Preston rozhodně není ten co by na první pohled ostatní zaujal. Na svůj věk má průměrnou výšku, stejně jako váhu. Každého překvapí, že z něj ještě není kulička, protože je toho schopen za den sníst opravdu hodně. Avšak jeho metabolismus má za následek to, že stačí trochu pohybu, a veškeré tukové zásoby jsou zčásti přeměněny ve svaly a zčásti ztraceny.
Oválný, usměvavý, obličejík rámují světle hnědé vlasy. Do nebesky modrých očí často spadává ofina, ne že by ho to nějak trápilo. Nosík má o něco větší než by asi měl být, skvěle se však hodí do proporcí jeho obličeje. Růžové rtíky, často se usmívající, ukrývají řadu bílých zoubků, avšak pokud je bude chtít mít úplně rovné, bude muset v budoucnu nosit rovnátka. Zrovna zoubky jsou věc, za kterou se Preclík tak trochu stydí, hlavně kvůli tomu, že jeho bráška je má dokonale rovné. Prestíkova pleť má takovou tu zdravou barvu a na sluníčku se lehce opálí.
Co se oblékání týče, nosí převážně to co mu ušije/uplete jeho mamča či někdo z příbuzenstva a na rozdíl od Petera má na každé ráno oblečení vždy připravené. Často jsou to tedy nějaká trika, kalhoty a kecky, které si povětšinou sám přebarvil na takovou barvu, která se mu zrovna líbí. Přes zimní měsíce si na sebe hodí nějaký barevnější svetr a teplejší bundu. Uniformu bude nosit vždy perfektně upravenou a často se může stát, že si jí krapet vylepší. Na rozdíl od brášky doopravdy ví co to vlastně hřeben, nikdy by totiž nešel nikam rozcuchán. Ráno před zrcadlem tedy stráví několik minut, aby své vlásky řádně učesal.
Když přijde na doplňky, nosí Preclík vždy jen jeden a to stříbrný řetízek, na kterém se houpe barevný peace, který dostal od mamči č. 1 k narozeninám. Často je cítit po levandulích. Navíc od prázdnin roku 1979 mátetování na zápěstí - měsíc, které si nechal udělat společně s Bessie.
FC: Jamie Campbell Bower

| +

Preston je velice inteligentní chlapec i když povětšinou vypadá jako by neuměl do pěti počítat. Podobně jako jeho bratříček Petřík, i on má fotografickou paměť avšak na rozdíl od něho, danou věc už jen tak nezapomene, což se často stává dost osudným když vidí něco co by vidět neměl či to vidět nechce. Velice rád čte a je mu celkem fuk, jestli se jedná o knihy kouzelnické či mudlovské, i když popravdě preferuje právě mudlovské čtení. Rád se dozvídá nové věci a v jeho staré škole vždycky miloval dějepis.
Na rozdíl od svého milovaného brášky je Preston velice klidné dítě. Když byl malý platilo u něho "kam ho položíte, tam ho taky najdete", a teď tomu není jinak. Tedy pokud neuvidí ho nezaujme nějaké věc, která se mu opravdu moc líbí. Toho potom hledá celá rodina a někdy trvá i několik hodin než ho najdou. Pokud mu někdo řekne, že se něco nesmí nebo, že něco nemá dělat, poslechne, avšak jen v tom případě, že se neobjeví někdo kdo ho k nějaké špatnosti přemluví. V tomhle na něm má hrozný vliv Peter, protože přesně ví co Preclíkovi říci, aby ho ke špatnostem přemluvil. Ono to vlastně není ani tak těžké, protože mu povětšinou stačí slíbit nějakou věcičku, kterou chce a on to poté mile rád udělá. A nebo mu prostě stačí namluvit, že se to smí.
Většinou je to on, kdo musí svého bratra tahat z maléru, ale povětšinou se stává, že i on sám je do toho namočený. V tomto případě to klidně vezme na sebe, protože je zvyklý, že mu rodiče nic neudělají, a že nedostane žádný trest.
Umí si rychle najít kamarády avšak stejně rychle je umí i ztratit. Pokud se mu totiž na nějakém človíčku nelíbí nějaká vlastnost, řekne mu to klidně do očí a už si nedělá nic z toho, jaké by to mohlo mít následky. Společnost mu dělá dobře, ale cítí se o něco lépe ve větších davech, i když je pravdou, že si klidně vystačí i sám. Nad ostatní se nijak moc nepovyšuje, popravdě by jednou chtěl žít podobně jako žijí jeho rodiče, které obdivuje, že něco takového dokáží. Slovo "láska" mu nic neříká a popravdě do budoucna ani moc říkat nebude, protože je zvyklý vídat jak se všichni o své partnery dělí. Peníze pro něho nejsou zas tolik podstatné, a na rozdíl od bratříčka nechce být ani tolik bohatý a úspěšný. Klidně by se spokojil s nějakou obyčejnou prací. Hlavní pro něho totiž je, aby byl šťastný.
Pokud Preclíka nějakým způsobem urazíte či naštvete, nepromluví s vámi klidně několik dní, dokud se mu neomluvíte. Nebo do té doby dokud od vás něco nebude potřebovat, protože v ten moment je to on kdo přijde a omluví se.
Preston je ten typ člověka, který se nadchne pro určitou věc a vydrží u ní do té doby dokud jí nedodělá. Pokud se mu však něco nedaří, pokouší se o to tak dlouho dokud se mu to nepovede. A když by se přeci jen stalo, že onu věc zkazí, nedá si pokoj dokud nepřijde na to, jak to, že se mu to nepovedlo.
Má rád zvířata, hlavně psy a kočky, a však třeba takové hady, myši a pavouky nemůže ani vystát. Nelíbí se mu ten pocit, že by na něco takového měl sáhnout, protože je to prostě fujky. Takovými hnusnými tvory ho bráška často straší. Na rozdíl od Petříčka mu stačí jen čtyři hodiny spánku, aby byl ráno fit a úplně normálně fungoval.


Prestíkova rodina není tak úplně rodina normální. Jednak proto, poněvadž jeho rodiče žijí tzv. na psí knížku (a to prosím žili už dávno před anulací sňatků kouzelníků s mudly, ostatně, politika jde tak trochu mimo ně), druhak proto, poněvadž se snaží žít převelice ekologicky a v souladu s přírodou. Ale to, co je na celé rodince nejdivnější, je asi fakt, že Preston má dvě maminky, které má strašně moc rád.

Roderic Powell je Prestonův tatínek. Mudlovský akademický malíř a možná trochu avantgartní umělec, pracující na svých dílech s využitím recyklovatelných i nerecyklovatelných starých nepotřebných věcí a harampádí, se vyznačuje hlavně zarostlou bradou a hustou hřívou světlých vlasů, v nichž má zapletené (ostatně jako ve vousech) copánky, a neustálým přátelským úsměvem, odrážejícím se i v pomněnkově modrých očích, skrytých pod možná trochu hustším obočím. Stejně jako někteří jiní, se Roderic zhlédl v ideologii hippies, takže nejenže jako otec, vzor nebo někdo, kdo by měl vychovávat malé dítě, stojí za starou bačkoru, ale třeba také odsuzuje manželství jakožto svazující klec, bránící rozkvetení skutečné lásky - která je tu samozřejmě pro všechny, a nezáleží na věku, národnosti, původu, vyznání nebo pohlaví. A to je možná jeden ze základních důvodů, proč má Preston dvě maminky místo jedné.

Aisha Goldwine či mamča č. 1 je mladá žena, tmavší pleti, s dlouhými černými vlasy a s oříškově hnědýma očima. Do vlasů si často zaplétá různé korálky, pírka, kytky a další věci, které se jí zrovna dostanou pod ruku. Jedná se o biologickou matku Prestona a tedy i nejlepší kamarádku Anette, matky Petera. Popravdě by málokdo řekl, že zrovna Aisha je Prestíkova matka, protože jediné co po ní tak zdědil je výška, jinak si nejsou skoro vůbec podobní. Ani jeden si tím hlavu moc neláme.
Jedná se o kouzelnici nečistokrevného původu, která v Bradavicích studovala v Mrzimoru, kde se také seznámila právě s matkou Péti. Na škole našla velikou oblibu v Přeměňování a lektvarech a po vystudování školy se rozhodla dát na dráhu lékouzelníka. Je to veganka a podobně jako Anette, ani ona nenutí nikoho ze své rodiny, aby se jím také stal. S ideologií je na tom stejně jako Roderic a její nejlepší kamarádka, což se asi pozná už jen z toho, že všichni společně žijí v jednom domě a rozhodně jí nevadí, dělit se o Roda s Anette.

Anette Creeweyová aneb mamča č. dva. Je to biologická matka Péti a tedy i nejlepší kamarádka Aishi. Je to žena, která se vzhlédla v ideologii hippies. Se svou kamarádkou mají společného partnera, Roderica.

Peter S. Powell je Prestonův o několik dní starší bratr. Nebo tedy spíše poloviční bratříček, se kterým mají stejného jenom tatínka. Preston ho má moc rád, vždyť zrovna s ním sdílí všechny svá tajemství, a také s Peterem zažívá všechna dětská dobrodružství. Pravdou je, že Péťa je z nich ten hyperaktivnější a vymýšlející různé kraviny. Jenže u Presti je ten problém, že se často nechá svým bratrem k oné kravině přemluvit.

Je samozřejmostí, že Preston má spoustu bratranců, sestřenic, tetiček i strýců, kteří povětšinou žijí podobně jako právě jeho rodinka. Avšak za zmínku stojí dědeček Stewart a dědeček Abraham. První zmiňovaný je tatínek Anette a druhý tatínek Aishi. Oba dědečkové jsou asi tak jediné osoby, které se snaží chlapce nějak vychovávat(ne, že by se jim to dařilo).
Preston neví čímž si to zasloužil, avšak děda Stewart má raději jeho než Péťu. Dědeček Abe tvrdí, že mu Peter připomíná jeho když byl malý a má také o něco více rád než svého vlastního vnoučka Prestona.


Bylo úterý dvacátého čtvrtého srpna roku 1965 když se Preston rozhodl, že už se dále nechce tísnit v maminčině bříšku, a tak se několik minut po třetí hodině ranní rozezněl jeho brekot. O pár dní dříve na svět přišel jeho bratříček Peter, ze kterých už od mala byla nerozlučná dvojka.
Protože vyrůstali v okolí podobných rodin jako je ta jejich, nikdy jim nepřipadalo divné, že mají dvě maminky a jednoho tatínka. Teprve když začali chodit na mudlovskou školu zjistili, že to není tak normální jak si mysleli. Preclíkovi to ani přesto nevadilo, protože byl spokojený s tím jak žije a rozhodně neměl nic proti tomu, že jeho rodiče nejsou sezdaní a Peter to viděl stejně. Spolužákům to podle všeho vadilo a možná proto začali Prestona šikanovat. A nebo to bylo kvůli tomu, že ho všichni považovali za šprta, protože společně s Petříkem měli nejlepší známky. Jeho milovaný bratříček měl to štěstí, že jemu se šikanování vyhnulo. Preclíček v tomto případě, alespoň zjistil, jaká je to výhoda mít staršího brášku. Peter po zjištění, že jeho bratříček je šikanovaný zakročil, a i když to nějakou dobu trvalo, vše se brzy vyřešilo a byli to právě bratři Powellové kdo nakonec stáli v čele třídy. Tedy takhle si to, alespoň oba mysleli. Přeci jen, nikdo si už ani na jednoho z nich nic nezkusil.
Mimo mudlovskou školu zažívali bratři různá dětská dobrodružství, protože měli docela volnost. A aby úplně nezvlčeli, vzali si je do parády jejich dědové. Když byl Preston u svého dědy Abrahama, byl Petřík u dědy Stewarta a naopak. Dědové byli přísní hlavně z důvodu, aby své vnoučky, alespoň nějak vychovali, když jejich rodiče jsou tak kapku neschopní. Dalo by se říci, že v případě Prestona to vyšlo, o Petříkovi už se to zas tolik říci nedá.
Preclík se vždycky těšil na návštěvu k dědečkům, protože oba dva měli obrovské množství knih, u kterých mohl strávit klidně několik hodin. Velmi si zamiloval Draculu od B. Stokera, ale ještě raději má Alenku v říši divů, a také její pokračování Za zrcadlem a co tam Alenka našla.
O Bradavicích a kouzelnickém světě slýchával od obou maminek a často se stávalo, že si jejich příběhy nechával vyprávět před spaním. Samozřejmě, že všem těm věcem věřil, protože maminky sem tam nějaké kouzlo doma použily. I přesto se krapet bál když se u něho projevili kouzelnické schopnosti. Někdy se mu stalo, že mu vyrostly právě zasazené květiny. Jindy zas, když měl sníst něco co nechce, jídlo samo od sebe začalo levitovat.
Podobně jako u Petříka, i jeho talentu si nakonec doma všimli a jeho milovaná maminka mu začala o Bradavicích o to více vyprávět. Samozřejmě, že se Preclík velice na odjezd do oné školy těší. Teď už jen, aby mu přišla sova s dopisem.

Preston si samozřejmě školu zamiloval, ale v posledním ročníku se na něj dělo už až moc věcí. Situace mezi nečistokrevnými a čistokrevnými nebyla dobrá většinu času, ale na jaře roku 1983, pár měsíců před zkouškami OVCE, se situace vyhrotila natolik, že ho rodiče ze školy vzali a bylo jim jedno, že jí vlastně nedokončil. Zdraví jejich syna pro ně totiž bylo důležitější, než nějaký papír s dokončením školy. Prestonovi to vyloženě nevadilo, protože nechtěl v tuhle chvíli být v kouzelnickém světě, doslova se bál o život.
Začal tedy žít normální život, nebo se o to alespoň pokusil.





• Váček s penízky
• Vlkodav jménem Merlin, kluci ho dostali k pátým narozeninám. Preclíkovi je líto, že si ho nesmí vzít sebou do Bradavic.
• Kompletní školní uniforma


• Je to levák, ale dokáže docela obstojně psát i pravou rukou
• Má obrovskou sbírku bot, které si sám vylepšil různými barvami
• Příbuzní mu občas říkají Preclíku. Nechápe proč a nelíbí se mu to.
• Má opravdu rád květiny
• Líbí se mu hippísácký styl žití
• Velice ho baví malovat, avšak své výtvory nikde neukazuje
• Společně s bráchou vlastní vlkodava jménem Merlin

Výsledky z NKÚ
Vynikající - lektvary, přeměňování, pokt, věštění, studia mudlů, runy
Nad očekávání - opčm, kouzelné formule, astronomie

_________________

EDITY KARTY

| +

23.2.2015 Přidána hůlka :3
2.4.2015 Přidána kolej, přepsán věk
26.4.2015 Připsána kouzla z přeměňování a první talent + známé postavy(viz. níže)
16.6.2015 Připsána kouzla z OPČM, KF, přidány lektvary + druhý talent :3
31.1.2016 Připsána kouzla z OPČM, KF + lektvary, bodík k lektvarům. Přepsán ročník, věk, pozměněn vzhled a povaha.
28.3.2016 Přidána boží grafika od Maeve :3 lehce pozměněn vzhled, aby se lépe hodil k novému fc.
]2.10.2016 Přepsán ročník, přidán bod k lektvarům, přidány lektvary (Sršící roztok, Matoucí utrejch, Protijed na málo běžné jedy, Lektvar vytrvalosti, Drmolící dryák), kouzla z KF (Povzbuzující kouzlo, Pulírexo, Aqua Eructo, Flagrate), kouzla z přeměnování (Quietus, Sonorus, Scribblifors, Avis, Avifors, Lapifors) a OPČM (Riddikulus, Everte stati -> první úroveň, protego -> druhá úroveň, petrificus -> třetí úroveň). Taky pozměněn trochu vzhled, přidáno tetování -> Vše za třetí ročník.
23.2. 2017 - navýšen ročník, připsány kouzla z obrany, kf, přeměňování, lektvary a věci za runy

Update po NKÚ
- Přidány 100% kouzla + přemisťování
- O tři body navýšeny lektvary (2 za nkú, jeden přesunut z létání, které je teď na nule)
- Zapsány dva lektvary -> Veritasérum, oslepující odvar
- 3 nových kouzel na první úroveň za 3 povinné zkoušky -> Ascendio, Defodio, Ebublio
- Připsány známky.
Schválně jsem toho nenavyšovala/nezapisovala víc, i když jsem mohla.

Aktualizace.

_________________