"Laverne," Reena se zeširoka usmála a vůbec jí nevadilo, že se lékouzelník sám od sebe posadil na místo na proti ní. Ostatně na nikoho opravdu nečekala, takže kdyby to neudělal, asi by mu to nabídla ona sama. Sedět o samotě byla nuda, ale seznamovat se s někým jiným se jí tolika zase nechtělo. Ne že by se s Lavernem zase tak moc znali, ale věděla o něm víc, než třeba o nějaké osobě o pár stolů dále. "Výborné to taky je, takže se můžeš inspirovat, jak je libo," kdo byla, aby mu to taky zakazovala? Navíc to fakt dobré bylo, minimálně ona si tedy pochutnávala. Jenže ona si pochutnala i na tarantuli, takže tohle asi tolika hodnotit nemohla. "Dostal si pauzu na oběd v nemocnici?" povytáhla tázavě obočí, aby ten hovor jen tak nestál. Tak nějak si ho neuměla představit, že by nepracoval, protože z těch předešlých konverzací vypozorovala, že je větší workoholik, než ona sama. Což bylo dost překvapivé, protože měla pocit, že to snad ani nejde. "Jak se vůbec máš?" povytáhla pak tázavě obočí a se zájmem do něj zabodla očka. Byla to už nějaká doba, kdy se viděli naposledy (ostatně se většinou vídali u něj v práci, když zrovna ležela na jeho oddělení) a jeho zdraví ji fakt zajímalo.

_________________

Reena neměla nic proti tomu, aby se Lavern inspiroval jejím obědem (ačkoliv bylo dost možné, že by na případný nesouhlas zrovna dvakrát nedbal), a tak si promptně objednal to samé. Kotel kávy samozřejmě nemohl chybět. Pravda, nepohrdl by sklenkou něčeho ostřejšího, ale překvapivě dokonce ani on nebyl zastánce alkoholu v práci. (Ale že by to někdy dost bodlo.)
„Nedostal. Byl jsem zcela regulérně vyhnán, ať si dám na chvíli pauzu a přestanu otravovat,“ ušklíbl se Lavern v reakci na Reeninu otázku. Dobře, zase tak dramatické to nebylo, ale byla pravda, že si hodně lidí vydechlo, když na chvíli z nemocnice zmizel. Jakože – on svou práci dělal fakt dobře, jenom byl občas trochu… na pěst.
„Víš, že ani nevím?“ pokrčil rameny, když se ho zeptala, jak se má. No, jak se měl? Vzhledem k pracovnímu nasazení skutečně neměl moc možnost přemýšlet o něčem jiném, a tak to bylo v pořádku. Ale jinak to byl jeden zmatek za druhým. „Jelikož jsem pořád v práci, nezbývá mi moc času na cokoliv jiného, naštěstí,“ vyjádřil nakonec své myšlenky nahlas, načež se rozhodl obrátit konverzaci k ní. „Předpokládám, že tvůj život by mohl být o něco zajímavější. Nějaká nová kniha na obzoru?“ povytáhl Lavern tázavě obočí. Ne že by tedy zrovna teď měl čas na čtení, ale její práce si vždycky rád přečetl.

_________________

Když Lavern přiznal, jak to je s pauzou na oběd, Reena se pobaveně uchechtla a přikývla. Něco takového totiž moc dobře znala od svých kolegů v práci. "Ale zase je hezký, že si tě takhle hlídají a dbají na to, abys sis řádně odpočinul," že by ho mohli vyhnat z toho důvodu, že to tam s ním bylo k nevydržení ji nenapadlo. Ostatně k ní samotné se vždy choval mile, že by mohl být někdy na pěst, to jí nenapadlo.
"Měl bys sis občas odpočinout," mrkla na něj zvesela a sama se nad tím ušklíbla. Takhle se to říkalo dost lehce, dělalo se to však už o něco hůř. Zvlášť, pokud člověk před něčím utíkal. Ona se sama do práce zavrtávala víc a víc, aby tak utekla před blbými kecy svých rodičů. "Vlastně mám něco rozpracovaného, ano," kývala hlavou, zatímco si prsty třela kořen nosu. "Jen to bude ještě nějakou dobu trvat, než ta kniha bude hotová. Spolupracuji s kentaury," připustila po chvíli a při poslední větě se maličko ztišila, protože nepotřebovala, aby se to zase tak moc rozneslo. I když kentauři byli samotáři a jen tak někoho nepřipustili, Reena však mezi ně nějak tak prostě zapadla. Nebylo divu, že vztahy mezi kouzelníky a kentaury byly v posledních pár letech na opravdu dobré úrovni. "Je tedy dost možné, že mezitím sepíšu ještě nějakou knihu pro děti," protože ty se psaly celkem dobře a hlavně rychle. Nepotřebovala k tomu totiž žádný zdroj.

_________________

„No to jistě,“ uchechtl se Lavern Reenině domněnce, že o něj kolegové starostlivě pečují. Ne, byl si stoprocentně jist, že zrovna tohle bylo úplně mimo. Ne že by se svým kolegům divil – když už i jemu bylo občas jasné, že je to s ním k nevydržení…
Odpočinek? Co to bylo? „Že to říkáš zrovna ty,“ rýpl si Lavern do Reeny, když mu doporučila si někdy odpočinout. Zrovna ona, která v práci taky trávila možná až moc času. No, navzájem si rozhodně neměli co vyčítat. Laverna nicméně potěšilo zjištění, že nějaká další kniha v plánu je, a při zmínce o spolupráci s kentaury se zatvářil spokojeně – z toho by mohlo vzniknout něco opravdu zajímavého. A koneckonců Reena byla na tyhle vztahy odbornice, takže kdo jiný by se do toho měl pustit, no ne? Zato když dodala, že v mezičase se možná pustí do něčeho pro děti, musel se nutně ušklíbnout. „Jo, tak to asi nebude zrovna pro mě,“ utrousil. Nehledě na to, že měl děti už odrostlé, tak vážně nebyl typ, který by se dobrovolně pouštěl do dětských příběhů.
„Hmm, měl bych pro tebe návrh,“ nadhodil Lavern po chvilce a krátce se odmlčel, asi aby tomu dodal trochu napětí. „Ty pořád pracuješ, já pořád pracuju, a jak říkáš, člověk by si měl občas odpočinout. Tak si pojďme někam večer společně vyrazit. Zvu tě na večeři,“ dodal a zatvářil se tázavě, co ona na to.

_________________

"Dobře, dostal si mě," broukla Reena pobaveně a přikývla. Jo, ani ona nevěděla, co to odpočinek je. Však i v momentě, kdy jela na dovolenou, pracovala. On se ten materiál na knihy sám nevymyslel, že. Nehledě na to, že v poslední době ani na cestování samotné neměla tolika času. Proto byla ráda, že poslední kniha je ve spolupráci s někým, kdo žije tak blízko ní. "Nikdy neříkej nikdy, můžeš to zkusit a třeba tomu propadneš," snažila se u toho tvářit děsně vážně, ale představa Laverna a knížky pro děti jí moc dohromady nešla. Vzápětí se proto nevině zazubila a krčila rameny. "Můj brácha to dost ocení, tuhle si stěžoval, že už nemá co číst dětem," ne že tedy zrovna Shashi by jim četl, to obstarávala Lashwan, ale stěžovat si i tak mohl. Nebo jí tím chtěl jen škádlit a dělat si z ní srandu, kdo ví.
Reena překvapeně zamrkala, když Lavern vyslovil to pozvání, nějak si nebyla jistá, zda slyšela správně. "A myslíš, že nám to vyjde nějaký volný čas?" povytáhla tázavě obočí a ušklíbla se. "Ale vlastně to nezní až tak špatně," broukla pak, aby si snad nemyslel, že ho chce odmítnout, protože to fakt nechtěla. Navíc, kdyby v práci oznámila, že týden nepřijde, všem by to bylo tak nějak jedno, i když Reena měla pocit, že by to tam bez ní nedali ani jeden den. "Takže tě beru za slovo a stou večeří budu počítat," no, teď ještě aby si na to nějaké to volno fakt udělali.

_________________

Reenu Lavernova pozvánka na večeři překvapila, a pokud budeme upřímní, překvapil tím i on sám sebe – taková spontánní rozhodnutí dělal totiž poslední dobou málokdy. Nicméně to neznamenalo, že by to snad chtěl vzít zpět, to rozhodně ne. Když nic jiného – bude minimálně hezké vypadnout z té pracovní rutiny a myslet pro změnu na něco jiného.
„Ale o to právě jde, drahá Reeno,“ prohlásil, když Reena vyjádřila pochybnosti, zda jim na to vyjde volný čas. „Vyjde, nevyjde – jednoduše si ho musíme udělat, nebudeme čekat, jestli se naše časové rozvrhy sejdou.“ Protože kdyby měli čekat, až se jim náhodou sejde volný večer, asi by se jen tak nedočkali, co si budem. „Takže pozítří v sedm večer tě vyzvednu, ano?“ Lavern se na to skoro začínal i těšit, ale těžko říct, jestli to byla vyloženě dobrá zpráva. Každopádně měl ze sebe celkem dobrý pocit.

_________________

Samozřejmě, že Lavern Rennu ti vším překvapil. O to víc pak překvapila sama sebe, že to pozvání skoro bez rozmyšlení přijala. Měla takový menší pocit, že tohle nebylo něco obvyklého, co by jeden z nich dělal. No, asi přišel čas na změnu. "Pozítří," přikývla na souhlas, i když si úplně nebyla jistá, jestli není ten den náhodou v práci. Byla však rozhodnutá si to nějak zařídit, protože čím víc o té večeři přemýšlela, tím víc se na to těšila. Sice netušila, co by od toho měla očekávat, ale minimálně to znělo jako super odreagování se od práce a tím člověk prostě pohrdnout nemohl, žeano.
Jakmile tak do sebe hodili zbytek oběda a domluvili se na podrobnostech - minimálně mu musela Reena sdělit, kde by jí tedy měl vyzvednout - nakonec se rozhodla rozloučit. Měla totiž ještě pár míst, které musela oběhnout, Laverna by už klidně mohli dávno v práci shánět, takže bylo na čase jít.

>>>

_________________

Byl únor, konkrétně čtrnáctého, a Lavern se nacházel v Duze. Patřičně valentýnsky vyzdobené, ale navzdory probíhajícímu večírku tu zas tak moc narváno nebylo. Což znamenalo, že měli s Reenou malý stolek jen pro sebe, což bylo náramně fajn. Lavern se s dvěma sklenkami cuba libre propletl mezi lidmi právě k Reeně, před kterou položil jednu skleničku, zatímco s tou druhou se posadil naproti. „Na zdraví, má drahá,“ zvlnil Lavern rty do úsměvu a pozvedl sklenku k přípitku. Dlužno poznamenat, že jeho oslovení neznamenalo, že by to s Reenou snad dali dohromady. On jí tak prostě říkal pořád. A výjimečně to u něj nic neznamenalo. „A na tenhle přihlouplý den, kdy tady ovšem mají drinky se slevou, takže zas tak přihlouplý není.“ Lavern byl rád, že se mu povedlo Reenu vytáhnout ven, měl tahle jejich dostaveníčka rád. A to dokonce i když si jenom povídali, fakt!

_________________

"Na zdraví! A děkuji, drahý," broukla Reena zcela pobaveně, když před ní přistál drink a ušklíbla se. Takovýmto způsobem oslovovala Laverna docela často a to i přesto, že to byl prostě.. kamarád. I když s trochu špatnými vlastnostmi, které přenášel i na ní, alespoň co se alkoholu týkalo. "Jo, takové slevy se vždycky vyplatí, i když je fakt škoda, že tu nemají nějaké.. soukromé salónky. Občas pozorovat ty zamilované holubičky je za trest." Ne že by jim Reena něco záviděla, to rozhodně ne, jen to někdy prostě nebylo příjemné. Zvlášť, když do vás z jedné strany šili rodiče, že vám je už přece skoro třicet tři let a vy nemáte ještě ani jedno dítě, za to váš bratr..! a takhle bychom mohli pokračovat, že. "Mohli by ty slevy dávat i při jiných příležitostí. Co říkáš, navrhneme jim to?" povytáhla tázavě obočí a zašilhala k baru, za kterým vesele lítal Joshua Udinov. I přesto, jak rozdílný s Lavernem byli, Reena si ty jejich dostaveníčka užívala. Fakt moc.

_________________

„Ale na druhou stranu,“ zareagoval Lavern na Reenina slova o zamilovaných holubičkách, „dá se u toho i dost dobře pobavit, zatímco ty se mírně oblažuješ alkoholem a zároveň ty holubičky hezky poodsuzuješ.“ A aby dostál svým slovům, důkladně se napil a ukázal na jeden páreček, mezi nímž nebylo ani centimetr volného místa. „Podívej na tamhlety, člověk by řekl, že nemají daleko k tomu, aby si začali užívat rovnou tady. A tamhleti,“ kývnul k další dvojici, „ti jsou zase tak odtažití, že to mezi nimi dnes rozhodně neskončí dobře.“ Lavern se pobaveně uchechtnul a loupnul pohledem k Reeně. „Vlastně by se z toho dala udělat dobrá picí hra – zamilovaný pohled trvající deset vteřin, piješ jednou, hloupé zachichotání, piješ dvakrát… obyčejný polibek, hážeš panáka, jazyk v krku – piješ celou sklenku.“ Lavern se zatvářil jako neviňátko, protože mu to najednou přišlo jako extrémně dobrý nápad, navíc měl pocit, že Reena potřebovala zvednout náladu. A to on uměl přece dobře!

_________________