Nepříjemná epizodka s nafrněným závodníkem, který si asi myslel, že mu patří celé závody, skončila výhružkami a jeho odchodem, takže se Charlie vrátila zpět k Leslie a jejímu nadšení do famfrpálu. „Každý tým, ať už školní nebo profesionální, má svoje neshody. Nemůžeš si sednout se všema, to by byl zázrak,“ ušklíbla se Charlie nad myšlenkou, že by snad vždycky se všemi spoluhráči vycházela přímo ukázkově. Nedalo se to, na to byl ten sport příliš plný adrenalinu a vlastních ambicí každého hráče. Snadno došlo k hádkám a konfliktům, které kazily soudržnost týmu, a ne pokaždé se z toho podařilo vybruslit. Občas někdo odešel nebo byl odejit, to se stávalo. „Vážně?“ povytáhla obočí, když Leslie zmínila, že by se famfrpálu ráda věnovala profesionálně, a zhlédla ji od hlavy až po paty kritickým pohledem. Velké plus měla za ten závod, kdy opravdu dokázala, že to na koštěti umí. Charlie se po chvilce váhání rozhlédla po davu, kde zbystřila zrzavou hlavu Blainea McKaye i culík Seana O’Callaghana, na které pronikavě hvízdla, protože se k nim chtěla připojit. „Uvidím, co se dá dělat. Myslím, že po tom závodě nebude žádný větší problém na tebe někoho upozornit,“ mrkla ještě naposledy na Leslie. „Užij si koště.“ A s těmi slovy se prodrala ke spoluhráčům. Určitě měla co zapíjet, i když většinu výhry hodlala věnovat sponzorským darem nemocnici.

>>

_________________

T. M. McTavish

Leslie vyprovodila toho nebožáka pohledem a víc už si ho nevšímala – Charlie byla daleko zajímavější společnicí. „Já vím, že ne, ale tohle není jenom o tom, že si prostě nesedneme...,“ zamumlala s úšklebkem a pokrčila rameny. Charlie do toho neviděla, takže tomu nemohla moc rozumět, a Leslie jí to rozhodně neměla za zlé. Nicméně zůstala odhodlána, že z týmu prostě odejde. K tomu, aby se stala profesionální famfrpálistkou, přece nepotřebovala hrát v kolejním týmu. A ona teď, na rozdíl od Ginger, měla kontakty, ha!
„No, vážně,“ přikývla odhodlaně a pod Charliiným pohledem se ani nezavrtěla. Stát se famfrpálistkou na profesionální úrovni, to byl její cíl a nic jí nemohlo zastrašit natolik, aby to aspoň nezkusila. Navíc byla po tom dnešním závodě ještě odhodlanější, než kdy dříve, protože když se nevysekala, znamenalo to, že přeci jen něco umí a trochu toho talentu má. „To myslíš vážně?“ vyhrkl nadšeně, když Charlie pronesla, že po tom závodě nebude těžké na ni někoho upozornit. Leslie zasvítily oči jako reflektory a rty se jí roztáhly do širokého úsměvu. „Děkuju!“ houkla za odcházející McTavishovou ještě, než se sama vydala najít Remyho, aby mu mohla všechno povyprávět... a hlavně ukázat to nové a naprosto parádní koště, za kterým se teď všichni otáčeli.

>>

_________________

<<

Edíka honila mlsná. A navíc se mu stýskalo po Zmrzlinářství Floreana Fortescuea, neboť se během posledních měsíců nacházel mimo Londýn, takže neměl možnost ochutnat žádnou z nových příchutí zmrzlin. Kromě toho byl slušně mimo a neměl nejmenší tušení, co se mezitím v kouzelnickém Londýně odehrálo; revoluce šla prozatím pořád mimo něj. A asi to bylo dobře, protože Eddy byl přesně ten typ člověka, co se zvládá přimotat na špatné místo ve špatnou chvíli.
Teď kráčel Příčnou ulicí, vesele si hvízdal, jakkoliv situace v kouzelnickém Londýně byla neveselá, a energicky těkal pohledem kolem sebe. Působil jako člověk, který se předávkoval kofeinem a cukrem, ale faktem bylo, že se Eddy neptřeboval ničím předávkovat, aby byl hyperaktivní. A dnes po ránu měl energie na rozdávání, takže si dokonce občas vesele poskočil a zdravil i úplně cizí lidi, kteří na něj zůstávali civět jako na blázna. Párkrát si přišlápl tkaničku a málem nosem rozryl dláždění (nebo spíš dláždění rozrylo jeho nos), ale nedělal si z toho vůbec nic a vesele si vykračoval dál, jako by se nic nestalo.
Čím více se blížil ke zmrzlinářství, tím rychleji kráčel a snažil se přitom nevrážet do kolem proudících kouzelníků. „Ty jo, hustej klobouk, madam,“ prohodil obdivně, když ramenem málem sejmul vysokou dámu s kloboukem, na němž spala věčným spánkem vycpaná sova. Tohle bylo teď v módě? „Jé, vy máte kolem krku mrtvou lišku? A není vám jí líto?“ houknul pro změnu k jiné, která měla hábit s chlupatým zrzavým límcem a zákonitě jí v něm muselo být horko. Eddy se neubránil úvahám nad tím, jak by asi taková liška vypadala na jeho límci, a s hlavou někde v oblacích mířil s elegantností slona v porcelánu dál, přímo za dobrotami.

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

>>

Mallorca měla se zmrzlinářstvím od doby, kdy čekala Kendru, zcela jedinečný vztah. Dalo se to skoro nazývat nehynoucí náklonností. A protože o jejího malého uřvaného andílka zrovna pečovali prarodiče, nebylo nic zvláštního na tom, že si v temně modrých šatech s hvězdičkami vykračovala po Příčné, tvář skoro celou zakrytou obrovským pohárem naprosto úžasné karamelovo-karamelové zmrzliny polité karamelem. A sakra si to užívala. Tedy, aspoň do chvíle, kdy se jí povedlo ramenem vrazit do osoby, která se dost rychle nesklidila z cesty. Samozřejmě by tohle byla přežila v relativním klidu, kdyby si ovšem zároveň nepřiplácla lžičku karamelového potěšení na nos. Nehorázné! "Sakra, sakra, sakra!" vypadlo z ní, když po pár vteřinách zjistila, že na nos jazykem nedosáhne ani omylem. Doufala, že si toho nikdo nevšiml a raději se spolehla na brzy už ne tak sněhobílý ubrousek. Netrvalo to ani půl minuty, už se otáčela na toho chudáka, kterého sejmula, volnou ruku v bok, ve tváři výraz nejvyšší načuřenosti. "A vy! Nemůžete koukat na cestu?!" zeptala se povýšeně a cizince si pořádně prohlédla. Vypadal jako typický nadšenec, což byla špatná zpráva pro všechny části Mallorčiny osobnosti. Dokonce ani Mallory v dobrém rozmaru obvykle neoceňovala lidi, kteří mluvili rychleji, než dokázala chápat.

_________________

Eddy si nebyl jistý, jestli on vrazil do té mladé dámy, nebo ona do něj. Každopádně, skončilo to tak, že zabořila nos do karamelové zmrzliny, kterou mlsala, a měla jediné štěstí, že to Eddy neviděl, protože by to určitě nějak peprně okomentoval a dost možná by si vysloužil facku. Stočil k ní pohled až ve chvíli, kdy si nos otírala kapesníčkem, který pak už nebyl zdaleka tak čistý, jako ještě před okamžikem. „No pardon, slečinko!“ zvedl ruce v obranném gestu a zaculil se jako nevinný andílek. To mu totiž šlo dokonale.
„Ona je ta ulice taková dost úzká,“ pustil se do povídání, nehledě na to, že plácá úplné blbosti, „takže není divu, že občas do někoho vrazím, no ne? A nic se nestalo, ne? Váš nosík už je zase čistý, na oblečení žádnou skvrnu nemáte, zmrzliny vám taky zbylo dost...“ Eddy zamžoural na tu pochoutku, co si mladá paní nesla a zatvářil se mlsně. „Co to je za příchuť? Vypadá jako karamelová se spoustou karamelu navrch. Sakra, mám chuť na karamel. Slyšel jsem, že má Fortescue teď vzhledem k blížícímu se létu nějaké nové příchutě, je to pravda? Jeden kluk říkal něco o tropicky ananasové, není to úžasné?“ vychrlil ze sebe a oči mu zasvítily nadšením. „I když do dnešního počasí by se hodila spíš netropicky kokosová, co myslíte? Nebo možná banánová. A co netradiční příchutě, má nějaké nové? Naposledy jsem jedl slaninovou zmrzlinu se salámovými fazolkami a chutnala fakt divně. Já jsem spíš na to sladké,“ mluvil dál s nadšením sobě vlastním, „nicméně dneska bych si tu slaninovou možná taky dal. Já vlastně ani nevím, na co mám chuť. Teda vím, že mám chuť na zmrzlinu, ale nevím na jakou...“ Eddy se rozjel a byl k nezastavení. Takže pokud Mallory neodešla, povídal nerušeně dál snad o všech příchutích zmrzliny, na které si vzpomněl. Bylo na ní, aby mu skočila do řeči a ukončila tak jeho nekonečnem zavánějící monolog.

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

Mallory navzdory viditelnému nebyla naprostý suchar, a taky se nemínila rozčilovat jen kvůli té nejúžasnější zmrzlině na světě, takže neznámého zhodnotila jako nepříliš nebezpečného jak pro zdraví, tak pro pověst. To vedlo k tomu, že maličko pookřála a přestala se tvářit jako kakabus. Místo toho - zatím netuše, jaký monolog se později dostaví - skoro až hrdě prohlásila: "Nejen vypadá. Je to doslova Karamelová hora," a dovolila si pousmání, které mohlo znamenat "jsem ráda, že se ptáte na chloubu mého života", stejně jako "a na tuhle zmrzlinu si ani nešáhneš, heč". Dost možná se chtěla zrovna otočit na podpatku a pokračovat v krasojízdě, ale to už se na ní zničehonic valil vodopád slov a ona zůstala jen šokovaně zírat. Jen občas se zmohla na nějaké to:
"Hmm. Hm, hmm." Jinak ale byla bezradná. Jistě, čekala společenské chování, ovšem tohle bylo hodně, opravdu hodně společenskosti najednou. "Ehm, makaróny se sýrem," vymáčkla ze sebe nakonec, zatímco přemýšlela nad svými možnosti. Zbabělý útěk či pokus o vyvážení rozhovoru? No, útěk na těch botách nepřipadal v úvahu. A ten muž byl docela sympatický, i když mluvil naprosté nesmysly ve velkém. "Neochutnáte?" zeptala se raději, ačkoli samozřejmě chtěla slyšet odpověď "ne, děkuji, nacpěte se", což se snažila dát najevo všemi svaly, co se jich v obličeji našlo. Zatím horečnatě probírala témata k hovoru. Ptát se na děti bez Kendry bylo přinejmenším podivné, nehledě na to, jak osobní to bylo téma, ptát se na jméno taky nebylo nic moc... i když ona se představit mohla. "Mallory Kingová, těší mě...?" zdvořile se odmlčela a dokonce se jí povedlo natáhnout ruku, tak jak to zdvořilí lidé kolem obvykle dělávali. "Jdete, hádám, dělat recenzi na zmrzliny od Fortescuea. Mluvíte jako úplný znalec," začala pomalu - samotné jí v tu chvíli připadalo, že jí smetánka nějak pokazila, protože ta slova mladé ženě zněla nezvykle suše. Snad bylo na vině vykání.

_________________

„Karamelová hora!“ zvolal Eddy nadšeně, jako by to byla nějaká mantra pro vzývání bohů. „To je tak boží název a ještě božtější zmrzlina, fakt. Karamel je prostě bomba, že jo?“ vyhrkl s širokým úsměvem ve tváři a svůj pohled zaměřil na dívčinu zmrzlinu, na kterou se mu sbíhaly sliny a usmyslel si, že hned poté, co ochutná u Fortescuea nové příchutě, si dopřeje ještě Karamelovou horu.
Na příchuť makarónů se sýrem zareagoval podobně nadšeně. „Páni! Já vlastně slyšel něco o tom, že Fortescue začíná sázet na italské příchutě – měly by letos být i boloňské špagety a parmezánová zmrzlina,“ poinformoval slečnu Kingovou vzdělaně a nezapomínal se přitom široce uculovat. Ani ve snu ho nenapadlo, že by svými slovy mohl mladou paní obtěžovat, nebo že by mohl mít problémy z toho, že se baví s čistokrevnou paničkou. To ale samozřejmě netušil. „Ochutnat? Jako od vás?“ zeptal se zmateně, protože si nebyl jistý, že jí dobře pochopil. Ale faktem bylo, že měl na tu karamelovou zmrzlinu šílenou chuť. Eddymu navíc nevadilo ochutnávat zmrzlinu od úplně cizích lidí, na tom přece nic nebylo.
Když došlo na představování, Eddy k dívce s nadšením natáhl ruku, stiskl její pacičku a vehementně jí s rukou zamával nahoru a dolu; normálním potřesením rukou by se to asi nazvat nedalo. Jenže Eddy nebyl normální, že jo. „Krushnic. Eddy Krushnic, těší mě,“ usmál se. Napadlo ho, že jméno King už někde slyšel, ale protože se v čistokrevných rodech nevyznal ani trošku, s žádnými významnými osobnostmi si ho nespojil. Edík navíc nedělal rozdíly mezi kouzelníky s čistou krví a kouzelníky mudlovského původu. Vždyť on byl z masa a kostí stejně, jako ona, no ne? „Recenze na zmrzliny!“ vydechl ohromeně, zmaten tím, že ho to také nenapadlo. „Tím bych se klidně mohl živit, co? Panečku, to by byla paráda, cpát se od rána do večera zmrzlinou a ještě za to dostávat zaplaceno. Ty jo, schválně se zeptám Floreana, jestli někoho takovýho nepotřebuje,“ prohlásil s nadšením. „Ale znalec fakt nejsem, jenom si rád udržuju přehled.“

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

"Jo. Jo, to je," souhlasila nejistě - ona to samozřejmě věděla, že je to boží, ale nebyla si úplně jistá, zda se o svůj názor chce dělit s cizím chlápkem. Ačkoli, ona se samozřejmě neměla zač stydět (protože combo bohatá+krásná+ne moc chytrá).
Musela ale přiznat, že jí zatím neznámý chlápek zaujal. Nebo aspoň jeho znalost její oblíbené pochutiny - na tu parmezánovou zmrzku si rozhodně musela počkat. To už ale přišlo na ochutnávání - Mallory s výměnou slin s cizími nikdy neměla nejmenší problém a sama soudila, že i přes prsten na levém prsteníčku by mohla někomu nabídnout zmrzlinu, ovšem... byla to její zmrzlina, ne? Místo odpovědi raději neurčitě škubla rameny. Ať si to rozhodne sám, ona ho o ujídání její ňamky prosit nebude.
Co ale Mallorku vážně vyvedlo z míry, to byl způsob, jakým jí Eddy potřásl rukou. Tmavovláska měla pocit, jako by měla každou chvíli vyletět do vzduchu. Když pustil její tlapku, rozhozeně se pokusila upravit si volnou rukou šaty - musela přeci zkontrolovat, jestli jí třeba nepřeletěly přes hlavu. V rychlosti pak přejela ty známější britské kouzelnické rody, jen aby seznala, že její nový známý bude čistokrevný jen těžko. Ne, že by to netušila. Řekněme, že někdo s takovým úsměvem, jako měl Eddy Krushnic, prostě nemohl být nějakým způsobem povýšený. Mallory to nijak zvlášť nevadilo - alespoň to znamenalo, že na ní nikomu nebude žalovat, že se ve volném čase (kterého měla hafo) přežírá jako keksíková příšera. Nadšení, které vyvolal její nápad, jí rovněž donutilo k úsměvu. "No to byste jistě mohl. Málokdy se podaří narazit na někoho, kdo je schopen ve spánku vyjmenovat všechny příchutě a abecedně je při tom seřadit," koutky opět zamířily vzhůru - kdyby tenhle chlápek napsal knihu, byla by to jedna z dvaceti knížek, které by si i přečetla. Možná by nad tím strávila půlku života (podle toho, jakým způsobem jenom mluvil, by jeho kniha měla tak tři tisíce slov a osm pokračování).

_________________

Eddy možná bral to pokrčení ramen jako tichý souhlas k tomu, aby ochutnal onu opěvovanou karamelovou horu, ale kupodivu usoudil, že to radši neudělá. Jeho mozek k němu na poslední chvíli vyslal varovný signál, že tahle panička vypadá nějak moc vznešeně, a že by z ochutnávání její zmrzliny mohl celkem snadno mít problém, kdyby ho někdo viděl. „Koupím si svou, ale díky za nabídku,“ zahlásil proto nakonec a vděčně se usmál, protože si té nabídky opravdu vážil.
Že mladou paní rozhodilo to energické potřesení rukou, to Eddy vůbec neřešil. Spíš by ho překvapilo, kdyby tohle někoho nerozhodilo. Zářivě se uculoval i nadále a ještě jedno si Mallory letmo prohlédl. Ne, nebyla mu povědomá, určitě ji neznal. To, že je někdo z čistokrevného rodu, přece neznamená, že by jej hned všichni měli znát. Kromě toho, v Londýně určitě bylo více Kingů a ne všichni byli čistokrevní, prostě shoda jmen, tak. A jak už bylo řečeno, Edík si stejně neudržoval přehled o tom, kdo je a kdo není čistokrevný. Možná by ale měl začít, vzhledem k situaci, která sužovala kouzelnický svět.
„Nejsem si jistý, jestli bych to zvládnul ve spánku,“ zazubil se pobaveně, „ale zkusit bych to rozhodně mohl. Hmm, vlastně je to fakt super nápad, až dojdu do zmrzlinářství, zeptám se Fortescuea, jestli by nechtěl, aby o jeho produktech někdo psal recenze. Mohlo by to vycházet v nějakém kouzelnickém plátku,“ uvažoval nahlas a tvářil se přitom zamyšleně. V očích mu ale neustále přeskakovaly ty nezbedné jiskřičky. „Teď se každá práce hodí a já zrovna nějakou sháním, takže by bylo super, kdyby to vyšlo.“ Eddymu to připadalo jako geniální nápad, který prostě musí klapnout. Určitě Fortescuea ukecá a chudák Florean ani nebude vědět, k čemu se vlastně upsal. Na to měl Edík talent, to jo.
„Nezdržuju vás?“ zeptal se po chvíli, ačkoliv mu na tom zase tak nezáleželo. Našel oběť, se kterou by si mohl chvíli povídat, a nehodlal se jí hned vzdát. Takže i kdyby Mallory zamířila pryč, Eddy by za ní pravděpodobně neodbytně klusal a mluvil a mluvil. „Poslyšte, nějakou chvíli jsem teď v Londýně nebyl, stalo se tu něco zajímavého?“ prohodil zvědavě a povytáhl přitom obočí.

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

Mallory spadl kámen ze srdce, když Eddy nabídku ochutnávky skutečně odmítl. Ani kdyby jí předložil osmdesáti metrový rodokmen čistokrevné rodiny, které by byl členem, nestoupl by u ní tolik v ceně. "Nemáte zač," usmála se a rovnou si dala pořádnou lžíci karamelového nebe, aby se jí zmrzlina ještě celá neroztekla.
Eddy zase o něco ztratil na lesku a záři, když se zase rozmluvil, až Mallory pocítila nutkání podívat se ostentativně na hodinky, ale přemohla se a ani ji to nebolelo. "Noviny se o vás jistě porvou, až se to roznese," schválila mu tedy s širokým úsměvem, kterým za studentských let oslepovala další zmije, které s bílými zuby obvykle do styku moc nepřicházely. A už vůbec to nikdy nečekaly od někoho ze svých vlastních řad, že.
Normální nafoukaná žena by asi znatelně ochladla, jakmile by zjistila, že muž, s kým mluví, je nezaměstnaný, ale protože Mallory s normálním světem nepřicházela do styku tak často, jak by si přála, a sama byla navíc naprosto bez práce, nějak to vzala jako samozřejmost. Ostatně, třeba byl bohatý. I když asi ne.
Otázka ohledně nedostatku času Mallorku velmi potěšila, protože to znělo prostě dobře a dokazovalo to, že muž, se kterým mluví jen tak na ulici a nabízí mu svojí zmrzlinu, má alespoň nějaké to vychování. Usmála se. "Ne, vlastně ne. Mám dneska volné odpoledne. Vlastně mám volná všechna odpoledne." Poslední slova jako by přímo zářila nezastíranou znuděností. Jistě, jí se líbilo, že nemusí nic, jenže... nemalovala si snad kariéru na koštěti? Z toho snu už skoro nic nezbylo. Snad jen zápal do závodů všeho druhu, kterých se ale přirozeně nemohla moc účastnit. I když vážně chtěla. "Když nepočítáme nové příchutě zmrzliny, pak už je tu myslím jenom ilegální závod, o kterém samozřejmě nic nevím, a který vyhrála ta McTavishová, od Supů," začala zvolna, načež rychle dodala, že "já jsem ho neviděla. Nestihla jsem to - Kendra zrovna nechtěla vůbec spát." Tu noc se na dcerku poprvé zlobila (nepočítaje období těhotenství), a tak se teď ztratila ve vzpomínkách, aniž by si uvědomila, že Eddy jen těžko bude vědět, kdo je Kendra.

_________________