OTEC, *1936, Bradavice - Zmijozel
Jonathan Howells studoval ve Zmijozelu zcela oprávněně - je ctižádostivý, a když něco chce, je ochotný jít přes mrtvoly. Je to nekompromisní a mírně cholerický člověk, který nesnese, když něco není podle jeho představ. Právě po něm zřejmě Romeo zdědil svou mírně dominantní povahu. Jonathan je zcela oddaný svému rodu a je velkým odpůrcem mudlovských kouzelníků a jejich mísení se do čistokrevných rodin. Přesto, že je většinou chladný jako skála, dokáže být i vstřícný a milý - takového ho ale Romeo zažívá stále méně častěji. Jonathan na Ministerstvu sice nepracuje, ale má tam i jinde mnoho přátel a tak nebývá doma tak často, jak by se mohlo zdát. Je také velkým milovníkem famfrpálu.

LORETTE ABIGAIL HOWELLSOVÁ
MATKA, *1940, Bradavice - Havraspár
Romeova maminka je ta laskavá duše domácnosti, ke které se jako malý chodíval vyplakat. Lorette je tichá a trpělivá. Zůstává v domácnosti, ale je patrné, že by raději byla někde jinde, protože smutná bývá docela často. V duchu nesouhlasí s tak radikálními názory svého muže a nová ministerská rozhodnutí jí připadají nelogická, avšak navenek samozřejmě nemůže dát nic znát. Na veřejnosti vždy souhlasí se svým manželem a je možné, že stále zůstává u tohoto cholerika kvůli dětem. Má svou dceru i syna nadevše ráda a udělala by pro ně cokoli. Jako jediná Romea alespoň trochu podporuje v kreslení a jeho osamělosti.

CHARLOTTE LORETTE HOWELLS
SESTRA, *1962, Bradavice - Havraspár
Charlotte je Romeova o tři roky starší sestra, která už nastoupila do Bradavic. Ti dva nejsou žádné spřízněné duše - skoro se spolu nebaví. Charlotte je neustále zavřená ve svých knihách a už několik let se o mladšího bratra nezajímá. Je to chytrá mladá dáma, ale má nos pořádně nahoru a skoro ke každému se chová jako kus hadru. Přesto ví, že se svým bráškou musí držet zadobře a to, že se s ním nebaví, neznamená, že ho nesnáší. Charlotte na rozdíl od Romea ale souhlasí s otcovými názory ohledně původu.

1. ročník:
Romeo se do Bradavic neskutečně těšil. Domácí prostředí ho tak nějak dusilo, a ačkoli dle Howellsovské tradice nevěděl, co ve škole vlastně čekal, věděl, že tam se mu bude líbit. Už o prázdninách zvědavě lozil po Příčné ulici a poznával nové spolužáky – především Julii „Žužu“ Meadowovou, se kterou sdílel shakespearovskou kletbu. Vypadala sice jako růžová princezna, ale padli si do noty, ačkoli byla z medlovského světa, který jemu připadal naprosto neuvěřitelný. Pasoval se ale do role jejího průvodce tím kouzelnickým. Poznal také Daryu Udinov, která se jeho rodičům pozdávala mnohem víc. Potkal také bradavickou studentku Gwen, která mu prozradila nějaké informace o tajemné škole, ale vzápětí si běžela pro autogram nějakého famfrpálisty. Možná proto se Romeo později rozhodl hrát?
Cestu do Bradavic absolvoval ve společnosti Julči, Isaaca a Ren, přičemž mu ani jeden z nich moc nevadil, ale bohužel skončili v jiných kolejích. Jízdu na loďkách si odbyl s Verunkou a Yvonne, přičemž ani s jednou prakticky nemluvil. Ještě na zahajovací hostině ho sestřenice Anabelle ledově usadila, že je v takové koleji, do které patří. Tedy ve Zmijozelu.
Potkal tam ale spoustu budoucích přátel – Agrippinu, Winifred – stejně jako svého úhlavního nepřítele, Petera Powella. Winifred mu byla hlavní oporou v začátcích létání a ve famfrpálu. V kolejním týmu se Romeo dostal na pozici střelce právě spolu s ní.
Gruška s Daryou Romea považovali za rozbitého, stejně jako jeho sestra Charlotte, kvůli pokračujícímu přátelství s Julií. Julinku mladý Howells dokonce vzal na vánoční ples, který si spolu v rámci možností a navzdory ministerské návštěvě užili. Jeho studijní snažení i výsledky byly vcelku průměrné, začal ale trochu vynikat v lektvarech a kouzelných formulích, které si také získaly jeho sympatie.
Když přišlo na lámání chleba a přišly rozhodující famfrpálové zápasy, nakonec se jako záskok musel chopit odrážečské pálky. Oblíbil si ji mnohem víc než post střelce, zvlášť proto, že z koštěte sestřelil samotného mrzimorského kapitána a nepřímo tak rozhodl zápas.
Rok to byl skvělý a vypadalo to, že z Romea nakonec nevyroste další nafrněný čisťáček. Ve sladkém nevědomí strávil cestu zpět do Londýna s Gruškou, která ho v té době stále považovala za rozbitého…

2. ročník:
Sotva se Romeo vrátil po prvním ročníku studia domů na prázdniny, jeho veselý dětský svět se v podstatě zhroutil. Nikdy si nemyslel, že by mu rodiče diktovali, s kým se bavit a s kým ne. Bohužel poměry ve společnosti touhle dobou eskalovali v nejednu ošklivou potyčku a Howellsovi museli dát jasně najevo, kde stojí. Bylo to s Ministerstvem a Romeovo pevné a profláklé přátelství s mudlovskou šmejdkou bylo na obtíž. S Julií se nemohl bavit, jak mu bylo řečeno. Prázdniny se nesly v dusné atmosféře, kdy si Jonathan jen párkrát udělal výlet na Příčnou, třeba pro brýle na famfrpál, kde potkal nebelvírského Wilse, ale do Bradavic se těšil jako nikdy. I když věděl, že mu tam Charlotte bude suplovat Velkého bratra.
Cestu do školy, kterou plánoval strávit v osamoceném rozhořčení, s ním strávila kamarádka Winifred, která ho z toho přece jen trochu dostala. Trochu. Stejně mu pomáhala začínající famfrpálová sezóna, ačkoli jemu a Win měl sekundovat ve střeleckém triu – nikdo jiný – Peter Powell.
V průběhu roku stále nepropadal nějakému učebnímu zápalu. S Julií se stále vídal, i když zdaleka ne tolik, a hlavně tehdy, kdy ho nemohla sestra načapat, každopádně kamarádce vyložil, jak se věci mají. Na vánoční prázdniny projistotu odjel domů, protože věděl, že vztah s rodiči si nemůže úplně rozházet. Přesto na jaře vycítil čas k rebelii a jejich zákaz mudlovských šmejdů začal porušovat. U Daryi a Grušky byl stále divný, přesto považoval slečnu Olšenkovou za druhou nejlepší kamarádku. Ve druhém ročníku se kromě docházky do soubojnického klubu začal zajímat také o starověké runy, přičemž ani nevěděl, proč. Zatímco se jeho přátelství s Gri prohlubovala, začala si ho ruská slečinka také pomalu omotávat kolem prstu, ačkoli o tom chudák Howells neměl ani tušení. A čím víc si ho omotávala, tím víc se odcizoval Žužu…

3. ročník:
Šance, že z Romea nakonec vyroste vcelku milý chlapec a ne další čistokrevný sebevědomý egocentrik, byly pomalu pohřbeny. Rodiče na výchově přitlačili a otec si syna o prázdninách vzal pod vlastní křídla – začal jej ukazovat na veřejnosti, seznamovat ho s důležitými i bohatými lidmi a zasvětil ho do rodových záležitostí v Británii. Romeoovo přátelství s Gruškou nadále kvetlo, zatímco to s Julčou bylo nuceně zadupáno do země. Za vše může mluvit setkání s Olšenkovou na Obrtlé ulici, ze kterého měl opravdu dobrý pocit, ačkoli se uskutečnilo u Borgina a Burkese.
Ve škole se dál věnoval famfrpálu a řešení svých vztahových peripetií. Před Vánocemi šlo všechno, lehce řečeno, do kopru. Voda v celém hradě byla kontaminovaná Euforií a tak, nevěda, co dělá, se Romeo zase přilísal k Julii a pozval ji na ples. Neměl tušení, že Gruška (která ve stejném opojení souhlasila s Powellovým pozváním) ho vnímá jako mnohem většího a svého kamaráda, než si myslel. Až do plesu panovalo dusno, ale při ranním výletu do Prasinek, přímo uprostřed spleti regálů Medového ráje, Gri vybouchla. Či se spíš zhroutila. V tu chvíli vyšlo najevo, jak moc si Howellse omotala kolem prstu. A Romeo to došlo taky – přestože mu to nevadilo. Spíš naopak. Hrůza. Večer se tak musel odhodlat k něčemu strašnému. Ačkoli mu to trhalo srdce, pohádal se s Julčou a jejich přátelství bylo definitivně zničeno. Od té doby se jeden druhému vyhýbají. Ples strávil sám, jen nakonec si Grušku ukořistil pro jeden tanec.
Romeo toho dnes vykolejil, a už nikdy se na tu samou trať nevrátil. Čas začal trávit v čistokrevné, nebo alespoň zmijozelské společnosti, a stal se mnohem zamlklejším a klidnějším než dřív. Aby si pročistil myšlenky, účastnil se i letos nepovinné výuky starověkých run, stejně jako výletu do muzea létání. Famfrpál zůstával jeho největším koníčkem, bohužel se ale nemohl zúčastnit finálového zápasu kvůli zlomené noze. Hodil sebou na schodišti a madame Pomfreyová naznala, že do sestavy ho proti Mrzimoru v žádném případě nepustí. Účastnil se alespoň oslavy U Prasečí hlavy, kde mu, navzdory jeho očekávání, Flann nepředal kapitánskou pásku. Byl z toho zhrozený, neméně proto, že Gruška dost krmila jeho už tak velké ego.
Jeho otec a Gruška zkrátka odvedli dobrou práci.

4. ročník:
Jak měl ve zvyku, Romeo se o prázdninách povětšinou buď toulal po Příčné nebo lenošil doma. S rodiči měl pochopitelně vztahy skvělé, a jeho sestru to náležitě rozčilovalo. Byl si vědom toho, že se z něj stává lehce apatický sobec, ale bylo mu to jedno. Teď byl spokojený, ačkoli byl jeho život trochu o ničem. V létě si alespoň konečně pořídil sovu, která mu měla vydržet déle než měsíc, a zjistil, že malé skotské studenty snáší lépe, než si myslel.
Ve škole se začal učit mnohem víc než v předchozích letech. Spousta profesorů se jim změnila, takže možná i to pro něj bylo určitou motivací. Také se mu splnil alespoň jeden famfrpálový sen – místo střelce konečně hrál odrážeče. Nebyl sice kapitánem, ačkoli se v průběhu sezóny ukázalo, že by tuto pozici zastával mnohem spolehlivěji než Winifred. Každopádně s pálkou v ruce se mu na hřišti dařilo.
Tak nějak se stalo, že pomalu přicházel o přátele. Jeho elán do života se někam ztratil, stejně jako touha objevovat, a Romeo si uvědomil svou roli v machinacích čistokrevných rodů. Bylo mu z toho trochu blivno, ale bral to jako hotový osud. Nemohl s tím nic dělat. Nadále studoval runy, protože ho zalíbení v tomto oboru stále neopustilo. Zmijozel nevyhrál ani jeden pohár, ale Romeo aspoň zjistil, že minimálně se spoluhráči si stále povídat dokáže. Když počtvrté opouštěl Bradavice, bylo to nejen s vědomím toho, že jej po prázdninách čekají NKÚ, ale také věděl, že se svým životem musí něco udělat.