Lenore je už od prvního pohledu dokonalým zpodobněním ledové královny. Poměrně vysoká, avšak křehce působící štíhlá dívka zdědila po otci jak ledově modré oči, schopné se jako mráz lezavě provrtat do lidské duše, tak i splývající lokny plavých vlasů, které nosí často stažené do umně neupraveného drdolu, aby tak odhalila holou linii aristokraticky bledé šíje. V hubeném obličeji se špičatou bradou nevynikají ani tak úzké, bledé rty, ani rovný nos, nebo snad obočí, stažené obvykle do výrazu opovržení, nebo do takového, který vám o nitru této dívky nevypoví vůbec nic. To právě nekonečně hluboké, hypnotické oči jsou tím, co vás na Lenore uhrane jako první. Ouška má malá a nevýrazná, skrytá většinou za oponou vlasů, stejně jako ukrývá řadu bílých zubů za rty. Její obličej, a ostatně ona celá, pokud na sobě nemá zrovna černou školní uniformu, působí jako dokonalá socha, vytesaná z bílého mramoru. Už zdálky z ní čiší ten bezchybný, v jejím případě lehce éterický, čistokrevný chlad a povýšenost, ale i prazvláštní kouzlo, které vám nedovolí nic, než v její přítomnosti zůstat v němém údivu. A to i přesto, že ženské křivky se u ní vyvinuly v daleko menší míře, než u některých jiných děvčat. Kdepak, Lenore nepotřebuje obří poprsí nebo impozantní pozadí, aby lidi kolem sebe zaujala. Stačí jí až skoro hmatatelná aura chladu, připomínající třpyt čerstvého prašanu na slunci, která se kolem ní vznáší. Pravda, během školního roku je její vzhled křehké sněhové vločky, nebo chcete-li princezny, poněkud utlačován černou uniformou, ale pokud se vám podaří ji potkat mimo Bradavice, zjistíte, že z té oslnivě bílé, kterou je celá zahalena, vám až oči přecházejí. Obvykle nosí krajky a velice dívčí oblečení, skutečně téměř výhradně v bílé barvě. Občas se uvolí vzít na sebe něco šedivého nebo světlince modrého, v nejkrajnějších případech i jiné pastelové barvy, případně s velkým přemáháním černou. Veselé a syté barvy z duše nenávidí, stejně jako křiklavé potisky. Zbožňuje perly, ač se většinou omezí jen na nenápadné náušnice s nimi, či malý prstýnek s perličkou. Nikterak neholduje kalhotám a obvykle ji potkáte v šatech či sukni, samozřejmě s botami na jehlových podpatcích, na nichž balancuje tak, jako by šla bosa. Sportovnímu oblečení nebo obuvi neholduje. Ostatně, o postavu se starat nemusí - je dokonale štíhlá bez jakékoliv větší snahy.
faceclaim: Sasha Pivovarova


Většina lidí by asi tuto osobu popsala jen dvěma slovy: kus ledu. A vlastně by nebyli daleko od pravdy. Lenore Tinkerbellová totiž dělá svému vzhledu sněhové princezny opravdu čest. Na všechny se dívá svrchu a úsměv, ne-li dokonce upřímný či vřelý, byste na její tváři hledali marně. Ani moc nemluví, a pokud už ano, vězte, že se od ní vlídného slova nedočkáte. Kdepak, zvonivým hlasem, který sám o sobě připomíná zvuk křišťálových zvonečků, vám snese na hlavu spršku ledových či sarkastických slov, budete-li mít štěstí a ona se rozhodne pro více, než obvyklou jednoslovnou odpověď nebo pokývnutí či zavrtění hlavou. To, co vypouští z úst, čiší stejným chladem, jako celá její osoba, a ačkoliv její slova umí popálit jako nečekaný mráz, může to ve výsledku být úplně stejně omamující, jako celý dívčin křehký vzhled. A zaručeně právě její slova umí mrazit úsměv na rtech, a horké hlavy možná trochu přivádět k šílenství. Předstírání zájmu či nedejmerline přátelství jí je téměř cizí, ač v určitých společenských kruzích může působit o něco společenštěji, pokud si to situace nutně žádá. Což se, budeme upřímní, zas tak často nestává. Emoce ze zásady neprojevuje, jen snad z jejího pohledu se někdy dá něco vyčíst, dovolí-li ledové modři na chvíli poodhalit oponu. A plakat ji skutečně nikdy neuvidíte. Ne že by to neuměla, ale pokud ji něco trápí natolik, aby potřebovala dát průtok slzám, dává si vždy bedlivý pozor, aby ji nikdo, ale skutečně nikdo nezahlédl. Pláč totiž bere jako projev slabosti, kterou jakožto nejstarší dcera Tinkerbellů nemůže ukázat. Své myšlenky, kterých má obvykle plnou hlavu, si Lenore nechává pro sebe, a je skutečně dobrá v držení tajemství, jak svých tak cizích - ta však umí i s obratností využít ve svůj prospěch, je-li třeba. Nejblíže k člověku, skrytému za ledovou maskou, pokud tam ovšem někdo takový je, se pak můžete dostat, začne-li vás považovat za své nejbližší. Dosáhnout něčeho takového je ale téměř nadlidský úkol. Mezi takové lidi snad můžete počítat jen jejího manžela, a případně mladší sestru, ač s tou se v poslední době docela odcizila.
Co se názoru na Ministerskou politiku a problematiku mudlů a míšenců týká, má Lenore jasno. Ví, že ona je čistokrevná, je něco víc, ostatně to můžete vidět už na jejím chování. Mudlovské šmejdy, polokrevné i nečistokrevné kouzelníky hází do jednoho pytle, označeného jasným rudým nápisem: špína. Pohrdá jimi do té míry, že je téměř zázrak, pokud na některého z nich promluví. Ve škole se sice takovým situacím nevyhne, ale z jejího už tak chladného hlasu v tu chvíli začne odkapávat ještě jedovaté opovržení. K otevřeným útokům se samozřejmě nesnižuje, je ovšem dokonale jasné, na které straně barikády stojí.


Lenore se v létě 1978 vdala a odstěhovala prozatím do vedlejšího sídla rodu Tinkerbellů, přičemž hlavní sídlo by měla dostat toho dne, kdy se stane spolu se svým mužem hlavou rodu. Jejím manželem se stal někdejší o rok starší spolužák,
Leonard Augustus Tinkerbell*(roz. McTavish), který se k její ruce dostal řízením osudu a možná taky trochu díky jedné nehodě při hodině lektvarů v Lenořiném šestém ročníku. Ač si to někteří zlí jazykové nemusí myslet, Lenore Leonarda upřímně miluje, a je v manželství s ním spokojená. A ne, dokonce nemá ani problém s plánováním potomstva. Protože pokud před někým nemá nasazenou ledovou masku, je to právě tenhle muž. A mimochodem je svému choti opravdu vděčná, že přijal její příjmení.


Jak už bylo nastíněno výše, je Lenore hrdou dcerou Tinkerbellů, jedné z těch přísně čistokrevných rodin, které dbají nejen na čistotu krve, ale i sňatky v rámci vysokého postavení. Není proto divu, že kolují zvěsti (na nichž bude asi trocha pravdy), že její dědeček Nicholas a babička Blanche si byli blízcí spíše pokrevně, než jakkoliv jinak. Ostatně, její vlastní otec by toho mohl být důkazem, čímž se dostáváme k jeho okouzlující osobě.
Narcisse P. Tinkerbell* dělá opravdu čest svému jménu. Stará se prakticky jen o svoje blond kadeře. Lenore ho nemá dvakrát v lásce, za což asi může i fakt, že si není schopný zapamatovat, že má vůbec nějaké děti, a několikrát milé Lenorce pohrozil, že dostane něco k oblečení, jestli nebude poslouchat, což samozřejmě zraňuje její ješitné srdéčko. Které, ostatně zdědila asi právě po něm.
To svého strýce Lavinia má Lenorka mnohem raději, pokud tedy v jejím případě lze uvažovat o tom, že vůbec někoho ráda mít dokáže. Muž sice není ani zdaleka tak pohledný jako její otec, ale i přes to se vyhřívá na výsluní moci a, což rozhodně mluví v jeho prospěch, si alespoň pamatuje, že ona a její sestra existují. Lenore navíc fascinuje jeho morbidnost, a ona k němu možná troško vzhlíží, což by přirozeně nikdy nepřiznala. Protože, jak už bylo řečeno, Lavinius se svýma odstávajícíma ušima není ani trochu hezký a na vzor se tedy v žádném případě nehodí.
Matkou** byly Lenore odedávna především chůvy, nemá s touhle ženou proto žádný bližší vztah. Proslýchá se však, že paní Tinkerbellová využívá chladnosti svého manžela k záletům.
V neposlední řadě je tu nejmladší článek rodiny, jedenáctiletá Aurelia E. Tinkerbell*. Ačkoliv se to na první pohled asi nemusí zdát, je to právě malá Lia, kterou má Lenore z celé rodiny nejraději. Na přílišné projevy náklonnosti si ale samozřejmě dává pozor, takže mezi nimi nevládne ten vřelý sourozenecký vztah, který byste jinak mohli od běžných sester očekávat. Ale víte, oni jsou Tinkerbellové prostě v tomhle jiní.

*Postavy jiných hráčů, po kliknutí byste se měli dostat na jejich karty.
**Matku nevypisuji podrobněji, kdyby si ji náhodou někdo chtěl založit.

Předherní historie | +

Lenore se měla původně narodit jako prvorozený syn. Těžko říci, co se ale pokazilo, že se na svět místo očekávaného Cornelia Tinkerbella vyloupla holčička. Snad právě proto se nedá mluvit o žádné radosti nebo oslavách jejího příchodu do rodiny. Otec ani nevěděl, že je slečna na světě, a matka ji snad až moc brzy odevzdala do rukou chůvy, jako by s ní nechtěla mít nic společného. Nenechte se ale mýlit, Lenore si i přes to, že byla počátečním zklamáním, vedla ve výchově velice dobře, a když se o pět let později narodila její sestřička, klubaly se v ní už zárodky malé ledové princezny. Ostatně smích nebo dětské radovánky se nikdy u Tinkerbellů doma nepěstovaly, snad krom vzácných chvilek se sestřičkou na konci rozlehlé zahrady. I ty však byly čím dál méně časté, až si sestry přestaly hrát úplně. K náladě nepřispíval ani dívčin otec, evidentně přehlížející celou její existenci, a považující ji buď za domácího skřítka, nebo za dítě někoho cizího. A tak se Lenore na nějaký čas začala tvářit, že žádného otce nemá. Zda si ve své dětské naivitě myslela, že to nějak pomůže, to je záhadou. Tak či tak se neměla nijak zle, žila si v luxusu a mohla mít, co si zamanula. Učila se jak se chovat, co si myslet, a brala to všechno snad až příliš samozřejmě na svůj mladý věk. Brzy začala projevovat i kouzelnické nadání. Poněkud morbidním způsobem, jen co je pravda, málokteré dítě totiž způsobuje menší ranky zvířatům a skřítkům, ale to se asi v této rodině očekávat dalo, vždyť se podívejte na jejího strýce, co z něj vyrostlo. No a když pak dívce v jedenácti letech přišel dopis z Bradavic, všichni moc dobře věděli, že se dostane do Zmijozelu. Právě Bradavice však způsobily, že na Tinkerbellovské poměry docela vřelý vztah se sestrou ochladl do té míry, v jaké ho najdeme dnes. Lenore se během let čím dál více měnila v onu sochu z nejkrásnějšího bílého mramoru a i tu trochu citů, které v sobě snad někdy měla, vytěsňovala jako nepotřebnou havěť z hlavy ven. Což však neznamenalo, že by se ve škole sem a tam nenašel nějaký ten odvážlivec, který se pokusil rozbít křišťálovou zeď kolem Lenořiny celé existence. Našel, ale s takovými si uměla dívka velice šikovně pohrát, než je odkopla jako zmoklá štěňata, pokud možno se sebevědomím, sraženým až k úplnému dnu. Ve znejisťování ostatních a působení psychických muk totiž začala pomalu nalézat jisté zalíbení, jak se tak projevovaly Tinkerbellovské geny. Také se postupně propracovávala k přiznání sama sobě, že přeci jen otce má, ale osvětlit mu vlastní existenci jako jeho dcery? Kdepak, nenamáhala se. A tak šel její život dál, až nakonec přišel rok, kdy měla i malá Aurelia nastupovat do Bradavic. Rok, kdy by měli Tinkerbellovi pro starší dceru začít plánovat vhodného ženicha...

A pak nastaly teprve pořádné zvraty, nebo chcete-li, osud zatahal za nitky a zpřeházel Lenořiny dosavadní hodnoty a názory tak, že se stala tím, kým je dnes, změnila se a přesto zůstala stejnou. Zatímco se její otec poohlížel po ženichu, sama, ač nechtěně, si ho zařídila. Při hodině lektvarů v šestém ročníku se totiž stala menší nehoda s nápojem euforie, nu a Lenorka, v patřičném euforickém opojení tak trochu sjela i o rok staršího pohledného spolužáka z koleje. To, že jiskra mezi nimi nevyhasla ani po odeznění účinku lektvaru, a že si ty dva ledovce k sobě našli cestu, aby tak vytvořili dokonalé ledové duo, bylo štěstí, které Lenička v životě neočekávala. Zamilovala se, a je ráda, že dílem lektvaru euforie přišla k takové radosti, a že je otec nechal zasnoubit, ač se to ze začátku zdálo být jen jednou velkou pohromou.
Zkoušky složila Lenička víceméně bezchybně, a po škole se rozhodla, krom svatby, samozřejmě, k dálkovému studiu démonologie. Dálkovému proto, poněvadž se po ní samozřejmě začal očekávat nějaký ten potomek...


TALENT: OPČM+1, Formule+1
Lektvary 5/10
Létání 2/10
Přemisťování

RUNY:
Čtení a psaní runovým písmem
Výroba jednoduchých runových amuletů

LEKTVARY: Amorův šíp, Lektvar zapomnění, Mnoholičný lektvar, Protijed na běžné jedy, Lektvar neviditelnosti, Drmolící dryák, Elixír euforie, doušek živé smrti

100% KOUZLA: Lumos/Nox, Wingardium Leviosa, Alohomora, Expecto patronum(labuť), Accio
III. ÚROVEŇ:Protego(maxima), Expelliarmus, Episkey, Obliviate, Incendio, Aresto Momentum, Awinio Radix
II. ÚROVEŇ: Enervate, Mdloby na vás, Assa in tuo succo, Glacius, Petrificus Totalus, Descendo, Reparo, Worne Assamentum
I. ÚROVEŇ: Rennervate, Brachium enmendo, Bona hasamentu, Trastuli Alius, Specialis revelio, Abeo Cultivate, Colloportus, Aquamenti, Geminio, Piertotum locomotor, Voateaceterain, Epoximise, Voluma Tesamentum, Cistem Aperio, Portus, Expulso