hodinách nelezli po hlavě. K tomu, že má štěstí, že ho práce baví, se už nevyjadřoval, jenom se pousmál a přikývl.
„Kamaráde, věř mi, já tomu taky nějakou dobu nedokázal uvěřit,“ odvětil Ery s úsměvem. „Ale teď už si nějak nedokážu představit, že by to mělo bejt jinak. Chápej, s Lorelei už jsem tři roky. Já. Tři roky. Chápeš to? A nedávno jsme měli první výročí svatby.“ Ery zakroutil hlavou, jako by tomu nemohl uvěřit. Kdo by byl býval před těmi třemi lety řekl, že se Erasmus Andersen ožení a bude mít dvě děti, že jo. „Dokonce se učím vařit,“ dodal pomyslnou třešničku na špičku dortu.
K situaci týkající se Ministerstva kouzel a celé kouzelnické společnosti raději nic dalšího neříkal. Věděl, že by mu to dokonale zkazilo náladu, a Ery se ještě musel zvládnout soustředit na odpolední trénink. Na čele se mu ale stejně objevila vráska od starostí.
Zatvářil se hrdě, když mu Miles pochválil jména dětí, a ve tváři mu vykvetl široký úsměv. „Obojí,“ odvětil na Milovu otázku, zatímco hledal v peněžence fotku. „Neučí tolik, jako dřív, ale nevzdala se toho – to by se musela vzdát i Zmijozelu. Já učení taky moc nemám, takže se většinou zvládáme střídat a buď mám děti na starosti já, nebo ona. A když to náhodou nevyjde, celkem ochotně nám s tím pomůže babi – teda vlastně prababi – Debbie. Bydlíme v Prasinkách, víš, takže to máme z domova do školy fakt blízko,“ vysvětlil, načež konečně vylovil pohyblivou fotku obou dětí, na které Nina žužlala barevnou kostku a Mikkael upíral do objektivu velmi inteligentní pohled, no prostě celý tatínek. Ery fotku s úsměvem podstrčil Milovi a pyšně se narovnal. „Dávej bacha, k čemu se upisuješ,“ podotkl, když Miles zmínil hlídání, a pobaveně se uchechtnul. „Uhlídat dvě děti, který zřejmě zdědily mou hyperaktivitu, je občas fakt na budku,“ varoval ho. „Těžko říct, kdo po kom bude, ale Nina je trošku ďáblík, zatímco Mikk je o něco klidnější. Ale přesto je to dřina, mít na starosti takový dva caparty. Ale jsou boží, viď? Fakt mě málem odvezli, když jsem je prvně uviděl.“ Ery si na ten moment dobře vzpomínal, na každičký detail – i na to, že usnul na chodbě ve stoje. A když ho pak pustili k Lorelei, byly to nejkrásnější chvíle jeho života.

_________________