<<

Liam byl pravý opak Harlee, alespoň co se toho famfrpálu týkalo - jeho famfrpál bavil a byl rád, že měl s kým trénovat, i když si s mladou Shawovou často vjížděli do vlasů, za což snad mohly geny, nebo co. Holt se Aldwincklové s McCrimmony hůř snášeli. Navzdory tomu se ale ještě nezabili a Lee rozhodně neměl v plánu odmítnout tu nabídku, že spolu vyrazí na mistrovství světa ve famfrpálu - v rodině totiž neměl nikoho, kdo by s ním chtěl jet.
„Jo, těším,“ přikývl, když se Harlee zeptala. Netušil sice, jestli se ironicky ptá na cestu přenášedlem, nebo na mistrovství, ale usoudil, že spíš na to druhé. Jemu navíc cesta přenášedlem ani moc nevadila, byl zvyklý na přemisťování s tátou a tohle bylo prakticky to samé. Pomalované tváře ani dres oblíbeného týmu Lee neměl, byl oblečený jen v kraťasech, tričku a kolem pasu měl uvázanou mikinu, takže si Harlee nemohla odvodit, komu bude fandit. „Dánsku,“ usoudil nakonec po krátké odmlce. Ten tým mu byl sympatičtější a navíc byl tabulkově lepší, tudíž měl větší šanci na výhru. Ale to byl Havraspár ve školním poháru taky a kde skončil - ha, ha, ha...
Přenášedlo měli za sebou, Lee se párkrát zhluboka nadechl, aby se mu přestala motat hlava, a pak se s očima rozšířenýma úžasem rozhlédl kolem sebe. Ta bláznivá atmosféra ho totiž pohltila prakticky okamžitě. „Páááni,“ vydechl ohromeně, „to je úžasný.“ Dobře, bylo tu na jeho vkus docela horko, ale to ani nevnímal, protože ho fascinovali všichni ti fanoušci, stanové městečko, a stadion tyčící se v dáli.
„Jo, pití je dobrý nápad,“ usoudil mladý Aldwinckle s přikývnutím, když se trošičku vzpamatoval, a společně s Harlee zamířil ke stánkům, kde si hodlal koupit i nějaký ten suvenýr. „Docela těším... Bude super nebýt na škole nejmladší,“ ušklíbl se pobaveně. „A jsem zvědavý na prváky,“ dodal. Taky se moc těšil na famfrpál, ale to nezmiňoval, protože tušil, že by se Harlee přefamfrpálovala a pak by s ní nebyla řeč.

_________________

<<

Ani Harry na mistrovství světa ve famfrpálu nemohl chybět, i když si sám doposud nebyl jistý tím, jestli se vůbec chce mačkat s diváky na stadionu. No, mačkat... měl VIP lístky, takže se mačkat nemusel, ale stejně si nebyl jistý, zda ho nějaký zápas zajímá. Měl takovou podivnou náladu a přišel se sem hlavně pobavit s kamarády. A o zábavu postaráno bylo především ve stanovém městečku.
Harry tu byl od rána, takže nejen, že už se na slunci stihl spálit, ale taky byl po dvou pivech trošičku přiopilý, což se naštěstí zatím projevovalo jen zvýšenou hovorností a přítulností k osobám opačného pohlaví. Ony Španělky i Dánky docela stály za hřích...
Navzdory požitému alkoholu se ale Harry pohyboval naprosto sebejistě a nebylo na něm moc vidět, že by pil - jen se mu trochu leskly oči. Momentálně měl namířeno mezi stánky, aby sobě a své partě koupil nějaké osvěžující drinky, protože vedro tady bylo k nevydržení, ale ke stánku nedošel, protože si všiml slečny Carterové opodál.
„No né, není to náhodou Sara Carterová?“ zvolal jejím směrem, zazubil se jako žralok a popošel blíž k ní, protože s ní hodlal prohodit pár slov, když už ji po sto letech zase viděl. Třeba z ní vypáčí víc informací o ní a Johnym, než od svého vlastního bratra, který v tomhle směru moc hovorný nebyl...

_________________

Erasmus se na mistrovství nacházel už od včerejšího večera a za tu dobu stihl obhlédnout stadion i stanové městečko, takže teď před zápasem měl pár hodin volna a ty chvíle hodlal věnovat přátelům a rodině, protože věděl, že minimálně pár jemu blízkých by se tu objevit mělo. Pravda, hledat je mezi všemi těmi lidmi, to bylo jako hledat jehlu v kupce sena, ale Ery tušil, že v tomhle vedru je nejvyšší pravděpodobnost výskytu známých tváří u stánků, především stánků s pitím.
A nemýlil se - sotva se totiž objevil v blízkosti, spatřil známých tváří hned několik, třeba Matta s Maeve, které oba viděl moc rád, takže divoce zamával jejich směrem a stočil k nim své kroky. „Nazdar, vy dva! Páni, jsem rád, že jste si sem udělali výlet,“ mrkl na ně. „Jak se vám daří? Dlouho jsem vás neviděl. Maeve, jak ti dopadly zkoušky? Co vůbec hodláš dělat teď, když máš po škole?“ vychrlil na ty dva hyperaktivně hned několik otázek. Zdálo se, že ho vedro moc nezmáhá, alespoň prozatím. Taky měl na sobě zatím jenom plátěné kraťasy a bílé tričko, horší to bude, až se obleče do famfrpálového dresu, o tom nebylo pochyb.
Zatímco čekal, až se ti dva rozpovídají, několikrát se zhoupl přes paty, zrentgenoval pohledem okolí a všiml si cůpkaté dámičky opodál, kterou nešlo přehlédnout. Nina Andersenová byla prostě jenom jedna... a když ji navíc doprovázel strejda Blaine, byli opravdu nezaměnitelnou dvojicí.

_________________

Trošku jsem přivřela oči. Zhoupla jsem se na špičkách a usmála jsem se. Jesse se mi líbil. Jakože milovala jsem jedině Reggieho a dalšího kluka bych už uhánět nezvládla, ale mladý Morgan byl sympatický.
„Já tu za trest jsem. Hustý, co? Jet na mistrák za trest,“ tvářila jsem se, jako kdybych měla být na co hrdá. Ne, nelíbilo se mi tu. Možná, kdyby tu byl děda Howard a ne rodiče, bylo by to tu daleko hezčí a tak, ale cokoliv s rodiči se mi nelíbilo už jenom z principu.
„Váu, tak to seš teda borec,“ uznale jsem na Jesseho kývla. Ne že by ta cedulka byla přehlédnutelná, ale i tak musel být Jesse v jistých ohledech skvělej, že získal takovou brigádu. Já bych něco podobného nezvládla. Vždyť ani nevím, jak se jmenují všichni hráči, kteří dnes nastoupí.
„Tak to teda prrr,“ s úsměvem na rtech jsem na Jesseho varovně ukázala prstíkem. Ne že bych po něm třeba jenom náznakem vyjela, to vůbec. Přijala jsem to jako vtip, protože se mi zdálo, že je to spíše legrace. A ty časy, kdy bych se za podobnou větu o dědovi poprala, jsou dávno pryč. „Nejsem otravný mládě profesora Nelsona,“ částečně jsem popřela chlapcova slova. „Protože nejsem otravná, ale vysoce zajímavá. Také nejsem mládě, jelikož jsem dospělá. Plus profesor Howard není můj táta, ale je to můj praděda. Můj táta momentálně řeší nějaké klobásové dilema a je to pěknej pitomec,“ poslední větu jsem zašeptala a ještě jsem se rozhlížela kolem sebe. Opravdu jsem nechtěla, aby mne slyšel. To by byl kravál! A doma na farmě by děda udělal druhý. „Ale už to chápeš, ne?“
V dalším hovoru jsem pokračovat nemohla, neboť se k nám přifařila Maia. To, jak se Jesse zarazil a díval se na ni, mi vykouzlilo na tváři ještě větší úsměv, než jsem měla před chvílí. Hned mi došlo, že je do Maii zamilovanej. Jen žádná pusa ještě nepadla. Byla jsem si jistá, že je to mou přítomností a momentálně těm dvěma dělám slušného křena.
„Ahoj,“ pozdravila jsem nově příchozí slečnu. Postavou sice vypadala jako děcko, ale tuhle osůbku jsem si pamatovala stoprocentně. Vybočovala z průměru, takže byla nepřehlédnutelná.
„Tady to vypadá na lví sraz,“ založila jsem si ruce na hrudi a tuto chvíli jsem si celkem užívala. Pohledem jsem sjížděla jak Jesseho, tak Maiu a uvažovala jsem, jak dlouho tu mám ještě křenit.
„No, já…,“ má odpověď byla přerušena příchodem Niny. Částečně jsem tomu byla i ráda, Neměla jsem u sebe ani srpec. Máti by mi peníze dala, ale udělala by mi příšernou ostudu. Nemusí přece každý vědět, že mne oslovuje Gracinečíčko, kočičko, sluníčko a já ani nevím, jaké další přiblblé přezdívky ji napadnou. A otec? Ten by mne možná odbyl s tím, že jsem se měla napít ve stanu.
„Kdepak ses tady vzala?“ položila jsem malé otázku. „Jesse, prosím tě, ustup. Jsi vyšší než kdejaký drak a tady slečna má pak problémy,“ zastala jsem se malé holčičky. Zároveň jsem se pohledem snažila vyhledat její rodiče, ale nepovedlo se mi to. Zdálo se mi, že by nebylo moc vhodné, aby tu dále pobíhala sama. Co kdyby se jí něco stalo? Nejlepší bude, pokusit se s ní začít rozhovor a počkat, až nás její máma nebo táta dojde. Případně je pak nalézt.
„Také už chodíš do Bradavic? Nech mne hádat. Budeš z Nebelvíru, že ano?“ s malými dětmi jsem se nikdy moc nebavila. V rodině sice nějaké to děcko máme, ale tomu se vyhýbám jak čert kříži. Těžko říct, jak na mé pokusy ta holčička zareaguje. Možná poutíká dál, co já vím.

_________________

„Jo, rozhodně nám něco najdi,“ přitakala Maeve pobaveně, protože s jejím rozhledem by našli leda tak… nic. Anebo něco jo, ale po delší době, takže rozhlížení zbylo na Mattovi. Bylo fajn mít osobní rozhlednu.
„No dobře, tak ne úplně věřím, ale minimálně v to doufám,“ opravila se posléze, protože byla pravda, že Španělé na tom mohli být hůř, co se týče tabulkových výsledků, ale oni v takovémhle počasí normálně trénovali. „Každopádně pokud z Dánů nezbydou rozteklé loužičky někde dole na hřišti, tak to bude snad slušná podívaná,“ usoudila, protože neplánovala „svůj“ tým jen tak odepsat, nehledě na počasové podmínky. Ještě potřebovala někde cestou pak koupit vlaječky… i když s tím mělo co dělat to, že je měla v plánu používat jako vějířek, že.
„Já jsem zrovna dostala chuť na horké kakao a pečené kaštany,“ zamrmlala a na chvíli se u toho zatvářila smrtelně vážně, nicméně po sotva pár vteřinách se svatouškovsky uculila. „Jasně že si dám zmrzlinu, doufám, že budou mít citronovou. A taky by mohli mít citronovou tříšť,“ zauvažovala, nicméně než pak stačila Matta pošťouchnout, aby ji tedy vedl, obdržela od něj letmý polibek, po kterém se připitoměle usmála a bez komentáře stiskla svému milému ruku. „Takže teď ta zmrzlina? Kterým směrem?“ nadhodila a ani se nepokoušela někam vykročit, protože by stoprocentně vykročila na tu špatnou stranu.
Každopádně na takové akci, jako bylo mistrovství světa ve famfrpálo, bylo jasné, že dřív či později musí narazit na někoho známého. A první takovou tváří, alespoň pro Maeve byl Erasmus, který na ně sám zamával a pak k nim i zamířil. „Ery, ahoj!“ vyhrkla nadšeně, protože to za školních dob býval jeden z jejích nejoblíbenějších profesorů, a tak ho vždycky ráda viděla. Tím spíš teď o to víc, že už naneštěstí nehrozilo, aby se s Erym potkala alespoň na škole. „Mistrák bysme si nenechali ujít, viď?“ broukla pak a loupla pohledem k Mattovi, přičemž se usmála a dodala: „Zvlášť když jsi ty jednou z hlavních hvězd.“ Pak se tedy trošku zašklebila, když se Ery přeptal na její zkoušky, nicméně nakonec jen nezaujatě pokrčila rameny. „Obrana mohla dopadnout líp, ale ke studiu lékouzelnictví mě naštěstí přijali i tak.“ Následoval další pohled k Mattovi, kterým jako by chtěla dát najevo, že vidíš, už jsem se z toho fakt dostala.
„Vůbec nevypadáš nervózně, fakt nejsi, nebo to jenom zdatně kamufluješ?“ nadhodila pak s úsměvem a tázavě povytáhla obočí.

_________________

"Hmm," pokývala jsem hlavou, když Lee přišel s tím, že fandí Dánsku. Podle tety měli velikou šanci na výhru, mně to však bylo úplně ukradené. "Tak já asi budu fandit Španělsku. Sázka o to, že vyhraje?" ušklíbla jsem se a bylo jen dobře, že to o té sázce neslyšel táta, protože hazard se mu nelíbil.
Já tedy nebyla z té atmosféry rozčarovaná tolik, jako byl malý Aldwinckle. Radši bych se třeba válela u moře, nebo chodila po památkách, kterých ve Španělsku bylo skutečně dost. Zdržela jsem se však komentáře, že si to rozhodně nemyslím, protože hádat se kvůli téhle kravině nemělo cenu. Navíc jsem si byla jistá, že se pohádáme kvůli něčemu jinému, to jsme asi už měli v krvi, no. Celkově to však zatím vypadalo pozitivně - dokonce jsme se společně dohodli na tom, že pití je dobrý nápad, a tak jsme se společně odebrali ke stánku.
"Já jsem na ně taky zvědavá," přiznala jsem s menším úsměvem. Vážně jsem se těšila na to, že poznám nové lidi a hlavně jsem byla zvědavá, kdo přijde k nám do koleje. "Myslíš, že nám zůstanou všichni profesoři, které jsme měli?" povytáhla jsem tázavě obočí, protože tohle mě celkem zajímalo. Slyšela jsem totiž něco o tom, že možná Baneová to už další rok nepotáhne, ne že bych se divila. Vypadala totiž celkem na umření, ale to starý Nelson taky, a podle všeho měl učit i nadále.
K pití jsem si vybrala citronádu, i když jsem měla celkem chuť i na dýňový džus - ten jsem si hodlala dát později. "Chceš se mrknout na suvenýry?" kývla jsem hlavou k nějakému stánku a ušklíbla se. Vůbec jsem nechápala, proč chce někdo tyhle věci kupovat, bylo to pěkně na prd, ale konec konců, mně to mohlo být ukradené. Já za to peníze nehodlala vyhazovat.

_________________

"Zdar, brouku," zamrkala na Jesseho laškovně, což dost možná překvapilo nejen jeho, ale i jí samotnou. "Jo, taky koukám. Lvíčata přeci nesmí nikdy chybět!" prohlásila Maia a děsně přesvědčeně kývala hlavou, aby svým slovům ještě dodala větší důraz. Byla totiž přesvědčená, že tomu tak skutečně je. Lvíčata se totiž objevovala všude, kde se něco dělo. A nejvíce tam, kde pak třeba byly problémy.
"Prázdniny jsou otrava? To jako, že se těšíš zpátky do školy?" probodla Jesseho zkoumavým pohledem, protože ona prázdniny milovala. Tedy, jasně, škola byla taky dobrá, protože tam měla kamarády, ale... prázdniny byly prázdniny. "Já si je parádně užívám, většinu času jsem strávila v Portoriku," broukla pak s úsměvem od ucha k uchu - její prázdniny byly super jako každý rok.
Když se u nich objevila malá princeznička, Maia se skoro rozplynula. "Ty jsi táák roztomilá!" mrkla na ní, protože byla vážně děsně ňuňu. Když promluvila Grace, pobaveně se na Jesseho zašklebila a šťouchla ho do žeber. "Nechci nic říkat, Grace, ale pochybuji o tom, že tý holce bude víc jak sedm. Nic proti, princezno," krčila rameny načež se otočila zase hezky zpátky ke svému spolužákovi. "Ty to tady dneska komentuješ?" povytáhla pak tázavě obočí - ne že by se o Jesseho nějak zvlášť někdy zajímala, ale o tom, že čas od času nějaký zápas komentuje, věděla celkem dobře.

_________________

Sara zatím jen obhlížela situaci a hledala si podobně jako mnoho jiných nejižanů něco osvěžujícího k pití, takže když uslyšela matně povědomý hlas, skoro překvapením nadskočila. V kombinaci s jejím jménem jí to způsobilo husí kůži, což bylo v tomhle počasí poněkud mimo mísu. „Harry,“ oslovila ho, když se rozhlédla, a spadl jí kámen za srdce. Vážně se bála, že na ni volá Sean. Ale... proč ten by na ni vlastně volal? Několikrát se stihla interně obvinit z toho, že je pitomá, načež se na Johnyho bratra konečně pousmála. Jen si nebyla jistá, jestli by neměla radši utíkat. „Ahoj,“ kuňkla proto tiše, když se k ní přiblížil, a pevně objala svůj zápisník. Tak trochu doufala, že se téma hovoru nebude zaobírat Audrey a Elijahem, případně malou Gemmou, protože by se před ním musela krčit jako štěně, které rozkousalo ponožku. „Přijel ses podívat na zápas?“ Ono slovo „přijel“ asi nebylo zrovna ideálně použité, ale ptát se, zda se sem přemístil na zápas, to jí přišlo snad ještě horší.

_________________

Matt musel připomínat ponorkový periskop, jak se natáčel na všechny strany nad hlavami davu, aby jim našel stánek se zmrzlinou nebo tříští, ale nezapomínal při tom poslouchat Maevku kdesi u země. Pravda, úsměv mu trochu zamrzl na rtech, když mezi naprosto inteligenčně odpovídajícími odpověďmi zaslechl něco o horkém kakau a pečených kaštanech, ale když sklopil pohled směrem k ní, došlo mu, že si z něj jen utahuje. Naštěstí. Už se těch jejích chutí totiž fakt zalekl. Stačilo, že občas museli společně pohlídat Pepinu, a ač ji Matt hlídal rád, trochu ho to společné hlídání dítěte s Maevkou přivádělo do zvláštně mimózního stavu. „Tak se mrknem.“ Mrknul a nasměroval jejich kroky ke stánku, který sliboval něco studeného.
Než však došli k cíli, přepadl je dánský chytač osobně, a Matt statečně odolal potřebě vychrlit na Erasma přehršle díků za to, že ho dostal do ligového týmu, a vůbec, protože Ery byl stále jeho idol, hned vedle Seana, jeho nejlepšího kamaráda. Co měl Matt se Seanem společné, se dalo napočítat na prstech jedné ruky, nicméně si nějak zvláštně sedli. „Čau, Ery!“ uculil se a pak jen víceméně přikyvoval na Maevčina slova. „Tak jakou máte strategii, abyste se tady nerozpustili? Povolili vám dvě zmrzliny před zápasem navíc?“ optal se pobaveně, protože podle něj jediná strategie proti vedru byla létat rychle a chytit zlatonku co nejdřív.

_________________

Když Grace zmínila, že je na mistráku za trest, Jesse povytáhl obočí a zašklebil se. „Hustý? Ne, spíš pěkně postavený na hlavu,“ zkonstatoval, protože moc dobře nechápal, jak může být někdo na mistrovství za trest. To byl teda pěkně drahej trest. To, že je borec, nijak nekomentoval, protože to byla přece samozřejmost. Navíc, kdo mohl v sedmnácti letech říct, že komentoval finálový zápas mistrovství světa ve famfrpálu, he? A že to místo dostal tak trochu protekčně, na tom nesešlo. Kdyby neměl vůbec žádný talent, určitě by ho poslali do háje navzdory jeho zvučnému jménu.
„Jsi otravná a dospělá nejsi ani náhodou,“ odvětil Jesse naprosto nezaujatě, protože to byla pravda. „Dospělí jsou lidi, když je jim sedmnáct, a to tobě rozhodně není,“ dodal poučně, načež protočil očima. „Já vím, že starej Nelson není tvůj táta, tak vitální určitě není,“ zkonstatoval a radši si nechtěl ani představovat, jak by takový stařík přišel k dítěti. Vždyť by u toho musel umřít.
Na řeči týkající se kolejní příslušnosti pan komentátor zareagoval dalším protočením očí, jelikož nikdy moc nechápal takovou tu kolejní hrdost. Jo, tak byl zařazený do Nebelvíru... No a co jako? To se z toho měl zbláznit? Navíc nikdy nezastával názor, že by některá z kolejí byla lepší, než ta druhá, a vlastně mu celé koleje byly docela ukradené. Jako prcek to možná trochu prožíval, ale s příchodem puberty ho to naprosto přešlo.
„Myslíš jako, že se těším na OVCE?“ ušklíbl se pak směrem k Maie a zakroutil hlavou. „Ne, nemůžu tvrdit, že bych se těšil zpátky do školy, ale všechno je lepší, než být pod jednou střechou s rodiči, kteří ti neustále podstrkují fakt, že už máš věk tak akorát na ženění a tak podobně. Čím dál od rodičů jsem, tím líp,“ usoudil a pokrčil rameny.
Veškerá další konverzace ale byla přerušena příletem malé cůpkaté osůbky, která byla... fakt hustá. „Tývole, ty se s tím nemažeš, holka,“ prohodil Jesse pobaveně jejím směrem a trochu poodstoupil, protože se tu nehodlal dohadovat s mrnětem o nějaké slušnosti či neslušnost, obzvlášť když on sám se občas choval jako nevychované hovado. „Kde máš rodiče, mrně?“ zeptal se ještě, než svou pozornost stočil zpátky k Maie. Hrdě se narovnal a přikývl. „Jo, komentuju. Konečně jim došlo, že jsem ta jediná správná možnost,“ zazubil se.

_________________