„No to je teda trapný,“ odsouhlasil Barry tátova slova, že říkat miluju tě a podobné věci je fakt hodně trapné – tenhle názor stoprocentně sdílel a nedokázal si představit, jak Torunn třeba něco takového říká. „Hmmm,“ zamručel nicméně zamyšleně, když se dozvěděl, že většina holek takové věci slýchat chce.
Rady tety Leah se Barrymu moc nelíbily, takže se ušklíbl a nijak to nekomentoval. On se přece nechoval jako táta (zatím), nehulil (jen maličko) a upřímný byl někdy až moc (bolestně). Tak co jako.
Debata na téma (ne)pořizování dětí měla být odložena na doma, protože v hospodě to začínalo vypadat, že se tu odehraje nějaká násilná scéna, a tak Barry típnul cigaretu, dojedl snídani a kopl do sebe zbytek piva hezky na pána. Pak si maličko říhnul, uhnul před pohlavkem, i když ten asi nepřiletěl, a společně s tátou vyrazil domů, aby si hezky chlapsky promluvili.

>>

_________________

O takové drama vážně nestál, ale co se dalo dělat. Že má Jane lesklé oči, zaznamenal pozdě a beztak celý život hledal odpověď na otázku, jak se chovat k plačící ženě. Jednou si na toto téma dokonce půjčil knihu v knihovně, ale ani ta mu žádnou smysluplnou odpověď nepřinesla, tudíž ani teď nevěděl. Možná proto měl Darrel rád Donnu, protože ta zásadně nebrečela. Za to Jane byla jako květinka a Darrel si díky tomu pomalu uvědomoval, co to udělal. Ona byla křehká duše, zamilovaná a empatická, zatímco on se na ní vykašlal a šel si po svých. Potřeboval oddych, to byla pravda. Od momentu, kdy se rozešli s Donnou, si to v hlavě úplně nesrovnal. Pořád cítil, že ho to štve a že spadl do vztahu s Jane, to teď vnímal jako jednu z největších chyb svých posledních let. Už myslel prostě na sebe, nehodlal se do někoho zamilovat tak, aby ho to znovu zdrtilo jako tenkrát. Avšak to, že to teď dělá z druhé strany a obětí se stává Jane, to si uvědomil až v momentě, když před ní stál a ona odpovídala Flannovi, že to bude rychlé.
Co? Vražda? Nemyslel si, že to spraví pitím, ale myslel si, že to aspoň trochu pomůže uvolnit atmosféru. Možná se to s alkoholem v krvi bude řešit líp, kdo ví. Jenže Jane to zásadně zavrhla a Flann se od stolu zvedl, tudíž přivolaná vodka vyšla téměř vniveč, kdyby... "ne?" vydechl a tvářil se, že ho Janina výhružná otázka překvapila. A pak si k sobě přisunul tác a jednoho panáka za druhým do sebe otočil takovým tempem, že se mu na chvilku potom zamotala hlava. Tak to by bylo. Teď může čelit rozčílené profesorce. Stočil k ní hlavu a PRÁSK. Hlava se mu zamotala podruhé a srdce prudce rozbušilo. Skoro mu z úst vylétlo páni... ale s pevně sevřenými čelistmi, v nichž mu řinčelo, hlavu otočil zpět a bez jediného slova se zadíval na tác s prázdnými skleničkami. Potřeboval druhé kolo. Mávl na barmana.
A pak se znovu otočil na Jane a doufal, že mu dá alespoň prostor něco říct, než mu vlepí další facku.
"Omlouvám se. Vím, že to nestačí, ale vážně se omlouvám. Potřeboval jsem chvilku oddych. Vypadnout na moře. Nemůžu být zavřený u tebe v kabinetě jako domácí mazlíček," pokusil se trochu obhájit, ačkoli to bylo dopředu asi marné. Nicméně to alespoň zkusil. "Opravdu si nechceš vzít tu košili?"

_________________

Na moři se z Darrela stal očividně člověk, který problémy řešil alkoholem, ale až teď to bylo fakt poznat. Po tváři se mu pomalu začínal rozlévat rudý flek, který mu způsobila ona a mezi vztek se přimíchal pocit provinění. To v kombinaci s celou situací nebylo moc dobrý, takhle by byla schopná vzít Darrela na milost. A to nemohla udělat.
Oddech? To byla až taková stíhačka? Hlavou jí proletělo tolik myšlenek a většina z nich se týkala toho co a) pokazila a jak a za b) kdy se to pokazilo. „Domácí mazlíček…“ Zopakovala nevěřícně a zatnula ruku v pěst. Copak k ní do kabinetu nechodil dobrovolně?
„Ne nechci.“ Zavrtěla energicky hlavou a probodla ho dalším super ošklivým pohledem. „Měl jsi pravdu, tohle nestačí. Nejsme děti, nemůžeš jen tak zmizet a neozvat se tolik měsíců.“ Ale mohl, jak dokázal. Už nebyly děti v bradavicích, aby mohl čekat, že na začátku září se sejdou někde v Bradavicích u stolu, a to že kašlal na její dopisy se zamete pod stůl. Byla hloupá, když si myslela, že něco takové nezopakuje. Stála o něj. Milovala, když se smál, když spolu plánovali, kam pojedou na dovolenou, jak vlastně bude vypadat jejich společné bydlení, protože na něco takového zcela určitě musela přijít řeč (stejně jako na děti a mezi námi famfrpálové družstvo zakládat fakt nehodlala). Jane věděla, že navždy zůstat u rodinných příslušníků nemůže. Když získala solidní plat profesorky a spojila ho s prací v krámku s hůlkami mohla si na léto dovolit docela krásný byt na léto což by Darrel věděl, kdyby její dopisy četl.
„Jediná zpráva, zmínka o tom, jak se máš a že jsi naživu by mi stačila. Zvlášť teď.“ Na poslední slovo dala důraz. Kdyby ji jen viděl, jak večer sedí u jednoho postaršího rádia a ladí onu zakázanou stanici. Jak drží levandulový nebo častěji spíše meduňkový čaj a poslouchá výčet jmen a slov, tohohle se bála nejvíce. Jane couvla. Už nepotřebovala něco podobného zažít.
„Tohle je konec Darrele.“ Zakončila to studeně, bez emocí. Utnula to. Konec. Znenadání jako by se ten tlak kolem hrudi uvolnil, jako když vám kdosi povolí příliš těsné šaty. Znovu se můžete volně nadechnout, možná to nebyl jen Darrel kdo se cítil jako něčí mazlíček. Pak ať se dělo cokoli, Jane vypadla z hospůdky znovu do toho šíleného deště a hned se přemístila. Jídlo Ollivanderovi sehnala v podobné, ale mudlovské restauraci.

>>

_________________

(Stieg Larsson)

Flann skutečně nemusel být u všeho, skutečně se přesunul a skutečně se chtěl věnovat svojí šunce, nicméně svět je malý, bar ještě menší a tak nějak stejně seděl v první řadě. Zrovna ochutnával kaši, když byl chtě nechtě svědkem rozchodu páru, u kterého si ještě před chvílí ani nebyl jistý, že párem někdy byl. Jeho první reakcí přirozeně bylo opatrné spolknutí nažvýkaného sousta, protože se se ho to drama vlastně nijak netýkalo, ale pak si uvědomil, že Jane mu zas tak lhostejná není, a okázale si povzdechl.
„Tos trošku posral, co?“ ujelo mu, nicméně zpátky to brát nehodlal, a tentokrát napíchl na vidličku kousek masa. Neměl přitom v plánu Darrelovi jakkoliv vyčiňovat nebo mu snad udílet rady do života, na to ostatně ani neměl nárok, ale tak nějak potřeboval dát najevo svůj názor, že nebelvír právě poslal k vodě holku, kterou si nezasloužil a která s ním určitě byla jenom ze soucitu. Jinak to totiž nedávalo smysl.
Překonal nutkání se zvednout a jít Jane pochválit, že udělala dobře, protože tušil, že na to není vhodná doba a že hlavně není ten, kdo by měl teď vybíhat do deště, a radši se dál věnoval jídlu. Něco mu sice říkalo, že dříve v jiných sférách domluvené náhodné setkání v Prasečí hlavě tímto tak trochu padá, nebo se mu alespoň posouvají parametry, nicméně on měl dneska ještě práci a strkat nos do cizích věcí prostě neměl v povaze.

_________________

Darrel moc prostoru k vysvětlování nedostal - ne, že by se do toho aktivně hrnul, a ono to bylo vlastně i docela dobře, protože nedokázal vymyslet žádnou smysluplnou výmluvu, kterou by mu takhle chytrá holka uvěřila. "Tak jsem k tomu měl asi taky své důvody," zadíval se na Jane smrtelně vážně a kdyby byl holka, třeba by to uhrál na to, měl jsem strach, že jsem těhotnej! Ale takhle mu zbývala pouze verze, že měl strach o svou milenku, která mohla být těhotná, ale tím by tu situaci asi nevylepšil. Nehledě na to, že zmínka o nějaké milence by byla naprosto mylná informace a i přesto by všechno tak stokrát zhoršila. "Byl jsem zaneprázdněný, jasný?" otočil se na ní, protože asi vůbec nechápala, že i on má vlastní život a prostě, posledních pár měsíců, tak úplně moc nestíhal. Jistě, že od Jane dostal několik dopisů a nikdy ani nepomyslel na to, že by neodpověděl, ale pokaždé je někam omylem založil a zapomněl. To nebylo, že by chtěl Jane ublížit, ale že to byl Darrel a byl prostě blbej.
Ta jeho poslední otázka už trochu zaváněla ofenzívou a Darrel se přistihl přitom, že by vlastně mohl být docela hnusný, ale naštěstí se v duchu zarazil a rozhodl se, že se radši nechá zmlátit a dostane vynadáno, než aby celou situaci ještě zhoršil. Musel uznat, že tentokrát si to zasloužil a hořce si připustit, že mu to s těmi ženskými tak úplně nevychází.
Darrel po několika minutách konečně pochopil. To ta situace, rádio, jména. Zamračeně se na Jane zadíval a zavrtěl hlavou. Trochu ztišil hlas, když následně promluvil. "Ty si myslíš, že bych se někým nechal oddělat?" nevěřícně na ní zakouklel očima. "Jediné, co mi za poslední půlrok hrozilo bylo, že mi Skoti upijou k smrti. Nic víc! Proč vy ženský všechno tak dramatizujete," rozpřáhl nevěřícně rukama a praštil s nimi o desku stolu. Zvedl se stejně rychle, jako se zvedla ona a podíval se na ní. Nepochyboval o tom, že ona se uklidní a on utratí výplatu v květinářství a všechno bude v pořádku. Ačkoli sám nebyl o trvanlivosti tohoto vztahu přesvědčen, ale... na ten rozchod se úplně necítil. Bohužel ne kvůli tomu, že by choval k Jane nějaké obrovské a nepřerušitelné city, ačkoli ji měl opravdu rád, ale spíš proto, že nechtěl být sám.
Nicméně sám byl a trvalo to asi deset vteřin potom, co mu ta myšlenka prolétla hlavou. "Cože?" zadíval se na ní a zavrtěl zmateně hlavou. "Ty mi dáváš kopačky?" v duchu hořce počítal, kolikáté za svůj vlastní život dostal a než se stačil dopočítat, Jane už byla na odchodu. Na okamžik se po ní chtěl natáhnout a zabránit ji v odchodu, ale nakonec tato snaha vyzněla jen v mdlém: "počkej přece," které tak nějak splynulo s ruchem celého lokálu. Jane prostě odešla a ani se neotočila. Darrel zůstal koukat na zavřené dveře a přemýšlel nad tím, zda by za ní měl vyběhnout, nebo to nechat plavat. A do toho se někde za ním ozval Flann.
"To jsem fakt idiot, co?" otočil se Darrel na Flanna a s nepřítomným pohledem si převzal tác s třemi vodkami, které obsluha znovu donesla a přisedl si k Flannovi, aniž by se ho zeptal. Napil se poprvé. Napil se podruhé. Napil se i potřetí a pak se na Flanna podíval, jako kdyby on to vše mohl zachránit. "Nechceš s ní promluvit?" zeptal se a v očích se mu podivně zalesklo, což bylo tím kupícím se alkoholem v krvi.

_________________

Asi takhle – ze všech lidí na Zemi byl Flann ten poslední, kdo by chtěl tvrdit, že Darrel idiot není, nicméně vmést mu to do ksichtu zrovna v tuhle chvíli bylo prostě poněkud netaktní i na medojeda. A tak prostě jenom neutrálně pokrčil rameny, snědl kus šunky a ruka s vidličkou a dalším soustem mu před pusou zamrzla ve chvíli, kdy viděl, jak se čerstvě nezadaný Gall mění v Udinova. To vypadalo vážně.
„To teda fakt nechci,“ odtušil pak na druhý dotaz, na který už podle pravdy odpovědět mohl, vidličku si položil na talíř a chvíli sledoval, jestli to s Darrelem nesekne. Adrenalin však dělal svoje a vypadalo to, že ještě pár panáků snese. „Rozhodně teda ne teď. A ty bys s tím asi taky měl chvíli počkat.“
Jo, bylo to tady, Flann udílel rady do života. Flann, který nikdy nic podobného řešit nemusel a o rozchodu se mu jenom jednou zdálo, v noční můře krátce po jistých předvánočních událostech v prefektské koupelně. Druidské geny, které mu tím snem chtěly jistojistě něco naznačit, k tomu nicméně přidaly ještě celou řadu úplně absurdních prvků a za životní zkušenost to tedy považovat nemohl ani náhodou. Čehož si byl plně vědom, a místo toho, aby pokračoval, si tedy radši znovu naplnil pusu kaší. Jinak totiž hrozilo, že začne Darrela podporovat v myšlence, že je mu na svobodě líp, z čehož by mohl někdo zcela nesprávně vydedukovat, že souhlasí s jeho chováním vůči Jane. Kdepak, on byl prostě jenom rád, že má jeho spolužačka šanci najít si normálního chlapa, jenže to přece nemohl před podnapilým chlapem nenormálním, co právě přišel o holku, říct na plnou hubu, žejo...

_________________

S tím pitím to bohatě stačilo, protože Darrelovi se začalo dělat špatně a čím déle tak seděl, tím více, měl pocit, to na něho působilo. Chvílemi ani nedutal, protože musel celou tu situaci vstřebat a přemýšlet, co bude vůbec teď dělat. Uvědomoval si až moc dobře, že to teď naprosto podělal, respektive ne teď, ale posledních těch několik měsíců, kdy si hrál na dobrodruha a byl všude možně, jenom se neuráčil napsat Jane dopis. Přitom moc dobře věděl, že kdyby mu takový dopis napsala Donna... Připadalo mu to vůči Jane nefér. Tak moc nefér, až mu ze sebe bylo špatně.
"Chudák holka," promluvil po chvíli tiše a prázdně se zadíval do skleniček, v nichž byla podobná prázdnota jako najednou v Darrelových očích. "Zaslouží si někoho, kdo ji bude mít skutečně rád," vypadlo z něho po chvilku ticha takové hlubší moudro, které se k Darrelovým ústům úplně nehodilo, ale alkohol mu asi pootevřel vědomí a Darrel na chvíli zmoudřel. Skoro se zdálo, že na Flanna zapomněl. I když jeho odpověď slyšel a bral ji vážně, protože v tomhle měl pravdu. Teď nic uspěchávat nemělo smysl, musel tomu dát prostor a potom se omluvit. Minimálně to Jane dlužil, protože nejen, že dneškem ztratil přítelkyni, ale pravděpodobně i velmi, velmi dobrou kamarádku. Zvedl hlavu k Flannovi, který se cpal jídlem, drama ne drama, aby to ujasnil. "Já ji mám vážně rád, ale..." pokrčil rameny. Asi to ale byl kámen úrazu toho všeho, proč ho to najednou přestalo bavit a zmizel pryč bez jediného slova. Možná s nějakým krátkým vzkazem, který někam zapadl.
"Jak ty to děláš, že ti to s tou dvanáctkou pořád klape?" zadíval se pak na Flanna, když ho Darrel nechal v klidu dokousat, aby se náhodou neudusil. Darrel trochu zapomněl na tok času a to, že Auroře není už dávno dvanáct, ale Darrel si pamatoval, že ten věkový rozdíl tam mezi ní a Flannem rozhodně byl.
"Já bych klidně postavil barák pro svou ženu, mýma vlastníma rukama," zdůraznil a výmluvně ukázal na své ruce. "Jen nemám tu pravou ženu," dodal na to, protože mu bylo naprosto jasné, co by Flann odpověděl. Že jedna taková žena mu před chvíli dala košem jenom kvůli tomu, že se zachoval jako debil. Ale to Flann nevěděl, že pro Darrela je pravá žena synonymem k Donně. I když ta, paradoxně, měla k ženě a ženskému chování dost daleko. A protože si to Darrel hořce uvědomoval a tušil, že Donnin stín se s ním potáhne ještě dlouho a možná kvůli ní už se v životě do nikoho tak nezamiluje, objednal si další (a v duchu si slíbil, že poslední) trojvárku a doufal, že až tu bude ležet pod stolem, někdo ho aspoň donese před dveře baráku, kde bydlel.

_________________

Co se Flanna týkalo, neměl nějak velkou potřebu tady být za terapeuta. Chtěl prostě v klidu dojíst, zaplatit a mazat zpátky do práce, ale ono to tak nějak nešlo. O malý okamžik později se totiž přistihl, jak přikyvuje, že je Jane chudinka, a vědomí, že souhlasí s Darrelem, ho dost zarazilo. Ještě víc ho ale zarazilo, když se ten výtečník o další okamžik později vytasil s tím hlubším moudrem, protože z toho dost možná plynula věc, za kterou by mu měl dát do držky. Ovšem než se stačil zeptat, jestli tomu dobře rozumí, přišlo toho víc.
„Ale?“ zeptal se Flann, který tomu přestával rozumět a nebyl si jistý, jestli je to dobře nebo špatně, nicméně se prostě zeptat musel, když už to Darrel nakousl. Čistě aby bylo jasné, jestli tedy Jane vodil za nos a zaslouží si ránu do téhož, nebo jestli to je jenom nějaké hrozné nedorozumění a vlastně za nic nemůže. Nutno pak podotknout, že druhé vysvětlení by Flann přijal se značnou skepsí, nicméně šanci mu dát chtěl, tak.
Tedy alespoň do chvíle, kdy zmínil tu dvanáctku. Flann naštěstí nebyl Čech, aby hned dostal chuť na Plzeň, a místo toho si Darrela změřil pohledem natolik pohrdavým, že by si za to zasloužil nějakou cenu. Najednou měl fakt nutkavou potřebu ho praštit, protože měl pocit, že by se to jako urážka princezny rozhodně brát dalo. Být trochu větší alibista, asi by se mohl odvolat na hned dva případy z vlastního klanu, kdy věk byl jenom číslo a nějak se utřepal i dvanáctiletý rozdíl, a být vševědoucí, mohl taktně odkázat na něj a Donnu, mezi nimiž ten rozdíl nebyl o moc menší než mezi Flannem a Aurorou. Takhle se musel spokojit s tím, že se nadechl, vydechl a mezitím si poslechl další z přiznání páně Galla.
„Ono by možná stačilo se chvíli nechovat jako jelito,“ odvětil na ten barák, a to až překvapivě vlídně, když uvážíme dosavadní vývoj situace. Asi za to mohl fakt, že si Darrela představil, jak staví srub, a ten obraz mu přišel nanejvýš komický – zejména kdyby to bylo v lese, kde je spousta veverek a jiného rozptýlení.
„A co se tý pravý týče,“ dodal pak a hodil si do pusy kus šunky, načež mluvil jako správné ministerské prase s poloplnou pusou, „tak tam ti fakt neporadim. Nebo snad čekáš nějaký tipy, kde sbalit spřízněnou duši? Protože jediný, co mě napadá, je: jeď do Irska, je tam plno hezkejch zrzek bez základního vzdělání a pro většinu je princ na bílým koni každej, kdo může aspoň jednou za rok jíst i něco jinýho než brambory.“ O tamní chudobě Flann něco málo věděl, o zrzkách toho hodně slyšel a to vzdělání vzal jako nutný předpoklad klidného soužití s nebelvírským idiotem, nicméně v tu chvíli mu přišlo, že nějak moc mluví, a nechal to protistranu taky trochu strávit.
A sám v mezičase futroval, co to šlo, protože měl na oběd jen půl hodiny.

_________________

Darrel se krátce zamyslel, protože nakousl věc, ke které se nechtěl vyjadřovat a o níž by pro zachování svého zdraví neměl před Flannem mluvit. To, že chodil s Jane navzdory tomu, že někde vzadu ve své hlavě věděl, že mu chybí Donna? To od něho byla sviňárna a on to moc dobře věděl. Odpovídat proto nehodlal, protože s tímto se nechtěl přiznat nikomu. Stačilo mu, že to věděl on sám. "Prostě ale," odsekl Flanna a pokrčil rameny, aniž by tušil, že za pár okamžiků se prozradí sám.
V tu chvíli však skláněl zrak ke skleničkám, ať už byly prázdné nebo plné, a prohlížel si je unaveným opileckým pohledem, ačkoli bylo krátce po poledni a Duha teď nebyla moc jako bar, jako spíš restaurace, kam pracovníci z přilehlých obchodů a ministerstva a nemocnic chodili na oběd. Darrel mezi ně ani trochu nezapadal, sotva se opíral o lokty a nebýt Flanna, už by se asi víckrát nepřemáhal a prostě by si na stůl lehl. Když Flann promluvil o Darrelově chování, zrzek k němu zvedl opatrně pohled, ne zrovna spokojený, to mohl Flann očekávat.
"Hezkejch zrzek?!" zaujalo ho z toho dlouhého Flannova monologu, což samo značilo, kam se ubíraly Darrelovy myšlenky. Ginger zrzavá, Donna zrzavá, ta Jane prostě do škatulky úplně nezapadala... Ještě, než Flann domluvil - a Darrel neměl tušení, co dalšího říká, už přemýšlel nad tím, jak se vydá do Irska alespoň na dovolenou, protože teď ho čekala dovolená asi samotného. Tedy, ne že by se objížďka Británii na lodi nedala brát jako dovolená, ale teď potřeboval dovolenou další, protože měl po rozchodu a jak to tak vypadalo, nesl to docela těžce.
"To nezní špatně. Ale víš co. Měl bych začít dělat nějakou pořádnou práci," v duchu sám sebe skoro po té větě vydědil, protože námořnictví bylo pořádná práce, ale on to myslel jinak, "chci si otevřít kouzelnickou zoo," sdělil Flannovi a protože byl dost pod vlivem, těžko říct, zda to myslel vážně, nebo to byl jen výplod opilecké fantazie. "Takže se musím vydat do světa a začít shánět zvířata," a aby to bylo ještě víc autentické, polohlasem dodal: "koupím si na ně asi nějakej kufr, tam jim bude nejlíp," otočil do sebe tu poslední skleničku, která před ním stála a prosila ho o vypití a s dlouhým zívnutím se zvedl od stolu. Flanna přátelsky poplácal po zádech, z kapsy vytáhl nějaké drobné, kterých se po stole rozkutálela hromada a Darrel neměl tu správnou koordinaci a rovnováhu je pochytat, a pak se pomalým krokem vydal k východu. Jestli šel domů spát, nebo chytat ty zvířata, to už se asi nikdo nedozvěděl.

>>

_________________

„Aha,“ pravil Flann na to „prostě ale“ a tvářil se děsně moudře, ačkoliv tomu teď rozuměl ještě míň. Na jednu stranu totiž pořád podezříval Darrela, že se vůči Jane dopouští nějaké lotroviny, na druhou stranu byl ve hře taky alkohol a zmíněný nebelvír nikdy nepatřil mezi lidi, co by mu dávali smysl.
Když pak došlo na probírání krás Irska, Flannovy myšlenky se rozhodně neubíraly Darrelovým směrem. Jane mu totiž do škatulky nezapadala z docela jiných důvodů, každopádně si hlavně vybavil jisté vlastní zkušenosti s jistou hezkou zrzkou, kupodivu nikoliv irskou, a musel si rychle nacpat pusu, aby ty myšlenky zahnal. Než se tedy Darrel dostal k hodnocení vlastního zaměstnání, měl Flann dojedenou většinu šunky s kaší a v hlavě už se mu přehrávaly jenom obrázky docela bezpečné koupelnové pěny.
Na ono prozření jenom přikývl, protože ptát se v tuhle chvíli, čím že se to přesně Darrel živí, už by asi bylo trochu faux pas. Flanna to každopádně dřív nenapadlo, protože o situaci v rodině Gallových nevěděl zhola nic a tak nějak předpokládal, že pracovat vůbec nemusí, haha. Zjištění, že chce zakládat kouzelnickou zoo, bylo tedy poněkud překvapivé, ale zrovna Flann se s ním dokázal spolehlivě identifikovat. Ostatně sám choval dikobrazy a jednorožce a spousty hmyzu včetně včel, i když většina toho byla určená k jídlu.
„Kufr, jjjjasně,“ přitakal pomalu, aby ho náhodou neurazil, ale protože o počínáních Mloka Scamandera nic nevěděl, přirozeně mu to přišlo jako asi ta největší blbost, jakou kdy od Darrela slyšel. A že konkurence byla značná.
Pak už ale přišlo na loučení, dle Flannova názoru až zbytečně důvěrné, a protože ani jeho už v Duze nic nedrželo, taky zaplatil a vrátil se deštivým Londýnem zpátky na ministerstvo. Přeci jen se dnes rozdělovaly směny na blížící se mistrovství, tak asi udělá dobře, když tam bude co nejdřív.

>>

_________________