Potěšeně jsem se na Suttona uculila. "Tobě je kolik? Ty jdeš taky letos do Bradavic poprvé?" zeptala jsem se ho, jednak proto, že jsem v tom neměla jasno, jednak proto, že mi bylo líto, že se sním nikdo moc nebaví. Připadal mi moc milý.
Ódy na New York jsem doslova hltala. Lákaly mě dálky a bylo mi úplně jedno, jestli to je Amerika, Indie nebo něco jiného. Možná to je z části i proto, že se ráda vracím domů. "To zní dobře," usmála jsem se na ni neutrálně, protože jsem nevěděla, co na to říct jiného.
O sovách jsem toho taky neměla moc co říct. "Ehm... jo. Mám samečka, Ronyho. Je to puštík," přikývla jsem a pak jen pozorovala Gandalfa, jak spokojeně se tváří (pokud je něco takového u sovy možné poznat), když ho Gweeny drbala pod zobáčkem. Mou pozornost pak ale zaujal krátký rozhovor mezi Amarillou a Suttonem. Rozuměla jsem jen něčemu, ale i tak jsem z něj získávala čím dál silnější dojem, že je Sutton Amarillin osobní sluha nebo co. Pořád dokola jsem si opakovala: Není to tvoje věc, není to tvoje věc....
Při jejím monologu o uniformách a o tom, že šaty dělají člověka, mi obočí vyletělo vzhůru. Je prostě taková, nemá smysl se s ní kvůli tomu hádat, pomyslela jsem si. Žije ve svém světě, je tak očividně vychovaná... Nemůže za to. I tak jsem si neodpustila drobný sarkasmus. "Vedení školy očividně nechápe, že je oblečení okno do duše." Byla jsem při těch slovech už zase rudá málem až za ušima. Nevím, jestli rozpaky, nebo rozhořčením.
Trochu mě ukonejšila, když světaznale vyprávěla o univerzitách, co vypadají, jako hrady. Kdyby nebyla tak šíleně rozmazlená, bavilo by se s ní moc prímově. Povídala totiž zajímavě a věděla spoustu věcí. Vždycky někomu musím přičíst nějaké plus.
Vy dvě vypadáte jako míšenky, moc čistokrevně ne, díky bohu.... Jindy, za normálních okolností, by mi tahle drobná narážka ani nepřišla. Prostě nevinné rýpnutí. Řekla bych si, že ta holka asi prostě nemá moc v lásce čistokrevné snoby.
Jenže teď, v tuhle chvíli, udeřila na citlivou strunu. Vybavily se mi scény z mistrovství světa, prudce jsem zčervenala a zaťala ruce v pěst. "Neříkej mi, že patříš taky mezi ty, co nadřazují svou rasu a krev nad ostatní!" vylítlo ze mě, aniž bych vůbec stačila přemýšlet. Ta nafoukaná, rozmazlená...!
Pak jsem si konečně uvědomila horkost ve tvářích a to, že zatínám ruce v pěst, až to bolí. Zastyděla jsem se. Ona přeci nebyla na mistrovství, nemůže vědět, co se tam stalo.... Omlouvat jsem se ale nehodlala. Za co?

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

„Takže ste to naozaj vy!!“ Vypískla Philippa na Gallagherovcov nadšene a vyhupla sa na stoličku medzi nich ešte skôr, ako jej to pán Gallagher vôbec navrhol. „Dobrý deň, pán Gallagher. Mám sa dobre“ Zazubila sa na kamarátkinho ocka a zlízla stekajúci pramienok zmrzliny na čo preniesla svoj zrak na svoju šokovanú kamarátku. "Hop-šup práškom, predsa.“ Odvetila na otázku ako sa tam dostala nevzrušeným tónom akoby tak cestovala každý deň do školy. „Prázdninujem tu a občas vypomáham tatkovi v obchode," povedala a kývla hlavou smerom k obchodíku pána Peppera. Neposedne sa zahniezdila na mieste, odlízla si zo zmrzliny a potom sa naklonila ponad stôl k Maeve. "A ty? Čo tu robíš, Mae?" Preletela pohľadom z Maeve na pána Gallaghera. „Znamená to, že ste čarodejníci? Prečo o tom nič nevieme? Tatko s mamkou budú nadšení, keď sa dozvedia, že ste čarodejníci.“ Povedala tak rýchlo, že na okamih musela zmĺknuť a nadýchnuť sa, aby mohla znova pokračovala vo výsluchu. „Ja nastupujem na Rokfort v septembri. Už sa neviem dočkať.“ Vyhŕkla Pippa na Gallagherovcov s neprítomne zasneným výrazom na tvári. „Takže aj ty chodíš na Rokfort, Mae? V ktorej fakulte si?“ Vyzvedala zvedavo od kamarátky a zabúdala pri tom aj žmurkať ako na ňu uprene civela. „Spicy je v Bystrohlave. Vraj tam chodia všetky múdre deti, ktoré veľa čítajú čo však ja osobne nechápem pretože Spicy nečíta takmer vôbec a predsa v Bystrohlave je. Jediné čo ho zaujíma je jeho kapela.“ Pokrčila plecami, zahúpala pod stolom nohami a znova zvedavo preletela očami z jedného na druhého akoby boli nejakým zaujímavým exponátom. Voľnou rukou sa natiahla k svojmu ramenu, na ktorom jej trónila kôpka krémovo svetlých chlpov v podobe jej mazlíčka chumáčika. Poškrabkala ho a podstrčila mi zmrzlinu, aby si dlhým jazykom mohol odjesť. "Daj si, Guľôčka." Povzbudila malého tvora a len, čo sa na neho usmiala, vyletel z tej guče chlpov rúžový jazyk a odlízol si zo zmrzliny malej Philippy.

_________________

Mimo herně:
Od Am k nám doputovala spěšná sova, nemá prý čas na hru, tak to máme zahrát jako by odešla Snad byl vzkaz dobře pochopen z naší strany Posléze dopíšeme dohrávku, zda bude na co reagovat

Kolem poledne, kdy Gweeny stále seděla pod červeným deštníkem na zahrádce zmrzlinářství pana Floreana Fortescuea, se nad Londýn přihnaly šedé mraky. Zastínily sluníčko, sice jenom částečně, ale i tak světla na Příčné ubylo. A pak se jim deštník jen a jen vyplatil, když z těchto nových mraků krátce sprchlo.
Am a Sutton nakonec odešli (možná koupit pro Amarillu sovu, kdo ví), a Gween už spořádala dvě zrmzliny, pět sirupových košíčků a spoustu dalšího. Nebyl čas otálet. Chtěla si koupit tolik blbostí, které jen mohla unést. Zrovna McGrathovic trezor patřil k těm nejnabitějším, nejplnějším, nejhlídanějším a tak dále u Gringottových. Kdyby na něco velkého a drahého potřebovala peníze, tak by snad nikomu nevadilo, kdyby si tam skočila pro pár galeonů navíc...
"Nepůjdeme někam nakupovat?" navrhla po chvíli Kath a stále třímala Gandalfa na klíně.
"Já už teda všechno do školy mám, ale třeba kouknout se o nějakou knížku..." naznačila. Krucánky a Kaňoury byly tak luxusní obchod s tolika věcmi, že by bylo hříchem skočit tam jen jednou za prázdniny. A kdy bude mít během roku možnost zas někam jít?
Pokud Kath souhlasila, sbalila si svých pět švestek, rozloučila se s panem Fortescuem a vyrazila na Příčnou. Bylo už po deštíku, který alespoň příjemně osvěžil ovzduší.

>> Krucánky a kaňoury (Gweeny, Kath)

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Do Amarillina a Suttonova odchodu jsem se čím dál víc styděla za to, co jsem zase předvedla. Kdyby to řekl kdokoli jiný, vůbec by mi nevadilo pořádně ho sjet. Ale Am měla takových svérázných názorů víc a navíc: ona po nikom kletby nevrhala. Vlastně ani nic pořádného neřekla.
Začalo pršet. Poslouchala jsem kapky bubnující o červený deštník nad námi a pochutnávala si na té božské zmrzlině. Přemítala jsem, kolik jich ještě zvládnu spořádat, když Gweeny navrhla, že půjdem ještě něco nakoupit. Zaujala mě představa Krucánků a Kaňourů a té hromady knížek, co tam mají.
"Jasně, to zní skvěle," usmála jsem se a hodila do sebe zbytek kdo ví kolikáté čokoládové zmrzliny. Samozřejmě jsem měla i jiné příchuti: jahodovou, banánovou, oříškovou, i ty méně obvyklé. Jakmile mě zmrzlina zastudila v krku, zalitovala jsem, že jsem ji tak zhltla. Připadalo mi to jako hřích nevychutnat si tak výbornou zmrzlinu. Nicméně jsem si vzala své saky paky, pozdravila s úsměvem pana Fortescuea a vydala se za Gweeny po Příčné směrem ke knihkupectví. Třeba tam objevím nějakou zajímavou knížku, která nebude zároveň učebnicí.

>>> Krucánky a kaňoury

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

„Le… letaxem? Co to je?“ Znovu vytřeštila Maeve na kamarádku oči a lžička plná zmrzliny se zastavila na půli cesty k puse, zjevně se až dosud s touto možností kouzelnického cestování nesetkala. Což asi není zase až tak neobvyklé, ve škole to přece jen nevyužívala a jinak se o tom snad taky nikdo nezmínil. Zrzka usilovně svraštila obočí, jak se pokoušela vzpomenout, jestli o tom letaxu přece jen něco už nezaslechla, ale nakonec je bezmocně pokrčila rameny a vzdala to. Ona jí to Pippa určitě ochotně vysvětlí. „My tu jsme na nákupech. Táta mi slíbil nějakého mazlíčka, tak jsme ho byli pořídit. Nejdřív jsem se nemohla rozhodnout, ale nakonec jsem si vybrala kocoura,“ prohlásila s nadšením a prstíkem ukázala k přepravce, kde ta zrzavá koule chlupů zrovna chrněla. „No a taky učebnice pro druhý ročník a tak,“ dodala, jako by šlo o něco nepodstatného. Pravda je, že v porovnání s kocourem šly prostě učebnice do pozadí, že ano. „Kouzlím jenom já,“ pronesla pak nejistě. „Všichni jsme byli pěkně v šoku, když se u nás minulý rok objevil ten kouzelník, který nám to všechno vysvětlil,“ dodala už s veselejším úsměvem. Teď na to vzpomíná s pobavením, ale tenkrát z toho byla nejdřív pořádně vyděšená. „A vy jste teda asi kouzelnická rodina, co? To musí být paráda…“ Vydechla Maeve zasněně. „Ale svoje rodiče bych ani tak za nic nevyměnila,“ dodala hned, aby si to náhodou její tatínek nestačil vzít osobně. „Spicy v Havraspáru?“ Překvapeně zamrkala, když se to od kamarádky dozvěděla, a pobaveně se zachichotala. Ne že by Pippina bratra nějak extra znala, ale co o něm Pippa vždycky říkala, tak to jí na modrou kolej rozhodně moc nesedělo. Ale moc nad tím nedumala, protože jí myšlenky zalétly k tomu, jaktože Pippina bráchu v Bradavicích nepotkala, i když nakonec na tom nic moc zvláštního nebylo, vzhledem k tomu, že jsou každý v jiné koleji a Maeve se většinou držela s ostatními nebelvírskými. „Já jsem v Nebelvíru. Bylo by fakt super, kdyby tě tam taky zařadili, představ si, kolik bychom toho spolu mohly podniknout!“ Prohlásila a vykulila oči při představě všech budoucích akciček. Ne že by to nemohly dělat, i kdyby se Pípa dostala do jiné koleje než zrzka, ale ono to je vždycky tak trochu lepší. Pak jí ale zrak padl na tu chlupatou kuličku na Pippině rameni a nadšeně vykvíkla. „Jůůů, co to je? To je hrozně roztomilý!“

_________________

"Hop-šup prášok!" zopakovala Philippa nadšene a neposedne sa pri tom zahniezdila na mieste ako vždy, keď mohla svojimi vedomosťami ohurovať okolie. "Je to taký prášok, vďaka ktorému vedia čarodejníci cestovať krbom. Cesta z nášho krbu do tatkovho obchodu tak trvá pár sekúnd a keď si človek nedá pozor skončí celý čierny od sadzí. No nie je to úžasné?" Vyhŕkla a preletela pohľadom z Mae na pána Gallaghera, aby sa presvedčila, že aj oni považujú hop-šup prášok za taký fascinujúci ako ona. "Ten je úžasný. Vyzerá ako ty. Teda tá farba, nie že by si bola chlpatá alebo tak... No a nakúpili ste už všetko? Ja ešte nemám učebnice," povzdychla si a radšej sa rozhodla zabudnúť za pomoci zmrzliny vo svojej ruke. "Páni... druháčka. Aké to na Rokforte je? Vraj sa tam hýbu schody a výborne varia. Je to pravda?" vyzvedala od Maeve čo len mohla a nohy jej pri tom nadšene lietali pod stoličkou hore dole. "Nikdy by ma ani len nenapadlo, že si čarodejnica, Mae. U nás nečaruje len babička," priznala a pokrčila pri tom ramenami, takže Guľôčka jej skoro padla z ramena no našťastie sa jazykom zachytila o Pippiné ucho a vyhupla sa späť. "Som rada, že sa tam uvidíme a budem poznať niekoho zo starších." Usmiala sa a odkusla si z kornútka. "Chrabromil? Týýjo! To sa k tebe dokonale hodí, Maeve! Predstav si to... že by sme boli v tej istej fakulte," povedala a svoj zasnený pohľad uprela kamsi do neznáma spolu s neprítomným úsmevom na perách. "Mohli by sme mať postele pri sebe, opekať si marshmallow po nociach v krbe a... a bolo by to dokonalé," zakončila Pippa svoj výjav budúcnosti. Zo zamyslenia sa prebrala až keď prišiel na pretras jej brat. "To mi pripomína.. Spicy mi dal zopár odznačikov jeho tajnej rokfortskej kapely.." Zašmátrala vo vrecku, kde to zacvendžalo, takže bolo jasné, že odznakov určite nie je len pár a potom dva vytasila na svetlo sveta. "Určite ho poteší ak si ich vezmete." Žiarivo sa na nich usmiala a jeden odznačik s malým pikulíkom a nápisom "Pikantný pikulík rocks your socks" podala Mae a druhý zovrela v ruke. Dojedla posledný kúsok kornútku a potom zoskočila zo stoličky a prešla priamo k pánovi Gallagherovi. "Môžem?" Nevinne sa na uja usmiala a ešte skôr ako stihol protestovať, natiahla sa k nemu a pripla mu odznačik na hruď. Mamka predsa stále hovorí, že chlapi sú neschopní tak prečo mu nepomôcť. "Krása!" Zhodnotila to dojato a pohľadom skontrolovala, či si ho pripla aj Mae načo sa opäť posadila. "Mae? Určite si ho nechaj. Pikantný pikulík bude raz slávny! Navyše keď ich stlačíte zaznejú z neho Spicyho bubny!" zazubila sa spokojne a zdvihla zrak ku slniečku, na ktoré sa tiež usmiala. "Toto?" ukázala na Guľôčku. "Volá sa Guľôčka. Je to chumáčik, môj mazlíček. Vlastne len žerie a spí ale nevadí mu keď s ním hádžem vo vzduchu a rád sa mazlí." Vysvetlila a poškrabkala chumáčika v jeho chĺpkoch.

_________________

„Cestování krbem? To zní stylově!“ Prohlásila Maeve nadšeně, když jí Pippa ochotně vysvětlila, co to ten letax vlastně je. Maevin otec však o úžasnosti toho prášku – jak se zdá – nebyl tak přesvědčený. „A není možné, aby se ten cestující spálil o plameny?“ Otázal se nejistě malého děvčátka. Samozřejmě mu bylo jasné, že v tom budou kouzla a čáry, ale stále si to dost dobře nedokázal představit. „Ale tati, ty to moc řešíš,“ mávla nad tím rukou jeho dcerka, které se ten způsob cestování letaxem okamžitě zalíbil, a nehodlala řešit nějaké technické podrobnosti, jak to funguje a proč je tohle možné a proč ne tamto. „Ještě mu musím vymyslet jméno, ale to se poddá. Učebnice nám právě ještě chybí, šli jsme kolem zmrzlinářství, tak jsem taťku přemluvila, abychom zašli nejdřív sem,“ prohlásila Maeve a přitom se uculila jako svatoušek. Kdo by odolal lákavé a občerstvující zmrzlině, že? „Mohli bychom jít pro ty učebnice společně!“ Napadlo ji pak a hned se o svůj nápad podělila s Pippou, na kterou se tázavě zadívala, co ona na to řekne. „Na hradě to je úúúžasný!“ Zasnila se, když se jí kamarádka zeptala, jaké to je v Bradavicích. „Jsou tam pohyblivá schodiště, kde se mi povedlo už několikrát ztratit, ale častokrát mi poradily obrazy na stěnách. To bys nevěřila, kolik tam těch obrazů je! A to jídlo! Mňam! Sliny se mi sbíhají i teď. Nejlepší jsou vždycky velké hostiny, to si dávají extra záležet a já se vždycky stěží odvalím do ložnice. Ale s tím mám občas problém i normálně, přece jen je to do nebelvírské věže několik pater,“ zrzka se trochu zaksichtila, když si vzpomněla na některé ty udýchané chvíle, kdy se stěží doplazila k portrétu Buclaté dámy. Ale vzápětí se pobaveně uculila a zacpala si pusu další porcí zmrzliny, aby se jí nestačila úplně roztéct. „Mně by zase nenapadlo, že jste kouzelníci,“ přiznala pak kamarádce. „Fakt bych to do vás neřekla, vůbec to není poznat. Ale nakonec to je o to lepší, že ti teď můžu všechno říkat a rozhodně bude fajn znát ve škole zase někoho dalšího. Seznámím tě s Leslie a Darrelem a Cassidym a ti se ti určitě budou líbit, všichni jsou naprosto bezvadní!“ Vyhrkla a v očích jí zaplály veselé jiskřičky. „Kdybys byla v Nebelvíru, bylo by to bezvadný a i bych řekla, že by ses tam hodila, ale kdo ví, jak to nakonec rozhodne Moudrý klobouk. Ale ložnice jsou oddělené pro ročníky, takže postele by asi u sebe nešly, ale opékat marshmellows… hmm, to by bylo,“ zatvářila se mlsně, div se neolízla. Když se Pípa vytasila s těmi super-úža-cool odznáčky Spicyho kapely, Maeve nadšeně zajásala. „No to je parádní!“ Zahlásila a už se hrnula, aby si ho připnula. Koutkem oka mrkla k taťkovi, který se sice netvářil až tak nadšeně, ale kupodivu neprotestoval a nechal si odznak od Pippy připíchnout. „Určitě ho budu nosit, to si piš! A hrají už někde? Chtěla bych je slyšet,“ prohlásila pak zvědavě, když se zadívala na svůj nově získaný odznáček. „Ňuňuu, ta je fakt roztomilá,“ zaňufala na Kuličku a už už k ní natahovala ruku, aby ji mohla prstíkem poškrabat. „Mně se strašně líbí ta kouzelná zvířata. Teda až na skvorejše, ti tak roztomilí zase nejsou.“

_________________

"O to sa postará prášok, ujo Gallagher. Vôbec to nebolí, plamene len troška šteklia," uistila pána Gallaghera o bezpečnosti a nezabudla svoju odpoveď zavŕšiť širokým úsmevom. "Meno sa vymyslí ľahko," mávla nad tým rukou. Pozrela na hrdzavého kocúrika, prižmúrila oči a sústredene našpulila pery. "Napríklad Tehlička, Pomaranč, Pán Hrdzavec alebo Azrael ako Gargamelov kocúr. To by bola bomba no nie?" preskočila pohľadom z Maeve na jej tatka a zasa späť. "To by sme veru mohli. Samej sa mi do knihkupectva nechce ale ak by ste šli tiež, mohla by to byť zábava. Navyše ty budeš určite vedieť, ktoré knihy si mám kúpiť. Zoznam som si zabudla doma," povzdychla si smutne a zakrútila hlavou pomaly zo strany na stranu akoby práve prišlo k nejakej nevýslovnej tragédii. Vytiahla z vrecka maličký meštek a nakúkla dnu, aby skontrolovala či má dostatok peňazí. "Takže je to tam naozaj čarovné, však? Už sa neviem dočkať prvého septembra" zamumlala malá Pippa Maeve zasnene, pričom si podoprela bradu oboma päsťami ako správny rojko, ktorý sa momentálne stratil vo svojom imaginárnom svete. "Mamka a tatko nám vždy vraveli, že keď chceme bývať v muklovskom meste, musíme sa ako muklovia aj správať. Nie žeby na tom bolo niečo ťažké keď so Spicym aj tak nemôžeme čarovať." Pokrčila ramenami a poškrabkala Guľôčku, ktorá sa jej skotúľala na nohy.Chytila ju do ruky a začala si ju jemne prehadzovať z ruky do ruky, aby sa nejak pohybovo vyžila. "Zoznámiš ma s kamarátmi?" vyhŕkla nadšene a vykulila na Maeve svoje modré oči, v ktorých priam sršali iskričky nadšenia. "Paráda! Vypýtam od Spencera ďalšie odznačiky. Pred prázdninami v škole s Humphreym urobili celú krabicu." Vysvetlila a neposedne sa zahniezdila na mieste akoby už teraz chcela vyštartovať na vlak. "Škoda, že sú spálne oddelené," posmutnela na okamih no ani nie sekundu na to už zasa zažiarila nadšením. "Nevadí! Hlavne, aby sme boli v tej istej fakulte." Usmiala na Maeve a na okamih si pritúlila Guľôčku k tvári, aby sa s ňou pomazlila. "Cez prázdniny skúšali u nás a cez rok trénujú v škole. Vraj objavili nejakú supertajnú miestnosť a tam hrajú. Spencerovi určite nebude vadiť, keď sa niekedy prídeme pozrieť," zazubila sa na Maeve a horlivo prikývla. "Chceš si ju chytiť, Mae?" spýtala sa kamarátky a ani nepočkala na odpoveď a prehodila Guľôčku ponad stôl Maeve do náručia. Zvieratko potichu píplo a prichytilo sa Maeve jazykom okolo krku. Chumáčik mal zrejme skúsenosti z tým ako ho ľudské tvory občas nechytili a dopadol na zem, tak sa pre istotu rozhodol zachrániť sám. "Nepôjdeme teda kúpiť tie knihy? Za chvíľu zatvárajú tak aby sme to stihli," navrhla Pippa, vyskočila na nohy a ak súhlasili aj Gallagherovci, vykročila energickým krokom ku kníhkupectvu.

>>> Knihkupecvo a potom domov (bez príspevku)

_________________

Došla jsem s Jess před zmrzlinářství a chvíli jen stály a koukaly skrz výlohu. "Jdeme tedy dovnitř? Začíná se stmívat." Podotkla Jess. Já tedy přistoupila k velkým proskleným dveřím a vešla dovnitř s Jess za zády. Prolétla jsem pohledem všechny přítomné. Většina z nich byly jen malé dívčiny, které nejspíše také čekaly na odjezd do Bradavic. "Už je to tak dávno Jess, co jsme byly takhle malé a kupovaly jsme si tu zmrzlinu." Jess si pouze odfrkla a dělala, že jí to hodně zajímá. Alespoň se snažila. Já si toho už delší dobu nevšímala, ona mě negativní názor snad na všechno. Usedly jsme na barové židle a koupily si zmrzlinové poháry. Já si vzala vanilkový a Jess si koupila čokoládový. Bylo to příjemné, posedět si tu tak a poklábosit. Probíraly jsme prázdniny, to jak se netěšíme do školy na hodiny jasnovědectví a bylinkářství a co je to za školní trend, když je každým rokem za škole více a více mudlů. Obě jsme se dostatečně zabavily skoro 2 hodiny, a pak zjistily, že je večer a čas jít zase do kotle. Zaplatily jsme a já si naposledy prohlédla přítomné dívčiny. Pomalu jsem vešla společně s Jess na ulici, směr Děravý kotel.

-> Děravý kotel

Pan Gallagher bohužel stále nevypadal přesvědčeně, i když ho Pippa ujišťovala, že letaxové plameny jsou neškodné. Nicméně nadále neargumentoval, přece jen tomu neměl moc šancí rozumět, když se k takovému cestování nikdy nedostane. „Vidíš, tati, já ti říkala, že kouzelníci to mají všechno dobře ošetřené,“ prohlásila Maeve a pokrčila rameny. Následně se zamyslela nad kočičími jmény, které navrhovala Pippa, dokonce i souhlasně pokývla, načež to vzápětí zase pustila z hlavy. Na přemýšlení má koneckonců ještě času dost. „Ale já už si nepamatuju, jaké učebnice má první ročník!“ Zrzka zakroutila nesouhlasně hlavou. „A určitě nebudeš jediná, třeba budou mít v Krucáncích seznam pro všechny případy,“ prohlásila přemoudřele a zatvářila se jakože to tak určitě bude. „Je to tam prostě úžasný,“ zasnila se na chvilku a netrpělivě si poposedla, protože se už nemohla dočkat, až se zase ocitne na hradě. „A jo, určitě tě seznámím, budeš se jim líbit!“ Pokývala hlavou, očividně o tom neměla nejmenší pochyby. „Bylo by to boží, kdybys taky byla v Nebelvíru, ale když ne… tak se budeme bavit i tak. Ale určitě se dostaneš do Nebelvíru. Zkus pak přemluvit Moudrý klobouk, třeba se ti to podaří,“ plácla se značně pobaveným úculem, protože si živě představila, jak se Pippa hádá s Moudrým kloboukem, do jaké koleje že to vlastně chce. „Supertajnou místnost? To zní dobře, tý jo, to mi rozhodně pak musíš ukázat, až budeš vědět, kde to je,“ zajásala nad tím návrhem. Aneb nevyslovujte slovo ‚tajný‘ před Maeve, ta se toho vždycky chytí. „Jéé, to si piš, že chci!“ Vykvikla nadšeně, když jí Pippa nabídla, že si může Kuličku podržet. Na Pippin návrh, aby šli pro ty učebnice, přikývla jak Maeve, tak i její otec, který se chopil přepravky s kocourem, jakmile se zvedli, jelikož jeho dcerka byla momentálně zaujatá kluběnkou. A pak společně vyšli za malou brunetkou, aby dokončili školní nákupy.

>>>

_________________