Pobaveně mu zacukalo v koutcích, protože si to spořádané nakupování s takovým živlem nedokázal moc dobře představit a možná byl nakonec i rád, že ho tohle minulo a oběťmi se stal Amandin otec se svou tchyní - tomuhle složení mimochodem také moc nerozuměl, ale ač byl určitým způsobem s profesorkou Baneovou příbuzný, bylo to už hodně vzdálené a on neměl potřebu tohle řešit. "Takže mi chceš tvrdit, že ti chybí koupit už jen tenisky?" zeptal se zvědavě, nakrčil čelo, "nejsem si jistý, že ty budeš v Bradavicích potřebovat," neodpustil si s provokativním podtónem, zároveň ale mrknutím, aby to Amanda nebrala příliš vážně. Určitě bude v Bradavicích potřebovat něco na běhání, pouze nesouhlasil s tím, že by to měla vybírat zrovna s ním. On byl rád, když si dokázal koupit oblečení na sebe a i tak to dělal velmi nerad, protože ho nakupování, nebo pózování u osobního krejčího výsostně nebavilo, ač to bylo téměř každopůlroční rutinou.
Když se poté zmínila o hůlce, zatvářil se zvědavě a už čekal, že s ní Amanda začne neohroženě šermovat, což by se k ní rozhodně hodilo, ale nakonec se potvrdila Kennetova domněnka a to ta, že Jeremiah by Amandě hůlku těsně před odjezdem do Bradavic nesvěřil, protože by tím příliš riskoval. Merlinví, co by s tím všechno nevědomě dokázala.
"Koště do Bradavic zatím přece mít nesmíš, to víš, a poníka? K čemu by ti byl, když teď nebudeš doma?" zajímal se, protože se těšil na dívčiny argumenty, které téměř pokaždé měli svou logiku a i teď nějakou očekával. Ohledně Jeremiaha a Amelie pouze nepatrně přikývl, mnohem více ho totiž zaujala zmínka o Moreen, k čemuž se musel zlehka pousmát. "Vlastně. Už se to blíží, co?" co věděl a pokud si to pamatoval správně, to malé se mělo narodit až, když Amanda bude v Bradavicích. To možná znamenalo, že on další Van Helmontovou nebo mladého Van Helmonta uvidí dřív, než jeho sestřička.
"Víš, že od průšvihů máme v rodině tebe. Já na ně nejsem," zamrkal na ní znovu provokativně, zatímco vykračovali klidným krokem k tomu malému obchůdku s čokoládami, Kenneth měl v plánu nakupování sladkostí co nejvíce prodloužit, aby se už ke kupování tenisek nedostali, protože tohle opravdu hodlal přenechat raději rodičům. Kromě toho se také rozhlédl po ulici, zda Jeremiaha s Amelií nezahlédne, protože by se mohli po Amandě shánět, obzvlášť, když bylo takto večer a začínalo se schylovat k bouřce. "Ne, tak to fakt není," rozesmál se, když začala mluvit o žábě a obouvání střevíčku. Zakroutil nad tím nevěřícně hlavou, v mudlovských pohádkách se sice nevyznal, ale byl naprosto přesvědčený, že takhle to nebylo. "Ale prosím tě, do koho bych je vrážel, mám jenom tebe," uculil se, "koupíme tolik čokolády, že se ti o ní bude ještě další měsíc zdát!" A s tím se natáhl po klice a ukázal Amandě, že může vejít dovnitř jako první, on zaplul hned za ní, a tak se vyhnuli dešti, který se chvíli potom spustil.

>>

_________________

| +

Mudlovské uličky

„Takže to není zase až tak hrozné...?“ tahala Riley z Quinna detaily, co se jízdy slavným kouzelnickým autobusem týkalo. Víc jí ale nejspíš řečeno být nemělo, protože Arsen si namísto povídání začal pohrávat s deštníkem a očumovat Riley boty. Zmijozelka až teď, když Arsen zkonstatoval holý fakt, že dorazili do cíle, začala vnímat onu rozpačitou atmosféru, která mezi nimi rázem zavládla.
Než by ovšem stačila cokoliv říct, Arsen zčistajasna udělal ono gesto s deštníkem... A jak rychle deštník sklonil, tak rychle ho zase narovnal. Riley zůstala zkoprněle stát na místě. Tak úplně si nebyla jistá, co se totiž právě odehrálo... V rudnutí se však ke Quinnovi nedobrovolně připojila také...
Užuž se nadechovala k automatické kladné odpovědi, že se ve vlaku doopravdy uvidí, když tu...
„Riley!“ ozval se jim nad hlavami naštvaný ženský hlas, v němž zmijozelka okamžitě rozpoznala svou mamku. Aniž by věděla proč, instinktivně od Arsena uskočila a se stále planoucími tvářemi pohlédla nahoru.
Musela si trochu odkašlat, než si dovolila k paní Butlerové, jejíž hlava vykukovala z okna ve třetím patře, křiknout: „Ano, mami?“
„Co to tam děláš? Koukej jít nahoru! Už jsi měla být dávno doma!“ informovala paní Butlerová dceru, která mezitím slušně mokla, zatímco se Quinn mohl dál schovávat pod svým deštníkem. Chvíli to vypadalo, že Rileyina mamka položí ještě jednu velice nepříjemnou otázku, ale nakonec se omezila jen na výhružný pohled a s hlasitým prásknutím zavřela okno.
Jestli byla Riley předtím červená, tak teď z ní ještě ke všemu sálalo horko. ,Takový trapas!´ bědovala v duchu. Chuděra měla problém se na Arsena jenom podívat.
„Já už musím... Tak... Ve vlaku,“ rozloučila se spěšně a bez nějakého ohlížení zmizela v domě...

>> Pryč

_________________

>> Konec prázdnin XD

_________________

Amanda se zamyslela. Nevěděla jestli na něco náhodou nezapomněla, ale zdálo se jí, že snad měla všechno. Taky že kolem Jerryho, který byl teď v kavárně byla vystavěná hradba různě velkých balíčků s učebnicemi, vybavením a dalšími kravinkami. Dokonce jí přišlo, že toho má moc a to je prosím žena, která toho musí mít vždycky strašně moc. Definice "hodně triček a žádné pyžamo" to vystihovala. "Ano, myslím, že mi už chybí jen ty tenisky," přikývla a zmateně se na něj zahleděla, když jí řekl, že je nebude potřebovat. Nějak to nechápala. "To tam jako mám chodit bosa? Mají tam vyhřívaný kámen s regulací teploty a masáží chodidel?" zeptala se zvědavě a nedokázala skrýt překvapení. Jinak si nedokázala vysvětlit. V botách na podpatku totiž chodit odmítala.
Dívka byla chvilku smutná, nemohla se pochlubit svojí krásnou, dlouhou hůlkou, kterou by mohla, správně řečeno, šermovat na veřejnosti. Víc toho s ní neuměla. "Představ si, že když jsem si vybírala hůlku, tak jsem si zahrála na Aquawoman a Pyrowoman! Chudák ten prodavač, tedy, pokud je to tak u všech, co u něj nakupují," musela se pochlubit svojí dnešní zkušeností s nakupování hůlky. Nikdo jí totiž v tomto směru dopředu nevaroval. "A proč ho nesmím, to furt nějak nechápu! Vždyť je to koště a koště potřebuji k létání a létání potřebuji k famfrpálu a famfrpál potřebuji k tomu, abych byla školní eso," začala protestovat proti zákazu košťat pro prváky. Nebyla si jistá jestli jí bude rozumět, ale mohl by, protože znal její divoké já dost dobře. "A poník... abych se jím mohla přeci chlubit před dalšími dívkami ze slušných rodin. Předpokládáš, že bych na škole mohla dělat něco jiného krom výuky a tlachání o odstínech růžové?" zeptala se se zvláštně povytaženým obočím, které nadhazovalo otázku 'co si to o mě zase myslíš?' No samozřejmě, že hodlala dělat spoustu dalších věcí, ale oficiálně mohla možná tak čajové dýchánky o páté.
"Blíží a já si to nebudu moci vychovat podle svého," přikývla na jeho otázku ohledně děťátka. Fakt doufala, že to bude kluk. Už kvůli tatínkovi.
"Mě a na průšvihy?" pronesla naoko šokovaně, zase z ní dělal černou ovci rodiny, to bylo strašný. "Průšvihy dělám jen neoficiálně, aby o nich věděla jen určitá skupina lidí, jinak jsem slušně vychované děvče, které má roky vychování. Nebo se mě v tom aspoň snaží držet už pár let. Ale musíš uznat, že na poslední sešlosti jsem byla nudná, hodná a na všechny jsem se jen usmívala!" připomněla mu, že tam doopravdy nic neudělala, protože nechtěla zase dostat kázáníčko, že po starší sestře nesmí házet koláče. Uměla být hodná... jen na to teď neměla náladu.
"Není? Tak si to asi budu muset přečíst znova. Budeš si muset vystačit jen s mým vlastním kouzelným já, které je naprosto dokonalé... pro tebe!" usmála se mile, když jí opravil v její špatné teorii o nazouvání botiček a proměn v ropuchy. Jeho další věta jí potěšila ještě víc, tudíž se odrazila od země a ve výskoku mu dala malou pusu na tvář... víc toho v té rychlosti nezvládla. "Já ti to říkám pořád, že ti musím stačit!" vynesla rozsudek a zaculila se. Bylo jí sice jasné, že si Kenneth někoho najde, ale tahle hra na to, že je jeho jí ještě zrovna moc nepouštěla. Vždyť to byla stejně sranda.
"Kennethe, ty jsi hrozný! Nejdřív ze mě děláš plešounka a teď ze mě chceš mít kuličku vykrmenou čokoládou. Dáme si jen jednu, velkou a spolu!" napomenula ho, za jeho žertování s horami čokolády, které jí hodlal koupit. Co by na to řekli na trénincích, kdyby se jim tam dokoulela metr krát metr krát metr a ani vlastní koště neměla. Nehledě na to, že jí mnoho let říkali, že má jíst střídmě a zdravě.
Ale i přesto v tom obchůdku byli přeci jen dlouho.

>>>

_________________

"To je tiež fakt. My sa už nejak zabavíme. Môžeme si spraviť nočný pochod lesom. Za tmy! Len s baterkou, to by šlo nie?" spýtavo pozrel na Ginger s nadšením v očiach, pretože akosi pozabudol na strach z tmy, ktorým jeho kamarátka oplývala. "Tam by nemali byť akromantule," zasmial sa pri spomienke na Zakázaný les. "Oh! A poprosil som oca, aby zohnal od niekoho metlu navyše! Neďaleko máme lúku, pamätáš ako som ti hovoril, že tam trénujem? Oco ju zabezpečil mukloodpudivým kúzlom, takže môžeme lietať koľko chceme. Je skrytá v lese," vykulil na Ginger oči od radosti, pretože tak nejak očakával, že z toho bude rovnako rada ako on. "Môžeme potrénovať. Super, že si strelkyňa a ja brankár, nie?" zazubil sa na kamarátku a nastavil jej ruku na tlapnutie. Predstava nasledujúceho týždňa mu zaručene zlepšila náladu. Pobavene sledoval ako si Ginger sťažuje a fňuká, že je malá. Akože ľútostivo sa na ňu zadíval, ako keď sa dospelý vysmieva dieťaťu čo prišlo o lízanku, spravil grímasu pri ktorej otrčil spodnú peru rovnako ako ona, a potom na ňu zašušlal: "Chudelka malá Žinžl... Budem ťa volať Malá Žinžl!" vybuchol do hurónskeho smiechu, div že mu slzy z očí netiekli. "Malá Žinžl!! HahahaHA.." chichotal sa ešte nejakú chvíľu.
"Hlúposť, nie som milý. Teda nie som len milý. Viem byť aj zlý!" namietol a zamračil sa. Bitka z Darrelom snaď nebola dostatočným dôvodom, aby si získal aspoň troška rešpektu? Komu ešte musel rozbiť nos, aby ho nemali za úbožiaka. Z akéhosi dôvodu sa mu nepáčilo, že ho majú všetci za nejaké milé pako a už vôbec sa mu nepáčilo, že mala Ginger pocit, že ho musí chrániť alebo tak niečo. To asi tá puberta, hormóny a tak.
"Čože? Ako že sa ma snaží trumfnúť? V čom?" nechápal Ezra a rovnako nechápavo na Ginger aj pozrel. V čom by sa asi tak mohol Arsen snažiť trumfnúť zrovna jeho? On predsa nemal oproti Arsenovi v ničom navrch. "Hlúposť! Možno sa červenám, ale len preto, že ma z takého niečoho vôbec obviňuješ," bránil sa pohoršene. "Stále nechápem ako ti to mohlo napadnúť." Pregúlil oči a odvrátil zrak tváriac sa, že sa napcháva tou bagetou, čo síce robil, ale tiež slúžila ako zámienka mlčania.
"Čože urobil?" spýtal sa znechutene. Pozrel na Ginger a zatváril sa na ňu, akoby mala vo vlasoch rozliaty Všehodžús. "Ty chúúúďa! Dúfam, že si si potom poriadne vydezinfikovala ústa! Nevyhodila sa ti nejaká výražka?" spýtal sa jej so záujmom a naklonil sa, aby na Ginger poriadne dovidel a skontroloval tak jej zdravotný stav. "Kto si myslí že je! Hulvát!" hromžil a pokojne by hromžil aj ďalej, keby si zrazu oneskorene nedal dokopy zvyšné slová Ginger. "Počkaj, čože?" zastavil na mieste a pozrel na kamarátku. Toľko krát čo dnes, slovo "čože" nepoužiť asi ani za celý život. "Čo s tým má Darrel? Prečo by s.... ... ... " Na Ginger pozeral pohľadom, v ktorom sa menili emócie behom každej sekundy a to v širokej škále od zmätku, cez pochopenie, odsúdenie, nesúhlas až po urazenie, a ako tak prižmuroval a rozširoval oči, ústa mal stále troška zabudnuto pootvorené. "Ty a DARREL!!" obvinil ju a šokovane ju prebodával pohľadom.

_________________

Šli jsme docela pomalu... na to jak rychle bych mohla utíkat, kdybych chtěla. Ale dokud jsme se nezastavili před krámkem, kde tatínek chtěl sehnat poslední položku mého seznamu, dařilo se mi neprojevovat znuděnost, která mě posedla. Nemusela jsem nic říkat, dlouhá fronta a můj povzdech, hovořili samy za sebe: „Dobře Een, co kdyby ses šla podívat, třeba na košťata?“ rozzářili se mi oči: „Opravdu můžu???“ byla jsem tolik vděčná, za jakoukoli možnost, že bych nemusela stát v té frontě: „Ano můžeš, ale jen proto, že letos jedeš do školy prvně. Příští rok už budeš velká holka a budeš vědět jak to tu funguje. Potom si budeš všechno shánět sama, jasné?“ otec se nade mnou v celé své výšce tyčil a člověk by řekl, že by se mu v tu chvíli nikdo neodvážil říct ne, ale já to viděla úplně jinak. Viděla jsem, jak se šedé oči plní typickou otcovskou láskou, i když v mém případě k dost netypické princezničce: „Jasné!“ podala jsem mu ruku, jako důkaz, že slovo dodržím, ale když ji stiskl skočila jsem mu kolem krku: „Ty si ten nejlepší táta!“ oznámila jsem s širokým úsměvem a už jsem mu mávala mířící dál ulicí: „Nezapomeň být v čas v kotli!“ volal za mnou: „A drž se jen na Příčné!“ „Ano!“ houkla jsem přes rameno, aniž bych zastavila.
Bylo to báječné, všechno bylo to ráno opravdu skvělé. Vypadalo to, že i má krysa si to myslí. Banshee se drala z kapsy ven a tak jsem si ji posadila na rameno a trochu zpomalila. Už jsem se poučila, že mám-li ji s sebou, musím být obezřetná. Rozhodně bylo lepší dávat pozor, než nahánět krysu po Příčné. Olly a Simon měli ve velkoprodejně pravdu, budu ji muset vycvičit. Když jsme došly na dohled od výlohy, ve které vysela košťata, Banshee putovala zpět do kapsy, abych zastavila to ublížené pískání, dostala pamlsek. Zdálo se, že to funguje. Zůstala klidná a jen tiše vykukovala ven. Neodvážila jsem se dovnitř, na to jsem se až moc málo vyznala v košťatech. Čekala jsem, dokud nepřišel čas a zamířila ke kotli. Tatínek už stál před vchodem a s kufrem po boku mě pobízel. Mířili jsme na nádraží.

>>

"Samozřejmě, jak jinak, i ty mě vezmi někam do pořádný tmy," zahučela Ginger rezignovaně a protočila očima - co s tím všichni její kamarádi měli? To, že se doma nudila, ještě neznamenalo, že se musela na každé návštěvě vyděsit k smrti. Každopádně to pořád byla Nebelvírka každým coulem, a tak se na Ezru pobaveně ušklíbla, i když se snažila vypadat ublíženě, že zase zapomněl na její největší strach, protože každá dobrodružná výprava byla přece super. Při zmínce o akromantulích se bezděky otřásla, protože i když se pavouků normálně nebála, z těch, co byli větší než ona, už přeci jenom jistý respekt měla. Zvlášť, když ji chtěli sežrat. A měli velkou šanci na to být úspěšní.
To další Ezrův návrh v Ginger vyvolal konečně kýžené reakce, a oči se jí nadšením zaleskly, dokonce si i na místě poskočila a plácla kamarádovi do dlaně s širokánským úsměvem. "To je paráda! Ezzi, tobě se vážně nikdo nevyrovná! Ale měl jsi mi říct, dovezla bych si svoje koště..." prohlásila a vrhla po něm lehce obviňující pohled, protože její koště pro ni bylo samozřejmě nejlepší, byla s ním naprosto sžitá. Pak se jí však Ezra začal posmívat a Ginger uraženě zalapala po dechu, načež ho plácla do zad s načuřeným: "Nechej toho, to vůbec neni vtipný! Ale dlouhý nohy náhodou mám, podívej!" a natočila se tak, aby viděl její nohy, které úměrně k jejímu tělu byly opravdu dlouhé, každopádně chlapec se smát nepřestal, a tak to Ginger vzdala a pokračovala v cestě, nechávajíc Ezru za sebou, aby ji mohl dohnat zase až se uklidní. Ne, že by si dnes nezasloužila, aby se jí trochu posmíval, a ve skutečnosti ani nebyla tolik naštvaná, ale musela si udržovat svou image, no ne?
"No... vážnej možná. Zlej ne. Což je dobře, páč zlý lidi dělaj zlý věci, a kdybys byl opravdicky zlej, tak bych se s tebou musela přestat kamarádit," opáčila a upřela na něj vážný pohled, načež se malinko pousmála. Nechápala, v čem Ezra vidí problém, protože bratra sice měla, ale mladšího, kterého byla zvyklá ochraňovat, a s nějakými mužskými komplexy si hlavu věru moc nelámala. Věděla, že kdyby bylo potřeba, Ezra se za ni postaví a snad by ji i ochránil, ale ona byla prostě zvyklá se starat o sebe a ještě bránit ostatní.
"Já nevím, to je jedno," vzdala potom nátlak a zakroutila nad tím hlavou - spíš si z Ezry utahovala než že by to s Arsenem a Riley myslela vážně, ale ti dva spolu evidentně trávili čas i mimo školu, takže kdo ví? Poté se jenom pobaveně zasmála a nechala kamaráda být, aby si ho znovu nepopudila, když se jí konečně podařilo mu zvednout náladu.
"Co blázníš?! Ezzi, vážně, kolik ti je? Zaprvý to byla jenom pusa, a zadruhý to byla pusa od Seana, chápeš?" prohlásila Ginger a vrhla po Ezrovi hodnotícím pohledem. Ne, že ona by na tom byla ještě před prázdninami lépe, že, ale o puse od Seana tak nějak tajně toužila vždycky, protože Sean O'Callaghan byl prostě úžasný! Když se pak Ezra zastavil šokovaně na místě, Ginger k němu stydlivě vzhlédla a čekala, až mu to docvakne, reakce však byla opačná, než ve kterou doufala. Stále tak nějak vypouštěla, že se Darrel s Ezrou kvůli Leslie nemusí, a navíc od kamaráda očekávala podporu, ne uražený pohled. "No, tak trošku spolu chodíme... teda asi. Nejspíš jo," prohodila prvně čire oznamujícím tónem, protože se jí nelíbil Ezrův přístup, ale pak jí koutky samy od sebe zacukaly a stydlivě sklopila oči k zemi. "Já vím, že je to Darrel, ale prostě ho mám ráda. Moc. To se vážně tolik zlobíš?" řekla a nemohla zabránit úculu, ale pak k Ezrovi zvedla modré oči a udělala na něj štěněčí pohled. Jenom usilovně doufala, že Ezra nezačne Darrela nějak urážet, protože to by ji stavilo do dost nesnadné situace. A poprvé jí došlo, že chodit s Dájou neznamenalo jenom vmést svou úžasnost Leslie do obličeje, ale taky necíleně zradit Ezru - i když s Darrelem se letos sblížila tak jako tak a trávila s ním dost času, o tom Ezra přeci věděl.

Mimo herně:
Pardon, nechávám si prostor ještě na poslední post :3

_________________

"Hups, prepáč. To som asi poriadne nedomyslel," ospravedlňujúco sa zazubil a nakrčil pri tom obočie ako nevinne šteňa, ktoré omylom posikalo koberec. Nevinný úškľabok však na jeho tvári veľmi rýchlo vystriedal úsmev, ktorý záváňal miernou samoľúbosťou. Ezra sa v slovách ako "si najlepší" prirodzene vyžíval a tak sa chvíľu len samoľúbo úsmieval ako slniečko na hnoji kým odpovedal. "Malo to byť prekvapenie. Nemohol som ti povedať, aby si si vzala metlu," pokrútil nad jej výtkou hlavou.
Chlapcovi troška zabehlo, keď ho Ginger udrela do chrbta, predsa len ešte stále pojedal bagetu. Rýchlo to však pomedzi smiech prekašlal a pobavene sledoval ako sa ho Ginger snaží prehovoriť o tom, že má dlhé nohy. Skĺzol po nich hodnotiacim pohľadom, ale nezdalo sa že by ho to veľmi presvedčilo. "Na dievča ich asi dlhé máš, ale pozri na moje!" Natrčil pred seba nohu. "Popri mne si škriatok, malá Žinžl!" vyplazil na ňu jazyk. Hodil do sebaposledný kúsok bagety, hodil obal do najbližšieho koša a potom k Ginger natiahol ruku, aby jej postrapatil vlasy. Dobre vedel, že by to dievčatám nemal robiť, ale Malá Žinžl si to proste musela užiť ako každé malé dieťa.
"To je asi pravda. Aj aj tak sa mi to nepáči... no to je jedno," pokrčil ramenami. Nemal veľmi náladu sa v tom ďalej rýpať, pretože ich konverzácia mu zlepšila náladu o 180° a on si ju nechcel zasa pokaziť.
CHlapec sa troška zamračil, keď mu Ginger odmietla povedať ako to s tou Arsenovou rivalitou myslela, ale mal taký pocit, že ani ďalšia snaha by mu v tomto prípade nepomohla vypáčiť z nej ako to myslela.
Ezra si nahlas povzdychol a pretočil oči, keď sa do neho Ginger tak pustila kvôli jeho rýpavej poznámke. "Veď práve, Ginger. Pusa od Seana," zašklebil sa. "Samozrejme, že sa pýtam či si od neho nechytila nejakú vyrážku," pretočil oči. Ginnger by už mohla vedieť, že Ezra Seana nikdy nemal veľmi v láske. Príliš vystatovačný a sebavedomý na jeho vkus. Sean mu však z hlavy takmer okamžite vyšumel, keď z Ginger vypadlo potvrdenie o tom, čo si práve domyslel. Takže to bola pravda. Ginger a Darrel!! Ezrova nočná mora sa práve stala realitou. Už-už otváral ústa, že na Ginger vyhŕknne niečo v zmysle "ako si mohla!", ale to by nemohol zbadať ten jej pohľad. Chlapec si zakusol do jazyka a odvrátil pohľad. Musela si vybrať zrovna Darrela? Chlapec už teraz vedel, že tento školský rok pre neho bude utrpením, pretože buď Ginger bude stále s Darrelom alebo Darrel bude stále s nimi. "Musel to byť zrovna Darrel?" zakňučal a nepatrne sa zašklebil. Našťastie Ezra patril medzi tolerantných jedincov a tak sa s tým faktom pomaly začal zmierovať. "Keď ho máš... rada..." povzdychol si. "Ja namietať nemôžem, ale ak sa bude správať ako minulý rok, tak nečakaj, že s ním budem vychádzať," vopred ju varoval a dôrazne na dievča pozrel. Ak mu bude Darrel vadiť, tak sa bude musieť tentorok zaobísť bez Ginger. "Tak... snaď ti to vydrží," poprial kamarátke, aj keď to úplne nadšene neznelo a drcol ju lakťom do boku. "Ak sa k tebe ale nebude správať slušne..." vrhol na Ginger pohľad, ktorý už tak milo a priateľsky nevyzeral. Ginger bola predsa jeho najlepšia kamarátka a on si ju musí chrániť. Asi sa bude musieť s Darrelom porozprávať. Pekne osamote.
"Tak čo? Pôjdeme pomaly?" spýtal sa ak Ginger súhlasila, zamieril k domu jeho tatka. Cestou bol pomerne mĺčanlivý, pretože mal veru nad čím rozmýšľať.
<<<

_________________

"Nepovídej," přimhouřila na něj Ginger oči, ale pak nad tím jenom zakroutila hlavou. "Ale když budem mít baterku, tak do toho půjdu," dodala, protože přeci jenom každé dobrodružství za překonání jejího strachu stálo. Co se famfrpálu týkalo, musela uznat, že ji to opravdu příjemně překvapilo, ale stejně by radši měla svoje koště... i když kromě prvního ročníku na jiném koštěti nikdy nelétala, a vlastně to mohla být zkušenost navíc, a ta se vždycky hodila. Třeba kdyby příští rok zase vyhrál pohár Zmijozel, a Ezra by ji neuklidnil, a ona by o svou Kometu opravdu přišla...
"Ezro!" křikla na kamaráda, když ji pořád trápil, a zatvářila se načuřeně, když jí rozdrbal vlasy. Rychlým pohledem si je zase jakž takž uhladila, a pak Ezru za chůze lehce šťouchla do boku, ale ne moc, aby se celý nepřevrátil se všemi těmi zavazadly.
"Nech toho, on nemůže za to, že je tak populární a ty na něj žárlíš!" opáčila a tentokrát na Ezru vyplázla jazyk zase ona, protože si ve skutečnosti nemyslela, že by na Seana Ezra nějak výrazněji žárlil, ale popíchnout ho musela.
"Hele, já si ho taky nevybrala dobrovolně!" ohradila se poté, ale úcul svědčil o něčem úplně jiném. Když se pak Ezra začal s touto novinou smiřovat, Ginger se úsměv ještě rozšířil a byl to jeden z těch vzácných upřímně milých úsměvů, protože byla moc ráda, že zrovna Ez je její nejlepší kamarád, a že jí to dokáže přát, i navzdory tomu, že se s Dájou nemuseli. "Vždyť ho přeci přepereš ne? Jenom se o tom nesmim dozvědět, protože to bych ti pak asi musela jednu vrazit zase já... ale připravit se o takovou srandu podruhý, to by vůči mně nebylo fér," prohlásila a široce se na Ezru zazubila. Poté na Ezru překvapeně zamrkala, protože nebyla zvyklá, že by se jí někdo tak přímočaře zastával, ale potěšeně se uculila a přimotala se Ezrovi k boku, kde netáhl kufr, aby mu na tvář vtiskla pusu. "Jsi ten nejlepší kámoš pod sluncem!" prohlásila zcela upřímně, načež kývla a vykročili ulicí dál, a vypadalo to, že to budou mít jen tak tak než z nebe začnou padat první dešťové kapky.

>>>

_________________

Aidan Thorne, syn Uthyra Thornea, se prachsprostě flákal. Před chvílí opustil mrňavý střešní byt v zapomenutém konci Příčné ulice a držel si ruku na rameni. Divný pocit zatím neustupoval, ale Aidanovi se zatím protivilo promenádovat se s novým tetováním na rameni v mizerném listopadovém počasí.
Na paži mu teď nezvučně chřestila kroužková košile a plát brnění s motivem draka přes ni. Podobně jako fotografie v novinách, i tetování se hýbalo, ale nikdy ne před mudly. I tak to Aidana přivedlo k otázce, co by na to asi řekla matka. Otec bude zuřit, to bylo jisté, ale naštěstí žil v přesvědčení, že tetování nejdou odstranit, a Aidanovu paži uvidí nejdřív po Vánocích. Obliba v rolácích značila výhodu dlouhých rukávů, do kterých se dalo lecos schovat, a Aidan měl na to, že když to nejsou jizvy po blbnutí se žiletkou, je to v pořádku.
Tohle byl jeho život a tetování skvěle vystihovalo jeho vlastní rebelii. Žádná pitomá hůlka. Aidan přes léto zkoušel znovu a znovu patronovo zaklínadlo, ale z hůlky nevyšel málem ani obláček páry. Tohle byl ale solidní pocit. Kráčel ulicí jako král, neohroženě a vyzývavě zíral na těch pár čistokrevných, co minul, a ani mu nestálo za to jít si do banky směnit další mudlovské peníze. Thorneovi byli bohatí, tak bohatí, že procházení se bez velké hotovosti bral Aidan jako očistu. Navíc většinu toho nechal právě v podkrovním bytě.
Neustále šmejdil očima kolem sebe a pátral po známkách toho, o čem zaslechl, že se chystá, ale zatím moc štěstí neměl. Nakonec se opřel nedaleko prodejny s košťaty o zeď se založenýma rukama a prohlížel si z dálky vystavené koště s perfektně zastřiženým proutím.