Není zrovna typicky hezkým děvčetem, ale kde kdo by řekl, že na té holce něco prostě je. Možná je to pronikavě modrýma očima, možná je prostě jen jedna z těch lidí, kteří jsou ostatním bezdůvodně sympatičtí. Je to vcelku normálně stavěná mladá dívka, která si nedělá starosti s figurou, protože štíhlost a ladnost mají tak nějak dědičně pojištěnou v celé rodině. Je o něco vyšší než je všeobecný průměr, se svaly se nedře, a diety nedrží.
Co se obličeje týká, Sara má kromě už zmíněných modrých očí trochu širší rovný nos a dost široká ústa. Sama o sobě tvrdí, že když se začne smát, vypadá jako kobyla, což je od ní vlastně i docela realistický postřeh.
Vlasy má Sara světle hnědé s nepravidelnými pramínky blond odstínů a nejčastěji je nosí svázané v obyčejném culíku nebo drdolu, ale nejsou u ní výjimkou ani rozpuštěné vlasy, i když jí v takovém případě dost překáží v každodenní činnosti. Jejím oblíbeným zlozvykem, kterého si ale sama není pořádně vědoma, je pohrávání si s pramínky, když se zrovna nenachází svými myšlenkami v realitě. Při čtení knížky, denním snění nebo obyčejném vzpomínání si vlasy natáčí na prsty, neustále si je prohrabává, nebo si na nich splétá drobné copánky. A cop jí vážně sluší, obzvláště v létě, kdy si jej navrch ozdobí živými květinami.
Sara ráda nosí úzké kalhoty nebo legíny všech barev, někdy dokonce vylepšené savem nebo batikou, případně obojím, takže se jedná o opravdu originální kousky. K nim si nejčastěji obléká volné košilovité halenky v pase převázané koženým páskem nebo jen několika barevnými šňůrkami s korálky. Když halenkám počasí nepřeje, zachumlává se do velkých vlněných svetrů nejrůznějších střihů, barev i vzorů, aby jí bylo hezky teploučko, neboť je neskutečně zimomřivá. V zimě nedá bez pořádné čepice, šály a rukavic ani ránu, zatímco do vysokých vázacích kožených botek si bere tlusté vlněné podkolenky. A když naopak udeří vedra, sveze se na módní vlně květinových dětí.

Dobrá duše, věčná romantička a tak trochu snílek s hlavou v oblacích. Na práci dravé reportérky se vlastně ani moc nehodí, ale nikdo nikdy neměl to srdce jí dát výpověď, zvlášť když nikdy nic nezapomněla odevzdat. Sara je přátelská, ochotná, tichá, zodpovědná a v neposlední řadě věrná osůbka, která nemá ani trochu ostré lokty, ale zato má dar naslouchat a hlavně svým upřímným jednáním dokáže dostat z lidí odpověď na jakoukoliv otázku. Tak nějak k sobě přitahuje lidi jako magnet, aniž by vlastně věděla proč, a možná ani oni sami netuší, co je k té docela obyčejné slečně táhne. Sara má dar přesvědčit lidi okolo sebe, že jsou výjimeční přesně takoví, jací jsou, protože ona je tak doopravdy vidí, a nikým hned z principu nepohrdá. Má smysl pro humor a často nechává ostatní mluvit jen o sobě, aniž by si potřebovala sama přisadit nějakým trápením ze svého vlastního života.
Saru baví pozorovat rojení světlušek, ruch v uličkách, vysedávat v zapadlých kavárnách u šálku kávy nebo horké čokolády, kterou nikdy nepohrdne, neboť ji bezmezně zbožňuje stejně jako karamelové bonbony. Má ráda zvířata a velmi by si přála mít vlastního koně, ale vzhledem k tomu, že bydlí v docela malém bytečku na Příčné ulici, to asi zůstane navždy jen nesplněným přáním. Je tak trochu knihomol a miluje cokoliv, z čeho dýchá minulost, takže její byt je vybavený nábytkem posbíraným po bazarech a po lidech, kteří si místo historické skříně po babičce pořídili něco mnohem modernějšího. Jejím nejoblíbenějším kouskem je smaltovaná vana na zlatých nožičkách stojící tak nějak neprakticky uprostřed pokoje naproti balkonu. Ono totiž není nic lepšího než se večer naložit do koupele plné pěny a pozorovat otevřenými dveřmi hvězdy na obloze.

Mike Harrison Carter (otec)
Je kouzelník mudlovského původu stejně jako jeho starší bratr Russel. Narodil se a vyrůstal na Novém Zélandu, a vždycky žil tak trochu ve stínu svého úspěšnějšího bratra, kterého ale už od dětství považoval za svůj vzor, a v tomhle ohledu se mnohé nezměnilo ani v dospělosti. Do Británie se ale na rozdíl od něj moc nehrnul, ale vzhledem k tomu, že si vzal za ženu Angličanku, nakonec mu nezbylo nic jiného, než se přesídlit na anglický venkov. Obživou je mu jeho dlouholetý koníček, Mike je totiž náruživý malíř.

Adele Carter, rozená Rutherford (matka)
Divadelní herečka a bývalá příležitostná modelka. S Mikem se seznámila ještě jako bradavická studentka, když společně s partou spolužáků trávila prázdniny na Novém Zélandu. Jen těžko šlo odolávat jejímu vrozenému nebelvírskému šarmu, se kterým Mikea po několika panácích uhranula a ještě tu noc s ním otěhotněla. U Rutherfordů z toho sice byl poprask, ale Adele školu i navzdory drobné překážce dokončila a Mikea si to léto po zkouškách na Novém Zélandu vzala. Jak se později ukázalo, Adele trpí vrozenou nemocí, která jí nedovolila donosit jakékoliv další dítě, o které se s Mikem pokusili. Saru díky tomu tak trochu opečovává a velmi často jí mluví do života. A do vztahů. A vlastně do všeho.

Z dalšího příbuzenstva stojí za zmínku rodina Mikeova bratra Russela, a to hlavně sestřenky Audrey a Crystal a bratránek Mack. Dále pak rodina Adelina bratra Grega, tedy teta Keira a sestřenka Carolina.

Dětství
Sara měla hezké dětství i navzdory tomu, že nebyla plánovaným potomkem, a narodila se zmatkujícím rodičům, kteří sami ještě moc nevěděli, co s vlastním životem. Jako by to tušila, byla klidným miminkem, které rodičům dělalo jen samou radost, a ani později se z ní nestal malý ďáblík s tvářičkou andílka. Sara byla tiché a rozvážné dítě, nejraději pozorovala hvězdnou oblohu nebo si četla knížku zachumlaná v hřejivé dece, případně pobíhala po okolí s partou kamarádů, mezi kterými byla přesně tím ustrašeným dítětem, které s obavami v očích (a obdivem) pozorovalo ty vejtahy, jak šplhají do koruny toho nejvyššího stromu v okolí. To, že jí v žilách také proudí kouzelnická krev jako jejím rodičům, se projevilo za úplně obyčejné a zcela nedramatické situace, kdy se jí podařilo v rukou rozehřát zchladlou horkou čokoládu. Všichni z toho měli samozřejmě radost a jedinou vadou na kráse byly hádky rodičů, jestli Sara nastoupí do Bradavic nebo na školu na Novém Zélandu. Nakonec to vyřešil dopis od Brumbála.

Školní léta
Do Bradavic Sara nastoupila v září 1967 a Moudrý klobouk ji zařadil do Mrzimoru, aniž by jí pořádně dosedl na hlavu. Ne, že by byla snad hloupá, uťáplá nebo nedostatečně praštěná pro jiné koleje, ale Saře tahle volba vyhovovala. Podzemní společenská nora vypadala útulně, bylo v ní teplo, a na pohodlné pohovce se dobře lebedilo v dece s hrnkem horké čokolády v ruce. Sara neměla potíže si najít kamarády, vlastně byla docela oblíbená, a když se přehoupla přes práh puberty, neunikla ani několika roztomilým pokusům svých spolukolejníků o pozvání na rande. Jenže jak už to u hodných naivních děvčat bývá, její pozornost se vždycky zaměřila na ty, kteří si ji vůbec nezasloužili, zatímco ti, kteří by jí snesli modré z nebe ostrouhali. A tak Sara začala randit se Seanem O’Callaghanem, který zvládal laškovat ještě s několika dalšími děvčaty zároveň. Nakonec ale Saru přestalo bavit poslouchat ostatní o tom, kde všude a s kým ho viděli, a i když mu pak ještě několikrát dala šanci, stejně to nemělo budoucnost. Navíc ji čekaly zkoušky a máma ji dost často opakovala, že by neměla dopadnout jako ona.

Osamostatnění se
Prvních pár měsíců po skončení školy Sara cestovala po světě, nějakou dobu pobývala u příbuzných na Novém Zélandu, absolvovala několik focení a káv s Audrey, než si pořídila garsonku v podkroví jednoho staršího domku na Příčné a natahala do ní samé staré krámy, které kousek po kousku začala renovovat a vracet jim zašlý lesk, slávu i užitečnost. Na práci reportérky narazila spíš náhodou skrz známosti v redakci, a protože jí bylo jasné, že modeling zrovna ji rozhodně neuživí, chytila příležitost za pačesy a nepustila. Ale ani přesto na focení nezanevřela, jen se mu už nevěnuje tak často jako dřív, a mnohem raději tráví čas vysedáváním po kavárnách a pozorováním světa.