<<

Konečně bylo tak akorát teplo!
Dobře, mnozí obyvatelé Velké Británie by asi nesouhlasili, že je teplo „tak akorát“, protože byli zvyklí na daleko chladnější počasí, ale Monty si přesně v tomhle počasí naprosto liboval. Konečně shodil svetry a dlouhé kalhoty a objevil se na ulici v kraťasech, pruhovaném tričku a plátěných keckách na nohách. Vzácná chvíle, kdy bylo možné spatřit jej v oblečení s krátkými rukávy a nohavicemi, protože po většinu roku Monty jinak docela mrznul. Jakmile bylo pod pětadvacet stupňů, házel na sebe minimálně svetřík.
Teď byl nicméně spokojený, dokonce mu bylo natolik příjemně, že si zašel koupit i zmrzlinu, s kterou teď postával nedaleko zmrzlinářství ve stínu budovy, aby mu na kornout nepražilo slunce, a s labužnickým výrazem ve tváři ji do sebe ládoval. A jaká že to byla příchuť? Čokoládová s chilli, pochopitelně. Měl v plánu ochutnat ještě kaktusovou, ale na tu třeba přijde řada později...
A zatímco futroval svou zmrzlinu, okolí si moc nevšímal. Jen tu a tam zvedl pohled, aby zjistil, zda se kolem neděje něco zajímavého, ale nakonec svou pozornost vždycky nasměroval zpátky k té boží zmrzce.

Mimo herně:
Monty nebude sedět v koutě!
A na nikoho nečeká.

_________________

<<

Táta sice dnes na Příčnou nepotřeboval, ale Caitlyn ho stejně uprosila, aby ji tam vzal. Zmrzlina! Tedy, mamka uměla dělat skvělou zmrzlinu, ale ty Fortescuovy příchutě byly přece jen o něčem trochu jiném. A v takovém teplu, jaké panovalo v posledních dnech, obzvláště osvěžující zmrzlina bodla. Nicméně tatínek zmrzlině zrovna neholdoval, a protože věděl, že Caitlyn je více než schopná si poradit bez jeho doprovodu, tak jen určil čas, kdy se sejdou, doprovodil ji ke zmrzlinářství a pak se odebral svou cestou. Možná nechtěl koupit nic konkrétního, ale když už tu byl… Caitlyn tedy zaplula do zmrzlinářství, a i když bylo celkem lákavé si sednout tam, nakonec usoudila, že je tam moc lidí a několik kopečků extra citronové s mátou si nechala nandat do kornoutu, se kterým se pak vydala ven. Osud (haha) tomu chtěl, že to bylo zrovna na tu stranu, kde se nacházel s kornoutem už Monty. Caitlyn si chlapce zprvu nevšimla, protože se už těšila, až zaboří lžičku do kornoutu a dá si tu zmrzlinu, nicméně když pak zvedla hlavu, tentokrát už si Montyho všimla. Netrvalo jí dlouho, aby si uvědomila, že s ním se vlastně už potkala, tenkrát v knihkupectví, a tak, aby nebyla neslušná, prohodila jedno dostatečně zřetelné: „Ahoj.“ Ale bylo na Montym, jestli se bude chtít dál bavit anebo usoudí, že se mu do toho nechce.

_________________

Monty byl sice dostatečně zaujatý svou zmrzlinou, ale záblesku zrzavých vlasů opodál si všiml, protože slepý fakt nebyl. Zvedl pohled, změřil si očima tvář pod zrzavou hřívou a seznal, že tu dívku zná - byla to ta, co ji tehdy potkal v Krucáncích a Kaňourech. A pozdravila ho!
Mexičan se potěšeně pousmál. „Jé, ahoj!“ zvolal hezky zvesela, neboť měl dobrou náladu a byl rád, že vidí známou tvář, i když si zatím vůbec nebyl jistý, co by si o zrzce měl myslet. Působila trochu odtažitě. „Caitlyn, viď?“ dodal tázavě, aby se ujistil, že si jméno zapamatoval správně. Otázku typu „co tu děláš“ si nicméně odpustil, protože tušil, že odpověď by zněla „lížu zmrzlinu“, takže to zkusil vzít z jiného konce. „Taky se ti nechtělo sedět v tom přeplněným zmrzlinářství, co?“ prohodil. „V Británii se jednou udělá teplo a hned se všichni nahrnou na zmrzlinu,“ kroutil rádoby nechápavě hlavou. On by tedy teplo rozhodně přežil i bez zmrzky, problém byl ten, že na ni měl neskutečnou chuť. A proč si jí nedopřát, když tu byl, že?

_________________

<<<< Hladový drak (s Derekem)


Protože byt byl odsouhlasen, neměli proč se dále zdržovat na ulici. Nad Derekovou poznámkou protočila očima v sloup. "Nejsem žádný puberťák, abych tě tam tahala z jiného důvodu," ušklíbla se, a ne, fakt jí do teď nenapadlo, jak to pozvání do bytu mohlo vyznít. Ať tak či onak, předtím,než se vydali tam, si Cassie znovu skočila k Hladovému oknu, protože přeci přišla pro jídlo a s prázdnou odcházet nehodlala. Hlad měla, dokonce i její žaludek jí to připomněl zakručením.
Jídlo měli, s velkou pravděpodobností oba dva, a k ní do bytu už to nebylo daleko. "Budeš chtít čaj, kafe, nebo něco prostě k pití?" zamumlala někam za sebe, když se snažila odemknout dveře, což se jí i na chvíli povedlo. Prošla chodbou (kde si stihla sundat boty) do kuchyně, kde na linku hodila bagetu a kornout s kaštany. Na jídelním stole se válelo několik pitíček, se všemi možnými příchutěmi, k překvapení všech stále plné, ale bylo jasné, že zrovna o ty se moc dělit nechce. "Posaď se," kývla na židli, zatímco ze stolu uklízela své džusíky někam stranou. A pokud chtěl Derek kafe nebo čaj, rovnou postavila vodu.
Sama si však sednou nedokázala, protože zničeho nic byla pořádně nervózní, a tak chvíli přecházela sem a tam, než se zády opřela o linku. "No.. takže.. co mi chceš říct tak důležitého?" bafla nakonec, protože by se k tomu dříve či později stejně dostali. A ona by už to ráda měla za sebou.

_________________

Pobaveně jsem se zašklebil, protože se mě Cassie sice snažila přesvědčit, že není žádný puberťák, ale já jí tak úplně nevěřil. Vždyť mě před chvílí políbila, krucinál! I já si každopádně nakonec skočil k Hladovému drakovi, abych si koupil ten extra masový burger, na který jsem se tolik těšil, a pak už jsem následoval Cassie.
A následoval jsem ji mlčky. Celou cestu jsem totiž přemýšlel nad tím, jak jí celou věc podám a vysvětlím, a jak na to asi bude reagovat. Třeba mě zděšeně vyhodí z bytu, třeba se mnou už nikdy nebude chtít mít nic společného, třeba se jí budu hnusit... Asi jsem jí neznal tak dobře, jak jsem si myslel.
Když se u dveří bytu ptala, co si dám k pití, znovu jsem se zašklebil. „Myslím, že budu potřebovat panáka,“ usoudil jsem. „My oba ho budeme potřebovat,“ dodal jsem přesvědčeně. Byly prostě věci, které se bez chlastu neobešly, a tohle byla jedna z nich. Upřímně jsem doufal, že tu Cassie nějaký alkohol zašitý má, ale tipoval bych, že ano. Pokud nedošel, to by byl problém.
Výzvu, abych se posadil, jsem sice slyšel, ale nevyslyšel, takže jsem o chvíli později už přecházel kuchyní tam a zpátky a tvářil jsem se všelijak. Hlavně asi dost nervózně, asi jako šelma zahnaná do kouta, no. Teď už jsem nemohl jen tak vycouvat, už jsem to nakousl a Cassie si navíc zasloužila vědět, co se stalo.
Pokud jsem dostal nějaký ten alkohol, prostě jsem ho do sebe obrátil, na kuráž, víme, a pak jsem se na Cassie zadíval. „No, víš, já... mám takový docela seriózní problém,“ kousl jsem se do rtu. „Řekněme, že je to problém, co mě trápí asi tak jednou měsíčně a není na něj žádný lék...“ Upřímně jsem netušil, jestli se Cassie začne chytat hned, nebo budu muset přidat víc indicií, a tak jsem se na ni po očku nejistě díval, kousal jsem se do rtu a sledoval jsem každičký její výraz, aby mi něco neuniklo.

_________________

I když to moc často Cassie nedělala, musela se zamyslet nad tím, zda doma nějaký alkohol má. Většina jejích zásob se totiž skládala z džusíků, což asi nebylo něco, co by chtěl Derek pití. Pivo se dalo v její ledničce najít stoprocentně, co se týkalo vodky, whiskey a podobných věcí, tím si moc jistá nebyla. "Podívám se," přislíbila proto a fakt nechápala, proč by zrovna ona potřebovala panáka, na pití se jí zdálo až moc brzo. Po chvíli hledání (dobře, možná to trvalo trochu déle, a flašku vodky nakonec nenašla ani v kuchyni, nýbrž u sebe v pokoji) postavila vodku na stůl a nervózně se zhoupla na špičkách. Nezapomněla ani připravit dva panáky k tomu, a nechala Dereka, ať si sama nalije, protože ona zatím nepotřebovala. Místo po alkoholu totiž šilhala po pitíčku, ale na to teď asi nebyla ta správná chvíle.
Derek jí znervózňoval už jenom tím, že si nesedl, ale chodil sem a tam, jako před chviličkou ona sama. A pak to přišlo. Bylo dobré, že Cassandra nebyla hloupá, protože kdyby byla, představila by si pod problémem, který přichází jednou měsíčně a není na něj žádný lék, úplně něco jiného, než si nakonec představila. Na její obranu, ono se to celkem nabízelo.
Cassie mlčela, protože se jí hlavou honilo hodně myšlenek, a popravdě, to náhlé ticho začínalo být celkem tíživé. "Proto jsi utekl?" vypadlo z ní nakonec a chvíli to vypadalo, že se rozbrečí, a skutečně od toho nebyla daleko. Jestli Derek čekal, že ho vyhodí, nebo něco podobného, dost se mýlil. Cassandra totiž přešla tu vzdálenost, která mezi nimi byla, a prostě a jednoduše ho objala. Protože měla pocit, že něco takového potřebuje, nejenom on. Celá ta situace mohla vypadat celkem vtipně, protože zatímco Derek měřil něco málo přes sto devadesát, Cassie měřila kolem sto šedesáti pěti centimetrů.

_________________

<<

Doma ze mne měla rodinka opravdu velkou radost. Byla jsem totiž zralá na vraždu. A soud by členy mé rodiny dokonce ani neodsoudil, ale ještě by jim vyjádřil pochvalu za to, že zbavili kouzelnické společnosti takového dospívajícího ne člověka, ale spíše tvora. Tak za prvé, od mudlovských kluků jsem po roce shánění konečně získala cigarety. A protože jsem byla fakt koza, stáhla jsem první krabičku naráz. To, že jsem následujících 24 hodin objímala záchodovou mísu, zvracela a bylo mi strašně špatně, mne od kouření vážně neodradilo. Sotva se mi udělalo lépe, nachytal mne děda Howard s další cigaretou v puse. Za druhé, prakticky každý večer jsem utíkala z domu, abych se „bavila“. Naštěstí nikdy má mudlovská partička neměla víc jak dvě, tři piva pro cca 7 až 8 lidí. Takže jsme se neopili, jen jsme si připadali strašlivě důležití. Jenom s klukama jsem se netahala, protože jsem pořád zamilovaná do Raghua, kterému vypisuji snad pořád. A konečně za třetí, znala jsem se se všemi mudlovskými strážníky v okolí. Nejednou mne chytli a přivezli hezky domů. Ono převracení popelnic, vytrhávání dopravních značek a podobné hovadiny prostě poldové asi nevidí moc rádi.
Momentálně jsem byla na Příčné. To se ví, že jsem měla domácí vězení a měla bych být na farmě. Jenže hlídání opět polevilo a já využila příležitosti. Bylo mi více méně jasné, že až to dědové zjistí, tak doma bude peklo, ale za pěkný výlet mi to dnes stálo. Co bych také měla pořád okounět doma. Však kdyby dospělí byli uznalejší a brali mne jako dospělou (kterou ostatně jsem), žádné problémy by nebyly.
Byla jsem opřená o nejbližší lampu, v ruce jsem měla cígo a zkušeně jsem kouřila. Na toto své umění jsem byla vážně hrdá. Víte jak je těžký, než se naučíte šlukovat?
Ty dva prváky jsem viděla a vykouzlili mi na rtech takový menší úsměv. Já jsem už dospělá, hrozně velká a oni jsou taková prťata. Típla jsem cígo o lampu a pomalým krokem jsem se k nim blížila.
„Nazdar děcka!“
Pozdravila jsem je.
„Nepotřebujete s něčím pomoct?“
Ne že bych se nutně musela přátelit s prťaty, ale i prťata jsou lepší, než kdybych měla samotná dál okounět a hulit. Během chvilky jsem už vykouřila tři cigarety a trochu mne z toho štípalo v krku.

_________________

Já vodce sice moc neholdoval, ale i čistý líh by byl v momentální situaci lepší, než ovocné pitíčko. Proto jsem nabízeným alkoholem vzal zavděk a hned, jak jsem si nalil na dno sklenky, vyklopil jsem to do sebe - na kuráž, jak už bylo zmíněno. Zašklebil jsem se, oklepal jsem se a pak jsem si odkašlal. Jo, teď by to možná šlo...
Upřímně jsem nečekal, že Cassie dojde, kam svými slovy směřuju, a myslel jsem si, že budu muset přidat dost omáčky kolem, aby pochopila, kam tím mířím, ale kupodivu jí to v hlavě sepnulo tak brzy, že jsem se neubránil překvapenému zamrkání.
A její reakce, které jsem se tak moc obával, nakonec nebyla vůbec tak hrozná. „Kdybys skoro zabila vlastního bratra, neutekla bys?“ odpověděl jsem na její otázku otázkou, zatvářil jsem se nešťastně a sklopil jsem pohled. Právě v tu pravou chvíli ovšem přišlo od Cassie objetí, které bylo lepší, než všechna možná slova útěchy. Sklonil jsem se, aby se nemusela moc natahovat, přitiskl jsem se k ní a ovinul kolem ní paže, protože mi dělalo dobře, že jsem někoho cítil tak blízko. Nikdy nebylo lehké přiznat, co jste zač. Obzvlášť když jste vlkodlak...
„Děkuju,“ hlesl jsem po nějaké chvíli potichoučku, když jsem se od Cassie trochu odtáhl a zadíval se na ni. „Víš, proto vlastně učím v Bradavicích... Je to trochu paradox, že někdo jako já, pracuje s dětmi, ale je tam zásoba vlkodlačího lektvaru. A ten mi hodně ulehčuje život,“ vysvětlil jsem s nepatrným úšklebkem ve tváři. „Hlavně si před nikým nepusť pusu na špacír,“ dodal jsem, protože jsem si byl celkem jistý, že Cassie by vědomě tohle nikomu nevykecala, ale nevědomě by klidně mohla. Vždyť jsem věděl, jak jí občas jede pusa a že občas dřív mluví, než přemýšlí...

_________________

Montyho veselostí se samozřejmě nenechala nakazit, ale dlužno jí přiznat, že se netvářila vysloveně jako kakabus stejně jako tenkrát v knihkupectví. Možná jenom trošku. Ale to Caitlyn nepovažovala za nic výjimečného, protože to byl její normální výraz, tak. Na ujištění ohledně jména jen souhlasně přikývla, jako že si to zapamatoval dobře, načež zabořila lžičku do kornoutu, aby ochutnala svou zmrzlinu.
„V zemi, kde podobné teplo bývá jen několik dnů v létě, to nic překvapivého není,“ pokrčila následně rameny, aniž by se obtěžovala s odpovědí na předchozí větu. To bylo přeci očividné – kdyby se chtěla mačkat s ostatními v zmrzlinářství, tak by se tam mačkala a nebyla by tady. Nicméně to teplo Caitlyn vysloveně nevadilo. Ale stejně se nemohla dočkat, až teploměr spadne na normální anglické teploty.
„Odkud jsi?“ nedalo jí to pak, aby se nezeptala, poněvadž už z minula bylo jasné, že Monty rodilý Angličan není. A tak ji docela zajímalo, z jaké země bude jeden z jejích budoucích spolužáků, protože ona sama z Anglie nevystrčila ani nos. Mezitím si zacpala pusu zmrzlinou, ale vtom se k nim přitočila nějaká starší zrzka, co smrděla po cigaretách. A Caitlyn cigaretový kouř nesnášela, takže si přirozeně první dojem na tu holku nevytvořila zrovna pozitivní. „Ne,“ odtušila prostě, ačkoliv měla na jazyku o něco horší odpověď. Ale udržela se. Přece jenom – byla starší. Nicméně nevypadalo to, že by se chystala k nějakým dalším slovům.

_________________

Dobře, Caitlyn se netvářila ani vyloženě nadšeně, ale zároveň ani otráveně, což Monty považoval za plus. Ze setkání v knihkupectví si pamatoval, že se dívka rozhodně umí tvářit jako kakabus, a že jí to moc nesluší. I když kdo byl on, aby soudil, jak to které holce sluší, on to stejně nikdy nedokáže posuzovat jinak, než z kamarádské perspektivy...
„No, to je asi pravda,“ podrbal se Mexičan zamyšleně ve vlasech. On si prostě občas neuvědomoval, že v Británii lidé mrznou prakticky pořád a slunce znají jenom z pohádek. „Já nejsem zvyklý na to, že lidé nejsou zvyklí na teplo,“ vysvětlil a pokrčil přitom rameny. Horkokrevní Mexičané zase pro změnu nebyli moc zvyklí na zimu.
Když padla otázka na to, odkud je, Monty se pousmál, protože rád vyprávěl o své rodné zemi. A Caitlyn navíc projevila iniciativu a zeptala se sama od sebe! „Z Mexika,“ odvětil tedy a rozhodl se přidat trošku té omáčky okolo, která zrzku mohla a nemusela zajímat. „Máma je ale Angličanka. Táta je Mexičan. Žijeme v Mexiku... Ale tady, v Británii, máme rodinné známé, ke kterým jezdím každé prázdniny,“ vysvětlil. „Nikdy jsem si ale nezvykl na to, že je tu skoro pořád zima a často tu prší,“ dodal s úšklebkem, aby hned objasnil, jak se k hnusnému britskému počasí staví. Od člověka zvyklého na slunce se ale nedalo očekávat nic jiného. „Ty jsi zdejší?“ oplatil Monty nakonec otázku zvědavě a líznul si zmrzliny, aby mu, navzdory kouzlu proti tání, nekapala na ruku.
Nestihli si ani moc pokecat a objevila se u nich nějaká starší dívka, která vážně divně smrděla, takže Monty naprosto bez obalu znechuceně nakrčil nos a sjel ji zkoumavým, avšak dost ostražitým a podezíravým pohledem. První dojem rozhodně neudělala pozitivní. Monty navíc absolutně nechápal, jak ji vůbec mohlo napadnout, jestli nepotřebují s něčím pomoct... a poté, co se mu v hlavě rozeběhla ozubená kolečka, ho napadlo, jestli to třeba není zlodějka. Tak to přece funguje, ne? Zabaví je a mezitím je někdo okrade. Paranoidně se rozhlédl kolem sebe, než se očima vrátil zpátky z vyšší zrzce. „Proč bychom jako měli potřebovat s něčím pomoct?“ nedalo mu to a zeptal se.

_________________