Nedokázala by vysvětlit, proč se najednou tak pitomě culí, ale nemohla si pomoct. “Vážně,” ujistila ho, pořád s úsměvem od ucha k uchu. A pak ji Billy políbil a nenápadně dostrkal k zábradlí. Objala ho kolem krku a vychutnávala si tu úžasnou chvíli. Všechny myšlenky se spokojeně poroučely, odpluly kamsi do ztracena a Kath měla najednou tak příjemně prázdnou hlavu. Veškerou pozornost věnovala Billymu a bylo jí krásně. “Řekl,” usmála se mezi polibky, “ale ráda si to poslechnu znovu.” Budoucí paní Stoneová… Možná to bylo tou euforií, kouzlem okamžiku, ale znělo jí to vážně dobře. Uvidíme, až se nad tím zamyslí později… “Pane Billy Stone,” zkusila si to teda taky, ale nezvládla tohle oslovení použít s vážnou tváří, “i já vás miluji.”
“To si piš, že to musíme oslavit,” nadchla se. Napadlo ji, že má Billy určitě ještě něco v plánu a že žádostí o ruku to nekončí. Přece si musel být jistý odpovědí - Kath si tedy neuměla představit, že by ho odmítla - a celou tu oslavu už přichystal - a jestli ne, bylo jí to úplně jedno, protože by jí úplně stačilo třeba sednout si tady do trávy, otevřít konečně ten tajemný košík a povídat si a plánovat…
Nejdřív ale museli zvládnout ještě jednu věc. “Já ho ale chci,” prohlásila. Samozřejmě to nebylo tak úplně vážně, přeci jen by bez prstýnku přežila… kdyby to bylo nutné… ale zkrátka se jí až moc líbila představa, že ho nosí na prstě. A třeba se s ním chlubí Gweeny - kdo ví, jak jsou na tom s Mickeym, dlouho se neviděly, musely toho hodně probrat… “Takže jdeme hledat?” Možná to nebyla ta Billyho vysněná oslava, ale zábava to byla taky. Nebo to tak Kath alespoň připadalo. Takhle výbornou náladu totiž už dlouho neměla. Všechno jí připadalo krásné - dokonce i to hnusné zamračené nebe.

| +

Mimo herně:
Nevím proč, ale tenhle post mi dal fakt zabrat, a je dost hroznej, takže se omlouvám

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Mimo herně:
Hod napřed na Accio:

Billy Stone rolled 1d10:
5

(+4 za dospělého)

Kath nebyla jediná, kdo se uculoval jako měsíček na hnoji. Billy se rovněž uculoval. Takhle, přesně takhle to totiž bylo správné. A hlavně mu to znělo dobře. Moje žena. To je něco jiného než jen pouhá přítelkyně, to oslovení v sobě něco neslo. Nebo mu to tak přišlo. Možná, že později se Kath nebude příjmení líbit, ale Billy klidně hodlal přistoupit na kompromis. Protože Katherine Hannah Parkerová Stoneová je sice dlouhé, ale pro změnu to zní mírně… vznešeně, ne?
„Takže začneme malou svačinkou, projdeme se parkem a pak zajdeme na oběd…“ Maloval do vzduchu obrázek. Jediná škoda, že nebylo tak teplo jak by si býval přál. A to ještě netušil, co se dělo na Příčné.
„Jo? Já myslím, že i bez prstýnku to bude dobré…“ Poškádlil ji a pak lehce zvážněl. „Jsme… kouzelníci.“ Dodal s úsměvem, protože hledat prstýnek v trávě by bylo na dlouho. Navíc měla krásné šaty a kdyby nad to měla kolena od zelené trávy no. Bylo by to vtipné a rozhodně by na to dlouho vzpomínali. Ale i tak měl pocit, že tyhle vzpomínky se jim vryjí do paměti. „Neměl by to být problém…“ Billy vytáhl z kapsy hůlku, a aniž by z Kath spustil oči mávl hůlkou a zamumlal zaklínadlo. V duchu viděl ten prsten, který vybral. Nebyl příliš výrazný Billy si potrpěl na jednoduchost, ale zároveň byl elegantní a byl pravý, jak jinak. Na tomhle rozhodně nešetřil. A kdyby jen Kath věděla, jak dlouho strávil jeho výběrem… Volnou rukou zachytil kroužek, od kterého se odrazilo sluneční světlo a schoval hůlku. Volnou rukou uchopil jemnou ruku své nastávající a navlékl jí prstýnek na ten správný prst a pak ji právě na tu ruku bez přemýšlení políbil. Pak se usmál (jo takhle ho snad možná znala jen Kath) tím úsměvem a znovu Kath objal, ono to nebyl až takový problém, protože ze svého místa se nehnul a měl ji hezky chycenou zábradlím. „A teď…“ slíbil mnohoznačně zatímco ji hltal očima. „sníme pár domácích sendvičů, madam Stoneová.“ Zazubil se a ta slibně mnohoznačná atmosféra trochu spadla. Takže došlo na ten maličký košík, který sebou měl navíc. Bylo jich tam skutečně jen pár, tak akorát na snídani a trochu čokolády. A pak se s Kath nejspíše ještě chvíli procházeli po parku. Poté zamířili na smluvený oběd do irské hospůdky, kde zjistili, že Příčná málem lehla popelem. Ale protože se slavilo a nikdo jim nešel po krku, tak asi i zůstali a nechali se strhnout nadšením. Protože Anglie byla opět (a doufejme že nadlouho) svobodná…

>>

| +

Mimo herně:
Naopak tvůj post se mi líbil! To spíše já se musím omluvit za ten naprosto šílený výpadek, škola mi teď sežvejkla docela dost času

_________________

<<<

Byli to přesně tři měsíce od doby, kdy se Teagan dozvěděla jednu zásadní věc a to, že ty lidi, co měla za své rodiče, jsou vlastně její prarodiče. První týden po oné informaci odmítla vylézt ze svého pokoje a s nikým nemluvila, týden na to už nemluvila jen se svou matkou, tedy Eleanor a třetí týden dokonce souhlasila, že se sejde se svým pravým otcem, tedy Alecem. No a čtvrtý týden, jakmile Tea se vším souhlasila, nastalo všemožné papírování, ale hlavně stěhování do nového domu. Najednou před sebou měla úplně jiný život, byla středem pozornosti a hlavně jí obklopovali jen ti, kteří jí opravdu měli rádi a nemuseli se vůbec přetvařovat. Teagan si na takový život zvykla možná až moc rychle, ale proč by taky nemohla? Sice jí to v některých chvílích připadalo jako sen, ale pak si vždycky rychle uvědomila, že tohle už jí nikdo nesebere. Snad.
Od brzkého rána byla Teagan jako na trní hned ze tří důvodů. Prvním byly její narozeniny, druhý bylo setkání s Alexanderem a třetí ten, že po onom setkání měla jet jen s Eleanor na týdenní výlet do Ameriky. Florence si sice oblíbila takřka hned, ale těšila se na to, že budou s Elli jen ony dvě.
Jakmile tedy ráno proběhlo popřání od Eleanor a Floa, mohla se vydat na místo setkání, protože s Alexanderem měla strávit celičký den, na což se samozřejmě těšila.
"Nezapomněl na mě?" zabručela Teagan k Eleanor a nejistě přešlápla z nohy na nohu. Připadalo jí totiž, že na určitém místě v parku čekají už přehnaně dlouho a to se jí přestávalo líbit. "Jsme tu jen moc brzo, princezno," broukla Ellie a povytáhla koutek úst do úsměvu. Tea přikývla, jednou rukou si uhladila růžovoučké šaty a druhou Eleanor chytila, zatímco se rozhlédla, jestli náhodou Aleca někde neuvidí, ale zatím měla smůlu.

_________________

<<

Říct, že se Alecovi od jistého oznámení obrátil život vzhůru nohama, to by bylo nejspíš trochu podhodnocené. Nestává se každý den, že by člověk zjistil, že má skoro devítiletou dceru, že? Přestože se nabízelo, že se s tím jako první svěří Artemis, byl to jeho bratr. Pravda, vzhledem k tomu, že ho pozval na lahev (lahve) whiskey, nezbývalo mu nic jiného, než to vyklopit. A posléze i Artie to vzala dobře, mnohem lépe než očekával. Předpokládal, že mu trochu dá košem, ale to se nestalo… Spíš naopak.
Nicméně to neznamenalo, že by se tím všechny jeho trable rozplynuly, protože pořád tu byla Teagan. Už ne sestra jeho nejlepší kamarádky, nýbrž jeho dcera, kterou před ním Eleanor tajila. A Alec velice toužil po tom, aby měli možnost se nějak sblížit, byť chápal, že toho na děvčátko bylo hodně a potřebovala se s tím nejprve srovnat. Byl tedy vděčný za každou příležitost, která se mu naskytla a měl možnost Teu vidět.
Jako třeba dnes, kdy měla jeho princezna narozeniny. Deváté. Promeškal toho spoustu… Podobné myšlenky mu běžely hlavou, když mířil do parku, aby se potkal s Teagan a její matkou. Bohužel se Alec zatím nedokázal smířit s Eleanořinou několikaletou lží, a tak jí na pozdrav jen odměřeně kývl. Zato na Teu se doširoka usmál a přidřepl si k ní, aby měli pohled ve stejné rovině. „Všechno nejlepší k narozeninám, princezno,“ broukl s úsměvem a zamrkal na ni.

_________________

Jakmile se Alec objevil na scéně, Teagan se zeširoka usmála a opravdu hodně se musela držet, aby se za ním nerozběhla. Svého pravého otce prostě měla ráda a rozuměli si spolu, a to už od té doby, co ještě ani jeden nevěděl, že jsou vlastně otec s dcerou. "Ahoj," odtušila Eleanor a fakt, že na ní Alexander ani nepromluvil, jí vlastně vůbec nepřekvapil. Teagan si toho, co bylo mezi dospělýma pro jednou nevšímala a místo toho se okamžitě vrhla svému otci kolem krku. "Děkuju, Alecu!" rozhodně nebylo překvapením, že svého otce oslovovala jménem - oslovovala tak ostatně i Eleanor. Připadalo jí totiž divné říkat jim mami a tati, když ještě před třemi měsíci byli jejími rodiči úplně jiní lidé, u kterých si zatím zvykala na oslovení babi a dědo.
Eleanor se pak moc dlouho nezdržovala - jakmile si sdělili kdy a kde si Teagan zas předají, popřála jim, aby si to užili a zmizela pryč, ostatně si ještě pár věcí před týdnem v Americe musela zařídit. "Tak co dneska budeme dělat?" optala se Tea zvědavě od ucha k uchu. Byla neskutečně ráda, že tenhle celičký den mohla strávit s Alexanderem, protože za ty tři měsíce zase tak moc společných chvil neměli, což Teu opravdu mrzelo.

_________________

Když se mu Teagan vrhla kolem krku, Alec nemohl jinak než se potěšeně usmát a přivinout si ji k sobě do objetí. Tohohle se zkrátka vůbec nemohl nabažit. Z toho oslovení si nic nedělal – naopak chápal, že něco takového si žádá čas. I on ostatně několik prvních dní žil skoro v popření, protože tomu prostě nemohl uvěřit. Ale čas všechno zhojí, ne? Když už některé momenty nenavrátí…
Eleanor se kromě toho krátkého rozhovoru ohledně předání Teagan vyhýbal pohledem, ostatně i během něj se snažil, aby se na ni nedíval moc dlouho. Možná jednou bude schopen zapomenout na tu zradu a ublížení, ale teď to pro něj bylo čerstvé a on se tím nechtěl zabývat. Navzdory tomu byl ale rád, že si k ní Teagan našla cestu a nezavrhla ji, protože by nerad sledoval, jak z jeho dcery vyroste někdo zahořklý.
„Hmm, spíš čím začneme… co třeba zmrzlina?“ navrhl Alec, když Eleanor zmizela a zanechala je s Teou o samotě. Bylo to takové příznačné – když viděl Teagan poprvé (tenkrát ještě jako Eleanořinu sestru), bylo to na její narozeniny a také v parku. Obě zval na zmrzlinu, pokud si dobře pamatoval… Alec na chvíli zatnul zuby, když mu znovu hlavou proplulo pomyšlení, že toho prostě zmeškal hodně, ale pak radši ty myšlenky zase rychle zahnal a usmál se na děvčátko. „Anebo bys možná nejdřív chtěla zjistit, co jsem ti přinesl za dárek?“ nadhodil škádlivě, protože zatím se neměl k tomu, aby začal něco vytahovat.

_________________

Teagan se sice usmívala už takhle dost, ale jakmile Alexander zmínil zmrzlinu, její rty se zkroutily snad do ještě většího úsměvu, protože zmrzlinu měla opravdu ráda. A navíc - i ona si vzpomněla na jejich první setkání, které proběhlo zde a kdy je bral Alex na zmrzlinu. Tehdy byla ale ještě pro něho cizí osoba, zatímco teď už byla jeho dcera. "To zní jako ten nejlepší nápad!" souhlasila proto princezna s pokýváním hlavy a už byla skoro rozhodnuta se vydat k nedalekému stánku, když Alec promluvil znovu."Dárek?" Tea zněla maličko překvapeně, protože nečekala, že by jí táta něco přinesl - jí totiž bohatě stačilo, že mohla tenhle den strávit s ním, to už byl pro ní ten nejlepší dárek. "To jsi nemusel," dodala proto a věnovala mu další úsměv. A pak se dala do přemýšlení - chtěla si prvně zajít na zmrzlinu, nebo dostat dárek? Byla opravdu hodně zvědavá, cože jí to Alec přinesl, na druhou stranu se těšila i na tu zmrzlinu, takže chvíli těkala pohledem mezi ním a stánkem, než nakonec pokrčila rameny. "Asi nejdřív ten dárek," připustila nakonec a stydlivě sklopila oči k zemi. Zvědavost nad její chutí holt zvítězila.

_________________

„Já mám přece jenom samé dobré nápady,“ prohlásil Alec zcela přesvědčeně, nicméně vzápětí se zatvářil pobaveně. Dobře, občas jeho nápady taky pokulhávaly, ale to se nepočítalo. Minimálně ne teď. Zmrzlina byla každopádně na chvilku odsunuta na vedlejší kolej, to když bylo nadneseno téma dárku. „Musel,“ opáčil a na chvíli u toho zvážněl. Věděl, že nějaké materiální dárky nemohou nahradit tu ztracenou duševní lásku, ale to neznamenalo, že by jí nechtěl dát něco na památku. Samozřejmě uvažoval i nad tím, že by jí vystrojil menší oslavu v rodinném kruhu, ale nakonec usoudil, že tyhle narozeniny chtěl strávit jen s ní. „Pojď se tu na chvíli posadit,“ broukl a kývl hlavou k nedaleké lavičce.
„Navždycky mě bude mrzet, že jsem tu pro tebe nemohl ze začátku být,“ ne že by za to on zrovna mohl, „ale jsem rád, že jsme se nakonec našli. Že jsme si nezůstali cizí.“ Při těch slovech se mu na dlani jako kouzlem (haha) zjevila menší, tmavě modrá krabička. „A tak doufám, že ti tohle bude připomínat, že máš tátu, který tě má rád a napořád bude. Ještě jednou všechno nejlepší, princezno,“ pousmál se Alec, načež se k Teagan naklonil, aby ji letmo líbl na čelo. V krabičce, kterou jí pak předal, se skrýval jemně zdobený medailonek ve tvaru malého modrého srdíčka. Uvnitř toho byl na levé straně vylisovaný a něčím zalitý kvítek sedmikrásky, zatímco na pravé straně byl elegantním drobným písmem vyveden kratší citát.

_________________