První, čeho si na Lorelei všimnete, jsou bezpochyby její vlasy. Pokud je má rozpuštěné (což většinu času má), kroutí se jí v kaštanově hnědých loknách zhruba pod lopatky. Jsou její chloubou a mnozí ji podezřívají, že aby docílila požadované efektivity, vstává ráno až nekřesťansky brzy. K její úlevě tomu tak naštěstí už nějakou dobu není, velmi ráda si pomáhá kouzly. I tak ale stráví úpravou svého zevnějšku nemalý čas. Po otci naštěstí zdědila jen modré oči, takže ta úprava nemusí být nijak radikální. Rozhodně je to dívka, za kterou se rád kdekdo otočí.
Postavou není nikterak vysoká (měří něco málo přes 160 cm) a působí štíhle a křehce, ostatně tak i působit chce. Kdo by takovou zranitelnou bytost s nevinnýma očima podezříval z nějakých nekalostí? Však stačí zamrkat dlouhými řasami a nasadit téměř mučednický výraz a vše je rázem odpuštěno. Samozřejmě, že se najdou i tací, kteří tento pečlivě udržovaný vzhled absolutního andílka dokážou prohlédnout skrz naskrz, ale je třeba se dívat opravdu pořádně.
Vzhledem k tomu, jak Lorelei velmi ráda pečuje o svůj vzhled, není nutno příliš sáhodlouze rozebírat, že stejný perfekcionismus utváří její garderobu. Samozřejmě, že velmi ráda odhaluje svoje nohy, vždyť se nemá za co stydět, ale není třeba to příliš přehánět. Pozornost věnuje každému detailu a ten, kdo ji někdy uvidí jinak, než dokonale upravenou, se vedle ní možná právě probudil zcela nahý. A i v tu chvíli ona vypadá neodolatelně.
Faceclaim: Lyndsy Fonseca

Leina povaha byla už od útlého dětství formována jejími rodiči tak, aby z ní vyrostla reprezentativní čistokrevná čarodějka, která má ambiciózní cíle a neustoupí, dokud jich nedosáhne, a to jakýmikoliv prostředky. Tak se z malé roztomilé dívenky stala manipulativní mrcha s výrazem nevinného andílka, kterému vždycky všechno prošlo – stačilo jen zamrkat dlouhými řasami nebo vykouzlit pár slziček.
Lorelei vždycky myslela v prvé řadě na svůj vlastní prospěch, pak na prospěch jejího nejbližšího okolí a teprve pak ji zajímá ten zbytek. Rozhodně to ale neznamená, že by byla zlá. Je zlomyslná, panovačná, umíněná, žárlivá drama queen se sklony k přehnaným reakcím a prudkým výbuchům vzteku, ale pod všemi těmi nánosy ledové přetvářky se skrývá docela citlivá a starostlivá dívka, která se bojí odmítnutí ze strany těch, na kterých jí až moc záleží. Nikdy by nikomu ale nepřiznala, že ji něco bolestivě zasáhlo a to i kdyby měla mlčky trpět. V takových chvílích totiž nasazuje svou netečnou ledovou masku nevšímavosti, aby dotyčnému nebo dotyčné ukázala, že si z jejich „zrady“ nic nedělá a dokáže žít i bez nich.
Ještě před nějakou dobou se Lorelei s chutí vyžívala v rafinovaném flirtování se svým okolím a ještě raději si omotávala své oběti okolo prstu tak dokonale, že jí splnili cokoliv, co jí jen na očích viděli. Nikdo si ale její náklonnost nedokázal udržet příliš dlouho, protože Lei brala city jako něco, co lidem zbytečně komplikuje život a nechává je to zranitelnými. Její vrstevníci jí stejně přišli na takovéhle záležitosti příliš hloupoučcí a dětinští, takže svou pozornost obvykle upírala k věkově starším kategoriím. Ale to by se ve středu jejího zájmu nesměl objevit Erasmus, havraspárský cvok, kterému se záhadně podařilo srdéčko zmijozelské ledové královny rozehřát.

Lein milovaný a občas proklínaný manžel, který si našel výsadní místo v jejím srdci, aniž by Lei tušila, jak se to vlastně stalo. Ačkoliv McKayovi její volbu partnera zrovna dvakrát neschvalují (a někteří Eryho bytostně nenávidí), odmítá se ho vzdát. A to už přeci něco znamená, no ne?
→ karta

NINA JULIA a MIKKAEL MARKUS ANDERSEN
(*1.3.1974)
„Ery? Já jsem asi těhotná.“
- Lorelei Ch. McKay, srpen 1973

Dva poklady, které sice nikdo neplánoval, ale jakmile dvojčátka spatřila světlo světa, stala se ústředním bodem Leina i Eryho života. Jsou to zdraví neposedové a začínají se pomalu ale jistě povahově vybarvovat. Zatímco Nina tíhne k létání v oblacích a hyperaktivitě, Mikk se zahloubává do řešení zapeklitých dětských hádanek a hlavolamů.

ROSE DEBORAH ANDERSEN
(*17.8.1976)

Zrzavé hlučné miminko, které momentálně vyžaduje pozornost naprosto všech ve svém okolí a štve tím své žárlivé sourozence. Nebo minimálně žárlivou Ninu.

Lorelei se narodila jako druhé dítě v zámožné a hlavně čistokrevné kouzelnické rodině. V té době byly jejímu staršímu bratrovi tři roky a už tehdy se začínal chovat jako rozený snob po vzoru svých rodičů. I když ti nebyli zrovna příkladem milujících a obětavých životadárců, nedalo se říct, že by Leino dětství tato skutečnost nějak více poznamenala. Rodina si mohla dovolit pro děti chůvu, která jejich úlohu bravurně zastala, i když i na její výběr byly kladení vysoké nároky.
Už od útlého věku bylo Lorelei vštěpováno, že je něco víc než ostatní. Že její původ ji může vynést vysoko, ale je třeba tomu přizpůsobit i své vlastní cíle a nároky na své výkony. Aby si s tím snad nemusela příliš lámat svou roztomilou hlavinku, matka její život naplánovala za ni. Do detailu. A ještě větší preciznost při přípravě své dcery na krutý život mezi kouzelnickou špičkou (která ani tak neznamenala špičku v kouzelnických dovednostech jako v postavení ve společnosti) věnovala jejímu vystupování na veřejnosti a kladla velký důraz na první dojem, který by měla Lei udělat. Jako malá byla ozdobou všech čajových dýchánku, které její rodina pořádala, ale postupem času jí to začalo lézt na nervy. Stále si však pod matčiným pečlivým dohledem udržovala okouzlující charisma a na tváři falešný úsměv, který se časem nedal odlišit od toho přirozeného, protože Lei snad ani jiný nepoužívala. Už jako malá se pomalu smířila s budoucností hodnou výstavního pudla.
Zlom přišel v době, kdy její bratr nastoupil na Bradavickou školu čar a kouzel, a Leina matka si prošla posledním, pozdním těhotenstvím. Když se na svět prodrala Eileen, rázem se veškerá pozornost rodiny i okolí přesunula do dětské kolíbky, a ačkoliv by možná bylo lepší, kdyby se Lorelei prostě rozhodla matce vmést do obličeje, že už jí šaška dělat nebude, naopak se začala přetvařovat ještě více a to i před svými nejbližšími příbuznými. Každý její další krok byl podmíněn vlastním prospěchem a i když na matku nevinné psí oči nikdy nezabíraly, otec při nich roztál téměř pokaždé. Lorelei si tenhle způsob získávání pozornosti i toho, po čem touží, velmi oblíbila.
Když nadešel čas, aby i ona začala navštěvovat Bradavickou školu, zjistila, že i tady nebude nevinný pohled dovednost k zahození. Nebylo tak vůbec divu, že ji Moudrý klobouk zařadil právě do Zmijozelské koleje, kterou navštěvoval i její starší bratr. Školní léta pro Lei znamenala jistou úlevu od matčina i otcova dozoru, ale nakonec musela uznat, že svými nároky a požadavky jí matka učinila velkou službu. Sama byla dost ambiciózní, aby se výsledky ve škole vyrovnala těm nejlepším, i když jí to nešlo samo od sebe, ale často ji to stálo velké úsilí. Uznání však nepřicházelo, stále to byl její dokonalejší bratr, kdo se těšil přízni rodičů.
To, jaká je to výhoda mít staršího bratra, jí došlo až ve chvíli, kdy se vracel do Bradavic jako student posledního ročníku. Najednou se jeho kamarádi Lorelei nezdáli až tak příšerní, naopak někteří z nich nevypadali vůbec špatně, takže se rozhodla trávit v bratrově společnosti (k jeho velké nelibosti) více času a ještě více času ve společnosti právě jeho spolužáků a jejich o rok mladších kamarádů. Pobouřené hormony udělali v dalším roce svoje a pro Lei se tak otevřel další svět plný zajímavých možností, ovšem objekty jejího zájmu často ztratily její pozornost během jediného měsíce, maximálně dvou. Navíc během příprav na NKÚ ani neměla příliš času, aby se zabývala takovými malichernostmi, jako jsou city, které se v její rodině nikdy nepěstovaly. V dalším roce pak zjistila, že to možná ani tak nebylo nedostatkem času, jako spíš přílišnou nudou. Její vrstevníci pro ni nebyli žádnou dost zajímavou výzvou a tak se rozhodla porozhlédnout v jiných věkových kategoriích.
Bylo snad jen dobře, že ji její spolužáci nějak nezajímali. Čekal ji poslední rok v Bradavicích, OVCE, a podle matky hned poté i následování příkladu jejího staršího bratra – místo na Ministerstvu kouzel. Lorelei ale po ničem takovém netoužila. Její vášní se staly už na počátku studia Lektvary a někde ve skrytu duše tajně doufala, že by na konci školního roku nemusela ze školy vůbec odcházet, jen vyměnit pozici studenta za pozici profesora.

Velmi stručná herní historie, kterou nikdy nedopíšu, takže se s tím budete muset smířit:
Po úspěšném dokončení studia na škole se po dlouhém váhání za pomoci svého bratra i babičky rozhodla, že se do Bradavic vrátí jako profesorka lektvarů.

Přemisťování | Létání 1/10 | Lektvary 10/10
Lektvary +1 | KF +1

Hůlka: Hloh • žíně z jednorožce • 13 palců • nepoddajná