Největší sídlo Morganovců nenachází nedaleko Londýna – ovšem je tak daleko od očí mudlů, jak je jen možno, protože je, stejně jako pozemky a bílá příjezdová cesta, opatřeno protimudlovskými kouzly. Patří k němu rozlehlé lesy a hlavně úžasné zahrady, ke kterým neodmyslitelně patří patřičně snobské bludiště z živého plotu (který je možná o kapku živější, než by bylo záhodno). Nedaleko sídla se nacházejí stáje.
Dům samotný je úměrně velký k bohatství staré kouzelnické rodiny – totiž hodně, hodně velký. Dědici sídla Jonathanovi a jeho manželce Angele je vyhrazeno celé jedno křídlo, přičemž se prakticky vůbec nemusí setkávat s ostatními členy rodiny. I tak jsou u Morganů obvyklé společné snídaně v honosné jídelně.
I přes temperament manželky zatím domluveným svazkem dvojice proplouvá v naprosté pohodě - zemětřesení se neudálo. Zatím...

_________________

Angela přecházela po jednom z pokojů v různých tvarech. Ve čtvercích, diagonálně z rohu do rohu, se zastávkami u oken, s hlavou skloněnou a evidentně vyloženě zahloubaná ve svých myšlenkách. Tento pochůzkový maraton zřejmě pořádala za účelem utřídit si je, ale vzhledem k tomu, že tu nachodila už tak dva kilometry se nezdálo, že by se jí to už povedlo.
Máme problém. Teda já mam problém... My máme problém... Přemýšlela zmateně, s rukami za zády a celkově vypadala poněkud nervozně. Proč asi tak? Že by se jí ve vztahu předurčeném jejími rodiči nelíbilo? Vždyť mohla mít co chtěla, když jí to její plnokrevnost zaručila. Ale aspoň může být ráda, že se neúčastnila žádné z těch slezin, pořádané těmi snoby, kde se všichni seznamovali se všema a zaručovali si do budoucna děti s dvěma hlavama a třema rukama.
Ale teď už nebyl čas na to odsuzování toho všeho. Věděla to od začátku a teď už se jenom vezla na svém předem předepsaném osudu, který kdyby mohla nejradši hodila do vroucí sopky, tu sopku zamáčkla do středu Země, Zemi strčit do černé díry a tu díru zabarikádovat cementovou zdí.
Sedla si na okenní parapet a pohledem hypnotizovala jeden bod na nějakém prapodivném starém koberci a působila dojmem podivné, poněkud smutné a rozpačité sochy.
Současně se v ní ale hromadil i hněv a to na jednu určitou osobu. Nějak moc emocí najednou, ale ono to má svůj důvod. A přesně kvůli tomu tohle všechno a tím důvodem je právě její vynucený manžel. Ne že by neměl jistý charakter, nebo nebyl hezký na pohled, ale Angela nikdy netoužila po lásce a jízdě na jednorožci po duze.

Mladý Morganovic dědic se kupodivu nevracel z práce, nýbrž z vyjížďky na koni, protože při této činnosti vypadal jako dědic celého Ministrestva kouzel... no, a taky proto, že měl volno a nechtěl trávit všechen volný čas s Angelou, kterou měl sice docela rád, ale... manželka! Přece nebude pořád s manželkou, která se na něj dívá, jako by jí snědl kočku.
Košili měl dokonale upravenou tak, aby vypadala pokud možno ne příliš upraveně, o dlouhých kalhotách ani nemluvě (v dětství si koneckonců užil dost 'mladý muži, kam chceš vyrazit v kraťasech?! Na skládku nepovedených artefaktů?'). Zkrátka, vypadal dokonale, jak si s uspokojením pomyslela Ylva Morganová, která jako obvykle ve světlých šatech a slušivém kloboučku předstírala, že se těší péčí o své milované bílé růže (čtení Čarokrásné čarodějky na lehátku u umělého jezera měla ještě před sebou).
Příchod manžela Angela jistě poznala lehce - i kdyby neviděla otvírající se dveře, nemohl jí uniknout hlas, který se kolem ní rozléhal. "Tady jsi, můj Andílku! Škoda, že ses nechtěla také projet, tohle léto je nádherné," zacvrlikal - zněl sice slušně jako obvykle, člověk, který s ním ale trávil tolik času si ale nemohl nepovšimnout ostnu provokace v hlasu. Vysvětlení bylo nasnadě - manželka. A nasírání manželky bylo mezi mladými čistokrevnými chlapci kultovním sportem. Z téhož důvodu široce rozpřáhl ruce a pomalou chůzi si to ke své lásce namířil. "Angie, dnes vypadáš přímo úchvatně, jen záříš!" Vnímat jemné nuance dívčí povahy nebyla jeho silná parketa - i kdyby v tu chvíli Angele zbývalo do vizáže nasraného nosorožce jen málo, ani Jonathanovo podvědomí by nenapadlo, že se něco děje.

_________________