"Já si to hned říkala," opáčila sladce na Ronovu poznámku, ale uculení mu vrátila, a pak už zvědavě pokukovala po ostatních. Byla ráda, že si může oddechnout a nikdo kromě absolventů přeměnu ještě úplně nezvládal, takže dnes neskončí jako jediné nedodělané zvíře. Poté těkla pohledem po Takashim, který se ptal, jestli musí být každý zvěromág registrovaný, a obočí jí vylétlo o něco výš, každopádně vypadala spíš pobaveně než odsuzujícně. Nemohla neříct, že představa volnosti by ji taky nelákala, ale nejspíš by měla dost rozumu, aby se na takovouhle věc neptala přímo profesorky, i když to byla hodná Mei.
Když je Mei vyzvala, Brook se naposledy usmála na Takashiho, který jim popřál hodně štěstí, a soustředěně zavřela oči, protože sice chtěla vidět, jak to jde ostatním, ale pak by určitě nezvládla vlastní přeměnu. Ne, že by se jí ta přeměna nějak závratně vydařila - po celé délce rukou byla najednou pokryta drobnými bílo-šenými pírky, z kostrče jí trčel opeřený ocásek a cítila, že se jí zploštila chodidla. A to bylo všechno. Zatímco si se směsicí nespokojenosti a zvědavosti prohlížela opeřené ruce, na kterých však stále měla všechny prsty, a zkusila zaškubat ocáskem, ostatní už taky byli minimálně v půlce procesu, a tak se rozhlédla kolem sebe. Prvně jí pohled padl samozřejmě na Rona, který stál kus od ní s rysíma ušima, očima, velkými ruby a trochou srsti. Brook skoro okamžitě vyprskla smíchy a když pak Ron ještě šišlavě zahlásil, že tímhle prozatím končí, začala se hlasitě smát a musela se chytit za břicho, až nakonec musela klesnout na zem, kde si sedla do jehličí a lapala po dechu, zatímco jí z očí tekly slzy ze smíchu. Nutno podotknout, že její hlas zněl poněkud více ptákovitě než obyčejně. Nechtěla se Ronovi smát, protože si byla vědoma, že ona teď taky vypadá jako špatný pokusný králík, ale jinak to prostě nešlo.

_________________

Trávu kolem svého místa si pohodlně ušlapala, zatímco čekala na pokyn k přeměně. Na tenhle den se poměrně těšila, což na ní bylo i vidno. V očích jí přeskočila neposedná jiskra a celým tělem jí procházela zvláštní energie, kterou tak tak udržela v klidu a pod kontrolou. Její pozornost na chvíli odvedl stranou Takashiho dotaz, který měla i ona na jazyku, ale neodvážila se to vyslovit. Takže postih… pěkné. Pohlédla na svého zmijozelského spolužáka, snad jakoby na jeho obličeji mohla vyčíst, zda se nakonec nahlásí nebo ne. Oba se chystali stejným směrem – na bystrozora. Jí ale nějakým způsobem přišlo lepší mít eso v rukávu. Ministerstvo poslední dobou předvádělo doslova psí kusy, neměla ponětí, zda by bylo vhodné vkládat do něj další důvěru a svěřovat mu tak osobní informace. I tak zůstala potichu a rozhodnutí o zápisu se rozhodla nechat na poslední chvíli, tedy po proměně zpět v člověka. „Takže nemáme šanci k úniku,“ poznamenala potichu směrem k Takashimu, který k ní stál nejblíže a mírně nakrčila svůj pihatý nos. Mohl si o její čistokrevnosti myslet, co chtěl, stále nad ní visely pochybnosti ohledně původu a příbuzenstva. Nebyla zase tak mimo hledáček Ministerstva, ale ne úplně v jeho ohnisku.
Zatímco se utápěla ve vlastních myšlenkách a okrajově poslouchala Mei, stáhla si z krku dva řetízky, jeden s beranem a druhý od Zacka, který měl být proti pomluvám a nařknutím. Vše si uložila pečlivě do tašky, kterou si sem s sebou přinesla. „Díky,“ přikývla k Takashimu a mírně se pousmála. Jestli byla nervózní? Prvně možná ano, nyní ale sotva. Spíše se těšila, nepochybovala o tom, co se naučila a co si natrénovala.
Když přišel čas k přeměně, sedla si na rozdíl od svých spolužáků do trávy, nohy stočila pod sebe a zavřela oči. Hluboký nádech vystřídalo stejně hluboké vydechnutí, během kterého se začala měnit. Na tváři a dlaních jí vyrašila hustá, huňatá srst barvy ocelové šedi protkaná černými nápadnými skvrnkami, které by se v okolí lesa měly ztratit a poskytnout jí krytí i v nepřístupné tundře. Mírně se nahrbila dopředu, dlaněmi se zapřela do ušlapané trávy a odvážila se otevřít oči. Akorát včas, aby zpozorovala, jak se jí prsty zkracují a nehty mění ve smrtelně ostré drápy. Packy měla brzy větší než dlaň s roztaženými prsty. Srst jí brzy pokryla celé tělo, vlasy zmizely docela a uši se zakulatily na vrcholu hlavy, zatímco obličej ztratil docela lidské rysy a nabral ty kočičí. Jen barva očí se nezměnila. Z kostrče jí vyrašil dlouhý ocas, který dovršil celou přeměnu.
V důstojné a hrdé pozici, kdy seděla s hlavou hrdě vztyčenou, se najednou oklepala a ve snaze sundat ze sebe tričko si ho brzy roztrhala. Kalhoty naštěstí celou akci přežily, za což byla i sama Jocelyn ráda. Protáhla se, přední nohy natáhla před sebe a drápy se s mírným vrčením zanořila do zeminy. Poté učinila několik kroků dopředu, zvuky kolem ní, jako by byly ještě více podtržené a vyostřené, stejně jako zrak. Cítila vůni trávy, nedalekého lesa, a také nepopiratelně pachy studentů a Mei, které tomu všemu dominovaly.
Pohlédla na Takashiho, který se změnil v černého vlka a přátelsky k němu zavrčela, zatímco k němu zvědavě přistoupila a mírně nakrčila nos. Ne, psi kočkám vážně nevoní. Pohlédla krátce k ostatním, kteří měli s přeměnou menší komplikace, a využila příležitosti, že byla ve své zvířecí kůži. V očích se jí nezbedně zablesklo, když vzápětí strčila vlčího Takashiko do boku a rozeběhla se od něj pryč, dlouhý ocas, který obyčejně vláčela po zemi, za ní dětinsky hrál a omylem mrsknul Rona do boku. Brzy se musela vyhnout i Brook, která se potýkala se svým polorackovitým vzhledem. Té se jen otřela bokem o nohu, v té rychlosti jí ale přeci jen mohla trochu vyhodit z rovnováhy, snad ale neupadne. Vyskočila vysoko do vzduchu a tvalo to jen chvíli, než se zase ztratila v polovysoké trávě. Mohla vypadat stokrát jako blázen, ale aspoň jako šťastný blázen. Otočila se za sebe, zda Takashi upustil od své upjatosti a trochu se „vyblbne“. Byl to její budoucí kolega bystrozor, budou se vídat denně. Zrovna on by mohl mít ale pochopení pro kde jakou lumpárnu. Zvláště pro takovou.

_________________

"Pfuu... tak to je blbý," povzdechl si nad odpovědí slečny profesorky a přikývl nad slovy Jocelyn. Od kdy jí zajímalo jak se vyhnout ministerstvu? Netušil, ale to momentálně nebyla jeho starost. Trochu se zamračil nad slovy Arona. Už mu chtěl říct, že: Páku proti čistokrevným a dalším ministerským magorům, ale nakonec to raději nahlas neřekl. Raději se začal připravovat na proměnu, která měla přijít vzápětí. Docela se na to těšil, hodlal si to užít.
Ještě předtím, než se začal měnit, pozoroval pokusy ostatních. Trochu se pochechtl, ale nechtěl je nějak shazovat, sám na tom nebyl před rokem o moc líp. Raději se začal soustředit na svojí proměnu. Jeho vlasy se začaly prodlužovat, uši se mu zvětšili a posunuli nahoru na hlavě, nos se taktéž protáhl a celý zevnějšek se potáhl černou srstí. Správně, proměnil se na vlka, který měl na délku 205 centimetrů, počítáno od čenichu po ocase. Většina těla byla černá, pouze nohy byly v dolní části do stříbrna. Jeho oči momentálně svítili skoro až bílo-žlutě. Dlouze zavrčel. Jeho proměna byla kompletní a ani oblečení se mu nerozpadlo. Docela úspěch.
Náhle ho někdo šťouchl do boku, byla to proměněná Jocelyn. Sám několikrát zašvihal ocasem a skokem se vydal za ní. Jelikož běžel přesně v jejích stopách, svojí oháňkou též fláknul Mrzimorského a Brook málem povalil k zemi. Ještě neměl tu správnou ladnost a koordinaci pohybů. Přeci jen... ve vlčí kůži ještě moc času nestrávil. Sledoval jak Jocka předním skočila do trávy, sám jí následoval, rozhodl se jí dostat. Takové menší cvičení pro dravé šelmy. Několikrát přitom krátce zavyl. A pak už mu nezbývalo nic jiného, než jít po pachu a pohybu v trávě. Tahle zvířecí podoba mu vyhovovala. A třeba se mu citlivý nos a bystřejší sluch i zrak budou v práci hodit.

_________________

Výmenu názorov o tom, či je lepšie sa zaregistrovať alebo nie sledoval s tichým záujmom. Samozrejme, že aj jemu napadlo, že mať takéto skryté eso v rukáve bolo v dnešných časoch vítanejšie ako kedykoľvek pred tým a to dokonca aj pre niekoho, kto mal čistú krv. Môcť sa premeniť na zviera bez toho, že by o tom vedel niekto iný než vy a pár spolužiakov, sa raz mohlo zísť každému z nich. Nikto z nich však nevedel, aký postih by ich čakal ak by im na to prišli. Ostatne Ministerstvo v poslednej dobe zatváralo do Azkabanu aj za to, že si človek kýchol jeho smerom.
Odkývol Takashimu na znak toho, že mu tiež želá veľa šťastia, aj keď zrovna on to asi nepotreboval a potom sa porozhliadol. Chcel vidieť ako sa darí jeho spolužiakom a taktiež ho nepochybne zaujímalo, na aké tvory sa budú meniť. Premena Jocelyn na Balthazara zapôsobila. Krásny a ušľachtilý levhart sa k nej dokonale hodil, a keď sa tak hravo vrhla za vlkom Takashim, musel sa pousmiať. Aaron sa zasa čiastočne premenil na rysa, pokiaľ to mohol Balthazar správne vytušiť z jeho chĺpkov, chrupu a štetinatých uší. Predátory. Dobre pre nich. Pomyslel si chlapec a stočil pohľad smerom k dievčatám. Brook sa podľa všetkého mala zmeniť na nejakého vtáka, vzhľadom na perie a jej sploštené nohy. Potom stočil zrak na Eirlys, ktorej premena ho zaujímala hádam najviac zo všetkých, avšak ona zatiaľ len pozorovala spolužiakov rovnako ako on. Balthazar preto usúdil, že je čas aj na jeho pokus. Zatvoril oči, nohy mierne rozkročil, a keďže mal už z predchádzajúcich tréningov aspoň akú takú predstavu, na čo sa bude meniť, ruky rozpažil. V prvej chvíli sa zdalo, že sa nič nedeje. Premena totiž začala pod Balthazarovým tričkom. Jeho hruď pokrylo hebké perie oranžovej farby. Potom mu pozdĺž chrbtice vyrašil od krku až po nohavice dlhý pás svetlo tyrkysového peria, ktorý krásne žiaril v kontraste s modrým perím, ktoré sa mu začalo tvoriť po zvyšnej ploche chrbta okolo tyrkysového pásu. Nakoniec mal teda celý chrbát porastený modrým a tyrkysovým perím. Jeho rast sa tým však nezastavil a pokračoval od Balthazarovho pravého ramena po celej ruke. Potom sa ruka trocha sploštila a začala sa naťahovať smerom dole akoby sa mu roztekala, no to sa len formovala do krídla a ako sa ruka nakoniec spojila s jeho bokom, prerezalo krídlo Balthazarovo tričko. Krídlo sa však nestihlo sformovať kompletne a premena sa zastavila. V konečnom dôsledku mal Balthazar teda operený chrbát, hruď a pravú ruku, ktorá sa čiastočne začala meniť na krídlo. Od prstov po lakeť mal operenú ruku a od lakťa sa mu vytvoril vejár pierok, ktoré boli zo spodnej strany jemné a oranžové ako na jeho hrudi a z vrchnej pevné a modré s občasnými tyrkysovými bodkami ako pás na jeho chrbte. Hlavný vejár krídla, na ktorý sa mala premeniť druhá polovica jeho ruky, však chýbal. Keď mal chlapec pocit, že sa premena zastavila, otvoril oči a sklopil na seba zrak. Zamával polovičným krídlom, čo spôsobilo, že ten ľahký vánok, ktorý vytvoril odvial čiastočne rozrezané tričko a odhalil jeho farebný chrbát, ktorý sa v žiare slnka farebne zaleskol. Nie nadarmo sa rybárikovi hovorilo aj lietajúci drahokam. Kútiky úst mu cukli do úsmevu a okolo očí sa mu objavili vrásky úsmevu. Ľavou rukou zo seba strhol to roztrhané tričko a nechal ho padnúť na zem, čím odhalil aj oranžovú operenú hruď. Ohliadol sa na Eirlys a ak aj na nej bolo poznať, že z nej bude operenec, prehodil k obom rovesníčkam s úsmevom: "Dámy? Však mi preukážete tú česť a raz si so mnou zalietate?"

_________________

Eirlys se do samotné přeměny příliš nechtělo. Byla nervózní a vzhledem k tomu, že na hodinách v přeměňování zase tak úplně neexcelovala jako například ostatní přítomní, sama sebe se v duchu dokola ptala, co tu vlastně dělá. Být zvěromágem ale bylo něco zajímavého a Eirlys si to zkrátka nemohla nechat uniknout i za cenu toho, že by si to měla jen zkusit a později zjistit, že se na to vlastně vůbec nehodí. Teorii načtenou měla a věděla, že hlavní je si pořádně představit zvíře a jeho anatomii, do kterého se chce člověk přeměňovat, ale teorie byla teorie, praxe už byla horší. I proto si s pokusem o přeměnu dávala dívka načas a místo toho zatím jen nejistě pozorovala své kolegy. U některých to byla docela zábava, každopádně po chvilce se rozhodla nenechat se dál rozptylovat a místo toho se soustředit na svou vlastní proměnu. Zlehka zavřela oči a vypustila všechny okolní rozruchy, zhluboka se nadechla a vydechla. Upřímně doufala, že bude mít větší úspěch než doma, kdy se jí povedlo docílit akorát změny barvy očí. Barva očí se jí mimochodem změnila i teď. Z její chladné modrošedé teď byla žlutá až téměř naoranžovělá a vyhlížely tak mnohem pichlavěji než obvykle. Eirlys nemohla říct, že by její nynější (ne)proměna byla méně úspěšná než předchozí pokusy, ale zase takové terno to také nebylo. Kromě očí se jí teď podařilo změnit akorát nehty na rukou, které teď připomínaly typické dravčí drápy a to jediné, podle čeho by se dalo usoudit, že se Eirlys bude měnit v nějakého opeřence, bylo její obočí, které nabralo našedlou žíhanou barvu a jeho struktura byla lehce péřovitá, což se ale dalo rozpoznat víceméně jen při bližším pohledu nebo při doteku. Toť vše. Ať se Eirlys dál snažila, jak chtěla, víc ze sebe prostě nevymáčkla. Trochu žárlivě pozorovala ostatní, kterým se dařilo s přeměnou mnohem více, načež pak trochu rozladěně pohlédla na Balthazara a kysele se ušklíbla. „Jak to tak vypadá, já nejspíš budu dál lítat dlouho jenom na koštěti, aspoň že tam mám nějaký talent,“ zabručela a raději sklopila pohled ke svým nynějším drápkům.

_________________

| +

Mei vyčkala, až budou mít přeměnu, alespoň částečnou, za sebou všichni a pobaveně se usmála za dovádějícími Jocelyn s Takashim, které nechala odběhnout do lesa. Však oni se vrátí - sama moc dobře chápala nadšení z pořádné přeměny.
"Tak, skvěle, opravdu se nenechávejte odradit tím, že vám to ještě úplně nejde, vždyť na tom pracujete teprve necelý rok. Je to jako s patronovým zaklínadlem, chce to hodně soustředění a času, ale výsledek pak bude stát za to. Teď - dokážete se sami přeměnit zase zpátky, nebo potřebujete pomoc?" řekla a s úsměvem lehce povytáhla obočí. Zatímco se všichni studenti dostávali zpátky do původní lidské formy, nadhodila ještě: "Jak jistě víte, měníte se ve zvíře, které by mělo vypovídat o vaší povaze. Teď mi všichni řekněte, jestli vy víte něco o svém zvířeti. Pokud nic, tak byste to měli co nejdříve napravit, protože nejenže vám to pomůže se vyznat sami v sobě, ale taky se vás na to zeptám u OVCí." Přátelsky na ně mrkla, i když tu poslední poznámku myslela značně nadneseně.

---

Mimo herně:
Zaprvé: udělala jsem malinko botu s tím trháním oblečení, ale berme to tak, že až budete mít přeměnu vychytanou, budete se měnit i s oblečením. Tímto se omlouvám především Jocelyn s Takashim, kteří si tedy zničili oblečení naposledy

Zadruhé: tohle je ode mě asi všechno, nechám na vás, jestli si tu ještě budete chtít něco odehrát, případně není třeba to protahovat a můžete v eventu skončit

_________________

Ron se pobaveně zašklebil Broočiným směrem, což v situaci, v jaké se ocitl, vypadalo velmi komicky a zajímavě. Šklebící se polorys. No, proč ne. „Bafíš she dopře?“ zahučel jejím směrem a potřásl hlavou. Koutky úst mu ale zacukaly do úsměvu, načež se rozesmál taky. Broočin smích byl totiž vždycky strašně nakažlivý a Ron nemohl jinak, než se smát s ní. A smál se ještě víc, když si pořádně prohlédl její částečnou proměnu – s tím peřím vypadala vážně vtipně. „Hele, she mhoc nefměj, pže ty fypadáš jako shlepisé. A taky she thak smějéš!“ pronesl šišlavě, zazubil se od ucha k uchu a zasmál se jejímu úžasnému kejhavému hlásku.
Pobaveně se zazubil ke starším spolužákům, když ho Jocelyn praštila ocasem, a odolal nutkání chytit jí za jeho špičku. To by asi hezky prskala. A Ron nechtěl mít v těle zaryté levhartí drápy. Pak se porozhlédl kolem sebe a zakroutil hlavou. „Proš she, u fšech ďhasů, všichni měnhíte v ptáky?“ zeptal se nechápavě a zakoulel očima. To znamenalo, že s ním nikdo z nich nebude moct dost dobře dovádět, jako to právě teď dělali Jocelyn s Takashim.
Když se Mei zeptala, zda se dokážou přeměnit zase zpátky, Ron pokrčil rameny a pokusil se soustředit, aby se dostal do původní podoby. To se mu nakonec naštěstí povedlo, takže se zbavil uší, srsti a dalšího příslušenství, a očima přelétl ostatní, aby zjistil, jak si vedou. „Už se někdy někomu stalo, že zůstal ve zvířecí podobě a nedokázal se přeměnit zpátky?“ zeptal se zvědavě profesorky a upřel na ni pohled. „No, já se podle všeho měním v rysa ostrovida. Pokud vím, tak je to největší evropská číča. Žije v lesích, má rád takový ty výš postavený lesy s různejma schovávačkama, jako jsou skály a tak. Maj svoje teritoria, jestli se nepletu. Je aktivní hlavně za soumraku, loví srnky, někdy i větší a někdy i menší zvířata.“ Ron se zamyšleně podrbal na hlavě. Jakmile zjistil, v jaké zvíře se bude měnit, samozřejmě si o něm něco přečetl, ale to už mu stihlo vypadnout z hlavy, a hlavně nevěděl, jak obsáhlý výklad po nich Mei žádá.
Jestliže po nich už nic dalšího Mei nechtěla, Ron mrknul na Brook. „Co zajít v Londýně na něco dobrýho?“ navrhnul. „Zvu tě,“ dodal gentlemansky. A ať už přijala či nikoliv, stejně se nakonec rozloučil s ostatními a přemístil se zpět do Londýna, kde si hodlal dopřát něco dobrého na zub.

>>

_________________

Aaronova slova Brook vůbec nepomohla, a tak se válela v jehličí a smála se a smála. Když prohlásil, že vypadá jako "shlepisé", začala se smát ještě víc, i když už by člověk řekl, že to snad ani nejde, a tentokrát její hlas zněl vyloženě jako racčí kejhání. Když se pak posadila, aby si peřím na rukách otřela slzy, pobaveně se otočila za Jocelyn s Takashim, kterým šla proměna bezproblémově a dali se do hraní si v lese - povalit ji ani jeden z nich nemohl, protože na zemi se válela už celkem dlouho Aaronovo zásluhou. "Pfotožé je to dfefně cool," zašišlala v parodii na Rona/rysa a vyplázla na kamaráda jazyk, načež si zvědavě prohlédla proměněného Balthazara s Eirlys. "Tak jestli mi to někdy půjde, pak určitě!" zakřenila se na Balta a hodila milým úsměvem po Eirlys. "Však ono nám to půjde - viďte, slečno profesorko?" prohlásila přesvědčeně a uculila se na Mei, načež se vydrápala na nohy a smetla ze sebe jehličí.
Stejně jako Ron, i ona se o zpáteční proměnu pokusila sama, i když ocásek jí zůstal, a tak jí ho musela pomoct odčarovat Mei. Následná profesorčina otázka ji však překvapila a nestačila zírat, co všechno vypadlo z Rona. Připadala si zrazená, že on to měl takhle nastudované, a ona si o raccích zatím nic nehledala, protože to, co přesně za ptáka z ní bude, dokázala odvodit teprvě nedávno. Proto nervózně přešlápla, a když domluvil Aaron, nesměle začala. "Ze mě bude patrně racek... to je tažný pták, který se na zimu stěhuje na jih Evropy. Často se potuluje kolem rybářských lodí, žije v hejnech, sedí na vejcích, hm... žere především malé ryby, ale asi i nějaké korýše?" zapátrala v mysli, ale detaily si úplně jistá nebyla. Bylo zřejmé, že do příště si to bude muset ještě nastudovat. Hanbou by se do země propadla, nebýt pohodářkou, i když ji opravdu trochu štvalo, že je na tom Ron líp. Chlapec si to u ní však okamžitě vyžehlil pozváním na nějakou dobrotu, a tak se na něj nadšeně zazubila, rozloučila se se spolužáky i s Mei a následovala Rona zpět do Londýna.

>>>

_________________