Ashley se s ním rozhodně nechtěla hádat o to, jak moc je jí dlužný, protože ona to nedělala kvůli tomu, aby se jí cítil zavázán. „Vzpomeňte si na to, až vás ministerstvo vyšle pochytat ty bídné rebely…“ zamumlala a zadívala se mu zpříma do očí, aby pochopil, co tím chtěla říct. Nemyslela si, že by je Aaron zatýkal rád, ale mnohem raději by je viděla na svobodě než v Azkabanu. A pokud tomu mohl trochu pomoci, pak mu ona pomáhala velmi ráda.
„Thawneovi byli odjakživa talentovaní na léčivá kouzla, takže se není čemu divit. Uvidíme, co ti nejmenší… ale Veronica je ještě malá, aby se to u ní pořádně projevovalo. Teprve začala chodit do Bradavic,“ pousmála se, a když Aaron zmínil šťastného otce Aldwincklea, maličko se zamračila. „Přesně tak se jmenuje. I ten malý. Keilan Aldwinckle,“ broukla zmateně, ale brzy jí vysvětlil, jak na onoho Aldwincklea vlastně přišel. „Tak to bude on,“ přikývla souhlasně a znovu se pousmála. „Jen teď neučí Péči ale Obranu a je to prý ředitel zmijozelské koleje.“ Její sestřenka nikdy nevypadala, že by měla až takové ambice, aby si pořídila takového partnera, ale Ashley si byla skoro jistá, že kdyby Tina chtěla, svým nevinným kukučem by okouzlila i samotnému ministra.
Co se tykání týkalo, Ashley byla ráda, že Ron netrval na tom, že jí bude nadále vykat, takže pozvedla svůj deštníčkový drink, aby si s ním připila. „Na tykání,“ broukla spokojeně a s úsměvem na rtech, načež té divočiny trochu upila. A zas tak špatné to nebylo. „Jestli mi to zachutná, máš mě na svědomí!“

_________________

Ron se Ashley upřeně zadíval do očí, načež pomalu přikývl. „Vzpomenu si, na to se můžete spolehnout,“ ujistil ji s vážnou tváří. Ron se konec konců nedal k bystrozorům proto, aby dělal poskoka ministerstvu – chtěl se stát bystrozorem proto, aby měl více možností, jak pomáhat těm, kteří to potřebují, tedy utlačovaným nečistokrevným kouzelníkům. Tím pádem i rebelům. Byl si naprosto jistý, že až přijde na volbu stran, přikloní se k rebelům, o tom ani na chviličku nepochyboval. Ale dokud mohl být dvojím agentem a být tak rebelům užitečný, hodlal hrát svou roli.
„Kdo ví, třeba z ní vyroste Thawneová jaksepatří,“ okomentoval Veronicu s úsměvem. „A co další Thawneové? Jsou ještě nějací z té mladší generace?“ vyzvídal s upřímným zájmem. Ash podle všeho děti neměla, za což byl Ron docela vděčný, vzhledem k tomu, že s ní hodlal randit, když to klapne, ale to neznamenalo, že se o další generaci lékouzelníků nepostaral nějaký jiný Thawne, že. „No tak to je gól,“ uchechtl se Ron nevěřícně, jakmile mu Ashley potvrdila, že tatínkem toho malého Keilana je opravdu Keilan Aldwinckle. „Takže profesor Bručoun má dalšího prcka, to je fakt síla. A učí obranu? Takže konečně dosáhl svého,“ okomentoval to. „Fajn, jsem celkem rád, že jsem z Bradavic včas utekl.“ Mít Aldwinckla na obranu proti černé magii, to bylo to poslední, po čem Ron během svého studia toužil.
Aaron věnoval své půvabné společnice další ze svých úsměvů, pozvedl ten barevný drink ozdobený deštníčkem a vzápětí trošku usrknul. Vážně to nechutnalo špatně, ačkoliv ty barvy byly trochu děsivé... „Dobře, budu s tím počítat,“ uculil se Ron pobaveně a v očích mu opět přeskočily jiskřičky. „Takže se mám začít obávat toho, že začneš tancovat na stole, nebo tak něco? Já jen abych věděl, na co se mám připravit...,“ popíchl jí a zatvářil se jako zosobnění nevinnosti, andílek k pohledání.

_________________

Ashley nechala rebely na pokoji, protože víc toho po Aaronovi rozhodně žádat nechtěla, ani to, aby všechny ty chudáky z Azkabanu proti vůli ministra propustil, protože to by byla sebevražda. A takového sympatického mladíka by prostě byla škoda, ne že ne.
I když si byla téměř jistá, že její strýc by ze své vnučky měl raději plnohodnotnou Thawneovou s ambicemi lékouzelnice, dle Tininých slov to skoro vypadalo, že malá Verunka bude po tatínkovi víc, než se zprvu zdálo. A to Oliverovi dělalo nemalé vrásky na čele. „Kdoví. Její dědeček by z toho měl určitě radost,“ odvětila s úsměvem. Samozřejmě, že ani Oliver nebyl zrovna rozený Thawne, ale když se ke slovu nedostala jeho Howellsovská stránka, vlastně mezi jejich rodinu skvěle zapadal. „Můj bratr má syna, ale těžko říct, co vyroste zrovna z něj. Možná famfrpálista,“ broukla Ash pobaveně, protože si dovedla představit, že jestli něco malý Dylan po Paulovi podědí, bude to jeho láska k rychlým košťatům. Co se Keilana staršího týkalo, Ashley na chvilku zamrzl úsměv na rtech, protože popravdě, ona ho sice neznala, ale spoléhala se na Tinino vyprávění, kde Keilan obvykle figuroval jako milý a sympatický muž s trochu komplikovanou rodinnou situací. Radši to nekomentovala, protože se s Aaronem o někom, s kým si ani nepotřásla rukou, nechtěla hádat. A rozhodovat se, jestli věřit vlastní sestřenici nebo Aaronovi? To se jí věru nechtělo.
Navzdory divokému vzhledu chutnal drink s deštníčkem překvapivě dobře, ale taky pěkně rychle stoupal do hlavy, takže Ashley se usmívala po pár locích jako letní sluníčko. „Tanec na stole je teprve začátek!“ poučila ho pobaveně a zasmála se. „Ale když překročím jistou hranici, začnu být spíš ospalá a příliš přítulná. Takže jeden drink bude bohatě stačit,“ mrkla na něj rozverně.

_________________

Ron rebely celkem rychle pustil z hlavy, protože si teď nechtěl nepříjemnými myšlenkami kazit večer. A hlavně ho nechtěl kazit Ash. S úsměvem ve tváři poslouchal její vyprávění o příbuzenstvu, přičemž sledoval její tvář a v očích mu tu a tam přeskočila nějaká ta nezbedná jiskřička. „Famfrpálista?“ Ron povytáhl obočí a zatvářil se pobaveně. „Ale od lékouzelnictví k famfrpálu to je docela skok, ne? A famfrpálisty v rodině nějaké máte?“ zeptal se se zájmem. Bral to jako fajn příležitost dozvědět se o Ashley něco víc, než jen to, že pracuje u Munga jako lékouzelnice a je nehorázně sexy. No Aarone, styď se!
Ani Aldwinkla nehodlal Ron drbat, protože byl všechno, jen ne drbna, a navíc ho život profesora Péče, respektive Obrany proti černé magii, ani trošku nezajímal. Pravděpodobně už ho nikdy v životě neuvidí, takže neměl potřebu udržovat si přehled o tom, jak si Keilan Aldwinckle žije.
Co se drinku týkalo, Ron měl to štěstí, že byl docela zvyklý pít, takže ho pár loků nemohlo odrovnat. I on se ale začínal cítit daleko víc uvolněně a úsměvy na jeho rty utíkaly až moc často. „Jeden drink je málo,“ pronesl přesvědčeně a zamrkal jako nevinnost sama. „Příliš přítulná? Ale nepovídej... To bych chtěl vidět,“ podotkl pobaveně a v očích mu přitom vzplanuly plamínky. Kdyby se Ashley navíc tulila k němu, ani trošku by mu to nevadilo. A on po větší dávce alkoholu taky míval nutkání k někomu se lísat, jako kocour, který chce drbat.

_________________

„Zdravotníci jsou běžnou součástí famfrpálového týmu, to byste měl vědět,“ pokárala ho naoko, ale koutky rtů se jí stejně stočily do jednoho z těch vřelých úsměvů, kterými na něm nešetřila. „Bratr je blázen do rychlých košťat a vůbec bych se nedivila, kdyby to Dylan zdědil po něm. Ale kdoví, třeba z něj nakonec bude bystrozor,“ pokrčila rameny. Byla si jistá, že by chlapce nikdo do ničeho nenutil, protože to se u nich v rodině nepěstovalo. Každý měl právo na své vlastní chyby, ať už kariérní nebo ty vztahové, a zbytek rodiny tu vždycky byl, aby pomohl chybu napravit nebo alespoň zmírnit její následky, když už se nic napravit nedalo.
Uvolněná atmosféra a pár promile navíc v krvi se na Ashley projevovaly vcelku roztomilým způsobem, protože se neustále usmívala a v očích jí přeskakovaly jiskřičky, div od nich okolní dřevěný nábytek nechytil jasným plamenem. Co na tom, že byl Aaron podle všeho o něco mladší, stačilo, že byl sympatický a vedl takové řeči, že se jen těžko odolávalo nahozené udičce. „Vidět? Takže by ses jen koukal?“ zeptala se pobaveně, načež si dala ruku před pusu, a rozesmála se, protože to neznělo zrovna tak, jak chtěla, aby to znělo. „Promiň…“ Ashley bylo po hodně dlouhé době zase jednou dobře, takže když nakonec ten drink dopila, poprosila obsluhu o ještě jeden. Kdepak, tyhle míchané drinky nebyly nic pro ni, na rozdíl od whisky stoupaly do hlavy tak rychle, že už málem nevěděla, kde je pravo a kde levo.

_________________

Ron se pobaveně uculil a zakroutil hlavou. „Myslel jsem to spíš tak, že zdravotník jen tak nesedne na koště a nezačne se věnovat famfrpálu,“ podotkl, nicméně na chvilku se pozastavil nad tím, že to vlastně skoro nedává smysl, a že se mu možná díky tomu drinku jazyk plete víc, než by si připustil. Ať už pili cokoliv, bylo to docela silné a opravdu to stoupalo do hlavy rychle. Ron začínal pochybovat o tom, že bude za chvíli ještě schopný formulovat své myšlenky srozumitelně, a že se nebude jen pitomě uculovat. „Jo tak,“ přikývl chápavě, když mu Ashley objasnila, že je její bratr blázen do košťat a možná se to dědí. „S tím bystrozorstvím ať radši počká, až se doba dostatečně uklidní,“ zamumlal a nepatrně se přitom ušklíbl.
Přiopilá Ashley byla neskutečně roztomilá, takže z ní Aaron nedokázal spustit pohled snad ani na chvilku. A neuvědomoval si, že on musí vypadat podobně – neustále se uculoval a v očích mu tančily jiskřičky. Dokonce se mu motala hlava, bylo ovšem otázkou, zda za to může ten drink, nebo Ashleyina společnost. Vsadil by spíš na to druhé. Když zaslechl její slova, uvolněně se zasmál a vzápětí pobaveně zakroutil hlavou. „Třeba ne,“ odvětil, upřel pohled zpátky na Ash a vyzývavě povytáhl obočí. „Klidně bych se stal tvou obětí na tulení,“ přiznal a nabral ve tvářích nepatrně červenější barvu. Jemu by rozhodně nevadilo, kdyby se Ashley rozhodla, že se chce tulit, a že se chce tulit k němu. Aby nebyl pozadu, objednal si též další drink, jakmile ten první dopil. „Já ani nevím, co to vlastně pijeme,“ podotkl po chvilce zamyšleně. „Ale možná bych to nazval Drinkem Přítulou,“ dodal a uchechtl se.

_________________

Ashley se naoko urazila a zakývala Ronovi ukazováčkem před obličejem. „To není pravda, my jsme flexibilní!“ zastala se sebe i kolegů, a především svého bratra, který by na to koště s klidem sedl a předvedl ve vzduchu slušný výkon. Určitě nebyl jediný, kdo by toho byl schopný, i když co slyšela o Verunce, tu létání na koštěti zrovna moc nenadchlo. Možná měla vážně nakročeno ke kariéře lékouzelnice. Zbytek rodiny už neřešila, protože doba nečistokrevným zrovna nepřála, pokud se nerozhodli přidat na stranu ministerstva.
Aaronův úsměv, alkohol a celá atmosféra Ashley vháněla červenou barvu do tváří, která neměla nic společného s rozpaky. Bylo jí pořádné vedro ve všech ohledech, a když Ron podotkl, že by se klidně stal její obětí na tulení, přišlo jí to tak roztomilé, že se rozněžněle usmála, a natáhla k němu ruku, aby ho pohladila po tváři. Rozhodně mu ale neřekla, že je roztomilý, protože to bylo určitě to poslední, co chtěl mladík jako on slyšet. „Taková nabídka se jen těžko odmítá,“ vypadlo z ní místo toho, ani nevěděla jak. A to měla jen jeden drink! Co bude dělat po tom druhém?
Brzy zjistila, že druhý drink nebude jen cesta do pekel, ale také jízdenka domů, protože po dalším by ji už Aaron musel odnést až do postele. A ač to byla neskutečně lákavá představa a Ashley se nad tím chvíli nepřítomně usmívala, chtěla domů dojít po svých. „Doprovodíš mě?“ zeptala se a nevinně na něj zamrkala, jakoby snad neměla žádné postranní úmysly. Měla. Popravdě na nic jiného skoro ani už nemyslela a ani se za to nestyděla.

_________________

Ron zašilhal na Ashin ukazováček a pobaveně se uculil. „Dobře, už mlčím,“ brouknul a zvedl ruce v obranném gestu. Usoudil, že už se v tom radši nebude vrtat, aby Ashley nakonec třeba neurazil doopravdy, což by udělal jen nerad, ale přeci jen už přestával kontrolovat svůj jazyk, za což mohl ten zpropadený barevný drink.
Ashley nebyla jediná, kdo měl červené tváře, protože i Aaronovi stihl alkohol docela dost stoupnout do hlavy a obarvit jeho tváře do sytě červené, za kterou rozpaky nemohly. Možná je ještě před chvílí občas cítil, ale teď už ne, otrkal se rychle. Navíc se v Ashleyině společnosti cítil dobře a skoro měl pocit, že se baví se starou známou (mladou sexy známou), takže se choval docela uvolněně a otevřeně. Na chvilku zavřel oči, když ho pohladila po tváři, a jeho úsměv, který mu z obličeje nemizel snad ani na chvilku, se ještě rozšířil. Když oči zase otevřel, dováděly mu v nich jiskřičky. Ne, pořádné jiskry. Ještě než Ash stačila stáhnout ruku zpátky k sobě, chytil její tlapku a vzal ji do dlaně. „Tím pádem jsem se právě oficiálně stal tvou tulící obětí,“ pronesl téměř obřadně, načež se pobaveně zazubil a těma jiskřícíma očima se zadíval do jejích kukadel.
Ronovi druhý drink stačil k tomu, aby se nepřestával pitomě uculovat, a aby se jiskry v jeho očích změnily v lesní požár, který vzplanul ještě víc, když se ho Ash zeptala, zda ji doprovodí. Zatvářil se potěšeně, široce se usmál a pomalu přikývl. „Moc rád,“ zavrněl v odpověď. Ani on nemohl popřít, že má postranní úmysly. Ono se Ashley prostě nedalo moc odolávat, že... A jestliže ty postranní úmysly měla taky, nebylo co řešit.
Ron dopil svoje barevné pitíčko, a po chvíli zavolal obsluhu, aby mohl všechny ty drinky zaplatit. „Tak půjdeme?“ zeptal se vzápětí Ashley a neubránil se nedočkavému úsměvu. Když vstal, gentlemansky jí nabídl rámě, ačkoliv to zřejmě ve výsledku moc gentlemansky nevypadalo a dost možná si cestou k Ash domů byli vzájemnou oporou.

>>

_________________

<<

Na rozdíl od vánočních prázdnin Scarlet ve škole na ty jarní nezůstávala, protože se tam jednoduše nic moc nekonalo, rozhodně nic tak pompézního jako vánoční ples, a nebyla ani prefektka, aby ji tam držely povinnosti. Zatímco doma na ni čekali sourozenci s rodiči, a i když jí Sky s Ebony většinou skákali po hlavě, rozhodně je viděla ráda, protože ne všechen kontakt nahradí sovy a dopisy. Letos byli ovšem mladší sourozenci jako utržení ze řetězu, poněvadž Scarlet bylo již sedmnáct, mohla tedy kouzlit i mimo školu, čehož ti neplnoletí rádi využívali a Scarlet jim stejně ráda plnila přání a společně s nimi dováděla matku k šílenství. Dlouho jim to nevydrželo, dnes ráno maminka řekla dost a přímo Scarlet nakázala, aby si udělala výlet do Londýna. No, ne že by Scarlet protestovala, stejně se tam jeden den chtěla vydat. Poté, co svatosvatě Skyovi, Ebony a dvojčatům naslibovala, že jim něco přinese (přičemž postranní zamrkání naznačovalo, že to asi nebude něco, co by rodičové zrovna schvalovali), se s rodinkou rozloučila a přemístila se do Londýna. Přesněji řečeno před irskou hospůdku s příznačným jménem Na Konci Duhy. Byla tu už několikrát, i když nikdy ne sama, ale všechno je jednou poprvé, že. Scarlet navíc měla celkem hlad a z těch kouzelnických možností, kam by se mohla vydat na asi trošku pozdní snídani, se jí irská hospůdka zdála prostě nejlepší (= rozhodly to za ni ententýky). Nebudeme to už dlouho zdržovat, po několika minutách už Scarlet seděla na židli u menšího stolku, od kterého byl fajn rozhled na celou místnost, které ale dívka žádnou pozornost momentálně nevěnovala, protože byl před ní plný talíř vepřových klobásek, vajíček, fazolí, opečeného chleba, zkrátka všeho, nad čím se jí už sbíhaly sliny. Plus vedle stál hrnek s kouřící kávou. Hmm, možná bych se pak mohla mrknout za tátou do práce, zadumala se Scarlet, zatímco se posléze pomalu pustila do bohaté snídaně.

_________________

<<<

Atticus ten den považoval za nejhorší ve svém životě a to teprve začal. Sotva vešel do dveří ministerstva, obratem mu bylo sděleno, že dnes se bude pohybovat v ulicích, protože jim někdo anonymně oznámil, že rebelové chystají nějakou větší akci, a bylo třeba vypátrat víc. A kde jinde začít pátrat než v hospůdce, o které se šuškalo, že je rebelům nakloněná, ačkoliv to nikdo z ministerstva nikdy nedokázal. Atticus se tedy dobrovolně vzdal hlídkování v ulicích a zamířil na místo, které mělo být podle všech indicií sídlem zla.
První, co musel oželet, byla klasická uniforma i na míru šitý oblek, protože něco takového se na sledovačku nehodilo. Naštěstí ministerstvo nevyházelo i nečistokrevné kouzelníky, takže se nějaké to mudlovské tričko, džíny a kožená bunda našly, a dokonce Atticovi i padly. Do irské hospůdky tak vstoupil fanoušek Deep Purple, ve kterém by ministerského synka nikdo nepoznal. I tak ale zvládal přitahovat pohledy svého okolí. Krátce se podrbal na hlavě a posadil se přímo na bar k živě diskutující dvojici mužů, jen aby se dozvěděl, že jeden zrovna mířil domů po noční šichtě v nemocnici, zatímco druhý se tam chystal. Kdyby nebylo brzké ráno, asi by si dal panáka whisky na nervy, nicméně takhle požádal jen o kávu a nenápadně se rozhlédl okolo. Scarlet v první chvíli nepoznal.

_________________