*18.8.1930 ~ čistokrevný ~ Vedoucí Ústředny pro výmaz paměti ~ Smrtijed

Nejprve by bylo asi příhodno zjistit, kam se člověku upře pohled jako první, když Therona potká na ulici. Budou to jeho uhrančivě děsivé oči? Pokřivený, pohrdlivý úsměšek na tváři? Nebo vám snad pohled sklouzne přes tvář až k vypracovaným svalům, mnohdy se rýsujícím i pod formálním oblečením? Zřejmě záleží na osobě, která se dívá. Je však jisté, že Theron z Howellsovských rysů nezdědil skoro nic, a je mnohem podobnější tomu, jak vypadali (a vypadají) Nottové. Má na krátko střižené tmavohnědé vlasy, které se mohou zdát až černé, a Theron je udržuje ve stále stejné délce (nebo spíš stále stejné krátkosti). A rozhodně to nebude proto, že mu vlasy s věkem už trochu začínají ustupovat, a v takovém stavu by dlouhé vypadaly divně. Ne, on je nosil kratší tak nějak vždycky. (Dobře, ne úplně vždycky, ale už docela dlouho...) Nad poněkud užšími rty a špičatým nosem se pod téměř stále zamračeným obočím skrývají dvě zelené oči, které umí do okolí vrhat dokonale nenávistné pohledy, ale v určitých chvílích s nimi muž dokáže vykouzlit i velice podmanivý, okouzlující pohled, jemuž pak k dokonalosti stačí i jemné pozvednutí koutků úst, což se nestává často. Pravda sice je, že Sebastian není zrovna ten nejledovější typ, a jednotvárnou masku neudrží příliš dlouho, to však neubírá na jeho typické, Nottovsky-Howellsovské děsivosti. K čemuž ostatně napomáhá asi i jeho téměř impozantní výška ve spojení s vypracovanými svaly, o které se stará v domácí posilovně. Málokdy chodí úplně hladce oholený, obvykle lze na jeho tváři, která má trochu vystouplejší bradu a výraznější lícní kosti, vidět jemné strniště. Uši má trochu špičaté, a možná maličko větší, než by se k hlavě hodilo, ale není to nic, čeho byste si na první pohled nutně museli všimnout, poněvadž to ve výsledku působí docela přirozeným dojmem. Má taktéž velké ruce se silnými prsty.
Co se oblečení týká, propadl Theron celkem úspěšně mudlovské módě. Samozřejmě, že tílka a trička (která dost možná obléká jen proto, aby dal na odiv své svaly), či dokonce mudlovské obleky, nebo nedejmerline kožené kalhoty a koženou bundu, nenosí úplně všude, a jsou i dny, kdy vyjde ven vcelku normálně v hábitu (obzvlášť, když ho den předem zkritizuje matka za to, jak směšně se zase obléká), musíme však dát za pravdu komukoliv, kdo prohlásí, že se pan Howells skutečně umí oblékat jako mudla na úrovni. Merlinžel výše popsanému stylu poslední dobou už tolik nedá, snad aby neprovokoval vzhledem k momentální situaci, a nosí radši nenápadnější věci, jako jsou právě neutrálně zbarvené hábity. Obvykle ho uvidíte v černé, případně bílé nebo šedivé.

Jak jen popsat Theronovu povahu, aby nevyzněl jako bezcharakterní podlý slizák bez kousku dobrého srdce? Odpověď je kupodivu jednoduchá: Nijak. Poněvadž přesně takový on je. Jenže toto jednoduché prohlášení nám moc nepomůže o něm něco zjistit. Zaberme se tedy do útrob povahy toho rázu, že po přečtení jejího popisu nebudete k muži jménem Theron Sebastian Earl Howells cítit nic jiného než nenávist či nechuť. Pravděpodobně.
Theron je přesně tím člověkem, na kterého byste si měli dávat pozor, a to i když si zrovna myslíte, že je na vaší straně. Je vypočítavý, mazaný, ctižádostivý, sobecký až hanba a city ostatních mu nic neříkají. Jinými slovy, je pravým synem své matky. Je to přesně ten typ, který se tváří, že je vaším přítelem, že mu můžete věřit, získá si vaši důvěru dokonalým předstíráním, a zatím v klidu zjišťuje vaše nejniternější tajemství, aby je v pravou chvíli mohl využít proti vám. A že je v tom zatraceně dobrý, o tom svědčí i naprosté minimum důkazů, které za sebou nechává. Možná to může být i tím, že má talent na kouzla, která jakkoliv ovlivňují lidské myšlení, o čem svědčí i jeho zaměstnání. Ale neodbíhejme moc daleko. Theron totiž většinu času magii ani nepotřebuje, dokáže člověku pomalu ale jistě vemluvit veškeré své názory tak, aby si postižený myslel, že jsou jen a jen z jeho/její hlavy. Až když takový způsob selže, sáhne muž po hůlce. Není příznivcem přílišného násilí, a pokud musí něco řešit soubojem, je dost pravděpodobné, že za sebe raději nechá bojovat někoho jiného, než by si ušpinil ruce. A to i přes to, že třeba v pěstním souboji by díky své fyzičce určitě vyhrál. Působí snad právě proto spíš jako typ chladného kalkulátora, a ve většině případů jím i je. Jen pokud je výjimečně vystresovaný či navztekaný, sáhne po násilí, nedejmerline dokonce mučení. (Ostatně, na druhé zmíněné má doma matku, a ta se zřejmě snaží zaučovat jeho adoptivní dcerušku, ale to bychom už zase odbíhali moc daleko.) Jak už bylo nastíněno, na rozdíl od některých jiných Smrtijedů, on se v mučení nevyžívá a raději volí rychlejší, pohodlnější a jistější cestu - smrt, žádá-li si o ni situace. Tedy, toto smýšlení má alespoň v případě fyzických útoků. Psychické zlomení oběti, týrání mysli? To je jeho parketa, kterou však z čisté lenosti málokdy skutečně praktikuje. Prozraďme si však, že je schopný člověku vymazat či pozměnit tu určitou část paměti, o níž ví, že bez její existence by daný jedinec prostě nemohl sám se sebou žít. A pak je to on, kdo přinese milosrdnou smrt... jak už ale bylo několikrát zdůrazněno, tyto věci obyčejně Theron neaplikuje, snad z čiré lenosti, kdo ví.
Dalším bodem jeho povahy je ctižádost. Ano, i zde se dá na chvíli pozastavit. Co jiného než ctižádost a ochota shodit do propasti zavržení desítky dalších by Therona dostalo z pozice obyčejného obliviatora až na místo vedoucího celé sekce? Krom ochoty pošpinit jméno kohokoliv jiného, aby se dostal v kariérním (a společenském) žebříčku výš, ne-li někoho za tímto účelem úplně sprovodit ze světa, musíme panu Howellsovi přiznat na hrb i fakt, že se neštítí podlézat mocným. Pokud jste zrovna tím, kdo vládne, kdo má moc či peníze, vězte, že Theron E. S. Howells bude někde poblíž, a bude se tvářit jako vaše pravá ruka, jako nejlepší přítel. Jen co ale o svou moc přijdete, nebo jen co on z vás už nebude mít co vytěžit, odkopne vás jako nepotřebný starý škrpál, zanechaný někde u cesty. Bude to, jako byste pro něj nikdy neexistovali. A on jako by nikdy pro vás nepracoval, o čemž vás pravděpodobně chytrou úpravou paměti přesvědčí. Beze stop, nenápadně. Skoro nikdy nenechává nic náhodě, a nikomu stoprocentně nedůvěřuje. Ani vlastní rodině ne. (Ostatně, s jeho vypečenou rodinkou je to taky velmi zajímavé, ale o tom teď není ještě čas mluvit) Jednoduše je prostě tím slizkým typem, který udělá všechno, aby si zachránil vlastní kůži, a vždy se nakonec přidá na stranu vítěze.
Jakožto čistokrevný kouzelník je samozřejmě přesvědčen o vlastní nadřazenosti, kteroužto mnohdy omlouvá vlastní činy. Ve svém životě si je vědom, kde je jeho místo, a také, že by mu měli ostatní (kromě matky, samozřejmě) s úctou líbat nohy. Absolutně (a otevřeně) odsuzuje mudly, mudlovské šmejdy, polokrevné i krvezrádce, pro očistění společnosti od těchto nečistých nechutností je schopen udělat cokoliv, ostatně proto se také přidal ke Smrtijedům, i když některé zlé jazyky (většinou patřící jeho manželce a starší dceři) mohou tvrdit, že to udělal jen na popud své matky. Stejně jako ostatně dobrovolně přijal do rodiny tu nechutně polokrevnou Anabelle, a vyplnil všechna matčina nařízení, od změny mysli všech, kdo o tom tajemství věděli, přes vraždu Belliny biologické matky, až po dobrovolné přísahání neporušitelným slibem... Ano, Theron Ethel opravdu na slovo poslouchá, ale zároveň tajně za jejími zády připravuje plán, jak ji co nejdříve odstranit z čela rodu, aby konečně mohl převzít dědictví a hlavou rodiny se stát sám. Vidíte? Znovu ta ctižádost a podlézání. A mimochodem, čí myslíte, že je vina to, co se přihodilo Ethelinu manželovi Argusovi? Zamyslete se nad tím, a pokud vám už teď nebude Theron dostatečně odporný, čtěte směle dál. Už toho moc nezbývá.
Tak co? Nenávidíte ho, hnusí se vám? Co tedy podotknout, abychom alespoň maličko zlepšili názor odvážného čtenáře na Theronovu osobu? Ač to může po tom všem vyznít absurdně, je docela svědomitým otcem. Tak svědomitým, jak jen někdo s nulovým zájmem o pocity ostatních může být. Tedy, pamatuje si jména svých dětí a jejich narozeniny. No a snaží se, aby jim v životě nic nechybělo, a aby byli dostatečně správně vychované. A ačkoliv tuší, že nejmladší synek Jamie není tak úplně jeho, nechává to plavat. Ke své ženě nikdy neměl opravdu vřelý vztah, a jediné, co chce, je pokračování rodu. V rodině nemá rád žádné rozmíšky nebo výchylky. Ale to už se vracíme zpět k Ethel, k poslouchání, k zabíjení na rozkaz, k věcem, které zcela jistě do položky povaha nespadají. A tak bychom asi měli naše malé povídání o muži jménem Theron Howells ukončit.

Howellsovi jsou jedním ze starších britských čistokrevných rodů. Jejich kořeny, a ostatně i sídla, se nacházejí především na území Walesu a Skotska. O honosnosti sídel či velikosti rodinného majetku nemůže být pochyb. Theronova rodina je hlavní Howellsovskou větví, sídlící ve velkém sídle Goldenyard nedaleko waleského města Machynlleth. Co se názorů týká, jsou Howellsovi rozhodně proministerští, za což ostatně nejvíce může právě nynější hlava rodu, Theronova matka Ethel. Díky ní má rod také dnes trochu jiný zvuk než dříve, poněvadž žena je posledním potomkem (nepočítáme-li jejího otce, ale ten je v Azkabanu, tudíž jako by nebyl...) přeslavného a velice starého rodu Nottů, jehož rodokmen údajně sahá až k Salazaru Zmijozelovi...

Život je jedna tlustá kniha, a Theron je toho důkazem. Ne že by snad žil nějak extra dlouho, ale o jeho životě už se dá leccos napsat. A možná by bylo záhodno začít skutečně od začátku. Narodil se jako očekávaný první syn do rodu Howellsů, tehdy ještě celkem neutrálně smýšlející čistokrevné rodiny s dobrým jménem a vysokým společenským postavením. Ani majetku neměl rod málo, a tak se nedalo říci, že by snad někdy zažil nouzi. Naopak, žil si jako v peřince, vychováván k těm správným zásadám, zatímco do popředí rodu pomalu vystupovaly radikálnější názory jeho matky a dědečka. No a jelikož se u malého Sebíka (jinak mu v té době snad nikdo neřekl) brzy začaly projevovat kouzelnické schopnosti, nikdo nepochyboval, že mu v jedenácti přijde dopis do Bradavic. Přišel. A mladík se dostal do Zmijozelu. A abychom nezapomněli, už od svých dvou let vyrůstal Theron s mladším bratrem Austinem. Už od raného věku bylo jasné, že ti dva budou úplně rozdílní. Nejen, že Theron zdědil spíše vzhledové rysy Nottů, zatímco Austin byl stejně rezatý jako všichni Howellsovi, ale i povahově se lišili tak, jak se jen bratři lišit mohou. Zatímco Theron byl vždy ten chladný kalkulátor, Austin měl srdce na dlani a do všeho se vrhal po hlavě - ostatně, jeho dva roky po Theronovi klobouk nezařadil do Zmijozelu, nýbrž do Nebelvíru, což matka nesla velice nelibě. Mezi bratry nikdy nepanoval vřelý vztah, Sebastian se svou partou byl dokonce několikrát tím, kdo Austina šikanoval, či na něj donášel učitelům, když se mladší syn pokusil o nějakou lumpárnu. Jen jediné měli už od školy společné. Vkus na děvčata. Tak či tak Theron Howells během studia zjistil, že má jisté nadání na mysl ovlivňující kouzla, začal se je potajmu učit praktikovat, zatímco jeho bráška se proháněl na koštěti - což Theronovi nikdy moc nešlo. Krom kouzel, souvisejících s myslí, však postupně Theron pronikal i do tajů mudlovské psychologie, ovládání mysli pomocí slov, vemlouvání vlastního názoru, a postupně se stával v těchto věcech zběhlejší a zběhlejší. Když byl v pátém ročníku, zavřeli jeho dědečka Xaveria do Azkabanu. Konečně se ho totiž podařilo polapit po brutálním rozmašírování mudlovské vesnice. Nebyla první, ale zřejmě byla poslední. V té době k sobě asi bratři Howellsovi měli na krátko nejblíže - sdíleli totiž radost z toho, že děsivý dědeček se už nebude potulovat po domě, a na krátko uzavřeli smír. V tom období se naivní mladší bratr dokonce začal bráškovi Sebovi svěřovat. Hloupé to rozhodnutí, poněvadž mír brzy skončil, a Theron na tajemství přeci nikdy nezapomíná. Teď jen vyvstávala otázka, kdy se zrovna těch, patřících jeho bratrovi, rozhodne zneužít. Školou pak mladý Howells prošel bez sebemenších problémů, schopný už tehdy dostatečně podlézat učitelům. Byl takovým tím práskačem, který to však nedělal pro nějakou vidinu dobra, spravedlnosti nebo pravidel, ale jednoduše proto, že měl radost, když se mu povedlo dostat někoho dalšího do průšvihu. Případně proto, aby získal něco, po čem toužil.
Jako třeba Tamaru, svou budoucí ženu, do níž byl tehdy jeho mladší bráška platonicky zamilovaný. A ve výsledku ji sám Theron chtěl jen proto, poněvadž o bratrovi věděl, že je objektem jeho zájmu, a on mu chtěl pro vlastní potěšení zase jednou způsobit bolest. A tak začal dělat cokoliv pro to, aby krásnou exotickou poloegypťanku získal. Oba dva chodili do Zmijozelu, a ačkoliv spolu nikdy neměli vřelý vztah, Seb moc dobře věděl, že je Aethovic dědička v kurzu, a spoustě jiných studentů se líbí. A tak doslova umluvil matku s otcem, aby ji započítali mezi kandidátky na dohodnuté manželství. Aethovi by byli blázni, kdyby s tak výhodným sňatkem nesouhlasili, a tak, před zraky notně zraněného Austina, se ti dva zanedlouho po vystudování vzali. Ani sňatkem se jejich vztahy však nezlepšily, a záhy si jak jeden, tak druhý, začali hledat partnery na zábavu někde jinde. I tak spolu ale zvládli zplodit dceru Page.
A někdy v té době také přichází na scénu mladá a okouzlující rusovlasá mudlovská žena, Claire. Už čekala mrňavého synovečka, když ji Theron poznal, a do jeho bratříčka byla zamilovaná až po uši. Dokonce tak, že ignorovala přímý zákaz své budoucí tchyně, a tajně se spolu s Austinem vzali. Což nemohl požitkář Theron, jemuž učaroval její vzhled malé, naivní holčičky, protkaný snad ještě naivnější povahou, odrážející se v očích plaché laně, přenést přes srdce. Však víte, stejný vkus. A tak do ní, zatímco ti dva si zdánlivě žili šťastným životem, několik let nepřetržitě hustil podmanivá slova, kdykoliv k tomu byla jen trochu příležitost. A Claire přes veškeré své snažení pomalu podléhala, jelikož její švagr dokázal být v té době už dokonale okouzlující, když chtěl. To, že mezitím se víceméně z donucení s Tamarou pokusili ještě jednou o zplození dědice, které tentokrát slavilo úspěch v podobě narození malého Ahmona, nepředstavovalo v plánu vůbec žádnou díru, a Theron bezostyšně pokračoval v omotávání nití kolem nebohé rusovlásky. Co na tom, že to byla mudla, stejně si plánoval jen beztrestně užít, a pak jí to všechno vymazat z mysli, aby jí snad nenapadlo to svému slepému mužíčkovi vybrebentit. Samozřejmě, že nakonec Theron dosáhl svého, a ženu se mu podařilo zlomit. A to i přes to, že Claire stále pokračovala v rádoby-idylickém manželství s Austinem. Dokonce pro něj pořád snášela urážky a příkoří, která jí chystala tchyně. Theron se samozřejmě pomocí úpravy paměti pojistil, že žena nikdy nic nepoví, a po tom jediném okamžiku vítězství, který si s ní patřičně vychutnal, už o ni ztratil veškerý zájem. A přibližně za devět měsíců poté přišla na svět malá Anabelle. Tu samozřejmě všichni považovali za dítě Austina, a Theron nebyl takovým hlupákem, aby dával záminku, myslet si něco jiného. Vždyť to nakrásně mohlo být právě Austinovo děcko! Je však pravdou, že od té doby se v pochybujících myšlenkách k této době vracel, a snažil se zjistit, čí to děcko doopravdy je.
Další roky života věnoval Theron především kariérnímu postupu, a stejně tak jako se začala měnit politika celého kouzelnického světa, měnil se nejen Theronův názor na svět, ale i jeho pozice na Ministerstvu. Zatímco v prvních letech svého pracovního života docela spokojeně vykonával práci obliviatora, rozhodl se po Anabellině narození, snad aby předešel přílišnému přemýšlení nad možností otcovství, že se bude konečně soustředit na kariérní a společenský postup. A tak nejen díky intrikám, podlézání a tajnému házení špíny na ostatní, ale i za pomoci vlastních schopností, rok co rok Theron na kariérním žebříčku uspokojivě stoupal.
Mezitím však ještě nutno zmínit jeden mezník jeho života, který ostatně úzce souvisí s Theronovou touhou po moci. Už tehdy, když začal v práci trochu růst, se mu znelíbil příliš pacifistický přístup jeho otce k nečistým. Možná proto, možná jen kvůli tomu, že toužil stát se hlavou celého Howellsovic rodu, na Arguse i s jeho záslužným zaměstnáním bystrozora začal pohlížet s nelibostí, a plánovat, jak ho sesadit. A skutečně, roku 1970, jen několik měsíců poté, co ho zvolili zástupcem vedoucího jeho sekce, se pevně rozhodl, že otce už potřebuje odstranit z cesty. Jenže jak odstranit bystrozora, aniž by si člověk spíše než úspěch zařídil převoz do hotelu Azkaban? Dlouhé měsíce nemohl Theron na nic kloudného přijít, ať plánoval jak plánoval. Nakonec mu vlastně napomohla náhoda. Argus Howells se vracel domů z akce proti skupině zlo páchajících černokněžníků, byl značně vyčerpaný a jakmile dosáhl rodového sídla, povolil v ostražitosti. A pak to bylo vlastně směšně jednoduché. Stačilo otce za falešnou záminkou odvést někam, kde ho nikdo neuslyší, a tak dlouho se mu jak magií tak slovy hrabat v hlavě, až mu z toho přeskočilo. A tak, zatímco jeho matka už dávno zavírala svojí vnučku do sklepa, rozneslo se po světě, že bystrozor Howells záhadně zmizel. A přitom byl jen zavřený v jednom z dávno nepoužívaných sídel, kde mu jeho vlastní syn pravidelně a s jistým potěšením dávkoval jedno zaklínadlo za druhým, někdy prokládané nějakým pěkným lektvarem či matoucími slovy. Věřte, při takovém zacházení byste taky přišli o rozum. Samozřejmě, že se Theron nezapomněl pojistit i několika komplikovanými úpravami paměti, a až když si byl stoprocentně jistý, že Argus už nepředstavuje žádné nebezpečí, nechal halucinujícího a nesmysly mluvícího staříka, aby se vrátil domů. Jenže se stalo něco, s čím ve svém plánu nepočítal. Místo hlavy rodu nepřevzal on, ale jeho matka. Pokračoval tedy alespoň v kariérním růstu, a v rok nástupu tehdy ještě nejmladší Howellsové do Bradavic už dávno nebyl jenom obliviatorem, nebo snad zástupcem šéfa nějaké umrněné sekce, nýbrž vedoucím celé Ústředny pro výmaz paměti. A počal plánovat, jak se zbaví staré dámy.
Časy se mezitím změnily, práva mudlovských kouzelníků začala upadat do pozadí, zatímco čistokrevné rody byly čím dál více otevřené ve své nenávisti k nečistým. Ostatně, Howellsovi pod taktovkou Theronovy máti taktéž. Theron se stále tvářil jako dokonalý mamánek, a poslouchal cokoliv, co mu matka nařídila, jako to ostatně dělá do dnes, čekajíc na příležitost se Ethel zbavit, stejně jako předtím otce. Zatím však nenastal ten pravý čas, a tak se v líčení jeho životního příběhu přesuneme raději jiným směrem. Jakožto proministerský kouzelník se záhy dozvěděl o jistém černokněžníkovi, shromažďujícím spojence, bojující za čistotu kouzelnické krve. A spíš než kvůli té krevní čistotě jako za vidinou větší moci, se (samozřejmě s vědomím matky, která to jen a jen schvalovala), stal Theron Sebastian Earl Howells jedním ze Smrtijedů. Nejen že se podílel na jejich akcích, ale ještě doma pomáhal matce s jejím vlastním plánem - udělat z malé rezavé Anabelle, v níž zřejmě Ethel viděla reinkarnaci všeho, čím bývali Nottové, právoplatnou dědičku. Nemusíme snad dodávat, že sám proti tomu měl, a stále ještě má, výhrady. Společnost o existenci zrzky ještě nevěděla, což nebylo nic nového pod sluncem - často se i v minulosti stávalo, že Howellsovi své děti tajili, dokud nebyly připravené na to vstoupit na veřejnost.
Roku 1976 dostal Seb od matky příkaz, aby zabil tu nechutnou věc, která si dovolila znečistit krev Howellsů. A tak se byl nucen, po všech letech vyhýbání a dokonalé ignorace, znovu setkat s Claire, znovu jí učarovat, a dne šestého června ji v tichosti odvést někam pryč, kde ji jednoduchou Avadou zabil. Tenhle úkol mimo jiné využil i k tomu, aby odblokoval ženiny vzpomínky a dopátral se pravdy - tedy toho, že je Anabelliným skutečným biologickým otcem on, a ne jeho neschopný malý bratr. Po přiznání této jediné skutečnosti už však Theronovi nic nebránilo v tom, aby Claire Howellsovou zavraždil, a její mrtvé tělo hodil do Temže. Věděl, že se po ní nikdo shánět nebude - byla sirotek, a veškeré své mudlovské přátele kdysi dávno opustila kvůli Austinovi. Ten, mimo jiné, byl další na řadě. Nevšímaje si nenadálého přátelství, které snad za jeho nepřítomnosti vzniklo mezi bratrem a Theronovou ženou (ať si, je to její volba, já mám taky dámy na obveselení...), dostal úkolem patřičně bráškovi upravit paměť. A tak, zatímco neposlušný polokrevný synovec Eric už byl dávno odesílán kamsi na Východ, poupravil Theron naposledy svému pošetilému bratříčkovi paměť. Vymyslel mu jméno, imaginární mrtvé rodiče, a donutil tak Austina Howellse zmizet, změnit se v George Blackwatera, řadového lékouzelníka, jehož původ rozhodně není čistý, a jehož jediná členka rodiny, manželka Claire, zemřela při tragické nehodě. Tehdy také bratra viděl naposledy, nebo v to alespoň doufá. Následoval už jen jediný proces - adopce Anabelle, další vymazávání a úpravy paměti, kdekoliv to Ethel potřebovala. A samozřejmě neporušitelné sliby, které museli on i jeho manželka složit. Na rozdíl od Tamary nijak neprotestoval. Přeci jen, ta holka byla jeho. A tak si zasloužila, aby ji řádně vychoval. Abychom nezapomněli, krátce po celé téhle sérii událostí se Tamaře narodilo další dítě. Syn, kterého pojmenovali James. Syn, který je dost možná dítětem jeho bratra, ale to Sebastian neřeší. Protože jeho bratr Austin už neexistuje.
Ptáte se, kde v tom příběhu figuruje ona milenka, Caroline? Nikde, poněvadž v té době ji stále ještě neznal. Mladou a okouzlující slečnu Palmerovou potkal až docela nedávno. Když se totiž v březnu 1976 vypařil z místa souboje s protiministerskými rebely, narazil na ni, jak se toulá po Příčné. A řekněme, že nějaká ta jiskra mezi nimi opravdu proběhla, ač z jeho strany je to čistě tělesný zájem. Netrvalo dlouho, a pomocí sladkých slovíček, vemlouvavého tónu a hodnotných dárků, si dívku omotal kolem prstu. A tak se prosím zrodila jeho momentální milenka, která, zdá se, Therona stále ještě baví.
Takto prozatím končí stručné povídání mužova příběhu plného lží, intrik a zvratů. Vidíte? Každý život je skutečně parodií nepovedeného románu.