DATUM NAROZENÍ: 20. 2. 1960 ABSOLVENT: Bradavice, Havraspár POVOLÁNÍ: pomocná košíkářka v komunitě aljašských Inuitů

NÁRODNOST: britská KREVNÍ STATUS: čistokrevná RODINNÝ STAV: vdaná ZNAMENÍ: vodnář

HŮLKA: dřevo z jeřábu, jádrem je žíně testrála, měří devět a půl palce a je nepoddajná

_________________________________________________________________________

Hillary se rodičům opravdu povedla, a to ji prý dělali potmě a na první dobrou.
Je vyšší postavy, s vysoce intelektuálním čelem, nohy má až k pasu, vlastní dvě sexy klíční kosti, za figuru se navzdory nepřílišné atletičnosti rozhodně nemusí stydět a kdyby občas vylezla na sluníčko, určitě by se moc pěkně opálila. Takhle vypadá trochu jako upír z nízkorozpočtového filmu, ovšem i to se některým líbí, že? Dlouhé vlasy má od narození blonďaté a teď, po několika letech soustavného přebarvování na zrzavo, se k přírodní barvě vrátila. Za svobodna je nosívala zásadně rozpuštěné, v současné době už je ale sem tam do nějakého toho copu sváže. Oči má moc pěkné a podobně jako zbytek rodu velké; oči pak zelenomodré a taky stojí za pohled, byť oční kontakt navazuje jen málokdy. Kdyby se aspoň občas usmála, byla by svému manželovi nejkrásnějším doplňkem, ale i s kamennou tváří a očima plnýma obav je hezčí než leckterý jiný incesťáček, takže si rozhodně nemá na co stěžovat. Vlastně jedinou větší vadou na její kráse jsou brutálně okousané nehty, u nichž naštěstí tendence k sebepoškozování vždycky končila.
Její šatník býval tak rozmanitý, že nemělo smysl ho moc popisovat. Střídala styly i barvy tak moc, jak jen to zvládla, a statistika na ni byla krátká. Sama dávala přednost černé a po kouzelné škole se samozřejmě nejčastěji pohybovala v uniformě, ale s čímkoliv jiným neměla nejmenší problém a měla ve skříni i jeden fez. Momentálně se odívá výhradně do eskymáckého oděvu, v jejím případě z kožešiny karibu, neboť tradičnější tuleň je na ni příliš roztomilý. Na každé ruce stále nosí jeden dutý prsten s dávkou protijedu, prsten snubní na škole schovávala, aby se jí spolužáci nesmáli a spolužačky nemstily, teď už se s ním netají.

Už podle příjmení musí být každému, kdo se trochu orientuje ve světě kouzelnické čistokrevné smetánky, jasné, že Hillary bude povahově stát za to. A to většina ani neví, že její rodiče měli stejné příjmení už za svobodna. Takže zatímco po vzhledové stránce Hillary genetickou loterii vyhrála na celé čáře, psychicky je to podstatně horší.
Ve zkratce: Hillary trpí středně těžkou paranoidní schizofrenií s občasnými, ovšem o to roztomilejšími záchvaty disociativní poruchy osobnosti. Medikace zabírá jen částečně, mudlovská i kouzelná.
Trochu obšírněji: Hillary je posedlá utkvělou představou, že se ji každý snaží přinejlepším zabít, přinejhorším zavřít do sklepa a strašně dlouho a vynalézavě mučit, zatímco se za ni venku bude vydávat. Po chodbách chodívala tiše a jen když musela, snažila se co nejčastěji měnit šatník a zvyky, aby případnému vrahovi lomeno únosci znesnadnila práci, a většinu času se schovávala v knihovně nebo v kabinetu. Nevěří nikomu kromě svojí kočky, jejím nejbližším důvěrníkem jsou hlasy, které slýchá, a ty ji v tom navíc jenom podporují, takže většinu času vypadá buď jako vyděšený uzlíček nervů nebo jako odhodlané zvířátko zahnané do kouta. Než začala brát prášky, dokázala strávit i několik dní někde ve sklepě pouze s občasnými loupeživými výpravami za vodou, jídlem, nějakou tou knížkou a dalšími základními potřebami. Po medikaci se její stav značně zlepšil, byť pořád vypadá krajně podezřívavě a rozhodně to nebude ona, kdo na někoho promluví jako první. Když má dobrý den, nemá problém si se známými povídat, když méně dobrý, zpravidla po pár větách prchá někam do bezpečí, a to i před vlastním manželem. Od doby, co se umí a smí přemisťovat, to navíc často bere zkratkou. Mluví málokdy, bez vyzvání nebo dobrého důvodu prakticky vůbec, zato hodně gestikuluje, v případě ohrožení i neslušně. V té zmatené hlavě se ovšem ukrývá docela impozantně výkonný mozek a Hillary při zkouškách ani v hodinách se svým ročníkem rozhodně nedělala své koleji ostudu. Většinu volného času trávila v knihovně, byť tam nemusela být vždycky na první pohled vidět a už vůbec ne slyšet, a má fenomenální paměť, díky níž si pamatuje i naprosté zbytečnosti, které někde přečte.
Což je ovšem trochu problém, když se vezmou v potaz její občasné záchvaty disociativní poruchy osobnosti. Zatím nikdo neví, co přesně je spouští, a v dospělosti už se to tak často neděje, ale jsou prostě chvíle, kdy Hillary bez varování přepne a začne se chovat jako postava v některé z knížek, kterou četla. A na skladě toho má opravdu hodně, od Alenky přes Lady Jessicu až po Zumurrud. Z postav mužských měl tu čest zatím jenom kapitán Nemo a nikdo to nepoznal. Jsou ovšem i chvíle, kdy za fiktivní postavu ve fiktivním světě považuje samu sebe, takže je otázkou, jestli se jedná o disociační záchvaty, nebo je to setrvalý stav s proměnným působením.
Sečteno a podtrženo, Hillary je neskutečně chytrá a učenlivá, jenom má velký problém s lidmi. V otázce krevní příslušnosti není stále nijak vyhraněná, ale čistokrevní ji začali poněkud děsit, což je ostatně důvod, proč už nežije v Anglii. Od puberty má rovněž silnou nedůvěru v chlapce všech věkových kategorií, což po svatbě opadlo jen minimálně, a z Bradavic se nevídá prakticky s nikým mimo svůj ročník a/nebo kolej.

Hillary se narodila jednoho překrásného zimního dne a od té doby to bylo už jenom horší. Matka porod přežila jen se štěstím a pod spoustou drog a bylo tedy dobře, že jméno vybírala již dávno předtím, než znali pohlaví, protože naládovaná léky a podpůrnými kouzly mohla dítě s klidem pojmenovat třeba Rintintin a nikdo by jí to nevymluvil. Zejména proto, že čerstvý otec byl tou dobou ožralý jak zákon káže a mluvení bylo to poslední, na co měl pomyšlení.
Když rodičové viděli své dítě v poněkud střízlivějším stavu, děkovali všem bohům, že je to holčička zdravá a hezká, rozumějte bez třetí nohy a podobných deformací. Tou dobou už totiž měli tříletého syna, který dostal do vínku jeden chromozom navíc, a dost se báli něčeho podobného. To ovšem ještě nevěděli, že s jásáním trochu předbíhají.
Hillary již v raném dětství silně upřednostňovala svět pohádek před tím skutečným a pokud nemusela, neopouštěla rodinný dům na Příčné ulici. Velkou část dětství naopak strávila v jeho sklepě, kde mezi bednami s cibulí poprvé zaslechla ty docela rozumné hlasy a začala si s nimi povídat. Kamarády neměla žádné, tedy žádné z masa a kostí, ale před rodiči vypadala relativně šťastně a s bratrem komunikovala víceméně normálně, takže matka s otcem nic neřešili a nadále se věnovali rodinnému obchodu. Dceru zásobili knížkami, sledovali, jak sklep zabezpečuje důmyslnými výstražnými mechanismy a vůbec jim nedošlo, že je něco asi trochu špatně.
Když jednoho dne přijela na návštěvu matka obou rodičů s jedním ze svých vnuků, kterému chtěla na Příčné koupit hůlku a přespat tam, udělali rodiče tu chybu, že se pokusili tehdy šestiletou Hillary skamarádit s tímto jedenáctiletým jinochem. Těžko říct, jestli si od toho slibovali pokračování incestní linie nebo jenom získání sympatií u klanové stařešiny, každopádně to moc nevyšlo. Ačkoliv měl chlapec každé oko jinak barevné a vypadal tedy trochu divně, rozhodně si nepočínal nijak špatně; Hillary se ho však i přesto bála, začala vyděšeně couvat a volat na pomoc kočku Šklíbu, načež po dalším marném pokusu o sblížení prohodila překvapeného klučinu oknem pomocí emocemi probuzené magie. Nikoho z přítomných to moc nepohoršilo, protože Harringtonovci jsou zvyklí i na horší věci, ovšem bylo zjevné, že Hillary potřebuje odbornou péči, jinak z toho bude průser.
Netrvalo dlouho a mudrcové z nemocnice se vytasili s diagnózou, která sice nebyla dvakrát růžová, ale také přinesla možnost léčby. Nadopovaná hromadou psychofarmak a podpůrných lektvarů už Hillary nejen vylezla ze sklepa, dokonce přestala číst a začala některé nabyté vědomosti aktivně používat, což byl zázrak, v jaký nikdo z rodiny nedoufal. Ukázalo se, že když se nebojí a vnímá okolí, je neskutečně chytrá, pozorná a šikovná. Skoro dva roky to vypadalo tak nadějně, že to zavánělo zázrakem: Hillary dohnala všechny sociální dovednosti, které do té doby zanedbávala, pořídila si kočku a cvičila bleší cirkus, prostě všechny ty kratochvíle, co může děcko z čistokrevné rodiny okusit, než odjede do Bradavic. Už tehdy nikdo nepochyboval o tom, že ji zařadí do Havraspáru, a otec už se těšil, jak za něj bude dělat účetnictví.
Jenže pak měl bráška nehodu s mudlovským autem, odvezli ho do nemocnice a léky najednou nestačily. Zatím žádný lékouzelník nebyl schopen přesvědčivě vysvětlit, co přesně to Hillary v hlavince ruplo, ale od té doby už byla zase „svoje“. Ne tak špatná jako před léky, pořád zvládala obstojně komunikovat se známými tvářemi, ale zhoršení bylo zjevné na první pohled. Opět mluvila na osoby, které v místnosti vůbec nebyly, bránila se očnímu i jinému kontaktu a před cizími lidmi defenzivně couvala.
Než přišel dopis z Bradavic, lékaři několikrát zkusmo obměnili složení léků a optimalizovali jejich složení, takže dívka nakonec navzdory sýčkování některých příbuzných skutečně nastoupila a nebyla to až taková tragédie, jak všichni čekali. Když rodiče ze zvědavosti pátrali po důvodu, proč se dcera po návratu na prázdniny sice zase zavřela ve sklepě, ale podle všeho se těšila na další rok, dozvěděli se celkem nepřekvapivý fakt, že prostě chce přečíst všechno v tamní knihovně.
A tato motivace jí vydržela až do promoce o sedm let později. Zatímco sociální interakce s ostatními studenty se aktivně stranila, vědomosti a informace nasávala jako houba a při zkouškách je tak nějak mimovolně uvolňovala, jako by o nic nešlo. Přes NKÚ prošla, aniž by si toho všimla, a na hodiny si taky chodila spíš odpočinout.

1976/77
Při nástupu do šestého ročníku se ve vlaku setkala s bratrancem Ethanem, který do Bradavic přestoupil ze soukromé školy ve Walesu, a toto setkání rozhodně nebylo poslední. Protože byl stejně starý, měli spoustu společných hodin, včetně jednoho vyloženě nepřínosného semináře s dušicí, a to byl teprve začátek. Její rodiče se patrně nějak dohmátli, že se o něj ve vlaku bála, myslíc si že jedou do koncentráku, a zanedlouho byla ruka v rukávě. Zatímco Ethan o plánované svatbě se sestřenkou věděl s mírným předstihem, ona se to dozvěděla zhruba dva dny před obřadem, ve chvíli kdy dostala první z několika koňských dávek psychofarmak. Těžko říct, jestli neprotestovala díky lékům, z čisté hrůzy nebo proto, že to rozhodnutí vlastně schvalovala, ale svatba proběhla bez narušení z její strany. Někteří příbuzní plakali dojetím, Ariana málem umřela smíchy, prostě klasická harringtonovská sešlost. Hillary krátce po odložení závoje schovala prsten do skrýše pod podlahou a byla fakt ráda, že si nemusela měnit příjmení. Protože jakkoliv si Ethana docela vážila, reakcí okolí se k smrti bála a hodlala to tutlat co možná nejdéle. Do sedmáku každopádně nastupovala jako vdaná žena s tím, že by asi s Ethanem měli kromě OVCí myslet taky na pokračování nejincestnějšího rodu planety.

1978/79
Následkem toho stresu nakonec závěrečné zkoušky skládala z mnohem méně předmětů, než původně zamýšlela, ale naštěstí úspěšně. Ačkoliv však doufala, že díky tomu dostane klidné místo na ministerstvu, ideálně někde v zapomenutém archivu hluboko pod zemí, najednou před ní stála celá řada nových problémů: nejen stále silnější naléhání matky, že už by s Ethanem měla něco udělat a zajistit pokračování rodu, ale i takové drobnosti jako kde budou vlastně bydlet, když už ani jeden nemůžou počítat s deseti měsíci ubytování v Bradavicích. Hillary to vyřešila po svém: útěkem. Tedy ne že by práskla do bot úplně a utekla za nějakým, schopnějším bratrancem, ale když se na matkou zprostředkovaném pohovoru na ministerstvu prokecla, že ještě neměla jedinou nehodu s přemisťováním, nabídli ji práci ve zkušebním středisku přemisťování a ona si tak na magickém zdrhání založila živobytí. Jako ženu v domácnosti si ji ostatně neuměla představit ani její kočka, natož Ethan, který tou dobou trávil spoustu času krocením draků. V rezervaci.
Aniž by to Hillary věděla, strávila následující měsíce zaučováním na post budoucí instruktorky přemisťování v Bradavicích, kde měla být i součástí zkušební komise. A protože Ethan byl díky soustavnému tlaku matky stále odhodlanější mít to za sebou, nakonec se zadařilo a Hillary se na zimní zkušební období do Prasinek sice odstěhovala jen s jedním kufrem, ale ne tak docela sama.

1980-1982
Poté, co začátkem roku úspěšně dovedla první várku bradavických studentů ke zkouškám z přemisťování, nastoupila vzhledem k očekávaným komplikacím na rizikové těhotenství, ale v květnu porodila bez větších problémů. Mateřská dovolená jí však příliš nesvědčila, protože jí musel být upraven koktejl psychofarmak, a tak bylo záhodno ji nějak zaměstnat, než ublíží sobě nebo dítěti. A protože poptávka po vyšinutých profesorech v Bradavicích byla se záhadným zmizením Lance Redmonda opět na historickém maximu, našla tam záhy příležitost suplovat kouzelné formule.

1983+
Když si přečetla, že ministr kouzel údajně zabil největšího černokněžníka v historii a že mu budou za odměnu posíleny pravomoci, její paranoia udělala svoje a Hillary se našeptávání hlasů, ať vypadne, ani moc nebránila. Sbalila syna, sekeru, jídlo na tři dny a přemístila se do Ameriky, kde se po nějaké době hledání optimálního útočiště přidala k jedné sympatické skupině aljašských Inuitů. Moc si s nimi sice nepokecala, ale zjistila, že má docela talent na pletení košíků z kostic, a tak byla komunitě přeci jen nějak přínosná a jako matku s dítětem ji rychle přijali. Dokonce i strach z jejich psů zvládla potlačit, sledovala, jak se George Travis sžívá s novým prostředím a po dlouhé době si připadala, že je v bezpečí, které za tu klemru rozhodně stojí.

Harringtonovi sice nepatři mezi úplně nejstarší rody, ale určitě patří mezi ty s hodně dávnou tradicí. Byli tak upjatí na čistou krev, až se stalo, že se najednou brali mezi sebou, bratranci se sestřenicemi, sourozenci, kdokoliv s kýmkoliv, jen aby udrželi krev co nejčistší a z co největší části Harringtonovskou. To samozřejmě vyústilo v četné poruchy osobnosti a není vůbec tajemstvím, že někteří z nejobávanějších vrahů kouzelnického světa nesou právě jméno tohoto rodu. V téhle rodině prostě dochází ke všemu. V dnešní době se Harringtonovci mezi s sebou berou a množí spíše proto, že se nechají přemoct sourozeneckou láskou. Což je přesně případ rodičů Hillary.