Bistro

Mikayla vážně netušila do čeho se to právě dostala a kdyby jen tušila, že právě proti tomuhle chlápkovi stála před několika měsíci na Příčné, asi by si k němu v životě nepřisedla a dost možná by zas odešla společně s Raphaelem. A nebo sedla, avšak i ona by měla vymyšlený nějaký plán jak tohohle chlápka dostat. Místo toho však pomalu padala do Theronových sítí i když si to sama zatím neuvědomovala.
Na tváři se jí objevil o něco širší úsměv, jakmile Howells znovu promluvil. Vypadal vážně moc sympaticky, ale to bylo možná z důvodu, že stále moc netušila s kým, že to má vlastně tu čest. Jistě, věděla že už ho odněkud zná a jeho slova, že sem chodí občas s otcem její myšlenky jen potvrdili. "Ano, pracuji tady," dobře, nebyla to úplná pravda avšak Mika nebyla jedna z těch, které se se vším hned svěřovaly. A hlavně zas tak daleko od pravdy nebyla, protože ještě před několika dny tady vypomáhala. No a kdyby věděla, že vedle ní sedí Theron Howells, určitě by si o něm nemyslela, že je roztomilí, že.
Milka chtěla něco říci, bylo to na ní dokonce poznat, jenže v tu chvíli se u jejich stolu objevil pan Gall, takže Mikayle nezbývalo nic jiného než pusu zas zavřít. Jeho příchod nevěstil nic dobrého, ale alespoň už věděla jméno svého společníka. Popravdě? Byla by radši kdyby ho neznala a pomalu začínala litovat, že se tady v bistru zdržela. Touhle dobou už mohla popíjet kávu v teple svého domova.
Za Theronovu lasičku se rozhodně nepovažovala a na chvíli svýma očima zabloudila právě k jmenovanému Howellsovi, protože jí možná trochu zajímalo jak na to bude reagovat. "Kdybych zvažovala plastickou operaci, určitě budete první kdo se to dozví, drahý kolego. Pochybuji však, že by se jednalo o mé uši," broukla co nejvíce mile směrem k lékouzelníkovi a její rty se dokonce zkroutili do něčeho co připomínalo úsměv. "V tomhle mí rodiče asi nebyli tak důslední, avšak u vás si taky asi nedali tolik záležet," dodala poté s dalším úsměvem a pozvedla svůj kelímek s kávou, aby se mohla napít. Popravdě doufala, že se brzy Sincere odebere pryč, protože i když ho krapet obdivovala, zas tak v lásce ho neměla.

_________________

Theron si momentálně užíval hru na trochu stydlivého vdovce, který neumí v mezilidských vztazích chodit. Chtěl Mikayliným směrem říci ještě něco dokonale naivně znějícího, něco, co ve skutečnosti jeho povaze ani trochu neodpovídalo. Chtěl si ji pojistit, obmotat kolem prstu, možná pro zábavu, ale možná i za nějakým dalším účelem. Jenže zatím co se soustředil na to, aby vypadal patřičně nervózně, a vymýšlel, co hezkého říct, připojil se k nim Sincere Gall, který nejspíš dokončil své vyjednávání s oním mužem, a teď byl zřejmě rozhodnutý celé jeho snažení zkazit. Idiot, byla první Howellsova myšlenka, když zaslechl, co to lékouzelník povídá, takhle z ní žádný informace o odboji nedostanu! Jenže navrch nemohl dělat vůbec nic, ne pokud si chtěl zachovat zdání toho, kým se rozhodl zrovna být. A Gall to musel vědět stejně dobře jako on sám. "No vidíš, ta má paměť," povzdechl si na oko teatrálně, "úplně jsem zapomněl, že tu mohu narazit i na tvůj milý obličej, Sincere," a věnoval muži pohled, který jako by říkal, že jeho chování neschvaluje. Ve skutečnosti by mu to bylo celkem ukradené, a byly chvíle, kdy se choval úplně stejně, a ostatně, ve většině času proti Gallovi nic neměl, jenže teď hrál roli toho, kdo tyhle typy lidí v oblibě nemá. Pro což se, mimo jiné rozhodl až po krátké analyzaci výrazu tváře své společnice.
"Nebuď hrubý, tato dáma není ani lasička, ani moje," opáčil následně s ledovým klidem, načež se omluvně podíval na Mikaylu. "Jistě znáte svého kolegu a jeho okouzlující způsoby lépe než já. I tak se ale velice omlouvám, že jste se kvůli mně dostala do tak nepříjemné situace," pronesl a jeden by řekl, že v jeho tichém hlase zní skutečná omluva, a že veškerou vinu bere na sebe nikoliv na oko a z vypočítavosti, ale skutečně a z pravého gentlemanství. Zároveň ale Theron analyzoval nejen Miku, ale i Galla, poněvadž mu prostě nešlo do hlavy, proč se muž zrovna teď rozhodl na ně mluvit, a na chvíli dokonce zvažoval, zda něco nepotřebuje.

_________________

Bistro

Sincere s drobně nakloněnou hlavou na stranu pozoroval Mikaylu před sebou a snažil se v paměti vydolovat, odkud mu ta žena přišla povědomá. Trochu ho zmátlo, když ho označila za kolegu, protože on byl u svatého Munga teprve od ledna letošního roku a určitě by věděl, kdy by měl kolem sebe takovou lékouzelnici. Ale třeba opravdu lékouzelnice byla, pouze se tu na pracovišti minuli, když on přišel a on mezitím tohle povolání, nebo minimálně tuto instituci opustila. Popravdě, Sincerovi to bylo dost ukradené, a namísto odpovědi sklouzl zelenýma očima z tváře o něco níž, ještě níž... "Máte pravdu, ani jinde by vám neuškodila," odpověděl bez mrknutí oka, i když to byla víceméně velmi vkusně zaobalená urážka, nad kterou se Gall spokojeně usmál.
Mezitím si k ústům zase pozvedl kelímek s vlažnou kávou, z něhož také následně upil, než sklouzl pohledem k Theronovi. Nebyl hlupák, ač nebyli žádní výteční přátelé, protože Sincere si k tělu nikoho nepouštěl a silně pochyboval, že by to měl Theron opačně, pár let už se znali. I když i nad tím by se dalo polemizovat, když Sincere od svých dvaceti let budoval kariéru v zahraničí a vrátil se do rodné země až na začátku letošního roku, možná nazvat to oprášením starých známostí by vůbec neuškodilo, protože pár let spolu po boku ve zmijozelské koleji strávili. A protože smýšelní takových mužů, ke všemu čistokrevných, bylo v mnoha ohledech velmi podobné, Sincere si dokázal urychleně vyvodit Theronovo znechucení a vztek, ač ho nedal najevo.
"Není?" pozvedl obočí a zadíval se na Mikaylu, jako kdyby to ona měla potvrdit. "Výborně, tím se nám ta situace přestává komplikovat. Další káva? Hm.. mám pocit, že jste se ani nepředstavila," stočil pozornost zpět k blondýnce, i když ona chudák teď byla pouze takovým prostředníkem mezi Sincerem a Theronem, protože vytáhlému Gallovi šlo pouze o to druhého muže trochu popudit a poštvat. Byla to zábava a třeba by je to i sblížilo na tolik, že by si mohli udělat vzájemnou protislužbu. V tu chvíli bylo možné Sincera přistihnout se zamyšleným pohledem visícím na Theronovi, když přemýšlel, zda krev Howellsových by byla dostatečně dobrá.
Pokud však měl v plánu Sincere pokračovat, Theronova slova mu na chvíli vzala dech z plic. Ten hajzl. Sesunul se na volnou židli, aniž by se těch dvou ptal, zda si může přisednout a napil se kávy. V duchu pomalu přemýšlel, jak by měl teď zareagovat, aby buď Therona naprosto shodil a ponížil, nebo naopak by mu pomohl a on mu byl potom něčím dlužen. Ta druhá věc se mu zamlouvala mnohem víc, proto Sincere sklonil hlavu, ofina uhlových vlasů mu spadla do čela.
"Tohle on dělá pořád," hlesl po chvíli Sincere zamyšleně, když Theron domluvil a doktor se uráčil zvednout hlavu, krátce zamrkal. "Žehlí nedorozumnění po ostatních. Už by bylo na čase, aby sis zadělal na vlastní malér a potom ho žehlil, Therone, ne se neustále plést do cizích věcí," pokračoval se skrčeným a přísným obočím, než přivřel oči a zadíval se na Mikaylu. "Ale to on bohužel neumí," prohodil už ohledně Therona, že se do žádných problémů dostat sám nedokáže, aby si je poté také sám vyžehlil. A Sincere si v duchu přísahal, že pokud téhle šance Theron nevyužije, do problému se vážně dostane.

_________________

| +

Bistro

Celou tu dobu co jí Sincere pozoroval na něho hleděla s povytaženým obočím a menším úsměvem. Teprve když znovu promluvil se její rty spojili do tenké linky. Ona byla se svým tělem vždycky spokojená(no dobře, někdy by si přála, aby byla o něco málo vyšší) a rozhodně nehodlala na sobě něco měnit. A jako pan Gall před chvílí, i ona si ho pořádně prohlédla. "Vám by zajisté také nějaké změny neublížili," broukla poté medovým hláskem a na jejích tvářích se objevil náznak úsměvu. Očka poté stočila ke kelímku, ze kterého se stále ještě kouřilo avšak černé tekutiny z něho postupně ubývalo.
Pohled po chvilce nasměřovala k Theronovi, kterému věnovala menší úsměv. "Nejsem," potvrdila jeho slova a svá očka upřela zpět na lékouzelníka. Howellsova slova zněla doopravdy omluvně což vykouzlilo na Milčině tváři ještě o něco větší úsměv, který však zmizel kdykoliv se podívala na svého bývalého kolegu. "V pořádku," její pohled tentokrát znovu směřoval k Tsehovi. Na podobné urážky byla zvyklá.
Doopravdy doufala, že se Sincere sebere a odejde, ale on se místo toho posadil na židli u jejich stolu. Jenže než na jeho přisednutí mohla nějak zareagovat, lékouzelník pokračoval a kdyby Franceska nebyla upozorněna, že se do teď nepředstavila asi by na to zapomněla. "Mikayla," příjmení schválně vypustila, protože přeci jen seděla u stolu se dvěma čistokrevnými a i když se za svůj nečistokrevný původ nestyděla, netušila jak by se to mohlo vyvinout kdyby to ti dva zjistili. A aby se s někým začala hádat kvůli svému původu měla v sobě až moc málo kávy. Hm, káva.. Její pohled sklouzl od mužů k jejímu kelímku kde po oné dobré černé tekutině nebylo ani památky.
Mikayla si v tuhle chvíli připadala jako by jí něco zásadního ucházelo a rozhodně nebyla ráda, že nemohla přijít na to co jí ušlo. Její očka kmitali od jednoho ke druhému jako by se snad onu informaci chtěla dozvědět z jejich tváří. "Někdo to dělat musí, když ti ostatní jsou neschopní," prohodila po chvíli pohrávajíc si s prázdným kelímkem od kávy. Tušila, že pokud se tady rozhodně ještě nějakou dobu zdržet, bude těch kelímků potřebovat mnohem více než jen dva. "Omluvte mě na chvíli pánové," broukla po chvíli kapku zamyšleně jakmile se rozhodla, že si pro další kelímek zázračné černé tekutiny skutečně dojde a o pár vteřin později už oba muže zanechala u stolu samotné, čekajíc u pultu na novou kávu.

_________________

Pokud si Theron ještě před chvílí situaci docela užíval, tak během těch několika okamžiků ve společnosti Sincera Galla, se to všechno úplně změnilo, a on se teď cítil maximálně tak podrážděně. Vykolejeně a podrážděně, poněvadž najednou to nebyl on, kdo měl situaci v rukou, kdepak, byl tu druhý člověk, bojující o nadvládu nad touto chvílí. A to bylo Theronovi samozřejmě proti srsti. Nejen, že ho zrovna Sincere nachytal, jak si tady hraje na někoho úplně jiného. Nejen, že tohle všechno na první pohled působilo jako další namlouvání milenky, použitelné proti jeho osobě, ale čím déle tu takhle setrvávali, tím více začínalo být jasné, že lékouzelnický mistr nakonec udělá něco, co Howellse postaví do role dlužníka. A věřte, že to se Theronovi nezamlouvalo ani za mák. A on byl teď zrovna v takové roli, kdy si ani nemohl dovolit cokoliv říct, poněvadž takové by jeho momentální předstírané já nebylo. Ne, kdepak, místo toho schlíple seděl, na oko se stydíc za vzniklou situaci, zíral do téměř prázdného kelímku po kávě, a v duchu skřípal zuby a přemýšlel, co teď má udělat. Buď by ztratil přístup k možné studnici zdrojů, nebo by dlužil Sincerovi laskavost. To byl kout, v němž se po mužových posledních slovech ocital. Kupodivu však i z toho kouta viděl jednu podstatnou věc, a byl si téměř jistý, že se nemýlí. Panu Gallovi se ve skutečnosti mladá žena líbila, a svými urážkami se to snažil zamaskovat. Kdo ví, zda si to všechno spojil proto, že spolu nějaký ten čas strávili ve stejné koleji, a že měl Gall prostě a jednoduše vždycky slabost pro blondýny. V tuhle chvíli ale zrovna tahle informace neměla vůbec žádnou váhu. Ne, když musel hrát naivního, nic netušícího obětavce.
Stejně tak bylo nemožné si nevšimnout toho, z jakého důvodu zřejmě Mikayla vynechala z představení své příjmení. Rozhodně se nejednalo o nabídku přátelství z její strany, to nebylo prostě v této situaci možné. Takže jediný logický důvod byl, že se stydí za vlastní původ. Nebo ho minimálně nepovažuje za bezpečně zmínitelný v přítomnosti dvou čistokrevných. Což ve výsledku jen podpořilo Theronovu teorii o tom, odkud ženu zná, a jen ho utvrdilo ve správnosti jeho jednání a plánování. Nemohl ztratit její přízeň, dokud z ní mohl dostat důležité informace.
"No tak, snad není důvod zase k takové nevraživosti," rozhodl se nakonec proto pro zadlužení u Galla, i když to dost nejspíš mohla být životní chyba, ale snad hrdost mu nedovolovala, aby opustil danou roli, a tuhle větu v náznaku pečlivě hraně neobratného smířlivého gesta pronesl tak nějak do éteru, takže nemohla být jednoznačně přiřazena jedné nebo druhé Sincerově poznámce. A když se Mikayla (na kterou se zvládl ještě jednou omluvně usmát) otočila a odešla pro kávu, věnoval Gallovi všeříkající pohled, a jeho rty neslyšně zformovaly otázku: "A co přesně chceš?" a dával si veliký pozor, aby svá slova nevyslovil nahlas, pamětliv toho, že slečna Mikayla předtím také poslouchala rozhovor lékouzelníka s tím druhým, a tudíž by to samé mohla udělat i v tomto případě. To, že by snad měl poodhalit něco z vlastních plánů muži naproti sobě, ho ani nenapadlo. A i kdyby, tak nic takového udělat nehodlal. A věřil, že Gall bude asi také podobného zrna, ale pokud od něho něco potřeboval, něco, za co by byl ochoten hrát tuhle hru, a zároveň něco, co by byl Theron schopen podstoupit, žádalo si to náznaku.

_________________

Bistro

Pokud se snažila Mikayla Sincera urazit, tak se to žel míjelo účinkem, protože Sincere měl natolik vysoké sebevědomí, že nic takového ho nemohlo rozhodit, nedejbože se ho dotknout od někoho, kdo měl v sobě asi tolik čistokrevné krve, co prase lidských buněk. Proto se na ženu pouze potměšile pousmál, zatímco si o ní něco myslel a neubránil se znovu pozornému pohledu, když na blondýnku před sebou hleděl. Kelímek s kávou protáčel v dlani, tekutina v něm mizela rychlým tempem a Sincere uvažoval nad tím, zda si ještě nedá jednu dávku, protože i když mohl mít už za deset minut volno, hodlal obejít pokoje a zkontrolovat pacienty, kteří na tom ještě dnešní odpoledne nebyli dobře. A poté se možná chystal zavřít ve své kanceláři, aby prošel pár složek čistokrevných pacientů a vše si utřídil, protože sestra, kterou dostal přiřazenou do praktické ordinace, kterou vedl v pondělí a ve středu, byla natolik neschopná, že ji po pouhých třech hodinách na hodinu vyrazil. Ale to už se ztratil ve svých myšlenkách, a tak zamračeně zvedl zrak ke svým společníkům a s prudkým vydechnutím odfoukl ofinu havraních vlasů z očí. Therona si pozorně prohlédl, poměrně ho fascinovalo, jak uměl v těch přetvářkách chodit a i když ani Sincere v nich nebyl žádný nazdárek, Theronovi nesahal ani po kotníky a byl si toho moc dobře vědom.
"Jenom Mikayla?" zajímal se s povytaženým obočím, protože i jemu ihned došlo, proč se žena asi nepředstavila celým jménem. Už své příjmení nemusela ani dodávat, protože Sincerovi bylo ukradené a kdyby byla čistokrevného původu, nejen, že by pravděpodobně Mikaylu od pohled poznal, určitě by se k tomu hrdě představovala i příjmením, protože většina čistokrevných taková zkrátka byla. Hrdá na svůj původ. Což bylo pochopitelně v pořádku, to spíš Mikaylu chápal, že se za svou rodinu styděla.
"Nemusíte se stydět za svůj původ, Theronovi to určitě nevadí," vyřkl zcela opačně svou myšlenkou a zabloudil s úšklebkem k již zmíněnému, k němuž povytáhl obočí. "Jen řekni, jak tě okouzlila ta žena mudlovského původu," opřel se spokojeně v židli, přehodil nohu přes nohu a zapátral očima po Theronově tváři, protože tohle si vážně hodlal poslechnout. Nechutná představa, mimochodem, ale Sincerovi poprvé za celou dobu na tváři kmitlo upřímné pobavení.
Jeho tvář nabrala zase normálních, typických Gallovských rysů, když se Mikayla zvedla a rozešla se k pultu pro kávu, na což Sincere reagoval pozorným pohledem do jejích zad, mimické svaly mu ve tváři zkameněly a ač se stále opíral v židli a seděl jako pán světa, pohledem, kterým znechuceně spražil Therona, by se v hraničních situacích dalo i vraždit. "Krev. Spoustu krve," sykl k němu na oplátku rychle, než zkontroloval, zda Mikayle nenatahuje svá neposlušná ouška, jako to dělala před tím.

_________________

| +

Šesté patro

Branwen se po roce odhodlala svěřit zpátky do rukou řezníků, jestli byla ještě šance pro její oko, ale nikdo to neviděl růžově ani před rokem - a ještě ji nechali čekat. Branwen nesnášela čekání, ale když viděla, jak po chodbě vede sestřička pomateného staříka v noční košili, směšnou čapkou a špičatými pantoflemi, ani neudělala nátlak nebo důraznou scénu, která by jí zajistila vzetí o pár minut dřív, a v čekárně si zapálila.
Nemocnice jí netlačila nikdy tlak nahoru a protože jí někdo nechal na stolku s časopisy zrcátko, půjčila si kulatou, lesklou hladinu a těsně před ní si nadzvedla klapku. Chvíli zkoumavě ostřila na následky a pak si odfrkla. Klapku si stáhla zpátky a odložila si letní kabát. Otevřela kapesní hodinky. Přehodila si nohu přes nohu. Přišla na řadu.
Stejně zpražila svého vyšetřujícího léčitele jediným okem, že znejistěl a málem by i zasalutoval. Branwen típla sotva načatou čekací a vkráčela s kabátem přehozeným přes loket dovnitř.

"Vy přece víte, že už to nebude nikdy jako dřív," domlouval jí léčitel, šilhal po Branwen a mnul si ruce. Po kontrole byla Branwen náležité rozhněvaná a nenaložená pro oprsklé diagnózy.
"Ne? Váš kolega říkal, že stačí nosit tu zpropadenou věc už jen měsíc a srovná se to," vyštěkla a zapínala si kabát.
"Byl to složitý zásah, zjizve-"
"Jizvy jsou mi ukradené, chci vidět," utnula ho a zapálila si přímo v ordinaci. Už teď se těšila, až si někde v klidu nacpe dýmku, to byla uklidňující činnost, teď šlo o rychlou pomoc, aby léčiteli nezakroutila krkem. On na ni ty kletby neseslal.
"Pruská společnost bystrozorů by prý byla svolná proplatit část účtů za náhrady, pokud byste se vrátila," četl léčitel obsáhlou zprávou.
Vyfoukla modravý dým ke stropu. "Mám tu něco na práci. Co byste vůbec mohli dělat?" zeptala se věcně.
"Magické oko je velmi komplikovaný zákrok, má vysokou šanci na úspěch, ale..."
"Částka?" Branwen si odloupla klapku i s řemínkem a zadívala se na ni. Levé oko vidělo jen úzký prostor rozmazaných skvrn a kazila jí odhad vzdálenosti. Nikdy předtím se tak rychle neunavila četbou nebo pouhým sledováním školního zápasu. Bylo to lepší, než když neviděla nic, ale nelepšilo se to dost.
"Věřte mi, domluvíme se. Do dvou měsíců chci fungovat," oznámila příkře. Profesorským platem ani bystrozorským důchodem by požadované galeony nepokryla, ale rodina by ji mohla podpořit, nějací známí, i společnost... Těm by se to tak hodilo. Tohle nebyl ale jen stín bystrozora, co kysl ve škole mezi adolescenty a kolegou Rodwellem.
Branwen s narazila na krátké vlasy černý klobouk, stáhla si ho do oka křižovaného bílou sítí nalitých jizev a odešla si zakouřit do odvětrávané chodby.

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536

Henrietta se plížila chodbami Mungovy nemocnice jako hyena, kterou ostatně měla i za patrona. Dostala od nejmenovaného zdroje tip, že by se zrovna v londýnském kouzelnickém špitále mohla dít celá řádka věcí, o kterých by se dal napsat skandální článek, a tak se to rozhodla prozkoumat na vlastní pěst. I kdby tu nakonec nakrásně nic nebylo, Henry žila z adrenalinu a černé kávy - bylo jen málo věcí, které jí dávaly pocit svobody víc, než chvíle, kdy se plížila na místa, kde neměla co pohledávat. Někdy ji napadalo, že měla radši zvolit kariéru soukromého detektiva, na to ale byla moc málo diskrétní a příliš avantgardně vyhlížející, vzhledem k tomu, že se právě honosila hřívou modrozeleně brčálových vlasů.
Podařilo se jí důkladně porozhlédnout na oddělení nehod s kouzelnými předměty, a o něco méně důkladněji na oddělení kouzelných infekcí, které bylo na ni jednoduše příliš dobře zabezpečené, když ale procházela chodbou v jedmon z vyšších pater, ucítil její nos něco, co do nemocnice nepatřilo ani v nejmenším. Cigaretový kouř. Kdo si zapálí ve špitále? Tedy cigaretu, jiné věci se tu pálily docela často. Henry se potutelně usmála. Jestli z tohohle celého nevypadne alespoň zajímavá reportáž, pak to může být zajímavé setkání.
Šla tedy po čichu až do chvíle, kdy zahnula za další roh a málem narazila do osoby, která jí byla velice povědomá. Proč měla Henry sklony do každého bourat, to bylo ve hvězdách. Kouzelnice s klapkou přes oko sice nebyla člověk k pomilování, ale Henry byla osoba zvídavá a něco takového ji nemohlo odradit.
"Vy jste byla tenkrát u Hladového draka!" vypálila energicky a usmála se, jako by se chystala páchat jeden ze sedmi smrtelných hříchů.

_________________

Bistro

Mikayla začínala být krapet nervózní. Pohledem stále bloudila mezi oběma muži a čekala kdo z nich promluví dříve. Necítila se v takové společnosti zrovna dvakrát dobře, za což mohl nejspíše fakt, že oni byli čistokrevní, ale ona ne. Na tváři jí však stále pohrával menší úsměv, který zmizel ve chvíli kdy promluvil lékouzelník. Mika neodpověděla, usilovně totiž přemýšlela jestli onu otázku ohledně jejího jména nechat být či doříci i zbytek. Trojice se tak ponořila na několik minut do ticha, které nakonec proťal její hlas. "Mikayla Francesca Moore," ne ona se za svůj původ rozhodně nestyděla, i když to tak mohlo zprvu vypadat. Od té doby co se účastnila bojů na Příčné své příjmení tolik neříkala, protože se nechtěla dostat do nějakých problémů, už jen kvůli své dceři. A taky kvůli Raphaelovi, který přeci jen mudlovského původu byl, že. Přeci jen na Příčné bylo jasně vidět na jaké strašně stojí.
To však už znovu Sincere promluvil. Rty spojila do tenké linky a přimhouřenýma očima sledovala svého bývalého kolegu. A dřív než stačil Theron na lékouzelníkovu otázku odpovědět, Milka znovu promluvila. "Sice nejsem čistokrevná jako vy dva," pohledem přejela od jednoho ke druhému než pokračovala. "Ale nejsem mudlovského původu. A i kdybych byla, rozhodně bych se za to nestyděla," dodala pohrávajíc si s prázdným kelímkem od kafe. Její slova byla pravdivá, oba její rodiče byli kouzelníci..
Zatímco Mikayla čekala u pultu na svou kávu, přemýšlela jak se nejrychleji s dvojicí rozloučit. Přeci jen už bylo hodně hodin a ona si chtěla ještě nějakou dobu zdřímnout než bude muset vyrazit. Celý jejich rozhovor jí díky tomu utekl. Konečně v rukou sevřela kelímek s černou tekutinou díky čemuž se jí na tváři opět usadil úsměv. Dále se však zdržovala u pultu jako by ještě na něco čekala, pravdou však bylo, že k dvojici čistokrevných kouzelníků se jí nechtělo vracet. A tak oba dva měli času dost dokončit jejich "rozhovor" než se k jejich stolu opět připletla plavovlasá čarodějka. Z kelímku, který stále držela v rukou, se ještě pořád kouřilo avšak jeho obsah už byl z poloviny pryč. "Pro dnešek se s vámi už rozloučím. Hezký zbytek večera," úsměv tentokrát věnovala oběma i kdy v případě lékouzelníka byl o něco menší, a protože jí tady už nic více nedrželo, otočila se jednoduše na patě a zmizela v chodbách nemocnice.
>> Fuč

_________________

Sledoval výměnu slov mezi těmi dvěma, a přemýšlel, co má říci, nebo zda si raději pořád hrát na nesmělého trumbelína, který pro svou dobrou povahu neschvaluje hádky. Jenže pak si Sincere dovolil prohlásit něco tak naprosto nesmyslného. Jako by on, Theron Sebastian Earl Howells mohl někdy být okouzlen někým mudlovského původu! O tom by nikdo neměl vědět! mihlo se mu na okamžik myslí. Vždyť si tenkrát dával takový pozor, aby si toho nikdo nevšiml. Nene, kdepak, tohle bylo tak dokonale utajené tajemství, že to prostě Gall neměl šanci zjistit. Bluffuje. Určitě, tím si byl Theron jistý. Merlinžel ale věděl, že mu nic takového, jako vyvracení nepřidá potřebné plusové body, a tak poté, co v duchu Sincera proklel do x-tého kolene, prohlásil dokonale vyrovnaným, možná maličko melancholicky znějícím hlasem, který rozhodně neodrážel jeho vztek uvnitř: "Ale to bylo dávno. Každopádně nemyslím, že by se někdo měl za svůj původ stydět," a vyznělo to přesně tak, jak by mělo. Sympatie k nečistým. To, že v duchu si Theron dodal Nikdo, krom všech vás, nečistých parchantů, se ani v jeho hlase, ani v pohledu, nepromítlo. "Stydět by se měli spíš ti, kteří něco takového považují za důležité." To už bylo něco, co by rozhodně obyčejně neřekl. A ani náhodou si to nemyslel. A Sincere musel z tohohle poznat, že lže jak když tiskne, ačkoliv to znělo stejně věrohodně jako prohlášení předtím. Jenže tihle dva spolu chodili do Bradavic, do stejné koleje, a oba toho druhého trochu znali.
Na Sincerovo prohlášení o krvi nic neodpověděl, jednoduše proto, poněvadž si celou tu věc nechával znovu projít hlavou. Kdepak, plýtvat svou čistou krví na kdovíjaké pokusy pana Galla se mu nechtělo ani náhodou, nehledě na podraz, kterého se na něm před chvílí muž dopustil, když prohlásil jistě nepodložené tvrzení o nějaké mudlovské ženě. A tak začal přemýšlet, jak by ze situace vybruslil, aniž by urazil nebo znechutil tu blondýnu, ale pokud možno také aniž by se dostal pod jehlu Sincerovi.
Nakonec mu možnost nedala ani tak ta žena, které s patřičnou hranou nesmělostí věnoval další omluvu, pousmání a přání hezkého večera. Mnohem příhodnější pro něj totiž byl příchod lékouzelníka v limetkově zeleném hábitu, který se nejprve trochu bojácně podíval na pana Galla, než se otočil k Theronovi. "Vyšetření vašeho otce je už hotové, žádné nové komplikace jsme nenašli, ovšem zdá se, že léčba nijak nepomáhá," vychrlil rychle směrem k Theronovi a vzdálil se, jako by se přítomnosti těch dvou mužů spolu bál. Theron se ušklíbl. Jakmile tu nebyla Mikayla, nemusel už hrát to otravné divadlo, a také se nemusel chovat slušně ke Gallovi. Tedy, on se nikdy nechoval vyloženě neslušně, ale to, jak mu to drahý Sincere dnes večer všechno pohnojil, v něm přeci jen vřelo. Zvedl se od stolu. "Hezký zbytek večera přeji," utrousil strojeně k lékouzelníkovi, a s posměšným doporučením, "a co se krve týká, zkusil bych být tebou krevní banku," doprovázeným úšklebkem, také celkem spěšně opustil Bistro. Což mohl svést na fakt, že by se jeho drahý otec mohl třeba během čekání rozhodnout skočit z okna nebo tak něco.

>>>kšá

_________________