←
Bastien se dostavil na příčnou chvíli po Grace, které si stejně moc nevšímal a zamířil přímo k Iggymu, který vypadal, jakoby vymetl pár Švédských lesíků. Ne, že by Bastien teď v létě nenavštívil sestřenku se svými bratránky, ale momentálně přišel docela slučně oblečený. Ačkoli i to jen pro ty, kterým připadal vzhled pozašívaný medvídek jako slušné oblečení. On se o to moc nestaral a do města se nijak zvlášť speciálně nepřevlékal.
"Zdar Iggy, to jsi ještě stihl cestou pozabíjet párek medvědů?" optal se žertovně, ruce posazené docela vklidu v kapsách. Grace si nevšímal a ani nehodlal začít, aby někdo říkal, že jeho sestřenka není nejúžasnější stvoření na planetě zemi, to jen tak nedopustil. Ginger byla jeho zlatíčko a vzor - teda společně s Elvisem a pár dalšími, nicméně ji znal a ty ostatní jen občas očumoval v sestřenčiných časácích.
Na zmrzlinu neměl chuť, sladké rád nijak zvlášť neměl, takže ani tu zmrzlinu jim obvzláště nezáviděl. Kdyby měli nějakou fajnou kytaru, asi by mu spadla čelist, ale ty dva na něco takovýho stejně netipoval, natožpak aby věděli, která kytara je dobrá.

_________________

| +

Iggy se sice rozhlížel kolem sebe, jestli náhodou neuvidí někoho ze spolužáků, ale společnost stejně nečekal. A už vůbec ne společnost praštěné Nelsonové, od které si přes prázdniny celkem rád oddechnul a děsil se toho, až na ni ve škole zase narazí. A ne, on na ni musel narazit už teď. Zdržel se ale veškerých negativních projevů, jako bylo protáčení očima a otrávené vzdychání, neboť Grace nevypadala nijak útočně, alespoň prozatím. Třeba se nesežerou, kdo ví.
„Nazdar,“ odvětil na její pozdrav a překvapeně zamrkal, když mu Grace naznačila, že je druhý kelímek limonády pro něj. „To jako fakt?“ zeptal se trošičku přitrouble, protože ho spolužačka upřímně zaskočila. Vzápětí si ale kelímek opatrně vzal a zrentgenoval jej pohledem, jelikož ho okamžitě napadlo, že je to nějaké podezřelé a že Grace tu limonádu možná něčím vylepšila. „A je to fakt limoška, jo?“ zamumlal tázavě, ačkoliv si byl vědom, že by dívku touhle otázkou mohl třeba i urazit, což kupodivu nechtěl. Grace se ale jeho obezřetnosti nemohla divit - všichni na škole věděli, jaké je to číslo, a Iggy neměl ani nejmenší důvod, proč jí důvěřovat.
Nakonec to ale risknul a limonády trošku usrknul. Vypadalo to, že je v pořádku, pokud v ní ovšem nebylo přimícháno něco, co začne působit později. „Tak dík. Bych ti za to něco dal, ale sušenky už jsem sněd a víc toho nemám, jenom smradlavý ponožky v batohu,“ pronesl s úšklebkem ve tváři. „Nechceš tu limonádu zaplatit?“ dodal poté, protože vážně nechtěl být jejím dlužníkem. A nenapadlo ho, že by tohle mohl být jakýsi akt usmíření. „A máš teda pravdu, že horko je fakt děsný - ve Skotsku to tak příšerný není, teď jsem se tam odsud vrátil,“ vysvětlil a znovu zamžoural do slunce.
Než z Grace ale stihlo vypadnout, proč za ním vlastně přišla, objevil se u nich ještě Bastien, k němuž Iggy od incidentu s Jasmine v Prasinkách zaujímal celkem neutrální postoj. Pro jistotu. „Čau,“ pozdravil i jeho, načež blýsknul úsměvem a trošku se napřímil, protože se hodlal pochlubit tím, proč vypadá jako prasátko. „Ne, jsem byl se strejdou na terénním výzkumu. On zkoumá kouzelný tvory, víš,“ vysvětlil. „Sledovali jsme jednorožce. Celej tejden! A bylo to fakt hustý.“

_________________

No, Iggy nekousal. To bylo jednoznačné plus. Nevím, co jsem čekala, jestli nějaké sprosté odmítnutí, nebo vynadání do nenormálů.. ale hošan se choval normálně, jakože fakt. Žádné urážky ani posměšky. Byla jsem opravdu ráda a oddechla jsem si. Takže si vysloužil i malý úsměv.
„No jasný,“
mávla bych packou, kdybych ve druhé nesvírala další kelímek.
„Jestli chceš, tak si vyber kelímek sám a já se napiju z toho druhého. Nebo si z obou usrknu, pokud by ses neštítil. Vážně je v tom jenom limča,“
ujišťovala jsem Iggyho a horlivě jsem při tom pokyvovala hlavičkou. Když se Iggy napil, zatvářila jsem se spokojeně a kluk si vysloužil další úsměv. Brala jsem to jako dobré znamení. Je zřejmé, že spolu nějak vycházet můžeme. Třeba jsme podobně praštění a možná proto jsme si nesedli... a když to vezmu z odstupu, tak se vlastně nic až zas tak hrozného nestalo. Navíc jsem velká holka a kluci jsou občas divní, tedy krom Darrela, protože ten... ách jó... ten byl tak krásnej. A po prázdninách ode mne dostane fretku, aby věděl, že ho strašně obdivuju a díky tomuto dárku mu to zcela určitě dojde a pak... vlastně ani nevím, co by pak bylo, ale určitě by to bylo moc hezký. Jen by to nesmělo být pusinkování, protože to je trapný.
„No, ty ponožky si klidně nech,“
ušklíbla jsem se. Ty moje v uzavřených teniskách taky musely stát za to a to jsem je měla zrovna na nohách.
„Vždyť stála pár drobných... přece si nebudeme vyměňovat měďáky,“
tedy, srpec za každý kelímek jsem zaplatila, ale Iggyho nabídku jsem byla nucena odmítnout. Jistá hrdost by mi nedovolila, abych ty peníze přijala. Vždyť bych potom byla jak žebrák, který hraje na harmoniku za peníze. Máma mi je v Americe ukazovala. Fakt strašný pohled.
„U nás na farmě to taky jde. Máme... tedy soused má rybník, kam mu s mudlovskými kluky lozíme. A po večerech hrajeme na takovém kolečku, kde to pípá a bliká a to všechno bez kouzel! Když jsem přijela domů, chvíli jsem si připadala, jako kdybych byla sto let za opicemi. Ten hloupý předmět – studia mudlů – mne na to vůbec nepřipravil!“
Ujala jsem se slova a nadšeně jsem chtěla Iggymu líčit tu úžasnou mudlovskou hru s názvem Simon, ale zavčas jsem se zarazila. Děda Lewis a vlastně i Angie mi vykládali, že občas mluvím až moc a já ho nechtěla vyplašit. Také jsem ho chtěla požádat, aby na mne byl hodnější a na oplátku bych byla hodná i já na něj, ale jednak jsem nevěděla, jak to říct a druhak... přišel Bastien! Ze všeho nejdříve jsem nakrčila nosík, ale poté jsem si opět vzpomněla na dědu Lewise. Sice jsem vůči Bastienovi měla také výhrady a oproti možnému očekávání ještě větší než vůči Iggymu, i jemu jsem nakonec nabídla limču.
„Chceš? Je citrónová, právě koupená a příjemně studená,“
nabídla jsem i svému druhému nepříteli. Z Iggyho jsem byla ve skvělé náladě a byla jsem ochotna překročit svůj stín. I Sky by dostal limču, kdyby zde byl. Dokonce i tomu našemu profákovi létání bych ji koupila.
„Tys zkoumal jednorožce? Fákt?“
Otevřela jsem pusinku a vypadala jsem z toho uneseně. To mohlo být tak boží! Jenže velmi rychle mi došla rovnice jednorožec = žíně = super drahá ingredience do lektvarů, kterou mi i děda Howard tak akorát ukáže.
„Něco mne napadlo,“
zatvářila jsem se trošku uličnicky. Protože vzápětí jsem si spojila žíni s postaršovacím lektvarem a ten zase s výtažkem z hořečníku. Kdybychom to takto nakombinovali, nejenže bychom způsobili profesorskému sboru záchvaty neovladatelného smíchu, ale zároveň bychom byli neodhalitelní. Jenže těžko říct, zda by zrovna Iggy a Bastien do něčeho podobného šli, nehledě na tu maličkost, že bych do toho chtěla namočit ještě Angie a Isaaca, protože to byli super kámoši a bez nich nedám ani ránu. Zvědavě jsem tedy okukovala ty dva (páč bez Iggyho by nebyla žíně), ale nic jsem neprozradila. Při pomyšlení na tu legraci jsem byla ochotná zapomenout skutečně na všechny naše spory a vlítnout o plánování něčeho tak velkolepého i s Poppewellem a Olssonem za zadkem. Neúspěch jsem si nepřipouštěla a nebrala jsem v potaz tu skutečnost, že postaršovací lektvar je na budoucího druháčka vážně složitá věc.

_________________

"Ne, ještě bych z toho dostal dračí spalničky," odvětil Grace nezaujatě a chvíli na ní pohlédl prapodivným pohledem, který neprozrazoval víc než nudu. Byl přesvědčen, že dokud necekne nic hroznýho, nejspíš jí nechá jen se tápat v tom pohledu. Nehodlal se nechat uplatit pitomým jídlem, který mu stejně ani nechutnalo a už vůbec ne od někoho, kdo říká takový věci o Ginger.
"U Merlina, to muselo být super, co ty to máš vlastně za strejdu? Nějakýho supr, čupr, čáry, máry výzkumníka?" optal se, protože zrovna tohle znělo asi stokrát tak zajímavěji, než nějaká limča. Namočit se do takovýho koumání musela být děsná švanda už jen podle toho, jak Iggy zněl. On měl sice doma super pálenkovou jadernou elektrárnu, eh, nebo spíše výbušnou výrobnu pálenky hnedka u domova, ale jednorožci zněli fakt dobře. Od začátku léta nebylo co kloudnýho dělat, okrem návštěv Švédska, kde nemohl být pořád. Pochůzky po Příčné už ho přestaly bavit a ty papírové věci ve kterých se daly otáčet strany stejně nedal do ruky jindy než ve škole.
"My máme sice magický potvory okolo nášeho domu, ale bydlíme na děsný samotě, takže nuda, pálit tam čaropálenky jen s tátou." zkonstatoval a protočil oči. Mamka tam přes týden nebyla, ale vracela se obvykle o víkendu a on do prasinek stejně moc často nezavítal. Tam totiž pracovala, v medovém ráji. Něco tam pomáhala vymýšlet a prý jí to bavilo, vždycky mu povídala, co bude nového v Medovém ráji. Gracin nápad nějak pomíjel, sice se na to chvilku koukal, ale protože mozek na takovýhle lektvary úplně neměl a protože to dělala Grace, nějak ihned opadával zájem.

_________________

| +

Lily se vydala na Příčnou v doprovodu strýčka, své dosáhla ale až v momentě, kdy se otočil směrem ke knihkupectví a nechal dívku samotnou s pokynem, že ať tu na něj počká. No a jelikož Lily věděla, že strejda a knihkupectví je na dlouho, vydala se rychlou chůzí směrem k nejbližšímu stínu, a naprostou shodou okolností směrem k místu, kde se zrovna ochomýtají její stejně staří spolužáci rudé koleje. Nejprve se zastaví, protože s nimi ještě nikdy nemluvila, pak si ale jednoduše řekla, že nejlepší bude to napravit - hned. Krok snad ještě zrychlila a když už byla v bezpečné vzdálenosti, všechny si pečlivě prohlédla, aby se ujistila, zda je skutečně všechny zná, a když se ujistí, že aspoň od vidění, třeba z tribun při zápase nebo tak, udělá ještě pár krůčků a tentokrát oficiálně do vysněného stínu.
"Ahoj," řekla nevýrazně, rozhodně ale ne tak tiše, aby to nebelvírští neslyšeli, na čem jí také záleželo, no ne? Nepatrně si spolužáky prohlížela, a děsilo ji, že nezná jméno ani jednoho - asi je tak přirozeně nepřátelská, nebo co. To se ale muselo změnit, a tenhle nevinný, leč vlídně znějící pozdrav to musel aspoň trošku vyžehlit, než se přiřítí strejda s dalšími studiemi o famfrpálu a tak, ke kterým ji určitě bude hnát, a ona rozhodně nebude odmítat - vědět něco o létání a tak se vždycky hodí a obzvláště v případě Lily, která se o to přirozeně zajímá.

_________________

Iggy byl nedůvěřivý prevít, obzvlášť když se jednalo o Grace, ale tím výběrem kelímku ho přesvědčila.Vážně to vypadalo, že do limonády nenalila žádnou extra přísadu, ani do ní neplivla, takže zrzek po chvilce žíznivě vypil celý kelímek a musel uznat, že citronáda umí osvěžit opravdu skvěle. A to citronovou příchuť obvykle moc nemusel, teď ale přišla vhod.
Když spolužačka odmítla jak smradlavé ponožky, tak těch pár drobných, Iggy pokrčil rameny a nechal to plavat, protože jí nic nehodlal vnucovat. A ani oplácet - on se jí přece o limonádu neprosil a netušil, co tím vším vlastně sleduje. Ještě pořád si nebyl jistý, že se celé tohle setkání nějak ošklivě nezvrtne a oni se tu nepovraždí. „Kolečko, co pípá a bliká?“ Iggy netušil, co si pod tím má představit, takže se na Grace tázavě zadíval a čekal, že třeba přijde s nějakým lepším popisem a on tuhle záhadu rozřeší.
To, jak se Bastien choval ke Grace, se Iggy snažil ignorovat a nijak do toho nezasahoval. On sám neměl Grace zrovna v lásce, ale pokud se ona pokoušela chovat přátelsky, neměl důvod na ní být hnusný. Bastien byl buď blbec, nebo ten důvod měl, protože se celkem hnusně choval.
Svým prohlášením o výzkumu týkajícím se jednorožců Iggy, jak sám očekával, vzbudil zájem svých spolužáků, takže se spokojeně zazubil a pustil se do podrobnějšího vyprávění. „No, fakt. Strejda Peter je magiozoolog, co pracuje v terénu. Zabejvá se třeba tím, kde určitý zvířata žijou, jak to funguje v jejich smečce nebo stádu, a jestli se třeba během roku stěhujou za potravou a tak,“ vysvětlil. „Ale ne vždycky zkoumá tak hustý zvířata, jako jsou jednorožci. Letos se ale věnuje právě jim, takže mi nabíd, jestli nechci vyrazit s ním. On se jednorožcům věnuje celý léto, ale já s ním byl jenom týden, i tak to ale stálo za to. Spali jsme v lese a v noci jsme je pozorovali - strejda o tom pak napíše vědeckou práci. A jednorožci jsou vážně strašně krásný!“
Pak se Ignác pobaveně ušklíbnul. „My máme doma leda tak zahradní trpaslíky a podobný potvůrky,“ přiznal a pokrčil rameny. Mnohem zajímavější by bylo, kdyby bydleli někde na samotě a kolem jejich domu vyli vlkodlaci.
Když se u jejich skupinky objevila Lily, kterou Ignác skoro vůbec neznal, stočil jejím směrem pohled a prohlédl si ji od hlavy k patě. Vždycky jí měl za takovou tichou myšku, takže ho překvapilo, že je vůbec oslovila. „Ahoj,“ oplatil pozdrav a dokonce se letmo pousmál.

_________________

„No jasně! Má tam takové tlačítka, napřed přehraje nějakou písničku a ty to potom musíš pomocí těch tlačítek zopakovat! Jakože každé tlačítko vydává jiný tón, víš. Vždycky se vsázíme a vyvádíme ptákoviny. A jak říkám, bez kouzel!“
Nadšeně jsem popsala Iggymu princip hry. Jo, kdyby se toto bralo v tom zcela zbytečném mudlovském předmětu... ale ne, my tam brali takové samozřejmé hlouposti... které byly samozřejmé možná pro mne a pár dalších z mudlovských či smíšených rodin. Hrát si s mudly prostě mělo své výhody, ale byla jsem rozhodnutá, že na tento předmět budu ve druháku kašlat a místo psaní úkolů do studia mudlů se budu věnovat lektvarům a přeměňování, což bylo o dost zajímavější.
No, Bastienova reakce byla jako studená sprcha. Takže jsem se na něj rozhodla kašlat. A vlastně už teď mne napadlo, co si na něm vyzkouším. Až tedy budu mít hůlku, že áno. Děda Howard je prostě neoblomný a dokonce ani nestačilo, abych byla dva dny hodná a nic neprováděla. Prý řekl, že dostanu hůlku prvního září, tak ji budu mít prvního září. Opravdu mrzuté.
Limču, kterou Bastien odmítl, jsem si tedy nechala a upijela jsem. Pozornost jsem věnovala pouze Iggymu. Limonády jsem už vypila opravdu dost a trochu jsem doufala, že se mi nebude chtít v brzské době na záchod. Ale kdyby byl Bastien nějak extra hnusnej, tak by to mohla být dobrá výmluva.
„Fakt dobrý!“
Momentálně bych s Iggym tak trochu měnila. Pozorovat jednorožce... prostě bájo!
„A viděl jsi něco zajímavého či překvapivého? A co mláďata? Jak daleko jste od nich byli? Nemáš fotky?“
Ihned jsem Iggymu položila pár dalších otázek a byla jsem opravdu extrémně zaujatá. Vždyť jednorožci, ti byli daleko lepší jak dinosauři. Navíc na ně už vzpomínky troch bledly.
„A věděl jsi, že žíně z jednorožce se dá použít do postaršovacího lektvaru?“
Pokusila jsem se nadhodit udičku. Přirozeně, že před Bastienem bych neřekla celý svůj ultra ďábelský plán, ale... na druhou stranu, i kdybych se s Iggym nějak domluvila, stejně by mi scházely ostatní přísady. Sice jsem si nebyla jistá třeba tím, kolik těch žihadel rotulice tam patří, ale to bych si dohledala.
Kdyby Iggy sám chtěl, do tohoto projektu bych se pustila. Jestli nezareaguje, prosit jej o žíni nebudu, to dá rozum. To by musel spadat do kolonky kámošů, kam skutečně nepatřil.
„My máme akorát fretky a potom žravé slimáky ve skleníku. Už jsem jich pár zabavila, vykrmuju si je v zavařovačce a odvezu si je do Bradavic...,“
...pokud mi na to ovšem nepřijd děda Howard a slimáky mi nevezme. Mohla bych je někde vypustit...
Jako, hrát si se žravými slimáky jsem měla také zakázané. Jsou to příšerné potvory a jak se dostanou do skleníku, tak udělají obrovské škody, ale... já toho měla zakázaného tolik... a stejně jsem ty slavné zákazy dodržovala jen spíše na oko. Také jsem se nechtěla opičit po Olivce. Já slimáky neměla jako domácí mazlíčky. Já s nimi chtěla vyvádět různá alotria.
Pak nás ale vyrušila nějaká žába. Vím, že chodila k nám do ročníku, ale nikdy jsem se s ní nebavila a vlastně jsem o ní většinu času ani nevěděla. Chovala se tak nenápadně... nic jsem proti ní neměla, byla jsem obklopená samými kluky... Iggy se nakonec ukázal jako celkem rozumná bytost a vážně jsem netušila, proč jsme se tak nesnášeli a Bastien... ten to sice v budoucnu schytá, ale na to je ještě čas. Tedy, samozřejmě, kvůli Olssonovi se nepustím do křížku s Ignácem, protože to vypadalo, že bychom se mohli bez problémů snášet, ale... lepší bylo plánovat a případně se na plán vykašlat či jej obměnit, než neplánovat vůbec a nechat si pak ujít příležitost.
„Ahoj ech... Liliano,“
usmála jsem se na dívku. To já si její jméno pamatovala. Naše třída nebyla až zas tak velká a obča ji nějaký profesor vyvolal a jmenoval, že jo. Paměť jsem měla opravdu dobrou, což jsem dokazovala tak nějak v průběhu celého roku svými opravdu dobrými výsledky ve škole. Kdyby nebylo mého chování, jistě bych zapadla do škatulky šprtů. Tedy aspoň minulý rok.
„Co ty tady? Nakupuješ věci do školy?“
Nadhodila jsem tak trošku neutrální téma, protože se mi zdála zakřiknutá a chtěla jsem ji trošku rozpovídat.
„A co prázky? Dobrý?“
Věnovala jsem Lilče další otázku, aby se mohla trošku zapojit do konverzace. Ne že by mne to nějak extra zajímalo, vždyť jsem ji prakticky neznala, ale když už tady byla, nemusela jenom poslouchat Bastienovy chytrácké řečičky, že jo.

_________________

Mezitím o kus dál...

Seamus se od toho průseru na ministerstvu v Londýně prakticky neukázal, protože nechtěl přitáhnout nežádoucí pozornost ke stále ještě slabému řádu, ale rozhodně nezahálel. Byl si vědom toho, že smrt ministra nejen nic nevyřeší, naopak to vyvolá celou řadu ještě horších věcí, a snažil se vymyslet, jak toho alespoň částečně využít ve prospěch vyššího dobra. Nebo jak to alespoň zmírnit, protože tímhle tempem bude nejspíš brzy muset sáhnout po ukradeném seznamu a začít zachraňovat kouzelnické děti z mudlovských rodin poněkud aktivněji.
A nebyl by to Seamus, kdyby ho nakonec nenapadla jedna taková celkem elegantní lest. Text, který sepsal a s pomocí někoho šikovnějšího z řádu několikrát rozmnožil, byl vlastně jako lektvar; skládal se z trochy pravdy, špetky bohapusté, ale těžko zpochybnitelné spekulace, hrstky konspirační polévky a pár kapek oleje, který měl ve čtenářích rozpálit přirozenou lidskou nedůvěru. Lísteček vypadal nějak takhle:



Seamus jich tu a tam pár rozhodil po ulici, když se nikdo nedíval, někde je vložil do květináče nebo kotlíku z druhé ruky a celkově se u toho tvářil děsně nenápadně. Nechtěl pochopitelně zbytečně riskovat, takže se moc nevzdaloval od Obrtlé, která pro něj trochu ironicky znamenala možnost bezpečného ústupu. Letáky oznamující odměnu za jeho dopadení už sice v okolí nikde neviděl, ale nemohl vyloučit, že si ho i po těch letech někdo pamatuje a navzdory maskovací plísni na ksichtě by ho mohl poznat.
Bylo fakt horko, takže svůj oblíbený černý ohoz vyměnil za praktičtější něco-jako-pončo, a něco mu říkalo, že nejpozději večer přijde bouřka, dost možná i dvě. Nemohl totiž přeslechnout, jak nespokojení jsou mnozí kouzelníci s posledním rozhodnutím ministerstva, a dost by se divil, kdyby z toho něco nebylo.
Ovšem katastrofu, která se k němu blížila, nečekal ani náhodou.

_________________

Všiml si i holky, která se tu objevila ještě krátce po něm a říkal si, odkud je mu povědomá. NO jasně, muselo to být ze školy, to byla ta Mrzimorka, kterou tak jednou viděl, možná na hodině. Grace jí chvíli na to oslovila strašně divným jménem, tedy Lilianou.
"Eéh, já ti radši budu říkat Lily, jo?" on nežádal o svolení, spíše chtěl ujistit dívku, že je někdo nohama na zemi a ten někdo je on. Každopádně to zase neřekl nijak zle, i když ho k tomu tendence přímo nutila. To bylo tak, že občas zkrátka neměl rád některý lidi.
"Hmmm, chceš?" optal se jí a nabídl jí pálenková cukrátka, protože si nevzpomínal, že by je jí snad ještě nabízel a cpát to Grace zrovna nechtěl i když mu nabízela limču. Iggymu by možná ještě dal, ale pravda byla, že ho doma nestačili vychovat k nějakému slušnému chování a tak se občas choval jako spratek a nijak mu to nevadilo. Stejně se tak choval jen k těm co mu přišli divní.
"Trpaslíci jsou teď občas děsní, když už nemáme Hafoňe, taky je u nás máme. Jo á táta říkal, že pár kilometrů od nás v jednom lese je pár akromantulí, ale nevím, co je na tom pravdy. Za to u sestřenky ve Švédsku jsou občas běhnice a to je potom peklo!" zavzpomínal na pro něj celkem běžné tvorečky - teda až na akromantuli, tu snad ještě nikdy neviděl a podle toho co slyšel, nejspíš by ani nechtěl.
"Pravdá, byly tam nějací pidi jednorožci? Sem slyšel že žijou hodně v lesích v Evropě, je to pravda?" optal se Bast Iggyho a v podstatě se pro jednou chytil Graciné věty. Pak se tu objevil někdo, kdo rozhazoval letáčky. NO, nedalo mu to a na jeden z letáčků se koukl a podiveně pozvedl obočí, protože nebyl informován.
"No to si dělaj srandu on jako nebude mistrák?" zeptal se s otevřelou pusou a byl na ně celkem naštvaný. Napadlo ho, jestli to náhodou není nějaká sranda, ale to by mu nejspíš spolužáci řekli.

_________________

| +

>>>

Melody byla zase celá od krve. Těžko se tomu divit, nicméně v rámci zaplnění místa v postu si řekneme, jak to bylo. Chvíli poté, co se vyhrabala z nějakého kouta Děravého kotle, kde přebývala čistě jen proto, že neměla ponětí, jak se dostat domů, ji nějaký starší pán napadl holí, protože se mu nelíbilo, že je Melody jen ve spodním prádle. Tak vzikla velká tržná rána na pravé ruce. Když se Melody konečně oblékla, konkrétně do zářivě žlutých šatů, mohla vyrazit. Boty netřeba, hůlku taky ne, samozřejmě černý klobouk ani nejde zapomenout.
Hned u první zatáčky venku v ulicích Melody napálila plnou parou do sloupu, přičemž s sebou vzala starší paní, která nebyla příliš nadšená a hodila po ní kus dřeva, který pak Melody tak pečlivě zkoumala, že si ani nevšimla, že má chodidla lehce od krve a kameny zaryté do paty. V době, kdy onen kus dřeva odhodila měla v dlaních několik třísek a i když si bolest možná neuvědomovala, packy se jí lehce klepaly. O svůj krásný černý klobouk, který nejspíše někomu ukradla, přišla hned při prvním pádu na zem, klasicky hlavou napřed. Klobouk zůstal napíchnutý na nějakou tyčku random trčící ze země a Mel to bylo jedno - její růžový jednorožec jí radil, aby šla dál. Tady prosím uděluji povolení zmlátit jednorožce jak je jen libo. No, popojedem.
Nějakých letáčků si Melody vůbec nevšimla, ale to si Flannův táta, kterýho jméno se neopovažuju napsat, nemůže brát osobně, protože ta by si nevšimla ani kdyby ji k tomu nutil. Navíc tomuhle vážně nerozumí, takže by si asi řekla, že to je zadání úkolu od Baneové. Chlapa v ponču si ale všimla. Kdo by si nevšiml chlapa v ponču v takovým vedru, no fakt! Zas nedělejme z Melody úplně debila. Nicméně - jakmlie ho zmerčí, její růžový jednorožec jí dá jasně najevo, že ten pán potřebuje obejmout, protože očividně samotou šílí - jako důkaz předkládáme TO PONČO. Tiše jako Amarilla se připlíží k chlupáčovi a s hlasitým "Poďmi!" na něj skočí. Samozřejm Flannův táta se nemusí bát o svůj nebohý život, ne proto, že by snad Melody byla neškodná, to v žádném případě není, spíše proto, že i její máma má lepší mušku. S hlasitým "ugh!" zvukem dopadne přímo vedle chlupáče a jako kdyby se nechumelilo (kéž by!), zazubí se na něj a ramenem ho žduchne do nohy, než se rozhodne, že na zemi plné šutrů a podobně to fakt není pohodlné a tak se vyhrabe na nohy. Pokud ji ještě nezabil, prudce mu vrazí jedno velký hug, otře si do jeho ponča většinu krve a pak se pokusí vydat dál, samozřejmě zapomene používat nohy a tak se zase složí k zemi. Z dálky to může vypadat, že je jeho velká fanynka, která by moc chtěla podpis, což by s dřívějším přirovnáním k Amarille docela i sedělo. Popojedem.

_________________