Oksana sice už na první pohled vypadá tak nějak rusky, ale čistou krev by u ní asi čekal jen málokdo. Jako správná příslušnice největšího slovanského národa se totiž obléká do toho nejkýčovitějšího, co se dá najít, a o přirozené eleganci se u ní vážně moc mluvit nedá. Má strašně ráda zelenou barvu a kožichy a fakt ji štve, že se to dost dobře nedá skloubit, protože zvířat se zelenými chlupy je na Zemi ostudný nedostatek. Nejspíš by na sebe ale vzala i pytel od brambor, kdyby jí někdo přesvědčil, že je to strašně drahá limitovaná edice od Slávy Zajceva, a připíchl na něj pár pentlí nebo zlatých řetízků. Její průměrně atletická, podprůměrně vysoká a nadprůměrně prsatá postava měří přesně 165 centimetrů, ale díky podpatkům a účesu to občas vytáhne i na více než dva metry, když se ta trvalá z její bohaté hnědé hřívy obzvláště povede. Přes léto se pak snaží co nejvíce opalovat, ačkoliv to v Leningradu ani v Grimsby není se sluncem zrovna slavné.
Dominantou její hlavy, a vlastně tak trochu jí celé, jsou ústa. Nejen že jsou prakticky pořád otevřená, taky podle dostupných odhadů zabírají něco mezi pětatřiceti a padesáti procenty celého obličeje, což se náležitě projevuje na její hlasitosti. Kupodivu však nikoliv na kvalitě hlasu, neboť má takový ošklivý zvyk mluvit částečně svým špičatým nosem, díky čemuž je její hlasový projev často dalece za hranicí snesitelnosti. Její pusu přirovnává nejeden její kolega k jámě pekelné, ačkoliv zuby má vysloveně normální a jazyk není chlupatý ani pokrytý žhavou lávou. O to víc jí ale jiskří v tmavě hnědých očích a skoupá není ani na čertovské pomrkávání, takže se lze jen těžko divit, že když byla na škole členkou divadelního kroužku, dostala zcela automaticky roli Esmeraldy z dramatické verze Chrámu Matky Boží v Paříži a nikdo toho nelitoval.

Oksana je učebnicový extrovertní sangvinik, který zásadně dřív jedná a mluví než přemýšlí. Dokonce to přemýšlení občas úplně vynechá, takže je na čistokrevnou paničku až překvapivě upřímná a spontánní a některé osoby nejen tím značně irituje, zejména díky tomu, že mluví nosem trochu víc než zdrávo. Rovněž je velmi kontaktní a nebojí se kromě plácání po ramenou přidat taky nějakou tu ránu jinam, což si sice spousta mužů může vyložit jako flirtování, ale ona to bere jako naprosto běžnou věc a v případě konfrontace by asi byla vážně zaskočená. Zatím k tomu nicméně ještě nedošlo, protože kromě zmíněného nevinného osahávání taky mluví, což veškeré potenciální zájemce o flirt spolehlivě odradí. Když mluví, a že ona mluví skoro pořád, je vůbec záhodno ustoupit kousek stranou, protože slova doprovází až frenetickou gestikulací a reálně hrozí, že blízko stojícím lidem vypíchne oko, vyrazí zuby nebo při onom nevědomém flirtování udělá uzel na kravatě. Aniž by si čehokoliv z toho všimla nebo aniž by potřebovala, aby protistrana nějak reagovala. Může díky tomu působit poněkud omezeně až hloupě, a rozhodně dost otravně, ale přeci jenom vystudovala lékouzelnictví, kde se jí pohotová intuice zatím vždycky vyplatila, takže se to nejspíš projevuje jenom v sociální sféře. Navíc je expert na multitasking, takže naprosto s přehledem zvládá operovat, u toho zapáleně probírat nejnovější drby a druhou rukou hrát s anesteziologem dámu. Rozhodně ale nemá mozek na jakékoliv intriky ani složitější hry, protože by byla schopna vykecat plány i největšímu nepříteli nebo táhnout koněm mimo šachovnici, a docela dlouho jí trvalo pochopit, že si prostě Garetha vezme a basta. V manželství zatím každopádně není nijak výrazně nespokojená, i když nejlepší chvíle už mají nejspíš nenávratně za sebou, a mateřských povinností se ujala znamenitě, jen si poslední dobou stále častěji říká, jestli náhodou o něco nepřichází. Ne že by byla ten typ, co aktivně vyhledává rozptýlení mezi kolegy na pracovišti, ale rozhodně se nedá vyloučit, že by ve vhodnou chvíli a po troše příprav kývla na nějaký ten neslušný návrh, zejména teď, když ji od manžela dělí moře. Pokud by se samozřejmě našel někdo odvážný a/nebo hluchý.
Stranickou legitimaci má, ale k otcově nelibosti dodnes nedočetla Kapitál a z myšlenky vlády proletariátu je jí trochu špatně, protože se jí ten relativní přepych vážně hodně zamlouvá a nerada by se ho vzdávala. Ve výsledku jí tedy Sovětský svaz vlastně ani moc nechyběl, i když oslovení soudružkou z nějakého důvodu bere jako kompliment, a doufá, že nebude muset v Leningradu zůstávat moc dlouho.

Oksana se narodila za oné strašlivé sněhové bouře v březnu 1951, která stála život dva tucty rybářů, a přeřvala ji. Byla již druhým dítětem manželů Zacharových, ale protože Kolja Mstislavič nešťastně zahynul v nedožitých dvou letech na jakousi chorobu, rozhodl se tentokrát otec nesvěřovat zbytečně moc povinností své poněkud nepoužitelné ženě a o Oksanu se od té doby prakticky výhradně staraly kojná a chůva. Může to znít chladně, ale pravdou je, že jí tohle rozhodnutí nejspíš zachránilo život.
Přežila dokonce i dětství a dospívání v Leningradu, který byl po jakési mudlovské válce pořád ještě strašlivě zdevastovaný a ještě kolem roku 1960 tam byly celkem běžnou součástí života výbuchy min a zapomenutých pum. Oksana naštěstí moc neopouštěla rodinné sídlo, a protože ve svých rozjívených devíti letech přebarvila Leninovu bustu na otcově stole na rudo, byla v náležitém věku odeslána do ruské školy pro čarodějnice všech sovětských republik. Zpočátku ji to hrozně nebavilo, ale někdy kolem třetího ročníku se jí zalíbilo kouzelnické zdravotnictví a rozhodla se, že z ni jednou bude čarodějná doktorka. V předposledním ročníku na otcovo naléhání vstoupila do strany, čímž ale její politická aktivita zároveň skončila, a v posledním prožila krátký a naprosto nevinný románek s Antonem Sergejevičem Kirovem, nadšencem do vzducholodí. Otci to radši neříkala, protože by ho ta zpráva nejspíš fyzicky rozpůlila – Anton byl totiž sice z rodiny mudlů, ale jedním z jeho předků byl i Mstislavův politický idol Sergej Mironovič Kirov. Jako správný beran pak splnila své předsevzetí, u závěrečných zkoušek získala hromadu výborných známek a byla by jistě bez problémů přijata na studium lékouzelnictví na prestižní lékařské fakultě přímo v Leningradu.
Každopádně když se po promoci z Koldovstvorce vrátila domů, čekala tam na ni radostná zpráva, že ji rodiče zasnoubili s jistým Garethem Greyburnem a že ze studia v Rusku asi nic nebude. Rychlost, s jakou jí překopali plány, dávala tušit, že to byla jedna z těch nečekaných příležitostí, které se neodmítají, ale Oksana ji přeci jen odmítnout celkem chtěla. Zejména proto, že v tom nejdřív viděla otcův příliš komplikovaný trest za to, že si na škole jako druhý jazyk vybrala kapitalistickou angličtinu a místo marxismu-leninismu kroužek dramatiky. Chvíli trucovala, hodně odmlouvala a zkusila i brečet, ale jak už to tak v ruských rodinách bývá, nakonec měla smůlu a byla exportována do Anglie, kde si musela vzít muže, kterého nikdy předtím neviděla. Pozitivní bylo, že měl stejně jako Anton Sergejevič (a každý druhý Rus) tendenci trochu moc pít, ale stejně si za těch pár dní do obřadu moc do oka nepadli a ani se během té doby moc neviděli.
Což se bohužel projevilo i o svatební noci, kdy došlo k poněkud trapné, vodkou zahuštěné situaci. Oksana sama sice moc nepila, ale Gareth a zbytek jeho příbuzenstva dobrým pitím z tchánových osobních skladů nepohrdl, a to včetně jeho staršího bratra Gawaina. Ti dva si navíc byli docela podobní, takže když k Oksaně, která si šla lehnout dřív, v noci přilezl jeden opilý Greyburn, rozhodně ji nenapadlo rozsvítit a zjišťovat, jestli si třeba není ten druhý, co si jenom spletl pokoj. Když bylo po všem a on ji oslovil jménem své ženy, bylo už pozdě to brát zpátky, ale Oksana to díky takřka smrtelné dávce adrenalinu zvládla bez hysterického záchvatu, prostě jedno prase vykopla a druhé, které dorazilo o pár minut později, si naštěstí ničeho nevšimlo. Tu noc už neusnula, protože se přirozeně bála, že si to Gawain nenechá pro sebe, ale ráno se ukázalo, že vodka je mocná čarodějka a na některé věci je spolehlivější než kouzla na mazání paměti.
Během následujících devíti měsíců se uklidnila a celkem zabydlela v Grimsby, vzala místo zdravotní sestry v nemocnici U svatého Munga a začala studovat vysněnou medicínu se zaměřením na magiparazitologii na univerzitě v Manchesteru, zpočátku dálkově a později i prezenčně. Gareth sice nejdřív protestoval, ale ukecala ho a dokonce později najal i chůvu, aby se Oksana mohla studiu věnovat co nejdůkladněji. Což se jí vyplatilo nejen proto, že se díky tomu po porodu ani chvilku nenudila, ale taky se do nemocnice po mateřské vrátila jako plně kvalifikovaná doktorka. Dodnes na tohle období ráda vzpomíná, protože jako rodina fungovali mnohem víc, než čekala, ale postupem času je oba přemohla touha po kariéře a ani ty snahy o další dítě nepadly na úrodnou půdu, nejspíš kvůli pracovnímu stresu. Oksana se tedy o to víc upnula na syna stávajícího, manžela nechává pracovat a jen občas se marně pokouší vzkřísit jejich vztah. K řádění na oddělení kouzelných infekcí přidala po nějakém tom roce praxe ještě zájem o porodnictví, protože to prý dle jejích vlastních zkušeností má hodně společného, a občas zaskakuje na porodním sále.
V Anglii se jí postupem času celkem zalíbilo, snad jen tomu jídlu pořád moc na chuť nepřišla, a i když mluví pořád s celkem znatelným přízvukem, považuje se za zdomácnělou a Leningrad jí stačilo vidět jednou ročně, když na ruské Vánoce navštěvovala rodiče.

Manželství se jí rozdmýchat nepodařilo a po letech stagnace to bylo spíš horší. Dokonce málem zahořela láskou k jistému o dost mladšímu námořníkovi, co ho potkala v Děravém kotli, ale naštěstí pak zase zmizel.
Mnohem víc ji každopádně začala trápit občanská válka. Jakkoliv byla vlastně na vyhrávající straně, stejně se v zemi strašně bála a z obav před pomstychtivými rebely raději na začátku prázdnin v roce 1983 sedla na loď a prchla k rodičům, než se to přežene. I s Galkou, samozřejmě, protože by si do smrti neodpustila, kdyby se mu něco stalo, a on se beztak nemohl pro všechny ty hrůzy ve škole pořádně soustředit. Manžela nechala v Grimsby, protože se mu do Ruska nechtělo a radši se rozhodl dávat pozor na dům a připravit ho pro jejich návrat, až bude po všem. Jestli někdy bude.
Se sehnáním práce v Sovětském svazu neměla nejmenší problém, pokračovala v práci lékouzelnice a porodní asistentky a její největší starostí tedy bylo, aby se Galahad úspěšně aklimatizoval v tamní škole, protože hrozilo, že tam bude chodit docela dlouho.

Talent na Přeměňování a Kouzelné formule
Lektvary 10/10
Létání 0/10
Přemisťování