Paul na Elin chápavě pokývá hlavou.
"Samozřejmě, zeptejte se ho,"
počkal, dokud se neposadí nově příchozí a teprve poté se sám usadil na židli obvedle.
"A můžete se u nás potom i se svou dcerkou stavit na čaj, třeba i s vaším manželem. Zdá se, že si děvčata spolu celkem rozumí. Kdyby tomu tak nebylo, tak už o tom víme, neboť by ta rvačka, kterou by Parvati vyvolala, byla nepřehlédnutelná. A také soudím, že má vaše dcerka na mou vnučku opravdu velmi dobrý vliv. Ještě se nepokusila utéct, což je,"
Paul se podíval na hodinky.
"Asi nový rekord."
Poté, co se dobavil s dámou, se otočí na Eba.
"Víte, kolik uchazečů musíme odmítat jen proto, že neumí pod kotlíkem zapálit snad ani oheň a o bezoáru ani nikdy neslyšeli? Je sice pěkné, že znají sto různých způsobů, jak odvrátit útok, ale když se neorientují ani v takových základech, jako jsou jedy a protijedy… osobně považuji za velmi nerozumného každého, kdo zrovna z tohoto předmětu nemá složené OVCE."
Využije příležitosti a přítomnosti servírky a objedná si pití. Když začne mluvit Coralie, samozřejmě, že se vyjádří i k ní. Jen na její první otázku neodpoví. Možná schválně, neboť moc dalších důvodů, proč chodit na příčnou, není, takže ji považuje za úplně zbytečnou. Takže to přejde mlčením.
"To proto, že si dnešní děti neuvědomují, že obrana proti černé magii a péče o kouzelné tvory se v mnohých místech prolíná a doplňuje. Je škoda, že jim vztahy mezi jednotlivými předměty doma rodiče nevysvětlí. U těch, kteří pochází z mudlovské rodiny, je to handicap o to větší. Možná by neškodilo, kdyby ředitel každé koleje hned první den po zařazování si s prvním ročníkem sedl a v nějaké prázdné třídě jim to vysvětlil,"
pronesl a sám měl v tomto ohledu svědomí čisté. S Parvati za poslední rok toho o vyučování v Bradavicích hodně namluvili. Pravda, o dějinách, astronomii, runách a věštění tolik řečí nevedli, ale o ostatních předmětech… si toho řekli více než dost.

Po sdělení Ginger o tom, že nemá staré úkoly, jsem jen protáhla obličej a dál jsem se k tomu nevyjadřovala. Třeba kecá a jen mi nechce pomoct, kdo ví. Navíc, nevypadá ani moc akčně. Zdálo se mi, že je s ní trochu nuda. A s Keltonem taky.
"Tak na tu péči se tolik netěším. Ale chodit tam budu, děda říkal, že je velmi důležitá a že se v ní musím snažit. Lektvary budou lepší. Navíc, určitě v nich budu moct krást své vlastní výrobky, když se mi teda povedou uvařit, poté přísady a tak… a budu je moct o přestávce házet po spolužácích… bude to sranda,"
prozradila jsem Ginger další ze svých plánů. Byla to totiž i taková malá zkouška. Pokud to Ginger nějakému dospělému člověku vyzvoní, tak já trest nedostanu, protože jsem to ještě neudělala a aspoň budu vědět, že je Ginger žalobníček, rozhlásím t po spolužácích, aby si dávali majzla a nebudu se s ní bavit, protože žalobníčci jsou ti největší chudáci pod sluncem.
"Já lítat umím, děda mne bere do lesa na takový palouk, aby nás neviděli mudlové. Ale mám jen babiččino staré koště, které používala ještě ve škole, takže je hrozně pomalé…"
Lítání mne bavilo, ale jen trochu a nebyla jsem žádný nadšenec. Možná to bylo i tím, že padesát let staré koště se sotva udrží ve vzduchu, což byl možná i ten důvod, proč mne učili lítat zrovna na něm.
"Musím zůstat doma. Každé mistrovství je vyhodnoceno jako riziková záležitost a děda se vždycky na tu dobu vrací do aktivní služby. A je úplně fuk, že je to až v Řecku. Bude celý dny jen na Ústředí, případně někde v terénu, pokud bude potřeba. No a babička mne tam nevezme. Říkala, že by ze mne dostala infarkt. Ale to rozhodně není pravda, protože babičku mám moc ráda a infarkt bych jí nezpůsobila,"
odpovím Ginger trochu otráveně. Vážně mi vadí, že na Mistrovství pojedou beztak i děcka z mudlovských rodin, jen já tam budu scházet. A Kelton taky, jenže on je malej, tak jeho absence na této události mne ani trochu nepotěší.

<< Zmrzlinářství

Za předpokladu, že vyrazili všichni, supěl Arsen vlečený nadšenými hafoni někde vepředu a přál si, aby měl mudlovské brusle jako profesor dějin čar a kouzel. "Nemáš náhodou bráchu v Mrzimoru?" nadhodil směrem k Leslie a pokusil se hafoně na vodítku přitáhnout blíž. Vypadalo to, že vycítili dobrodružství a chtěli být stůj co stůj u toho. "Na škole je hrozně moc Abrahamsů, ty to máš jako Gwen - ta má v Bradavicích taky spoustu bratrů," napadlo ho. Byl rád, že si tím, že se Leslie představila, mohl konečně utřídit, že je holka, protože jinak by mu bylo šíleně trapné se ptát.
Pozitivní bylo, že v zápalu hafoni zapomněli na Čokoládu a nevšímali si ani krysy (ani se nesnažili po cestě nic sežrat), takže s celým procesím si Arsen připadal trochu jako v Mžourově.

Když dorazili do Kotle, Arsen si zděšeně uvědomil, že Duncan šel přímo na věc. No, co taky mohl od něj vlastně čekat. Prefekt Liam si zatím seděl v bezpečí opodál a nejspíš ani bratra nehodlal odfinitovat. To ostatně Arsen taky ne, protože se bál, že Duncan na tohle není dost taktik.
Jen co získal přehled o situaci, vykročil směrem k cizinci, u kterého Duncan křepčil, a snažil se tvářit důstojně a dospěleji. Což znamenalo, že hafoně držel pěkně nakrátko, jako kdyby byl zkušený chovatel. Světe div se, hafoni mu projednou hráli na ruku, plazili jazyky a drželi se mu u nohou.
Z toho chlápka mu ale stejně běhal mráz po zádech.
"Slyšel jsem, že máte něco zajímavého na prodej," zachrčel a vynasnažil se hlas co nejvíc prohloubit, ale zároveň tak, aby to neznělo směšně. Rozhodně si zatím nehodlal sedat, už proto, že bylo podle něj lepší vzít rychle nohy na ramena, a kromě toho před sebou živě viděl, jak se hafoni vodítky zamotají kolem noh stolu a pak ho převrátí.

_________________

Ve zmrzlinářství

"To má být kouzlo?" povytáhla Uru obočí, když ta malá skoro-prvačka začala píchat Darrela do boku. "Mimochodem, já jsem nebelvírská chytačka, když tě tak zajímá ten famfrpál," zabručela jen tak mimo řeč, protože nechtěla zůstat pozadu. Přece se musí pochlubit, jakou pozici zastává v nebelvírském týmu!
"My se tě taky nebojíme," odtušila zvesela a vrhla na Leslie až příliš vřelý úsměv, "takže jsme si kvit." A ztratila zájem. Jméno Abrahams jí moc neříkalo - možná ho někde párkrát zaslechla, ale ona rozhodně nepatřila k těm, kteří měli paměť na všechno, co se kolem nich mihne.
Když se však Leslie přihlásila, že půjde s nimi, nemohla si pomoci a protočila oči (byla k ní však právě zády, takže jediné, co mohla možná Leslie zaslechnout, bylo tiché mumlavé: "no nazdar").
Čokoládě se zrovna povedlo chytit zlatonku a jakmile zahlédla, že Uru míří pryč, bleskově zamířila za ní (nechávaje si určitý odstup od hafanů, přestože vypadali, že je už nějaká kočka nezajímá).

>>>

Když Uru zahlédla cíl jejich cesty, tudíž starého otrhaného muže, někde v nejhlubším koutě její duše se pohnul strach, lehce pošimral vnitřek jejího žaludku a záda, ale byl rychle odehnán mocnou rukou sebedůvěry, která sice byla poněkud zaslepená, ale v tomto případě Uru umožnila udělat k té pochybné existenci pár kroků. A brzy se do jejích očí vrátily staré zvědavé jiskřičky.
Mluvit zprvu nechala Arsena a jen si muže prohlížela.

Připraven každou chvíli vyrazit do Děravého kotle za neznámým mužem už aktivně šilhá po dveřích. Sice mu mamka říkala, že se nemá nikde zdržovat a ze Zmrzlinářství se má vrátit rovnou zpět do obchodu, ale byl by blázen, kdyby si tohle nechal utéct. Překvapeně mu stoupne obočí, když mu Leslie tak drze odpoví. Naprázdno otevře pusu a přimhouří oči. Co si o sobě vůbec myslí? Pokud ho naštvala tímhle, už rozhodně do něho nemá začít šťouchat hůlkou. "Hm, takže nic neumíš a k tomu nám tu lžeš, to sis moc dobrou vizitku před nástupem do Bradavic neudělala," zašklebí se na ní zlomyslně Darrel a cvrkne do kusu dřeva, s kterým ho Leslie několikrát šťouchne. Na další slova o kouzelnickém zákonu už nic neřekne, protože má kupodivu Leslie pravdu. A teď si bude hrát na chytrou. To už ale nechá divku dívkou a vydá se s partou ostatních do děravého kotle, současně s tím se ještě stíhne podivit nad Arsenovými slovy. "Počkat. Jak do řady?!!"

<< Zmrzlinářství


Snaží se stíhat krok ostatních, až nakonec společně s nimi vtrhne do děravého kotle. Pohledem téměř okamžitě začne hledat hrůzostrašného muže, avšak nutno říct, že těch tu sedí víc. Podrbe se přemýšlivě na hlavě, zatímco se drží vedle Uru. "A co s tím vejcem uděláme, když ho získáme?" zašeptá k Uru vedle sebe a přiblíží se pomalu k stolu v temném stínu. Podívá se na muže, jenž za ním sedí a pokusí se potlačit ušklíbnutí. Nasadí velice seriózní tvář, zatváří se vlastně přesně podle svého otce. Protože zmrzlinu už dolízal (ta by mu v téhle chvíli asi moc vážnosti nepřidala), může si obě ruce zastrčit do černých společenských kalhot, ke kterým má modrou košili. "Chceme s vámi jednat," doplní Arsena slovy o očekávaném obchodu. Jak moc by si všichni přáli, kdyby měl opravdové dračí vejce. A rozhodně by jim pomohlo, kdyby jim pomohl ten starší Mrzimor, na toho ale stále platí kouzlo.

_________________

"Já ho nechci zabít, vražedný sklony náhodou zatím nemám," odvětila Leslie s úšklebkem ve tváři, když jí Arsen upozornil, že pokud by chtěla Darrela zabít, musela by si vystát frontu. Ten Darrel byl očividně dost populární, akorát zřejmě v tom negativním slova smyslu.
Uru věnovala další ze široké škály svých úšklebků. "Připadá ti to jako kouzlo?" opáčila, načež hůlku schovala. Co kdyby se Darrel rozhodl, že jí tenhle cenný kus dřeva zlomí? To by byl mega průšvih. "Já taky budu hrát famfrpál, až budu v Bradavicích," prohlásila pak sebevědomě a zazubila se. O tom vůbec nepochybovala. A pokud jí někdo do ruky půjčí odrážečskou pálku, v což doufala, nikde nebude bezpečno.
"Co kecáš?" Otočila se k Darrelovi a probodla ho pohledem. "Umím toho dost! Třeba strčit si nohu za hlavu," vyplázla na nebelvírského rebela jazyk. Však ona mu ještě ukáže, že toho umí spoustu! Navíc byla přesvědčená, že nelže, takže usoudila, že je Darrel padlý na hlavu, a víc se s ním radši nebavila.

Cestou se přitočila k Arsenovi, ale dávala si pozor, aby jeho hafoni nezavětřili Keksíka. "Jo, Remy chodí do Mrzimoru. Teďka půjde do čtvrťáku," odvětila, když se jí Quinn zeptal na sourozence. "Ty ho znáš?" zvědavě vykulila oči. "No já nevím, kolik je tam Abrahamsů, ale já už tam mám jenom dva bráchy - Remyho a Willa. Mark letos skončil a Graham se školou seknul po NKÚčkách," broukla po chvilce a pokrčila přitom rameny.
Doufala, že se od těchhle tří podivínů a nafoukanců dozví o škole víc, i když toho už spoustu vyslechla od bratrů, a tak se tvářila jako největší andílek. Navíc nechtěla, aby jí před Kotlem řekli, ať se jde schovat mamince za sukni.


Do Děravého kotle vpadla Leslie s ostatními a hned se zvědavě rozhlédla kolem sebe. To silenciem umlčené ťululum je hned upozornilo na údajného prodejce dračího vejce. Vejce, které stálo jenom dvacet galeonů. "Hele, víte vůbec, jak takový dračí vejce vypadá?" zeptala se pak pochybovačně chytrolínů z Bradavic a sjela je tázavým pohledem. Ona sama neměla tušení - věděla jen, jak vypadají vajíčka pohyblivých figurek malých dráčků ze sběratelské edice a ačkoliv měla být autentická, určitě nevypadala tak, jako skutečná vejce, tím si byla jistá.
Mluvit nechala Arsena, protože při pohledu na toho podivného chlápka jí nějak došla slova a navíc jí přes záda nepříjemně přeběhl mráz. Začala pochybovat o tom, zda to byl dobrý nápad, vydat se sem, ale když už tu byla, odmítala ucouvnout, protože by vypadala jako bábovka a tihle tři by se jí nepochybně ve škole smáli.

_________________

Zamyslí se nad tím co vlastně chtěla říct. Musela si vzpomenout. "Jo už vím," zaradovala, když si vzpomenula. Ale přitom jak vypadala radši to sebe hned vyklopila. "Tvůj plán zní dobře, ale i tak je možné, že by ten šejdíř mohl utéct. Kdyby vás u něho bylo víc a pak najednou všichni odešli, tak by mohlo být i nápadné, kdyby se najednou zjevil bystrozor a vy někde jinde. Šejdíř by si mohl pak v klidu zmizet," lehce se usmála. Dojedla rychle zmrzlinu. Aby u toho nechyběla. Ani nevěděla proč Leslie ji považuje za 'divnou', ale i u ni. Když se to tak vezme, tak i když si povídá se svým potkanem tak si vlastně povídá sama se sebou, zamysle se nad tím.
Docela dost ji zděsilo, že ji Liam vrazil do rukou pohár. Trochu byla z toho i zmatená co se děje. Odložila pohár a ještě se rozhlédla jestli něco nenechal někde. Tak to bude zajímavé. Vzala si své věci a vydala se do kotle

Děravý kotel

Přišla do kotle a sledovala co se přesně bude dít. "Leslie má pravdu," řekla souhlasně s Leslie, když se zeptala jestli někdo ví, jak to dračí vejce vypadá. Ani ona nevěděla jaký vzhled má dračí vejce. Bylo ji divné, že ani neví její jméno, tak bylo načase se představit. "Mimochodem jsem Hailie," řekla. Ale jediné co ji zajímalo bylo, jak vyjde plán Arsena a jak vypadá potenciální dračí vejce. Četla o nich dost, ale vidět nějaké na vlastní oči pro ni byl nesplněný sen.

Vysvětlovat Darrelovi, kdo všechno už stojí v řadě na to, aby si do něj píchl hůlkou, by bylo poněkud na dlouho. Na druhou stranu, jak vypadá takové dračí vejce, to teoreticky věděl. Viděl jedno v knihovně. Na obrázku, samozřejmě, takže menší, ale nebyla to taková ta učebnice se středověce laděnými ilistracemi, takže... Arsen polkl. Překupník zavřel kabát moc rychle a v Kotli nevládly právě příznivé světelné podmínky, takže si vejce nestačil dostatečně prohlédnout.
"Rád bych se podíval blíž," prohlásil neústupně a snažil se mračit, jako kdyby měl navrch. "Má aspoň papíry? Navíc, vejce si kupuju já, takže platím já. Co je to za výmysl chtít dvacet galeonů za každého, kdo je zrovna kolem," zaútočil proti podivnému smlouvání a doufal, že zbytek rychle pochopí a bude hrát s ním. Jsou jen náhodní pozorovatelé, nic víc.
Prý že chceme jednat... Tak se teď ukaž, Darrele, povzdechl si v duchu. S tímhle neměl tu nejmenší zkušenost, ale pokusil se nedat na sobě nic znát (takže jeho tvář nabrala odstín, jako kdyby ho postihla zácpa).
"Je to vůbec drak? Mně to přijde jako vejce nějakého bahniváče z kontejneru. Mám zájem o nějaké pořádné plemeno," prohlásil co nejvíc nadutě. No co, během dvou let měl už příležitost odpozorovat něco od typických zastupitelů Zmijozelu.

_________________

"Vaše pozvání ráda přijmu," usmála se na Paula paní Olssonová. Na jeho další slova nic neříkala, protože to, že na Parvati má Ginger dobrý vliv se jí věru nezdálo. Ginger se dnes vlastně vůbec chovala nějak moc svědomitě a slušně. Není nemocná? napadlo Elin, ale nakonec usoudila, že Zázvorka se z ní nenápadně snaží vymámit koště. Prý jí ve škole jde famfrpál skvěle, takže by si nové koště určitě zasloužila (nějaké starší, co není příliš rychlé, samozřejmě), ale co když si něco vážného udělá?
K tomu, že ostatní předměty kromě kouzlení jsou potřebné se Elin raději moc nevyjadřovala, zejména proto, jak se její dcerka tvářila na lektvary. Ona sama do Bradavic nechodila, takže se aspoň nemusela cítit provinile.
"Ach, ano, potřebuji doplnit nějaké přísady do lektvarů a také jsme chtěly koupit Ginger nějaké učebnice," odvětila jako jediná na Coralinu otázku s úsměvem. Asi by si měly pospíšit, ale ani jedna se v Kotli nenudila, tak proč si to kazit.
"Obávám se, že by se děti hned první den poněkud vzpíraly," podotkla usměvavě k Paulově návrhu, "Přeci jenom je to jejich první den v Bradavicích. Nejspíš by jim z toho stejně pro samé nadšení nezůstalo v hlavě nic."

Ginger se v reakci na Parvatiny záškodnické plány pouze pobaveně ušklíbla. Holka, ty asi narazíš, pomyslela si. Kdepak, v Bradavicích se nedalo zlobit takhle okatě, protože profesoři měli oči snad všude, a k tomu přičtěte ukecané obrazy.
Zazáviděla jí, že umí hned ze začátku létat, ale ona to za ten rok uměla víc, než některé z dětí, co se to učily od malička, takže si vlastně nebylo na co stěžovat. Navíc to vypadalo, že Parvati bude ten typ člověka, co chodí na lektvary, takže se jim třeba ani nebude cpát do týmu.
"To je škoda," soucítila s Keltonem i s Parvati, "Jo, já tam pojedu určitě- naši jsou blázni do famfrpálu," dodala a nutno říci, že se cítila hned lépe, když mohla mít něco, co ostatní ne. "Určitě se tam jednou dostaneš," dodala ke Keltonovi s mrknutím.

Zrovna když dopíjela do něco ze šťávy, co jí ve sklenici ještě zbývalo, se do Kotle přihrnulo něco jako průvod lidí: nejdříve dva zrzci, ze kterých jeden byl Mrzimorský prefekt- Tuti..., Tali...nebo tak nějak- a pak Arsen, Darrel, Uru, klukoholka a nějaká blondýnka. Arsena do toho táhli psi. Ginger už se zvedala, lákáná tou nezvyklou atmosférou jako můra k lampě, když si všimla, u jakého individua se to zastavili. Taky jí neunikl fakt, že se ani jeden z nich nedíval napravo ani nalevo, takže přítomnost jistého pana profesora v lokále jim jaksi unikla...a Ginger pochybovala, že jejich přítomnost unikla jemu. V hlavince jí to šrotovalo- strašně moc se chtěla jít podívat, co tam dělají, ale Parvati určitě jen tak u pultu nezůstane a nechat tam Keltona samotného tam taky nechtěla. Navíc Parvati bude strašně hlučná, upoutá něčí pozornost a určitě jim tu habaďůru- ať už šlo o cokoliv- zkazí.
Nakonec se tedy rozhodla zůstat sedět a v každém případě zabránit Parvati v postupu- pokud dívka chtěla jít ke skupině, chytila ji za ruku, pokud by náhodou chtěla něco křičet, dala jí dlaň na ústa. Ten pochybný muž seděl skoro až na druhé straně Kotle, navíc úplně ve stínu, ale Ginger si byla jistá, že na okamžik odhrnul kabát a něco dětem ukázal (a naštěstí byl cele oblečen, ehm).

_________________