<<

Vracel jsem se Příčnou ulicí z noční, kterou jsem rituálně zakončil kávou U Hladového draka, jenž právě otvíral. Kelímek jsem před chvílí zahodil do nejbližšího koše, a jakmile jsem ten atribut moci pustil z ruky, začal jsem se cítit jako zombie. Noc byla náročná a kofein tentokrát nepomáhal tak, jak by měl. To byl asi důvod, proč jsem se Příčnou loudal co noha nohu mine, mžoural kolem sebe a měl co dělat, abych si pusu neroztrhl zíváním. A přesto jsem nemyslel na svou měkkou postel, ale na to, kde bych mohl Syb koupit nějakou hezkou kytici. Proč? Protože si ji jednoduše zasloužila. A mě mrzelo, že mám poslední dobou delší šichty, než obvykle. Byly chvíle, kdy bych se daleko raději jen tak válel a užíval si Sybilliny blízkosti.
Protože jsem na Příčné snad ještě nikdy žádné čarokrásné květiny nekupoval, netušil jsem, jestli tu vůbec nějaké květinářství je, a pokud ano, tak kde. Co chvíli jsem se zastavil, abych se rozhlédl kolem sebe, ale žádné květinářství jsem neviděl. Možná za to ale mohl fakt, že jsem skoro usínal ve stoje. Prohrábl jsem si rozcuchané vlasy, povzdechl si a loudal jsem se dál. Pokud bych ale na žádné květiny nenarazil, byl jsem připravený poraženecky svěsit ramena a uznat misi za nesplněnou, přiznat osobní selhání.

Mimo herně:
Odvážliví zoufalci/zoufalí odvážlivci vítáni!

_________________

Jasper se opíral o zeď tak, aby všem kolemjdoucím překážel, a zatímco si četl Věštce, s niterním úsměvem naslouchal všem nadávkám, kterými ho chudáci zakopávající o jeho nohy častovali. Byla to prostá radost, ale naprosto dostačující vzhledem k faktu, že té radosti v posledních měsících mladý pan Fitzpatrick moc neměl. Začalo to jeho propuštěním z bystrozorského úřadu a pokračovalo tím, že si jako nečistokrevný kouzelník jen těžko sháněl jiné zaměstnání. Nakonec začal pracovat v mudlovském krámku nedaleko Příčné a s naučeným lehkým úsměvem skládal dámám jejich nákupy do papírových pytlíků.
Dnes měl volno, nudil se, a Denní Věštec mu nepřinášel žádnou útěchu. V ulicích kouzelnického Londýna to pořád vřelo, ale všechny pokusy o rebelii byly zatím úspěšně potlačeny ministerstvem, takže se vlastně nic nedělo. Pořád ta samá ohraná písnička. Po chvilce štvaní kolemjdoucích zvedl pohled od řádků v novinách a zpoza brýlí si přeměřil své okolí, jak byl zvyklý ze své bývalé práce. Všiml si pár rozrušených osob, několika potencionálních revolucionářů tiše diskutujících nad bůhvíčím a taky nezaměnitelně zmateného postoje svého bratrance Sheridana. Jasper složil noviny, zastrčil si je pod paži, a loudavým krokem s rukama v kapsách se vydal bratránkovi v ústrety. „Sheri? Snad ses neztratil?“ pousmál se na něj, ale jen letmo. I tak to vypadalo, že se mu při tom tvář rozsype jako domeček z karet.

_________________

Svou misi jsem pomalu uznával za nesplněnou. Pokud na Příčné ulici bylo nějaké květinářství, prostě před mým pohledem vždycky nějak úspěšně zmizelo. Ale což, Syb prostě bude muset stačit, že jí dám pusu a pokusím se jí něco dobrého uvařit. Až se vyspím… takže možná k večeři. Jo, byl jsem určitě ten nejhorší přítel pod Sluncem.
Ani omylem jsem nečekal, že tu potkám svého povedeného bratránka, kterého jsem nějaký ten pátek neviděl. Takže když se ozvalo mé jméno (ta příšerná zkrácenina zněla z jeho úst ještě hůř, než obvykle), zastavil jsem se a otočil se za hlasem. „Jaspere,“ brouknul jsem a místo pozdravu jsem se letmo pousmál. A značně unaveně – málem jsem před bratrancem zazíval na celé kolo. „Ne, neztratil,“ zamumlal jsem v odpověď na jeho otázku a zakroutil přitom hlavou. „Já jen… Nevíš, jestli tu je někde nějaké květinářství?“ zeptal jsem se, ale dost jsem pochyboval o tom, že je Jas v tomhle směru informovaný. Co jsem tak věděl, s ženami to moc neuměl, takže pokud nekupoval kytky svojí máti, zřejmě neměl potřebu někdy do nějakého květinářství zavítat.
„Dlouho jsem tě neviděl. Co tu děláš?“ otázal jsem se po chvilce zvědavě a zvedl k bratránkovi pohled, abych si ho zkoumavě prohlédl. Moc se nezměnil, jen byl možná o něco zachmuřenější, než dříve. Ale kdo ne. Rozhodně nebyl nižší, pořád jsem musel mírně zaklánět hlavu, abych se mu mohl podívat do obličeje.

_________________

„Květinářství?“ Podivil se Jasper celkem oprávněně nad Sheridanovou otázkou, protože pokud si dobře pamatoval, Sheridan neměl komu kupovat květiny. Pokud by to nebylo matce nebo nějaké pacientce. Tu možnost ale hned eliminoval, protože neviděl důvod, proč by měl něco takového Sheridan dělat. „Někdo umřel?“ Zvolil tudíž nejpravděpodobnější možnost a také tu nejmorbidnější. Tón, kterým tu otázku pokládal, se však vyznačoval svou bezvýrazností, jako by Jasper nepokládal pohřeb za něco významného. Vůbec ho nenapadlo, že by jeho bratránek mohl kupovat květiny nějaké slečně. Pak mu ale sdělil adresu nejbližšího květinářství, nicméně podrobnějším popisem cesty už nedisponoval, ačkoliv kouzelnický Londýn musel jako bystrozor, byť bývalý, znát jako svoje boty.
Další zákeřná otázka přišla hned vzápětí, ale Jasper nedal ani mrknutím najevo, že by ho něco tak prostého rozrušilo. „Četl jsem si noviny a poslouchal nadávky,“ sdělil naprosto upřímně a poukázal na noviny pod svou paží. „Jak se ti daří?“ Společenskost sice nebyla Jasperovou silnou stránkou, ale když se jednalo o rodinu, uměl učinit výjimku, protože ho zajímalo, jak se jeho blízcí mají.

_________________

Opravdu jsem nechtěl, aby se Jasper začal rýpat v tom, komu chci kupovat květiny, takže jsem se ušklíbl a přešlápl z nohy na nohu, přičemž jsem se pokusil udržet ve tváři nezaujatý výraz. „Lidi umírají každý den… ale ne, nikdo neumřel. Nikdo z blízkých. Nebo o tom aspoň nevím,“ odvětil jsem nakonec s pokrčením ramen a zvedl k Jasovi pohled. Když mi však nakonec sdělil adresu nejbližšího květinářství, zatvářil jsem se opravdu vděčně. Dokonce jsem úlevně vydechl a svěsil přitom ramena – nakonec nebudu za toho nejhoršího přítele pod Sluncem.
„Aha, to… nezní jako moc fajn zábava,“ zamumlal jsem, když jsem se dozvěděl, co tu Jasper vyváděl. To vážně neměl nic lepšího na práci? Opravdu ho bavilo jen tak tu stát, číst noviny a poslouchat nadávky? Z mého úhlu pohledu to bylo naprosté mrhání drahocenným časem, ale on to tak možná neviděl. „Dobře, díky,“ odpověděl jsem na jeho otázku, která mi ale přišla jen jako formalita. Možná, kdyby se bratránek tvářil trochu víc zaujatě, bral bych to jinak. „Pořád mám dost práce, ale bojím se, že až jednou dojdu k Mungovi, řeknou mi, že už tam nepracuju,“ přiznal jsem. Samozřejmě jsem věděl, jak dopadl Jasper, a nebyl jsem natolik naivní, abych si myslel, že mi práce zůstane. Pokud to takhle s Ministerstvem půjde dál, skončím jako nezaměstnaný ubožák. Moc příjemná vyhlídka. „Co ty?“ zeptal jsem se s upřímným zájmem v hlase i očích. Nechtěl jsem nakousávat ošemetné téma ztráty práce, ale zajímalo mě, jak si Jasper vede. A protože jsem věděl, jaký je, neprojevoval jsem radši moc lítosti.

_________________

„Aha,“ odtušil Jasper tak nějak po svém. Neutrálně. Byla to ostatně Sheridanova věc, komu chtěl koupit květiny a on do toho nemusel strkat nos, stejně jako on byl raději, když nikdo nestrkal nos do jeho osobních záležitostí. Navíc byl tak nějak obeznámen se situací kolem Sheridanovy exsnoubenky a nechtěl se v tom rýpat. Nemohl sice vědět jistě, že jeho bratránek hodlá kupovat květiny pro dívku, ale kdyby je kupoval někomu z rodiny, řekl by to, protože by neměl důvod to zamlčovat. Proč taky. Takže Jasper svou schopností logicky uvažovat dospěl k závěru, že se jedná o květiny pro Sheriho objekt zájmu. „Nekupuj karafiáty,“ doporučil mu stručně. Ženy prý karafiáty neměly moc v lásce.
Sheriho prohlášení o zábavě donutilo Jaspera k pobavenému úšklebku, což byl asi tak největší záchvěv emocí, který za celou dobu projevil. „Není to zábava, ale to není ani práce v obchodě, ani nic jiného. A poslední dobou ve Věštci nejsou ani zábavné články, všechno se točí okolo ministerstva a mudlů,“ povzdechl si a nepatrně se zamračil. „Budeš v pohodě, Sheridane, na Munga snad nesáhnou. Není zas tolik čistokrevných kouzelníků, kteří by mohli ošetřovat jejich ministerské zad-… neduhy.“ Opravil se a pousmál se na kolemjdoucího kouzelníka. Ten úsměv byl dost děsivý. „Já?“ zatvářil se překvapeně, když mu Sheridan otázku oplatil. Vlastně se nikdy nezamýšlel nad tím, jak se má. „Mám se dobře,“ prohlásil. Taky se mohl mít špatně, ale nebyl si tím jistý. „Asi. Mám pocit, že žiju v bublině mimo realitu,“ pokrčil pak Jasper rameny. Byl rád, že Sheridan nezačal s písničkou ohledně toho, jak je mu líto, že on ztratil práci, a že je to nespravedlivé. Jasper to všechno věděl a nepotřeboval nikoho dalšího, aby mu to připomínal. „Někdo mi říkal, že bych se měl zeptat Brumbála, jestli neshání posilu do profesorského sboru, ale nejsem si jistý, jestli je to práce pro mě.“

_________________

Jasperovi muselo dojít, že ty kytky nehodlám kupovat ani své matce, ani na hrob své babičky. Nebyl to hlupák. A já jsem merlinví proč radši sklopil pohled a snažil jsem se netvářit jako idiot, protože kdykoliv se mé myšlenky začaly ubírat k Sybille, na mých rtech se usadil značně pitomý úsměv. A nejhorší na tom bylo, že jsem si to ve většině případů vůbec neuvědomoval. Nakonec jsem k němu opět vzhlédl, uculil jsem se jako idiot a přikývl jsem. „Díky. Karafiáty ne,“ přitakal jsem. Beztak se mi nelíbily a k Sybille se nehodily.
Jakmile se Jasper rozpovídal o tom, že vlastně nic není zábava, a Ministerstvo tohle a támhle, úsměv se z mé tváře vytratil a nahradil jej poměrně ustaraný výraz. Tomu, že budu v pohodě, bych sice rád věřil, ale nějak jsem to nedokázal. „Já tě nevím, Jaspere. Podle mě dřív nebo později vyhází všechny kouzelníky mudlovského původu, i kdyby pracovali v nějakém kouzelnickém koloniálu jako uklízeči,“ zabrblal jsem. „Nemocnicí se šeptá spousta věcí, včetně toho, že už je zhotovený nějaký seznam těch, kdo poletí. Rád bych věřil tomu, že to není pravda, ale nejsem si jistý, jestli můžu,“ svěřil jsem se mu se svými starostmi, ale pak jsem zavrtěl hlavou a radši jsem se v tom víc nerýpal. Faktem ovšem bylo, že jsem pomalu začínal vymýšlet plán B – co bych dělal, kdyby mě skutečně vyhodili.
„Bublina mimo realitu je možná lepší, než realita, nemyslíš?“ prohodil jsem pak a tázavě jsem se na Jaspera zadíval. Na chvilku jsem ale musel odvrátit hlavu, připlácl jsem si dlaň přes pusu a dlouze jsem zazíval. Pak jsem k němu znovu vystoupal pohledem a překvapeně jsem zamrkal. „Učil bys v Bradavicích?“ povytáhl jsem obočí. „Za zkoušku nic nedáš. Být na tvém místě, zkusil bych to,“ pokrčil jsem rameny. „Na podzim jsem tam měl jednu přednášku. Dá se to přežít, nikdo mě nesežral,“ dodal jsem povzbudivě. Teď už jsem ale věděl, že učení by pro mě nebylo, i když někdo možná tvrdil opak. Jenže já se před třídou plnou puberťáků prostě necítil dobře. Ne. Byl jsem lékouzelník, pro svou práci jsem dýchal… nedokázal bych se stát profesorem.

_________________

Kdyby nebyl Jasper Jasper, ale docela obyčejný bratránek, asi by si začal Sheridana dobírat a popichovat ho ohledně té, které měly zakoupené květiny udělat radost, ale Jasper bohužel byl Jasper. Žádné popichování, žádné narážky. Jeho smysl pro humor tímhle směrem nedosáhl a to bylo možná i dobře.
Jeho pokus o uchlácholení bratránka nedopadl zrovna slavně, ale Jasper vlastně ani neočekával, že by se mu to mohlo povést. Měl schopnosti empatického slona v porcelánu a vlídné slovo či pohlazení bylo vlastní spíš Sheridanovi než jemu. Proto se každý vydal tou cestou, kterou se vydal, i když jim ministerstvo dalo jasně najevo, že jejich cesta nemá mít dlouhodobého trvání. „A co budeš dělat, pokud tě vyhodí?“ Zeptal se zcela věcně, protože chtěl znát bratránkův postoj. On skončil jako prostý balič nákupů, a i když by to nikomu nepřiznal, styděl se za to.
„Pro ty, kteří se nechtějí s realitou poprat, to tak určitě je lepší,“ pokýval hlavou, ale on sám se mezi takové lidi neřadil. V bublině se mu nelíbilo, ale zamerlina se nemohl dostat z té podivné fáze, kdy netušil, co sám se sebou dělat. „Jsi unavený, měl by sis jít odpočinout, ne se tu se mnou vybavovat. Ruším tě.“ Zkonstatoval. Neptal se, viděl. „To je dobře, byla by tě škoda, Sheri. Asi to zkusím,“ povzdechl si nakonec a opět mu ujel letmý úsměv. „Všechno lepší než balit nákupy.“ Jiní by možná podotkli, že slečny ve vyšších ročnících jsou také dobrý důvod, ale Jasper tuhle drobnost zvládal celkem snadno ignorovat.

_________________

Problém s květinářstvím jsem měl vyřešený, takže jsem neměl potřebu se k tomu vracet. Nijak jsem netoužil po tom, aby se Jasper začal rýpat v mém vztahu, když jistě věděl, že jsem ještě nedávno byl zasnoubený. No, vlastně už to nebylo tak nedávno, ale stejně. Jenže Jasper naštěstí nebyl ten typ, co by si druhé dobíral kvůli ženským. Docela snadno by se to mohlo obrátit proti němu.
Když Jas položil tu zákeřnou otázku, tedy co budu dělat, pokud mě vyhodí, svěsil jsem ramena, a ačkoliv jsem se snažil tvářit nějak normálně, nezaujatě, jako by se mě to netýkalo, v mých očích se zračilo zoufalství. „Já nevím,“ přiznal jsem nakonec potupně. „Asi si najdu nějakou podřadnou práci někde mimo kouzelnický Londýn,“ zamumlal jsem zamyšleně. Bylo to nejjednodušší řešení. Jenže problém byl ten, že jsem nemohl jen tak opustit kouzelnickou část Londýna, když jsem tam bydlel. Takže to vlastně nebylo tak jednoduché, jak to znělo. „Lékouzelnictví je můj život, nedokážu si představit, že bych o tu práci měl přijít. A nic jiného pořádně neumím,“ povzdechl jsem si zkroušeně. „Víš, docela doufám, že s tou revolucí někdo pohne. A že to bude stát za to,“ přiznal jsem po chvíli potichu.
Zakroutil jsem hlavou, když Jasper zkonstatoval, že jsem unavený. Měl pravdu, ale na druhou stranu, bratránka jsem viděl jednou za uherský rok. Ještě chvilku se na nohách udržím. „To je dobrý. Měl jsem noční,“ vysvětlil jsem s pokrčením rameny. Na jeho prohlášení, že je všechno lepší, než balit nákupy, jsem se zatvářil souhlasně a nepatrně jsem se ušklíbnul. „Ale taky je všechno lepší, než skončit na ulici. I to balení nákupů,“ zamumlal jsem. Jistě, Jasperovo ego muselo strašlivě trpět, to moje by trpělo taky, ale pořád bylo lepší mít nějakou práci, jakoukoliv, než chodit o žebrácké holi. „V Bradavicích je to docela fajn, Jasi,“ pronesl jsem nakonec povzbudivě a věnoval mu letmý úsměv.
„A když opomeneme práci a všechno, co se týká ministerstva a jeho pitomých nařízení, vede se ti jak?“ zeptal jsem se po chvíli, protože jsem byl vážně zvědavý. Vždyť jsem taky bratránka nějaký ten pátek neviděl. Kdo ví, třeba měl dokonce nějakou babu! „Nějaké novinky?“ Potutelně jsem se uculil a zavlnil obočím. Chtěl jsem Jase trošku popíchnout a přivést ho na jiné myšlenky, i kdyby mě za to měl přizabít, což by určitě zvládl levou zadní.

_________________

Jasper jen mlčky přikyvoval, když Sheridan začal uvažovat, co bude dělat se svým životem, pokud ho vyhodí od Munga. Co jiného asi mohl dělat? Jasper sám moc dobře věděl, že najít pořádnou práci mimo kouzelnický svět je neskutečně těžké. Kterému zaměstnavateli budete vysvětlovat, že jste vystudovali Školu čar a kouzel a že jste bývalý bystrozor/lékouzelník s praxí? Se svou základní školou měl kvalifikaci jen na toho baliče nákupů. Jenže pak Sheridan zmínil revoluci a tím si získal bratrancovu plnou pozornost. Jasper čapl Sheriho za paži a odtáhl ho stranou, aby je nikdo nemohl slyšet. „Blázníš, Sheri? Víš, kolik špehů má ministerstvo jen na Příčný? Proč si myslíš, že všechny pokusy těch bláznivých revolucionářů selhaly?“ zadíval se na něj upřeně a docela děsivě. Jasper totiž uměl být děsivý, i když zrovna nechtěl. „Já bych tě strašně nerad viděl někde za mřížema, takže si dávej pozor na pusu. Nebo ty kytky přijdou tobě na hrob,“ zamumlal pochmurně a rozhlédl se okolo. Pak Sheriho konečně pustil a přestal se tvářit jako vrah.
Když ho bratránek ujistil, že měl jen noční a že je v pohodě, ušklíbl se, ale nechal ho při tom, protože nebyl jeho chůva. „Já vím, nějakou dobu jsem tam taky studoval,“ připomněl mu, i když od té doby už pár let uplynulo. Ale po jídle se mu stýskalo pořád.
„Pořád stejně,“ pokrčil Jasper rameny na otázku, jak se mu vede. Babu vážně neměl, novinky také ne. „Všechno je při starém. U tebe?“ povytáhl obočí a zatvářil se opravdu zvědavě. On měl svého bratránka upřímně rád a záleželo mu na jeho blahobytu, jen se tak neuměl i tvářit a dávat to příliš najevo.

_________________