Annie měla co dělat, aby neprotočila oči, nebo si aspoň nepozdechla nad tou vážnou odpovědí, které se jí na v žertu myšlenou poznámku o návnadě dostalo. Ne, ten chlap si evidentně prostě legraci z ničeho dělat neuměl. Nu co, ne všichni museli mít v hlavě kouli humoru místo mozku - ostatně, to ani ona neměla, jen jí asi přišlo vtipných mnohem víc věcí než právě Athanasiovi. Už se k tomu tedy radši nevracela.
"To samozřejmě ano," přikývla, "tohle je krásná země a všechno... jen se těším, až jednoho dne uvidím něco jiného. Ne lepšího, jen jiného." Na tváři jí hrál takový ten nadšený výraz, který mívají děti při plánování výletu nebo nějakého jiného dobrodružství, a celkem automaticky se jí koutky úst zvedaly vzhůru. Dívala se na všechno s takovým optimismem, že to mohlo některým připadat snad i trochu otravné.
"Páni. Tak to jste snad první, co mi rovnou neřek, že jsem na to moc nezodpovědný poleno," přiznala ohledně učení a zazubila se. Upřímně netušila, že Athan tu otázku vezme vážně, ale kupodivu, to co řekl, jí docela potěšilo, ačkoliv v tom klidně mohla být schovaná urážka, protože vlastně naznačoval, že učení není nic těžkého. Jenže Ann v ničem nikdy nehledala urážky, ne primárně. Proč taky?
Když zase padla zmínka o deštníku, zvedla Anastasia ruce (nebo spíš ruku, ve které ten vražedný nástroj zrovna nedržela) v obranném gestu. "Já vás fakt zabít nechtěla!" pronesla teatrálně, ale vzhledem k tomu, že se u toho docela sama šklebila, už se dokázala nad tím deštníkem vlastně zasmát. Když se to vezme kolem a kolem, byla nakonec ráda, že jí uletěl. Protože když nic jiného, takhle zajímavého člověka prostě hned tak nepotkáte, že. A Ann to setkání vytrhlo z její všední každodennosti.
"Kdo by taky jedl děti?" dovolila si poznámku a zašklebení, "vždyť mají děsně málo masa!" Dobře, tohle už znělo hodně jako ta stará Annie, možná tím, že z ní pomalu ale jistě vyprchala ta prazvláštní, se strachem hraničící nervozita. Asi proto, poněvadž, aspoň jí to tak připadalo, už Athanasius tolik nepouštěl hrůzu.
"Věřte mi, že by si na mě ukazovali tak jako tak," pokrčila rameny a zazubila se. Byla to pravda. Spousta lidí si na ni ukazovala, protože byla tetovaná, a to některým lidem bylo dost proti srsti. V téhle době o to víc, protože... no, nebudeme omílat. Annie si v zamyšlení instinktivně zatahala za mokrý rukáv, který se dosud lepil na fénixe na její ruce, a pokusila se ho tím zakrýt. Víte jak, bílá mokrá košile, průhlednost... Jo a že by se mohla spíš strachovat o jiné části těla? Na co asi? Ona nebyla zrovna dvakrát obdařená, že jo. No, ehm. Nic. "Tak jdeme?" Zazubila se na Athanasia nakonec a ujala se role průvodkyně. Nakonec ji opravdu těšilo, že toho muže potkala.

>>> asi Drak či co?
Mimo herně:
(netuším jestli herně nebo neherně but meh. Jak se ti chce.)

_________________

Protože bylo celkem pěkně, rozhodla se Darya si odpočinout od svého manžela (nebo on od ní?) a vyjít si do ulic. Celkově jí ta svatba, která proběhla teprve pár dnů zpátky, moc netrápila, za což možná mohlo to, že si s Everettem vlastně rozuměla a dokázali se na všem dohodnout bez jediné hádky. Což bylo důležité, už jen vzhledem k jejímu vztahu s Bessie, která měla v jejich společném sídle vyhrazených hned několik pokojů, o čemž ale ještě neměla tušení. Darya si však nebyla úplně jistá, jak se bude tvářit na její rodiče (a jak ti na ni), ale kdyby matka nebo otec měli až moc keců, mohla je jednoduše vyhodit. Ostatně všechen majetek díky svatbě byl přepsán na ní, takže si moc vyskakovat nemohli - ona Darya byla schopná pro Bessie udělat skoro cokoliv. Krom útěku před svatbou, to prostě nemohla. Milovala jí opravdu hodně, ale byla až moc rozmazlená a toho luxusu se i přes to všechno vzdát nemohla. A přeci, krom toho, že její jméno bylo změněno na King, se toho moc neměnilo, ne? Cítila se pořád stejně, jako před svatbou, i když by se dalo říci, že z ní opadla ta nervozita, kterou oplývala několik dní předtím, než si s Everettem řekli ano. No a jediná věc, která pak na ní byla jiná (krom změny toho příjmení, že), byl zlatý prstýnek, který zdobil její ručku.
Tohle všechno ale hodila za hlavu hned v momentě, kdy vešla na Příčnou ulici. Musela tu koupit hned několik věcí - tak třeba se stavit v Mřourově pro žrádlo pro lamy. Na chvíli jí napadlo něco o tom, že by to tam vlastně ani nemuseli mít.. ale to nakonec nechala být. Však pokud to tam nebudou mít, může poslat někoho, aby jí něco prostě sehnal. Krom toho se taky potřebovala stavit ve zlatnictví, aby se mohla podívat po nějakém novém náramku. Ne pro sebe, ale pro svou přítelkyni, kterou tím chtěla překvapit. Možná to mělo fungovat jako odpuštění za to, že se nepokusila s tou svatbou něco dělat.. kdo ví.
Ve zlatnictví se zdržela jen několik minut, protože jí do oka i hned padla jedna věc a měla pocit, že to bude to pravé. Že to bude něco, co by se Bessie mohlo líbit a i slušet a jakmile to bylo úhledně zabaleno a zaplaceno, vyšla zase ven a loudavým krokem se vydala k Mžourovu.

_________________

<<

Říct, že Bessie Daryinu svatbu vzala s klidem, to by byla fakt velká lež. A přestože někde uvnitř věděla, že to je nevyhnutelné, prostě to jenom nečekala tak brzy. Zvlášť když ji Darya postavila před hotovou věc, že k tomu dojde jen týden po začátku prázdnin. A že jí prý může jít za družičku! Bessie neměla kapacitu ani na to, aby se své drahé zeptala na to, jestli to u všech čertů myslí vážně. Jenom se jí objevil tik v oku, načež se prostě zvedla a beze slova odešla. A jestli s ní prohodila nějaké slovo, tak to bylo vážně minimum, jinak ji dosti intenzivně ignorovala. A hodlala v tom pokračovat minimálně celé prázdniny. No, to jí trochu nemělo vyjít.
Ani se jí na Příčnou nechtělo, ty necelé dva týdny strávila u Maud a jejího pomalu se rozrůstajícího klanu a docela se jí dařilo tam na nic venkovního nemyslet. Přes den. V noci potichu brečela do polštáře. Ale jinak si náramně užívala, malá Poppy byla naprosto boží (a že si Bessie nikdy nemyslela, že by mohla o nějakém dítěti prohlásit, že je boží) a bez problémů se jí dařilo odvádět myšlenky do bezpečné zóny. Taky měla pár nových tetování (z nichž to nejviditelnější bylo na rameni a protože na sobě teď měla tílko, samozřejmě k sobě hned přitáhlo pozornost) a taky se na chvíli vrátila k mnohem světlejším vlasům.
Nicméně slíbila Maud, že jí skočí na Příčnou pro nějaké lektvarové přísady (samozřejmě že si je nechala přesně napsat), takže byla tady a neměla v plánu se zdržovat. No jasně, haha. Ani nestačila do té apatyky zajít a kdo že to nešel proti ní? Samozřejmě ta, které se ze všech sil snažila vyhnout. Ale tak… třeba si jí ani nestačila všimnout… Bessie se otočila k nejbližší výloze a začala ji náramně zaujatě studovat. Aniž by si třeba uvědomila, že právě tímhle manévrem k sobě spíš připoutá pozornost.

_________________

Svého okolí si Darya moc nevšímala, protože myšlenkami byla u toho, kdy dárek předat. Bessie s ní nemluvila a ignorovala všechny zprávy, které jí poslala. Ne že by jich bylo nějak moc, snažila se pořádně asi první tři dny potom, co se Bessie zeptala, jestli by jí nešla za družičku. Nešla. Jedna její část se tomu nedivila, ta druhá zase jo.. Ať tak či onak, měla pocit, že bude lepší, když to nechá na začátek školního roku. Očividně s ní nechtěla mluvit a Darya věděla, že je naštvaná (a smutná), jenže co s tím měla dělat? Nenapadalo jí, čím by to Bessie měla vynahradit. Pro Daryu se totiž nic moc nezměnilo - vždyť nesla jen jiné příjmení.. pořád to ale jinak byla ona. Možná, že kdyby se Bessie nepohnula, přešla by kolem ní bez povšimnutí, ale toho náhlého pohybu někoho si Darya všimla. V první chvíli to ale nechala být, než jí došlo, kdo se to k té výloze otočil, a tak se prudce zastavila a otočila se zpátky. Změna na světlejší barvu vlasů jí překvapila, stejně jako tetování, které měla Bessie na rameni. Darka znejistěla - nebylo by lepší, kdyby prostě pokračovala v cestě? Určitě ne.
"Bessie? Ahoj," Darya se zdrženlivě pousmála, a i když by se jindy minimálně ke své přítelkyni nahnula, aby jí políbila na přivítanou, teď tam prostě stála a hleděla na ní. Nebyla si jistá, jak na tom jejich vztah teď byl, jak moc utrpěl po té svatbě. "Jak se ti daří?" zeptala se pak a v jejím hlase zazněla starostlivost. Navíc bylo vidět, že jí to vážně zajímá, jak by taky ne, Bessie pro ní byl v životě ten nejdůležitější člověk, na tom tohle celé nic prostě změnit nemohlo.
Na chvíli její pohled sklouzl ke krabičce, kterou držela. Byl teď ten správný čas na předání dárku? Nebyla si jistá a hlavně se tak trochu obávala toho, že Bessie odejde nebo jí bude ignorovat, to by fakt nerada. Zlatý prsten sem tam hodil nějaký ten odlesk, to když na něj dopadly sluneční paprsky, ale Darya si toho nevšímala, protože její pohled doslova visel na Bessie.

_________________

No jasně. Jasně, jasně, jasně. Bessie v duchu panikařila, když se vedle ní ozval tak známý hlas. Mohla tušit, že jí ten úhybný manévr neprojde, že si na tom měla dát záležet, aby Daryinu zraku unikla. No nic. Bessie se pomalu otočila Darye tváří v tvář a ze všech sil se snažila tvářit prostě… nijak. K jejímu vlastnímu překvapení se jí to docela dařilo.
„Ahoj,“ pronesla v podstatě klidně, nicméně k úsměvu by ji nedonutili ani párem testrálů. Samozřejmě – nemohla si pomoct, aby okamžitě nesklouzla pohledem k Daryině levačce a prsteníčku. A hned také ten pohled zvedla, poněvadž na to pořád nebyla připravená. Jasně, v podstatě se nic nezměnilo, ale… změnilo. A bylo by naivní si nalhávat něco jiného. Prej jak se ti daří… Oukej. Bessie povytáhla obočí, jestli to je jako všechno, ale pak pokrčila rameny. „Žiju si na růžovým obláčku a společnost mi dělaj jednorožci,“ odtušila a navzdory obsahu to sdělení neznělo ani trochu sarkasticky. Navíc se u toho tvářila tak seriózně, že by jí to člověk sežral i s navijákem.
„Asi by ses neměla nechat zdržovat, já taky ještě musim do apatykářství, slíbila jsem Maud, že jí něco přinesu,“ pronesla, a přestože až doteď měla pohled upřený na Daryu, teď jím uhnula stranou a popravdě doufala, že se tenhle (ne)rozhovor nachýlí ke konci a ona bude moct zapadnout někam, kde bude sama.

_________________

Když si Darya všimla toho rychlého pohledu k jejímu prstenu, přikryla ho automaticky druhou rukou a nepatrně se zamračila. "Bessie.." Darya se odmlčela a nejistě přešlápla. Co měla říkat? Že jí to mrzí? Že si Everetta vzala, protože se nedokázala vzít toho luxusu, ve kterém vyrůstala? No, byla to pravda, kterou Bessie už dávno věděla. "Chybíš mi," vydechla nakonec popravdě. To, jak ji Bessie ignorovala, jí vadilo a zraňovalo, protože jí skutečně milovala a ten pichlavý pocit u srdce se jí rozhodně nelíbil. Nebyla na něco takového zvyklá a neměla sebemenší ponětí, jak se toho zbavit. I když.. jakmile se nalila trochou alkoholu, bylo to o chlup lepší, ale jen na určitou dobu.
"Ráda bych tě doprovodila, Bessie," propíchla jí zkoumavým pohledem a skutečně doufala, že to nebude problém. I když by chápala, kdyby to Bessie odmítla, ale rozhodně by jí to mrzelo. Moc. "Stejně nemám co na práci," dodala, aby dala najevo, že se tímhle rozhodně nezdržuje. Naopak byla ráda, že Bessie potkala, protože doufala, že by se to mohlo konečně urovnat.. i když tohle celé trvalo sotva pár dnů.

_________________

Bessie se kysele ušklíbla, když si všimla, jak Darya svůj prsten jen tak překryla druhou rukou. To gesto nechápala. Beztak tam pořád byl, nebylo to tak, že mohla lusknout prsty a on by zmizel… Při jejím oslovení povytáhla obočí, nicméně když Darya posléze pokračovala, Bessie sebou cukla a stočila pohled stranou. Tohle slyšet nepotřebovala. Nebo možná potřebovala, jen si to nechtěla přiznat. A hlavně to nechtěla dát najevo. Možná věděla, že k tomuhle všemu jednou dojde, ale neznamenalo to, že by se s tím smířila.
„Já ale jdu jenom něco nakoupit. Jdu tam a zase zpátky. Nic zajímavého na tom není,“ odtušila Bessie bez nějakého většího zájmu a ze všech sil se snažila nedat najevo, jak se jí při představě, že se Darya ještě tak úplně nikam nechystá, rozbušilo srdce. „Ale když chceš…“ dodala ledabyle, načež tedy ulicí vykročila loudavě k tomu apatykářství. Ruce v kapsách, pro jistotu.
„Myslíš, že to má ještě cenu? Dál si něco nalhávat, že tak můžeme pokračovat dál?“ zeptala se po chvilce ticha a zamyšleně svraštila obočí. Dokonce i k ní stočila pohled. „Mně to totiž přijde nefér ke všem stranám,“ broukla Bessie tiše a krátce si povzdechla.

_________________

Darya si sice nebyla jistá, jakou reakci od těch slov očekávat, ale rozhodně jí zamrzelo, že nevyslovila něco podobného. Na okamžik se proto zamračila, a pak se raději vrátila ke svému nic neříkajícímu výrazu. když to ale chvilku vypadalo, že ji nebude moci doprovodit, chtěla začít protestovat, protože s ní chtěla alespoň pár minut strávit. A bylo jí fakt ukradené, že u toho třeba nebudou mluvit, šlo jí jen o to, že může být s ní. "Chci," přisvědčila proto nakonec a pozvedla koutek úst do něčeho, co mohlo vzdáleně připomínat úsměv. A tak kráčely k apatykářství, vedle sebe. Možná bylo dobře, že si ty ruce Bessie schovala do kapes, protože kdyby to bylo na Darye, nejradši by jí za tu ruku chytila.
Jenže pak přišel šok. Darya se na chvilku zastavila, a pak radši přidala do kroku, aby vzdalující Bessie zase chytila. Slyšela správně? "A proč by nemělo?" zeptala se tak trochu přiblble, jenže za to nemohla - v Everettovi problém neviděla ani předtím a ani teď. A on zase neviděl problém v nich, bylo mu to zcela ukradené.. Ostatní jí přeci bylo taky jedno, s kým se zahazuje on. "On.. nevadíš mu, Bessie. Sám mi řekl, ať si dělám co chci, on si taky dělá co chce. Jediný, co je na mě jiného, je to příjmení a prstýnek. Nic víc. Vždyť tě.." Darya se odmlčela, protože ty slova, která měla na jazyku, ještě nikdy nevyslovila. K nikomu nikdy necítila to, co k Bessie a fakt, že by jí měla ztratit, jí trápil neskutečně moc.

_________________

Darya se odradit nenechala, a tak Bessie zamířila k apatykářství s ní boku. Popravdě nechápala, co ji na tom tak zarazilo, protože pro ni to bylo naprosto jasné. Při Daryině nedokončené větě sebou Bessie trhla a krátce na ni váhavě pohlédla. Pak si ovšem povzdechla a zavrtěla hlavou. „Jasně, já vím, že ve skutečnosti se toho tak moc nezměnilo,“ přikývla pomalu, ale obratem dodala, „zatím. Jsme ještě ve škole, není to tak, že byste museli udržovat zdání spokojený rodiny.“ Už při tom slově se Bessie kysele ušklíbla. „Skončí škola a co potom… Nemůžeme prostě bejt tak naivní a myslet si, že nám to vydrží a bude procházet donekonečna.“ Jo, Bessie nad tím docela dlouho přemýšlela. Dlouho a důkladně. A přestože jí z toho vůbec nebylo lehko, přikláněla se k tomu názoru, že bude lepší to celé utnout teď a dobrovolně (no, o tom by se dalo polemizovat), než… než čekat, až se to celé zhorší natolik, že ten konec sice bude vysvobozením, ale ve skutečnosti bude bolet o to víc. „Podívej, já věděla, že k tomu jednou dojde, že budeš jednou muset dát přednost svýmu… čistokrevnýmu životu… jen jsem si prostě nemyslela, že to bude tak brzo. A tak nečekaně.“ Při těch slovech zazněla trochu ublíženě, protože to byl fakt. Bessie si myslela, že tohle bude muset řešit až po škole, teď to byla čára přes rozpočet.

_________________

Popravdě, Darya po celou tu dobu nevěděla, kam vším tím Bessie míří. Ona totiž měla pocit, že to její ještě stále přítelkyni brzy přejde a prostě se přenese přesto, že má vlastně manžela. V tuhle chvíli to ale vypadalo úplně jinak a Darya nějak nevěděla, co má dělat. Cítila se divně, tak, jak se ještě nikdy necítila a nelíbilo se jí to. Především ten divný a pichlavý pocit v oblasti srdce a do očí se jí zničeho nic začaly hrnout slzy. Jí. Slzy. Zamračila se.
"Procházet? A co přesně? To, že tě mám ráda?" Darya se ušklíbla a zakroutila hlavou. "A my nic udržovat nemusíme, jsme spokojený. Jediný, co musíme, je chodit čas od času na nějaké večírky, co budu dělat v dalších chvílích a s kým je všem ukradený," tohle skoro zavrčela, protože jí to celé štvalo. Především z toho důvodu, že si uvědomovala, že opravdu něco cítí o čemž svědčily i ty slzy, které si našly cestu a v tuhle chvíli jí stékaly po tvářích. Brečela poprvé a doufala, že taky naposledy. Byl to hrozný pocit. Zdálo se jí to, nebo se s ní Bessie skutečně rozcházela? "A víš, jak to vím? Protože třeba můj bratr do teď žil v jednom baráku se svou bývalou ženou a jejím novým manželem. Takhle žili už předtím, když byla Valerie ještě provdaná za něho. Poškodilo to nějak jeho postavení? Ne. A to ani potom, co se spolu rozvedli," zhluboka se nadechla, protože na Bessie vážně nechtěla být hnusná a navíc si uvědomovala toho, že kolem jsou lidi. Spousta lidí, která na ně čas od času hleděla, především z toho důvodu nakonec ztišila i hlas, i když se jí chtělo křičet a máchat rukama. Jednou rukou si alespoň otřela slzy z tváří a doufala, že tohle brzy přestane, stejně jako ten pichlavý pocit u srdce. Nedokázala se vcítit do Bessiiny situace, i když se o to pokoušela a možná, že byla sobecká, když po ní chtěla, aby se s tím smířila lusknutím prstu, ale.. byla to Darya. Jinak to ani neuměla. "Schválně jsem ti v sídle vyhradila část jednoho křídla, když bys u mě občas chtěla přespat. Nebo kdybys chtěla přijet na návštěvu i s dědečkem," teď už mluvila v klidu a i po slzách nebylo vidu ani slechu. To, že brečela, prozrazovaly jen její zarudlé oči a trochu navlhlé tváře, které na sluníčku usýchaly velice rychle. "Ale jestli máš pocit, že to bude lepší ukončit..." Darya se odmlčela, protože zničeho nic měla příšerný knedlík v krku. Ona to ukončit nechtěla, vážně Bessie milovala, jen to.. nedokázala říci nahlas. Zatím. Stejně tak ale nedokázala vyslovit to, že by to tedy měly ukončit, pokud to Bessie skutečně chce. Krátce na ní pohlédla a v momentě, kdy se jí oči opětně zalily slzami, se raději otočila na patě, aby mohla zmizet v davu lidí pryč. Na tohle neměla. Minimálně v tuhle chvíli ne.

>>>

_________________