| +

______________________________________
POPIS

Dům McLarkenů se nachází v odlehlejší části Birminghamu, dál od centra, ale přesto ne v nějaké nedostupné končině. Celý pozemek chrání vysoký plot z tepaného železa a příjezdovou cestu chrání brána ve velice obdobném stylu. Brána se však neotvírá nijak často, jelikož rodina necestuje autem, nýbrž krbem a všemi dostupnými kouzelnickými únikovými body. Příjezdová cesta je však upravená, vyskládaná světlou dlažbou. Trávník na pozemku je udržovaný a místy se nachází nějaký ten keř nebo strom. Sem tam také nějaká květinka.
Za domem, skryté za dalšími keři a stromy, se nachází skleník s magickými rostlinkami, ovšem k těm jen tak někdo přístup nemá. Z příjezdové cesty vedou ke vstupním dveří schody.
Když člověk otevře těžké dveře, ihned na něj dýchne příjemná jemná květinová vůně. V předsíni je možno zanechat obuv, či případný kabát. Za předsíní následuje delší chodba, která končí schody do druhého patra. V přízemí se nachází prostorná kuchyně s jídelnou, velký obývák a prostorná knihovna. Všechny místnosti působí draze, ale zároveň v nich lze vidět kouzelnický konzervatismus. Rozhodně nikde nelze nalézt žádné moderní mudlovské přístroje - pokud to jde, všechno nahrazují jen kouzelnické věci, žádná elektřina. Všechny místnosti v domě jsou navíc dost vzdušné a prostorné - i stropy jsou vysoké a v každé místnosti je navíc zdobí i velký lustr.
Do pokojů se lze dostat po schodech.

---

Když Jordan domlouvala setkání své matky s Archibaldem, doufala, že to nakonec padne. Proč? Důvod byl jednoduchý - nechtěla, aby se ti dva někdy setkali a to z mnoha důvodů. Matka jí však prosila (doslova) tak dlouho, že to nakonec přestala odkládat a že ten den setkání vyšel zrovna na pátek třináctého byla určitě děsná náhoda, a ne trolling Jordaniny pisatelky.
Tak či tak, ten den doma neměl být její otec, což brala JD jako pozitivum. Ten totiž s tím nečistokrevným teletem nechtěl mít nic společného a navíc nechtěl, aby něco takového někdy vlezlo do jeho domu. Byla sice pravda, že Archie i na Julia udělal celkem dojem svými výzkumy, ale to ještě neznamenalo, že když je to chytré a bohaté, přijme to k sobě. Samozřejmě se mu tedy nelíbilo, že se s někým takovým Jordan vídá a snažil se jí to i zakázat - marně. JD byla hold tvrdohlavá ženská, no.
Jestli z tohohle dne byla JD nervózní? Možná trochu, což jí její drahá matka mileráda celý den předhazovala. Nenápadně, samozřejmě, protože nechtěla, aby se to doma nějakým způsobem provalilo. Skřítci o tom sice věděli, protože museli připravit pořádnou večeři, ale Julius a ani malý Nathaniel neměli sebemenší tušení, co se na večer chystá. Jordan si taky moc dobře uvědomovala, že se s Archibaldem měli poprvé vidět od té pusy na tvář, po které ho zanechala v uličce na Příčné, do té doby spolu komunikovali jen přes soví poštu.
Jakmile se pak Julius vypravil pryč, začalo připravování všeho možného, u čehož se JD celkem dobře bavila, protože matka se snažila vypadat co nejlépe. Oblečení Jordan moc neřešila a hodila na sebe první šaty, které jí přišly pod ruku. Pak už se jen bavila sledováním své matky, která nervózně pobíhala sem a tam a snažila se vše připravit tak, aby to bylo dokonalé. JD spokojeně seděla, popíjela kafe a čekala už jen na chvíli, kdy zazvoní zvonek u dveří.
Ten na sebe nenechal ani moc dlouho čekat, a kdyby Ariadne svou dceru nevyhnala ke dveřím, nechala by skřítka, aby mu otevřela a dovedla ho k nim. "Archie, ahoj." Pozdravila s menším úsměvem a uvedla ho do předsíňky. "Jakou jsi měl cestu? A doufám, že jsi nejedl. Mamka nechala udělat večeři snad o pěti chodech," protočila otráveně očima v sloup, že tohle asi jen tak neskončí a jakmile si byla jistá, že je připravený setkat se s Ariadne McLarkenovou, zavedla ho do obývacího pokoje.
JD to celé připadalo děsně nudné, ale alespoň se pořádně nadlábla. Před večeří i během ní byl Archibald vyzpovídán o jeho výzkumech a v momentě, kdy mělo dojít na desert a téma co plánujete s mojí dcerou, nečekaně se objevil jeden člen rodiny, který měl být po celou dobu téhle návštěvy pryč.
"Co se to, u všech Merlinových fousků, tady děje? Může mi někdo vysvětlit co tady dělá tahle.. špína?!" Nejen JD sebou poplašeně trhla a vyděšeně přejel pohledem od svého otce k Archibaldovi a zase zpátky. Tak jo, tohle nečekala, takže neměla sebemenší šanci se na něco takového připravit. "Drahý, tohle je Archibald Forsyth, už jsi o něm určitě slyšel." Promluvila Jordanina matka a nervózně se pousmála. "Já vím, kdo to je, ale ptal jsem se, co dělá v mém domě." Zavrčel a nespouštěl z Archibalda oči, jakoby se snad obával, že kdyby jen v případě sebemenšího pohlédnutí jinam něco ten póvl provede.
"Večeří, očividně. Taky bych byla celkem ráda, kdyby jsi ho oslovoval jeho jménem, protože Archie rozhodně žádná špína není. Pozvala jsem ho já, je to moje návštěva, a pokud se nepletu, jsem dospělá, takže si můžu dělat co chci, aniž bych se musela ptát někoho na povolení. Jestli se ti to, drahý otče, nelíbí, můžeš se vrátit, až tady Archibald nebude." Pronesla Jordan klidným hlasem, zatímco si nabírala kus karamelového dortu. Julius, očividně vyvedený z míry tím, že mu někdo řekl něco takového, si zabral své místo u stolu, protože chtěl mít tu špínu ve svém domě pod kontrolou. Ve dceři také jasně naznačil, že tohle si rozhodně líbit nenechá a ještě to bude mít dohru - řvát na ní však nehodlal, protože nechtěl, aby se něco takového rozneslo mezi lidi. JD se pak na Archibalda omluvně pousmála, protože tohle opravdu neměla v plánu a bylo jí líto, že si musel zažít něco takového. A tak nějak tušila, že tohle nebyl konec.

_________________

Archie byl z návštěvy Jordaniny matky pochopitelně trochu nervózní, i když JD slibovala, že ho její maminka neukousne a že tatínek nebude doma. Navenek se ale tvářil naprosto sebevědomě a jakékoliv pochyby nedával nijak najevo, takže když se přemístil k McLarkenům a Jordan mu otevřela dveře, tvářil se naprosto v pohodě. A jeho tváří okamžitě prokmitl úsměv, jakmile mladou slečnu McLarkenovou spatřil - na tu pusu na tvář si moc dobře vzpomínal a pořád v něm vyvolávala lehké rozpaky a nejistotu, protože moc netušil, co ta pusa vlastně měla znamenat. Třeba vůbec nic, třeba něco ano, kdo ví.
„Ahoj, Jordan,“ uculil se a opět musel uznat, že jí to sluší. Následoval ji do předsíňky, kde se ještě rychle ujistil, že nemá na obleku šitém na míru žádné smítko a že mu dokonale padne. „Cesta byla v pořádku... Nejsem z toho přemístění moc rozcuchaný?“ zeptal se nejistě. „A ne, moc jsem nejedl,“ přiznal pobaveně. A pak JD strčil pod nos jednu jedinou, avšak krásnou, růžičku. „Ta je pro tebe,“ mrknul na ni a doufal, že z její tváře vyčte alespoň náznak toho, že se květinka zalíbila. Archie totiž netušil, jaké květiny má Jordan ráda, a tak vsadil na osvědčenou klasiku. Pro její matku měl lahev opravdu kvalitního vína a jeden ze svých nejnovějších sborníků z výzkumů, který měl teprve přijít do prodeje.
A protože Archibald miloval jídlo, samotnou večeři přežil bez psychické újmy. Jídlo bylo totiž vynikající, takže vyvažovalo všechno, na co se Jordanina maminka ptala. A Archie jí trpělivě odpovídal a pokud se o něco více zajímala, byl ochotný se rozpovídat hovořit o daném tématu desítky minut - a bylo poznat, že se v těch věcech opravdu vyzná a inteligenčně je někde úplně jinde, než běžní smrtelníci. Během své řeči navíc zvládal ještě vkusně žertovat, a vzhledem k tomu, že si právě tím inteligentním smyslem pro humor obvykle své publikum zcela získal, budeme doufat, že zapůsobil i na paní McLarkenovou.
Poměrně poklidná večeře byla však narušena vpádem Jordanina otce a Archie, který zrovna pil, se málem utopil ve vlastní skleničce. Rozkašlal se, přičemž se navíc pokoušel tvářit omluvně, protože tu nechtěl začít kašlat jako tuberácká ovce, a když po chvíli popadl dech, celý rudý prohlásil: „Omlouvám se, zaskočilo mi.“ Teprve pak zvedl pohled k Juliovi McLarkenovi, a přestože se navenek stále tvářil vyrovnaně, byla v něm malá dušička. „Rád vás poznávám, pane McLarkene,“ pronesl, drže se slušnosti, a dokonce měl v plánu vstát a podat hlavě rodiny ruku, aby jej řádně pozdravil, jenže o to Julius patrně nestál.
A tak Archie zůstal sedět a raději nic dalšího neříkal, protože bouřlivě reagovat na ty nepřímé urážky, které prolétly vzduchem, nemělo smysl. Navíc se slova ujala Jordan, na kterou Archibald zůstal nevěřícně zírat. Ona ho vážně bránila před vlastním otcem? Vděčně se pousmál jejím směrem, načež raději sklopil pohled ke svému talíři se zákuskem. Ten už sice nechutnal tak dobře, jako před chvílí, ale stejně Archie kousek uzobl, protože sladké obalovalo nervy. A navíc v téhle trapné situaci byla i jeho inteligence nedostačující k tomu, aby vymyslel, co má říkat - rozum mu totiž velel mlčet.

_________________

"Vypadáš úžasně, Archie, nemusíš se vůbec bát." Mrkla na svou návštěvu zvesela, a když jí Archibald pod nos strčil onu růži, JD se na tváři objevil spokojený úsměv. "To jsi nemusel, ale moc děkuji," nechala jednoho skřítka, aby jí dal růži do vázy, a pak do jejího pokoje. No a pak přišla ta večeři, zpovídání o všem možným a její otec.
Když se Archibal skoro utopil ve své sklenici, Jordan i hned zpozorněla, protože v ní hrklo, jestli je opravdu v pořádku, a tak na něho zkoumavě hleděla. "Neomlouvej se. Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě.
Jordan se svého otce rozhodně nebála, i tak přemýšlela, jestli by přeci jen nebylo lepší tuhle večeři prohlásit za dokončenou a co nejrychleji zmizet, protože měla takové tušení, že by se to mohlo ještě nějakým způsobem vyvrbit. A že nebyla daleko od pravdy. Navíc jí děsně štvalo, že se choval tak jak se choval a nemohl si s Archiem podat ani ruku.
Zatímco JD potichu dojídala svůj dezert, Julius nespouštěl z té neočekávané návštěvy pohled a Ariadne se snažila tvářit, že tam není, protože hlavně kvůli ní se tahle večeře konala a ona si moc dobře uvědomovala, že její muž je opravdu nadšený. Ten po chvíli konečně odtrhl pohled od Archibalda a zamračil se na svou dceru, které to bylo očividně úplně fuk. "Takže.." promluvil Julius po chvíli, kdy jeho oči opět nenávistně probodli Archibalda, a zamračil se. "Máte rád mou dceru?" Tentokrát to byla JD, která se skoro udusila svým jídlem, protože něco takového rozhodně nečekala. Vážně, kdo se může ptát na něco takového a proč to její otec chtěl vědět? Stejně mu to bylo ukradené. "Přestaň." Zavrčela proto k němu a po Archibaldovi vrhla pohled, který jasně naznačoval, že odpovídat nemusí.
"Přestaň mi rozkazovat, Dorothy. Budu se ptát na co chci, je to můj dům, takže i má pravidla. Navíc mě zajímá, proč někomu.. takovému dáváš přednost před tolika zajímavějšími muži. Je to jen.." Bylo očividné, že Julius McLarken chtěl dodat slovíčko póvl, ale Jordan, která prudce praštila pěstí do stolu ho očividně vykolejila. "Zajímavějšími muži? Myslíš třeba Joshuu Udinova, který do sebe lije jednu vodku za druhou a přestane až v momentě, kdy usne?" pronesla zcela klidně, i když bylo vidět, že to v ní vře, což dost dobře prozrazovaly její zarudlé tváře. Tohle byl přesně důvod, proč nechtěla, aby sem Archibald chodil.
Julius nespokojeně mlaskl a natáhl se pro sklenku s vínem, kterou mu mezitím donesl jeden ze skřítků. "Teď se vraťme k mé otázce," zavrčel, aby dal najevo, že další případné protesty se nepřijímají. K Archibaldovi se v tuhle chvíli stáčely dva páry očí, Julia a Ariadny. JD hleděla do svého talíře a vážně se snažila uklidnit se.

_________________

Minimálně fyzicky Archibald v pořádku byl, takže souhlasně pokýval hlavou a věnoval Jordan další ze svých úsměvů, byť jen letmý, protože se trochu bál, že kdyby se tu culil jako měsíček na hnoji, její otec by to považoval za provokaci. A tak se raději držel při zemi.
Ta Juliova otázka, zda má rád jeho dceru, zaskočila Archieho opět nepřipraveného. Čekal křížovou palbu, to ano, ale že na to Jordanin otec půjde takhle zpříma, to neočekával ani v nejmenším. Očividně ale nechtěl chodit kolem horké kaše. Archie odložil dezertní vidličku, otřel si rty ubrouskem a už se nadechoval, že něco řekne, ale to se mezi McLarkeny strhla další výměna názorů.
Archie to poněkud nešťastně sledoval, protože si dobře uvědomoval, že za to všechno může on, a mezitím se snažil rychle vymyslet, co Juliovi McLarkenovi odpoví. Co by asi tak Jordanin otec mohl chtít slyšet? Archieho napadlo, že obratně zalže, jenže lhát moc dobře neuměl a už vůbec ne poté, co vypil pár skleniček vína. Bylo jediné štěstí, že toho nevypil tolik, aby mu alkohol zastřel rozum.
Když se na něj zadíval nejen Julius, ale i Ariadne, Archibald si odkašlal, jelikož začínal mít pocit, že mu vysychá hrdlo. Tvářil se ale pořád stejně, jako by ho ta otázka vůbec nevyvedla z míry - prozrazovalo ho jen to, že během té krátké chvíle stihl poměrně dost zblednout, takže kdyby se opřel o čerstvě nabílenou stěnu, dost možná by s ní splynul, aniž by musel použít zastírací kouzlo. Cítil se zahnán do kouta, ale naštěstí se nedostavily žádné bojovné obranné reflexy - Archie šel na všechno s rozumem, ačkoliv ho to psychicky vyčerpávalo. „Ano, mám rád vaši dceru,“ odpověděl po chvíli upřímně, protože kdyby řekl opak, lhal by. Problém byl ten, že ani on sám netušil, co k Jordan vlastně cítí, a zda ji bere jako kamarádku, nebo by ji rád považoval za něco víc. Což stejně nešlo, protože ona byla čistokrevná a on ne. „Ale patrně to není tak, jak si myslíte, že to je,“ dodal, čímž chtěl nepřímo naznačit, že ne, opravdu spolu nechodí, a ne, zřejmě ani chodit nebudou. Byla to vyhýbavá odpověď, která jistě vzbudila další otázky, ale Archie zkrátka lépe odpovědět neuměl.

_________________

Jestli byl Julius s Archibaldovou odpovědí spokojený, nedával to najevo a prohlížel si ho stejně přísně. Nejspíše čekal na jakoukoliv chybičku v jeho chování, aby se mu mohl vysmát, ale ten se choval pořád stejně dokonale a Juliovi to pomalu začínalo lézt na nervy. Vážně, proč zrovna on musel mít takovou dceru, která se vídala s nečistokrevnými více než s těmi, se kterými by měla držet a podporovat je? "A ty?" JD, ve které to stále bublalo vzteky, zvedla pohled od svého talíře a zkoumavě probodla svého otce. Celkem by jí zajímalo, co by dělal, kdyby přiznala, že ho má opravdu ráda. Jenže potíž byla v tom, že si Jordan nebyla tak úplně jistá co k Archiemu cítí a co ne. "Je to kamarád, otče." Promluvila tedy nakonec s pokrčením ramen a věnovala Archiemu menší úsměv. "A i přesto odmítáš schůzky, které jsme pro tebe domluvili. Když se můžeš vídat tady.. s tímhle, můžeš se vídat i těmi čistokrevnými. Táhne ti na třicet, Jordan, laskavě si uvědom, že se o tebe nebudou zajímat věčně. Měla by jsi konečně zapomenout na Petera a nechat se znovu zasnoubit." Jestli to do teď JD nevypadala, že bouchne, po poslední informaci byla vzteky rudá až za ušima. Nepotřebovala totiž, aby jí někdo předhazoval toho bídáka, který s ní byl zasnoubený pár měsíců, a když už tak trochu hrozilo, že se svatba fakt bude konat, vzal do zaječích a neozval se. Už nikdy. Tehdy jí to opravdu ranilo a od té doby se na to snažila přestat myslet. Těch několik měsíců, co spolu totiž na zkoušku chodili - chtěli vědět, že jejich manželství bude dobré - jí to celkem bavilo a byla i spokojená. Celkem. A pak to všechno zničil.
"Tohle jsi si mohl odpustit, drahý," zazněl hlas vedle JD, která se snažila uklidnit se, a tak se raději natáhla pro sklenku s vínem, které do sebe vlila najednou. "Já se budu radši vídat s lidmi, kteří to mají v hlavě v pořádku, než s těmi, který mají vymytý mozek. Archibald, ač nečistokrevný, toho dokázal mnohem více než mnozí ostatní s čistou krví. To si snad uvědomuješ, ne?" povytáhla tázavě obočí a následně si nalila další sklenku, protože na tohle rozhodně jedna nestačila a celkově by byla radši za něco mnohem silnějšího. Třeba ohnivou whiskey.
"Já si myslím, že mohu tohle.. ať už to bylo cokoliv, považovat za ukončený. Dal bych si čaj, ale dříve než to, myslím si, že nastal čas, aby jste odsud odešel, pane Forsythe." Julius zatěkal pohledem mezi Archibaldem a svou dcerou načež vstal od stolu a ukázal na dveře, očekávajíc, že se i hned Archie sebere a zmizí odsud. "Nebudeš vyhazovat mojí návštěvu, Archibald může jít domů až se mu bude chtít. Dáš si čaj?" optala se své návštěvy s úsměvem. Julia to očividně opět vykolejilo, že se nezmohl na žádný protest. Zatím.

_________________

Když Julius McLarken nasměroval tutéž otázku ke své dceři, Archie k Jordan těknul pohledem, protože ho zajímalo, co odpoví. A její odpověď nakonec schválil nepatrným přikývnutím, jelikož měla pravdu - co mohli být více, než přátelé? Pokud si její otec myslel, že je mezi nimi něco víc, pak byl zřejmě na omylu.
Archibald pochopitelně neměl tušení, kdo je Peter a že byla Jordan zasnoubená, takže se na zlomek vteřiny zatvářil poněkud zaskočeně, ale snažil se nedávat to na sobě znát. A nevyptával se - usoudil, že pokud se na to Jordan někdy bude cítit, sama mu o tomhle tajuplném Peterovi poví. Konec konců, neznali se zase tak dobře, aby musel mít Archie zmapované všechny její bývalé partnery.
Přestože by Archie tu hádku raději neposlouchal, nevnímat se bohužel nedala. Ale nijak se nezapojoval, neobhajoval se, prostě to mlčky snášel a myslel si svoje. Hlavně tedy o Juliových způsobech - na čistokrevného kouzelníka mu ten muž přišel jako nevychovaný hulvát. „To je v pořádku, Jordan,“ hlesl nakonec s pohledem upřeným k mladé slečně McLarkenové, jejíž nervy teď také zakoušely své. „Myslím, že raději půjdu. Bude to tak lepší,“ rozhodl, protože nechtěl v jejich rodině dělat zle, a vstal od stolu.
„Děkuju za skvělou večeři, paní McLarkenová,“ pousmál se zdvořile směrem k Ariadne. „Rád jsem vás poznal osobně,“ dodal ještě, než se otočil k Jordaninu otci. „Hezký zbytek večera, pane McLarkene,“ rozloučil se s maximální zdvořilostí, dokonce se pousmál, jako by se ho McLarkenova slova předtím vůbec nedotkla, a s jakousi aurou sebejistoty kolem sebe zamířil z jídelny pryč - tam, kde si pamatoval východ. A tak trošičku doufal, že ho Jordan bude následovat, protože s ní chtěl prohodit ještě alespoň pár slov, a úmyslně se s ní nerozloučil proto, aby šla za ním.
Z toho důvodu k východu vlastně moc nespěchal. A ve chvíli, kdy opustil jídelnu a zmizel McLarkenům z očí, se zamračil a zhluboka se nadechl, protože sebeovládání ho stálo mnoho sil. Teď konečně mohl popustit uzdu svým emocím, alespoň na chvilku. Pravdou ovšem bylo, že spíše než vztek a křivdu cítil zklamání a smutek. Bylo mu zkrátka líto, že se někteří lidé chovají tak hloupě jen kvůli čistotě krve, a ještě více ho mrzelo, že je to zrovna Jordanin otec. Určitě jí teď bude z života dělat peklo...

_________________

V Jordan to stále vřelo, ale pomalu se začínala uklidňovat. I tak jí však stále vadilo, že si tohle Archibald musel zažít. To jí to nemohl všechno vyčíst její drahý otec až poté, co Archie odejde? Také jí štvalo, že se její otec choval tak jak se choval - jako další člověk bez mozku, který propagoval to, co jeho nadřízený. Vážně, kdyby se alespoň Archieho snažil poznat trochu blíže nebo aspoň jeho návštěvu překousl a řekl si své až potom, takhle působil příšerně. A JD si uvědomovala, že její otec příšerný byl.
"Ne, tohle rozhodně není v pořádku. A ty by jsi se měl za sebe stydět," zavrčela ke svému otci a jakmile Archibald vstal, vstala i ona, protože v tuhle chvíli tady dále nehodlala zůstávat. "To snad nemyslíš vážně. Okamžitě si sedni zpátky, nikam nepůjdeš." Julius zrudl, jak byl naštvaný, že si k němu jeho dcera dovolila něco takového. A JD? Ta se otočila na podpatku a zamířila ke dveřím, za kterými už Archibald stihl zmizet. Rozhodně neplánovala si sedat zpátky ke stolu, potřebovala si vyčistit hlavu na čerstvém vzduchu. A taky potřebovala spoustu alkoholu, aby tohle všechno zapila a zapomněla na to. I když tak nějak věděla, že na tohle se jen tak zapomenout nedá. Nechápala, jak někdo příšerný takhle může existovat, ale očividně to šlo.
"Jestli se sem okamžitě nevrátíš, Jordan, tak už se nevracej." Rozkřikl se její otec na celý barák, ale ani tato slova slečna McLarkenová nějak nevnímala, prostě a jednoduše zabouchla dveře vedoucí do jídelního sálu a unaveně si protřela oči. Fajn, tohle rozhodně nedopadlo podle jejích představ. Ještě předtím, než však Archieho doběhla, zamířila do dveří jiných - otcovy pracovny - odkud si vzala flašku drahé whiskey, dvě sklenky ve kterých přistála ještě trocha ledu, a pak už mohla pokračovat za mužem, kterého v tuhle chvíli opravdu litovala.
"Jdeme." Zavelela rozhodně, jakmile se dostali před sídlo a zamířila do zahrad, k obřímu stromu, pod který se i hned posadila a jala se nalít alkohol do skleniček. "Archie.. tohle jsem fakt nechtěla, nevěděla jsem, že přijde domů. Je mi to moc líto," zabručela s pohledem zabodnutým na zlatavou tekutinu.

_________________

Archie úlevně vydechl, když ho Jordan opravdu dohnala a navíc koutkem oka zahlédl, že s sebou nese lahev alkoholu. Vypadalo to na whisky a Archie byl rád, že byla JD tak prozíravá - ačkoliv moc nepil a už vůbec ne tvrdý alkohol, byl si naprosto jist, že jim teď whisky oběma přijde vhod.
Beze slov ji následoval, lákán vidinou alkoholu a čerstvého vzduchu, a za chůze si rozvázal kravatu a rozepnul první tři knoflíčky u košile. K velkému stromu si nesedl, nýbrž si před ním klekl a pak sebou jednoduše plácnul na břicho do trávy, protože mu z ničeho nic přišlo, že mu došla veškerá energie. Chvilku tam tak mlčky ležel, užíval si večerního chladivého vzduchu, a až poté se nadzvedl na loktech a upřel oči na Jordan.
„Vůbec nic si nevyčítej, Jordan,“ zamumlal a dokonce se zmohl na letmý úsměv. „Nemůžeš za to. Nemohla jsi vědět, že domů dorazí i tvůj otec,“ pokrčil rameny. On jí rozhodně neměl nic za zlé, protože si dobře uvědomoval, že nic z toho, co se stalo, se nestalo její vinou. „A já se z toho brzy vzpamatuju, nedělej si starosti,“ dodal ještě sebevědomě, protože věděl, že jakmile opustí McLarkenovic pozemek, bude mu podstatně lépe. Navíc už se ve svém životě s několika blbci a zabedněnci setkal, takže ho seznámení s Juliem McLarkenem nemohlo zase tak moc rozhodit.
Archie se pak natáhl pro jednu ze skleniček, posadil se do tureckého sedu naproti JD, a poté, co si s ní přiťuknul, do sebe panáka whisky jednoduše obrátil, protože na nějaké ucucávání a vychutnávání teď neměl sebemenší náladu. Potřeboval jen uklidnit pocuchané nervy. Odkašlal si, sklenku odložil do trávy a potřásl hlavou. „Ale nesmíš mě tu moc opít, jinak vám pozvracím záhonky a ještě navíc mě budeš muset dopravit domů,“ zamumlal s pobaveným úšklebkem. Nijak se netajil tím, že neumí pít.

_________________

I když se to asi ještě stále moc nehodilo, JD se pobaveně zachechtala, když sebou Archie plácl na zem. Nejen pro něho, ale i pro ní byl skvělý pocit být pryč, venku z té místnosti a nadýchat se pořádně čerstvého vzduchu. Už to v ní tak nevřelo, i když naštvaná byla stále a věděla, že tohle Juliovi jen tak neodpustí. Jako on neodpustí jí, že ho neposlechla a odešla. Byla si však jistá, že svou výhrůžku nemyslí vážně, protože se pohádali už několikrát a z domu taky byla vyhozena hodněkrát, ne že by si z toho někdy něco dělala.
"No, měla jsem podniknout větší opatření. Třeba si zjistit, v kolik jim ta schůze končí a nebo to rovnou udělat jinde a ne u nás doma," zabručela a nespokojeně mlaskla. Otec se ve většině případech na podobných akcích zdržoval déle, kecal s kolegy a popíjel, že se vrátí takhle brzo domů opravdu nečekala a na chvíli jí napadlo, že mu někdo dal vědět. Jenže kdo? "Stejně budu. Nechtěla jsem, aby jsi byl svědkem.. něčeho takového. Vím, že je můj otec blbec, ale že až takovýhle rozhodně ne. Vážně nechápu, co to do něho vjelo," pokrčila rameny a věnovala Archibaldovi omluvný úsměv. Tak nějak tušila, že kdyby věděl, že tady spolu sedí a popíjí jeho whiskey, asi by je oba rovnou zabil.
Alkohol byl nalit, sklenky rozdány, společně si přiťukli, a JD podobně jako Archibald, obsah sklenice do sebe kopla naráz. Spokojeně se pak usmála, protože tohle bylo přesně to, co potřebovala. Bylo jí však líto, že si po cestě neukradla i cigarety. "Tak to asi budeme mít problém, protože já se v tomhle stavu rozhodně přemisťovat nemůžu. Mám pocit, že nocujeme na zahradě," zašklebila se pobaveně a jala se dolít, protože sedět s prázdnou tady fakt nechtěla. "A jestli ty záhonky pozvracíš, tak si to po sobě uklidíš, to tě varuju předem," pronesla děsně vážně, i když to tak rozhodně nemyslela. Od čeho měla doma skřítky?

_________________

Archibald mávnul rukou do vzduchu a zavrtěl hlavou. „Nech to plavat, Jordan,“ brouknul a bylo na něm vidět, že si z toho moc nedělá. Byl sice pořád trochu v šoku, protože se dostal do situace, na kterou opravdu nebyl připravený, ale napětí z něj celkem rychle opadávalo. Tady v přítmí, mimo dům, se cítil docela bezpečně a příjemně.
„Mně nocování pod širákem nevadí,“ usoudil pak zamyšleně a pokrčil rameny. Ačkoliv by to do něj zřejmě řekl málokdo, Archie občas absolvoval nějaký dobrodružný výlet s přáteli, kdy přespávali v divoké přírodě jen ve spacáku, bez střechy nad hlavou. A Archie tyhle výlety mimo civilizaci miloval a uměl ocenit jejich kouzlo. Teď tu navíc byl s Jordan a měli s sebou lahev whisky, takže docela luxus. „Jestli ty záhonky pozvracím, tak to bude tvoje chyba,“ informoval ji s nevinným úsměvem ve tváři a usrknul ze sklenky. Tentokrát už neměl potřebu lít do sebe alkohol jako vodu.
Skleničku pak na chvilku odložil, ale jen proto, aby si mohl sundat sako a přehodit jej Jordan gentlemansky přes ramena pro případ, že by jí byla zima - noci byly přeci jen poměrně chladné, i když bylo léto. Pak se posunul vedle ní, aby se zády mohl opřít o kmen stromu, a bokem se (zcela neplánovaně, fakt!) natisknul ke své společnici. Zakroužil zlatavou tekutinou ve skleničce, trochu upil a pak zvedl pohled plný alkoholových jiskřiček k JD. „Ta whisky je asi docela silná, co?“ prohodil neobvykle neinteligentně, jenže alkohol zastíral mozek i sebevětším géniům. A, jak už bylo řečeno, Archie nebyl zvyklý pít. Ať už byla odpověď jakákoliv, uculil se jako měsíček na hnoji, dlouze vydechl a zvedl pohled k obloze a mezi větvemi stromu se pokusil zahlédnout hvězdy. „Můžu se tě zeptat na něco osobního?“ prohodil po chvíli zamyšleně, protože mu Jordanin otec nasadil brouka do hlavy. „Kdo je ten Peter, kterého zmínil tvůj otec?“ položil nakonec pravděpodobně ne úplně příjemnou otázku, pokud mu tedy předtím JD odpověděla kladně, a upřeně se na svou společnici zadíval.

_________________