Harry chápavě pokýval hlavou, když Sara tak výmluvně poklepala na svůj zápisník - došlo mu, že je tu proto, aby pak sepsala nějakou zajímavou reportáž. Nebo možná vyslechla nějaké ty famfrpálové celebrity, kdo ví. „Netušil jsem, že píšeš pro sportovní rubriku,“ podotkl zamyšleně, protože měl za to, že zrovna Sara není pro sportovní rubriku úplně vhodný materiál. Dost možná se ale mýlil.
Protože byl bídák, všiml si Harry moc dobře toho, jak se Sara při zmínění Johnyho začervenala. Ti dva se fakt hledali, až se našli - Johny se taky vždycky červenal, když došla řeč na jeho lásku ze školních let. „Jo, vím,“ přisvědčil, že ví, kde se nachází stan Comet Trading Company, a mávl rukou správným směrem. „Tímhle směrem, je to odtud kousek,“ vysvětlil, načež se zhoupl přes paty a znovu se na Saru zadíval.
Neskrýval překvapení, když se zeptala na Seana. „Proč?“ zeptal se pak a zamračil se. Proč chtěla Sara mluvit zrovna se Seanem? „Ty s ním snad pořád něco máš?“ optal se hezky zpříma, protože proč chodit kolem horké kaše, že. Uvědomil si, že tím mohl Saru docela urazit, ale Harry prostě nechtěl, aby se jeho bráška spálil tak ošklivě, jako on sám. Jestliže Sara ještě pořád měla techtle mechtle se Seanem O’Callaghanem, hodlal Harry naběhnout k Johnymu, proplesknout ho a poručit mu, aby na Carterovou okamžitě zapomněl. Johny si zlomené srdce nezasloužil.

_________________

Kdyby Sara byla jen o trochu víc afektovaná, asi by protočila nad jeho otázkou očima a otráveně si povzdechla, aby mu následně vylíčila, že bohužel se toho musela zhostit. Jenže Sara afektovaná nebyla, takže pokrčila rameny. „Obvykle ne, ale všichni ostatní mají dost práce se sháněním informací a vodítek k Fénixovu řádu. A taky ministerstvo tomu nepřidává, takže ti s ostřejšími lokty pasou po tom. Pár rozhovorů a reportáž ze zápasu může udělat někdo, kdo... není zrovna mistr v získávání informací pod rukou.“ Zamumlala. Navíc si všichni byli vědomi toho, že Sara by nenapsala žádný ministersky přijatelný žvást, kdyby v něm mělo být víc lží než pravdy. „Možná bys mi pak na konci mohl sdělit pár osobních postřehů jako profesionál, hm?“ zamrkala na něj s úsměvem, ale rozhodně to nepůsobilo tak, že by s ním okatě flirtovala. To Sara moc neuměla, ačkoliv do objektivu se zvládala tvářit všelijak. Jenže to byl objektiv a s tím se flirtovat moc nedalo.
Když ji Harry odkázal na stan Comet Trading Company, Sara se vděčně pousmála, a bezděčně se kousla do rtu. „Děkuju,“ pípla a když se pak Harry začal tak vyptávat na Seana, poplašeně zamrkala. „Cože?! Ne!“ opáčila bez zaváhání v odpověď a ještě při tom vykulila oči. „Jen ho nechci potkat, přijdu si... prostě mi není příjemné se s ním bavit po tom, co mi udělal. Zvládám to, ale nechci.“ Vysvětlila mu to, aby si nemyslel, že se snad za Johnyho zády schází se svým ex. Sean ji pořád uměl uvést do rozpaků, ze kterých se neuměla vyhrabat, a jeho přítomnost ji znervózňovala, teď snad ještě víc než obvykle. Vždyť stačilo, aby se o něm jen zmínila - možná za to mohl Johny, teď když byli spolu ji jen vidina setkání se Seanem naháněla hrůzu. „Harry, já vím, že se o Johnyho v tomhle ohledu asi bojíš, ale já taková nejsem.“ upozornila ho. Tím vrhla trochu špatné světlo na to, co provedla Audrey, ale v tomhle se nedalo vyhovět všem stranám.

_________________

„No počkej, ještě nepředbíhej, třeba v tom studiu totálně pohořím, a pak by bylo lepší mě k těm sekaninám radši nepouštět, nebo bych vás ještě dodělala,“ uculila se Maeve, nicméně to opravdu myslela v žertu, protože léčivá kouzla a přeměňovací obor celkově bylo něco jiného, než ta nepovedená obrana. Tyhle věci zvládala levou zadní. Teď už ty znalosti jenom prohloubit a tak dále a tak dál a zpátky na mistrovství.
„Jinak si nemyslím, že bysme byli zklamaní. Ono koukat se na to, jak se polovina hráčů rozpouští, by mohla být dobrá zábava, no ne? Aspoň na to člověk vidí… ne jako když jsme v lednu hráli v podstatě ve sněhové bouři.“ Jeden extrém, druhý extrém, těžko říct, co bylo ve skutečnosti horší. V zimě se mohl člověk navléct, v teple maximálně tak… svléct z kůže.
„Tak to je dobrý slyšet,“ přikývla pak Maeve na tu nervozitu, načež souhlasně přitakala, že jakmile se člověk ocitne ve vzduchu, na nějakou nervozitu už není v podstatě místo. „Jde jenom o to, aby to člověk do toho startu nějak přežil, co?“ usmála se, načež krátce stočila pohled tím směrem, kterým sem tam pokukoval Ery. Zprvu tedy měla trošku problém se správnou identifikací cíle, ale pak ji to praštilo do očí. „Jéé, to je Nina?“ podivila se, když jí to došlo, protože, „ta je už ale velká!“ Ne že by Eryho dcerku nějak extra znala, ale určitě ji párkrát viděla, když ji Ery ještě brával s sebou do školy, a občas třeba v Prasinkách. Kromě Niny si nicméně všimla ještě Grace, na což se mírně kysele ušklíbla, a v duchu mladou Andersenovou politovala.

_________________

Liam samozřejmě čekal, že jeho neochotu sázet se Harlee nějak negativně okomentuje, ale stejně mu to trošku zvedlo tlak. Zamračil se, probodl ji pohledem a nakonec se sebevědomě ušklíbl, protože se z ničeho nic rozhodl, že tu sázku prostě vyhraje. „Tak jo... a když vyhraješ?“ zeptal se s povytaženým obočím, neboť mu bylo jasné, že ona po žádných blbostech od stánků se suvenýry netouží.
„Holt máme každý jiný názor,“ usoudil, když došla řeč na jejich profesory. On z těch zmiňovaných vážně neměl nic jen proti Lynchovi, který na ně byl možná až moc hodný. Ty ostatní, to byly fúrie až běda, obzvlášť ta praštěná Baneová.
U stánků se Liam zvědavě nakláněl dopředu, aby na všechny ty suvenýry viděl. Figurky byly opravdu úchvatné, detailně propracované a jako živé, takže nebylo divu, že ho zaujaly. Stejně tak ho zaujal i všechnohled, ale protože stál hodně peněz, Liam usoudil, že zápas zvládne bez něj. „A proč jí neřekneš, že tě to nebaví?“ ušklíbl se přes rameno k Harlee a nechápavě nad tím zakroutil hlavou. Pak z kapsy vylovil nějaké drobné a koupil si dánskou vlaječku a placku, aby bylo vidět, komu fandí. Víc zatím utrácet nechtěl.

_________________

Harry se zašklebil, když Sara zmínila Fénixův řád. Ne že by s ním měl něco společného, ale o rebelech už slyšel a rozhodně jim fandil, protože to, co si ministerstvo poslední dobou dovolovalo, musel někdo utnout. Takhle to dál nešlo. „Aha, chápu. Buď ráda, že jsi tady, alespoň jsi v relativním bezpečí,“ usoudil a povzbudivě se na ni pousmál. Už totiž viděl Johnyho nadšení, kdyby zjistil, že se jeho láska honí za informacemi o Fénixově řádu a riskuje přitom život. Když se Sara zmínila, že by jí na konci zápasu mohl sdělit pár postřehů, Harry se uchechtl. „Takhle.. Když nebudu moc pod vlivem alkoholu, tak klidně. Jinak ti ty postřehy sdělím třeba zítra, až mě přejde kocovina,“ přislíbil. „Ale myslím, že lepší bude, když si seženeš rovnou někoho z hráčů,“ mrknul na ni.
To, jak se Sara naježila, když se zeptal na Seana, Harryho docela uklidnilo. Tuhle reakci zcela určitě nepředstírala a on byl rád, že se Seanem už nechce mít nic společného, když má teď Johnyho. Johny byl totiž tisíckrát lepší chlap, než Sean. „Seana jsem tu zatím nikde neviděl,“ přiznal popravdě, načež trochu nakrčil čelo, když zaslechl Sařina poslední slova. Vmetlo mu to totiž před oči vzpomínky na Audrey, takže zatřásl hlavou, aby se jich zbavil. „V to doufám, Saro. Johny je teď konečně šťastný a já vážně nechci, aby mu někdo zlomil srdce. On si to nezaslouží,“ zamumlal. Nakonec se ale upřímně pousmál. „Ale přeju vám to, opravdu.“ To byla pravda, přál jim to. Jen se trochu bál, že jim to neklapne a Johny to odskáče. Ale bez trochy riskování není žádný zisk, že.
„Jestli chceš s Johnym mluvit, tak bys za ním asi měla vyrazit, myslím, že do zápasu už zase tolik času nezbývá,“ podotkl pak informativně, když koukl na hodinky, a sám vyrazil ke stánku s pitím. „Tak se zatím měj, Saro. Hodně štěstí s psaním článku,“ houkl k ní přes rameno na rozloučenou a pak už zmizel v davu u stánků.

_________________

Matt byl na protáčení očima naštěstí moc chlap, takže se jen pousmál, když se jeho zrzka rozhodla znevažovat svoje schopnosti. To nebyla žádná novinka, alespoň pro něj ne. „Ale nepohoříš,“ broukl k ní a pak se otočil na Eryho. „Ona si prostě jen nevěří a přitom nemá vůbec důvod.“ Matt byl přesvědčený o tom, že z Maeve bude vynikající lékouzelnice, a neviděl žádný důvod, proč by to tak nemělo být. Že jí nevyšla zkouška z obrany u Tremletta, který podle všeho nikoho nešetřil, to se holt mohlo stát komukoliv.
„No, ale vyhráli jste, ne?“ podotkl Matt k tomu sněhovému zápasu, nicméně trochu zkrabatil čelo při přemýšlení, jestli se náhodou nespletl. Ale o nebelvírském banánovém králi už něco slyšel a nepochyboval o tom, že kdyby se rozhodl pro profesionální kariéru, že to dotáhne daleko. Jen ho pořád ještě mrzelo, že havraspárský tým byl složený ze samých skvělých hráčů a na ten pohár si vlastně ani nesáhl.
Matt nepochyboval o tom, že Ery i ostatní Dáni si s tím sluncem nějak poradí po svém, ale nezáviděl jim to ani trochu. A zatímco on měl myšlenky obtočené okolo famfrpálu, jeho drahá Maevka zbystřila dítě. Pravda, nebylo to ledajaké dítě, ale dítě Eryho, takže dítě jeho idola a vzoru, ale přecejen ho trochu zamrazilo v zádech. „Vsadím se, že už lítá na koštěti jako blesk, co?“ nadhodil, aby odvedl pozornost od svého ne zrovna ideálního výrazu v obličeji. Matt měl děti rád, rád je učil baseball, rád hlídal sestru, ale taky ji rád vracel.

_________________

Relativní bezpečí byl dobrý pojem a bylo dobré se toho názoru držet. Zatím jí tu hrozilo snad jen to, že se spálí nebo si užene dobrý bolehlav, když včas nenajde něco k pití a stín. Když pak Harry její návrh na rozhovor kvitoval odpovědí týkající se alkoholu, Sara nahodila naučený úsměv, a vážně doufala, že Johny alkoholu v takovém množství neholduje. Harrymu však do života a způsobu, jakým ho vede, mluvit nehodlala, protože se jí to prozatím netýkalo. Kdyby to ale mělo trápit Johnyho, asi by to přehodnotila. „Dobře,“ sdělila mu tedy nakonec a škrtla si ho ze svého nepsaného seznamu potencionálních zdrojů.
Nehodlala s ním rozebírat svůj vztah s Johnym do detailu, i když to byl jeho bratr. Beztak by se dostali na ještě tenčí led než teď, a způsobit nějaký rozruch v jejich rodině, to vážně nechtěla. „Díky, Harry, uvidíme, kam nás to s Johnym zavede,“ zamumlala s úsměvem.
Když ji pak Harry upozornil, že do zápasu nezbývá moc času, Sara si ještě rychle ověřila směr, kterým se nacházel stan Komety a popoběhla, aby se svým přítelem stihla prohodit alespoň pár slov. „Taky se měj, Harry, a... ať nemáš moc velkou kocovinu.“ Popřála mu, načež se začala prodírat skrz lidi blíže k prezentačnímu stanu Comet Trading Company.

_________________

Ery si založil ruce na hrudi a při Maevčiných slovech se pobaveně zašklebil, protože jim nevěřil ani za mák. Dobře věděl, že je chytrá a určitě měla talent. Ery tedy nevěděl, jak si vede v přeměňování, ale kdyby jí nešlo, tak se do lékouzelnictví určitě nevrhá. Proto vrhl Mattovým směrem chápavý pohled a přikývl. „Já si taky myslím, že nemá důvod,“ zamumlal souhlasně.
„No jo, ne vždycky je na famfrpál ideální počasí,“ pokýval Ery hlavou, když Maeve zmínila, že v lednu hráli ve sněhové bouři. „A zrovna ve sněhový bouři se zlatonka dost blbě chytá a potlouky taky nejsou moc vidět, to je fakt,“ přikývl, protože s hrami ve sněhu měl díky působení v Dánsku bohaté zkušenosti. A nemohl tvrdit, že by je měl zrovna v oblibě, i když... asi byla lepší sněhová vánice, než tohle příšerné vedro. To slunce mělo jedno jediné plus - zlatonka se bude hezky lesknout. „Přesně tak,“ přitakal nakonec, protože přežít do začátku zápasu bývalo obvykle nejhorší. Jakmile se pak tým dostal na hřiště, šlapal jako dobře namazaný hodinový strojek, ale před zápasem nervozitu pociťovali všichni.
Když Maeve zbystřila Ninu, Erasmus se hrdě napřímil a přikývl, přičemž se mu ve tváři objevil správně pyšný výraz. „Jo, to je Nina,“ přisvědčil. „Už je to velká holka, no. Byste nevěřili, jak ty děti rychle rostou... a taky rychle přerůstají přes hlavu,“ zašklebil se pobaveně. Zle to ale nemyslel; Ery své děti miloval, jen měl občas pocit, že je jich všude plno a i on, hyperaktivní a společenský blázen, byl čas od času rád, když z domu vypadl a měl svůj klid. Asi stárnul, nebo co. „Si piš,“ zazubil se pak na Matta. „Nina lítá odmala. Mikk na létání moc není, ale Nina to slušně kompenzuje,“ pronesl hrdě.
„No, hele, já vás už nebudu otravovat, on ten čas docela utíká a já za chvíli budu muset zdrhnout na stadion...,“ prohodil Erasmus po chvíli. Navíc měl v plánu zajít Blainea a Ninu aspoň pozdravit, když už na ně neměl příliš času. „Tak se mějte, vy dva, rád jsem vás viděl. Hodně štěstí při studiu a famfrpálu a snad se ještě někdy uvidíme. Užijte si zápas,“ rozloučil se s oběma, načež zamířil za skupinkou u stánku s pitím.
„Nepomlouvej mojí dceru, bídáku,“ houkl Erýš pobaveně, jakmile měl Blainea skoro na dosah, a přátelsky ho poplácal po zádech namísto pozdravu. „Zdar, bando,“ zahučel pak ke všem ostatním, a na závěr si přidřepl k Nině, na kterou se zeširoka usmál. „Ahoj, princezno,“ mrkl na ni. „Dáš tátovi pusu pro štěstí?“ zaprosil a prstem si poklepal na tvář.

_________________

Johny sice doufal, že se na mistrovství světa ve famfrpálu potká se Sarou, ale raději si nedělal moc velké naděje, aby pak nebyl zklamaný, kdyby se tu Sara neobjevila, což klidně bylo možné. On sám měl navíc u stánku Comet Trading Company práce dost, takže nemohl zůstat jen tak stát a zasněně vzdychat jako zamilovaná puberťačka.
Johny se věnoval hlavně představování jednotlivých modelů košťat, a protože lidí do jejich stanu mířilo dost, prakticky se od rána nezastavil. Skoro ani nejedl, naštěstí stíhal alespoň dodržovat pitný režim. Protože kdyby v tomhle horku pořádně nepil, dost možná by to s ním v takovém pracovním zápřahu šlehlo.
Každopádně našel si chvilku na pokec s Harrym, takže doufal, že kdyby se tu Sara nááááhodou objevila, najde si chvilku i na ní. Navíc měl právo na chvilku si odpočinout, ne? Momentálně jen tak postával u vchodu do stanu a mžoural kolem sebe, přičemž se snažil nevnímat, že je mu příšerné vedro navzdory tomu, že na sobě měl pouze plátěné kraťasy a bílé tričko.

_________________

Sara po cestě ke stanu stihla utratit něco málo peněz za ledovou tříšť s melounovo-mátovou příchutí a dobrou půlku jí vypila ještě než uviděla Johnyho postávajícího u vchodu do stanu. Jen ten pohled jí vykouzlil na rtech radostný úsměv, a i když normálně by počkala, než si vydovoluje cestičku mezi lidmi, teď to spíš vypardonovala po tom, co je popostrčila stranou lokty. „Johny!“ zavolala, když už je od sebe dělila jen dva metry široká řeka lidí a zamávala na něj, aby si jí všiml. Do začátku zápasu už nezbývalo moc času, ale aspoň jednu pusu... jen jednu. Sara po ní zoufale toužila od chvíle, kdy se setkala s Harrym, a neodnesla si z toho zrovna dobrý pocit. Něco jí říkalo, že Harry jí nikdy nebude plně důvěřovat, a vždycky bude ohledně Johnyho přehnaně opatrovnický. Jenže ona přece za Audreyino rozhodnutí nemohla.

_________________