Sep vrhl na Maeve přinejmenším zhrozený pohled, když se dozvěděl, že tyhle dispozice má Melody asi vrozené a žádné podezřelé pití s brčkem na tom zásluhu nemá. Návrh utéct se v tom okamžiku začal jevit dost lákavě. Nicméně, Septimus měl mladší sestru.
"Nemůže tu v tomhle stavu běhat sama," ucedil směrem k Maeve nenápadně a nahlas zkusil na Melody promluvit co nejkrásnější a nejsrozumitelnější londýnštinou. "My - nejsme - želé!" Nejspíš ani sám netušil, proč cítí potřebu Melody vymluvit zrovna tuhle pomýlenou část monologu.
"Já ani ne," dodal bleskově, když došlo na ocenění dvou dražených želé, a vrhl studený pohled na šejka, ovšem to si zrovna Melody začala diktovat své podmínky a Sep se pleskl do čela. Divadlo, které následovalo, předčilo dalece "kuchlé morče" a stavělo si laťku šílenosti čím dál výš. "Nechci být omáč-" Nestihl to ani doříct a už se zase dusil v hromadném objetí o jednom aktivním prvku. S trochou přehánění... no, začínalo mu být špatně a navíc začínal zvažovat, jestli už se tohle dá počítat jako sebeobrana - a jestli mohl by použít nějaký rázný chvat, kterým by ze sebe setřásl všechno objímací.
Průšvih spočíval jen v tom, že holkám se neubližovalo. Když na něj Melody šťouchla Maeve, zavrávoral a zkusil ji chytit tak, aby aspoň ona neupadla. Loktem při tom nezamýšleně vrazil někde v úrovni žeber do hávu prťavého šejka, kterého v tu chvíli považoval za mladšího, než byl on sám, a který mu byl za kupčení sympatický asi jako Šajlok, a to i přesto, že nakonec se vlastně stal obětí Melody taky.
Tak či tak, jeho příslibu "vrátím se s velbloudy" se chytil v okamžiku, kdy se Melody začala zaobírat něčím neviditelným, a s myšlenkou, že klukovi nebude mít takový problém upravit fasádu a že jeho původní starost o Melody byla naprosto bezpředmětná, chňapl šejka i Maeve za zápěstí a jal se ztratit mezi kouzelníky proudícími na stadion.
"Utečeme," kvitoval souhlasně Maevin předchozí návrh. "Původně jsem chtěl fandit Egyptu, ale asi jsem se rozmyslel," sekl očima po šejkovi a o něco zpomalil, ale až když si byl jistý, že nápadnou blonďatou hřívu ztratil spolehlivě z dohledu.

_________________

Lysandra by dokonce ani Salema McLarkena nepodezřívala z toho, že je takový nebetyčný blbec, a to už měla za to, že pana McLarkena má přečteného jako hlupáka nejhrubšího zrna. Na letním plese se měla víc snažit vyvléknout se z tenat McLarkenovských, nežli z těch Van Helmontovských...
Držela se, na tváři netečný ledový výraz, a jak začal Salem zrychlovat, jen si pomyslela něco o pokleslých měřítkách galance. Nešlo o podpatky, ale někdo tu byl menší a za jeden Salemův krok musel udělat dva. Měla vštípené za žádných okolností nespěchat.
Otráveně shlížela na kouzelníky, které míjeli. Spousta z nich měla ozdoby na famfrpálový zápas, čapky a vlaječky, a Lysandra si znechuceně udělala černý puntík za nemožné načasování, které McLarken zvolil. V době mistrovství se dalo očekávat, že se bude muset brodit bahnem famfrpálu.
Zorničky smaragdově zelených očí se jí zúžily, až když ji přitáhl k sobě a těsně u přepážky toho špatného nástupiště prudce uhnul...

Zorničky zůstaly stažené do úzkých štěrbinek připomínajících špendlíkové hlavičky, když Lysandra mrkala a v horkém, vlnícím se vzduchu se snažila přizpůsobit citlivý zrak prudkému slunci. Téměř okamžitě jí v černém šátku a vrstvách šatů začalo být horko. Na čele se jí roztepala malá žilka.
Lysandra se svou vůlí snažila udržet na uzdě vztek, který se v ní vzedmul. Netvař se nijak. Chce tě ponížit. Idiot! Zhluboka se nadechla nosem a chystala se udržet chladnokrevný přístup, jaký jí obvykle nedělal nejmenší potíže.
Vyrušil ji až Salem McLarken, který promluvil a celé to zkazil. Lysandra se neudržela a její deštník vyrazil kupředu, aby se pokusil uhodit ohnutou dubovou rukojetí aristokratickou bradu. "Ó, ujišťuji tě, že máš mou plnou pozornost, můj drahý Saleme. Proč hned zabít? Spokojím se i s pomalým a bolestivým mučením, během kterého mi můžeš ukázat všechno, co máš na srdci," zasyčela, nicméně samotný fakt, že pokračoval, ji přiměl na chvíli odložit mstu za to, že si dovolil ji sem přivést bez vědomí rodiny a schválně se snažil ji neustále shodit. Ničema!
Chytila se jen nerada, aby neprozradila zběsilé bušení srdce v obavě, že za tímhle se ve skutečnosti skrývá pokus zbavit se jí, na který se dostatečně nepřipravila, ale učinila tak a ještě před tím si zlostně stáhla hedvábné rukavičky. Ve všem jí bylo příšerné horko.
Velmi příhodně procházeli mezi stánky a Lysandra se v tu chvíli rozhodla, že jestli tu má někde zemřít zasypaná v písku, stihne ještě přijít Salema pěkně draho. S kamenným výrazem ukázala na pestrobarevné hávy pošité penízky, což mělo být jakési barbarské pouštní odění, ale jistě sluncivzdornější než to její současné. Bez zaváhání se natáhla i po zdobeném fialovém parasolu, pod jehož stín se okamžitě ukryla, a upřela na Salema vypočítavý pohled.
"Na to zapomeň."

_________________

I když byl Jaren zrovna v přetvářkách poměrně zdatným hráčem, když k Hartovým zničeno nic přikráčel sebevědomým krokem malý blonďák a promluvil panovačným hlasem, Jaren se neubránil a překvapeně na něho pohlédl. Rozhodně ne pohoršeně, nebo popuzeně, jak by si to normální situace žádala, když mu dítě skočilo do řeči a ještě neumělo ani kváknout pozdrav. Jednoduše proto, že věděl, že má s Vivian syna, akorát se tak moc staral jen o sebe, že už vlastně zapomněl, kolik by tomu malému bastardovi mělo být let. A teď stál před malým Hartem, který se - díkybohu! - dost podobal matce, avšak chováním Jarena pomalu utvrzoval v myšlence, zda náhodou nemá čest se svým potomkem. Jaren levobočků moc neměl, Taren byl první, o němž celou dobu věděl, pak se pochopitelně mohlo stát a jevilo by se to jako naprosto pravděpodobné, že jich v Británii (a nejen tam) mohlo být víc, ale nevěděl o nich a kdyby věděl, stejně by se o ně nestaral. Byla by to přítěž, dvě povedené děti a Darrel mu stačili.
"Zdravit neumíš?" povytáhl k Tarenovi zamračeně obočí, když on se rozhodl být tím rozumným a napřáhl k malému chlapci ruku, aby ji důrazně stiskl. "I jiného idiota, očividně," odpověděl hbitě se zábleskem v očích, naráže na Tarena, jenž to ani ve snu nemohl pochopit, protože jeho jako svého biologického otce neznal, každopádně minimálně Vivian to pochopit musela. Jaren totiž zbytek už pochopil, nemusel mu být Taren podobný - i když by se tam pár rysů našlo, aby z chování a vyjadřování pobral, že se mu podobá více než dost.
A snad nejhorší na tom mohlo být to, že místo toho, aby Jarena namyšlené a bohémské chování svého syna pohoršovalo, přesně naopak ho uchvacovalo a fascinovalo, v jak mladém věku se zvládá bez ohledu na ostatní vyjadřovat a prezentovat svůj názor. Nějakého takového syna chtěl vždy mít, ne zakřiknutého Latrella, o Darrelovi ani nemluvě, to byl ztracený případ.
"Ano," pronesl po chvíli zamyšleně, "Nebelvír je trestuhodný. Ty chodíš do Zmijozelu?" pokusil se tipnout, protože přesně do téhle koleje mu Taren pasoval. Nevěděl nic o jeho skryté geniálnosti, pokud se v takovém měřítku o vypočítatelnosti Tarena Harta dalo mluvit. A nakonec Jaren sklouzl pohledem ke svým hodinkám, na nichž byl čas přesně takový, aby tuhle divnou rodinku, v níž hrála roli i jeho krev, opustil. "Myslím, že se ti ozvu Vivien. Promluvíme si," ušklíbl se směrem ke své bývalé milence, než sklonil pohled k Tarenovi a s drobným přikývnutím zamířil směrem ke stadionu, kde měl sraz se svým bratrem.

_________________

| +

Ani tento rok se nenechala rodina Harrisových ujít famfrpálové mistrovství. Původně neměli plánu dorazit, ale štěstí jim popřálo a na poslední chvíli se jim podařilo sehnat lístky - bohužel jen pro čtyři osoby. S Aniyah se rovnou počítalo, protože kdyby zůstala sama doma, nedopadlo by to zrovna nejlépe. Nakonec doma zůstala paní Harrisová, zatímco zbytek mířil na nádraží King's Cross naštěstí normálně oblečeni na rozdíl od většiny kouzelníků. Vlastně až na pana Harrise, který nedal dopustit na košili s kachničkami. Zatímco byl pohroužen do rozhovoru se svým synem, Aniyah mlčky kráčela po boku starší sestry. Mrzelo jí, že jejich vztah nebyl už stejný jako dřív. Zvědavě se podívala na Hayley a chvíli si ji prohlížela, až do té doby než se k ní Hayley obrátila a nevytáhla zpoza kulatých slunečních brýlí obočí. "Co je?" zeptala se jí aniž by zněla podrážděně. Aniyah se na ni jen usmála, čímž u ní nejspíš vzbudila pochyby o tom, že je divná - anebo nemocná. Pan Harris nashromáždil děti k přepážce a vzápětí se přemístili na místo utkání.

První, co Aniyah ucítila, bylo vedro - neuvěřitelné vedro. Podobné nikdy nezažila. Překvapením se zapotácela a při tom do někoho vrazila. "P-pardon," vyhrkla a otočila se. Hleděla do otcovy tváře, která se na ní usmívala.
"Hele velbloudi!" zahalasil zvesela Wade a spiklenecky zamrkal na Aniyah.
"Ať vás to ani nenapadne," řekla ostře Hayley a nespouštěla ze sourozenců oči. Neušlo jí to. Na to je znala až moc dobře. "No ták, Hay. Být tebou tak bych to vzal jako poctu," zašklebil se na ní bratr a provokativně ji poplácal po paži. "Jasně," odsekla Hayley suše a se škodolibým úsměvem mu pořádně zatahala za tvář. Wade vyjekl a chystal se na ní vrhnout než ho zarazil otcův hlas. "Nechte toho vy dva. Nemyslíte si, že už jste na to staří?" zeptal se pan Harris a na oba dva se zazubil. "Tati, nemůžeme jít někam do stínu?" Aniyah zatahala otci za rukáv a druhou rukou si ovívala tvář. Měla pocit, že se rovnou na místě roztaje. To, že se oblékla do volnějšího pruhovaného trička a do kalhot dlouhých po stehna, ji vůbec nepomohlo. Naopak ji bylo větší vedro. Sáhla si na hlavu a pocítila, jak ji má úplně rozžhavenou. Vzápětí úlekem povyskočila, když před sebou z ničeho nic uviděla květiny. Odhrnula látku z očí a vyčítavě se podívala po Hayley, která ji právě zavazovala šátek s květinovým vzorem kolem hlavy. "Nechceš přece schytat úpal, ne?" zašklebila se na ní sestra. To samozřejmě nechtěla. Později společně vyrazili obhlédnout stánky se suvenýry případně při tom najít nějaké vhodné místo, kam se mohli schovat. Aniyah se nepřestávala neustále rozhlížet, jak se snažila zahlédnout nějakou známou tvář. Měla pocit, že někoho i poznala, ale nebyla si s tím zcela jistá. Každopádně neměla odvahu si to ověřovat.

_________________

Wilseovi ve své historii prakticky nikdy nenavštívili finále mistrovství světa ve famfrpálu. Letos to měla být premiéra. A proč že se tak najednou rozhodli vyrazit za sportem? Simonovi rodiče zjevně trpěli iluzí, že je jejich syn famfrpálový bůh, který se svými spoluhráči z nebelvírského kolejního týmu dokázal levou zadní vyhrát školní pohár. Simon se jim několikrát snažil naznačit, že ani zdaleka není tak dobrý, jak si o něm myslí, že nikdy nikoho potloukem z koštěte nesrazil, že jeho nejdůležitějším úkolem je prakticky jen chránit skutečnou hrdinku jejich družstva, a to chytačku Maeve, a že se na tréninku dokonce svalil z koštěte na zem a zlomil si ruku. Jediný, kdo jeho slova bral vážně, byla jeho sestra Ema, která se nechala slyšet, že se diví, že její bratr vůbec dokáže správně sednout na koště, čímž Simonovi silně připomínala toho nafoukaného frajera, co ho tenkrát na začátku léta urážel v obchodě s famfrpálovými potřebami.
Tak či tak, Wilseovi se letos finále hodlali účastnit, a proto teď následovali houf kouzelníků proudící po nádraží King's Cross, spěchající k tomu správnému nástupišti. Simon kvůli této události vynechal fotbalový trénink, Ema si dokonce vzala letní šaty, což bylo v rozporu s jejím přesvědčením, že šaty jsou jen pro rozmazlené princezničky, což ona určitě není, pan Wilse pečlivě kontroloval všechno, co s akcí souviselo, lístky počínaje a dostatkem peněz konče. Paní Wilseová je všechny doprovázela až do Londýna, tam však její cesta končila. Byla mudla a nikdo z rodiny nevěděl, jak to je s účastí mudlů na famfrpálovém mistrovství. Obávali se toho zejména poté, co si vyslechli zvěsti o předloňském finále, kde se čistokrevní a nečistokrevní málem pozabíjeli. Možná to bylo přehnané zveličování, ale opatrnosti není nikdy nazbyt, no ne?
"Tak se tam všichni mějte," usmála se paní Wilseová, dala Emě pusu na tvář, Simona podrbala po hlavě a objala manžela. "Ty si vezmi na hlavu nějaký šátek, ať nemáš úpal, ty neotravuj sestřičku a ty se mi tam o ně dobře starej," udělovala pak ještě rozkazy, než jim naposledy zamávala.

První, co Simon v Egyptě stihl zaregistrovat, bylo příšerné vedro, na které z Británie rozhodně nebyl zvyklý. "Fuj," uvědomil si ho i pan Wilse a otřel si pot z čela. "Půjdu postavit stan a vy si běžte honem koupit nějaký šátek nebo klobouk nebo co to maminka povídala," popohnal děti k akci a sám šel hledat nějaký vhodný plac pro jejich dočasné útočiště. Simon vrhl unavený pohled po Emě, která vypadala, že má něco za lubem. Tak ale vypadala skoro vždycky.
"Podívej, těch velbloudů," vydechla a ukazovala kolem sebe na domorodce, kteří s sebou tu a tam vláčeli velbloudy. Simon nepochyboval, že se jeho sestra chce na nějakém svézt.
"Pojď a nezdržuj," popostrčil ji a zamířil k nejbližšímu stánku. V něm šátky samozřejmě neprodávali. A v tom dalším také ne.
"My toho dneska nakoupíme," popichovala Ema staršího bratra. Simon jí věnoval neurčitý škleb a rozhlédl se. Všude, kam viděl, prodávali nějaké suvenýry a famfrpálové cetky. Spatřil však skupinu, uprostřed níž stála povědomá dívka, kterou mohl znát zřejmě z Bradavic, od vidění. Byla starší a neznal její jméno, to mu ale nebránilo v tom vykročit jejím směrem.
"Ahoj," oslovil hnědovlásku (Aniyah), svou sestru držel za ruku, aby ji náhodou nenapadlo se mu ztratit. "Můžu se zeptat, kdes koupila ten šátek?" poukázal na šátek s květinovým vzorem, který měla dívka uvázaný kolem hlavy. Rozhodně ho nenapadlo, že si ho přivezla z domu. Chtěl mít ty pokrývky hlavy co nejrychleji koupené, aby se mohl porozhlédnout po nějaké zajímavější investici. Třeba ty malé modely košťátek různých druhů vypadaly dost dobře.

_________________

| +

"Cože?"

„No, já si teda myslím, že si o ní moc starosti dělat nemusíš. Pokud to s ní někde šlehne, to bude v bezvědomí a lidi ji budou považovat za někoho normálního. Snad. No a pokud by si na ni někdo něco dovoloval… což mi teda nepřipadá reálný, já bych od ní radši rychle utekla, tak si myslim, že se o sebe zvládne postarat sama,“ mínila potichu Maevka k Septimovi, zatímco Melody se „domlouvala“ se „šejkem“ na ceně za kuchlého poníka a fluffyho. Pak Maeve na chvíli ztratila přehled – což nebylo nic těžkého, když jste se ocitli v jedné konverzaci s Melody – a najednou si uvědomila, že se ocitla v hromadném objetí, plus se pokouší nespadnout a tak. Zrzka se v objetí sice necítila tak nepříjemně jako oba kluci, ale podle random přidušených zvuků to bylo i na ni moc. Ráda vzala zavděk neviditelným něčím, co Melody oslovovala jako hlupáčka a ještě raději se nechala chytit Septimem za zápěstí a odtáhnout pryč. Dobře, možná jí bylo trochu líto, že tam Melody tak nechávají, ale když ona vypadala, že pomoc moc nepotřebuje… Jak se prodírali davem, možná se jí podařilo trochu vrazit do Jarena, možná taky ne, záleží na tom, kudy se vzdaloval ke stadionu on, ale pranic si z toho nedělala, to se v davech přece stávalo. „Já teda už od začátku chtěla fandit Finsku, ale ty-“ ukázala Maeve na Flanna a začala se pochechtávat, „to bylo naprosto boží. I když teda můžeme bejt asi rádi, že se jí nepovedlo nás někomu skutečně prodat,“ dodala ještě Maeve s už o něco menším úšklebkem. Sice považovala tu možnost za málo pravděpodobnou, ale člověk nikdy nevěděl. To už se pak zápas chystal začít a Maeve se k Septimovi s Flannem přifařila, ať chtěli nebo ne. Samozřejmě za předpokladu, že se Flann někde cestou neoddělil, o čemž Maeve tak nějak pochybovala… Dodatečně si koupila pytlík datlí a finskou vlaječku (protože bez vlaječek by to nebylo ono, že) a zatímco vlaječkou začala hned nadšeně mávat, datle nabídla kolem dokola – Flannovi, Septimovi a případně i Septimově taťkovi a tak. „Finskooo!“ začala pak skandovat, když byl Camrál vyhozen do vzduchu, ačkoliv musela uznat, že představení egyptského týmu bylo dosti působivé.

_________________

Podobně jako Maeve, ani Flann se v rychlém sledu událostí moc neorientoval. V jednu chvíli nabízel Melody klikovou hřídel, v druhé byl obklopen davem turistů...
Rozhodně to ale byla změna k lepšímu. Možná ho napadlo, že nechávat tam to hloupé stvoření napospas místním domorodcům není dvakrát šlechetné, ale to byla přeci jen primárně odpovědnost toho, kdo ji sem pustil. Slíbil si, že pokud někde uvidí toho příčetnějšího Queena, pošle ho pronto sem, ale pak už se nechal unášet davem.
Když byli konečně v bezpečné vzdálenosti a Egypt přišel o fanouška, Flann mohl konečně shodit masku. Pochopitelně tu věc nesundal celou, ještě by dostal úžeh, ale rozhodně odkryl dost velkou část obličeje na to, aby byl poznat.
„Vy jste byli taky skvělí, mít ty velbloudy, asi bych vás fakt koupil,“ zareagoval na Maevinu chválu a ušklíbl se tak, že by to snad u někoho jiného mohlo až trochu zavánět samolibostí, ne však u něj. K Septimovi zůstal otočený trochu déle, nejen proto, aby ho měl čas poznat, ale taky protože pro něj měl pár cenných rad do života.
„Pro příště, když se po tobě vrhne Melody Queenová, nechoď na ni s logikou, protože ti sebelepší argument poslintá a uplácá z něj sněhuláka. Mnohem lepší je hodit jí něco blejskavýho a utýct.“ Chvilku přemýšlel, jak do těchto jistě velmi vítaných rad vpašovat „a mimochodem, je tu s tebou ségra?“, ovšem nakonec se spokojil s tím, že se zeptal naprosto bez kamufláže.
„Je tu s tebou ségra?“
Následovat mohlo v podstatě cokoliv od vřelého poděkování, přes jízlivý sarkasmus až po otevřenou bitku pod horkým sluncem, takže bude z vypravěčského hlediska praktičtější přejít k té části, kde už se Flann poprvé v životě dostal na opravdový famfrpálový stadion. Fakt, že lístek kupoval až na místě, se navíc díky oblečení docela vyplatil: dostal na něj slevu pro menšiny a ani nemusel tomu šmelináři vyhrožovat, že mu odpálí barák, ukamenuje dceru a znásilní ovce, Alláh akbar. Ačkoliv tedy původně nezamýšlel kupovat cokoliv dalšího, po letmé ochutnávce datlí od Maeve si sám vzal dva pytlíky a na hru se najednou těšil mnohem víc.
Spořádaně sledoval začátek zápasu, žvýkal datle a přemýšlel, jestli by se tu nedaly koupit skřivánčí jazýčky, střízčí jatýrka, pěnkaví mozečky, jaguáří lalůčky, čipsy z vlčích bradavek, dromedáří preclíčky, toskánští smažení netopýři, vydří rypáčky, ocelotí slezinky, eee... přemýšlel, komu fandit, tak.

_________________

Sep už tak nějak zůstal s Maeve a Flannem, ale pořád se ještě občas podezíravě rozhlédl, jestli se neblíží katastrofa. Ani se nemohl spolehnout na to, že by ji omráčil blesk z fotoaparátu, který se mu celou dobu houpal na krku...
Ještě mezi stánky při úprku měl pocit, že zahlédl Aniyah, což mu na obličeji vykouzlilo mírně nepřítomný, zamyšlený výraz, ovšem pak už byl zase zaujatý podivnou místní nabídkou pochutin a zobání k zápasu.
"Jen pořád nemůžu uvěřit tomu, že ji někdo mohl takhle pustit z vodítka... nebo ze svěrací kazajky," zahuhlal Sep a zatvářil se mírně naprděně (čti vysunul bradu a po chvilce obrátil oči v sloup), když se začal šklebit teď už "odmaskovaný" Flann. Pro zachování paniky si koupil směsku oříšků, fíků i datlí. "Tohle se hodilo vědět dřív. Zní to, jako kdybys už měl zkušenost," dodal mírně pichlavě. "Ale dobré divadlo," dodal a zabodl do Flanna oči (metaforicky, jak jinak). "Možná by mohla dorazit později, ale lékař není z kombinace famfrpálu, davu a horka asi nadšený. Spíš bude někdy v létě na zmrzlině u Fortescuea než tady. Proč?" završil pochybovačně odpověď a změřil si od hlavy k patě kluka, kterého potlouk sundal ve škole asi tak během dvou sekund. Co vůbec dělal na mistrovství, a ještě navlečený jako někdo místní?
Když zaslechl Maeve, jak provolává Finsko, pokrčil rameny. "Málem tu hrálo Skotsko, projeli to jen hrozně těsně. Egypt vyhrál, protože Zélanďani jsou lamy, ale je to divoká karta," zabrblal a shlédl na vlaječku, kterou už měl koupenou. Byla v egyptských barvách, a tak pokrčil rameny a už u toho zůstal. "Mám tu všechnohled," nabídl do éteru, nicméně sám držel fotoaparát a snažil se z celého mistrovství zachytit co nejlepší pohyblivé snímky. Úvodní představování hráčů bylo v tomhle hodně slibné.
Bylo to lepší než myslet na to, co kdyby se Melody vážně podařilo je vyměnit za nějakou šílenost, jako třeba císařovy nové šaty. Za chvilku do sebe nasypal celý sáček oříšků a vážně doufal, že brzy tudy projde nějaký další košík s občerstvením, protože jinak by byl schopný začít drancovat zásoby Maeve i Flanna. Napínavý famfrpálový zápas měl hrozné vedlejší účinky.
"Thermuthis Chafulumisa... ta určitě tu zlatonku chytí," porovnal kriticky oba chytače a dál vypočítával a odhadoval šance obou týmů. "Egypt má brutální odražeče. A ta střelkyně musí být ještě lepší, než psaly noviny, když se kvůli ní letos nedělo žádné přiblblé rozdělování tribun... Slyšel jsem to říkat jednoho organizátora. Nemá někdo ještě datle?"

_________________

Ruby na rozdíl od Skye nedržela zpátky žádná pohrůžka zavření do pyramidy, takže když se Taren po bleskovém nákupu, který zvládl díky předbíhání, vracel zpátky, škodolibě mu nastavila nohu a bylo jí naprosto jedno, jestli chlapec jen zakopne a ustojí to, nebo sebou švihne na zem. Měla s ním už tu čest ze školy, byť ne osobně, a tak si nenechala ujít jakoukoliv příležitost, aby mu to oplatila. Samozřejmě se nezapomněla postavit tak, aby to vypadalo, že to bylo naprostým nešťastným omylem, že. Po Skyově návrhu Bennet uznal, že lepší bude dřív si dát tu zmrzlinu, a tak netrvalo dlouho a obě jeho přítomné děti již držely v rukách zmrzlinu či tříšť podle vlastního výběru. „Tatííí a že si pak můžeme dát ještě? Já chci ještě vyzkoušet tu datlovou!“ ozvalo se od Ruby, která ani nezvedla k otci oči a jen se zaobírala svou melounovou mňamkou. „Možná na stadionu taky budou prodávat. Jestli chcete na toho velblouda, tak bychom to pak už nemuseli stihnout,“ odvětil Bennet, zatímco pomalu děti odváděl směrem k velbloudům, aby se stihly povozit, než začne zápas.

„No, oficiálně jakože ještě pár měsíců ne, no,“ ušklíbla se Scarlet na Harryho doporučení, aby nepila zdejší fíkovou pálenku. „Ale když má člověk starší příbuzný, tak není problém, ne?“ uculila se jako neviňátko. Ne že by měla v úmyslu něco pít teď. Jak podotkl Harry, za prvé bylo moc teplo a za druhé nechtěla riskovat otcovy pohledy. To by jí sice až tak nevadilo, jenže si byla jistá, že by se o tom tatínek zmínil doma mamince a u té by jí to tak lehce neprošlo. Možná navečer, jestli se jí povede ztratit z dohledu… Na to byl nicméně čas. „Asi Egyptu. V semifinále si vedli fakt dobře, zato Finové to měli docela natěsno. A finskej chytač je možná hezounek, ale ta egyptská chytačka je stokrát lepší,“ vypadlo ze Scarlet rozvážně, načež pokrčila rameny a podle Harryho vzoru si pořídila šátek, akorát v egyptských barvách, a k tomu řehtačku taktéž v egyptských vzorech. Bratránkovi věnovala potutelný úsměv, když si tak lehce zařídil slevu a nabídku na rande. „Ta chlazená citronáda vypadá famózně,“ odvětila Scarlet, když se Harry velkoryse nabídl, že jí koupí něco na občerstvení. „Máš asi domluvený místa někde s kámoši, co?“ broukla pak, když své kroky pomalu nasměrovala ke stadionu, a přitom se rozhlížela po otci se sourozenci, kteří se stihli mezitím někde zaběhnout. „Tati!“ houkla nahlas a zamávala, když svou rodinku spatřila.

„Hej, Scarlet, možná bysme tě fakt měli vyměnit za velblouda, ta jízda byla naprosto parádní!“ zavýskla Ruby, když se shledala se svou sestrou, oči ještě stále rozzářené nadšením z nevšedního zážitku. Následně se malá blondýnka zvesela zakřenila a loktem šťouchla do svého brášky, na kterého poté zamrkala. „Možná bychom měli vyměnit vás dva,“ ozval se s pobaveným úsměvem Bennet a očima zatěkal mezi svými mladšími potomky. „Však ona by vám Scarlet ještě brzy chyběla,“ podotkl rychle, zatímco jeho starší dcera v sobě úspěšně dusila všelijaké pohrůžky. Ruby se Skyem si nicméně mohli být jistí, že to ticho ve skutečnosti nevěstilo nic dobrého a po návratu domů je s největší pravděpodobností čekal nějaký malý žertík. „A teď už honem bando, ať to nezmeškáme,“ popohnal pan Crane všechny ke stadionu, kde měl každou chvíli začít zápas, na který se už všichni těšili. Po menším mačkání v davu se nakonec ocitli na tribunách, zásobeni ovocem a oříšky, na které si stejně nějakou chvíli nevzpomněli, protože byli zaujati povzbuzujícím skandováním. Bennet neváhal povzbuzovat oba týmy, Ruby povzbuzovala Finsko (z devadesáti procent na tom měli zásluhu blonďatí bratři, podle toho, jak se dívka při jejich jménech rozplývala) a Scarlet již avizovaně zapáleně fandila Egyptu.

_________________