<<
Letošní rok se Gallovi nerozhodli vydat na mistrovství světa kvůli skvělému famfrpálu, vypjatému zápasu a veselé, živé atmosféře, kterou po finále podpoří nějakou tou sklenkou dobrého alkoholu, popovídáním se starými známými, s kterými se napřesrok neviděli a nakonec se spokojeně s uspokojenými touhami přemístí domů. Letošní léto bylo všechno jinak.
Sincere Gall postával už několik dlouhých minut na nádraží a i když nepůsobil nervózně, drobná netrpělivost mu v očích znát byla. Ruce měl zastrčené v kapsách tenkých kalhot, v duchu si jen spokojeně kvitoval, že odmítl děti vzít sebou, a naopak proklínal svého bratra, jenž slovo dochvilnost zjevně neznal.
Jaren Gall, rovněž perfektně upraven, dorazil na poslední chvíli. A netvářil se vůbec nadšeně, tudíž si muži vyměnili krátký pozdrav a poté se bez jakéhokoli zbytečného tlachání přemístili do Egypta, protože věděli, že na nádraží bylo spoustu nečistých existencí a zvědavých uší. Původně chtěl Sincere zařídit soukromé přenášedlo, ale Jaren ho usekl, že na takové pitomosti teď není čas a přemístí se tím hromadným. Jakmile byli spraženi horkým sluníčkem na egyptské půdě, Sincere si nasadil na hlavu slaměný klobouk a s labužnickým, drobně povýšeným úsměvem se rozešel k vztyčeným stánkům, Jaren ho dosti skepticky pozoroval a také klidně následoval.
"Myslíš, že tu někde bude?" zeptal se po dostatečně dlouhém tichu mladší z mužů, Darrelův otec, právě na svého syna, jenž utekl z domova a nikdo z Gallových stále neměl tušení, kde se ukrývá. Ticho, které mezi nimi nastalo, naznačovalo, že Sincere tiše přemýšlí, zatímco si prohlíží sortiment stánku.
"Těžko říct. Blbý je na to dost, aby se tu ukázal," pravil docela pochybovačně, i když pohledem, kterým svá slova doprovodil, dal najevo, že o tom dosti pochybuje a Darrel tu spíše nebude. "Záleží na tom, kde se ukrývá. Třeba už ani není naživu," zablesklo se mu s černým humorem v očích, a tak Jaren protočil očima a zamířil k dalšímu stánku. Problém v celé věci byl v tom, že zatímco Jaren si uvědomoval, že teď ze dne na den může lítat v opravdovém průšvihu, Sincere útěk svého synovce nebral vážně a často ho zlehčoval. Marně ho Jaren žádal o pomoc, úspěchem bylo už jen to, že ho donutil, aby si vzal volno v nemocnici a vyrazil s ním alespoň do Egypta, protože z logických důvodu považoval za smysluplné, když by tu někde Darrel byl. Miloval famfrpál, nechyběl na žádném mistrovství a vzhledem k tomu, že mu ukradl tolik peněz, že by z toho mohl být živ další měsíc, tenhle výlet by si mohl klidně dovolit.
"Utekl z domova, neunesli ho. Zjevně se ti tyhle dva pojmy pletou. Ale netvrdím, že by to byla přítěž, kdyby tomu tak bylo," ušklíbl se, Sincere se pomalu nadechoval, zrovna v ruce držel finskou šálu, kterou měl koupit otci, jenž všechny tyto famfrpálové pitomosti sbíral, ale zastavil ho Jarenův pohled směrem k jedné zrzavé dívce. "Není tamhle to Gall...," krátce zapřemýšlel nad jménem, ale na tohle měl naštěstí geniální paměť, "Gallagherová?"
"Kdo že?" zašklebil se zmateně Sincere a zadíval se směrem, kterým jeho bratr, ale těžko se mu chtělo věřit, že by se jeho bratr pozastavil pohledem na nějaké mudlovské šmejdce. To jméno mu absolutně nic neříkalo a že mu pod rukama v nemocnici prošlo i dost nečistokrevných kouzelníků.
"Darrelova spolužačka," otočil se k němu s vysvětlením a nakrčeným nosem. Měl pocit, že je spolu jednou viděl na Příčné, nehledě na to, jak precizně Jaren rentgenoval tváře Darrelových kamarádů, když vylézali, či nastupovali do vlaku. A Darrelovi ze začátku také chvíli trvalo, než pochopil, že se doma o Bradavicích a jeho přátelích v životě mluvit nebude, protože Nebelvír byl u Gallových zavrženíhodný. Jarenovi stačilo to, co se dozvěděl, když se probíral chlapcovými dopisy.
"Ah tak... to vážně nevím, s jakou lůzou se tvůj syn stýká," byla další Sincerova odpověď, která překypovala naprostým nezájmem, ani ta však Jarena neodradila od myšlenky, že by za tou holkou šel a prostě se na Darrela zeptal. A možná cítila, že ji spaluje pár uhrančivých očí, který se od ní ne a ne odtrhnout.

_________________

| +

>>

Neb přenášedlo opravdu nebylo seznané vhodným pro mladou čistokrevnou dámu, která nosila pod srdcem čistokrevné děťátko už osmým měsícem, paradoxně k tomu všemu s čistou krví se do Egypta dostala lodí - pravda, maličko kouzelnicky vylepšenou, přesto jí to připadalo přinejmenším vtipné. Kdyby si tedy mohla dovolit úsměv. Problémem bylo, že ačkoli z toho, že je z ničeho nic tlustá a najednou přitahuje pohledy žen namísto mužů, nebyla vůbec, ale vůbec nadšená, měla stejně tendence usmívat se jako infantilní blbeček, kterému se vzápětí hrnou do očí slzy. Nehledě na to, že by snědla slona, kdyby v Egyptě nějaký utekl ze zoo (a kdyby byl opečený s šípky nebo broskvemi, samozřejmě, přeci nebude jíst nějaký blaf). Zkrátka a dobře, vypadala podrážděně, jak se snažila zahnat rozněžnělé mamaalter ego.
Teplo jí na náladě moc nepřidalo - zátylek se jí začal potit téměř okamžitě, i když měla vlasy svázané do perfektního drdolu, oblečená byla v sněhobílou blůzu a celkově všechno minimalizovala. Kraťasy a žabky bohatě stačily.
Měla ovšem jeden podstatný důvod radovat se, protože... famfrpálové Mistrovství! Bylo jedno, kdo se měl účastnit klání, Mallorca prostě tenhle sport milovala. Kdyby se narodila v jiné rodině, třeba by teď mohla sama sedět na koštěti... Jenže tahle představa byla příliš vzdálená tomu, kde se mladá žena nacházela teď. Tohle uvědomění ji přinutilo zamračit se na svého nenarozeného potomka, kterého ovšem při té příležitosti skoro až roztržitě pohladila. A pak TO uviděla. Basbousa - což věděla jen díky své zálibě v cizích jazycích, potažmo zemích. Vypadalo to sladce a bylo to sladké. To prostě musela(y) mít.

_________________

Rodina Craneových samozřejmě na letošním famfrpálovém mistrovství nemohla chybět. Nebo tedy ta část, která sportu na košťatech fandila. Maminka Eleanor zůstala doma s Rose, kterou famfrpál nezajímal, a Ebony, která by si klidně fandění nenechala ujít, ale přemohla ji nemoc. Nebylo to nic, co by nespravilo pár doušků Životabudiče, nicméně pro jistotu se nezúčastnila, aby se jí to nevrátilo. Členy jejich malé expedice tudíž byli samotná Scarlet, druhá z dvojčat – Ruby, Sky a tatínek Bennet jako svrchovaný dohled. Zbytek sourozenců se taky možná někde potuloval, každý na vlastní pěst. Craneovi se momentálně nacházeli již na nástupišti – čemuž předcházel velmi velký zmatek doma, který zahrnoval pokus Ebony propašovat se tatínkovi do batohu opatřeným nezjistitelným zvětšovacím kouzlem, skorozapomenutím Skye doma, vracení se pro několik věcí nepočítaje – a Bennet zahalený v tradičním egyptském oděvu se snažil dopočítat ratolestí, které měl na starost. „Rose?“ Jako obvykle se spletl a Ruby se potutelně zachichotala, aby vzápětí obdržela od Scarlet pohlavek. Dívenka se na starší sestru zamračila, protože věděla, že Scarlet věděla, že Ruby měla v úmyslu tatínka v jeho omylu nechat, jenže teď jí to nevyšlo. „Ne, tati, já jsem Ruby. Rose má přece kratší vlasy,“ oznámila otci a nezapomněla na Scarlet vypláznout dětinsky jazyk. Bennet svraštil obočí, poněvadž něco jako rozdíly v délce vlasů pro něj opravdu neznamenalo moc, každopádně se tím příliš nezabýval. „Kde máme Skye?“ Doufal, že chlapec se držel poblíž, ale pokud ne, byl připraven ho dotáhnout za ucho ke skupince. „A Scarlet…“ ukázal prstem na nejstarší přítomné dítko. Scarlet otci na oplátku ukázala zdvižené palce a v duchu zadoufala, že na ni nehodí starost o ty dva živly. Ne že by sourozence neměla ráda, jen občas to byly takové poklady, které se hodily leda k zakopání na pustém ostrově. „Tak už jdemeee?“ zavýskla Ruby a zatahala tatínka za ruku. Bennet se ještě jednou zamyslel, ale pak přikývl a mávnutím instruoval Scarlet, ať chytí Skye, aby se to klučisko neztratilo hned na začátku. Scarlet se zatvářila otráveně, nicméně na Skye hodila výhrůžný pohled a napřáhla k němu ruku. Trošku začínala litovat toho, že se k tomuhle upsala. Ustoupit se ale už nedalo.

Stačilo jen pár kroků a výletníci se ocitli ve výhni… totiž, v Egyptě. Bennet jako by ale horko vůbec nevnímal a s nadšeným výrazem se obrátil ke svým dětem. „Tak kam se vydáme nejdřív?“ Otázku, komu budou fandit, snad vůbec neřešil. On sám byl schopný fandit oběma týmům zároveň, a jestli někdo fandil jednomu či druhému, to bylo zcela na tom dotyčném. Scarlet otcovu otázku odbyla pokrčením ramen a stočila pohled k nejmladšímu raubířovi. Pokud se jí už samozřejmě nestačil vymanit ze sevření a rozběhnout se mezi stánky.

_________________

Málem ho nechali doma, což jim nechtěl zapomenout, ale nakonec to vypustil z hlavy stejně úspěšně jako jakékoliv bezpečnostní pokyny, co mu byly před cestou uděleny. Sky se na celé mistrovství neskutečně těšil už dlouhou dobu před tím, než vůbec začalo léto, a když se jejich výprava konečně ocitla na nástupišti, připadal si jako nadopovaný kofeinem. Energie z něj přímo sršela a v podstatě ho vůbec nezajímalo, kde se jaký člen rodiny nachází, kdo zůstal doma, a komu by měl capkat za zadkem jako hodný kluk. Být hodný bylo někdy prostě příšerně vyčerpávající.
Při tatínkově pokusu o prezenčku se Sky zrovna proháněl pod nohama ostatních cestujících, žasnul nad modely košťat, které sem tam někdo vláčel na rameni nebo jen tak v ruce, a tudíž nebyl ušetřen bolestivého zásahu, kdy se jeho ucho ocitlo mezi otcovými prsty, aby bylo společně se zbytkem těla odtaženo do kruhu rodinného. „Auvajs, tatí, mi to ucho urveš, a já pak už nebudu poslouchat vůbec!“ zavyhrožoval dětinsky, na což měl ve svých deseti letech samozřejmě právo. Pak se ovšem zatvářil jako největší neviňátko v celém Londýně, zašklebil se na Scarlet, a nedobrovolně se zachytil její ruky. A jakmile se k nim otec otočil zády, vrhnul na sestru odzbrojující pohled, kterému chyběla už jen ta svatozář. „Máš mě ráda, viď?“

Jakmile celou rodinku přenášedlo vyplivlo na poušti, Sky zamžoural do sluníčka, ale zase toho rychle nechal. Už o vteřinu později mu začalo být nesnesitelné vedro, a o další dvě se rozmýšlel, jestli by nebylo lepší se prostě zakopat do písku, kam sluníčko nemohlo. „Tatí, mně je vedro,“ pronesl tak nějak otráveně očekávajíc, že s tím taťka Crane něco udělá. „Nemají tu zmrzku? Nebo tříšť? Jůů, hele, košťata! Tatí, koupíš mi velblouda? Vyměníme ho za Scarlet!“ Začal chrlit, jakoby mu najednou to vedro ani nevadilo, a natáhl krk, aby viděl skrz návštěvníky na stánky. „Ne, já si dělám legraci, ségra, já bych tě nevyměnil za velblouda,“ rozhodl se starší sestřičku uklidnit. „Možná za tři nebo za čtyři, ale to bychom neuživili, takže jsi v suchu. Umíš vázat turbany? Já chci takový jako má támhleten pán!“ zagestikuloval směrem k prodejci šátků, a aniž by čekal na odpověď, odpádil přímo ke stánku.

_________________

Harry se v Egyptě nacházel od časného rána, a to z jednoho prostého důvodu – chtěl s kamarády zabrat nějaké dobré místečko pro stan. To se jim nakonec podařilo, stan stál a byl řádně zapit divnou pálenkou z fíků, která všem poměrně rychle stoupla do hlavy, takže nebylo divu, že trojice famfrpálových nadšenců ve stanu rovnou padla na znak a na pár hodin usnula.
Když se Harry vypotácel ze stanu, naštěstí už skoro střízliv, ale s lahví piva v ruce, slunce už pálilo o sto šest a stanové městečko se začalo rozrůstat. Zamžoural k obloze, protáhl se a dopřál si k snídani pár loků tekutého chleba. Jenže si včas uvědomil, že pokud to pivo vypije celé takhle hezky na slunci, pravděpodobně to s ním šlehne. A tak lahev zahodil do nejbližšího odpadkového koše a vydal se hledat stánky s něčím vychlazeným, nejlépe ledovou tříští nebo zmrzlinou. Na sobě měl kraťasy a rozepnutou košili s krátkým rukávem, kterou si ale po chvilce sundal a hodil si jí přes rameno. Býval by se tu toulal bosky, jenže země pálila tak, že to nešlo, a tak vklouzl aspoň do sandálů. Že se na slunci začíná okamžitě připalovat, to mu prozatím nedocházelo.
A jak se tak s úculem ve tváři loudal ke stánkům, tedy i blíže k místu s přenášedlem, spatřil před sebou skupinku, která mu přišla povědomá. Když udělal pár kroků blíže, rozeznal v nejvyšší osobě strýčka Benneta, a široce se zazubil. „A helemese, koho to sem čerti nesou! Craneovci!“ zahulákal a divoce zamával rukou ve vzduchu, aby na sebe upozornil a během chvilky k nim energicky doběhl. „Ahoj, strejdó! Skoro bych tě v tom mundúru nepoznal,“ broukl k Bennetovi, kterému stiskl ruku, a pak se jal objímat Scarlet a Ruby. „Drahé sestřenky, čau!“ hlásil přitom, a nakonec pocuchal vlasy nejmladšímu členovi výpravy, Skyovi. „Zdar, prtě.“
„Kde máte zbytek?“ zeptal se Harry, když se se všemi dostatečně přivítal, a přelétl skupinku zkoumavým pohledem. V nejbližším okolí ale další členy Craneovic klanu neviděl, takže usoudil, že zůstali doma. „Jsem netušil, že vás tu potkám,“ podotkl, načež se ohlédl k nejmladšímu raubíři, který už mířil mezi stánky. „Tam by mohli mít něco studenýho k pití, co?“ prohodil Harry zamyšleně a podrbal se ve vlasech. Očividně se hodlal u příbuzenstva nějakou chvilku zdržet, než jim začne lézt na nervy.

_________________

Protože se zatím nikdo jiný známý neobjevil – a Flanna neměla šanci poznat – Maeve znovu zaletěla pohledem k Septimovi, na kterého se lepila nechvalně známá Melody Queenová. Ač byla starší a navíc z jiné koleje, zrzka měla představu o tom, co je blondýnka zač, a byla v dost silném pokušení nechat v tom mladšího Havraspára samotného. Protože samozřejmě nebyla ani trochu škodolibá, že. Ale hlavně se jí taky moc nechtělo přijít do střetu s Melody. Nicméně nakonec vyhrála její mírumilovná stránka, a tak se Maeve trochu nejistě začala blížit k oné dvojici. Ne moc rychle, protože na druhou stranu by ráda Septimovi pomohla, ale nějak nevěděla jak, aby ještě nebyla do spárů Melody přitažena ona sama, chtěla mistrovství přežít pokud možno ve zdraví. Jak se tak krůček po krůčku šinula k modrožluté dvojici, na chvilku se jí zazdálo, jako by na ni někdo zíral. Maeve se ošila a na minutku se rozhlédla, ale protože nikoho, koho by znala – Darrelova snad nikdy tváří v tvář zatím neviděla, pokud se nepočítalo několikeré zahlédnutí z dálky u vlaku – neviděla, zhluboka se nadechla a došla až k Septimovi s Melody. „Upřímnou soustrast,“ popřála nejdřív chlapci s pobaveným úšklebkem, načež loupla pohledem ke starší Mrzimorce. Zatvářila se bezradně; pochybovala o tom, že by byla schopná Melody odtáhnout stranou nebo že by jí dokázala domluvit, a tak zatím zřejmě sloužila jenom jako další Melodina oběť. No, alespoň se její pozornost neupírala čistě jen na chudáka Septima.

_________________

Melody samozřejmě ve chvíli, kdy něco vypustila, neměla šajna, co že to vlastně vypustila. To jí ale nezabránilo vytrhnout Septimovi z packy pitíčko - zlodějíšek! "To je pití, ale Pippa by v tom vyždímaná být mohla, teda ne že bych byla tak blbá, abych pila prací prášek." No a protože Sep neutekl s křikem pryč, Melody prostě pokračovala v konverzaci jako by nic. "Jo, želeé Strejž. To jakože si něčí strejda, to je fajn, můj strejda jednou umřel na takovou tu nemoc jak se rozpadáš, ale to se mi jen zdálo, když jsem byla na péči o kouzelný lektvary, tam bylo docela hodně planet, třeba Sluníčko, ale to je takové tmavé, já raději Měsíc, ten je víc fluffy." zazubí se na něj a nadšeně do něj žduchne, načež se samozřejmě pořádně napije. Nějakého Flanna si fakt nevšimne, ale když začne Sep volat na ňákou Galgarovou, nenechala si ujít příležitost a rovnou se na ni vrhla. "I ty si želé! To bude sranda!" prohlásí nedočkavě a oba pošoupne jaksi před sebe, načež začne máchat rukama a po chvíli z ní vypadne docela nebezpečná věta. "ŽELÉ NA PRODEJ! VELBLOUD ZA KŘEČKY! JEDEN VE DVOU!" zahuláká na celé kolo a oba poplácá po rameni. "Až vás podám, tak si za vás krotím noviny a pak zatopím, aby tady lidem nebyla zima." objasní jim důvod jejich prodeje, načež se od nich otočí a chvíli se tváří, že je nezná - dá se do řeči s cizím týpkem, kterej jí očividně nerozumí. "Já habar dudly tutam. Toto velby dum dudly dláto pytel centropen!" zazubí se na něj, předpokládajíc, že když se bude tvářit, že mluví místní hatlamatlatilštinou, budou jí rozmět. Přitom ale možná nevědomky ukazuje na Sepa s Maeve a pak z ničeho nic začne poskakovat na místě a napije se znova, až omylem ždrcne do Maeve, na kterou vykulí oči. "Laurel! Ty si to střihla! Už jsem si myslela, že tě zase Donna hodila do postele Hagridovi, aby se nenudil, protože on občas chudák taky potřebuje jíst, protože bez jídla máš pak strašnou žízeň a to nikdy není fajn." zoubne se na ni, jako by se jí před chvílí nepokoušela prodat a prudce zamává na Sepa - než mu ale stihne něco říct, vyruší ji ruka jednoho egypťáka na jejím pozadí. Strašlivě vyjekne a vrhne se na Sepa, kterého dost těsně obejme a začne fňukat jako malé morče. "My tady umřeme! Všechny nás porodí!" zavzlyká chudákovi do ramena a dokonce se stane, že se rozbrečí. A nikdy není fajn rozbrečet Melody Queenovou. Na chvíli se zarazí a zadívá se mu do tváře. "Tebe jsem nekropila!" obviní Sepa a zase qmamávat kolem sebe. "Žoužel na prodej!" dá se zase do nabízení a na střídačku s tím mu chvíli zase brečí do ramene.

_________________

<<

Taková společenská událost bez Tarena Harta by byla naprosto zbytečná a trapná, a proto se i on rozhodl zúčastnit letošního mistrovství světa ve famfrpálu, i když už od Londýna měl nespokojeně protáhlou tvář a svou dobrou náladou obdarovával všechny okolo. Přemístění proběhlo naprosto v pořádku, za doprovodu svých neschopných a nudných rodičů, kteří se ho rozhodli doprovázet, protože se shodli na tom, že poslat svého syna přes půlku světa samotného není zrovna rodičovsky zodpovědné. Naučeným pohybem si uhladil své tmavě modré sako, v němž mu začalo být téměř okamžitě horko, a tak ho sundal a strčil do matčiných rukou, i když ona ho v sídle několikrát upozorňovala, že Egypt vážně není místo na upjatou společenskou módu.
"Nechápu, co tímhle ministerstvo sleduje," ušklíbl se nevěřícně se znechucením v očích, když si rozepnul knoflík na manžetě pravé ruky a začal si rolovat rukáv, aby mu nebylo takové horko. Následovala hned druhá ruka. "Umístit finále do takové díry," pokračoval a zvedl modré oči k pyramidám, které šlo zahlédnout v dálce, za stanovým městečkem. "Co si myslí? Že nás nějaké pyramidy ohromí? Když budu chtít, můžu si takovou postavit na zahradě," odfrkl si, zastrčil si ruce do kapes modrých společenských kalhot a rozešel se důležitě ke stánkům, kde si chtěl koupit něco k pití a prohlídl si sortiment finských fanouškovských obchodů. Že fandil Finům bylo poznat už od pohledu, protože jeho kravata byla právě bílo modře proužkovaná.
Rozhlížel se kolem a hledal, zda nezahlédne někoho ze svých spolužáků. Právě proto, aby se všem těm podivínským existencím mohl vyhnout, protože od Bradavic chtěl mít ještě měsíc klid. Ale co tak poznával tváře známých lidí, když procházel davem, rozeznal pouze McLarkena, rodiče si zase něco šeptali o Gallových a když Taren procházel kolem baculaté Morganové, respektive už Kingové, neubránil se posměšnému úšklebku. "Tak s tím bych se chtěl fakt tahat," uchechtl se výsměšně, nikoli k dívce, spíše sám pro sebe, ale nedalo se vyloučit, že to slyšeli i ostatní včetně Mallory. A pak už se otočil ke svým rodičům.
"Tak budete tak laskaví a dáte mi ty peníze?" zamračil se na otce a natáhl nestydaně ruku.

_________________

Přiznejme to otevřeně, Flann se při pohledu na Melody a ten chaos docela bavil. Chvíli. Pak si uvědomil, že to, čím blondýna mává kolem sebe, asi nebude milkshake, a v rámci svého idiomu se rozhodl zasáhnout. Kdo taky jiný když ne on, že?
Nebyla to však žádná zbrklá akce, jakou by vymysleli v Nebelvíru, naopak. Těch prvních pár kroků bylo vysloveně ležérních, jako by přemýšlel, jestli to fakt má udělat a jestli nebude lepší v tom Septima pěkně nechat. No, a možná to tak opravdu bylo...
Každopádně když se pak ocitl u skupinky, kterou teď kromě tradičně mimoňské Melody a nezodpovědného strážce hezké sestry Septima tvořila i Maeve, měl v tom jasno. Jeho oděv mu dával značnou výhodu, jeho neschopnost mluvit místním dialektem už méně. Chvíli přemýšlel, jak to sehraje, což patrně poskytlo oběma prodávaným šanci na minimálně pár poděšených reakcí, a pak už se do toho opřel.
„Salam alejkum!“ pozdravil Melody nejhlubším hlasem, jaký zvládl nasimulovat, a přidal pár gest, která pochytil při průchodu kolem stánků. Jeho oděv byl možná dost jiný než co na sobě měli trhovci, ale tak nějak předpokládal, že zrovna Melody to nepostřehne.
„Kajfa halik? Al džazíra bakšiš džihád?“ improvizoval a ukázal na dva prodávané, přičemž se snažil, aby jeho oči vypadaly co nejdrsněji. Taky když nic jiného vidět nebylo, žejo... „Dám tši felbloud za ni a jedno kulchafý mládě za ten šereda.“ To, že improvizuje a hraje divadlo, přece ještě neznamená, že si nemůže ze Septima trochu vystřelit, ne? Následně se přiblížil, aby si je na oko prohlédl, ale pokud ho Melody nesejmula pitím, neobjala nebo neutopila (což by i tady určitě zvládla), trochu si před Maeve shrnul tagelmust a významně mrkl. Opatrně, tak aby to neviděla mrzimorka a pokud možno ani Septimus, přece mu nepokazí exotický zážitek...

_________________

„A tos jako čekal, že tu budeš mrznout? V Egyptě?“ okomentovala Scarlet bráškovo postěžování si na vedro a obrátila oči v sloup. „Chtěl jsi sem, tak trp,“ dodala, ještě než se k tomu vůbec stačil vyjádřit samotný Bennet, který se po dceřině zakročení už k jiné poznámce neměl. Scarlet to koneckonců vystihla i za něj, ačkoliv on by to nejspíš podal trochu jemněji, přece jen byl Sky jeho nejmladší syn. „Moc bych se divil, kdyby tu zmrzlinu neměli…“ stačil načít odpověď pan Crane, ale nakonec nad synovou palbou slov rezignovaně máchl rukou, jako by snad ani nemělo smysl na to odpovídat. „Hele! Dávej si bacha, abych tě nezavřela do nějaký pyramidy!“ ozvala se Scarlet dotčeně, protože na rozdíl od otce se nerozpakovala Skyovi odpovědět. A že se ten raubíř mohl spolehnout na to, že Scarlet by ho klidně do nějaké pyramidy strčila aspoň na pár hodin. To už se však ozvalo hlasité zvolání „Craneovci!“, na což Ruby zareagovala hlasitým: „Harryyy!“ a hnala se bratránka objímat kolem pasu. Následně padlo několik vřelých pozdravů, potřesení rukou od Benneta, další objetí od Scarlet, od které se Harrymu dostalo i lehkého drcnutí do boku. „Někde by tu měli být Tyrian s Ivory a Violet, zbytek je doma,“ odpověděl posléze Bennet na Harryho otázku, ‚zbytkem‘ elegantně zakrývaje to, že si nemohl zrovna upamatovat na jméno nejmladšího potomka. „Noo, my jsme si do poslední chvíle ani nebyli jistí, že sem vůbec pojedem… Ale minimálně já bych si to nenechala ujít,“ zahlásila Scarlet, zatímco Sky už se podle předpokladů vydával mezi stánky, následován nadšenou Ruby. Pan Crane zahudroval cosi pod vousy a radši se za dvojicí urychleně vydal, aby Skye neztratil z dohledu. Moc by se nedivil tomu, kdyby se ten lotr nepokusil Ruby vyměnit za velblouda, jen co by byl pryč z očí starší sestry a otce. Ne že by se snad Ruby tak snadno nechala. „Za něco studenýho bych zabíjela.“ S těmi slovy Scarlet pohodila hlavou směrem, kde zmizel zbytek její rodiny, pročež se tam pak rozešla. „Jak dlouho tu už kempíš? Něco, co bys doporučil k ochutnávce?“ nadhodila k bratránkovi, ke kterému loupla pohledem. Ruby si mezitím na tatínkovi vydupala šátek ve finských barvách a hned požadovala jeho řádné uvázání. Bennet samozřejmě ratolestem koupil, na co si ukázaly, včetně potřebného občerstvení. „Tatííí? Že se můžu svézt na velbloudovi?“ obrátilo děvčátko k otci štěněcí pohled. „No, vlastně proč ne,“ broukl Bennet, protože svezení se na velbloudovi neznělo tak strašidelně jako vyměnění Scarlet za velblouda, a stočil tázavý pohled na Skye, jestli se také bude chtít svézt.

_________________