"Je to o zvěromagii, takže pro spoustu lidí asi nic moc zajímavého." Odpověděla, načež očima letmo přelétla obal knihy. Už jenom z toho, jak byla nad knihou ještě před chvílí hluboce zamyšlená, bylo jasné, že ona mezi ně rozhodně nepatří. Popravdě tyhle lidi ani moc nechápala.
"To vedro je vážně děs. Doufám, že už to brzy skončí," přitakala Summer trochu otráveně. Na následující otázku přikývla. "Vím, zavedu tě tam," přislíbila s úsměvem. Normálně by ho asi jenom nasměrovala k onomu regálu, ale sama se chtěla ujistit, jestli ještě na nějakou učebnici nezapomněla.
Summer pomalu vstala. "Já už se do školy docela těším," přiznala mu. V Bradavicích aspoň bylo co dělat, o prázdninách se docela často nudila. A taky bylo horko. V Bradavický hrad byl příjemně studený. Na některé spolužáky si o přes ty dva měsíce taky vzpomněla. Ale úplně ze všeho nejvíc Summer chyběla kouzla. Respektive to, že ona mohla kouzlit - jejich domácnost by se bez kouzlení asi neobešla. "Nic zvláštního," zhodnotila své prázdninové výlety, "rozhodně se to nedá porovnat s tím loňským výletem do té irské nemocnice s Li- profesorem Sheppardem," dodala ještě, přičemž automaticky předpokládala, že Olaf ví o čem mluví, když byli s Michaelem tak dobří přátelé. "Rozhodně ne někoho od nás z ročníku," odpověděla pak ohledně toho, jestli někoho potkala. Se všichni zase někde flákali, hrůza. Je pravda, že si za to Summer taky částečně určitě mohla sama, když ani pořádně nebyla posílat sovy svým kamarádům...
Aby se na ty učebnice nakonec nezapomnělo, pobídla Olafa, ať ji následuje, přičemž nejdřív zamířila k regálu, kam vrátila vypůjčenou knížku, a pak už je zavedla k regálům s učebnicemi.

_________________

Zubil se na svou sestřičku, protože mu hrozně moc připomínala jeho samého. A mimoto se zubil i na všechno a všechny kolem, protože měl prostě dobrou náladu. No a to zahrnovalo samozřejmě i chlapce a dívku, zřejmě školou povinných a trochu starších než byla Clara. "Hmm... takže se máme sebrat a jít nejdřív zařídit ty ostatní věci?" zeptal se zamyšleně. Tohle byl Clařin den, a Tonny začínal docházet k přesvědčení, že by se měl řídit jejími přáními, a ne se hned vrhat po knížkách. Navíc mamka už několikrát hrozila, že ho i s tou jeho knihovničkou někam vystěhuje. "Abych nakonec neskončil i s knížkama na ulici," uchechtl se nad tou myšlenkou. Však ona Clara o maminčiných výhrůžkách věděla. A tak si nemusel na nic hrát. Navíc, myslel to v žertu a zcela vesele. Jak jinak taky, že.
"Impozantní. Není snad kniha, co by se tam nedala najít. A pokud je, obvykle ji po dlouhým přemlouvání zapůjčí třeba profesor nebo tak," zazubil se ohledně knihovny. Bradavická knihovna bylo něco, co mu opravdu chybělo, a kvůli čemu několikrát už přemýšlel o tom, že by se do Bradavic nějak nenápadně vrátil. Ne nutně jako učitel, třeba jako uklízečka na půl úvazku. Ale to by asi urazilo skřítky. Takže od toho plánu upustil.
Když se Clara vydala zkoumat krásy Krucánků, vydal se zase Rory, ehm, Tonny pro ty učebnice, jako správný velký bráška, co zařizuje všechno pro svou sladkou sestřičku. Netrvalo dlouho, a objevil se u ní i s potřebnými knihami. "Asi bychom měli pohnout, nebo nic nestihnem," nahodil rádoby-spolehlivě znějící tón, "co myslíš, chceš ještě něco navíc? Něco bez čeho bys nemohla žít? A neříkej že všechno, protože tolik peněz fakt nemáme." Byl uvolněný, zubil se a vůbec. Bylo milé cítit se zase jednou jako školák...

Mimo herně:
Pardon, kolejní net, kdykoliv je můžem šoupnout na hůlkonákup, or si můžeš Toníka v tom případě použít jako NPCčko

_________________

Olaf překvapeně zamrkal a zatvářil se celkem zaujatě. „Zvěromagie? Ty se chceš začít učit zvěromagii?“ tipnul si, protože ho zpočátku nenapadl jiný důvod, proč by si Summer měla číst zrovna tuhle knihu. Pak mu ale došlo, že je z Havraspáru, a že havraspárští studenti mají rádi přehled úplně ve všem, takže si možná knihu četla vážně jen ze zájmu a nebyly za tím žádné další úmysly. „Jé, super! Díky,“ zazubil se vzápětí, když mu bylo přislíbeno, že ho Summer zavede k regálům s učebnicemi. Takhle aspoň bude mít jistotu, že nic nezapomene.
Olly pokrčil rameny. „Jako jo, já se taky těším, ale neříkám, že bych nesnesl ještě třeba měsíc prázdnin,“ zamumlal s pobaveným ušklebkem ve tváři. „Já se těším na kamarády a kouzla a tak, na učení už moc ne,“ dodal, aby bylo jasno. Jemu totiž učení do hlavy moc nelezlo, pokud se opravdu hodně nesnažil, tudíž ho nebavilo a raději dělal něco jiného. A podle toho vypadaly i jeho výsledky. Ne že by byly vyloženě špatné, ale k vynikajícím měl taky dost daleko.
„Jo, o tom výletě s Liamem mi vyprávěl Mickey, to muselo bejt fakt drsný. Já bych se tam asi potento strachy,“ přiznal, poněvadž neměl potřebu dělat ze sebe hrdinu. Prostě by se bál, každý normální člověk by se bál v opuštěné nemocnici pro duševně choré, kde straší. „Já taky neměl nijak extra zajímavý prázdniny. Jako jo, byly fajn, ale nikde jsem moc necestoval,“ dodal. Za obzvlášť zajímavé považoval snad jen to, že objevil na zahradě skryté políčko takových neobvyklých rostlinek, z nichž pak taťka pekl koláčky a s mamkou se pak hrozně smáli. Olaf si usmyslel, že než odjede do školy, ty rostliny pořádně prozkoumá a zkusí pár koláčků napéct na jízdu vlakem.
Když Summer vykročila k regálům s učebnicemi, Olly ji následoval a chvilku se mu dokonce dařilo nemluvit. Nakonec ticho ale znovu prolomil. „A co famfrpál, těšíš se? Budeš zase hrát, viď?“ zeptal se zvědavě. „Já jsem zvědavej, kdo do týmu přijde místo Arsena,“ podotkl, protože to byla jedna velká záhada.

_________________

Clara dnes poměrně výrazně připomínala malou verzi Tonyho - oba se nadšeně smáli na všechny okolo a v knihovně si připadali skutečně jako doma.
"Tak.. můžeme se sem pak ještě vrátit, ne? Až vše zařídíme," pokývala předškolačka hlavinkou a vystoupla na špičky, aby si prohlédla knihy i v horních řadách - tedy spíše středních, ovšem pro Claru byly všechny nad půlí druhého metru příliš vysoko.
Při vyprávění o bradavické knihovně se musela zazubit ještě víc. "Jů, tak to zní vážně úžasně.. Bude to skvělý. Přežít jen zařazení do kolejí a bude to skvělý." Už aby to měla za sebou. Nakonec do odjezdu zbývalo jen pár dní, už jen chvilka!
Brzy se Rory objevil u Clary, s věžičkou knih nejrůznějších velikostí. Clara je zběžně přejela pohledem a spokojeně pokývala hlavou. "Paráda, hodný brácha!" zazubila se na něj a přitakala na jeho návrh. "Máš pravdu, mi bychom jít dál.. a jestli zbyde čas, můžeme se sem ještě vrátit!" A na to by samozřejmě došlo i kdyby žádný čas nezbyl. "No.. v tom případě raději budu držet jazyk za zuby a zůstaneme jen u povinných učebnic," pokrčila holčila rameny a jednou rukou si rychlým gestem zavřela pusu na zip.
Jak se tedy sourozenci shodli, zamířili s učebnicemi do přední části Krucánků a mezitímco Clara vzorně skládala učebnice do tašky, na nebohém Tonym zůstalo placení. Knihy byly poměrně dost těžké, i přesto je malá Clara iniciativně vzala a počkala na brášku u vchodu.
"Můžeme?" zazubila se na něj, když se k ní vracel, a v případě souhlasu malá předškolačka prozatím naposledy nasála vůni knihkupectví a zamířila zpět do ruchu Příčné ulice.

>>> Ollivanderovy hůlky (Anthony + Clara)

_________________
Miss Williams!
#554542

Summer lehce pokrčila rameny. "Uvažuji nad tím," prohlásila nakonec. Jestli se jí do té doby nic nestane, určitě se ji učit začne, ale spíš než pod vedením někoho Brumbálem pověřeného společně s ostatními studenty, se pokusí sehnat si někoho, kdo by ji vyučoval soukromě. Nechtěla, aby o tom pak v budoucnu někdo věděl. Víte co, říct to někomu může vždycky, ovšem někomu to z hlavy tahat už byla záležitost poněkud složitější. Tak proč o tom s Olafem vůbec mluví? Sakra. No, to že nad učením zvěromagie uvažuje, ještě neznamená, že se ji učit opravdu bude, takže ji stejně nemůže usvědčit. Ha! Normální člověk by asi silně pochyboval o tom, že by zrovna Olaf zneužil takovou, vcelku nedůležitou informaci, ale byla to Summer a to, že jí byl sympatický ještě ani zdaleka neznamenalo, že by mu věřila.
Havraspárka ohledně dalšího měsíce prázdnin nic nepoznamenala - špatná myšlenka to asi úplně nebyla. Ohledně toho, že se těší na kamarády a kouzla, avšak na učení už moc ne, jenom nepatrně přikývla. Ona sama se ráda dozvídala nové informace, což se s učením nevylučovalo, ale na druhou stranu se někdy dozvídala věci, které ji vůbec nezajímaly a hlavně byly naprosto neužitečné (aneb problémy každého studenta). Každopádně to podle ní bylo alespoň po většinu času kinderspiele.
"Nebylo to až tak strašné..." ujistila ho Summer. Ona se samozřejmě nebála (moc) a Olaf by to určitě zvládl taky. "Docela mě mrzí, že zrušili to mistrovství." Politika rozhodně nikdy nikde chybět nemohla a vždycky byla předmětem ke zdánlivě inteligentní, ale ve skutečnosti v mnoha případech naprosto absurdní hádce.
"Chtěla bych," uvedla to Summer na pravou míru, neboť svým místem si jistá být nemohla, takže otázkou zůstávalo, jestli se jí ho obhájit skutečně podaří. Jistě se u nich v týmu našlo spoustu hráčů s vyššími ambicemi. Ohledně Arsenova následníka pokrčila rameny. "Ty bys nechtěl být v hlavní sestavě?" zeptala se Summer naprosto bezelstně, s pohledem stále ještě upřeným na učebnice.

_________________

„Tak to je hustý,“ zkonstatoval Olaf s přikývnutím, protože zvěromágy vždycky obdivoval, jelikož dobře věděl, jak je těžké zvěromagii se naučit. Ne že by se o to někdy pokoušel - to on nepotřeboval - ale slyšel hodně historek a něco málo o té problematice četl. Summer rozhodně měla jeho obdiv. „A v co by ses chtěla měnit?“ vyptával se dál zvědavě. „Teda já vím, že si tu podobu nemůžeš vybrat, ale kdybys mohla, co by se ti líbilo?“
Když prohlásila, že ten duchařský zážitek s Liamem a dalšími šílenci nebyl tak strašný, Olaf se pobaveně ušklíbl. Ne že by Summer nevěřil - třeba se fakt nebála - ale on sám by se asi strachy klepal a dost možná by pak musel pít lektvar na spaní, aby se nebudil kvůli nočním můrám. Obdivoval Míšu, že v noci nekřičí ze spaní.
Jak předpokládal, Summer chtěla pokračovat v hraní famfrpálu, takže se Olly spokojeně zazubil - považoval ji za dobrou chytačku, i když občas neměla své dny. To ale nikdo, jemu chytání zlatonky taky většinou moc nešlo, věděl, jaká je to dřina, a stejně se při trénincích pořád cpal na místo chytače. „No, asi chtěl, jenom si nejsem jistej, jestli bych to zvládnul,“ přiznal, protože sebevědomím úplně neoplýval. A pak se konečně natáhl pro první učebnici, kterou měl na seznamu, a sevřel ji v ruce. Neměl potřebu jí ani prolistovat, beztak byl radši, když nevěděl, co se budou učit.

Mimo herně:
Omlouvám se za děsnej post, ale jsem momentálně trochu bez nálady a energie

_________________

"To je těžká otázka... Možná nějaká šelma? Je toho víc.." prohlásila Summer, která vlastně skoro vždycky měla problém s tím vybrat si jednu jedinou možnost, když jich bylo na výběr tolik, i přes to, že se v podstatě o nic nejednalo. Když nad tím ale přemýšlela, spousta zvířat měla výhody, které by se jí v budoucnu mohly hodit, takže kdyby zvěromagie skutečně závisela na jejím rozhodnutí - což se díkybohu nekonalo - byl by to pro ni asi trochu problém.
Jelikož Olaf už ohledně svých prázdnin, mistrovství světa ve famfrpálu, ani loňského výletu do irské nemocnice pro duševně choré nic nepoznamenal, rovnou se přesuneme o kousek dál. "Asi," zopakovala po něm Summer suše, načež jen nepatrně zakroutila hlavou. "Věř si trochu," pobídla ho už o něco příjemněji, protože hej, podle ní měl Olaf docela talent a k čemu mu bylo si nevěřit. To ona moc velký talent neměla, ale zase si věřila a hle, kam až to dotáhla! A co se Arsena Quinna týkalo, byl to sice dobrý chytač, ale Summer předpokládala, že mnohem horší to s mrzimorským týmem bude, až jej opustí i jeho stávající kapitán Finley.
Summer se na rozdíl od Olafa náplně učiva čtvrtého ročníku nebála a zajímala ji, některé učebnice už si tudíž tak nějak zběžně prolistovala. "Už se těším, až se budeme učit kouzlit patrona," neodpustila si, když jí pohled padl na učebnici Obrany proti černé magii. Byla na sebe docela zvědavá. Tedy na podobu svého patrona, jestli se jí vůbec někdy podaří vyčarovat. A jestli bude létající, jako u drtivé většiny Morganovců.

_________________

Olaf chápavě pokýval hlavou. „Jo, šelmy jsou fajn. Kdybych já se učil zvěromagii, chtěl bych se měnit v něco, co není moc nápadný, něco, co žije skoro všude. Ale krysa bych teda být nechtěl, i když jsou prej chytrý,“ zauvažoval nahlas. A vzápětí, jen tak ze srandy, si nechal narůst krysí čumák i s těmi dlouhými vousky, a srandovně s ním začichal. Ale raději svůj obličej vrátil hned do původní podoby, aby nevzbuzoval zbytečný rozruch.
„Vždyť já si věřím, jenom si prostě myslím, že je kolem spousta lepších hráčů a vůbec bych neměl za zlý, kdyby si Cassidy jako náhradu za Arsena vybral někoho jiného,“ vysvětlil Olaf a pokrčil rameny. Vlastně z toho vůbec nedělal vědu a opravdu by ho netrápilo, kdyby zůstal v týmu jako náhradník - vždyť si taky občas zahrál a po věčné slávě stejně netoužil. Famfrpálu se po škole věnovat nebude.
Olaf za havraspárčiny pomoci vylovil z regálu všechny potřebné učebnice a poskládal si je v náruči tak, aby mu žádná neupadla - sice neměl ke knihám takový vztah, jako většina havraspárských studentů, ale ničit je fakt nechtěl, i když to byly učebnice. „No jo, my se vlastně budeme učit Patrona. Na to jsem taky zvědavej,“ pokýval hlavou. „Ale mně obrana moc nejde, mnohem radši mám přeměňování,“ přiznal. „A těším se, až později začneme brát léčivá kouzla,“ uculil se. Olafa totiž začalo celkem zajímat lékouzelnictví a usoudil, že se na tu problematiku zadívá pečlivěji, aby věděl, kam po NKÚ směrovat své kroky.
„Hele, já půjdu, Summer, jsem se tu nějak zdržel,“ plácnul nakonec, když si uvědomil, že už tu zabil docela dost času a ještě musí oběhnout nějaké další obchůdky. Do večera moc času nezbývalo. „Tak moc díky za pomoc a za pokec, uvidíme se ve škole! Užij si zbytek prázdnin,“ rozloučil se, věnoval Summer široký úsměv, a odběhl zaplatit své učebnice. Pak svižně zmizel z obchodu, aby zařídil ten zbytek, který zařídit potřeboval.

>>

_________________

Summer souhlasně přikývla. Patřila mezi ty lidi, kteří s krysami neměli sebemenší problém a vždycky byli hrozně otrávení, když kvůli nim někdo jiný nepochopitelně vyšiloval, nicméně by se v toto zvíře měnit také nechtěla. A zatvářila se docela překvapeně, když si nechal narůst ten krysí čumák.
Teď už Summer nic nepoznamenala. Jestliže by Olafovi nevadilo, kdyby zůstal mezi náhradníky, neměla mu co vyčítat a neměla důvod se v tom dál pitvat. Vlastně to docela chápala. Možná, ale opravdu jenom možná, nebýt Tarena, už by mezi náhradníky byla taky. A byla úplně v klidu. Jenže fakt, že by byl mladý Hart očividně rád oficiálním havraspárským chytačem ji neustále popoháněl dopředu a prostě mu to místo nemohla jen tak nechat. Ani ona se však po škole rozhodně neplánovala zabývat famfrpálem.
Přeměňování nebyl špatný předmět, ale obrana byla prostě obrana. A léčivá kouzla. Hmm, no, těžko říct, jestli zrovna v tomhle odvětví bude Summer vynikat. I když přeměňování celkově jí docela šlo, člověk by řekl, že pro pomoc ostatním lidem se asi úplně nenarodila.
Havraspárka chápavě pokývala hlavou - držet ho tu nehodlala a ani nemohla, navíc i ona sama už by se měla každou chvíli vytratit. Co se poděkování týkalo, Summer udělala hlavou takové to gesto, jakože je to samozřejmost. Poté Olafovi oplatila přání pěkného zbytku prázdnin a rozloučila se s ním. Nakonec si to ale neodpustila a musela se ještě trochu projít po obchodě. To už ovšem nebylo na dlouho a Summer tak knihkupectví opouštěla jen pár minut po něm.

>>

_________________

<<

Spatřit Eirlys v knihkupectví se ještě před pár lety rovnalo málem zázraku. Mezi knihy ji to zkrátka netáhlo, a pokud už opravdu musela, vždycky tu potřebu nechávala na poslední chvíli. To už teď nicméně byla minulost a Eirlys se mezi zaprášenými svazky teď ztrácela docela ráda a často, když si udělala volno z práce. Jednou z dalších alternativ, jak strávit volný čas, by totiž bylo zůstávat doma, kde se nacházel Maxen, a dejme tomu, že s ním Eirlys poslední dobou nevycházela zrovna nejlépe. Ačkoliv spolu bydleli, zvládli se vzájemně odcizit takovým způsobem, že bylo až s podivem, že Eirlys u bratra stále zůstávala. Ale zase tak nepochopitelné to také nebylo, koneckonců to stále byla její nejbližší osoba kromě Balthazara – kterého už také nějakou dobu neviděla – a jediný člen její rodiny, ke kterému si dokázala vytvořit nějaký kladný vztah. Největší podíl na jejich odcizení samozřejmě mělo Maxenovo špehování a jeho následná konfrontace ohledně AJe, se kterým měla Eirlys tehdy pletky. I tenhle románek nakonec vyšuměl, dost možná i Maxenovým přičiněním, a Eirlys tak trochu zahořkla. Upnula se k práci – další důvod, proč s bratrem nepřerušila styky, to on jí tohle místo v podstatě sehnal – a přesčasy vždycky vítala jako příjemné prodloužení něčeho, co ji bavilo. Pořád lepší než se zabývat normálním životem. Anyway, zpátky do současnosti. Eirlys měla dopoledne volno, a tak se dnešního rána vydala na Příčnou ulici, kde sice okamžik zvažovala, že by se na chvíli uvelebila v kavárně, ale nakonec ten nápad zavrhla a raději zamířila rovnou do Krucánků a kaňourů, kde si potřebovala dohledat jistou literaturu. Ano, mohla si sice potřebnou knihu objednat sovně anebo i teď v samotném knihkupectví mohla požádat prodavače, aby jí to prostě donesl, ale to ji nebavilo. Navíc potřebovala nějak zaměstnat myšlenky a pátrání po konkrétním titulu to zvládalo více než dobře.

Eirlys nakonec totálně ztratila pojem o čase a z toulání se mezi policemi ji vysvobodil až fakt, že si její žaludek začínal pomalu říkat o oběd.

>>

_________________

| +