<<

Vzhledem k tomu, že Minnie byl téměř už rok a půl (a Maeve nepřestávalo fascinovat, jak rychle ten čas letí), vrátila se Maeve na částečný úvazek k práci v nemocnici. Dnešek nicméně patřil k těm volným dnům, a přestože by mohla nechat Minnie na hlídání u jedněch nebo druhých prarodičů, zatímco si oběhá pochůzky ve městě, moc se jí do toho nechtělo. A tak se Maeve s dceruškou ocitla v Krucáncích. Přestože Minnie už uměla dobře (a rychle) běhat, zároveň uměla poslechnout, takže se Maeve nemusela bát, že jakmile ji postaví na nohy, rozběhne se zrzunka do uliček knihkupectví, kde by dost dobře mohla způsobit katastrofu. Ne, Minnie byla relativně klidné dítě, které poslušně capkalo u maminky, která zamířila do lektvarového oddělení, aby se tu podívala po jedné knize.

Mimo herně:

_________________

>>

Vzhledem k tomu, že Elliot se blížily druhé narozeniny a Brianně táhlo na půlrok, Flann v poslední době domů moc nespěchal a vzal zavděk každou příležitostí pomoct ženě distančně. Teď například s radostí slíbil, že jí po noční směně skočí pro jakousi odbornou literaturu, aby se na mateřské nenudila, a dokonce si napsal seznam, aby něco nezapomněl. Směna se dost vlekla, protože po událostech předchozího roku byli v Anglii černokněžníci vysloveně nedostatkovým zbožím, a o to radostněji pak vyrazil do knihkupectví. A hned mezi dveřmi spatřil Maeve s capartem.
„Nazdar, venčíš?“ pozdravil pobaveně a jal se hledat seznam žádaných titulů.

_________________

Maeve moc nečekala, že by takhle brzy potkala někoho známého, a tak ji Flannovo zjevení mírně překvapilo. Dlužno ovšem poznamenat, že to překvapení bylo příjemné. Přirozeně se tedy usmála, zatímco Minnie se schovala mamince za nohy. „Ahoj,“ broukla na pozdrav, přičemž s pobaveným výrazem přikývla. „Tady ten skřítek mě prý nechtěl pustit do víru velkoměsta samotnou.“ S těmi slovy (která byla míněna spíše v nadsázce) pobídla rukou dcerku, aby se přestala schovávat, když k tomu neměla žádný důvod. „Jen se nedělej, Flanna přece znáš,“ houkla k Minnie, načež pokračovala k Flannovi, „a kde máš drobotinu ty? Nebo jsi tu služebně?“

_________________

Flann se Minnie vlastně vůbec nedivil, že se před ním kryje, protože jeho neschopnost účinně komunikovat s dětmi byla značná, nicméně aspoň někam za Maeve zkusmo zamával, doufaje, že tím nic nepokazí. Za pár let by jí jistě nabídl přihlášku k bystrozorům, že má tak dobré reflexy a instinktivně se kryje, takhle… to muselo počkat.
„Já jdu z noční, obstarat nějaký věci,“ vysvětloval nepříliš komplexně, „ale jsem teda docela rád, že mě samotného pouštějí, protože než jít nakupovat se třema ženskejma, to si snad radši zopakuju občanskou válku.“ Asi to bylo trochu moc brzo, ale on se bez okolků pousmál.

_________________

Minnie se moc neměla k tomu, aby vylezla zpoza maminčiných sukní, ale aspoň vystrčila svou zrzavou hlavičku, aby se na toho Flanna podívala. Ale asi jí nepřišel natolik zajímavý, aby k němu nedejmerlin popoběhla. Kdepak. Maeve jen pokrčila rameny a dál zrzunku nenutila. Nad Flannovým sdělením povytáhla obočí. „Jen blbni.“ Jestli to znělo jako napomenutí? Trochu. „Tak strašný to bejt nemůže, ne? Copak nejsi jako hrdý otec rád za každou chvilku strávenou se svými ratolestmi?“ Dobře, tady už to tak vážně neznělo, spíš naopak. „Vždyť jsou ty dvě ještě malé, zase tolik škody nenadělají. Zatím,“ dodala Maeve s pobaveným úculem.

_________________

„To jsem,“ připustil hrdý otec s úsměvem, „ale za každou chvilku strávenou bez nich teda docela taky.“ Což bylo možná na minutu hovoru trochu moc upřímnosti, ale před sestřenicí a bývalou spolužačkou si to dovolil. Důležité taky bylo, že se tím dostali k těm škodám, kde měla Maeve nejspíš naprostou pravdu.
„Jo, zatím je zvládá uhlídat i maminka,“ potvrdil, což vzhledem k Aurořinu všeobecně známému zdravotnímu stavu něco znamenalo, „ale Elliot už teď sem tam přitáhne domů zakouslýho hada, tak se asi máme na co těšit a ten bystrozorskej výcvik se mi nejspíš bude hodit i doma.“ Což možná znělo jako stížnost, ale ve skutečnosti se při tom tvářil hrději než kdykoliv předtím. Rozhodně zatím neměl potřebu si k jejich ochraně pořizovat dvouhlavňovou brokovnici.
„A co vy, vám zatím jedno stačí?“ přehodil pak konverzační výhybku a to, jak až dodatečně pohledem zavadil o její břicho, mu přišlo jenom trochu žinantní.

_________________

Maeve se sice nemohla zcela ztotožnit s Flannovým postojem, kde je rád i za každou chvilku strávenou bez svých dcer, ale to neznamenalo, že by se nemohla zatvářit pobaveně. „Neboj, já jim to neřeknu,“ zazubila se a pobavený úsměv jí na tváři zůstal i když se dozvěděla, co začíná vyvádět Elliot. „Já bych od ní asi nečekala nic jiného,“ usoudila věcně a pokrčila rameny. Asi se Flannovic vážně měli na co těšit.
Při Flannově otázce už se ovšem netvářila tak pobaveně. Ale naštěstí to nebylo tak, že by vyloženě píchl do vosího hnízda. „V plánu zatím další není,“ zavrtěla hlavou a sehnula se k dcerce, která se začala dožadovat náruče. Pak se Maeve pousmála a líbla Minnie na tvář. „Ale kdyby náhodou, bránit se nebudu.“ Rozhodně nechtěla, aby Minnie skončila jako jedináček, ale nechtěla Matta zase hned děsit, že jo. „Na ministerstvu je teď asi celkem nuda, co? Oproti tomu, co bylo předtím,“ přehodila výhybku pro změnu ona. Nenápadně, jak jinak.

_________________

Možnost, že by to Maeve někde mohla říct, Flanna vůbec nenapadla a trochu se zastyděl. Věděl ale, že nebude třeba jí mazat paměť, a spokojil se s tím, že si holt dá příště většího majzla, aby jeho pečlivě budovaná bystrozorská paranoia úplně nezdegenerovala.
Konverzační výhybka se osvědčila, možná až moc. Na detaily onoho plánu se samozřejmě neptal, možnou náhodu nijak nekomentoval a obratem se sám stal obětí vlastní konverzační strategie.
„Jo, je to skoro jako mít permanentně dovolenou,“ připustil a myslel to úplně vážně. „A i ti ničemové, co se sem tam objeví, jsou v porovnání s Voldemortem úplní čučkaři bez dlouhodobého plánu.“ Možná to bylo trochu rouhání, ale to, že se v práci často nudil, byla holá pravda. Kterou eventuelně ještě rozvedl, ale protože herně byl už skoro prosinec, nebylo to rozvedení nijak konkrétní.
„Mno, už půjdu,“ konstatoval pak, „rád jsem tě viděl a stavte se někdy v Prasinkách, stavím pískoviště tak velký, že mi po něm možná budou courat velbloudi, a chtělo by to testera.“ Načež věnoval významný pohled hlavně Minnie, rozloučil se a zmizel, přemýšleje, co tak do toho pískoviště nasadit za příšery, ať holky potrénují.
Za dvacet minut byl zpátky, protože úplně zapomněl na ten nákup.

>>

_________________